kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnictnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů a zákon ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
kterým se mění a doplňuje
zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických
vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku, ve znění pozdějších
předpisů a zákon ČNR č. 243/1992
Sb., kterým se upravují některé otázky
související se zákonem č. 229/1991
Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému
majetku, ve znění pozdějších
předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně
České republiky:
Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému
zemědělskému majetku, ve znění
zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992
Sb., zákona ČNR č. 39/1993 Sb., zákona
č. 183/1993 Sb., nálezu Ústavního
soudu č. 131/1994 Sb., nálezu Ústavního
soudu č. 166/1995 Sb. a nálezu Ústavního
soudu č. . /1996 Sb., se mění a doplňuje
takto:
1. V § 8 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
"(2) Návrh podle odstavce 1 může být uplatněn nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mohl být uplatněn poprvé nebo do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti, jinak právo zanikne.".
Dosavadní odstavce 2,3 a 5 se označují
jako odstavce 3 až 5.
2. § 13 odst. 2 zní:
"(2) Byla-li nemovitost vydána podle § 9, mohly oprávněné osoby, které splňovaly všechny podmínky oprávněné osoby k 31. lednu 1993 nebo k 1. září 1993 a jejichž nároky uplatněné ve lhůtě podle odstavce 4 nebyly uspokojeny,tyto nároky uplatnit u soudu vůči osobám, kterým byla nemovitost vydána, do 6 měsíců ode dne skončení lhůty uvedené v odstavci 4.".
Oprávněná osoba podle odstavce 5 může u soudu uplatnit nárok vůči osobám , kterým byla nemovitost vydána podle § 9, do 6 měsíců od uplynutí lhůty uvedené v odstavci 5.".
3. V § 13 odst. 3 se za předposlední větu vkládá nová věta, která zní:
"Oprávněná osoba podle odstavce 5 může uplatnit nároky podle tohoto odstavce do 31. prosince 1996.".
4. V § 13 se doplňují nové odstavce 4, 5 a 6, které znějí:
"(4) Právo na vydání nemovitosti podle § 6 mohla oprávněná osoba, s výjimkou oprávněné osoby podle odstavce 5, uplatnit do 31. ledna 1993, a pokud jde o nároky vyplývající z čl. II., do 1.září 1993. Náhrady za živý a mrtvý inventář podle § 20 mohla oprávněná osoba, s výjimkou oprávněné osoby podle odstavce 5, uplatnit do 31. března 1993. V případě uvedeném v § 6 odst. 1 písm. a) počala osmnáctiměsíční lhůta běžet až ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl výrok zrušen, došlo-li k tomuto rozhodnutí po 1. červenci 1993. Neuplatněním práva ve lhůtě právo zaniklo. Lhůty pro předkládání písemných důkazů v řízení před pozemkovým úřadem se řídí obecnými předpisy o správním řízení.
(5) Právo na vydání nemovitosti podle § 6 může po 31. lednu 1996 uplatnit oprávněná osoba, která nebyla do 31. ledna 1993 nebo do 1. září 1993 oprávněnou osobou pouze proto, že nesplňovala podmínku trvalého pobytu, do šesti měsíců ode dne, kdy toto právo mohla uplatnit poprvé, jinak toto právo zaniká. Tato oprávněná osoba může uplatnit náhradu za mrtvý a živý inventář podle § 20 do 31. prosince 1998. V případě uvedeném v § 6 odst. 1 písm. a) počne osmnáctiměsíční lhůta běžet až ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl výrok zrušen, dojde-li k tomuto rozhodnutí po 31. prosinci 1998.".
5. Za § 14 se vkládá nový § 14a, který zní:
"Věc nelze vydat, byla-li po 1. září 1993 nabyta do vlastnictví jiné osoby než státu nebo byl-li schválen ohledně této věci privatizační projekt nebo vydáno rozhodnutí o její privatizaci. Oprávněná osoba podle § 13 odst. 5 má nárok na náhradu, která se poskytne podle § 18a odst. 2.".
6. V § 22 se doplňuje nový odstavec 11, který zní:
"(11) Lhůta podle odstavce 6 počne běžet ode dne účinnosti tohoto zákona. Návrh podle odstavce 8 lze podat nejpozději do 31. prosince 1996, a může tak učinit oprávněná osoba uvedená v § 13 odst. 5.".
7. V § 26 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:
"(3) Lhůta podle odstavce 2 počne běžet ode dne účinnosti tohoto zákona, a to pro oprávněné osoby uvedené v § 13 odst. 5.”.
Zákon ČNR č. 243/1992
Sb., kterým se upravují některé otázky
související se zákonem č. 229/1991
Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému
majetku, ve znění zákona ČNR č.
441/1992 Sb. a nálezu Ústavního soudu č.
. /1996 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 2 odst. 2 se v úvodní větě a v písmenu c) slova "uvedené v § 11" nahrazují slovy "uvedené v § 11a.".
2. V § 2 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:
"(3) Oprávněná osoba podle odstavce 1 může uplatnit nárok na vydání nemovitosti, jestliže k 31. lednu 1996 je občanem České republiky, kterým se stala podle zákona č. 245/1948 Sb., zákona č. 194/1949 Sb. nebo zákona č. 34/1953 Sb., pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., a která do 1. ledna 1990 takto nabyté občanství nepozbyla.".
3. Za § 10 se vkládá nový § 11a, který zní:
"(1) Osoba, která splňovala podmínky oprávněné osoby k 29. květnu 1992, mohla nároky podle tohoto zákona uplatnit do 31. prosince 1992. Neuplatněním práva v této lhůtě její právo zaniklo.
(2) Oprávněná osoba, která nebyla trvale žijící na území České republiky k 31. prosinci 1992 a tedy nebyla k tomuto dni oprávněnou osobou, může uplatnit nároky podle tohoto zákona do 15. července 1996. Neuplatněním práva v této lhůtě právo zanikne.”.
Tento zákon nabývá
účinnosti dnem vyhlášení.
Obecná část
Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 13.12.,1995 zrušil podmínky trvalého pobytu a trvalého žití stanovené zákonem č 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 243/1992 Sb., ve znění zákona č. 441/1992 Sb., a současně návazně zrušil i většinu lhůt stanovených těmito zákony pro uplatnění restitučních nároků.
Vzhledem k tomu, že na základě nálezu Ústavního soudu dojde pouze ke zrušení nálezem dotčených ustanovení, je třeba oba zákony novelizovat a vymezit nové lhůty pro uplatnění nároků skupiny osob, které doposud nesplňovaly ty podmínky, které nález Ústavního soudu ruší, a současně znovu do zákonů zakotvit ustanovení týkající se původních lhůt.
Vypuštěním lhůt pro uplatnění práv v zákoně o půdě bez následné novelizace by vznikla situace, kdy by nebyly dány konkrétní lhůty pro uplatnění nových nároků z nálezu vyplývajících a současně by mohl vzniknout stav právní nejistoty u některých probíhajících řízení i u nároků, které bylo třeba již uplatnit s ohledem na původní prekluzivní lhůty.
Zároveň je třeba zohlednit i skutečnost, že některý majetek již byl vydán jiným osobám a doplnit ustanovení zákona o náhradách.
Pokud jde o dopad nálezu Ústavního
soudu k § 2 zákona č. 243/1992 Sb., ve znění
zákona č. 441/1992 Sb., bylo zde dosud stanoveno
pět podmínek, které musela oprávněná
osoba splňovat současně. Po vypuštění
podmínky "trvale žijící" bude
i nadále třeba zkoumat splnění všech
zbývajících čtyř podmínek,
přičemž v každém konkrétním
případě bude třeba ověřovat
okolnost, zda se žadatel o majetek skutečně
neprovinil proti státu a současně i zda se
občanem stal na základě zákonů
vyjmenovaných v citovaném ustanovení, když
se občanem měl stát nejpozději dle
zákona č. 34/1953 Sb.
Zvláštní část
K Čl. I:
Nálezem Ústavního soudu z 13.12.1995 byly vypuštěny části § 8 odst. 1, § 13 odst. 1 a 2, § 22 odst. 6 a 8 a § 26 odst. 2 a tím byly zrušeny lhůty pro uplatnění většiny nároků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že jiné zvláštní lhůty nestanoví ani jiný zvláštní předpis, je nutno stanovit novou prekluzivní lhůtu tak, aby se vztahovala pouze na okruh oprávněných osob vymezený nálezem Ústavního soudu z 13.12.1995. Účelem této novely není obnovovat nároky, které zanikly jejich neuplatněním podle dosavadního znění zákona. Současně je nutno z důvodu právní jistoty zařadit do § 13 ustanovení o zániku původních lhůt.
Vzhledem k tomu, že po uplynutí
v zákoně původně stanovených
prekluzivních lhůt pro uplatnění nároku
na vydání věci byl některý
majetek vydán na nepřímé restituce,
anebo byl privatizován, navrhuje se doplnit zákon
o nové ustanovení § 14a, kde je řešen
způsob náhrady pro tyto případy.
K Čl. II:
Nálezem Ústavního soudu
z 13.12.1995 byl vypuštěn § 11 a tím byla
zrušena lhůta pro uplatnění nároku
na vydání nemovitostí i nároků
na náhrady podle § 14 až 16 zákona č.
229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému
majetku, ve znění pozdějších
předpisů. Vzhledem k tomu, že jiné zvláštní
lhůty nestanoví ani jiný zvláštní
předpis, je nutno stanovit novou prekluzivní lhůtu
tak, aby se vztahovala pouze na okruh oprávněných
osob vymezený nálezem Ústavního soudu
z 13. 12.1995 Účelem této novely není
obnovovat nároky, které zanikly jejich neuplatněním
podle dosavadního znění zákona.
Návrh znění novely zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona ČNR č. 39/1993 Sb., zákona č. 183/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 131/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 166/1995 Sb., a nálezu Ústavního soudu č.
/1996 Sb.
| ustanovení |
| |
| (1) Na návrh oprávněné osoby soud
rozhodne, že na ni přechází vlastnické právo k nemovitosti ve vlastnictví fyzické osoby, jež ji nabyla od státu nebo jiné právnické osoby, a na kterou by se vztahovalo právo na vydání podle tohoto zákona, a to v případech, kdy fyzická osoba nabyla nemovitost buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, nebo na základě protiprávního zvýhodnění nabyvatele, dále i osoby blízké této fyzické osobě, pokud na ně přešlo nebo bylo převedeno vlastnictví nebo osobní užívání k těmto nemovitostem. (Návrh musí být uplatněn do 31. prosince 1992 nebo do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti, jinak právo zanikne.)* (2) Fyzická osoba, jejíž vlastnické právo přešlo na oprávněnou osobou podle odstavce 1, má vůči státu nárok na vrácení kupní ceny a na úhradu nákladů účelně vynaložených na nemovitost. Nárok se uplatňuje u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky. Stát má v takovém případě vůči oprávněné osobě nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených na nemovitost, kterou uhradil fyzické osobě podle věty první | (1) Na návrh oprávněné osoby soud rozhodne, že na ni přechází vlastnické právo k nemovitosti ve vlastnictví fyzické osoby, jež ji nabyla od státu nebo jiné právnické osoby, a na kterou by se vztahovalo právo na vydání podle tohoto zákona, a to v případech, kdy fyzická osoba nabyla nemovitost buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, nebo na základě protiprávního zvýhodnění nabyvatele, dále i osoby blízké této fyzické osobě, pokud na ně přešlo nebo bylo převedeno vlastnictví nebo osobní užívání k těmto nemovitostem.
(2) Návrh podle odstavce 1 může být uplatněn nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mohl být uplatněn poprvé nebo do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti, jinak právo zanikne. (3) Fyzická osoba, jejíž vlastnické právo přešlo na oprávněnou osobou podle odstavce 1, má vůči státu nárok na vrácení kupní ceny a na úhradu nákladů účelně vynaložených na nemovitost. Nárok se uplatňuje u příslušného ústředního orgáná státní správy republiky. Stát má v takovém případě vůči oprávněné osobě nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených na nemovitost, kterou uhradil fyzické osobě podle věty první |
* Text uvedený v závorce
vyznačený kurzivou byl vypuštěn nálezem
Ústavního soudu ze dne 13.12.1995.
| (3) V případě, že vlastník pozemku daroval v tísni své pozemky fyzické osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, jsou-li tyto pozemky ve vlastnictví osoby, jíž byly darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo ve vlastnictví osoby této osobě blízké, rozhodne soud na návrh oprávněné osoby:
a) buď o zrušení smlouvy v té části, kterou byly pozemky darovány, nebo bezúplatně převedeny fyzické osobě nebo, b) že vlastník, jenž nabyl pozemky tímto způsobem, popřípadě jeho dědic uhradí cenu darovaných pozemků; cena pozemku se stanoví podle cenových přepdisů platných ke dni 24. června 1991 s tím, že při stanovení ceny se cena pozemku bude posuzovat podle druhu kultury v době darování. Nesouhlasí-li vlastník pozemku s úhradou ceny podle písmene b), rozhodne soud o zrušení smlouvy podle písmene a). (5) V případě, že jsou tyto pozemky ve vlastnictví jiné osoby než osoby uvedené v odstavci 3, uhradí osoba, jíž byly pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo její dědic, oprávněné osobě cenu, za kterou byly pozemky převedeny na třetí osobu. | (4) V případě, že vlastník pozemku daroval v tísni své pozemky fyzické osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, jsou-li tyto pozemky ve vlastnictví osoby, jíž byly darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo ve vlastnictví osoby této osobě blízké, rozhodne soud na návrh oprávněné osoby:
a) buď o zrušení smlouvy v té části, kterou byly pozemky darovány, nebo bezúplatně převedeny fyzické osobě nebo, b) že vlastník, jenž nabyl pozemky tímto způsobem, popřípadě jeho dědic uhradí cenu darovaných pozemků; cena pozemku se stanoví podle cenových přepdisů platných ke dni 24. června 1991 s tím, že při stanovení ceny se cena pozemku bude posuzovat podle druhu kultury v době darování. Nesouhlasí-li vlastník pozemku s úhradou ceny podle písmene b), rozhodne soud o zrušení smlouvy podle písmene a). (5) V případě, že jsou tyto pozemky ve vlastnictví jiné osoby než osoby uvedené v odstavci 3, uhradí osoba, jíž byly pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo její dědic, oprávněné osobě cenu, za kterou byly pozemky převedeny na třetí osobu |
| ((1) Právo na vydání nemovitosti podle § 6 může oprávněná osoba uplatnit do 31. ledna 1993. Náhrady za mrtvý a živý inventář podle § 20 může oprávněná osoba uplatnit do 31. března 1993. V případě uvedeném v § 6 odst. 1 písm. a) počne osmnáctiměsíční lhůta běžet až ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl výrok zrušen, dojde-li k tomuto rozhodnutí po datu účinnosti tohoto zákona. Neuplatněním práva ve lhůtě právo zanikne. Lhůty pro předkládání písemných důkazů v řízení před pozemkovým úřadem se řídí obecnými předpisy o správním řízení.)*
(2) Byla-li nemovitost vydána podle § 9, mohou osoby, jejichž nároky (uplatněné ve lhůtě uvedené v odstavci 1)* nebyly uspokojeny, tyto nároky uplatnit u soudu vůči osobám, kterým byla nemovitost vydána, do šesti měsíců (ode dne skončení lhůty uvedené v odstavci 1.)* (3) Oprávněná osoba může vyzvat povinnou osobu k vydání nemovitostí a požádat o poskytnutí náhrad podle § 14 až 16 do 6 měsíců ode dne, kdy se dozvěděla, kdo je povinnou osobou, nejpozději do 5 let ode dne 24. června 1991. Neuplatněním ve lhůtě tato práva zanikají. | ** (2) Byla-li nemovitost vydána podle § 9 , mohly oprávněné osoby, které splňovaly všechny podmínky oprávněné osoby k 31. lednu 1993 nebo k 1. září 1993, a jejichž nároky uplatněné ve lhůtě podle odstavce 4 nebyly uspokojeny, tyto nároky uplatnit u soudu vůči osobám, kterým byla nemovitost vydána, do 6 měsíců ode dne skončení lhůty uvedené v odstavci 4. Oprávněná osoba podle odstavce 5 může u soudu uplatnit nárok vůči osobám, kterým byla nemovitost vydána podle § 9, do 6 měsíců od uplynutí lhůty uvedené v odstavci 5. (3) Oprávněná osoba může vyzvat povinnou osobu k vydání nemovitosti a požádat o poskytnutí náhrad podle § 14 až 16 do 6 měsíců ode dne, kdy se dozvěděla, kdo je povinnou osobou, nejpozději do 5 let ode 24. června 1991. Oprávněná osoba podle odstavce 5 může uplatnit nároky podle tohoto odstavce do 31. prosince 1996. Neuplatněním ve lhůtě tato práva zanikají. |
* Text uvedený v závorce vyznačený kurzivou byl vypuštěn nálezem Ústavního soudu ze dne
13.12.1995.
** Přečíslování
odstavců nemůže být do zveřejnění
nálezu Ústavního soudu ze dne 13.12.1995
provedeno.
| (4) Právo na vydání nemovitosti podle § 6 mohla oprávněná osoba, s výjimkou oprávněné osoby podle odstavce 5, uplatnit do 31.ledna 1993, a pokud jde o nároky vyplývající z čl. II. , do 1. září 1993. Náhrady za živý a mrtvý inventář podle § 20 mohla oprávněná osoba, s výjimkou oprávněné osoby podle odstavce 5, uplatnit do 31. března 1993. V případě uvedeném v § 6 odst. 1 písm. a) počala osmnáctiměsíční lhůta běžet až ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl výrok zrušen, došlo-li k tomuto rozhodnutí po 1. červenci 1993. Neuplatněním práva ve lhůtě právo zaniklo. Lhůty pro předkládání písemných důkazů v řízení před pozemkovým úřadem se řídí obecnými předpisy o správním řízení.
(5) Právo na vydání nemovitosti podle § 6 může po 31. lednu 1996 uplatnit oprávněná osoba, která nebyla do 31. ledna 1993 nebo do 1. září 1993 oprávněnou osobou pouze proto, že nesplňovala podmínku trvalého pobytu, do 6 měsíců ode dne, kdy toto právo mohla uplatnit poprvé, jinak toto právo zaniká. Tato oprávněná osoba může uplatnit náhradu za mrtvý a živý inventář podle § 20 do 31. prosince 1998. V případě uvedeném v § 6 odst. 1 písm. a) počne osmnáctiměsíční lhůta běžet až ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl výrok zrušen, dojde-li k tomuto rozhodnutí po 31. prosinci 1998. |
| (6) Vlastník pozemku uvedeného v odstavci 4 a 5 má právo do 3 let (od účinnosti tohoto zákona)* požádat pozemkový fond o výměnu tohoto pozemku za jiný pozemek ve vlastnictví státu. Vyměňovaný pozemek se poskytne v přiměřené výměře a kvalitě, jako byl pozemek původní, a to pokud možno v témže katastrálním území. (8) Je-li na pozemku vlastníka stavba ve vlastnictví jiné právnické osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu, a má-li vlastník pozemku nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad dle tohoto zákona nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb., ve výši nejméně 50% ceny stavby vůči vlastníkovi stavby, může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout soud o převodu stavby vlastníkovi pozemku. Vlastník budovy má v takovém případě právo na náhradu ve výši, o kterou cena stavby 13a) převyšuje nároky vlastníka pozemku. Pokud vlastník pozemku nevyužije tohoto práva (ve lhůtě do konce roku 1993,) * a) vymění pozemkový fond na návrh vlastníka jeho pozemek za jiný pozemek ve vlastnictví státu; v tomto případě uhradí vlastník stavby cenu pozemku pozemkovému fondu, nebo | Věc nelze vydat, byla-li po 1.září 1993 nabyta do vlastnictví jiné osoby než státu nebo byl-li schválen ohledně této věci privatizační projekt nebo vydáno rozhodnutí o její privatizaci. Oprávněná osoba podle § 13 odst. 5 má nárok na náhradu, která se poskytne podle § 18a odst. 2. | |
* Text uvedený v závorce a vyznačený kurzivou byl vypuštěn nálezem Ústavního soudu ze dne
13. 12.1995.
|
| b) na návrh vlastníka prodá zastavěný pozemek vlastníku budovy nebo stavby, nebo
c) na návrh vlastníka pronajme zastavěný pozemek vlastníku budovy nebo stavby bez možnosti výpovědi. Nájemce má předkupní právo k tomuto pozemku. (1) Doplňuje se ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů, že se vkládá nové písmeno i), které zní: "i) jde o nájem nebytového prostoru v nemovitosti převedené původnímu vlastníkovi podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku”. (2) Na návrh vlastníka obytné budovy patřící k zemědělské usedlosti uplatněný od tří let (od účinnosti tohoto zákona)* zruší příslušný orgán právo užívání k bytu nebo rozhodne o jeho vyklizení, jestliže jej vlastník potřebuje pro sebe a osoby blízké ke provozování zemědělské výroby. | (11) Lhůta podle odstavce 6 počne běžet ode dne účinnosti tohoto zákona. Návrh podle odstavce 8 lze podat nejpozdějí do 31. prosince 1996, a může tak učinit oprávněná osoba uvedená v § 13 odst. 5. (3) Lhůta podle odstavce 2 počne běžet ode dne účinnosti tohoto zákona a to pro oprávněné osoby uvedené v § 13 odst. 5. |
* Text uvedený v závorce a vyznačený kurzivou byl vypuštěn nálezem Ústavního soudu ze dne
13.12.1995.
| ustanovení | ||
| (1) Oprávněnou osobou je státní občan
České a Slovenské Federativní Republiky, (trvale žijící1) na území České republiky )*, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, neprovinil se proti československému státu a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem 2) přešel na stát. |
* Text uvedený v závorce vyznačený kurzivou byl vypuštěn nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 12. 1995.
|
(2) Zemřela-li osoba, uvedená v odstavci 1 před uplynutím lhůty, uvedené v § 11, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnýmí osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, (a trvale žijí 1) v České republice)* fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu. To neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva. Byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem. Zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 11, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1 a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti. | 2) Zemřela-li osoba, uvedená v odstavci 1 před uplynutím lhůty, uvedené v § 11a, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnýmí osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu. To neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva. Byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem. Zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 11a, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1 a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti. (3) Oprávněná osoba podle odstavce |
* Text uvedený v závorce vyznačený kurzivou byl vypuštěn nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 12.1995.
|
| Nároky podle tohoto zákona může oprávněná osoba uplatnit do 31. prosince 1992. Neuplatněním práva ve lhůtě právo zanikne. )* | č. 34/1953 Sb., pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., a která do 1. ledna 1990 takto nabyté občanství nepozbyla.
(1) Osoba, která splňovala podmínky oprávněné osoby k 29. květnu 1992, mohla nároky podle tohoto zákona uplatnit do 31. prosince 1992. Neuplatněním práva v této lhůtě její právo zaniklo. (2) Oprávněná osoba, která nebyla trvale žijící na území České republiky k 31. prosinci 1992 a tedy nebyla k tomuto dni oprávněnou osobou, může uplatnit nároky podle tohoto zákona do 15. července 1996. Neuplatněním práva v této lhůtě právo zanikne. |
* Text uvedený v závorce
vyznačený kurzivou byl vypuštěn nálezem
Ústavního soudu ze dne 13.12.1995.