Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o podpoře a ochraně investic podepsaná dne 8. ledna 1996 v Kuvajtu

kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o podpoře a ochraně investic podepsaná dne 8. ledna 1996 v Kuvajtu

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Dohodou mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o podpoře a ochraně investic podepsanou dne 8. ledna 1996 v Kuvajtu.

Dne 8. ledna 1996 byla v Kuvajtu podepsána Dohoda mezi Českou republikou a

Státem Kuvajt o podpoře a ochraně investic.

Pro další rozvoj české ekonomiky v období její transformace je důležité získávat nové obchodní kontakty a vytvářet co nejširší prostor pro české investory k rozvoji jejich aktivity, zejména se zeměmi, které zaznamenávají dynamický ekonomický rozvoj, mají zájem na oboustranně výhodné spolupráci a mají rovněž velký potenciál a zájem na investování v České republice.

K takovým zemím patří Stát Kuvajt, který má obrovské možnosti pro investování v zahraničí díky příjmům z prodeje ropy a zemního plynu, na jejichž těžbu je jeho hospodářství téměř výhradně orientováno.

Předkládaná Dohoda mezi Českou republikou a Státem Kuvajt, podepsaná dne 8. ledna 1996 v Kuvajtu, by měla vytvořit především příznivé podmínky pro investování kuvajtských investorů v České republice a podnítit jejich zvýšený zájem o Českou republiku.

Pokud jde o investování v Kuvajtu ze strany subjektů z České republiky, nelze očekávat, vzhledem k nízké ziskovosti jakýchkoli jiných hospodářských aktivit mimo ropný a petrochemický sektor, který je v podstatě v rukou státu a je až na malé výjimky pro vstup cizího kapitálu nepřístupný, že se investice subjektů České republiky v Kuvajtu příliš zvýší.

Dohoda mezi Českou republikou a Státem Kuvajt vychází ze skutečnosti, že Kuvajt

patří mezi nejvýznamnější vývozce kapitálu na světě, a proto se sjednaný text odlišuje v některých ustanoveních od tzv. "vzorové dohody" schválené usnesením vlády ČR č. 12/1993. Z tohoto důvodu byla také Dohoda předložena ke schválení vládě ČR ještě před jejím podpisem.

Odlišnosti předkládaného návrhu Dohody od "vzorové dohody" spočívají zejména v rozšíření pojmu investice tak, že definice investice zahrnuje možnost investování prostřednictvím investora třetího státu, pokud je vlastněný nebo kontrolovaný investorem jedné ze smluvních stran. Tato nejvýznamnější odchylka od " vzorové dohody" je podmíněna specifickou situací Kuvajtu, který značnou část svých volných finančních prostředků získaných z prodeje ropy investuje prostřednictvím specializovaných investičních společnosti se sídlem mimo území Státu Kuvajt, které jsou však vlastněny nebo kontrolovány investory Státu Kuvajt.

Přijetím této definice, která je nejzazším možným kompromisem akceptovatelným kuvajtskou stranou, vzniká potenciální nebezpečí možnosti použití dvou různých dohod na investora z třetího státu kontrolovaného kuvajtským investorem, a to dohody s Kuvajtem a dohody s příslušnou třetí zemí, kde je sídlo investora.

Na druhé straně lze však při uzavření Dohody s Kuvajtem, včetně výše uvedené definice, očekávat příliv kapitálu do České republiky prostřednictvím specializovaných investičních společností, jak naznačeno výše.

V definicích jsou zachyceny tzv. přidružené činnosti - činnosti spojené s investicí, které "vzorový návrh" neobsahuje a kterým má být poskytováno stejné zacházení jeho investicím a investorům.

Celkově jsou všechna ustanovení obsáhlejší a jsou rozvedena do větších podrobností oproti "vzorovému návrhu". Na rozdíl od " vzorového návrhu" se Dohoda uzavírá na počáteční období 25 let s tím, že pokud nebude oznámením jedné smluvní strany rok před uplynutím tohoto období její platnost ukončena, prodlužuje se automaticky na dalších 25 let.

Všechny ostatní dohody o podpoře a ochraně investic, které uzavřela ČR nebo do kterých sukcedovala po rozdělení ČSFR, byly uzavřeny na období 10-15 let s tím, že v případě ukončení platnosti zůstávají ustanovení dohod účinná opět po dobu 10-15 let.

Předkládaná Dohoda zakotvuje záruky obvykle poskytované investorům obou smluvních stran v těchto mezinárodních smlouvách, zejména:

- závazek umožnit na svém území a v souladu se svým právním řádem investice investorů druhého státu,

- záruky proti vyvlastnění majetku zahraničních investorů s výjimkou vyvlastnění na základě zákona nebo ve veřejném zájmu a zásadně za náhradu,

- záruky volného převodu plateb souvisejících s investicí do zahraničí,

- způsob řešení sporů mezi investorem a přijímající smluvní stranou nebo mezi smluvními stranami navzájem,

- doložku nejvyšších výhod a princip národního zacházení - smluvní strana se zavazuje poskytnout investorům druhé smluvní strany na svém území zacházení, které poskytuje svým vlastním investorům.

Dohoda vstoupí v platnost třicátým dnem ode dne pozdějšího oznámení, jímž se smluvní strany navzájem uvědomí, že byly splněny ústavní požadavky pro vstup této dohody v platnost.

Dohoda s Kuvajtem je sjednána v českém, arabském a anglickém jazyce. V případě rozdílného výkladu je rozhodující anglický text.

Předkládaná Dohoda je mezinárodní dvoustrannou smlouvou, která upravuje ucelenou oblast práv a povinností fyzických a právnických osob odlišně od platných zákonů. Jedná se o smlouvu prezidentské povahy, což znamená, že po vyslovení souhlasu Parlamentem ČR podle čl. 49 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, bude Dohoda předložena k ratifikaci prezidentu České republiky podle čl. 63.

Její provádění budou zajišťovat ministerstvo financí a ministerstvo průmyslu a obchodu.

Dohoda je v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR, obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a není v rozporu s právem Evropského společenství.

Dohoda nemá dopad na státní rozpočet.

Česká republika a Stát Kuvajt (dále pouze "smluvní státy"),

přejíce si zintenzívnit ekonomickou spolupráci mezi oběma smluvními státy,

majíce v úmyslu vytvořit příznivé podmínky pro investice investorů jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu,

uznávajíce, že podpora a ochrana takových investic přispěje k povzbuzení obchodní iniciativy a ke zvýšení prosperity v obou smluvních státech,

se dohodly na následujícím:

Pro účely této dohody, a pokud z kontextu nevyplývá jinak:

(1) pojem "investice" znamená každou majetkovou hodnotu, vlastněnou nebo kontrolovanou a investovanou, buď přímo nebo nepřímo prostřednictvím investora třetího státu, investorem z jednoho ze smluvních států na území druhého smluvního státu v souladu se zákony a předpisy tohoto smluvního státu a zahrnuje zejména, nikoli však výlučně:

(a) hmotný a nehmotný, movitý a nemovitý majetek, jakož i jakákoliv majetková práva jako nájem, hypotéky, zástavy, záruky, užívací práva a podobná práva,

(b) akcie, obligace a dluhopisy společností nebo jiná práva nebo účasti v takových společnostech, půjčky a cenné papíry vydané jakýmkoliv investorem smluvního státu,

(c) jakékoliv peněžní pohledávky a nároky na jakýkoliv jiný majetek nebo plnění podle smlouvy mající ekonomickou hodnotu a související s investicí,

(d) práva z oblasti duševního vlastnictví a průmyslová práva, včetně, ale nikoli výlučně, autorských práv, práv z ochranných známek, patentů, průmyslových vzorů a technických postupů, know - how, obchodních tajemství, obchodních jmen a goodwill spojených s investicí,

(e) jakékoliv právo vyplývající ze zákona, smlouvy nebo jakýchkoli licencí a povolení udělených v souladu se zákonem, včetně práv k vyhledávání, průzkumu, dobývání nebo využívání přírodních zdrojů, a práv na výrobu, užití a prodej výrobků, a práv k provozování hospodářských a obchodních činností a služeb. Jakákoliv změna formy, v níž jsou hodnoty investovány, nemá vliv na jejich charakter jako investice.

(2) Pojem "investor" znamená:

(a) jakoukoliv fyzickou osobu mající státní občanství smluvního státu v souladu s jeho právním řádem a

(b) s ohledem na každý ze smluvních států vládu tohoto smluvního státu a jakoukoliv právnickou osobu založenou podle právního řádu tohoto smluvního státu a mající své sídlo v tomto smluvním státě, jako jsou instituce, rozvojové fondy, úřady, nadace, soukromé instituce, zastoupení, podniky, družstva, veřejné obchodní společnosti, sdružení, společnosti, firmy, organizace a obchodní asociace nebo podobné subjekty bez ohledu na to, zda je jejich ručení omezené nebo jiné.

(3)Pojem "výnosy" znamená částky plynoucí z investice bez ohledu na formu, v jaké jsou placeny, a zahrnuje zvláště, ale nikoli výlučně, zisk, úroky, přírůstky kapitálu, dividendy, licenční poplatky a jiný zákonný příjem, včetně jiných poplatků a plateb v naturáliích.

(4)Pojem "území" znamená:

(a) ve vztahu k České republice území, které tvoří Českou republiku,

(b) ve vztahu ke Státu Kuvajt celé území a teritoriální moře Státu Kuvajt uznané mezinárodním právem, jakož i jakoukoliv oblast mimo teritoriální moře, která v souladu s mezinárodním právem byla nebo může být označena podle zákonů Státu Kuvajt za oblast, nad kterou může vykonávat svrchovanou pravomoc nebo jurisdikci.

(5) Pojem "přidružené činnosti" znamená činnosti spojené s investicí, které budou připuštěny podle právního řádu smluvního státu, a budou zahrnovat:

(a) zakládání, kontrolu a udržování poboček, zastoupení, kanceláří a jiných zařízení k provádění obchodní činnosti,

(b) organizování společností, nabývání společností nebo účastí ve společnostech nebo na jejich majetku, řízení, kontrolu, udržování, užívání, využívání nebo rozšiřování, prodej, likvidaci, zrušení a jiné nakládání se založenými nebo získanými společnostmi,

(c) uzavírání, plnění a vymáhání smluv souvisejících s investicemi,

(d) nabývání, vlastnictví, užívání a nakládání jakýmikoliv zákonnými prostředky s majetkem všeho druhu,

(e) půjčování peněžních prostředků od místních finančních institucí, stejně jako nákup a vydávání akcií na místních finančních trzích a nákup deviz na provozování investic.

(1) Každý smluvní stát podpoří na svém území investice investorů druhého smluvního státu a v souladu se svým právním řádem připustí tyto investice a činnosti k nim přidružené. Rovněž zajistí investorům druhého smluvního státu a jejich investicím řádné a spravedlivé zacházení.

(2) Každý smluvní stát bude usilovat o přijetí nezbytných opatření pro poskytnutí přiměřených možností a různých forem podpory investicím, uskutečněným investory druhého smluvního státu, podle dané situace.

(3) Investoři jednoho smluvního státu budou oprávněni požádat příslušné úřady druhého smluvního státu o přiměřené možnosti, podněty a jiné formy podpory a tyto úřady poskytnou investorům veškerou pomoc, souhlas, schválení, licence a oprávnění v takové míře a za takových podmínek, jak to určuje právní řád daného smluvního státu.

(4) Smluvní státy mohou provádět vzájemné konzultace jakýmkoliv způsobem, který budou považovat za vhodný za účelem podpory a usnadnění investičních příležitostí na jejich příslušných územích.

(5) Investorům obou smluvních států bude dovoleno zaměstnávat hlavní řídící a technický personál podle vlastního výběru bez ohledu na státní příslušnost a každý smluvní stát poskytne v tomto ohledu všechny potřebné možnosti v míře povolené právním řádem daného státu. Každý smluvní stát v souladu s právními předpisy, týkajícími se vstupu, pobytu a práce fyzických osob, v dobré víře přezkoumá a vstřícně zváží žádosti investorů druhého smluvního státu a klíčových zaměstnanců, zaměstnaných těmito investory, včetně rodinných příslušníků, o vstup a dočasný pobyt na svém území a o zaměstnání v činnostech spojených s uskutečňováním investic nebo s jejich řízením, udržováním, užíváním, využíváním nebo nakládáním s nimi.

(6) V případě potřeby přepravy zboží nebo osob spojené s investicí povolí každý smluvní stát v míře, v jaké to dovolují příslušné právní předpisy, provedení takové přepravy podniky druhého smluvního státu.

(1) Investicím investorů jednoho ze smluvních států bude poskytnuta plná ochrana a bezpečnost na území druhého smluvního státu způsobem, který je v souladu s mezinárodním právem a s ustanoveními této dohody. Žádný ze smluvních států nebude na svém území jakýmkoliv způsobem narušovat svévolnými nebo diskriminačními opatřeními řízení, udržování, užívání, využívání či jakékoliv jiné přidružené činnosti spojené s investicemi investora druhého smluvního státu.

(2) Každý smluvní stát zveřejní všechny zákony, jiné právní předpisy, správní předpisy a postupy, které se týkají investic nebo mají přímý dopad na investice investora druhého smluvního státu na jeho území.

(3) Jednou uskutečněné investice nesmějí být v žádném případě v žádném ze smluvních států předmětem dodatečných požadavků na jejich činnost, které by bránily jejich rozšiřování nebo udržování, které by vyžadovaly nebo vynucovaly závazky vyvážet vyrobené zboží nebo které by předepisovaly, že zboží nebo služby se musí nakupovat v místě, či které by kladly jakékoliv jiné požadavky nebo omezení, která by bylo možno považovat za škodlivá pro životaschopnost investice.

(4) Každý smluvní stát zajistí investorům druhého smluvního státu právo uplatňovat nároky a vymáhat práva související s investicemi prostřednictvím práva přístupu k jeho soudům, správním orgánům a úřadům a všem ostatním orgánům vykonávajícím rozhodovací pravomoc. Investoři budou též mít právo zaměstnat osoby podle vlastního výběru, které jsou podle platného právního řádu způsobilé k uplatňování nároků a vymáhání práv v souvislosti s jejich investicemi.

(5) V případě reinvestování výnosů z investice požívají tyto reinvestice a jejich výnosy stejné ochrany a stejného zacházení jako původní investice. Tato ochrana a zacházení se vztahují také na výnosy z likvidace investice.

(1) Každý smluvní stát zajistí vždy investicím, výnosům a činnostem přidruženým k těmto investicím prováděným na jeho území investory druhého smluvního státu řádné a spravedlivé zacházení. Toto zacházení nesmí být méně příznivé než to, které přiznává v podobné situaci investicím a k nim přidruženým činnostem svých vlastních investorů nebo investorů jakéhokoliv třetího státu, je-li výhodnější.

(2) Každý smluvní stát poskytne investorům druhého smluvního státu, pokud jde o výnosy, řízení, udržování, užívání, využívání, získávání nebo nakládání s jejich investicemi nebo o jakékoliv jiné přidružené činnosti, zacházení ne méně příznivé než to, které poskytuje svým vlastním investorům nebo investorům jakéhokoliv třetího státu, je-li výhodnější.

(3) Ustanovení tohoto článku týkající se poskytnutí zacházení ne méně příznivého než to, které smluvní stát poskytuje svým vlastním investorům nebo investorům jakéhokoliv třetího státu, však nesmí být chápána jako povinnost smluvního státu poskytnout investorům druhého smluvního státu výhody zacházení, preferování nebo výsady plynoucí z:

(a) jakékoliv celní unie, hospodářské unie, zóny volného obchodu, měnové unie a podobné mezinárodní dohody nebo jiné formy regionální spolupráce, jejíž členem je kterýkoli ze smluvních států nebo se jím může stát; nebo

(b) jakékoliv mezinárodní nebo regionální dohody nebo jiného podobného ujednání vztahujícího se zcela nebo převážně ke zdanění nebo z jakékoliv vnitrostátní legislativní úpravy, která se zcela nebo převážně vztahuje ke zdanění.

(4) Žádný smluvní stát nesmí uvalit na investora druhého smluvního státu imperativní opatření, kterými se požaduje nebo omezuje nákup materiálů, energie, paliva nebo výrobních prostředků, dopravy nebo činnosti jakéhokoliv druhu nebo omezuje marketing výrobků, nebo jakákoliv jiná opatření mající diskriminační účinek vůči investicím investorů druhého smluvního státu ve prospěch investic jeho vlastních investorů, pokud taková opatření nejsou považována za životně důležitá z důvodu veřejného pořádku nebo veřejného zdraví.

(1) Jestliže investice provedené investory některého za smluvních států utrpí škodu nebo ztrátu v důsledku války nebo jiného ozbrojeného konfliktu, výjimečného stavu, povstání, vzpoury, občanských nepokojů nebo jiných podobných událostí na území druhého smluvního státu, bude jim poskytnuto tímto smluvním státem, pokud jde o nápravu, odškodnění, vyrovnání nebo jiné vypořádání, zacházení, které nebude méně příznivé než to, jaké tento smluvní stát přizná svým vlastním investorům nebo investorům jakéhokoliv třetího státu, podle toho, které zacházení je pro investora nejvýhodnější.

(2) Bez ohledu na odstavec (1) bude investorům jednoho smluvního státu, kteří při některé z událostí uvedených v odstavci (1) utrpí škodu nebo ztrátu na území druhého smluvního státu v důsledku:

(a) zabavení jejich majetku nebo jeho části ozbrojenými silami nebo úředními orgány druhého smluvního státu, nebo

(b) zničení jejich majetku nebo jeho části ozbrojenými silami nebo úředními orgány druhého smluvního státu, které nebylo způsobeno při bojové akci nebo nebylo vyvoláno nezbytností situace poskytnuta okamžitá, přiměřená a účinná náhrada za škodu nebo ztrátu utrpěnou během doby zabavení nebo v důsledku zničení jejich majetku. Výsledné platby budou provedeny ve volně směnitelné měně a budou bez prodlení volně převoditelné.

(3) Podmínka "bez prodlení" je ve smyslu tohoto článku a článků 6 a 7 považována za splněnou, jestliže jsou repatriace nebo převod provedeny v takové době, jaká je obvykle potřebná pro splnění převodních formalit. Zmíněná doba začíná dnem podání žádosti a v žádném případě nesmí překročit dva měsíce.

(1)(a) Investice investorů obou smluvních států nesmějí být znárodněny, vyvlastněny nebo vystaveny přímým nebo nepřímým opatřením majícím stejný účinek jako znárodnění nebo vyvlastnění (dále souhrnně označováno jako vyvlastnění) druhým smluvním státem, vyjma z důvodu veřejného zájmu tohoto smluvního státu a oproti okamžité, přiměřené a účinné náhradě a za podmínky, že tato opatření byla provedena na nediskriminačním základě a postupem, který je v souladu s platným právem.

(b) Tato náhrada bude odpovídat skutečné hodnotě investice a bude stanovena v souladu s mezinárodně uznávanými zásadami pro takové ohodnocení na základě tržní hodnoty vyvlastněné investice v době bezprostředně před vyvlastněním nebo v době oznámení rozhodnutí o vyvlastnění nebo kdy se toto rozhodnutí stalo veřejně známým, podle toho, k čemu došlo dříve (dále jen "ohodnocení"). Tato tržní hodnota musí být stanovena ve volně směnitelné měně na základě převažujícího tržního směnného kurzu této měny k datu ohodnocení a musí zahrnovat úrok ve výši převažujícího obchodního tržního úroku od data vyvlastnění až do data platby.Jestliže nelze bez prodlení stanovit tržní hodnotu, určí se výše náhrady na principech spravedlnosti a výsledná výše náhrady bude okamžitě vyplacena investorovi ve volně směnitelné měně a bude bez prodlení volně převoditelná.

(2) Dotčený investor má, aniž by tím byla dotčena jeho práva, podle článku 9 této dohody, právo na rychlé přezkoumání svého případu podle práva smluvního státu, který vyvlastnění provádí, soudním nebo jiným příslušným a nezávislým orgánem tohoto smluvního státu ohledně stanovení hodnoty investice a zaplacení náhrady v souladu se zásadami uvedenými v odstavci (1).

(3) Ustanovení odstavce (1) tohoto článku se použijí také v případě, kdy smluvní stát vyvlastní majetek společnosti zaregistrované nebo založené podle práva platného na jeho vlastním území a ve které investoři druhého smluvního státu vlastní akcie nebo jiná práva nebo podíly.

(4) Ustanovení tohoto článku se vztahují k jakýmkoliv přímým nebo nepřímým vyvlastňovacím nebo znárodňovacím opatřením nebo jiným podobným opatřením, jako je zmrazení nebo zablokování aktiv, vybírání dodatečných daní, nucený prodej investice nebo její části, jakýkoliv zásah ze strany státu, poškození, zbavení řízení nebo kontroly jakéhokoliv druhu ve vztahu k investici nebo opatření mající za následek ztrátu hospodářské hodnoty investice, jestliže by se účinek takového opatření nebo takových opatření rovnal vyvlastnění.

(5) Investice investorů obou smluvních států nesmějí být podrobeny zabavení, konfiskaci nebo jakémukoliv jinému podobnému opatření s výjimkou případu porušení platných právních předpisů hostitelského smluvního státu, přičemž tato opatření budou provedena postupem v souladu se zákonem.

(1) Každý ze smluvních států zaručí investorům druhého smluvního státu volný převod plateb spojených s investicí do a ze svého území, včetně převodu

(a) počátečního kapitálu a jakéhokoliv dalšího kapitálu k udržování, řízení a rozvoji investice,

(b) výnosů,

(c) plateb na základě smlouvy, jak je uvedeno v článku 1 (1) (e), jakož i splácení jistiny a naběhlých úrokových plateb podle podmínek dohody o půjčce ,

(d) licenčních poplatků a poplatků za práva podle článku 1 (1) (d),

(e) výnosů z prodeje a likvidace celé investice nebo kterékoliv její části,

(f) výdělků a jiných odměn zahraničních zaměstnanců pracujících v souvislosti s investicí,

(g) náhrad vyplacených podle článků 5 a 6,

(h) plateb podle článku 8 a

(i) plateb vzešlých z urovnání sporů.

(2) Převody plateb podle odstavce (1) budou uskutečněny bez prodlení nebo omezení ve volně směnitelné měně.

(3) Převody budou provedeny v tržním směnném kurzu převažujícím k datu převodu, s ohledem na "spot transakce" v měně, ve které má být převod proveden. V případě neexistence trhu s devizami bude kurzem pro převod měn přepočítací směnný kurz stanovený ve vztahu ke Zvláštním právům čerpání nebo ve vztahu k US dolaru, podle toho, který z nich je pro investora výhodnější.

(1) Jestliže smluvní stát, jeho zmocněná agentura nebo společnost nebo jiný podnik založený nebo zaregistrovaný ve smluvním státě, který není investorem (dále jen "odškodňující strana"), provede platbu z důvodu odškodnění nebo záruky, které převzal v souvislosti s investicí nebo výnosy z ní na území druhého smluvního státu ("hostitelský stát"), nebo jinak získá část nebo všechna práva a nároky z takové investice a výnosů z ní v důsledku úplného nebo částečného nesplnění závazků investorovi, hostitelský stát uzná:

(a) postoupení části nebo všech práv a nároků vyplývajících z takové investice odškodňující straně na základě zákona nebo právního ujednání,

(b) že je odškodňující strana oprávněna uplatňovat tato práva a vymáhat tyto nároky a že přebírá všechny závazky vztahující se k investici z titulu postoupení práv ve stejném rozsahu jako její právní předchůdce nebo původní investor.

(2) Odškodňující strana má za všech okolností nárok na:

(a) stejné zacházení ohledně práv a nároků, které získala z titulu postoupení práv podle odstavce (1) výše a

(b) jakékoliv platby obdržené v souladu s těmito právy a nároky, stejně, jako měl nárok na zacházení a platby původní investor na základě této dohody s ohledem na danou investici a k ní se vztahující výnosy.

(1) Spory mezi investorem z jednoho smluvního státu a druhým smluvním státem týkající se investice na území tohoto druhého smluvního státu budou, pokud možno, urovnány smírně.

(2) Jestliže nelze takové spory urovnat do šesti měsíců od data požádání jedné ze smluvních stran o smírné urovnání a neexistují- li žádná předem dohodnutá pravidla pro urovnání sporu, může být spor na písemný podnět investora předložen bu_

(a) příslušnému soudu ve smluvním státě, který je stranou ve sporu, nebo

(b) rozhodčímu soudu ustanovenému ad hoc, který bude zřízen podle rozhodčích pravidel Komise Organizace spojených národů pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL), přičemž tyto zásady mohou být stranami sporu upraveny, nebo

(c) Mezinárodnímu středisku pro řešení sporů z investic ustavenému podle Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany jiných států, otevřené k podpisu ve Washingtonu 18. března 1965, za předpokladu, že zmíněná úmluva je použitelná pro daný spor.

Rozhodčí nález bude konečný a závazný pro obě strany ve sporu a bude vykonatelný v souladu s vnitrostátními zákony dotčeného smluvního státu.

(1) Smluvní státy budou usilovat o urovnání jakéhokoliv sporu týkajícího se výkladu nebo aplikace této dohody přátelským jednáním mezi vládami obou smluvních států.

(2) Jestliže spor nebyl urovnán do šesti měsíců od data, kdy byla jedním ze smluvních států taková jednání požadována, a pokud se smluvní státy nedohodnou písemně jinak, může kterýkoliv ze smluvních států písemným sdělením druhému smluvnímu státu předložit spor rozhodčímu soudu ad hoc v souladu s dalšími ustanoveními tohoto článku.

(3) Rozhodčí soud bude vytvořen následovně: Každý ze smluvních států jmenuje jednoho člena a tito dva členové si zvolí příslušníka třetího státu za svého předsedu, který bude jmenován vládami obou smluvních států. Tito členové musí být jmenováni do dvou měsíců a předseda do čtyř měsíců od data, kdy jeden ze smluvních států oznámil druhému smluvnímu státu, že má v úmyslu předložit spor rozhodčímu soudu.

(4) Jestliže nebyly dodrženy lhůty stanovené v odstavci (3) výše, může kterýkoliv ze smluvních států, v případě, že neexistuje jiné ujednání, vyzvat předsedu Mezinárodního soudního dvora, aby provedl potřebná jmenování. Jestliže má předseda státní příslušnost jednoho ze smluvních států nebo jestliže mu v provedení zmíněného úkonu brání jiné překážky, bude vyzván ke jmenování místopředseda. Jesliže i místopředseda je příslušníkem jednoho ze smluvních států nebo jestliže mu v provedení zmíněného úkonu též brání nějaké překážky, bude k provedení potřebných jmenování vyzván služebně nejstarší člen Mezinárodního soudního dvora, který nemá státní příslušnost některého ze smluvních států.

(5) Rozhodčí soud přijímá své rozhodnutí většinou hlasů. Toto rozhodnutí musí být přijato v souladu s platnými zásadami mezinárodního práva a je konečné a závazné pro oba smluvní státy. Každý ze smluvních států nese náklady člena, kterého jmenoval, jakož i náklady svého zastupování v rozhodčím řízení. Náklady předsedy a jakékoliv další výdaje nesou stejným dílem oba smluvní státy, pokud rozhodčí soud na základě svého uvážení nerozhodne, že větší podíl těchto nákladů ponese jeden ze smluvních států. Ve všech ostatních ohledech si rozhodčí soud určí vlastní pravidla.

Ustanovení této dohody se použijí bez ohledu na existenci diplomatických nebo konzulárních vztahů mezi smluvními státy.

(1) Jestliže zákonodárství kteréhokoliv smluvního státu nebo závazky vyplývající z mezinárodního práva existující v současnosti nebo založené později mezi smluvními státy vedle této dohody, obsahují úpravu obecného nebo specifického charakteru, na základě které je investicím nebo přidruženým činnostem investorů druhého smluvního státu poskytováno výhodnější zacházení, než je poskytováno na základě této dohody, bude mít takováto výhodnější úprava přednost před ustanoveními této dohody.

(2) Každý ze smluvních států bude dodržovat jakýkoliv jiný závazek, který přijal v souvislosti s investicemi investorů druhého smluvního státu na svém území.

(1) Tato dohoda se použije na všechny investice provedené investory jednoho ze smluvních států na území druhého smluvního státu, existující k datu jejího vstupu v platnost, jakož i na investice uskutečněné později, ale nevztahuje se na jakýkoliv spor týkající se investice, který vznikl, nebo na jakýkoliv nárok týkající se investice, který byl urovnán před jejím vstupem v platnost.

(1) Tato dohoda podléhá ratifikaci a každý ze smluvních států oznámí druhé smluvní straně, že byly z jeho strany splněny ústavní požadavky pro vstup této dohody v platnost.

(2) Tato dohoda vstoupí v platnost třicátým dnem od data obdržení pozdějšího oznámení.

(1) Tato dohoda zůstane v platnosti po dobu dvaceti pěti (25) let a její platnost se po této době prodlužuje o stejně dlouhé nebo stejně dlouhá období, pokud jeden rok před uplynutím prvního nebo následujícího období platnosti některý ze smluvních států písemně neoznámí druhému smluvnímu státu svůj záměr ukončit platnost Dohody.

(2) Ve vztahu k investicím uskutečněným před datem, kdy oznámení o ukončení platnosti této dohody se stává účinným, budou ustanovení této dohody platná po dobu patnácti (15) let od data ukončení platnosti této dohody.

Na důkaz toho, příslušní zmocněnci obou smluvních států podepsali tuto dohodu.

Dáno ve dvojím vyhotovení v .dne. 199 , což odpovídá ., v českém, arabském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě rozdílného výkladu je rozhodující anglický text.

Za Českou republiku Za Stát Kuvajt

8. ledna 1996

Excelence,

s odkazem na Dohodu mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o podpoře a ochraně investic podepsané dnes, mám čest uvést, že "národní zacházení" v České republice je založeno na Obchodním zákoníku, paragrafech 21-24, jejichž znění je následující:

Paragraf 21

1) Zahraniční osoby mohou podnikat na území České republiky za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby , pokud ze zákona nevyplývá něco jiného.

2) Zahraniční osobou se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky. Českou právnickou osobou pro účely tohoto zákona se rozumí právnická osoba se sídlem na území České republiky.

3) Podnikáním zahraniční osoby na území České republiky se rozumí pro účely tohoto zákona podnikání této osoby , má-li podnik nebo jeho organizační složku umístěnou na území České republiky.

4) Oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky vzniká ke dni zápisu této osoby, popřípadě organizační složky jejího podniku, v rozsahu předmětu podnikání zapsaném do obchodního rejstříku .Návrh na zápis podává zahraniční osoba.

Paragraf 22

Právní způsobilost, kterou má jiná než fyzická zahraniční osoba podle právního řádu, podle něhož byla založena, má rovněž v oblasti českého právního řádu. Právním řádem, podle něhož byla tato osoba založena, se řídí i její vnitřní právní poměry a ručení členů nebo společníků za její závazky.

Paragraf 23

Zahraniční osoby, které mají právo podnikat v zahraničí, se pokládají za podnikatele podle tohoto zákona.

Paragraf 24

1) Zahraniční osoba se může podle ustanovení tohoto zákona za účelem podnikání podílet na založení české právnické osoby nebo se účastnit jako společník nebo člen v české právnické osobě již založené. Může také sama českou právnickou osobu založit nebo se stát jediným společníkem české právnické osoby , pokud tento zákon jediného zakladatele nebo jediného společníka připouští.

2) Právnická osoba může být založena podle českého nebo jiného práva.

3) Ve věcech uvedených v odstavci 1 mají zahraniční osoby stejná práva a povinnosti jako české osoby.

Velmi bych ocenil, kdybych obdržel potvrzení, že Váš dopis a tento dopis budou tvořit nedílnou součást Dohody.

Prosím, přijměte, Excelence, ujištění o mé nejvyšší úctě.

Dr. Alexandr Vondra

První náměstek ministra zahraničí

Ministerstvo zahraničních věcí

Česká republika

Excelenci

Abdul Mohsen Al-Hunaif

První náměstek ministra financí

Ministerstvo financí

Stát Kuvajt

8. ledna 1996

Kuvajt

Excelence,

ve Vašem dopise datovaném dnešního dne, který odkazuje na Dohodu mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o podpoře a ochraně investic, jste mi tlumočil ustanovení paragrafů 21- 24 obchodního zákoníku České republiky týkající se národního zacházení.

Mám čest s ohledem na "národní zacházení" Vás informovat o následujícím týkajícím se provádění obchodních činností zahraničními investory ve Státu Kuvajt:

Kuvajtské právo dovoluje zahraniční investice, ale Stát Kuvajt nemá žádný speciální zákon upravující zahraniční přímé investice.

Právní úprava ovlivňující zahraniční investice je obsažena v několika zákonech včetně následujících hlavních zákonů:

- Zákon o obchodních společnostech č. 15 z roku 1960 s různými novelami;

- Zákon o obchodu č. 68 z roku 1980;

- Zákon upravující obchodní agentury č. 36 z roku 1964;

- Průmyslový zákon č. 6 z roku 1965;

- Zákon č.37 z roku 1964 týkající se veřejných soutěží a

- Zákon č. 32 z roku 1968 týkající se měny, Kuvajtské centrální banky a regulování bankovní profese, ve znění novel.

Zákon o obchodních společnostech č. 15 z roku 1960, ve znění novel, a zákon o obchodu č. 68 z roku 1980 určují a upravují provozování obchodu v Kuvajtu prostřednictvím vydávání licencí ministerstvem obchodu a průmyslu kuvajtským občanům nebo kuvajtským registrovaným společnostem. Zahraniční společnost může provozovat obchod v Kuvajtu tím, že zřídí pobočku nebo uskutečňuje obchod prostřednictvím náležitě jmenovaného kuvajtského agenta nebo investuje jako menšinový podílník do kuvajtského podniku.

Existuje pět hlavních forem obchodních organizací v Kuvajtu:

Veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společný podnik se zahraniční majetkovou účastí, akciová společnost a společnost s ručením omezeným.

Podle práva, s výjimkou společného podniku, všechny typy všech obchodních právnických osob musí mít alespoň 51 procentní kuvajtské vlastnictví a musí předložit žádost o registraci do obchodního rejstříku ministerstva obchodu a průmyslu.

Zákon o obchodních společnostech ve znění novely z roku 1994 dovoluje zahraničním investorům vlastnit až 40 procentní podíl v obchodních bankách a pojišťovacích společnostech, které musí mít formu veřejných akciových společností.

Průmyslový zákon č. 6 z roku 1965 upravuje fiskální a jiné podněty zejména pro nová výrobní odvětví. Zmocňuje ministra obchodu a průmyslu udělit výjimky z daňových a celních povinností cestou průmyslového podnětu na základě doporučení Výboru pro průmyslový rozvoj a po schválení vládou.

Podle zákona týkajícího se veřejných soutěží, který upravuje veřejné soutěže na smlouvy zahrnující veřejný sektor, zahraniční společnosti mohou činit nabídky prostřednictvím služby kuvajtského agenta.

Neexistují žádná regulování a omezení na zpětný převod zisků a kapitálu v Kuvajtu.

Mám čest potvrdit, že Váš dopis a tento dopis tvoří nedílnou součást Dohody.

Prosím, přijměte , Excelence, ujištění o mé nejvyšší úctě.

Abdul Mohsen Al-Hunaif

První náměstek ministra financí

Ministerstvo financí

Stát Kuvajt

Excelenci

Dr. Alexandr Vondra

První náměstek ministra zahraničí

Ministerstvo zahraničních věcí

Česká republika