Poslanec Pavel Maixner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, jsme svědky přímo zlomové ekonomické situace v našem státě, která vypukla a vyplula na hladinu po krachu již 11. banky, Kreditní banky Plzeň, a po zavedení nucené správy nad Agrobankou. Nemyslím si, že skutečný problém v našem bankovnictví vznikl oním krachem bank, špatným manažerstvím či nevolí centrální banky poskytnout potřebné miliardy do rezerv do jednotlivých bankovních domů, jak nám bylo sděleno ústy pana premiéra Václava Klause ve vyjádření nad nucenou správou Agrobankou.
Skutečná podstata problému je úplně v jiné rovině a je potřeba si říci na rovinu onu pravdu a neskrývat se stále za něco, co je jen jakási škatulka, povrchové hodnocení vzniklých problémů a postupné smetení se stolu a zlehčování před sdělovacími prostředky. Základní problém onoho vážného stavu naší ekonomiky je zvolení způsobu privatizace majetku tohoto státu, nepřipravený legislativní postup v dnešní mocenské garnitury. Toto údajné jedině správné řešení vysvětlované celému národu celá léta vedlo stávající mocné a všechny legislativce k tomu, s čím se my dnes všichni potýkáme, kolapsu celé ekonomiky, schodku obchodní bilance v hodnotě 150 až 180 miliard korun, což činí 5,8 % hrubého národního produktu.
Co způsobilo krach 11 bank a nad Agrobankou je nucená správa. Odpověď není jen v mezích trestního práva či práva obchodního a bankovního, ale především v pozici politické zodpovědnosti za chod státu, kterou nese vládní koalice v čele s ODS již 2. volební období. Podstatou oné politické zodpovědnosti je politika vládní koalice a proslulé výroky pana premiéra, a to i z doby, kdy byl ministrem financí.
Citáty typu "neznám žádné špinavé peníze" nebo "není potřeba v rámci zdravého fungování trhu usilovat o jakoukoli podporu zahraničního obchodu, ten si vytvoří sám své pozice" známe všichni už celá léta. Výkonné složky nás dovedly do tohoto stavu, ve kterém se dnes nacházíme.
Ztráty, které s sebou nese krach 12 bank, jsou natolik závažné, že v každé normálně fungující demokracii všude jinde ve světě by sama vláda podala demisi a nemusela by to ani žádat opozice a hlasovat o tom ve sněmovně. A to, že nedošlo k odvolání pana ministra financí Ivana Kočárníka a guvernéra České národní banky Josefa Tošovského již v minulém volebním období, kdy jednotlivé banky začaly krachovat, je vina pana premiéra, který je měl z titulu své funkce již dávno odvolat.
V tomto bodě se dostávám opět k problému, který provází náš stát, a tím je podpora ČSSD takřka každým hlasováním. Společnost dala jasně najevo v letošních parlamentních volbách, že chce změnu, a to radikální a odlišnou od dnešní koncepce vládnutí staronové menšinové koalice. Proto je nutné hlasovat o vyslovení nedůvěry vládě, která stejně nemá podporu veřejnosti. Hledejme společně takové politické možnosti, které zabezpečí takovou vládu, která bude mít podporu a své opodstatnění. Na adresu všech poslanců ČSSD, kteří vystupují jako opozice, chci jen říci tolik - přečtěte si svůj vlastní volební program a jděte se podívat mezi své voliče. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Maixnerovi. Slovo má pan poslanec Ransdorf, připraví se pan poslanec Jan Vik.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, vážení členové vlády, domnívám se, že téma, které zde projednáváme, patří mezi nejdůležitější a úvodem bych chtěl říci, že se plné ztotožňuji s názorem guvernéra České národní banky pana Tošovského, že nelze tento problém zužovat na bankovní sféru, že se nejedná tedy o vnitřní bankovní problém, ale o problém, který odráží celý stav ekonomické transformace v naší zemi. Domnívám se, že při vyšetřování celé záležitosti bude třeba věnovat této věci pozornost.
Úvodní vystoupení pana poslance Krause a premiéra Klause měla určité literární řekl bych názvuky. Ve vystoupení pana poslance Krause bych viděl téměř slova z Erbenova Štědrého večera o oné strašlivé jistotě a o tom, že je lépe setrvat v blažené nevědomosti. Domnívám se, že vystoupení pana premiéra Klause mělo zase jiné literární názvuky, a sice pan premiér mi připomínal českého reformátora Jakoubka ze Stříbra, který se kdysi vyslovil, že ne každého času každá pravda jest hodna.
Chtěl bych ale říci, že pravda tady nepochybně je zapotřebí, protože uplynulo pět let - vzpomínám si, že jsem před pěti lety byl společným zpravodajem ve Federálním shromáždění u bankovního zákona a přestože tento zákon, jak už jsem ve svém vystoupení konstatoval, měl řadu nedostatků, pokládal jsem za nutné ho podpořit a tehdy také dostal důvěru Federálního shromáždění - nicméně uplynulo pět let a zdá se, že se neudělalo všechno pro to, aby peníze, které jsou krví ekonomiky, byly řádně ochráněny, aby toto prostředí bylo transparentní a aby byla garantována důvěra občanů.
Jestliže čteme domácí i zahraniční analýzy vývoje transformace našeho hospodářství, shodují se pozorovatelé na tom, že jsou zásadní dvě slabiny této ekonomiky. První slabinou je stav podnikové sféry, nadále jedna třetina českých průmyslových podniků pracuje se ztrátou. Za druhé touto slabinou, možná ještě výraznější, je stav finanční sféry. Řada zahraničních pozorovatelů konstatuje, že naše finanční ústavy nejsou schopny nabízet dostatečně kvalitní a pružné služby a ukazují na řadu zranitelných míst. Přitom je jasné, že podniková sféra a finanční sféra jsou provázány, že tu existuje - jak i naznačoval pan guvernér České národní banky - propojení.
Jaké jsou vlastně nedostatky, na které se poukazuje v těchto analýzách? Je to například malá kapitálová síla našich bank. Pro ilustraci uvedu, že nejsilnější banka u nás - Komerční banka - má bilanční sumu 14,2 mld dolarů, zatímco např. Deutschebank má 370 mld dolarů bilanční sumu. Je to také ta okolnost, že tento trh není dostatečně přehledný. Jsou slabiny v legislativě. Chtěl bych sice ocenit, že díky úsilí národní banky byly vytvořeny silné rezervy, že po této stránce se udělal značný pokrok, ale přesto přetrvává vysoké procento nekvalitních úvěrů. Vyvstává řada otázek, např. jak mohlo toto vysoké procento nekvalitních úvěrů vzniknout, jak mohlo dojít k tomu, že vázne privatizace, protože naposled se na vládní úrovni hovořilo o pokračování privatizace bankovního sektoru v srpnu a v září 1995? A konečně, jestliže vznikají otázky týkající se tohoto sektoru, pak jedna z nejzajímavějších otázek je ta, proč nedošlo např. ve Slovenské republice k jedinému selhání banky, když přece reforma bankovního sektoru začínala na základě stejného bankovního zákona, který jsem tady uváděl, který byl přijat v prosinci 1991 ve Federálním shromáždění.
Myslím si, že všechny tyto otázky, které by se ještě daly rozhojnit, vyvolávají potřebu, aby se činnost vyšetřovací komise neomezila pouze na Kreditní banku. Proto bych chtěl jménem klubu KSČM navrhnout, aby byla rozšířena působnost této komise a v příslušném bodu bych si dovolil navrhnout následující usnesení sněmovny: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR zřizuje vyšetřovací komisi na průběh a výsledky transformace bankovního systému v České republice."
Dále bych chtěl jménem klubu KSČM navrhnout, aby se rozšířila tato komise, aby její složení bylo větší. Přečtu návrh, který předkládáme k vašemu zvážení: "Její složení stanovuje na 15 poslanců podle principu proporcionálního zastoupení."
Konečně se domníváme, že je tato věc natolik delikátní, natolik závažná, že předseda této komise by měl být mimo jakoukoli kritiku, mimo jakékoli podezření a měl by požívat naprosté důvěry. Tomu by měl odpovídat způsob hlasování, a proto navrhujeme, aby se hlasovalo nikoli aklamací, ale aby byla provedena tajná volba. Přečtu opět návrh na usnesení: "Hlasování o předsedovi komise se děje tajnou volbou."
Dámy a pánové, chtěl bych vás ubezpečit, že naší poslanecké frakci nejde v žádném případě o to, aby se vzbouzelo mezi našimi občany ovzduší nedůvěry, aby nedocházelo - dá se říci - k pokračování tohoto procesu a aby se vytloukal před senátními volbami laciný politický kapitál.
Jde nám o to, aby byla zaznamenána do budoucna řádná služba občanům i podnikům v této oblasti, protože všem je jasné, že integrování české ekonomiky do evropského rámce bude dovršeno teprve tehdy, až se otevře český bankovní sektor evropské konkurenci. Zatím to není možné. Protože kdyby se to stalo, tak by to vyvolalo nedozírné následky. Ale je naším společným zájmem umožnit to, aby otevření našeho bankovního sektoru evropské konkurenci mohlo probíhat - dá se říci - plynule a aby se událo v co nejkratší době. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Prosím, aby své pozměňovací návrhy předal písemně zpravodaji. Nyní je přihlášen pan poslanec Jan Vik, připraví se místopředseda vlády pan Jan Kalvoda.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedo, dámy a pánové, poslanecký klub Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa v zásadě podporuje zřízení vyšetřovací komise ohledně okolností krachu Kreditní banky, Plzeň, avšak nesouhlasíme s navrhovaným usnesením, kde je zastoupení politických stran podle klíče ČSSD 5, ODS 4 a ostatní po jednom zástupci. Jsme nyní po dalších jednáních toho názoru - ač zazněly v diskusi různé varianty a různé návrhy, že v zájmu věci by komisi nejlépe slušelo zastoupení podle klíče dva zástupci z každé strany. Pozměňovací návrh poslaneckého klubu SPR-RSČ tedy zní: Bod III - určuje počet členů této vyšetřovací komise na 12, a to podle klíče ČSSD 2, ODS 2, ODA 2, KDU-ČSL 2, SPR-RSČ 2 a KSČM 2.
Další pozměňovací návrh se týká opět usnesení a navrhuji doplnit vždy za slova "Kreditní banky, a. s. Plzeň" slova "a dalších zkrachovalých bank a uvalení nucené správy na Agrobanku". Tato slova doplnit všude tam, kde se objevují slova "Kreditní banky, a. s. Plzeň".
Na téma předsednictví této komise chci včas uvést, že Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa nebude podporovat na funkci předsedy komise avizovaného poslance Michala Krause, a to nejen kvůli jeho minulosti, která mimochodem podle našeho názoru není horší než minulost bývalých soudruhů z dnešní pravicové a konzervativní vlády, ale zejména kvůli tomu, že je to právě Česká strana sociálně demokratická, která měla a má ke zkrachovalé bance minimálně obchodní vztah. To je podle našeho názoru evidentní konflikt zájmu.
V této souvislosti chci dnes alespoň předběžně nabídnout Poslanecké sněmovně kandidáta Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa, a to člena rozpočtového výboru ing. Petra Vrzáně. Nehodlám zde horovat pro jeho odborné kvality, ale v zájmu objektivního posouzení celé bankovní aféry Je dlužno poznamenat, že náš kandidát zastupuje parlamentní stranu, která nikdy od žádné banky úvěr ani jiné pozornosti nedostala, což se o ostatních parlamentních stranách povědět nedá.
Již nyní si neděláme iluze o výsledku práce vyšetřovací komise, ať ji povede kdokoli, ale zástupce Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa z logiky věci může na rozdíl od ostatních zachovávat naprostou nestrannost a může být veden snahou skutečně něco zjistit bez ohledu na politický zájem.
Počátek dnešních problémů českého bankovnictví vidím v těsně polistopadové době, kdy místo toho, aby se začalo s čistýma rukama znovu a poctivě od samého začátku, využilo se tehdejší pseudorevoluční situace k budování hospodářství založeného...
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím o klid v sále. Zejména prosím stojící poslance, aby laskavě usedli.
Poslanec Jan Vik: Děkuji, pane předsedo. ... na využití dříve nakradeného majetku a špinavých peněz. Slavná slova tehdejšího místopředsedy federální vlády a ministra financí Václava Klause o tom, že nezná rozdíl mezi čistými a špinavými penězi, na nás dnes dopadají s náležitou tvrdostí. Dnes je situace taková, že republiku ve skutečnosti ovládají lidé, o nichž nikdo nic neví, a nikdo nezjistí, kde přišli k miliardovým majetkům. Je trochu legrační, že vláda, která zde záměrně na poli podnikání umožnila vytvořit malou českou džungli, se dnes snaží někoho odněkud vytlačovat. Asi nesypal do té správné kasy.
Osobně se domnívám, že úplně nejlepším řešením této kauzy je vyslovení nedůvěry celé této vládě. Nehledejme obětní beránky z řad malých úředníčků a podvodníčků. Odstraňme - jestli ještě vůbec můžeme - ty, kteří v České republice vytvořili podmínky pro sebe a své zločinné podnikání. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vikovi. Uděluji slovo panu místopředsedovi vlády Janu Kalvodovi, připraví se pan ministr Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Jan Kalvoda: Pane předsedo, dámy a pánové, já budu stručný, a to proto, že to, co vám chci sdělit, považuji osobně za velmi významné. Nebudu proto komentovat průběh rozpravy, která se odvíjela od okamžiku, kdy jsem se přihlásil do této rozpravy, ponechám stranou objevy, že nejsilnější česká banka má menší bilanční sumu než nějaká německá banka. Chci obrátit vaši pozornost na návrh usnesení v bodě I, usnesení, které zde přednesl pan poslanec Kraus.
Dovolím si tento bod 1 přečíst: "Poslanecká sněmovna zřizuje podle § 48 zákona 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, vyšetřovací komisi pro šetření okolností krachu Kreditní banky, a. s. Plzeň. Úkolem vyšetřovací komise je objasnit veškeré skutečnosti, příčiny a souvislosti, které vedly k ukončení činnosti Kreditní banky, a. s. Plzeň, a prověřit postup kontrolních a bezpečnostních orgánů".
Potud bez námitek. Pokračuji "a orgánů činných v trestním řízení v této kauze". Dovolím si vám přeložit tuto poslední formulaci jako postup soudů v této kauze, které mimo vší pochybnost patří mezi orgány činné v trestním řízení. Chci vznést velmi vážnou otázkou. Má být politický orgán, kterým vyšetřovací komise parlamentu mimo vší pochybnost je, jakousi vyšší přezkumnou instancí nezávislého soudního rozhodování? Rozhodování, které musí být nezávislé už proto, že úloha soudu je kromě jiného býti také mezí politického rozhodování?
Já říkám, že ne a že tomu brání naše ústava. Brání tomu princip dělby mocí, na které je založena. Chci vyslovit zároveň přesvědčení, že navrhovatelé nemínili to, co říkám, zcela vážně. Prosím tedy všechny parlamentní strany, alespoň ty státotvorné, aby vzaly velmi vážně tento můj apel a aby zamezily tomu, aby se principy právního státu obětovaly za dosud zatím provozované politické okusování jedné kauzy. Zároveň ještě vyslovuji znovu přesvědčení, že se nejedná o zamýšlený účinek, nicméně nutný účinek této formulace. Je to také apel na navrhovatele. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu místopředsedovi Janu Kalvodovi. Slovo má pan ministr Ivan Kočárník, připraví se pan poslanec Miloš Zeman.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych řekl pár poznámek k tématu, které tady dnes probíráme. Především bych chtěl říci, že se přihlašuji k tomu, co je obsaženo v analýze České národní banky ohledně našeho bankovnictví. Věřím, že většina z vás má k dispozici onu knížečku, ve které jsou přesvědčivým způsobem popsány jednak vývojové tendence v našem bankovnictví, jednak příčiny vývoje, včetně pádů 11 bank.
Z této analýzy také mimo jiné vyplývá, že objem bilanční sumy všech bank, které padly, je 3,75 % na celkové bilanční sumě všech našich bank. Já to neříkám proto, že bych tím chtěl problém krachu bank zlehčit, ale říkám to proto, abychom si byli vědomi, o čem mluvíme, abychom nezapomněli na to, že teď - v období před senátními volbami - se lehce politizují některé kauzy a zanášejí se nová témata, která jdou mimo tuto analýzu. To zaprvé.
Zadruhé bych chtěl doplnit slova pana guvernéra o jednu věc, na kterou se také zapomíná, a to je to, že drtivá část nákladů, které musí Česká republika vynaložit na konsolidaci našeho bankovnictví, jsou náklady, jejichž pomocí řešíme to, co zde vzniklo před rokem 1989. Nato bychom neměli zapomínat.
Připomenu pouze - v r. 1966 se odčerpaly obratové fondy do státního rozpočtu. Tyto peníze zmizely z podniků a byly ve státním rozpočtu prostě spotřebovány. Na základě toho byly emitovány úvěry na trvale se obracející zásoby, které vlastně kryly obratové fondy, vlastní kapitál. Toto všechno jsme museli na počátku reformy z bilancí bank vyndat, protože tyto peníze byly nenávratné.
Stejně tak - a tím se dostávám k tomu, co tady bylo řečeno na adresu české inkasní jednotky a Československé obchodní banky - jsme museli z Československé obchodní banky vyndat všechny nedobytné pohledávky a úvěry, které vznikly před rokem 1989. Československá obchodní banka - jak samozřejmě vědí lidé, kteří se tím zabývají odborně a pouze nepolitizují tento problém - byla jedinou bankou, která měla v bývalém Československu vztah k zahraničí. To znamená, že obhospodařovala veškeré peněžní a úvěrové vztahy k zahraničí. Také z tohoto titulu nahromadila celou řadu nedobytných pohledávek, pochybných transakcí atd. a chtěli-li jsme, aby tato banka stejně jako jiné banky mohla řádně fungovat na našem peněžním trhu, bylo třeba z bilance této banky všechny tyto minulé a pochybné úvěry, záruky atd. vyvést, převést je na speciální jednotku, která se potom bude zabývat vymáháním těchto pohledávek. Na tom není nic neobvyklého, je to postup, který volila většina zemí, která řešila problémy bankovního sektoru. My jsme tyto otázky konzultovali v zahraničí a není na tom vůbec nic tajemného.
Celý tento postup schválila vláda v prosinci 1993 a přesně podle tohoto postupu se také věci dále odvíjely.
Já bych pokládal za seriózní - pokud byly nějaké pochybnosti, protože ta kauza týkající se české inkasní jednotky a Československé obchodní banky je od r. 1993 - aby se tyto otázky vznesly třeba na bankovní komisi, na rozpočtovém výboru a můžeme je velmi jednoduše vysvětlit, můžeme předvést, které typy závazků byly z bilance vyvedeny. Presentujeme-li to však teď v souvislosti s vyšetřovací komisí, nemohu se zbavit dojmu, že jde jen o získávání laciných bodů a nikoliv o dobrání se skutečného řešení problémů, které tady z minulosti vznikly a které bylo třeba vyřešit.
Konečně mám poslední poznámku. Je to moje ohrazení proti tomu, že se manipuluje s mými výroky. Já jsem pokud jde o kauzu Kreditní banky a celníky své výroky řekl, stojím za nimi. Řekl jsem v rozpočtovém výboru, odkdy jsem věděl, odkdy jsem nevěděl, a na tom nemám co měnit. V analýze podkladů, které dala Centrální banka ke Kreditní bance, se můžete dozvědět, že závěrečné stanovisko auditora Kreditní banky za rok 1995 obdržela Centrální banka až 13. 6. 1996. To je vše, co jsem chtěl říci. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu místopředsedovi a ministru financí Kočárníkovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Já bych, dámy a pánové, tomuto ctěnému publiku chtěl připomenout několik věcí, které se týkají právě vyřčeného.
Byl to tehdejší ministr financí a dnešní premiér, který vícekráte bagatelizoval problém trvale obracejících se zásob. Připomenu např. mítink na Kladně 3. 1. 1991, když z pléna na tuto otázku byl dotázán. Bylo skutečně nutno vzít zřetel na rozdílnou strukturu vnitřního financování v našich podnicích a třeba v západní Evropě.
Druhá poznámka se týká zadlužení podniků, o kterém tady také byla řeč. V lednu 1990 bylo zadlužení československých podniků minimální. Šlo o 10 mld. Kčs. Ještě v lednu 1991, když začínala reforma, šlo o 24 mld. Kčs. Další vývoj znáte.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, předpokládám, že za pár vteřin už budu napadán, že to není faktická poznámka, ale diskusní příspěvek.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Ano, já velice rychle skončím, pane místopředsedo.
Třetí poznámka se týká toho, že jsou tady problémy s dědictvím před rokem 1989. Stejné dědictví mají i Slováci. Já jsem tady kladl otázku a prosím pana ministra financí, když tedy tento problém nanesl, aby mi odpověděl na otázku, proč tedy na Slovensku, které má stejné dědictví, neselhala ani jediná banka.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. O slovo se přihlásil předseda sněmovny kolega Miloš Zeman, kterého prosím, aby se dostavil k řečništi.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, když jsem zde mluvil v rozpravě k programovému prohlášení vlády, řekl jsem, že pokládám za důležitější než účelovou aritmetickou většinu - většinu názorů. A jsem rád, že přes všechny rozdíly mezi parlamentními politickými stranami se právě dnes a zde v této sněmovně taková názorová většina vytváří, protože až dosud žádný představitel žádné politické strany nezpochybnil samu ideu parlamentní vyšetřovací komise. Je to velký pokrok a já si upřímně vážím těch, kdo své názory změnili.
Jen pro pořádek bych chtěl připomenout, že ti, kdo tvrdí, že parlamentní vyšetřovací komise je nestandardní či snad dokonce třetí cesta, by se měli lépe seznámit s českou Ústavou, která právě existenci parlamentní vyšetřovací komise předpokládá, i s jednacím řádem českého parlamentu, který ve své příloze obsahuje 35 paragrafů popisujících činnost takovéto vyšetřovací komise. Dovedeno ad absurdum se stejnou logikou bychom za nestandardní instituci mohli prohlásit i český parlament. Stejně tak je dobré vědět, že vyšetřovací komise působí v mnoha zahraničních demokratických parlamentech, zatímco - pokud se nemýlím - v žádném quasi parlamentu totalitní země nikdy žádná vyšetřovací komise neexistovala. Právě proto chápu tuto vyšetřovací komisi jako projev určitého sebevědomí českého parlamentu a jako snahu pomoci věci řešit.
Teď se pojďme na chvíli zamyslet, jaké věci to vlastně jsou. V této zemi zkrachovalo již 12 bank. Po pádu téměř každé z těchto bank jsme byli ujišťováni, že se jedná o drobnou dopravní nehodu, že koneckonců vkladatelé mohou sami za to, do jaké banky své peníze ukládají, přičemž z drobných střadatelů se téměř tímto výrokem dělal finanční expert, který sleduje burzovní zprávy a pohyby na kapitálovém trhu.
Nedomnívám se, že naše bankovnictví je nezdravé jako celek, ale jistě více jsem dalek optimistickým výrokům typu, že naše bankovnictví nebylo nikdy zdravější než před tím. V čem vidím systémovou chybu, jak o tom mluvil guvernér Tošovský, nikoliv pouze bankovního sektoru, ale celé naší transformace, chybu, kterou se právě nyní snažíme společně odstranit. Vidím ji v nedostatku a v malé účinnosti toho, čemu se v západních tržních ekonomikách říká moral loss. Morální zákony, ať už jsou to zákony o konfliktu zájmů, zákony proti praní špinavých peněz, zákony, které brání daňovým únikům, korupci a dalším formám ekonomické kriminality.
Co má vlastně tato vyšetřovací komise vyšetřit. Ano, má mj. odpovědět na otázku, kde peníze jsou a koneckonců nejde jenom o 12 miliard z Kreditní banky. Nedávno jsme si mohli přečíst oficiální zprávu o tom, že ztráty AB banky údajně dosahují 10 miliard korun. Pokud zde existovaly mezi bankovními převody určité styčné operace mezi krachujícími bankami, pokud zde existovaly podivné a netransparentní instituce, pak je to samozřejmě i chyba naší legislativy, ale i chyba naší praxe.
Tento parlament bude za několik dní jednat o státním rozpočtu. Budeme se probírat položkami, které mají řád stovek a někdy dokonce desítek miliónů a podle Parkinsonových zákonů budeme tyto položky pravděpodobně diskutovat podstatně déle než dnes diskutujeme miliardové ztráty. Nevěřím hypotéze, že by ekonomická kriminalita nebyla důležitým a možná centrálním faktorem řady krachů řady bank. Jestliže odhadce nemovitosti, která má sloužit jako zástava pro krytí bankovního úvěru a jejíž tržní hodnota je 6 miliónů korun, odhadne tuto nemovitost na 1 miliardu korun, odmítám věřit tomu, že je to nezkušený soudní odhadce, kterého by pouze bylo zapotřebí poslat do jakéhosi doučovacího kursu. Tvrdím, že je to podvodník, který jednal v zájmu obohacení sebe i druhých. Toto je první otázka, na kterou musí vyšetřovací komise odpovědět a kladu ji se stejnou naléhavostí jako se kdysi klasik ptal, co k čertu dělal na té galéře. Řekněte mi, kde ty peníze jsou?
Druhá a velice podstatná otázka, na kterou by rovněž vyšetřovací komise měla odpovědět, je otázka o tom, zda u nás existuje klientský systém. To znamená propojení ekonomické kriminality s politickou mocí. Budu velmi šťastný člověk, když se tato hypotéza nepotvrdí, ale ptám se vás, můžete ji seriózně vyloučit? Tento klientský systém totiž existuje v mnoha vyspělých tržních ekonomikách s daleko lepšími zákony než jsou naše. Nechci zabíhat do poněkud odstrašujícího případu Jižní Koreje. Řeknete mi, že to není náš kulturní okruh. Chtěl bych upozornit např. na výsledky nedávné italské akce, která se jmenovala "čisté ruce" a já bych si velmi přál, aby i u nás proběhla akce, která povede k čistým rukám.
Nedávno byla uvalena vyšetřovací vazba na generálního ředitele německé Komerční banky pro daňový únik. Jste si opravdu tak jisti, že všichni v naší politice, všichni naši finančníci jsou morálně čistší a méně zkorumpovaní než jsou finančníci a politici v západních tržních ekonomikách?
Jsem pro to, aby se vyšetřovací komise nepletla do řemesla specializovaným vyšetřovatelům, aby pouze bránila tomu, aby tito vyšetřovatelé byli pod politickým tlakem, protože se vždy může stát, že některý z těchto vyšetřovatelů je taktně upozorněn, že určitý směr vyšetřování by pro něj mohl být nebezpečný. A právě proto krytí těchto vyšetřovatelů vyšetřovací komisí pokládám za záruku objektivity a nestrannosti průběhu vyšetřování. V této souvislosti bych velice rád uvítal jak prohlášení pana ministra spravedlnosti o tom, že vyšetřovatel bude, bude-li zřízena, úzce spolupracovat s vyšetřovací komisí, protože to řeší některé problémy týkající se bankovního tajemství. Chtěl bych o to více uvítat prohlášení pana guvernéra Tošovského, který nabízí spolupráci zahraničních expertů, protože zahraniční experti nebudou kontaminováni našim domácím prostředím. Jsem dalek toho hledat podvodníky za každým stromem. Pouze odmítám tvrzení, že u nás podvodníci neexistují nebo že jsou málo významní. Proto si myslím, že vyšetřovací komise splní svůj cíl tehdy, bude-li současně zkoumat jak politické, tak ekonomické souvislosti, protože jedno od druhého prostě nelze oddělit. Nelze jí zadávat nereálné cíle, aby do tří měsíců vyšetřila vše, co se Kreditní banky týká. Nelze jí ani zadávat úzké cíle typu - zjistěte, zda některý politický subjekt neměl zájem na pádu Kreditní banky. Mohl by se totiž zjistit pravý opak, že byl politický zájem na tom, aby tato banka nepadla, ale tento zájem nemusel být rovněž zcela čistý.
Připusťme např., že se ukáže, že 19. června tohoto roku byla navržena opatření, která měla do Kreditní banky napumpovat 400 miliónů korun ze státního rozpočtu a 3 miliardy korun z Fondu národního majetku formou bezúročné úložky na dobu 5 let. Spočtěte si, vážené kolegyně a vážení kolegové, kolik by to při standardní úrokové sazbě činilo, kolik by to byl dárek krachující bance a jakou funkci by tento dárek měl.
Dovolte mi, abych v závěru jen velmi stručně reagoval na slova ministra financí pana Ivana Kočárníka. Uvedu fakta a hodnocení ponechám na vás.
Fakt číslo 1. Pan ministr Kočárník veřejně prohlásil, že o potížích Kreditní banky nevěděl. Fakt číslo 2. Pan ministr Kočárník následně veřejně prohlásil, že o potížích věděl, ale že byl vázán bankovním tajemstvím.
Dovoluji si upozornit, že oba dva tyto výroky nemohou být pravdivé současně.
Fakt č. 3. Pan ministr Kočárník prohlásil, že nemohl dvě miliardy korun převést z Kreditní banky - šlo o známé prostředky Celní správy, protože by tím porušil bankovní tajemství. Ptám se tedy, proč např. primátorka města Brna paní Lastovecká v květnu t. r. převedla městské prostředky brněnského zastupitelstva z Kreditní banky na základě veřejně dostupných zpráv o jejím stavu. A tak bych mohl pokračovat v těchto otázkách dál a dál.
Myslím si, že není dobré zbavovat se odpovědnosti a že ministr financí, který odmítá svůj díl odpovědnosti za bankovní sektor, není dobrý ministr financí. Ale to vše a mnoho jiného by měla ukázat ona bankovní vyšetřovací komise.
Proto bych si velice přál, abychom se, až tento Parlament bude seznamován s jejími výsledky - dostali od polohy kazatelů nedělní školy, tedy lidí, kteří si vzájemně říkají, že se nemá krást, do polohy lidí, kteří něco udělali pro to, aby v této zemi bylo jasné, že krást se nevyplácí. Děkuji vám za pozornost.