Předseda PSP Miloš Zeman: Takže, kolegyně a kolegové, pokusím se vás odhlásit. Doufám, že se mi to podaří. Ano, podařilo se. Prosím, abyste se nyní znovu přihlásili hlasovacími kartami. Ověřte si, prosím, zda vám svítí světélko a jste tedy řádně přihlášeni. Nyní přistupuji k hlasování - doufám, že již konečnému - o návrhu pana poslance Talíře na vypuštění bodu 61 z našeho programu. Zahajuji hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem pana poslance Talíře, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Hlasování pořadové číslo 12 skončilo remízou: z 200 přítomných 100 pro, proti rovněž 100, nehlasovala 0. Návrh pana poslance Talíře nebyl přijat.
Nyní návrhy paní poslankyně Röschové. Paní poslankyně Röschová nejdříve navrhuje, aby byl vypuštěn bod 19, což je její vlastní zákonodárná iniciativa. Ptám se paní poslankyně Röschové, zda jsem ji interpretoval správně? Ano, děkuji. Zahajuji tedy hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem paní poslankyně Röschové na vypuštění bodu 19, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Hlasování pořadové číslo 13 skončilo tímto výsledkem: z 200 přítomných 165 pro, proti 16, nehlasovalo 19. Návrh paní poslankyně Röschové byl přijat.
Za další paní poslankyně Röschová navrhuje jako bod 55 vyslovení souhlasu s trestním stíháním pana poslance Maixnera jako nový programový bod. Interpretoval jsem správně, paní poslankyně? Předpokládám, že ano. Zahajuji tedy hlasování.
Kdo souhlasí s tímto bodem, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 14 skončilo tímto výsledkem: ze 199 přítomných 125 pro, proti 29, nehlasovalo 45. Návrh tedy byl přijat.
Poprosím pak pracovníky Kanceláře sněmovny, aby - schválíme-li celkový návrh - opravili pořadí projednávaných bodů.
A nyní, protože jsme projednali všechny pozměňovací návrhy, dovolte mi, abych nechal hlasovat o programu jako celku, samozřejmě včetně těch pozměňovacích návrhů, které byly naším hlasováním přijaty. Zahajuji proto hlasování.
Kdo je pro schválení celkového programu, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Hlasování pořadové číslo 15: z 200 přítomných 153 pro, proti 32. Návrh byl přijat.
Tím jsme schválili pořad 5. schůze Poslanecké sněmovny. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím jak pracovníky Kanceláře, tak ověřovatele, aby mě upozornili, až dojde k tomu, že budou připraveny podklady pro ústní interpelace. Předpokládám, že vzhledem k jejich vysokému počtu tomu tak zatím není.
Dovolte mi, abych mezi námi uvítal guvernéra České národní banky pana Josefa Tošovského.
Nyní mi dovolte, abych přešel k bodu jedna, což je
1.
Návrh na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny
pro šetření okolností krachu Kreditní banky, a. s. Plzeň
Jak víte, skupina 46 poslanců předložila návrh na zřízení této vyšetřovací komise. Tato skupina poslanců současně připravila návrh usnesení Poslanecké sněmovny, které jsme dostali prostřednictvím poslaneckých klubů. Odůvodněním návrhu pověřila skupina poslanců pana poslance Michala Krause, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dne 8. srpna t. r. byla odebrána bankovní licence Kreditní bance, a. s. Plzeň. Došlo tak ke krachu již jedenáctého bankovního ústavu v České republice od doby zahájení ekonomické transformace. Kreditní banka byla další v řadě tzv. malých bank, která nepřežila tempo ekonomické reformy, chování podnikatelských subjektů a postup svého managementu.
Poprvé však v případě této banky došlo ke krachu bankovního ústavu, v němž měl majoritu akcionář s velmi významnou státní účastí - Česká pojišťovna, a. s. Kromě toho pád banky znamenal přímý dopad do státního rozpočtu ve výši zhruba 2 miliard korun. Ani tato fakta však nevyburcovala kompetentní orgány - Ministerstvo financí České republiky, bankovní dohled České národní banky či orgány činné v trestním řízení - k iniciativnějšímu přístupu k faktu, že český bankovní systém začíná ohrožovat ekonomickou stabilitu v České republice a vytváří především ovzduší značné nedůvěry mezi občany státu.
Za této situace podalo počátkem září tohoto roku 46 sociálně demokratických poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na vytvoření parlamentní vyšetřovací komise, která by s využitím svých kompetencí a pravomocí provedla komplexní šetření a rozbor okolností krachu Kreditní banky. Zřízení takovéto vyšetřovací komise má oporu přímo v Ústavě České republiky, konkrétně v článku 30, kde se praví: Pro vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců.
Přesto byl náš návrh tvrdě torpédován především zástupci nejsilnější parlamentní strany - ODS. Premiér České republiky Václav Klaus označil dokonce tuto komisi za jakousi třetí cestu, za dodatkovou či dokonce poslední instanci, kdy standardní orgány zřízené ústavou či jinými orgány selhaly. Jestliže tedy pan premiér během několika dalších týdnů vytvoření takovéto komise podpořil, znamená to, že buď došel k názoru, že standardní orgány opravdu selhaly, nebo možná jen změnil názor na parlamentní vyšetřovací komisi.
V každém případě je pozoruhodné, že teprve s návrhem sociální demokracie na vytvoření této komise se orgány k tomu zřízené probudily po dlouholeté dřímotě z neuvěřitelné letargie. Najednou a možná až příliš rychle tu byli první zatčení, Česká národní banka vypracovala analýzu, v níž hodnotí vývoj bankovního sektoru v uplynulých letech, s požadavkem na vytvoření pracovní skupiny ze zástupců bankovního a kapitálového dohledu, policie a soudů.
Ministr financí České republiky zase obdržel od strany, jejíž zájmy v parlamentu hájí, úkoly vedoucí k iniciativě při úpravách a novelizacích zákonných norem upravujících české bankovnictví.
Přes tato pozdní a svým způsobem vynucená opatření se ukazuje stále patrněji, že bankovní systém se české vládě poněkud vymkl z rukou. Příkladem toho může být tvrzení premiéra České republiky, že po Kreditní bance Plzeň, se do závažných problémů už nedostane žádná česká banka, které prohlásil jen několik hodin před mimořádným nočním zasedáním vlády, na jehož konci byla oznámena nucená správa 12. bankovního ústavu, tentokrát Agrobanky, páté největší a vůbec největší soukromé banky v České republice.
Stav českého bankovnictví je vážný a jeho léčba v uplynulém období přišla naše daňové poplatníky na desítky miliard korun, z nichž mnohé zmizely v nenávratnu, mnohé v soukromých kapsách vybraných jednotlivců, mnohé byly utopeny díky neschopnosti managementu jednotlivých bank. Kromě toho tisíce drobných českých střadatelů přišly často o své celoživotní úspory.
Ve zprávě Ministerstva vnitra z počátku tohoto roku přitom upozornil ministr Ruml, že existují signály o tom, že zhruba v 5 % malých bank a finančních ústavů působí organizovaný zločin. Protože současný stav bankovního systém není možné analyzovat bez důkladných rozborů o příčinách minulých systémových, objektivních i subjektivních chyb, vad a nedostatků, přichází sociální demokracie s návrhem na vytvoření parlamentní vyšetřovací komise, jejímž cílem je vyšetřit okolnosti krachu Kreditní banky jako modelového případu banky, do jejíhož hospodaření se promítaly v uplynulém období všechny faktory české ekonomické reformy.
Už v současnosti existuje mnoho dokladů, informací a signálů, že příčiny a skutečnosti, které vedly ke krachu této banky, nebyly jenom v rovině objektivních příčin způsobených ekonomickou transformací. Existuje řada důvodů k podezření, že ani jednání bankovních ústavů, v nichž má podíl český stát a které se na hospodaření Kreditní banky svým způsobem podílely, ať už se jedná o Investiční a poštovní banku, Československou obchodní banku a další, nebyla zřejmě zcela korektní.
Tato fakta jsou o to víc zarážející, že Investiční a poštovní banka po mnohamiliardové injekcí od státu ke svému oddlužení, které obdržela v letech 1991 až 1993, byla plíživou cestou zprivatizována svým managementem a na hospodaření Kreditní banky se podílela prostřednictvím své dceřiné společnosti - Českomoravské hypotéční banky, a. s., která měla v Kreditní bance významný vlastnický podíl. Při současných problémech s hypotéčními úvěry jistě velmi nemilá věc.
Vliv Československé obchodní banky na hospodaření Kreditní banky je zatím velmi nejasný. Ze zprávy úředního auditora Kreditní banky vyplývá, že v druhém pololetí roku 1995 byly problémy Kreditní banky prohloubeny zejména v počáteční fázi tzv. třetí vlny kupónové privatizace, kdy dochází k přesunu vlivu v rámci České pojišťovny na skupinu kolem ČSOB. Složitost a nepřehlednost obchodů potvrzuje i skutečnost, že i sama Česká národní banka si nechala Kreditní bankou pro lepší názornost vyhotovit přehledné schéma těchto složitých obchodů.
Tyto velmi zvláštní obchody kolem Československé obchodní banky jsou o to víc zarážející, že právě ČSOB po té, co byla v letech 1991-1993 mnohamiliardovými injekcemi oddlužována, je od roku 1993 na základě tajného usnesení vlády oddlužována i nadále, a to zcela zvláštní finanční operací přes společnost s ručením omezením - Česká inkasní - která sice odkoupila od ČSOB nedobytné pohledávky v hodnotě téměř 30 miliard, avšak z Fondu národního majetku má - a bez vědomí parlamentu - obdržet téměř 50 miliard korun, přičemž tato společnost s ručením omezeným má tak výsadní postavení, že může ze státního rozpočtu - opět bez vědomí parlamentu - ministr financí na základě usnesení vlády poskytovat půjčky.
Je poněkud znepokojující, že ve zprávě České národní banky existuje určitý náznak možností úhrady ztrát z krachu malých bank právě prodejem či privatizací ČSOB. Jsme přesvědčeni, že v současné době by k privatizaci velkých bank nemělo docházet a návrh KDU-ČSL na dočasné zmrazení privatizace velkých českých bank považujeme za velmi racionální.
Prakticky po celou dobu existence Kreditní banky byla jejím majoritním akcionářem Česká pojišťovna, a. s., která koncem roku 1995 měla podíl více než 61 %. Česká pojišťovna měla navíc své zástupce v postech generálního ředitele do roku 1995, předsedy představenstva i předsedy dozorčí rady. O to zarážející je skutečnost, že tento téměř monopolní český pojišťovací ústav - jak jeho představitelé sami potvrzují - utrpěl při hospodaření Kreditní banky několikamiliardové ztráty. Navíc zde existují fakta, která usvědčují Českou pojišťovnu ze snah ovlivňovat nezávislého auditora vyčíslením maximálně možné výše potenciálních ztrát banky v roce 1996, jakož i z pravděpodobného zneužití informací, díky nimž na sebe jen několik hodin před odebráním bankovní licence v Kreditní bance převedla bonitní úvěry a pohledávky v hodnotě téměř 2,1 mld. Kč, čímž pravděpodobně poškodila klienty Kreditní banky a zneužila postavení majoritního akcionáře.
Tvrzení mluvčí České pojišťovny o tom, že souběh termínů transakce a odebrání bankovní licence je pouhá náhoda, snad věří jen ona sama.
Stejně znepokojující je fakt, že Česká pojišťovna, stejně jako Investiční a poštovní banka, byla v podstatě zprivatizována plíživě bez vědomí státu a dnes v této pojišťovně má kontrolní balík akcií První privatizační fond. Díky 60miliardovému rezervnímu fondu České pojišťovny zřejmě nehrozí bezprostřední ekonomické problémy, nicméně obchodní transakce tohoto pojišťovacího ústavu vzbuzují řadu podezření.
V celém hospodaření Kreditní banky existuje i řada případů, vykazujících znaky jednání, které by mohly vést k event. trestnímu stíhání odpovědných pracovníků. Je velmi podivné, že v letech 1994 - 1996 byly údajně podány desítky podnětů k zahájení trestního stíhání bývalého managementu Kreditní banky, avšak jejich šetření údajně zůstalo na mrtvém bodě. Velmi nevěrohodně také působilo vyjádření ministra financí Kočárníka po odebrání bankovní licence Kreditní banky, že o stavu, v jakém se banka nachází, nic nevěděl a v důsledku toho prý nemohl zabránit ztrátě 2 miliard, jdoucí na vrub příjmů státního rozpočtu.
Existují přitom údaje o tom, že minimálně v polovině června 1996, tedy zhruba 6 týdnů před krachem Kreditní banky, byl o stavu banky informován a ztrátě 2 miliard na vrub státního rozpočtu tedy mohl zabránit.
Přestože většina těchto faktů byla a je obecně známa, působí na nás poněkud znepokojivě tvrzení některých koaličních stran - které se nejprve bránily ustavení komise, aby ji poté podpořily - o tom, že parlamentní vyšetřovací komise by se měla zabývat pouze případnou politickou odpovědností. Jsme přesvědčeni, že má-li být práce komise efektivní, je třeba prošetřit a zkoumat nejenom politickou, ale i ekonomickou a případně trestně právní odpovědnost jednotlivých osob, tedy veškeré skutečnosti, příčiny a souvislosti, které vedly k ukončení činnosti Kreditní banky a rovněž tak i postup kontrolních a bezpečnostních orgánů a orgánů činných v trestním řízení v uplynulém období.
Zneklidňuje nás také fakt, že ODS a ODA dle našich informací hodlají do vyšetřovací komise navrhnout své zástupce, kteří se stavěli dost zásadním způsobem proti vytvoření této komise. Máme obavy, že tito členové budou do komise jmenováni s cílem její jednání a vyšetřování mařit. Respektujeme však právo jednotlivých politických stran navrhnout si své zástupce podle vlastního uvážení a věříme, že ostatní strany se vůči sociální demokracii, která celý návrh iniciovala, zachovají stejně.
Funkci vyšetřovací komise chápeme také jako významný nástroj kontroly vládní politiky. Ve všech vyspělých demokratických zemích je obvyklé, že takové orgány bývají většinou v rukou opozice. Proto navrhujeme lichý počet členů komise s respektováním většiny jednoho hlasu pro zástupce opozičních stran, tedy 13 členů, a to podle klíče 5 členů ze sociální demokracie, 4 ODS a po jednom z ostatních 4 parlamentních stran.
Dámy a pánové, dovolte mi nyní, abych předložil návrh na usnesení, kterým Parlament České republiky rozhodne o případném zřízení vyšetřovací komise ve smyslu návrhu 46 poslanců sociální demokracie na vyšetření okolností krachu Kreditní banky, a. s.
Návrh na usnesení Poslanecké sněmovny k návrhu na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro šetření okolností krachu Kreditní banky, a. s. Plzeň, stanovení počtu členů a způsobu jejich volby.
Poslanecká sněmovna
1. Zřizuje podle § 48 zákona č. 90/95 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, vyšetřovací komisi pro šetření okolností krachu Kreditní banky, a. s. Plzeň. Úkolem vyšetřovací komise je objasnit veškeré skutečnosti, příčiny a souvislosti, které vedly k ukončení činnosti Kreditní banky, a. s. Plzeň a prověřit postup kontrolních a bezpečnostních orgánů a orgánů činných v trestním řízení v této kauze.
2. Stanoví lhůtu do 28. 2.1997, do níž je vyšetřovací komise pro šetření okolností krachu Kreditní banky, a. s. Plzeň, povinna předložit svá zjištění s návrhem Poslanecké sněmovně s tím, že průběžnou informaci o stavu šetření předloží komise do konce r. 1996.
3. Určuje počet členů této vyšetřovací komise na 13, a to podle klíče sociální demokracie 5, ODS 4 a všechny ostatní strany po jednom.
4. Stanoví, že uvedená vyšetřovací komise bude volena aklamací.
5. Žádá ministra vnitra a ministra spravedlnosti o zajištění maximální součinnosti bezpečnostních orgánů a orgánů činných v trestním řízení s vyšetřovací komisí při její vyšetřovací činnosti.
6. Žádá guvernéra České národní banky o zajištění maximální součinnosti orgánů bankovní rady a bankovního dohledu s vyšetřovací komisí při její vyšetřovací činnosti.
7. Žádá ministra financí o zajištění maximální součinnosti pracovníků ministerstva financí s vyšetřovací komisí při její vyšetřovací práci.
8. Ukládá vedoucímu Kanceláře Parlamentu České republiky zajistit vyšetřovací komisi pro její činnost potřebné finanční a prostorové zajištění, včetně příslušného technického a personálního zázemí.
Doporučuji, aby se o usnesení hlasovalo po jednotlivých bodech, a pokud budou v rozpravě vzneseny některé pozměňovací návrhy, žádám jejich předkladatele, aby je předložili písemně. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Krausovi. Prosím, aby usedl ke stolku zpravodajů, spolu se mnou sledoval rozpravu a zejména se připravil na své vyjádření k případně předloženým pozměňovacím návrhům.
Do rozpravy se jako první přihlásil předseda české vlády pan Václav Klaus. Připraví se guvernér České národní banky pan Josef Tošovský.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych nyní vystoupil jako předseda vlády a abych podal Poslanecké sněmovně prvotní informaci o okolnostech pádu Kreditní banky Plzeň a o dosavadní činnosti státních orgánů v průběhu vyšetřování jeho příčin.
Dříve než přejdu ke konkrétní informaci o vlastním případu Kreditní banky, pokusím se vyslovit několik zásadnějších obecnějších poznámek k této problematice.
Veřejnost, vláda i Poslanecká sněmovna jsou v poslední době oprávněně zneklidněny relativně vysokým počtem selhání několika menších bank. Tyto případy nejsou závažné výlučně pro výši ztrát, které dopadají na klienty těchto bank, ztrát pro bankovní systém jako celek a v neposlední řadě i pro stát, tedy pro nás všechny.
I když nejsou tyto dopady v absolutních částkách nízké a i když mohou mít v jednotlivých případech pro klienty krachujících bank závažné existenční důsledky, nedosáhla jejich výše hodnot, které by zásadnějším způsobem destabilizovaly český bankovní systém. Jejich závažnost vidím především v jejich dopadu na důvěru veřejnosti v bankovní systém jako takový. Důvěra v bankovní systém úzce souvisí s důvěrou v měnu, souvisí s celkovým klimatem v našem hospodářství, a to je hodnota sama o sobě, jejíž ochrana musí být zájmem veřejným. Věřím, že zájmem nás všech.
Udržení a posílení důvěry občanů i zahraničí v náš bankovní systém je pro vládu zásadní prioritou. Vedena tímto cílem je vláda rozhodnuta trvat na důsledném odborném a kompetentním vyšetření všech příčin a okolností, které vedly ke krachu několika bank a je odhodlána využít výsledků těchto šetření k navržení a prosazení potřebných legislativních, institucionálních i procedurálních změn, které by snížily četnost výskytu podobných případů. Jde o záležitosti svou povahou vysoce odborné a svým dopadem na každého občana velmi významné právě tím, že mají vliv na jeho důvěru v celý bankovní systém. Tato důvěra se buduje velmi dlouho a pozvolna, ale lze ji ztratit velmi rychle.
Proto chci, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na tomto místě apelovat na všechny, na jednotlivce i politické strany, abychom v těchto záležitostech, na jejichž vyřešení musíme mít zájem společný, nepodlehli nabízející se laciné, ale velmi neodpovědné snaze po snadných politických ziscích a kladli v diskusi i v práci příslušných orgánů důraz na odbornost, nikoliv na politizaci a povrchní skandalizaci problémů. Pouze tak udržíme důvěru občanů, bezpečnost jejich peněz a pouze naší kompetentností a nadřazením zájmu veřejného před zájmy osobní či stranické ochráníme jejich úspory do budoucna.
Věřím, že v této sněmovně takový přístup zvítězí. V poslední době jsme se stali ze strany některých médií i politiků svědky velmi účelové interpretace problémů zkrachovalých bank. Snaží se veřejnosti infikovat velmi jednoduchou představu o příčině všeho, k čemu u nás v bankovním sektoru došlo. Taková tvrzení lahodící uchu všech negativistů jsou však nebezpečná. Nepochybně je v případech některých zkrachovalých bank přítomen prvek podvodných machinací, lidského selhání i nepoctivosti, která v lidské společnosti existovala vždycky. Je nepravdivé tvrdit, že to byla příčina jediná a hlavní. Stejně tak chybné je generalizování odpovědnosti za vše, co se u nás v bankovním sektoru děje. Se stejnou logikou můžeme za krachy bank obvinit nás všechny, kteří jsme se před téměř sedmi lety rozhodli nahradit zcela zkorumpovaný komunistický systém svobodnou společností založenou na tržní ekonomice, v níž rozhodování svobodných jednotlivců plodí i rizika, kde lze aktivitu občana omezit pouze zákonem, kde vyšetřování a soudy fungují nezávisle na politické moci. Mezi drtivou většinou občanů naší země panuje koncensus v tom, že chceme, aby naše země fungovala na zásadách a principech svobodného světa, kterému tyto postupy přinesly stabilitu a prosperitu.
Z tohoto koncensu vycházelo i původní institucionální uspořádání naší ekonomiky a bankovního sektoru. Zřídili jsme Českou národní banku nezávislou na vládě, která má na starosti bankovní dohled a tím i rozsáhlé pravomoci nad bankovním systémem. Naše bankovnictví jsme otevřeli domácí i zahraniční konkurenci. Privatizací jsme vytvořili prostor pro autonomní rozhodování tržních subjektů. Přišly však první krachy bank, jev, na který nikdo z nás nebyl ze své minulé životní zkušenosti zvyklý. Nemohu souhlasit s názory, že se stalo něco zcela nepatřičného, výjimečného, zločinného.
Bankovnictví je obor podnikání jako každý jiný. V některých směrech specifický, a proto také více regulovaný, v tom podstatném ale podléhající stejným rizikům jako reálná ekonomika. Samotný fakt krachu té či oné banky není ve standardní tržní ekonomice ničím výjimečným. A hospodářské dějiny i současnost západoevropských zemí či USA nás přesvědčují o tom, že je to věc poměrně častá. Jde o to, vidět příčiny těchto negativních průvodních jevů tržní ekonomiky v reálných souvislostech, z pohledu občana jim přizpůsobit své chování a z pohledu státu vyšetřit příčiny, postihnout viníky a případně přijmout pravidla, která omezí pravděpodobnost jejich opakování. Nic více a nic méně. Každý, kdo o tom chce dnes zásadně diskutovat, by měl vycházet z reálných skutečností.
Tržní ekonomika a s ní i bankovnictví u nás začínaly od nuly. Vytváření tržních institucí, legislativních pravidel a vzorců chování, jež by odpovídaly standardu tržní ekonomiky, je nepochybně dlouhodobějším procesem. Hodnocení, která dnes s odstupem několika let kritizují počátek naší transformace, vycházejí z představ, že by bylo možné již na jejím počátku stavět na dokonalém institucionálním rámci tržní ekonomiky, a tak minimalizovat možná selhání privatizovaných podniků včetně bank. To nejsou úvahy reálné.
Představa, že lze nejprve vytvořit funkční tržní prostředí a do něj následně dosadit tržní subjekty, je falešná a je zcela nerealistická. Jak tržní prostředí, tak tržní subjekty se musí utvářet souběžně a mohou se zdokonalovat jedině vzájemnou interakcí. Riziko selhání je přítomno vždy a je konec konců akcelerátorem potřebných změn.
V tomto smyslu jsou dnešní komplikace některých našich menších bank transformační daní, které se nemůžeme zcela vyhnout. Vzpomeňme jen, kolik bylo u nás před pěti šesti lety lidí, kteří měli reálnou zkušenost s tím, co je bankovnictví v tržní ekonomice. Kolik bylo u nás firem, které se mohly prokázat věrohodnou podnikatelskou historií a úvěruschopným obchodním plánem. V tomto prostředí naše podniky, firmy, podnikatelé a v neposlední řadě banky museli fungovat, museli činit rozhodnutí, museli půjčovat peníze či brát si úvěry. část plánů a část představ nevyšla, část peněz přišla nazmar. A část bank tím byla postižena.
Naši transformaci jsme začali s jednou jedinou státní bankou. Mysleli-li jsme to s naší transformací vážně, museli jsme náš bankovní sektor otevřít. Dnes můžeme diskutovat o tom, zda byl relativně liberální přístup naší centrální banky na počátku 90. let při udělování bankovních licencí tou nejlepší cestou. Možná, že se staly některé chyby, možná, že vznikající bankovní dozor na své úkoly ne úplně stačil, možná, že minulé vlády a parlamenty nebyly schopné zpracovat a přijmout dokonalé právní normy, které by rizika minimalizovaly.
Připomeňme si však, v jaké situaci docházelo ke vzniku nových bank. Nově vznikající soukromé podniky požadovaly přístup k úvěrům, které jim několik státních bank potýkajících se se zděděným břemenem špatných úvěrů z dob komunismu, nebylo schopno poskytnout. Hrozilo nebezpečí, že bankovní úvěry budou ještě více nahrazovány růstem mezipodnikové zadluženosti, hrozilo nebezpečí přechodu od bezhotovostních transakcí k hotovostním platbám a k útěku od peněz k barterovým obchodům. Z tohoto hlediska bylo urychlené rozšíření kapacity bankovního sektoru na počátku 90. let důležitou prioritou. Skutečnost, že řada menších soukromých bank, které získaly na počátku 90. let licenci, v jejich polovině zkrachovala, má z tohoto pohledu i své objektivní příčiny. Chceme-li se seriózně dobrat příčin a vysvětlení, nesmíme na tato rizika zapomínat.
Jednou z bank, která na počátku r. 1991 zahájila svoji činnost, byla i Kreditní banka, v oné době pod názvem Agrobanka Plzeň. V následujících letech pravidelně navyšovala své jmění z původních 60 miliónů korun až na konečnou 1 miliardu 860 miliónů korun a stejně podstatně se měnili i její akcionáři. Banka v počátečním období velmi rychle expandovala, což vyvolalo v dalších letech problémy. Úvěry byly poskytovány v příliš vysokých částkách a jak dokládají informace České národní banky, bez dostatečného zhodnocení podnikatelského záměru a bez řádného zajištění. Zpřísnění požadavků centrální banky v září r. 1994 na hodnocení kvality bankovních aktiv a na pokrytí potenciálních rizik z nich vyplývajících, vyjevilo již tehdy rozsah problémů Kreditní banky a vedlo centrální banku k hledání cest její konsolidace.
Cesta jejího ozdravení byla viděla především v úloze jejího hlavního akcionáře, kterým se stala Česká pojišťovna, tehdy silný subjekt našeho finančního trhu s rozsáhlými zdroji volných prostředků. Česká pojišťovna projevila ochotu účastnit se ozdravení banky a v případě potřeby pomoci při zajištění její likvidity.
Česká národní banka vedla s tímto hlavním akcionářem již od počátku roku 1996 nepřetržitá jednání o způsobu ozdravení Kreditní banky. V té době se zdálo, že je relativně nejvýhodnějším způsobem řešení problému této banky její fúze s Pragobankou, kde je Česká pojišťovna také hlavním akcionářem. Byly zpracovány a předkládány projekty, které obsahovaly řešení problému fúze včetně vyčíslení nákladů České pojišťovny v případě likvidace banky. Česká pojišťovna zároveň nechala v obou bankách provést kvalitní zahraniční audit.
V Kreditní bance se však program konsolidace splnit a plnit nepodařilo, nakonec selhal i pokus o pokrytí ztráty akcionáři České pojišťovny navýšením jejího základního jmění.
Česká národní banka proto po dohodě s Ministerstvem financí České republiky rozhodla s platností od 8. srpna letošního roku o odebrání bankovní licence Kreditní bance.
Chci vás ubezpečit, že vláda a další příslušné státní orgány věnují případu Kreditní banky zvýšenou pozornost.
Za prvé v oblasti trestněprávní, tj. v oblasti určení odpovědnosti konkrétních osob v Kreditní bance i mimo ni za ztráty způsobené porušením zákonů a předpisů či případnými podvodnými machinacemi či případným vědomým poškozováním věřitelů a klientů banky. Stav vyšetřování je v tuto chvíli zhruba následující:
Krajský státní zástupce v Plzni nařídil řediteli Krajského úřadu vyšetřování prošetření příčin úpadku zmíněné banky. Po soustředění listinných důkazů o hospodaření banky a po vyžádání vysvětlení od vedoucích pracovníků této banky dospěl vyšetřovatel po konzultaci s krajským státním zástupcem k závěru, že jsou dány důvody k obvinění konkrétních osob. Vyšetřovatel proto ve dnech 13. - 16. září sdělil obvinění dvěma vedoucím pracovníkům banky pro trestné činy zpronevěry a poškozování věřitele a dále čtyřem pracovníkům firem hospodářsky blízkých bance - Motoinvest, Kreditaktiv a Lexus - pro účastenství na trestném činu zpronevěry a trestném činu poškozování věřitele. Byli obviněni z toho, že uzavřeli smlouvy o úplatném převodu cenných papírů s právem opce, na jejichž základě bylo z majetku Kreditní banky Plzeň vyplaceno nejméně 2 miliardy 883 milionů korun v rozporu s účelem, pro který byly bance jejími vkladateli svěřeny finanční prostředky.
Vyšetřovatel současně prověřuje, zda je v souvislosti s úpadkem banky možno identifikovat i jiné formy trestné činnosti, zejména podvody ze strany klientů banky, spáchané formou podvodného vylákání úvěrů. Prověřuje se 600 úvěrových svazků, z nichž některé obsahují údaje nasvědčující podvodnému jednání.
Příčiny úpadku banky jsou zkoumány na úrovni jednání jejich zaměstnanců, klientů i orgánů bankovního dohledu.
Vyšetřování okolností ztráty likvidity Kreditní banky je realizováno pracovním týmem vyšetřovatelů a kriminalistů Krajského úřadu vyšetřování Plzeň, dozor nad vyšetřováním vykonává krajský státní zástupce v Plzni. Postup je v odborných otázkách průběžně konzultován s odborníky bankovního sektoru a kapitálového trhu, se kterými tento tým spolupracuje.
S ohledem na rozsáhlost a složitost případu však nelze očekávat brzké ukončení tohoto vyšetřování. Toto jsou základní informace o trestním řízení.
Zveřejnění podrobností či dalších dílčích směrů vyšetřování by mohlo ohrozit samotný účel trestního řízení a ani já o nich nejsem podrobně informován.
Vláda současně pověřila ministry financí, spravedlnosti a vnitra, aby věnovali problematice šetření příčin krachu Kreditní banky zvýšenou pozornost a je jimi o jeho průběhu průběžně informována.
Vláda dále považuje za nezbytné zajistit ve spolupráci s Českou národní bankou a Parlamentem přijetí takových legislativních změn, které by minimalizovaly rizika opakování podobných případů v jiných bankových ústavech. Vláda je připravena spolupracovat s parlamentní komisí, jejíž ustavení v této věci je právě na programu této schůze a věří, že tato spolupráce přispěje ke shodnému pohledu exekutivy i legislativy na přijetí potřebných změn ke zlepšení fungování našeho bankovního systému. Jediným kritériem, které musí všechny orgány zúčastněné této causy spojovat, je odbornost a objektivita. V sázce je důvěra veřejnosti v náš bankovní systém, v desítky nestátních finančních institucí, v naší měnu, v důvěru zahraničí v naši ekonomiku. V sázce je tedy příliš mnoho.
Věřím, že Parlament k této záležitosti přistoupí se stejným záměrem jako vláda, že dá přednost zájmu občana, vkladatele, před zájmy stranickými. Na této bázi je vláda připravena poskytnout parlamentní komisi maximální spolupráci a součinnost. Děkuji za pozornost.