Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, jak jsem šel k řečništi, kolegově říkali: píše se skutečně rok 1996? Podle vystoupení pana ministra Pilipa asi ne. To je základní problém. On ve svém vystoupení v podstatě popřel, co provedl. Já jsem skutečně nabídl ruku k tomu, abychom z toho nedělali zvlášť v citlivé chvíli před senátními volbami - jedná se o senátního kandidáta - zbytečný a nadbytečný problém politický a snažil jsem se posunout věc do roviny obecné a věcné. Pan ministr to posunul z této roviny přesně tam, kde to být nemělo. Chová se naprosto tak, jako by se choval před mnoha lety komunistický ministr školství. To je prostě nepřípustné. (Potlesk.)
Bohužel i věcně ve svém vystoupení prokázal, že nemluví zodpovědně. První rozhodnutí, které vydal, bylo rozhodnutí o tom, že se pan Vízek dopustil věcných chyb a ztrátu důvěry přidal v odpovědi na mou interpelaci. Ten problém byl tedy posunut do roviny politické proto, že věcné důvody ministerstvo školství nedokázalo obhájit.
Neinterpeloval bych, nehledal bych v tom žádné politické souvislosti, pokud by nebylo zřejmé, že vůči osobě pana dr. Vízka je onen politický výklad nepříjemný dvakrát. On ví, co je ztráta důvěry z let sedmdesátých, z počátku normalizace. Nemůžeme jako sněmovna demokratického státu trpět, aby vůči témuž muži došlo k opakování vlastně téhož postupu a za okolností téměř stejně příkrých a stejně neslušných. Když už měl být někdo odvolán, nemuselo to být provedeno formou obdobnou, jaká existovala v té době, tedy okamžitě. Rozhodnutí bylo vydáno 30. července a platné od 31. července. Takto skutečně postupoval jen bývalý režim. A mluví-li pan ministr o tom, že vyžaduje u státních úředníků, aby plnili jeho politiku, má pravdu. Ale plnění politiky není v tom, že si ponechá pro sebe své názory, nevysloví je, ale je jen v tom, že v konkrétních věcech postupuje v souladu s pokyny svých nadřízených, s pokyny příslušného ministerstva a v souladu se zákonem. V tomto smyslu nebylo možno panu dr. Vízkovi nic prokázat, a nic prokázáno nebylo. Takže se domnívám, že pan ministr skutečně udělal chybu a velmi lituji, že ji není ochoten uznat. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře školství, dámy a pánové, já jsem nechtěl vůbec v této věci vystupovat, ačkoli jsem spoluautor interpelace. Považoval jsem věc za vyřízenou a chtěl jsem z odpovědi pana ministra spíš čerpat jako publicista. Leč pan ministr tady vystoupil velice dramaticky a má pravdu, že státní úředník má být loajální. Myslím si také, že státní úředník nemůže vystupovat proti svému ministrovi. Pokud tak činí, měl by opustit státní úřad. To by mělo být zřejmě zakotveno v zákonu o státní službě, až jednou bude. Jenomže to není případ pana Vízka. Co pan Vízek vlastně udělal? Napsal čtenářský dopis do Mladé fronty, kde uvedl, že učitelé v této zemi jsou špatně placeni. Pokud za toto ztratí důvěru ministra školství, pak se domnívám, že učitelé by panu Vízkovi měli naopak postavit malý pomníček. Před ministerstvem školství, dětí, mládeže a tělovýchovy. Děkuji. (Veselost. Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Grulich.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, dámy a pánové, do dneška jsem si myslel, že ministerstvo školství není schopno a tento ministr není schopen stvořit koncepci, podle které by školství pracovalo. Dnes mě pan ministr přesvědčil o opaku. On koncepci - jak je vidět - má. A ta je velice jednoduchá. Buď budou všichni pískat podle jeho politické noty, anebo prostě poletí. Toto totiž není jediný případ, kdy nynější pan ministr Pilip takto zasáhl do struktury řízení školství. Těch případů výměny školských funkcionářů za jeho působení na ministerstvu školství je celá řada. Připomeňme případ Opava a připomeňme případ Brno.
Dřív pan ministr - tehdy první náměstek ministra školství - účinně instaloval funkcionáře podle zásady - buď jsi členem KDS, anebo nemáš šanci. Předpokládám, že pokud on změnil firmu - politickou firmu, zavelel k příslušné změně i u svých podřízených. V Brně podle této zásady instaloval osobně i kvalifikovaně nezpůsobilou ředitelku školského úřadu. Až už nebylo její působení únosné, tak ji vystřídal druhou nekvalifikovanou a nezpůsobilou vedoucí, ředitelkou školského úřadu. Když ta druhá prokázala, že je skutečně nezpůsobilá a nebylo to únosné, tak ji vyměnil zase tou první, která před tím byla vyměněna, a která před tím podle zneužitého konkurzního řízení byla jmenována ředitelkou střední školy, i když ten konkurz nevyhrála a on sám uznal, že to řízení nebylo vedeno fér. A takto v té kvedlačce můžeme v tom našem českém školství pokračovat pořád dál. Uvidíme, co všechno vydrží. Vydrželo 40 let totality, uvidíme, jestli vydrží ještě dalších 10 let řízení ministrem Pilipem. Ale já si myslím, že ani školství není bezedné a nemá bezedné zdroje, zejména v lidech, kteří tam pracují.
Řekněme si konečně jedno - tento způsob řízení se nejenom jeví býti nešťastným. Tento způsob řízení je špatný, je nekvalifikovaný. To znamená - špatní nejsou zřejmě ředitelé školských úřadů a ředitelé škol. Špatný je ministr, který takovýmto způsobem školství řídí. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se přihlásil pan ministr Pilip.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip: Úvodem si dovolím reakci na vystoupení kolegů ze sociální demokracie. Chci se zeptat, nevím, jestli mohu přímo nebo prostřednictvím (Předsedající sděluje, že přímo.) - mohu přímo - pana poslance Grulicha, jestli náhodou během těch 40 let devastace školství komunistickým režimem nebyl nějaký čas školním inspektorem. (Potlesk v části sálu.) Ptám se ho proto, že jediné, na co se zmohl, je tady osočení dvou žen, které stály v čele brněnského školského úřadu, a osočuje je prostě proto, že nahradily muže, který je jeho blízkým spolupracovníkem a je významným aktivistou sociální demokracie v Brně.
Zároveň bych chtěl říci, že jestli někdo přispívá k nervózní situaci ve školství v tomto městě, tak je to svou politikou tamní sociální demokracie. Chci říci, že očekávám korektní politický boj ze strany ČSSD, ale že bohužel v případě Brna je tomu velmi výrazně jinak. Tamní kandidát do Senátu - kterého jsem neodvolával, to pan Grulich jistě ví - prohlásil po mém řádně plakátovaném mítinku, který byl společně s kandidáty ODS ve městě, že jsem si služebním postupem svolal pracovníky škol. Prohlásil to člověk, který vedl jeden čas školský úřad a který dobře ví, že neexistuje žádný institut, kterým by si ministr mohl svolat pracovníky škol a cokoli jim vykládat.
V této souvislosti jsem byl brněnskou sociální demokracií obviněn pracovníky škol ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Prohlašuji, že v této souvislosti se sociální demokracie v Brně uchýlila k pomluvě a že na tuto situaci budu ještě jinými prostředky reagovat. Takže bych velmi prosil pana poslance Grulicha, aby se tady neuchyloval k osobním tónům, aby se tady neuchyloval k pomluvám lidí a k jejich hodnocení, jaké zde použil.
Pokud jde o otázky další, myslím, že můj výklad a můj dopis, který byl odpovědí na interpelaci pana poslance Wagnera a Dostála, obsahuje veškeré mé argumenty. Mohu ho samozřejmě dát k dispozici dalším zájemcům o tuto diskusi. Znovu opakuji, že na svém rozhodnutí - které mimochodem nejsem povinen zdůvodňovat - nemám co měnit. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Palas.
Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedající, dámy a pánové, opravdu jen fakticky k panu ministrovi. Jako kádrovák opravdu nemá chybu. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Grulich.
Poslanec Václav Grulich: I když pan ministr Pilip s vlastností sobě vlastní neodpověděl na žádný argument a otázku, v jednom měl pravdu. Já jsem skutečně svého času byl školním inspektorem pro tehdy devítileté školy. Z této funkce jsem byl odvolán pro antisovětismus, superpravičáctví opakované v několika variantách a přílišné odborničení a neuplatňování ideologie. Domnívám se, že pana ministra Pilipa pro přílišné odborničení nikdo nikdy nebude muset odvolávat. To za prvé.
Za druhé - pan Buriánek, kterého odvolalo ministerstvo školství, když pan Pilip byl prvním náměstkem, nebyl tehdy členem sociální demokracie a do sociální demokracie vstoupil asi až po půldruhém roce, kdy byl zcela neoprávněně zbaven funkce, aby byl nahrazen příslušnicí KDS. Že tam kvedlal v brněnském školství, což je největší školský úřad v republice, tímto způsobem a znevažuje funkci řízení školství, to pan ministr Pilip nevyvrátil.
Znovu podotýkám - nevystavil se nebezpečí, že by mu někdo mohl vytknout příliš odborný přístup k řešení v jeho resortu. V tom mu dáme za pravdu. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Kopecký.
Poslanec Robert Kopecký: Pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně, jako člověka, který pochází ze severních Čech, mě naprosto neudivuje odvolání pana Vízka. Je to podle mého názoru jednoznačně politická záležitost a není to záležitost první. Od Chomutova až po Jablonec jsou dnes přednostové okresních úřadů v drtivé většině členové ODS. Ti, kteří byli z jiných stran, např. sociální demokraté, tam dávno nejsou.
Dovolte mi na adresu největší politické strany, která se dopouští těchto věcí, malou repliku od Winstona Churchilla - to byl konzervativec, kterého si jistě všichni vážíte. Za sociální demokraty řekl pouze tolik - v době, kdy mu Němci rozbili Coventry: My to vydržíme, ale nezapomeneme. Stokrát vám to oplatíme. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan poslanec Wagner. Dámy a pánové, prosím o klid.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, především chci "poděkovat" některým svým kolegům, kteří překročili hranice diskutovaného problému a posunuli ho někam, kde neměl co dělat. Byl bych rád, kdyby debata na téma, které nebylo předmětem interpelace, skončila.
Věcně se chci vrátit k jednomu. Pane ministře, vy dobře víte, že názor jabloneckých bez rozdílu politické příslušnosti na doktora Vízka a jeho fungování v čele školského úřadu je absolutně kladný, že jej podporují a podporovali přednosta okresního úřadu, člen Občanské demokratické strany. Že tento muž se vyjádřil negativně k vašemu postupu, že obdobně negativně se vyjádřil jeho náměstek, člen Občanské demokratické aliance. Ze všechny organizace politických stran v Jablonci vyslovily kategorický nesouhlas s vaším postupem a považují pana dr. Vízka za muže nejen kompetentního, ale především občansky statečného, který dokázal vždy rozlišovat, v jaké pozici mluví a v jaké pozici jedná. Jako občan projevoval statečně svoje názory v době, kdy to tak nečinil každý - já nevím, kde jste, pane ministře, byl vy v té době, jestli jste byl v nějakých režimních organizacích, kdy pan dr. Vízek nemohl být někde jinde než prostým občanem v kamenolomu. Neměl jinou legitimaci než občanskou, protože už jednou přišel ke ztrátě důvěry jen proto, že na opakovanou otázku - byla-li to okupace - řekl ano. To stačilo k tomu, aby 20 let nemohl vykonávat své učitelské povolání.
Jestliže proti takto statečnému muži chcete - každý ví, že v té době stačilo nasypat si trochu popela na hlavu a mohl učit, on si ho nenasypal, on zůstal statečný - vést podobným způsobem argumentaci a prokazovat mu jakousi ztrátu důvěry, je to prostě nemístné. A všechny politické síly příslušného okresu se na tom shodly, nikdo vám neprojevil poděkování za to, co jste provedl.
Konec konců dokonce se vyjádřili tak, že jste vlastně panu dr. Vízkovi a sociální demokracii pomohl v senátní kampani, protože je to zřejmý akt v očích veřejnosti nadbytečné perzekuce, že jste prostě učinil něco, co nebylo rozumné.
Pan dr. Vízek má skutečně podporu všech jabloneckých politických sil. Je váženým občanem města a nic na tom nezmění vaše rozhodnutí. Bylo velmi nerozumné, že jste nepřistoupil na možnost jednoduché věci - omluvit se, protože mýlit se smí každý. Ale setrvávat v bludu, když byla snesena spousta argumentů, je nerozumné.
Nemohu než žádat sněmovnu, aby s vaším postupem a s vaší odpovědí na interpelaci vyslovila nesouhlas. Nesouhlas je nutno vyslovit i z důvodů ryze formálních. To, co jste činil předmětem výpovědi, předmětem odvolání z funkce, v předmětném rozhodnutí, jste modifikoval v odpovědi na interpelaci a postavil jste na rozdíl od rozhodnutí všech na ztrátě důvěry, to je právě ten postup, který nás posouvá daleko zpět, kdybychom toto si pustili.
Domnívám se, že nehlasujeme a nebudeme hlasovat o věcech, které by byly jenom otázkou tohoto případu. My budeme hlasovat o tom, jestli tato sněmovna je schopna nepřipustit takovýto přístup, který skutečně připomíná - a ne příliš vzdáleně - špatnou praxi v personální politice v uplynulých 42 letech.
Takovéto postupy prostě musíme odmítnout. Dovoluji si vás, vážení kolegové, požádat bez rozdílu stranické příslušnosti, bez rozdílu kdo jsme v jakém klubu, abychom si uvědomili, že nehlasujeme ani o důvěře k vládě ani o důvěře k ministrovi, ale že hlasujeme pouze o jednom špatném kroku, který je potřeba za špatný prohlásit, aby bylo naprosto jasné, že dokážeme posuzovat věci nejen z logiky svých politických ambicí a ambicí svých politických stran, ale z logiky prosté lidské morálky. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, já tu debatu poslouchám a mám z ní rozpačitý pocit. Byla tady řečena velice útočná slova na adresu pana ministra Pilipa, byla zde řečena kritická slova na adresu pana Buriánka. Já to nechci hodnotit. Já znám oba dva a připadá mi jeden za 18 a druhý bez dvou za dvacet. Co mi ale na této debatě připadá nelogické, je to, že na jedné straně jsou tu poslanci, kteří de facto podpořili vládu v její existenci, kteří nechtějí vyslovit nedůvěru takové vládě, a na druhé straně tlučou člena této vlády kladivem do hlavy. Mně v tom chybí logika, protože je to tak: vždyť máte co jste chtěli. Jestli snad má logika spočívat v tom, že máme přebytek času na této schůzi a budeme ho vyplňovat agitací před senátními volbami, to raději pojďme s předstihem obědvat a nechme podobných debat.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, ctěné dámy, pánové, myslím, že tu debatu máme opravdu ukončit. Když podsedický starosta řekl, že nám to stokrát oplatí, vzpomněl jsem si na jednu věc. Před 35 lety jsem byl na vojně. Když jsem byl bažant a odreagovávali se na nás mazáci, říkal jsem si mnohokrát "nikdy nesmíš opakovat to, co dělali tobě". Když jsem se stal mazákem, snažil jsem se vycházet s vojáky seriózně a rovně. Potěšilo mě, že ten, který na začátku byl nejvzpurnější, tak potom - když jsem se já za ně postavil proti veliteli roty - se potom vždy stavěl za mne a pomáhal mi.
Já si myslím, že nejde o oplácení. Zde jde o to, abychom nastavili podle regulí fungující stát. Je zbytečné překopávat to do těchto poloh.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím.
Budeme hlasovat o návrhu usnesení. Odhlašuji vás na základě vaší žádosti.
Přesto mi dovolte na konci této interpelace osobní poznámku. Když řídím schůzi, nedělám to, ale tentokrát musím. Po průběhu této interpelace považuji za svoji povinnost vám oznámit, že jsem porušil znění jednacího řádu, a to odstavce 6 § 112. Domníval jsem se, že je to slušné a možné porušení jednacího řádu ve prospěch vás, poslanců. Vy jste toho zneužili. Oznamuji vám, že propříště každý řídící schůze - pokud je trochu slušný - využije odstavce 6 a jakmile kdykoliv tady poslanec nebude při projednávání tohoto bodu, interpelace se projednávat nebude.
Prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Děkuji. Nyní budeme hlasovat o návrhu tohoto usnesení:
Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ivana Pilipa na interpelaci poslanců Dostála a Wagnera ve věci odvolání ředitele školského úřadu v Jablonci nad Nisou.
Zahájil jsem 28. hlasování. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 68, proti 48 poslanců. Nehlasovalo 25 poslanců.
Dámy a pánové, tím jsme se vyrovnali s bodem 23.
Přistupujeme k projednávání bodu
9.
Zpráva o plnění úkolů vyplývajících z programu sociální
prevence a prevence kriminality, aktuální stav
a východiska do roku 1996
Zprávu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 62. Uvede ji ministr vnitra pan Jan Ruml. Prosím ho, aby se ujal slova a vás, dámy a pánové, prosím o klid.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych uvedl materiál zpracovaný republikovým výborem ...(Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane ministře. Já sice uznávám, že je docela dobré si po minulém bodu prodiskutovat některé věci, ale v tom případě prosím - pokud vás nezajímá tento bod - abyste opustili sněmovnu a umožnili panu ministrovi, aby vám o této problematice něco řekl. Promiňte, pane ministře.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Děkuji. Dovolte mi, abych uvedl materiál zpracovaný republikovým výborem pro prevenci kriminality na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z listopadu roku 1995. Konkrétně se jedná o Zprávu o plnění úkolů vyplývajících z programu sociální prevence a prevence kriminality, aktuální stav a východiska do r. 1996. Uvedený materiál byl 21. února 1996 projednán vládou a jejím usnesením schválen. Následně byla zpráva předložena Poslanecké sněmovně a projednána ve výborech branném a bezpečnostním, petičním, pro lidská práva a národnosti a sociálním a zdravotním a doporučena Poslanecké sněmovně ke schválení. K tomu ovšem nedošlo. Zpráva nebyla z časových důvodů na pořad jednání plenární schůze Poslanecké sněmovny zařazena. To je také důvod, proč byla předložena nově zvolené Poslanecké sněmovně a tentokrát ji projednal výbor pro obranu a bezpečnost.
Zpráva o plnění úkolů vyplývajících z programu sociální prevence a prevence kriminality poskytuje přehled o konstituování systému sociální prevence a prevence kriminality v České republice od začátku roku 1993. Dále předkládá informaci o plnění programu sociální prevence a prevence kriminality ke konci minulého roku a konečně priority republikového výboru pro prevenci kriminality a jednotlivých resortů v této oblasti v r. 1996. Důležitou součástí materiálu je informace o rozdělení účelově vázaných finančních prostředků vyčleněných ze státního rozpočtu na realizaci programu sociální prevence a prevence kriminality v r. 1996 a o účelu jejich vynakládání. Jedná se o částku v celkové výši 100 mil. Kč.
Od doby, kdy byla zpráva zpracována, se přešlo od konstituování systému sociální prevence a prevence kriminality na centrální úrovni k organizaci konkrétních opatření na úrovni větších měst. Tento program vychází z předpokladu, že stát si má ponechat pouze úlohu iniciační, metodickou a informační a do jisté míry i podpůrnou v oblasti financování dílčích aktivit a preventivní opatření mají být přijímána a realizována tam, kde je znalost konkrétních podmínek nejlepší a kde je především vůle situaci řešit.
K metodice přípravy a uskutečňování těchto programů a vytváření systému spolupráce je věnována prioritní pozornost jak ze strany republikové výboru pro prevenci kriminality, tak ze strany Ministerstva vnitra. V současné době je vytvořená síť 20 měst v nichž bylo podpořeno celkem 122 projektů, částkou téměř 26 mil. Kč. Zásadně se jedná o propojení aktivit orgánů veřejné správy, obecní policie, Policie České republiky, nevládních organizací a dalších v oblasti sociální a situační prevence a informování občanů o možnostech ochrany před trestnou činností.
Novinkou je informační propojení mezi těmi, kteří se prevencí kriminality zabývají. Z reakcí představitelů měst i z vlastních poznatků můžeme usuzovat, že se zvolený přístup osvědčuje a že je maximální příznivě přijímán. To je také důvod, proč vláda svým usnesením ze září 1996 rozhodla pro příští rok komplexní součinnostní program na místní úrovni rozšířit i o podporu programu primární prevence drogových závislostí.
Plněny jsou také rezortní programy, jejichž podstata spočívá v obohacování o nové prvky a přístupy předcházení sociálně patologickým jevům a zejména kriminalitě. Na primární, sekundární a terciální úrovní se zaměřují na potenciální či skutečné pachatele a oběti trestních činů a na vzdělávání pracovníků svých resortů v těchto oblastech, např. sociálních pracovníků, pedagogů a policistů. Maximální pozornost je věnována i zajištění průhlednosti a efektivnosti vynakládání finančních prostředků vyčleněných ze státního rozpočtu na uskutečňování preventivních programů. Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Ministerstvem financí zpracovalo pravidla pro poskytování účelových dotací obcím v rámci programu sociální prevence a prevence kriminality.
O využití finančních prostředků vyčleněných na komplexní součinnostní program prevence kriminality na místní úrovni rozhoduje republikový výbor pro prevenci kriminality a věcná kontrola jejich využití je postoupena do gesce Ministerstva vnitra. Hospodaření s přidělenými finančními prostředky do rozpočtových kapitol jednotlivých ministerstev, spadá do jejich působnosti.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, v tomto volebním období se zástupce vlády a členové Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nad materiálem, který se zabývá prevencí kriminality, scházejí poprvé a rozhodně ne naposledy. Již na jaře příštího roku bude vláda projednávat další materiál, jehož cílem bude vyhodnocení dosavadních aktivit a vytvoření strategie v oblasti prevence kriminality do roku 2000. Z toho je zřejmé, jak velký význam vláda přisuzuje k opatřením, vedoucím k omezování kriminality a zlepšení pocitu bezpečnosti občanů. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní žádám, aby se slova ujal zpravodaj výboru Ivan Langer, informoval nás o jednání výboru a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, "Zprávu o plnění úkolů vyplývajících z programu sociální prevence a prevence kriminality, aktuální stav a východiska do roku 1996" projednal výbor pro obranu a bezpečnost na své 6. schůzi dne 24. října 1996. Je to zpráva pojednávající o problému, který je nesmírně složitý a já proto předpokládám, že stejně jako rozdílné názory a stanoviska zazněly na výboru, o němž jsem hovořil, tak stejně tak pestrá diskuse zavládne v této sněmovně.
Na úvod své zpravodajské zprávy bych zdůraznil, že se budeme vyjadřovat k materiálu, který se týká roku 1995 dnes, kdy vlastně začíná listopad nebo zítra začne listopad 1996. Prosím proto diskutující, aby takto k té materii přistupovali a přistupovali k ní s vědomím toho, co zde řekl pan ministr, že již v tuto chvíli předpokládám se pracuje na materiálu, který zhodnotí aktuální stav, tj. situaci v roce 1996.
Já jsem se při četbě této zprávy zaměřil na některé věci, které bych rád tlumočil, protože je považuji za důležité. Z té zprávy jasně vyplývá, význam, který vláda prevenci kriminality dává a je to snadno dokumentovatelné na objemu prostředků, které jsou na tento účel poskytovány: Jestliže v roce 1994 ta částka byla 50 mil. Kč, v roce 1995 je to již 100 mil. Kč a v tomto roce se předpokládá objem prostředků ve výši 150 mil. Kč. Myslím si, že tento rostoucí objem prostředků je jasným důkazem významu, který vláda přikládá prevenci kriminality.
Pan ministr zde hovořil o přesunu důrazu nebo místa, kde by měly projekty prevence kriminality působit a já to považuji za velmi dobrý úmysl, protože jestliže v případě represe má obrovskou a jedinou zodpovědnost stát, tak v případě prevence kriminality už zodpovědnost nemůže spočívat jenom na bedrech státu, nýbrž se musí přesunout také na úroveň obcí, veřejnoprávních institucí, škol a také rodin. I to je v tomto materiálu obsaženo a já to kvituji s povděkem.
Ve zprávě se uvádí několik zajímavých informací, o které bych se s vámi podělil. Je to jednak jasné zaměření složek Ministerstva vnitra na trestnou činnost mládeže. Hovoří se zde o posílení policejních útvarů celkem o 140 míst právě v boji proti extremismu a v případě trestné činnosti mládeže.
Zpráva hovoří o projektech prevence kriminality, které jsou realizovány na místních úrovních. Jako příklad - a věřím, že potěším některé své kolegy z míst, hovoří se zde o Kladně, Plzni, o Rokycanech, o Vsetínu - hovoří o tom, že tyto projekty se kterými i já mám konkrétní zkušenost ze svého volebního okrsku, jsou už rozpracovány: Jde jmenovitě o Brno, Kopřivnici, Olomouc, ale i Zlín.
Zpráva, byť ji předkládá ministr vnitra, je předkládána republikovým výborem pro prevenci kriminality, obsahuje informace z jiných resortů, než je jenom resort Ministerstva vnitra. Týká se to také Ministerstva práce a sociálních věcí a i zde lze z této zprávy zaznamenat posun významu, který je prevenci kriminality přikládán.
Pro vaši informaci bych jen chtěl uvést, že jenom v roce 1994 došlo ke zvýšení počtu pracovníků referátů sociálních věcí okresních úřadů o 265 pracovníků. Potom v roce 1995 toto navýšení bude o dalších 310 pracovníků.
V té době, o které se zmiňuje zpráva, dochází k úplně jinému druhu práce v terénu a posunuje se to právě z referátů přímo do ulic a hovoří se zde o programu terénní sociální práce, tzv. "street work". A myslím si, že právě tento projekt má obrovskou perspektivu a myslím, že zde by mělo, pokud Ministerstvo práce a sociálních věcí má nějakou prioritu, tak tuto prioritu dále vidět.
Ve zprávě se také hovoří o aktivitách Ministerstva spravedlnosti, a to zejména v legislativní části a myslím, že právě v institutu zavedení alternativ k trestům odnětí svobody můžeme spatřovat další možnost, jak se vypořádat s trestnou činností právě mladistvých.
Po projednání zprávy ve výboru mám za povinnost vám sdělit usnesení výboru pro obranu a bezpečnost, který doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vzít tuto zprávu na vědomí a činím tak s čistým svědomím.