Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Účelem tohoto zákona je ochrana nemovitostí výjimečné kulturní a národní hodnoty tak, aby tyto nemovitosti zůstaly zachovány pro další generace jako trvalá součást kulturního dědictví České republiky.

(1) Nemovitosti, které jsou ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví státu nebo obce a byly ke dni účinnosti tohoto zákona prohlášeny za národní kulturní památky [Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů]^, [Usnesení vlády č. 251/1962 oznámené v částce č. 36/1962 Sb. ve znění nař. vl. č. 404/1992 Sb.

nař. vl. č. 55/1989 Sb. ve znění nař. vl. 112/1991 Sb.

nař. vl. č. 111/1991 Sb.

nař. vl. č. 404/1992 Sb.

nař. vl. č. 262/1995 Sb.], nelze převést na osoby odlišné od státu nebo od obce. Vlastnictví k těmto nemovitostem, vyjma převodu mezi státem a obcí, lze změnit pouze zákonem.

(2) Nakládání s nemovitostmi, které jsou ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví jiných právnických osob než státu nebo obce anebo ve vlastnictví jiných fyzických osob a byly ke dni účinnosti tohoto zákona prohlášeny za národní kulturní památky, je upraveno zvláštním předpisem. ^1/

(1) Nemovitosti, které jsou předmětem ochrany podle tohoto zákona, nemohou být zastaveny. Věcná břemena k nim mohou být zřízena pouze ve prospěch státu nebo obce.

(2) Nemovitosti, uvedené v § 2 odst. 1 tohoto zákona, které jsou ke dni účinnosti tohoto zákona v užívání osob odlišných od státu, zůstávají v jejich užívání za nezměněných podmínek.

(1) Tímto zákonem nejsou dotčeny předpisy upravující státní památkovou péči. ^1/

(2) Vlastníkem podle tohoto zákona je ten, kdo je ke dni účinnosti tohoto zákona zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí podle zvláštního zákona. [Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.]

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, vyhl. pod. č. 159/1991 Sb., obsahuje v čl. 5 písm. d/ závazek smluvních států, včetně České republiky, přijmout odpovídající právní opatření potřebná pro ochranu kulturního dědictví, a to bez ujmy vlastnickým právům (čl. 6).

V čl. 5 Evropské kulturní úmluvy, vyhl. pod č. 290/1990 Sb., se uvádí, že každá smluvní strana učiní odpovídající opatření k ochraně předmětů evropské kulturní hodnoty.

Státní památkovou péči o nemovité i movité kulturní památky, památkové rezervace a památkové zóny, jejich ochranu a užívání upravuje zákon č. 20/1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Zákon se zabývá otázkou vlastnictví kulturních památek. Péče státu se vztahuje na všechny památky bez ohledu na to, zda jsou ve vlastnictví státu, obce, jiné právnické osoby nebo fyzické osoby.

Tento zákon si klade za cíl zajistit zvýšenou ochranu nejcennějších národních kulturních památek ve vlastnictví státu a obci ve smyslu Ústavy České republiky, která si tento cíl klade ve své preambuli a který vyplývá také z čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

S přijetím zákona nebudou spojeny žádné nároky na státní rozpočet. Zvýšenou ochranou nejcennějších nemovitých kulturních památek, které jsou ve vlastnictví státu či obci, se naopak bude čelit ztrátám, které vznikají neuváženými dispozicemi s tímto majetkem.