Ve smyslu § 112 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb.,
o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Václava Exnera na ministra zdravotnictví
Jana Stráského a odpověď ministra zdravotnictví
Jana Stráského na tuto interpelaci. Pan poslanec
Václav Exner požádal o zařazení
uvedené odpovědi na pořad schůze Poslanecké
sněmovny. Interpelace a odpověď jsou přílohami
sněmovního tisku.
Příloha
Vážený pane ministře zdravotnictví,
v souvislosti s aktuální situací ve zdravotnictví,
zvláště zdravotních pojišťoven,
se pacienti stále častěji dostávají
do situací, že lékárny vyžadují
zaplacení za lék i tu částku, která
je hrazena zdravotním pojištěním.
Podle informací z tisku jsou tzv. přímé
platby "oprávněně" požadovány
v lékárně, která nemá s pojišťovnou,
u které je pacient pojištěn, uzavřenu
smlouvu. Tento názor zastává například
mluvčí České lékárnické
komory dr. Horáček, ale oprávněnost
nakonec údajně přiznal i Váš
náměstek JUDr. Aleš Dvouletý. V praxi
se však podobně v řadě případů
postupuje i při uzavření smluv, avšak
při existenci vysokých pohledávek lékárny
u pojišťovny.
Tento postup je nepochybně proti ústavní
zásadě bezplatné zdravotní péče
poskytované na základě veřejného
pojištění a za podmínek, které
stanoví zákon (Listina základních
práv a svobod, čl. 31). Na tom nemůže
nic změnit ani případná argumentace,
že pacient může zaplacené částky
vymáhat na zdravotní pojišťovně.
Žádám Vás o celkové stanovisko
k této problematice a sdělení konkrétních
opatření k zamezení uvedené nepřijatelné
praxe. Jak má podle vašeho názoru postupovat
občan, aby v případě potřeby
jen s obvyklou námahou a s uhrazením ze zdravotního
pojištění dostal lék, na který
má nárok, protože si řádně
platí sám nebo za něj platí stát
povinné zdravotní pojištění?
Jak má postupovat, je-li na něm požadována
úplata, případně jak se má
domoci nápravy?
Vážený pan
PhDr. Jan Stráský
ministr zdravotnictví ČR
cestou předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu
ČR
MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ
ČESKÉ REPUBLIKY
PhDr. Jan STRÁSKÝ
Vážený pane poslanče,
zasílám Vám odpověď na interpelaci
ze dne 13. února 1996, týkající se
vybírání přímých plateb
od pacientů těmi lékárnami, které
nemají s příslušnou zdravotní
pojišťovnou uzavřenou smlouvu.
V souladu s § 13 odst. 1) zákona č. 550/1991
Sb. o všeobecném zdravotním pojištění,
v platném znění, jsou lékárnám,
stejně jako ostatním zdravotnickým zařízením,
hrazeny náklady - příslušná léčiva
poskytnutá pojištěncům zdravotních
pojišťoven, na základě smluv, s možností
jejich vypovězení v případě
porušení smluvních podmínek. V §
10 odst. 1 e) téhož zákona je uvedeno právo
pojištěnce na úhradu nákladů
spojených s poskytnutím léčebné
péče (její součástí
je i poskytováni léčiv dle § 2 odst.
1 b) výše uvedeného zákona) v naléhavých
případech ve zdravotnických zařízeních
(tj. i v lékárnách), která nejsou
ve smluvním vztahu s příslušnou zdravotní
pojišťovnou. V takovém případě
by i přes neexistenci smlouvy měla být péče
poskytnutá zdravotnickým zařízením
pro pacienta bezplatná s následnou povinností
zdravotní pojišťovny ji uhradit.
Problém spočívá v tom, že lékárna
je zdravotnickým zařízením sui generis
a že jí nepřísluší posuzovat
naléhavost případu. Pokud by se nejednalo
o naléhavý případ, měl by pojištěnec
právo na úhradu nákladů dle §
10 odst. 1 d), spojených se zdravotní péčí
jen tehdy, byla-li mu poskytnuta v rozsahu stanoveném uvedeným
zákonem a příslušnými předpisy
(tyto však podmiňují úhradu péče
existencí smlouvy). O úhradě zdravotních
nákladů u nenaléhavých případů
při neexistenci smlouvy zákon nehovoří
a Lze souhlasit s výkladem, že v takovém případě
Lze požadovat přímou platbu za léky
jinak hrazené zdravotním pojištěním
od pacienta. Povinnost refundace nákladů v uvedeném
případě zdravotní pojišťovnou
však ze zákona nevyplývá (zákon
ji naopak nedovoluje).
Údajný rozpor mezi ústavní zásadou
bezplatné zdravotní péče poskytované
na základě veřejného pojištěni
a péči plně nebo částečně
hrazené zdravotním pojištěním
uvedené v zákoně, je v současnosti
předmětem šetření Ústavního
soudu ČR.
Pokud lékárna požaduje přímou
platbu za léčiva hrazená zdravotním
pojištěním od pojištěnce, s jehož
pojišťovnou má platnou smlouvu, porušuje
výše uvedený zákon. Porušování
právních předpisů může
být důvodem pro uložení pokuty nebo
zrušení
registrace podle zákona ČNR č. 160/1992 Sb.
o zdravotní péči v nestátních
zdravotnických zařízeních. Občan
má možnost obrátit se se stížností
na Lékárenskou komoru, nebo na zřizovatele
lékárny. Pokud má "jeho" zdravotní
pojišťovna fin; problémy, Lze doporučit
její změnu.
S pozdravem
Vážený pan
Václav Exner
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlament České republiky