Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přístup České republiky k Úmluvě o zjednodušení formalit ve zbožovém styku mezi Evropským hospodářským společenstvím a zeměmi ESVO ze dne 28. dubna 1987 a k Úmluvě o společném tranzitním režimu mezi Evropským hospodářským společenstvím a zeměmi ESVO ze dne 20. května 1987, který byl schválen Usnesením vlády ČR ze dne 10. ledna 1996 č. 57.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s přístupem České republiky k Úmluvě o zjednodušení formalit ve zbožovém styku mezi Evropským hospodářským společenstvím a zeměmi ESVO ze dne 28. dubna 1987 a k Úmluvě o společném tranzitním režimu mezi Evropským hospodářským společenstvím a zeměmi ESVO ze dne 20. května 1987, schváleným Usnesením vlády České republiky ze dne 10. ledna 1996 č. 57.

H.E. Mr Josef KREUTER

Ambassador Extraordinary

and Plenipotentiary

Head of the Mission of

the Czech Republic

Rue Engeland, 555

1180 - BRUXELLES

Sir,

I have the honour to apprise you of the Decision of the EC-EFTA Joint Committee on simplification of formalities of 26 October 1995 (Decision No 1/95) inviting the Czech Republic to become a Contracting Party to the Convention on the simplification of formalities in trade in goods.

The accession by the Czech Republic to the Convention may be effected by lodging its Instrument of Accession with the General Secretariat of the Council of the European Union together with a translation of the Convention in the official language of the Czech Republic in accordance with Article 11A of the Convention.

H.E. Mr Josef KREUTER

Ambassador Extraordinary

and Plenipotentiary

Head of the Mission of

the Czech Republic

Rue Engeland, 555

1180 - BRUXELLES

Sir,

I have the honour to apprise you of the Decision of the EC-EFTA Joint Committee on simplification of formalities of 26 October 1995 (Decision No 1/95) inviting the Czech Republic to become a Contracting Party to the Convention of 20 May 1987 on common transit procedure.

The accession by the Czech Republic to the Convention may be effected by lodging its Instrument of Accession with the General Secretariat of the Council of the European Union together with a translation of the Convention in the official language of the Czech Republic in accordance with Article 15A of the Convention.

Pane,

mám tu čest seznámit Vás s Usnesením Smíšeného výboru ES-ESVO pro zjednodušení formalit z 26. října 1995 (Usnesení č. 1/95) o pozvání České republiky, aby se stala smluvní stranou úmluvy o zjednodušení formalit ve zbožovém styku.

Přístup České republiky k Úmluvě lze uskutečnit uložením Listiny o přístupu u Generálního sekretariátu Rady Evropské unie, spolu s překladem Úmluvy do úředního jazyka České republiky, podle článku 11A Úmluvy.

Pane,

mám tu čest seznámit Vás s Usnesením Smíšeného výboru ES-ESVO pro zjednodušení formalit z 26. října 1995 (Usnesení č. 1/95) o pozvání České republiky, aby se stala smluvní stranou Úmluvy z 20. května 1987 o společném tranzitním režimu.

Přístup České republiky k Úmluvě lze uskutečnit uložením Listiny o přístupu u Generálního sekretariátu Rady Evropské unie, spolu s překladem Úmluvy do úředního jazyka České republiky, podle článku 15A Úmluvy.

Přechod ekonomik států střední a východní Evropy na tržní hospodářství vyvolal nebývalý nárůst jejich obchodních aktivit ve vztahu především k zemím západní Evropy. Tato skutečnost se projevila mnohonásobným nárůstem kamionové přepravy, souvisejícím zejména s využíváním České republiky jako tranzitní země, a tím i následně přetížením hraničních celních přechodů.

K řešení této složité situace by mělo přispět zjednodušení celních formalit při přestupu zboží přes státní hranice. Takovéto zjednodušení umožňují pravidla společného tranzitního režimu, který je již od 1.1. 1988 aplikován mezi zeměmi EU a ESVO na základě Úmluvy o zjednodušení formalit ve zbožovém styku (Interlaken 28.4.1987) a Úmluvy o společném tranzitním režimu (Interlaken 20.5.1987), jejichž ustanovení vytvářejí nedílný komplex pravidel pro aplikaci společného tranzitního režimu EHS - ESVO /dále jen Úmluvy/.

Zjednodušení na základě aplikace Úmluv se opírají zejména o používání tzv. Jednotného administrativního dokladu (dále jen Jednotný doklad), který byl zaveden v Evropském hospodářském společenství a v zemích Evropského sdružení volného obchodu dnem 1.1.1988, tj. se vstupem v platnost Úmluvy o zjednodušení formalit ve zbožovém styku. Způsob vyplňování Jednotného dokladu při dodržení stanovených pravidel, včetně používání dohodnutých kódů, je závazný pro všechny smluvní strany.

Funkčnost společného tranzitního režimu je podmíněna systémem vzájemně uznávaných záruk, a to formou globálního, paušálního nebo individuálního zajištění celního dluhu, na kterém se významnou měrou podílejí banky jednotlivých smluvních stran. Pro každou tranzitní operaci, která se uskutečňuje podle zmíněných Úmluv, musí být zajištěn celní dluh za cla, daně a poplatky, které lze vyžadovat při nedodržení pravidel společného tranzitního režimu, přičemž záruka přijatá ve kterékoliv ze smluvních stran je akceptována ve všech smluvních stranách, jichž se tranzitní operace týká.

Společný tranzitní režim zahrnuje rovněž propracovaný systém oběhu celních a přepravních dokladů a jejich kontroly, včetně postupů v případě porušení pravidel a poskytování úřední pomoci mezi smluvními státy při vymáhání pohledávek na clech, daních a poplatcích, které v souvislosti s porušením režimu vznikly.

Přijetí pravidel společného tranzitního režimu výrazně usnadní celní řízení a zjednoduší formality při přestupu státních hranic, což by mělo nemalou měrou přispět zejména ke zvýšení propustnosti celních přechodů.

Sjednání Úmluv nebude mít dopad na státní rozpočet.

Přístup České republiky k Úmluvám plně koresponduje se závazkem České republiky vyplývajícím z článku 93 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, která byla podepsána dne 4.10.1993 v Luxemburku, jakož i s doporučeními vyplývajícími z "Bílé knihy".

Základní legislativní předpoklady pro převzetí těchto pravidel byly vytvořeny nabytím účinnosti zákona č.13/1993 Sb., celní zákon (dále jen celní zákon) dnem 1.1.1993, který již vychází z celního kodexu Evropské unie.

Na zasedání Smíšených výborů ES-ESVO dne: 26.10.1995 ve švýcarském Interlaken byla těmito výbory přijata Usnesení č.1/95 o pozvání Polské republiky, Maďarské republiky, České republiky a Slovenské republiky k přístupu k Úmluvě z 28.dubna 1987 o zjednodušení formalit ve zbožovém styku a Úmluvě z 20.května 1987 o společném tranzitním režimu, která vstoupila v platnost dnem 1.ledna 1996.

Dopisem ze dne 22. prosince 1995 obdržela Mise České republiky při Evropských společenstvích od generálního tajemníka Rady Evropské unie oznámení Usnesení Smíšeného výboru ES-ESVO o zjednodušení formalit ve zbožovém styku z 26. října 1995 a Usnesení Smíšeného výboru ES-ESVO o společném tranzitním režimu z 26. října 1995, o pozvání České republiky, aby se stala smluvní stranou Úmluvy o zjednodušení formalit ve zbožovém styku z 28.dubna 1987 a Úmluvy o společném tranzitním režimu z 20. května 1987 (toto oznámení je součástí předkládaného materiálu).

Součástí oznámení generálního tajemníka Rady Evropských společenství o Usnesení Smíšených výborů o pozvání České republiky k přístupu k Úmluvám je i sdělení o formě přístupu k Úmluvám, a to uložením listiny o přístupu České republiky k Úmluvám u depozitáře podle čl. 11a Úmluvy,o zjednodušení formalit ve zbožovém styku a čl. 15a Úmluvy o společném tranzitním režimu.

Na základě čl.1 usnesení č.1 Smíšených výborů ES-ESVO by se Česká republika, stejně jako SR, PR a MR, uložením listin o přístupu u depozitáře, měla stát smluvní stranou Úmluv dnem 1.7.1996 a zapojit se tak do systému společného tranzitního režimu.

Vzhledem k tomu, že Úmluvy přesahují svým obsahem rámec zákonné úpravy, je nutno, aby byly schváleny Parlamentem České republiky.,

Jedná se o oblast poskytování informací v rámci úřední pomoci dle čl.9 Úmluvy o zjednodušení formalit ve zbožovém styku, kde se v odst. (1) uvádí: ... (1) Pro zajištění plynulého zbožového styku mezi smluvními stranami a pro usnadnění odhalování závad nebo porušování předpisů, si poskytnou celní úřady těchto zemí navzájem na požádání - a pokud uváží, že je to v zájmu druhé smluvní strany, z vlastního podnětu - všechny informace, které jsou k dispozici (včetně zpráv a zjištění vypracovaných správními úřady) a které mají význam pro řádné provádění této Úmluvy. Obdobným způsobem se poskytují informace dle čl.13 Úmluvy. o společném tranzitním režimu. Součástí této Úmluvy je rovněž příloha č.IV: "Úřední pomoc při vymáhání pohledávek", která vstupuje v platnost dnem 1.7.1996. Na základě čl.4 odst.l této přílohy "Na žádost dožadujícího úřadu poskytuje dožádaný úřad tomuto všechny informace, které jsou pro něho při vymáhání pohledávky užitečné".

Jelikož ust. čl. 51 odst. 6 zákona č. 13/1993 Sb. (celní zákon), podle něhož předávání dokladů a sdělování údajů a informací jiným osobám bez souhlasu příslušné osoby, s výjimkou případů, kdy tak mohou učinit podle zvláštních předpisů, není dovoleno, je nutné, aby obě Úmluvy byly schváleny Parlamentem České republiky.

Rovněž tak vymáhání pohledávek.na clech, daních a jiných dávkách, ve prospěch smluvních zemí podle Úmluv, není v současné době v ČR upraveno zákonem. Vymáhání těchto pohledávek bude prováděno podle ustanovení zmíněné přílohy IV, která je součástí Úmluvy o společném tranzitním režimu mezi EHS a zeměmi ESVO a vstoupí v platnost dnem 1.7.1996. Rovněž tato úprava, týkající se vymáhání pohledávek, přesahuje rámec zákonné úpravy v ČR.

Aby se mohla Česká republika, stejně jako SR, PR a MR, stát smluvní stranou Úmluv ve smyslu výše uvedených článků 11a a 15a, musí být listiny o přístupu uloženy u Generálního sekretáiátu Rady Evropských společenství nejpozději v měsíci květnu 1996.

Ve svých článcích 1 - 3 stanoví obecná pravidla používání Jednotného dokladu. V české legislativě je používání Jednotného dokladu, t.j. celní deklarace, upraveno v § 105 celního zákona s tím, že jeho formu a náležitosti stanoví prováděcí předpis. Vyhláška ministerstva financí č.92/1993 Sb. (dále jen prováděcí vyhláška k celnímu zákonu) upravila formu, obsah a způsob uvádění údajů do celní deklarace při propouštění zboží do celních režimů s výjimkou režimu tranzitu.

Vyhl.č.54/1994 Sb., která novelizovala vyhlášku č.92/1993 Sb., stanovila formu a způsob vyplňování celní deklarace, kterou se navrhuje propuštění zboží i do režimu tranzitu, která odpovídá Jednotnému dokladu, používanému v režimu tranzitu ve smyslu Úmluv, a to již s minimálními národními zvláštnostmi. Úplné převzetí Jednotného dokladu ve smyslu Úmluv, pokud se týká formy i obsahu, je realizováno další novelou č.8/1996 Sb. této vyhlášky, která nabývá účinnosti dnem 15.1.1996.

Čl.4 Úmluvy upravuje používání zjednodušených postupů v rámci společného tranzitního režimu. Celní zákon upravuje tuto problematiku v §§ 124 - 126, prováděcí vyhláška k celnímu zákonu ve znění platné novely pak v §§ 33 - 55b.

V čl. 5 - 8 jsou obsažena obecná ustanovení o plnění formalit při vývozu, dovozu a tranzitu zboží a způsob vyplňování Jednotného dokladu. Tato pravidla jsou akceptována prováděcí vyhláškou k celnímu zákonu ve znění platné novely.

V čl. 10 a 11 jsou uvedeny zásady činnosti Smíšeného výboru který byl zřízen za účelem správy Úmluvy o zjednodušení formalit ve zbožovém styku a zabezpečování jejího řádného provádění.

Dodatky I - III spolu s přílohami 1 - 3 úmluvy obsahuj vzory tiskopisů Jednotného dokladu, používaných v rámci společného tranzitního režimu, a pravidla pro tisk, vyplňováni a používání Jednotného dokladu.

Součástí předkládaného materiálu je rovněž návrh Usnesení č. 1/1995 Smíšeného výboru ES-ESVO "Zjednodušení formalit" o pozvání PR, MR, ČR a SR k přístupu k Úmluvě o zjednodušen formalit ve zbožovém styku a návrh Usnesení č.2 ke změně dodatku I této Úmluvy.

Čl. 1 - 6 stanoví definice společného tranzitního režimu a používaných pojmů, v čl. 7 - 12 jsou uvedena základní pravidla pro provádění tohoto režimu.

V české legislativě jsou ustanovení pro aplikaci režimu tranzitu uvedena v §§ 139 - 144 celního zákona. Další úprava se předpokládá v novele celního zákona, a to zejména precizováním povinností deklaranta v režimu tranzitu, stanovením okamžiku ukončení režimu tranzitu a zániku odpovědnosti ručitele.

Poskytování záruky dle čl.10 Úmluvy je v české legislativě upraveno ustanoveními Hlavy třinácté, Dílu druhého celního zákona, kde jsou již obsaženy všechny druhy záruk ve smyslu Úmluvy. Navrhovaná novela celního zákona mění a doplňuje ustanovení §§ 254 - 258 a §§ 260 a 263, aby plně odpovídala předpisům EU a ustanovením Úmluv. V novele prováděcí vyhlášky k celnímu zákonu v platném znění a jejich přílohách jsou pak podrobně stanovena pravidla způsobu uvádění údajů o zajištění celního dluhu do jednotné celní deklarace, včetně uvedení vzorů tiskopisů záručních dokladů, které budou plně odpovídat tiskopisům, předepsaným Úmluvou.

Čl. 13 upravuje poskytování úřední pomoci v souvislosti se zjištěním nesprávného postupu nebo protiprávního jednání při provádění společného tranzitního režimu, čl. 13a obsahuje ustanovení o poskytování úřední pomoci při vymáhání pohledávek, a to podle pravidel, uvedených v příloze IV této Úmluvy. Článek 13a spolu s přílohou IV vstoupí v platnost dnem 1.7.1996, a to na základě Doporučení č.l/94 Smíšeného výboru EHS-ESVO "Společný tranzitní režim". úřední pomoc, která bude poskytována k vymáhání pohledávek ve prospěch smluvních stran, nemá oporu v českých právních předpisech a jde tedy nad rámec současné právní úpravy. Tato úřední pomoc se bude aplikovat na základě Úmluvy.

V čl. 14 a 15 jsou uvedeny zásady činnosti Smíšeného výboru, který byl zřízen za účelem správy Úmluvy o společném tranzitním režimu a zabezpečování jejího řádného provádění.

Ustanovení o společném tranzitním režimu, která je v rámci jejich aplikace nutno splnit, jsou obsažena v přílohách I a II Úmluvy. Pravidla vyplňování Jednotného dokladu a jeho formální i obsahové náležitosti, spolu se vzory používaných tiskopisů, jsou obsažena v příloze III Úmluvy.

Součástí předkládaného materiálu je rovněž návrh Usnesení č.l Smíšeného výboru ES-ESVO "Společný tranzitní režim" o pozváni PR, MR, ČR a SR k přístupu k Úmluvě o společném tranzitním režimu, návrh Usnesení č.2 ke změně dodatku I - IV přílohy III k této Úmluvě a návrh Usnesení č.3 k provádění čl. 34b odst.2 přílohy 2 Úmluvy.

OPÍRAJÍCE SE o dohodu o volném obchodě, uzavřenou mezi Společenstvím a jednotlivými zeměmi ESVO,

OPÍRAJÍCE SE o společné prohlášení, které přijali ministři zemí ESVO a členských států Společenství i Komise Evropských společenství v Luxemburku dne 9. dubna 1984 a které obsahuje výzvu k vytvoření evropského hospodářského prostoru, zvláště pak s ohledem na zjednodušení hraničních formalit a pravidel o původu,

PŘI UVÁŽENÍ, že se Společenství v rámci akčního programu k posílení vnitřního trhu usneslo, že zavede od 1. ledna 1988 ve zbožovém styku uvnitř Společenství jednotný administrativní doklad,

PŘI UVÁŽENÍ, že je vhodné zjednodušit také formality ve zbožovém styku mezi Společenstvím a zeměmi ESVO i mezi jednotlivými zeměmi ESVO, zvláště pak zavedením jednotného administrativního dokladu,

PŘI UVÁŽENÍ, že se tato Úmluva nesmi vykládat v tom smyslu, že zbavuje smluvní strany jejich závazků, které vyplývají z jiných mezinárodních smluv,

SE USNESLY uzavřít tuto Úmluvu:

(1) V této Úmluvě se stanoví opatření pro zjednodušení formalit ve zbožovém styku mezi smluvními stranami; pro tento účel se zavede jednotný administrativní doklad (dále jen Jednotný doklad), který je nutno používat nehledě na druh a původ zboží pro všechny celní režimy při vývozu a dovozu, jakož i pro společný tranzitní režim (dále jen tranzitní režim), platný mezí smluvními stranami pro přepravu zboží.

(2) Ve smyslu Úmluvy je "třetí zemí" každá země, která není smluvní stranou této Úmluvy.,

(3) Od okamžiku, kdy přistoupení země dle článku 11a jako nové smluvní strany nabyde účinnosti, platí výlučně pro účely této Úmluvy každé ustanovení, které se týká zemí ESVO, podle smyslu i pro tuto zemi.

Formality spojené se zbožovým stykem mezi smluvními stranami se plní pomocí Jednotného dokladu, pro který je třeba používat formuláře podle vzorů v dodatku I k této Úmluvě. Jednotný doklad slouží podle případu buď jako celní prohlášení nebo jako doklad pro vývoz, pro tranzitní režim nebo pro dovoz.

K Jednotnému dokladu smí navíc smluvní strana požadovat pouze ty správní doklady, které

- se výslovně požadují k provádění právních předpisů, platných u příslušné smluvní strany, jejichž aplikace by nebyla zabezpečena při použití samotného Jednotného dokladu:

- se požadují na základě jiných mezinárodních úmluv, kterých je smluvní stranou;

- jsou požadovány zúčastněnými, aby mohli na požádání získat určité výhody nebo určité usnadnění.

(1) Tato Úmluva nebrání smluvním stranám, aby s ohledem na další zjednodušení pro zúčastněné používaly zjednodušené postupy, a to i s použitím zařízení na zpracování dat.

(2) Zjednodušené postupy mohou umožnit, že příslušné zboží nemusí být dodáno celnímu úřadu a na toto zboží nemusí být předloženo celní prohlášení; dále může být povoleno podání neúplného celního prohlášení. V těchto případech musí být dodatečně předloženo celní prohlášení, které se souhlasem příslušných úřadů může být periodickým souhrnným celním prohlášením, předloženým ve lhůtě určené těmito úřady.

V případech podle odstavce 1 je možné povolit používání obchodních dokladů namísto Jednotného dokladu.

Jestliže se použije Jednotný doklad, mohou zúčastnění pro splnění všech formalit spojených s vývozem a dovozem přiložit se souhlasem příslušných úřadů namísto doplňujících seznamů k Jednotnému dokladu seznamy obvyklé v obchodě, ve kterých je zboží popsané.

(3) Tato Úmluva nebrání smluvním stranám

- při poštovním styku (listovní a balíková pošta) upustit od používáni Jednotného dokladu;

- upustit od písemného celního prohlášení;

- s ohledem na další zjednodušení formalit pro svůj veškerý obchodní styk nebo pro dílčí oblasti mezi sebou uzavírat dohody nebo úmluvy;

- u zásilek, které zahrnují několik druhů zboží, používat pro splnění formalit v tranzitních režimech namísto doplňkových listů k Jednotnému dokladu ložné listy;

- povolit, aby se celní prohlášení zhotovovala podle podmínek stanovených příslušnými úřady případně bez formuláře pomocí veřejných nebo soukromých zařízení na zpracování dat;

- povolit; aby příslušné úřady požadovaly pro zpracování celního prohlášení zavedení takových dat do svých systémů na zpracování dat, která jsou potřebná pro splnění příslušných formalit, případně bez podání písemného celního prohlášení;

- povolit, aby příslušné úřady v případě použiti systému na zpracování dat pro zpracování celního prohlášení určily, aby se vývoz, tranzit nebo dovoz buď uskutečnily pomocí Jednotného dokladu, který zhotoví tento systém, nebo - pokud takový doklad nebude zhotoven - zavedením dat do zařízení na zpracování dat;

- uplatnit zjednodušení, která schválil Smíšený výbor formou usnesení podle článku 11, odstavec 3.

(1) Ustanovení o plnění formalit potřebných při vývozu, tranzitu a při dovozu pomocí Jednotného dokladu jsou uvedena v dodatku II k této Úmluvě.

(2) Společné kódy, které je třeba použít ve formulářích uvedených v dodatku I, jsou uvedeny v dodatku III k této Úmluvě.

(1) Celní prohlášení je třeba vyplnit v jednom z úředních jazyků smluvních stran, který příslušné úřady země schválily a ve kterém se plní formality pro vývoz nebo tranzit. Celní úřad země určení nebo tranzitní země může případně na deklarantovi. nebo na jeho zástupci v této zemi požadovat překlad celního prohlášení do úředního jazyka nebo do jednoho z úředních jazyků této země.

(2) Odchylně od odstavce 1 se musí celní prohlášení vyplnit v jednom z úředních jazyků země dovozu vždy tehdy, jestliže se prohlášení v této zemi podává na jiných exemplářích celního prohlášení, nežli jsou exempláře, předkládané celnímu úřadu v zemi vývozu nebo v zemi odeslání.

(1) Deklarant nebo jeho zástupce může pro každý jednotlivý úsek režimu použitého při. přepravě zboží mezi smluvními stranami použít ty výtisky celního prohlášení, které jsou potřebné pro splnění formalit pouze v tomto jednom úseku a ke kterým mohou být případně přiloženy výtisky, potřebné pro splnění formalit v některém z následujících úseků.

(2) Uplatnění odstavce 1 nesmí být spojené se zvláštní podmínkou příslušných úřadů. Aniž by byla jakkoliv dotčena zvláštní ustanovení o hromadných zásilkách, mohou však příslušné úřady počítat s tím, že budou formality pro vývoz a tranzitní režim splněny na témže tiskopise pomocí výtisků, které jsou pro tyto formality určeny.

V případech podle článku 7 se příslušné úřady přesvědčí, jak dalece je to jen možné, o tom, zda údaje, které jsou obsaženy v jednotlivých oddílech vyplněných výtisků celního prohlášení souhlasí.

(1) Pro zajištění plynulého zbožového styku mezi smluvními stranami a pro usnadnění odhalování závad nebo porušování předpisů, si poskytnou celní úřady těchto zemí navzájem na požádání - a pokud uváží, že je to v zájmu druhé smluvní strany, z vlastního podnětu - všechny informace, které jsou k dispozici (včetně zpráv a zjištění vypracovaných správními úřady) a které mají význam pro řádné provádění této Úmluvy.

(2) Úřední pomoc je možné částečně nebo zcela odmítnout nebo odepřít, pokud je dožádaná země toho názoru, že by tato pomoc byla na újmu. její bezpečnosti, veřejného pořádku ("order public") nebo jiných závažných zájmů, nebo že by bylo porušeno výrobní, obchodní nebo profesní tajemství.

(3) Při odepření nebo odmítnutí úřední pomoci je třeba žádající zemi neodkladně sdělit příslušné rozhodnutí a jeho zdůvodnění.

(4) Požádá-li celní úřad některé země o úřední pomoc, kterou by sám nemohl poskytnout, kdyby byl o ní požádán, poukáže na tuto skutečnost ve své žádosti. Je na uvážení dožádaného celního úřadu, zda této žádosti vyhoví.

(5) Informace získané podle odstavce 1 se smějí použít pouze pro účely této Úmluvy a požívají ochrany, kterou informacím tohoto druhu poskytuje vnitrostátní právo země, která tyto informace obdržela. Tyto informace se smějí použít pro jiné účely pouze s písemným souhlasem celního úřadu, který je poskytl, a s výhradou omezení, která tento úřad uložil.

(1) Ustanovuje se Smíšený výbor, v němž je zastoupena každá smluvní strana této Úmluvy.

(2) Smíšený výbor jedná za souhlasu všech stran.

(3) Smíšený výbor se schází v případě potřeby, nejméně však jedenkrát ročně. Každá smluvní strana může požádat o svolání zasedání.

(4) Smíšený výbor si stanov jednací řád, který mezi jiným upravuje svolávání zasedání, jmenování předsedy a dobu jeho setrvání. ve funkci.

(5) Smíšený výbor může vytvářet podvýbory a pracovní skupiny, které mu při. plnění úkolů napomáhají.

(1) Úkolem Smíšeného výboru je spravovat tuto Úmluvu a zabezpečovat její řádné provádění. Aby mohl tuto činnost vykonávat, musí být smluvními stranami pravidelně informován a praktických zkušenostech s používáním této Úmluvy; Smíšený výbor vyslovuje doporučení a v případech podle odstavce 3 přijímá usnesení.

(2) Smíšený výbor doporučuje zejména:

a) změny této Úmluvy;

b) všechna ostatní opatření., která jsou potřebná k provádění Úmluvy.

(3) Smíšený výbor se usnese na změnách dodatků k této Úmluvě, na zjednodušeních, uvedených v článku 4 odstavec 3 poslední pomlčka, jakož i na pozvání třetím zemím ve smyslu článku 1 odst. 2, aby přistoupily k této Úmluvě podle postupu v čl. 11a). Mimo pozvání třetím zemím budou tato usnesení prováděna smluvními stranami dle jejich vlastních právních předpisů.

(4) Jestliže přijal zástupce některé smluvní strany ve Smíšeném výboru usnesení s výhradou splnění ústavních předpokladů, nabývá usnesení platnosti, pokud v něm není uvedeno žádné datum, prvního dne druhého měsíce po písemném oznámení o zrušení výhrady.

(5) Usnesení Smíšeného výboru ve smyslu odstavce 3, kterým pozve třetí zemi k přistoupení k této Úmluvě, bude doručeno Generálnímu sekretariátu Rady Evropských společenství, který je oznámí příslušné třetí. zemi společně se zněním Úmluvy, platným k tomuto dni.

(6) Po okamžiku uvedeném v odstavci 5 příslušná třetí země může být zastoupena pozorovateli ve Smíšeném výboru, podvýborech a pracovních skupinách.

(1) Každá třetí země, které bude doručeno příslušné pozvání od depozitáře Úmluvy na základě usnesení Smíšeného výboru, se může stát smluvní stranou této Úmluvy.

(2) Třetí země pozvaná k přistoupení se stane smluvní stranou této Úmluvy uložením listiny o přistoupení u Generálního sekretariátu Rady Evropských společenství. K této listině je nutno připojit překlad Úmluvy v úředním jazyce (úředních jazycích) přistupující třetí země.

(3) Přístup nabývá účinnosti prvního dne druhého měsíce po uložení listiny o přistoupení.

(4) Depozitář oznámí smluvním stranám datum uložení listiny o přistoupení i datum, kdy přistoupení nabývá účinnosti.

(5) Doporučení a usnesení, která vyslovil, resp. na kterých se usnesl Smíšený výbor dle čl. 11 odstavce 2 a 3 mezi. datem uvedeným v odstavci 1 a datem, kdy přistoupení nabývá účinnosti, budou třetí zemi pozvané k přistoupení též oznámena Generálním sekretariátem Rady Evropských společenství.

Přijetí těchto dokumentů je předmětem prohlášení v listině o přistoupení nebo ve zvláštní. listině, která bude uložena u Generálního sekretariátu Rady Evropských společenství do šesti měsíců po jejich oznámení. Nebude-li prohlášení uloženo v této lhůtě, přistoupení se stane neplatným.

Každá smluvní strana přijme vhodná opatření,aby zabezpečila účinné a vyvážené provádění této Úmluvy, přičemž se musí brát ohled na nutnost co nejrozsáhlejšího odstraňování formalit, které přepravu zboží zatěžují, a na to, aby se k všestranné spokojeností vyřešily potíže, které vznikly při uplatňování ustanovení této Úmluvy.

Smluvní strany se vzájemně informují o předpisech, které pro provádění této Úmluvy vydají.

Dodatky jsou součástí této Úmluvy.

(1) Tato Úmluva platí. jednak pro území, ve kterých se uplatňuje smlouva o založení. Evropského hospodářského společenství a její pravidla, a jednak pro území. zemí ESVO.

(2) Tato Úmluva platí také pro Knížectví Lichtenštejnsko, pokud bude toto knížectví spojeno se Švýcarskou konfederací smlouvou o celní unii.

Každá smluvní, strana může při dodržení dvanáctiměsíční lhůty tuto Úmluvu vypovědět; písemná výpověď se musí adresovat depozitáři uvedenému v článku 17, který tuto výpověď oznámí všem ostatním smluvním stranám.

(1) Tata Úmluva nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1988, pokud smluvní strany uložily své listiny o přijetí do 1. listopadu 1987 v Generálním sekretariátu Rady Evropských společenství, který plní roli depozitáře.

(2) Jestliže nenabyde tato Úmluva platnosti dne 1. ledna 1988, nabyde platnosti prvního dne druhého měsíce po uložení poslední listiny o přijetí.

(3) Depozitář oznámí smluvním stranám datum uložení listiny o přijetí každé smluvní strany a datum nabytí platnosti této Úmluvy.

Tato Úmluva je sepsána v prvopise v dánském, německém, anglickém, finském, francouzském, řeckém, islandském, italském, holandském, norském, portugalském, švédském a španělském jazyce, přičemž každé znění je stejně závazné; je uložena v archivu Generálního sekretariátu Rady Evropských společenství; tento sekretariát dodá každé smluvní straně jednu ověřenou kopii.

Dáno v Interlaken dne 28.dubna 1987

Tento dodatek obsahuje následující vzory:

- Přílohu 1: vzor tiskopisu Jednotného dokladu dle článku 1, odstavce 1 písm. a) dodatku II

- Přílohu 2: vzor tiskopisu Jednotného dokladu dle článku 1, odstavce 1 písm. b) dodatku II

- Přílohu 3: vzor tiskopisu doplňkových listů dle článku 1, odstavce 2 písm. a) dodatku II

- Přílohu 4: vzor tiskopisu doplňkových listů dle článku 1, odstavce 2 písm. b) dodatku II