/1/ Silniční správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dálnice, silnice a místní komunikace a zdroje rušení silničního provozu na nich. Při zjištění zdroje ohrožení nařídí silniční správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje ohrožení. Nevyhoví-li provozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, silniční správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady.
/2/ Vlastník nemovitosti sousedící s průjezdním úsekem silnice nebo s místní komunikací v zastavěném území obce je v nezbytně nutných případech povinen za jednorázovou úhradu strpět zřízení věcného břemene na své nemovitosti spočívajícího v umístění veřejného osvětlení, dopravních značek a zařízení a tabulek s označením místních názvů. Rozhodnutí o zřízení věcného břemene a o výši úhrady vydává příslušný silniční správní úřad; u dopravních značek a zařízení na základě rozhodnutí o jejich užití vydaného orgánem příslušným podle zvláštního předpisu.2/
/1/ Žádá-li to veřejný zájem, může dálnice, silnice a místní komunikace křížit inženýrské sítě a jiná vedení, vody, zásoby přírodních podzemních vod, území chráněná podle zvláštních předpisů [Např. zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikánía o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, zákon č. 138/1973 Sb.,o vodách, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb., zákon č.44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č.20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.], vodohospodářská a jiná díla, nebo se jich jinak dotknout a může být jimi křížena nebo jinak dotčena, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí a místním poměrům tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků.
/2/ Energetická, telekomunikační, vodovodní, kanalizační a jiná vedení, zařízení pro rozvod tepla a topných plynů (dále jen "vedení"), s výjimkou vedení tramvajových a trolejbusových drah, pokud nejsou zřizována pro potřeby dálnice, silnice nebo místní komunikace, nesmějí být podélně umísťována v jejich tělese a na silničních pomocných pozemcích, pokud v dalších ustanoveních není stanoveno jinak.
/3/ Není-li možno umístit bez neúměrných nákladů vedení mimo silniční pozemek, lze povolit jako zvláštní užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace umístění tohoto vedení do silničního pomocného pozemku, do středního dělicího pásu nebo na mosty a mostní objekty dotčené pozemní komunikace. Pokud zvláštní předpis [Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci.] nestanoví jinak, uzavře vlastník dotčené pozemní komunikace na základě vydaného povolení ke zvláštnímu užívání s vlastníkem vedení smlouvu o zřízení věcného břemene k pozemní komunikaci za jednorázovou úhradu. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o zřízení věcného břemene a výši úhrady soud.
/4/ V zastavěném území obce mohou být umísťována vedení, kromě případů uvedených v odstavci 3 a za podmínek uvedených v tomto odstavci, i v chodnících a v přilehlých zelených pásech průjezdního úseku silnice nebo v místní komunikaci při nejvyšším možném ohledu vůči vegetaci. V případech, kdy je vyloučena možnost jiného technického řešení, mohou být vedení dále umístěna i ve vozovkách těchto pozemních komunikací.
/5/ Povolení ke zvláštnímu užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace pro účely podélného umístění vedení lze vázat na podmínku, že vlastník vedení bude povinen na svůj náklad v případě nutnosti přeložit, vyměnit nebo upravit vedení v důsledku stavebních prací na dotčené pozemní komunikaci.
/6/ Při provádění stavebních prací na dálnici, silnici nebo místní komunikaci, při kterých by mohlo dojít k poškození vedení, je vlastník vedení povinen na výzvu vlastníka dotčené pozemní komunikace zajistit bezúplatně potřebné podklady a odborný dozor.
/7/ V případě bezprostřední havárie vedení není pro nezbytné práce k odstranění této havárie potřebné předchozí povolení ke zvláštnímu užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace. Vlastník vedení je povinen neprodleně oznámit vlastníku dotčené pozemní komunikace provedení prací, jejich místo alespoň provizorně označit a zabezpečit a zajistit následné uvedení dotčeného úseku pozemní komunikace do původního stavu podle podmínek stanovených v dodatečném povolení ke zvláštnímu užívání pozemní komunikace.
/8/ Při výstavbě nové dálnice, silnice nebo místní komunikace je objednatel této stavby povinen uhradit jen nezbytné úpravy přímo dotčeného úseku vedení, a to na úrovni stávajícího technického řešení. Úpravy související s modernizací nebo se zvýšením výkonnosti vedení je povinen uhradit jejich vlastník.
/9/ Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí zvláštní předpisy15/ o styku dálnice, silnice a místní komunikace s inženýrskými sítěmi a jinými vedeními, s vodami, zásobami přírodních podzemních vod, s územím chráněným podle zvláštních předpisů, s dobývacím prostorem a s vodohospodářskými a jinými díly. Podrobnosti o způsobu umísťování, oprav a udržování inženýrských sítí a jiných vedení na silničních pozemcích stanoví prováděcí předpis.
/1/ Křížení silnice a místní komunikace s dráhou se zřizuje mimo úroveň kolejí. Zřízení úrovňového křížení silnice nebo místní komunikace s dráhou (přejezd) může příslušný silniční správní úřad se souhlasem drážního správního úřadu a příslušného orgánu Policie České republiky povolit pouze v případech malého dopravního významu stanovených prováděcím předpisem. Toto ustanovení se nevztahuje na tramvajovou a trolejbusovou dráhu a na vlečku.
/2/ Zabezpečovací zařízení na přejezdu s dráhou umísťuje a udržuje vlastník dráhy. Vlastník dráhy je povinen udržovat řádném stavu silnici nebo místní komunikaci na přejezdu bez závor do vzdálenosti 2,5 m od osy krajní koleje, na přejezdu se závorami v úseku mezi závorami, a to v celé šíři tělesa pozemní komunikace. Pokud šířka silnice nebo místní komunikace na přejezdu neodpovídá šířce jejích přilehlých úseků je vlastník dráhy povinen přejezd při jeho rekonstrukci přiměřeně rozšířit; u silnic a místních komunikací užších než 5 m, musí být na přejezdu zachována volná šířka alespoň 5 m.
/3/ U silnice a místní komunikace II. třídy je vlastník dráhy povinen zajistit
a) úpravu přejezdu umožňující plynulé najíždění silničních vozidel,
b) opatření na přejezdu v souvisle zastavěném území obcí, aby chodci při přechodu dráhy nebyli nuceni používat vozovky silnice nebo místní komunikace,
c) aby umístěná drážní zařízení nebránila nutnému rozhledu uživatelů silnice nebo místní komunikace a s výjimkou trolejových vedení nezasahovala do prostoru nad jejich vozovku do výše 5 m; zařízení, která tomu neodpovídají, musí být při rekonstrukci dráhy přemístěna nebo odstraněna.
/4/ Je-li to z technických důvodů nutné nebo žádá-li to veřejný zájem, může být kromě tramvajové a trolejbusové dráhy vedena po silnici nebo po místní komunikaci i jiná dráha, a to způsobem přiměřeným místním poměrům tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků i provozovatelů a aby nebyl vzájemně ohrožován jejich provoz. Případné střety zájmů rozhoduje příslušný silniční správní úřad se souhlasem drážního správního úřadu.
/5/ Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí zvláštní předpisy13/ pro styk dálnice, silnice a místní komunikace s dráhou, pro jejich křížení, zabezpečení těchto křížení a pro používání silnice a místní komunikace k vedení dráhy.
/1/ Pokud v důsledku jiné investiční výstavby má být zrušena část dálnice, silnice nebo místní komunikace, nebo dlouhodobě na ní vyloučen veřejný provoz, je objednatel této výstavby povinen postavit na svůj náklad náhradní pozemní komunikaci a bezúplatně ji převést vlastníkovi původní pozemní komunikace, která má být zrušena.
/2/ Má-li se při velké stavbě nebo při rozsáhlých těžebních pracích nebo terénních úpravách vyžadujících stavební povolení, popřípadě schválení podle zvláštních předpisů5/používat silnice nebo místní komunikace v rozsahu nebo způsobem, jemuž neodpovídá stavební stav nebo dopravně technický stav těchto pozemních komunikací, musí být objednatelem díla a na jeho náklad zajištěny potřebné úpravy dotčené pozemní komunikace, popřípadě vybudování objížďky odpovídající předpokládanému provozu, a to v dohodě s vlastníkem silnice nebo místní komunikace.
/3/ Nedojde-li k dohodě, rozhodne o rozsahu potřebných úprav dotčené pozemní komunikace, případně o stanovení tras staveništní dopravy nebo o vybudování objížďky příslušný stavební úřad na základě stanoviska příslušného silničního správního úřadu. Příslušný silniční správní úřad je povinen zaujmout stanovisko do 30 dnů od doručení žádosti o jeho vypracování.
Mimořádné změny dopravního významu
Dojde-li k podstatnému nárůstu zatížení části silnice nebo místní komunikace, jejíž stavební stav nebo dopravně technický stav tomuto nárůstu zjevně neodpovídá, je osoba, která nárůst způsobila, povinna uhradit náklady spojené s nezbytnou úpravou dotčené části silnice nebo místní komunikace. Nedojde-li k dohodě o výši úhrady s vlastníkem dotčené části silnice nebo místní komunikace, rozhodne soud.
/1/ Státní správu ve věcech dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace vykonávají silniční správní úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy a okresní úřady. Působnost silničního správního úřadu vykonávají v rozsahu stanoveném tímto zákonem též obce.
/2/ Ministerstvo dopravy
a) rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice nebo silnice a o změnách těchto kategorií,
b) rozhoduje o zrušení dálnice nebo silnice po dohodě s Ministerstvem obrany,
c) vykonává působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu4/ podle tohoto zákona ve věcech dálnic a rychlostních silnic,
d) povoluje zvláštní užívání silnic formou přepravy zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejichž rozměry nebo hmotnost přesahují míru stanovenou zvláštními předpisy10/, pokud trasa přepravy přesahuje územní obvod jednoho okresu,
e) rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím okresních úřadů.
/3/ Okresní úřady
a) vykonávají působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu ve věcech silnic s výjimkou věcí, ve kterých rozhoduje Ministerstvo dopravy,
b) projednávají přestupky na dálnicích a na silnicích podle tohoto zákona a podle zvláštního předpisu, [§ 23 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve zněnípozdějších předpisů.]
c) vykonávají působnost speciálního stavebního úřadu ve věcech místních komunikací v obcích, které nejsou podle zvláštních předpisů5/ pověřeny výkonem působnosti obecného stavebního úřadu,
d) rozhodují o opravných prostředcích proti rozhodnutím obcí.
/4/ Obce
a) rozhodují o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací a o vyřazení místní komunikace z této kategorie,
b) projednávají přestupky ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací podle tohoto zákona a podle podle zvláštního předpisu,17/
c) vykonávají působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikací,
d) vykonávají působnost speciálního stavebního úřadu ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, pokud jsou podle zvláštního předpisu7/ pověřeny výkonem funkce obecného stavebního úřadu.
/1/ Státní dozor na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích vykonávají silniční správní úřady a obce v rozsahu své působnosti. Ministerstvo dopravy vykonává vrchní státní dozor nad výkonem státního dozoru prováděného okresními úřady a obcemi.
/2/ Zaměstnanec silničního správního úřadu pověřený výkonem státního dozoru nebo osoba pověřená obcí výkonem státního dozoru dozírá, zda vlastníci (správci) a uživatelé pozemních komunikací plní povinnosti stanovené tímto zákonem. Zjistí-li pověřená osoba při výkonu státního dozoru porušení povinností stanovených tímto zákonem, podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků písemně uloží způsob a lhůtu k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin.
/3/ Zjistí-li osoba pověřená výkonem státního dozoru při výkonu dozoru závažné závady ve stavebním stavu nebo v dopravně technickém stavu pozemní komunikace, které bezprostředně ohrožují uživatele nebo pozemní komunikaci, je oprávněna písemně nařídit vlastníku této pozemní komunikace okamžité zastavení nebo omezení jejího užívání a vyrozumí o tom příslušný silniční správní úřad, který je povinen ve lhůtě dvou dnů zahájit příslušné správní řízení.
/4/ Osoba pověřená výkonem státního dozoru je povinna prokázat se průkazem, který musí obsahovat její jméno, příjmení a věcný i územní rozsah jejího oprávnění. Vzor tohoto průkazu stanoví prováděcí předpis.
/5/ Na osoby pověřené výkonem vrchního státního dozoru se vztahují při výkonu dozoru oprávnění a povinnosti podle odstavce 2, 3 a 4.
/6/ Ostatní práva a povinnosti osob pověřených výkonem státního dozoru jsou stanoveny zvláštním předpisem. [Zákon ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve zněnízákona č. 166/1993 Sb.]
/1/ Silniční správní úřad nebo obec uloží pokutu až do výše 200 000 Kč právnické osobě, která
a) po písemném upozornění osoby pověřené výkonem státního dozoru nesplnila povinnost umístit nebo udržovat dopravní značku nebo zařízení,
b) způsobila nebo neodstranila závadu ve sjízdnosti nebo schůdnosti nebo u závady způsobené přírodními situacemi a jejich důsledky takovou závadu nezmírnila nebo na závadu předepsaným způsobem neupozornila,
c) neoprávněně zřídila, pozměnila nebo zrušila sjezd nebo nájezd z dálnice, silnice nebo místní komunikace na sousední nemovitost,
d) při obecném užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace porušila zákazy stanovené v § 19 odst. 2 a 3,
e) neodstranila zdroj ohrožení dálnice, silnice nebo místní komunikace nebo zdroj rušení silničního provozu na nich,
f) neoprávněně umístila pevnou překážku na pozemní komunikaci nebo ji podle rozhodnutí neodstranila,
g) bez souhlasu silničního správního úřadu provedla v silničním ochranném pásmu činnosti, které tento souhlas vyžadují nebo jinak porušila režim stanovený pro silniční ochranná pásma,
h) neoznačila předepsaným způsobem uzavírku nebo objížďku,
i) neuzavřela nebo neoznačila část pozemní komunikace, hrozilo-li nebezpečí z prodlení vlivem havárie inženýrských sítí nebo jiných vedení, živelných pohrom, dopravních nehod a zřícení nebo poškození objektů,
j) neuposlechla příkazu osoby pověřené výkonem státního dozoru při výkonu tohoto dozoru.
/2/ Silniční správní úřad uloží pokutu až do výše 500 000 Kč právnické osobě, která
a) nevykonávala povinnosti související s výkonem vlastnického práva do doby převodu pozemní komunikace na jiného vlastníka při změně její kategorie,
b) užila při zvláštním užívání dálnici, silnici nebo místní komunikaci bez povolení nebo nedodržela podmínky stanovené v povolení,
c) neoprávněně uzavřela dálnici, silnici, místní komunikaci, nebo veřejně přístupnou účelovou komunikaci nebo neoprávněně zřídila objížďku anebo nařízenou uzavírku nebo objížďku neoznačila podle vydaného rozhodnutí anebo nedodržela podmínky stanovené tímto rozhodnutím.
/1/ Řízení o uložení pokuty lze zahájit jen do jednoho roku ode dne, kdy se silniční správní úřad nebo obec dozvěděla o tom, že došlo k porušení povinností uvedených v § 42, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení došlo, a jde-li o pokračující neoprávněné porušování, nejpozději do tří let od doby, kdy neoprávněná činnost ještě trvala. Silniční správní úřad nebo obec pokutu rovněž vybere.
/2/ Při stanovení výše pokuty přihlíží silniční správní úřad nebo obec k závažnosti, významu a k době trvání protiprávní činnosti, jakož i k rozsahu způsobené škody.
/3/ Pokuty uložené a vybrané podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu. Uloží-li pokutu obec, je pokuta příjmem této obce.
/1/ V řízení o věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení. [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).]
/2/ Při převodu dálnice nebo silnice z vlastnictví státu do vlastnictví obce v souvislosti se změnou kategorie pozemní komunikace podle § 3 odst. 3 a při převodu dálnice nebo silnice z vlastnictví státu na jiné osoby podle § 38 odst. 1 se nepoužijí předpisy, vyžadující k převodům majetku státu na jiné osoby zvláštního souhlasu nebo výjimky. [§ 45 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 306/1993 Sb.
§ 14 vyhlášky Federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem.]
/1/ Ustanovení § 10 odst. 3 se nevztahuje na připojení účelových komunikací a sousedních nemovitostí na dálnice a na rychlostní silnice, pokud rozhodnutí příslušného silničního správního úřadu o povolení těchto připojení nabylo právní moci před dnem účinnosti tohoto zákona.
/2/ Pokud byla platná územně plánovací dokumentace schválena před 1. červencem 1992, a nebyly proto v její závazné části vymezeny stavby dálnice, silnice a rychlostní místní komunikace jako veřejně prospěšné stavby, jsou tyto stavby veřejně prospěšnými stavbami, pro jejichž uskutečnění lze vyvlastnit pozemky, stavby a práva k nim podle zvláštních předpisů5/.
/3/ Pro energetická a telekomunikační vedení, která byla ke dni účinnosti tohoto zákona již uložena v silničních pozemcích nebo na nich, není třeba žádat povolení ke zvláštnímu užívání pozemní komunikace podle § 25 odst. 4 písm. d); tím není dotčeno ustanovení § 29 odst. 4.
/1/ Ministerstvo dopravy vydá právní předpisy k provedení § 6, 8, 9, 10, 16, 20, 22, 24, 25, 27, 36, 37 a 41.
/2/ Ministerstvo financí vydá právní předpis k provedení § 21.
Zrušují se
1. Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb. a zákona č. 213/1993 Sb. a dále čl. I zákona č. 134/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
2. § 10 vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích.
3. Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon).
4. Výnos Federálního ministerstva dopravy č.j. 22 130/1984-025, o kontrolním odznaku státního odborného dozoru nad pozemními komunikacemi (registrován v částce 16/1985 Sb.).
5. Výnos Federálního ministerstva dopravy č.j. SM-1976/77-23, kterým se vydávají Směrnice o předcházení škodám a vypořádání škod způsobených bojovou technikou ozbrojených sil na pozemních komunikacích (registrován v částce 24/1977 Sb.), včetně změny vydané dne 10. 4. 1986 pod č.j. 80/86.
6. Výnos Federálního ministerstva dopravy č.j. 23 462/83-25, o používání pozemních komunikací při přesunech bojové techniky ve zvláštním režimu (registrován v částce 32/1983 Sb.).
7. Výnos Federálního ministerstva dopravy č.j. 14 078/82-025,
o uzavírkách dálnic (registrován v částce 35/1982 Sb.).
8. Výnos Federálního ministerstva dopravy č.j. 8 013/1986-025, o údržbě dálnic, silnic a místních komunikací (registrován v částce 5/1986 Sb.).
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1997.
Platná právní úprava je obsažena v zákoně č. 135/1961 Sb., ve znění zákona č. 27/1984 Sb., a ve vyhlášce FMD č. 35/1984 Sb. Tyto předpisy byly dílčím způsobem novelizovány zákonem č. 213/1993 Sb. (možnost koncesního způsobu provozování některých úseků dálnic) a zákonem č. 134/1994 Sb. (poplatky za užívání dálnic a rychlostních silnic). Dané problematiky se významně dotkl i zákon č. 425/1990 Sb. (zrušení KNV a ONV a zřízení okresních úřadů) a zákon č. 172/1991 Sb. (převod některého státního majetku na obce).
Současná právní úprava nevyhovuje změněným politickým a ekonomickým podmínkám ani současným potřebám, v některých směrech je technicky zastaralá a vzhledem k socialistickému pojetí není kompatibilní s obdobnými předpisy platnými ve státech Evropské unie.
Naléhavost legislativních změn je již delší dobu zřejmá; vláda ČR dokonce vyslovila svým usnesením č. 110/1992 souhlas s návrhem zásad tehdy federálního zákona, avšak k dalšímu projednávání již nedošlo vzhledem k řešení státoprávních problémů. Poté bylo nutno legislativně řešit řadu naléhavějších otázek. Potřeba nového zákona se výrazně projevila po přijetí usnesení vlády ČR č. 631/1993 o rozvoji dálnic a silnic pro motorová vozidla, dále v důsledku probíhajících změn ve vlastnických vztazích, při transformaci silničního hospodářství, jakož i s ohledem na potřebu sladit naši legislativu s předpisy EU.
Návrh odstraňuje dosavadní pojetí socialistického vlastnictví k pozemním komunikacím a zavádí vlastnictví státní k dálnicím a silnicím, vlastnictví obecní k místním komunikacím a vlastnictví soukromé k účelovým komunikacím; dále nahrazuje
pojem "správce" pojmem "vlastník", váže správní rozhodnutí o změnách v jednotlivých kategoriích pozemních komunikací na změny vlastnictví, obnovuje právní kategorii příslušenství, přizpůsobuje právní terminologii současnému pojetí a převádí do zákona ta ustanovení prováděcí vyhlášky, jimiž se zakládají práva a povinnosti.
Navrhuje se využití právního institutu věcných břemen pro případy, kdy veřejný zájem na výstavbě dálnice, silnice, nebo místní komunikace nelze realizovat, protože vlastník stavbou dotčeného pozemku není znám, je nedosažitelný nebo nečinný, anebo že ze stejných důvodů nelze realizovat dodatečné majetkoprávní vypořádání u dálnic, silnic nebo místních komunikací postavených za předchozích režimů na cizích pozemcích.
Dále se navrhuje pro stavby dálnic a silnic umožnit vyvlastnění i tam, kde ve schválené územně plánovací dokumentaci není jejich veřejná prospěšnost přímo deklarována proto, že to podle dříve platných předpisů nebylo zapotřebí. Návrh modernizuje a novým tržním podmínkám přizpůsobuje obecné a zvláštní užívání pozemních komunikací, jejich styku s jinými díly a s okolím; dále rozšiřuje skutkové podstaty a zvyšují správní pokuty za porušení povinností dle tohoto zákona.
Návrh řeší otázky obecného a zvláštního užívání dálnic, silnic a místních komunikací a jejich uzavírek, které by ze systémového hlediska mohly být řešeny i v připravovaném zákonu o provozu na pozemních komunikacích. Příprava tohoto zákona je však v samém počátku, je velmi složitá a legislativně nejasná, takže nelze očekávat jeho brzkou účinnost. Tato důležitá a velmi používaná ustanovení, dosud obsažená ve stávajícím zákoně o pozemních komunikacích, by tedy po jeho zrušení nebyla vůbec upravena. Navíc návrh řeší tyto otázky především z hlediska stavebního, ochrany pozemních komunikací a vztahu mezi uživateli a těmito komunikacemi, zatímco budoucí zákon o provozu má být zaměřen na pravidla a organizaci silničního
provozu. Kromě toho odpovídá navrhované řešení naší zavedené a všeobecně přijímané tradici.
Návrh je v souladu s Ústavou ČR a s Listinou základních práv a svobod. Návrh se dotýká řady platných zákonů (jak je uvedeno v poznámkách pod čarou u jednotlivých navrhovaných ustanovení).
Návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Návrh se nedotýká ani směrnic a doporučení EU s tou odchylkou, že poplatky za užití dálnic a rychlostních silnic bude nutno v době vstupu ČR do EU harmonizovat se způsobem zpoplatnění, který bude v té době uplatňován v EU (zřejmě diferencovaně dle počtu ujetých km nebo dle délky pobytu vozidla na území ČR).
Obdobné zákony jednotlivých států EU nejsou sice unifikovány, ale v hlavních zásadách jsou navzájem kompatibilní; předkládaný návrh se v tomto rámci s nimi shoduje a je i ve všech ostatních ustanoveních slučitelný s celým relevantním rozsahem legislativy EU. Návrh se věcně nejvíce blíží legislativní úpravě v SRN a v Rakousku.
Návrh zákona nemá žádný dopad na státní rozpočet; neřeší ovšem zvýšení objemu prostředků pro opravy a údržbu silnic a místních komunikací, jejichž výše - vzhledem k možnostem státního rozpočtu - neodpovídá ani potřebám udržení současného stavu.
K § 1
I když výkon státní správy v sobě zahrnuje i výkon státního dozoru, navrhuje se výslovné uvedení státního dozoru, jak je obvyklé z hlediska tradice v odvětví dopravy, i z hlediska nových zákonů, platných v tomto odvětví (zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách).
K § 2
Pozemní komunikace tvoří nejrozsáhlejší a jednu z nejdůležitějších součástí infrastruktury České republiky. Ve vlastnictví státu je cca 400 km dálnic, 400 km rychlostních silnic a 55 000 km ostatních silnic (z toho je cca 8 000 km celostátního významu). Ve vlastnictví obcí je odhadem 65 000 km místních komunikací.
K § 3
Návrh vychází ze současného faktického stavu, avšak zvýrazňuje nutnost smluvního řešení vlastnických vztahů, takže změnu vlastnictví pozemní komunikace nelze vynutit. Přitom mezi
změnou kategorie správním rozhodnutím a změnou vlastnických poměrů by neměla vznikat časová prodleva; pokud by vznikla, pak dosavadní vlastník musí i nadále plnit svoje povinnosti pod sankcí podle § 42 odst. 2 písm. a). Převody vlastnictví ze státu na obce budou bezúplatné. Pokud tedy nebude zájem o převzetí vyřazované komunikace, bude nutno tuto komunikaci buď odstranit jako stavbu (a pozemek rekultivovat), nebo ji dosavadní vlastník využije ke svým potřebám jako silniční pomocný pozemek (§ 11 odst. 5). Ke změně dopravních poměrů dochází nejčastěji v důsledku výstavby nových dálnic nebo
rychlostních silnic ve směrech již nevyhovujících starých silnic, při výstavbě silničních obchvatů měst apod. V takových případech by shora uvedený písemný závazek o převodu vlastnictví ze státu na obec měl být uzavřen před vydáním stavebního povolení.
K § 4 až 6
Návrh právně zakotvuje skutečný stav, který se podstatně liší od dosud platné právní úpravy.
V souladu s předpisy ČSN o názvosloví i s terminologií používanou ve státech EU návrh zavádí pojem "rychlostní silnice (místní komunikace)". Tím se odstraňuje dosavadní terminologická nejednotnost označením srozumitelným, jednoduchým a odpovídajícím duchu českého jazyka. Dosavadní označení používané předpisy o provozu na pozemních komunikacích (silnice pro motorová vozidla) je jednak slovně delší a jednak nepřesné, protože tyto silnice jsou přístupné pouze předem určeným motorovým vozidlům. Nepříliš šťastné označení "silnice dálničního typu", které zavedl zákon č. 134/1994 Sb., je navíc ve spojení "místní komunikace dálničního typu" přímo kontradikcí. Pojmy "sběrná" a "obslužná" místní komunikace jsou převzaty z ČSN 73 6110 a budou rozvedeny v prováděcí vyhlášce. Do IV. kategorie místních komunikací patří především chodníky, pěšiny a cyklistické stezky.
O zařazení pozemních komunikací do jednotlivých kategorií a o změnách v tomto zařazení rozhodují silniční správní úřady příslušné podle § 40.
K § 7
Umožnění přístupu veřejnosti na účelové komunikace mimo uzavřené prostory a objekty je nutné zejména na venkově (polní a lesní cesty), a proto není možné tuto oblast ponechat zcela na řešení v rámci občansko právních vztahů. Účelovými komunikacemi v uzavřených prostorech a objektech jsou např. domovní nebo tovární dvory, komunikace v lomech, povrchových dolech, vojenských újezdech, ale též např. autobusová nádraží a komunikace v prostorách nádraží ČD, civilních letišť, ve velkokapacitních garážích a pod.
K § 8
Průjezdní úseky silnic městy i obcemi jsou postupně nahrazovány obchvaty těchto sídel. Zcela výjimečně nově budované průjezdní úseky dálnic a silnic ani rychlostní místní komunikace nebudou procházet obytnými částmi obytných zón ani jiným územím citlivým na ohrožení životního prostředí.
K § 9
Návrh vychází ze současného faktického stavu. Zatímco u dálnic, rychlostních silnic a ostatních silnic I.třídy (tzv. republiková síť) se předpokládá, že vlastnická práva státu bude trvale vykonávat Ministerstvo dopravy, u silnic II. a III. třídy lze po případném ustavení vyšších územních samosprávných celků převést na ně výkon vlastnických práv k těmto silnicím.
Případy, kdy vlastnictví k průjezdním úsekům silnic statutárními městy přešlo na tato města v důsledku zákona č. 172/1991 Sb., byly vyřešeny k 1. 1. 1996 individuálními zpětnými převody na stát. Není proto třeba řešit tuto situaci samostatným ustanovením v normativním textu zákona (přechodová ustanovení).
Pokud jde o účelové komunikace, návrh vychází z jejich soukromoprávní povahy, a proto tuto oblast dále upravuje pouze ve vztahu k ostatním pozemním komunikacím (např. povinnost vlastníka veřejně přístupné účelové komunikace strpět za úhradu případných škod převedení provozu na tuto komunikaci z uzavřené dálnice, silnice nebo místní komunikace). Vlastníkem účelové komunikace může být kterákoliv právnická nebo fyzická osoba.
K § 10
Návrh převádí povolování sjezdů a nájezdů na dálnice, silnice a místní komunikace z oblasti výkonu státní správy do oblasti výkonu vlastnických práv, čímž omezuje rozsah státní správy. Proti případné šikaně vlastníka pozemní komunikace je vlastník sousední nemovitosti chráněn
a) u nových staveb v rámci správního řízení o umístění stavby (§ 8 odst. 3 vyhlášky č. 85/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a v rámci řízení o vydání stavebního povolení (§ 26 odst. 2 písm. d) cit. vyhlášky),
b) v ostatních případech možností podat soudu návrh na ochranu svých oprávněných zájmů podle § 3 odst. 1 obč. zák. (popř. podle § 5 v případě rušení stávajícího připojení).
Dále návrh zpřesňuje současnou právní úpravu a v odstavci 2 řeší sporná místa připojení. V odstavci 3 posiluje plynulost a bezpečnost provozu na dálnicích a rychlostních silnicích tím, že po dostatečném zahuštění sítě obslužných zařízení neumožňuje další napojování těchto zařízení přímo na dálnice a rychlostní silnice, ale pouze k jejich odpočívkám; tím se zabrání vzniku dalších nebezpečných kolizních míst.
K § 11
Návrh přejímá a upřesňuje současnou právní úpravu. Silniční pomocné pozemky slouží zejména k
- zajištění přístupu ke svahům silničních násypů a zářezů z vnější strany a k jejich ochraně před poškozováním při obhospodařování sousedních pozemků,
- zajištění místa k ukládání údržbových hmot, materiálů získaných při čištění vozovky a pro skládku zásněžek,
- k výsadbě trvalých zásněžek v podobě živých plotů a k pěstování ostatní silniční vegetace.
K § 12 až 14
Návrh modernizuje současnou právní úpravu podle technického vývoje posledních let, převádí ji z prováděcí vyhlášky do zákona a v souladu s příslušnou novelou občanského zákoníku i právem států EU obnovuje v roce 1950 zrušenou kategorii "příslušenství".
Součástmi dálnic, silnic a místních komunikací jsou všechna pevná zařízení, stavby, objekty a jiná díla, která jsou stavebně trvale spojena se silničním pozemkem, jichž je třeba k funkčnosti a úplnosti těchto pozemních komunikací a k zajištění bezpečného, rychlého, plynulého a hospodárného provozu na nich.
Příslušenstvím dálnic, silnic a místních komunikací jsou věci, které náležejí vlastníkovi těchto komunikací, nejsou s těmito komunikacemi pevně stavebně spojeny, ale jsou vlastníkem určeny k tomu, aby byly s dálnicí, silnicí nebo s místní komunikací trvale užívány.
V § 12 odst. 5 a 6 se definují pojmy "odpočívka" a "veřejné parkoviště"; na rozdíl od odpočívky může být veřejné parkoviště zřízeno obcí při místní komunikaci nebo jako samostatná místní komunikace a jeho užití může být zpoplatněno ve smyslu § 23. Veřejné parkoviště může na veřejné účelové komunikaci zřídit i její vlastník (u sportovního, obchodního nebo rekreačního areálu a pod.); v těchto případech by se cena řešila podle obecných předpisů.
Věci uvedené v § 14 odst. 1 písm. b) většinou jsou a nadále i budou i na průjezdních úsecích silnic ve vlastnictví obcí. Tyto věci však mohou být i v soukromém vlastnictví vlastníků sousedních nemovitostí; k jejich zřízení ovšem musí dát obec povolení ve smyslu ustanovení § 25 odst. 3.
K § 15
Druh silniční zeleně se určuje nejen s ohledem na bezpečnost a plynulost silničního provozu, ale i s ohledem na předpisy o ochraně přírody a životního prostředí a ráz krajiny. U nově budovaných dálnic, silnic a místních komunikací musí být výsadba zeleně vždy součástí stavby. Jinými vhodnými pozemky jsou např. svahy náspů a zářezů, odpočívky a pod.
Pokud jde o kácení stromů na silničních pozemcích, respektuje návrh jejich současnou ochranu podle obecné právní úpravy s tím, že u stromů, které jsou dosud na krajnicích, tj. na pruhu bezprostředně sousedícím s vozovkou, tedy "před příkopem", musí být dána přednost bezpečnosti silničního provozu před ohledem na tento druh vegetace. Naopak u silniční vegetace "za příkopem" a u památných stromů se jednoznačně dává přednost ekologickým a krajinotvorným hlediskům.
K § 16
Návrh sice nevyjímá stavby dálnic, silnic a místních komunikací z obecného režimu územního plánování a stavebního řádu, ale přechodným ustanovením § 45 odst. 2 řeší případy dálnic a silnic, které byly zakotveny v územních plánech velkých územních celků schválených před účinností novely zákona o územním plánování a stavebním řádu č. 262/1992 Sb. Před účinností této novely (1. 7. 1992) nebylo totiž podmínkou umožňující vyvlastnění nemovitostí pro účely těchto staveb výslovné uvedení jejich "veřejné prospěšnosti" ve schválené územně plánovací dokumentaci.
Návrh tedy řeší případy územních plánů schválených za platnosti předchozích předpisů o územním plánování, neřeší ovšem možnost vyvlastnění pro území, kde dosud nebyla schválena žádná územně plánovací dokumentace. Tyto situace bude prozatím nutno řešit individuálně, popř. s pomocí ustanovení § 17 odst. 1 tam, kde budou splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení.
Systémové řešení přinese až další připravovaná novelizace zákona o územním plánování a stavebním řádu zavedením nového typu územně plánovací dokumentace, a to "plánů územních vazeb", které by pro ucelené tahy dálnic a silnic (ale též např. železničních tratí) řešily vlivy těchto staveb na okolí a jejich vazby s okolím; po schválení těchto plánů vládou by pak bylo umožněno vyvlastnění nemovitostí pro stavby v trasách těchto důležitých tahů.
Protože "příslušenství" je podle obč. zák. samostatnou věcí, povede stavební řízení např. o stavbě cestmistrovství obecný a nikoliv speciální stavební úřad.
V odst. 3 návrh vyplňuje mezeru současné právní úpravy, protože řešení těchto otázek v obecných stavebních předpisech je zaměřeno na občanské a průmyslové stavby, nelze je vztáhnout pro stavební práce na dálnicích, silnicích a místních komunikacích, kde úprava těchto otázek je obsažena pouze v interní směrnici Ministerstva dopravy.
K § 17
V odst. 1 a 2 se navrhuje s využitím § 151n a násl. občanského zákoníku řešit případy, kdy výstavba dálnice, silnice nebo místní komunikace je blokována proto, že vlastník touto výstavbou dotčeného nezastavěného pozemku nemůže být dosažen k jednání o převodu vlastnictví, ať již smlouvou nebo rozhodnutím o vyvlastnění. V praxi jde nejčastěji o dlouhodobě neuzavřená projednávání dědických nebo restitučních nároků, o případy vlastníků žijících ve vzdálených teritoriích a nemajících zájem jednat o zanedbatelné výměry nevýnosného pozemku nebo naopak o vlastníky záměrně mařící jednání tím, že nereagují na žádné podněty. S ohledem na minulý vývoj vlastnických vztahů i na současný stav transformace společnosti jde o velmi praktické situace, které se např. v SRN ve vztahu k území bývalé NDR řeší u nás dosud nezavedeným právním institutem "předčasného přikázání držby". Navrhovaným řešením by se v duchu našich právních tradic odstranila jedna z překážek urychlené modernizace důležité součásti infrastruktury České republiky.
V odstavci 3 návrh řeší s využitím ustanovení § 135c odst. 3 občanského zákoníku případy, kdy nebylo provedeno majetkové vypořádání při stavbě dálnice, silnice nebo místní komunikace a vlastník zastavěného pozemku odmítá přistoupit na dodatečné vypořádání, protože nesouhlasí s cenou, kterou mu stát popř. obec může dle platných předpisů nabídnout; požaduje cenu tržní nebo uzavření nájemní smlouvy s vysokým nájemným nebo hrozí uzavřením komunikace, která je na jeho pozemku. Tyto případy vznikly jednak za předchozích režimů od roku 1939 v důsledku podcenění významu vlastnictví a jednak v letech 1990 - 1993 u pozemků spravovaných Pozemkovým fondem ČR, na něž byly dodatečně uplatněny restituční nároky.
K § 18
Návrh řeší situace, kdy např. vyřazenou silnici odmítá převzít dotčená obec jako místní komunikaci, a je nutno stavbu buď využít jako silniční pomocný pozemek anebo odstranit a pozemek rekultivovat.
K § 19
V odstavci 1 návrh přejímá dosavadní úpravu, v odstavci 2 tuto úpravu upřesňuje, převádí z prováděcí vyhlášky do zákona a rozšiřuje o písmeno f) a o odstavce 4 a 5, řešící výrazně narůstající problematiku vraků, jejichž odstraňování (zejména z místních komunikací) je zatím problematické a možné pouze, pokud tvoří překážku silničního provozu.
K § 20 až 22
Návrh nahrazuje dílčí novelu silničního zákona podle zákona č. 134/1994 Sb., článek I (body 1 až 3); současně odstraňuje ty jejich nedostatky, které se projevily v prvním roku praktické aplikace (např. vyjímá z poplatkové povinnosti jednostopá vozidla, podmiňuje osvobození od placení poplatku viditelným označením vozidel, zpřesňuje okruh osvobozených subjektů apod.).
Návrh nepřejímá možnost dalšího zpoplatnění vybraných tunelů a mostů formou mýta, kterou teoreticky umožňovala rušená novela silničního zákona č. 213/1993 Sb.
K § 23
Pod písmenem a) se navrhuje uzákonit praxi, která je běžná ve velkých městech západoevropských zemí, kdy je krátkodobé parkování zpoplatněno formou tzv. "parkovacích hodin". Pod písmenem b) se přejímá dosavadní úprava z článku I bod 4 zák.č. 134/1994 Sb.
Návrh se nedotýká již uzákoněných zpoplatnění podle zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (vyhrazení trvalého parkovacího místa podle § 4 odst. 1 a povolení k vjezdu a stání do vybraných míst a částí měst podle § 10).
K § 24
Návrh aktualizuje současnou právní úpravu a z prováděcí vyhlášky převádí do zákona ta ustanovení, která upravují práva a povinnosti právnických a fyzických osob; vzhledem k nové úpravě vlastnických vztahů upravuje nově práva a povinnosti vlastníka komunikace, po níž je vedena objížďka.
K § 25
Návrh aktualizuje současnou právní úpravu zejména s ohledem na současný rozvoj podnikání podél pozemních komunikací. Prováděcí předpis též umožní vydávat na určitá časová období povolení podle odstavce 4 písm. b) pro vozidla Armády ČR v blíže určených místech (kde kasárna jsou v blízkosti rychlostních pozemních komunikací).
K § 26 až 28
Návrh převádí definice pojmů "stavební stav, dopravně technický stav, závady ve sjízdnosti a povětrnostní vlivy" z prováděcí vyhlášky do zákona a jejich význam přizpůsobuje platným předpisům o provozu na pozemních komunikacích. Dále rozšiřuje tento soubor definic o pojmy "sjízdnost, schůdnost a závady ve schůdnosti".
Způsob řešení odpovědnosti za škody vzniklé uživatelům dálnic, silnic a místních komunikací v podstatě návrh přejímá z dosud platné úpravy, kterou přizpůsobuje právní úpravě obvyklé ve státech EU, pokud jde o rozsah odpovědnosti za závady ve sjízdnosti způsobené povětrnostními vlivy.
V § 27 odst. 4 návrh přejímá právní úpravu odklízení sněhu a posypu náledí na chodnících nejen z dosud platné úpravy, ale i z úprav předchozích (např. v Praze nejméně od roku 1838) a je běžné ve státech EU. Toto ustanovení není v rozporu s Listinou základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 a čl. 9), neboť jde o povinnost uloženou zákonem za účelem ochrany zdraví a práv druhých osob (t.j. vyloučení úrazů chodců, které by jinak vznikaly při naplňování jejich práva obecného užívání veřejně přístupných chodníků). Touto otázkou se zabýval i Ústavní soud a svým nálezem uveřejněným pod č. 93/1994 Sb. neshledal tuto povinnost vlastníků sousedních nemovitostí jako protiústavní.
V § 27 odst. 5 návrh vyplňuje dosavadní mezeru právní úpravy, která vyvolává spory a nejasnosti. Jasně rozlišuje, zda sousedům vznikla škoda jednáním vlastníka nebo uživatele komunikace, t.j. účastníka silničního provozu. V prvním případě může jít o změnu odtokových poměrů, podmáčení sousední nemovitosti, ztrátu vody ve studni, popraskání zdiva v důsledku zhoršení stability stavby a pod.; ve druhém případě jde o poškození sousedních nemovitostí při dopravních nehodách, jejich znečištění rozstřikováním kaluží, intenzitou provozu nebo zatížením pozemní komunikace.
V § 28 odst. 1 až 3 návrh upravuje povinnosti uživatelů dálnic, silnic a místních komunikací, popř. třetích osob, pokud závady ve sjízdnosti nebo schůdnosti způsobí sami.
K § 29
Pevnými překážkami vážně ohrožujícími životy a zdraví uživatelů pozemních komunikací i při drobných dopravních nehodách jsou např. kamenné nebo betonové sloupky, sloupy nadzemních vedení, stromoví, poutače všeho druhu a další předměty a zařízení pevně spojené se zemí.
Navrhuje se odchylná (mírnější) úprava vzhledem k veřejnému zájmu pro postupné odstraňování sloupů nadzemních telekomunikačních nebo energetických vedení a s ohledem na ochranu krajiny a životního prostředí pro silniční stromy. Vedení, která nejsou umístěna na sloupech, se tato úprava nedotýká.
K § 30 až 34
Návrh aktualizuje současnou právní úpravu, z prováděcí vyhlášky převádí do zákona ta ustanovení, která upravují práva a povinnosti právnických a fyzických osob a řeší dosud nejasné situace kolizí více ochranných pásem.
V souvislosti s technickým vývojem a podle vzoru právní úpravy v SRN navrhuje se rozšířit silniční ochranné pásmo i na vzdušný prostor do výše 50 m (jde zejména o umístění nadzemních vedení všeho druhu a popř. i poutačů umístěných na rameni
vysunutém z místa mimo silniční ochranné pásmo). Hranice souvisle zastavěného území se určují stejně jako u průjezdních úseků silnic obcemi (§ 5 odst. 2).
Nově se navrhuje zákaz umísťování reklamních a propagačních zařízení v silničních ochranných pásmech dálnic, silnic I. třídy a rychlostních místních komunikací (bližší zdůvodnění k § 19).
K § 35
Návrh aktualizuje současnou právní úpravu a zobecňuje ji. Ohrožení vzniká nejčastěji při sesuvu skal a půdy, pádu kamení a stromů, těžbě kamene, štěrku, písku, dřeva, hlíny a pod., provozu pil a skládek dřeva, stavební a zemědělské činnosti všeho druhu a při úpravách odtokových poměrů a vodních toků, při jejich údržbě, popř. při jejím zanedbání.
V odst. 2 řeší situace, kdy zejména ve starých částech měst a obcí nelze umístit dopravní značky, dopravní zařízení, označení ulic nebo veřejné osvětlení jinak než na domech sousedících s průjezdním úsekem silnice nebo s místní komunikací.
K § 36
Dosavadní právní úprava poskytuje příliš široký prostor pro umísťování nadzemních a podzemních vedení v tělese dálnic, silnic a místních komunikací, přičemž hledisko ochrany těchto komunikací je zanedbáno. Návrh proto posiluje ochranu dálnic, silnic a místních komunikací jako veřejných statků při vzniku kolizních situací s tím, že ingerence silničních správních úřadů je dostatečně zajištěna vydáváním rozhodnutí o zvláštním užívání podle § 25, protože každá manipulace s jakýmkoliv vedením v tělese dotčené komunikace je vždy jejím zvláštním užíváním.
Navrhované znění (stejně jako navrhované ustanovení § 25 odst. 4 písm. d) a § 29 odst. 4) je nutno chápat jako "lex specialis" vzhledem k ustanovením § 12 a 17 zákona č. 111/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu k pozemním komunikacím byla cit. ustanovení zákona o telekomunikacích vlastně již změněna ustanoveními § 8 a 18 zákona č. 27/1984 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích. Návrh přejímá tento stav rušící privilegium "organizace spojů" umísťovat vedení na silničních pozemcích bez povolení, což je nutno považovat za naprostý anachronismus vzhledem k ochraně vlastnických práv a k privatizaci "organizace spojů".
K § 37
Návrh přejímá současnou právní úpravu, pouze ji terminologicky aktualizuje.
K § 38
Návrh aktualizuje a zpřísňuje současnou právní úpravu pro případy, kdy rozsáhlou stavební dopravu nelze zajistit jiným vhodným způsobem; nově se zavádí povinnost získat povolení k provozu stavenišťní dopravy. Posouzení toho, která stavba je "velká", resp. které těžební práce nebo terénní úpravy jsou "rozsáhlé" náleží silničnímu správnímu úřadu, který přitom vychází z konkrétních místních podmínek.
K § 39
Obdobně jako v dosud platné právní úpravě pamatuje návrh i na situace, kdy k mimořádnému zatížení dosud vyhovujících silnic a místních komunikací dochází nejen v důsledku stavební činnosti, ale i rozsáhlého zvýšení činností těžebních nebo výrobních. Ochranu dotčených podnikatelů zabezpečuje rozhodnutí nezávislého soudu v případě, že mezi nimi a vlastníkem dotčené pozemní komunikace nedojde k dohodě o rozsahu a úhradě nutného zesílení nevyhovujících komunikací.
K § 40
Řada prvoinstančních správních rozhodnutí zůstává na ústředním orgánu státní správy na rozdíl např. od telekomunikací, železniční dopravy, letecké dopravy a vnitrozemské plavby. Protože dálnice a rychlostní silnice mají stejný provozní režim, stejné zpoplatnění, velmi podobné stavebně technické vybavení i dopravní význam a představují základní republikovou kostru sítě pozemních komunikací, navrhuje se omezit prvoinstanční rozhodování Ministerstva dopravy na tyto komunikace.
Vzhledem k územnímu dopadu povolování tzv. nadměrných přeprav musí však i tato agenda zůstat na Ministerstvu dopravy. Nová situace vyvolala i nutnost omezení působnosti státní správy ve prospěch výkonu vlastnických práv, což je promítnuto v § 10 (připojování) a § 15 (silniční vegetace).
K § 41
Dosud platná úprava se přizpůsobuje modernímu pojetí, které bylo uplatněno v zákonech o dráhách a o silniční dopravě.
K § 42 a 43
Návrh řeší pouze pokuty pouze právnickým osobám. Postihy vůči fyzickým osobám řeší zákon o přestupcích. Oproti současné právní úpravě se na základě praktických zkušeností navrhuje výrazně rozšířit okruh skutkových podstat a v návaznosti na změnu reálné hodnoty měny se navrhuje zvýšení maximální hranice pokut. Pokuty za porušení ustanovení uvedených v části III. tohoto zákona se řídí stavebním zákonem. Příslušnost ke správě pokut je dána územním finančním orgánům (zák.č. 531/1990 Sb.).
K § 44
Návrh vymezuje v odstavci 1 působnost správního řádu.
V odstavci 2 se navrhuje řešit případy, kdy zcela zřejmě nemůže jít o machinace se státním majetkem - převod vyřazené silnice mezi místní komunikace podle § 3 odst. 3 nebo převod silnice zrušené např. v důsledku důlní činnosti podle § 38 odst. 1 za podmínky, že nově vybudovaná náhradní silnice byla již odevzdána bezúplatně do majetku státu.
K § 45
Odůvodnění odstavce 2 je uvedeno v odůvodnění k § 16. Ustanovení odstavců 1 a 3 jsou nezbytná pro zachování právní jistoty s ohledem na nově zaváděný právní režim.
K § 46
Oproti současné právní úpravě se navrhuje rozsah zmocnění na jedné straně výrazně zúžit v důsledku převodu všech ustanovení upravujících práva a povinnosti subjektů práva z prováděcí vyhlášky do zákona, na druhé straně se rozšiřuje z důvodů uvedených v odůvodněních k příslušným zásadám.
K § 47
Ustanovení zák.č. 213/1993 Sb. a čl. I zák.č. 134/1994 Sb. se navrhuje převést do tohoto zákona. Článek II zák.č. 134/1994 Sb., jímž se doplňuje § 23 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, se navrhuje ponechat v platnosti.
K § 48
Navrhovaná účinnost od 1.ledna 1997 vychází z odhadu reálných možností dalšího legislativního projednávání.