Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb. a zákona č. 118/1995 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 14 odst. 4 se na konci připojuje tato věta: "Je-li zamítavé rozhodnutí o včas podané žádosti podle odstavce 2 doručeno po uplynutí stanovené lhůty, jejíž prodloužení je žádáno, končí běh žádané lhůty uplynutím tolika dnů po doručení zamítavého rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době podání žádosti do uplynutí stanovené lhůty.".
2. V § 14 odst. 13 se tečka na konci nahrazuje čárkou a připojuje se tento text: "nestanoví-li tento zákon jinak.".
3. V § 16 odst. 8 se před poslední větu vkládá nová věta, která zní: "Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny.".
4. V § 40 odst. 3 se v předposlední větě slova "uložena u správce" nahrazují slovy "podána správci".
5. V § 41 odst. 4 se v první větě za slovo "nižší" vkládají slova "nebo daňovou ztrátu vyšší" a dále se slova "je-li to výslovně stanoveno buď jiným daňovým zákonem, nebo v případech vymezených v § 102b" nahrazují slovy "nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků podle § 54 a 55b, a to do lhůty stanovené v § 47 odst. 1, není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak".
6. V § 41 odst. 4 písm. d) nově zní:
"d) dodatečným přiznáním na nižší daňovou povinnost nebo vyšší ztrátu by byla dotčena část daňové povinnosti již jednou dodatečně stanovená, při použití stejných důkazů.".
7. V § 55a odst. 4 se na konci připojuje věta, která zní: "Týká-li se rozhodnutí podle tohoto ustanovení více daňových subjektů, lze je doručit zveřejněním ve Finančním zpravodaji.".
8. V § 63 odst. 2 se na konci připojuje nová věta, která zní: "Penále stanovené podle tohoto ustanovení se uplatní nejdéle za 500 dnů prodlení, za každý další den prodlení se uplatní penále ve výši 140% diskontní úrokové sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí.".
9. V § 63 odst. 3 se na konci připojuje nová věta, která zní: "Penále stanovené podle tohoto ustanovení se uplatní nejdéle za 500 dnů prodlení, za každý další den prodlení se uplatní penále ve výši 140% diskontní úrokové sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí.".
Ve všech případech, kdy
nebyl předpis penále daňovému dlužníku
sdělen platebním výměrem do dne účinnosti
tohoto zákona, uplatní se od jeho účinnosti
pro předpis penále od 1. ledna 1993 také
nové znění § 63 odst. 2 a 3.
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených pozdějšími předpisy.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
I. Obecná část
Na základě společného jednání Ministerstva financí ČR, podnikatelů zastoupených jak Sdružením podnikatelů ČR, tak Hospodářskou komorou ČR a Komorou daňových poradců ČR byly řešeny nejpalčivější problémy současné úpravy správy daní při aplikaci procesní právní normy. Předkládaný návrh odpovídá možnému legislativnímu i ekonomickému řešení v současné době a jednoznačně zlepšuje postavení daňových subjektů a tím i jejich právní jistotu. Je proto v zájmu všech daňových subjektů i správců daní, aby byl zákon přijat co nejdříve. Návrh odpovídá požadavkům na přibližování právní úpravy pravidlům platícím v Evropské unii. Finanční dopad ze snížených sankcí nemá vliv na státní rozpočet, neboť se jedná o položku, která není rozpočtována.
Navrhovaná změna právní úpravy je v souladu s Ústavou České republiky i Listinou základních práv a svobod, rovněž je v plném souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána podle článku 10 Ústavy České republiky.
II. Zvláštní část
K bodu 1 (§ 14 odst. 4)
V zájmu právní jistoty daňových subjektů se navrhuje zakotvit odkladný účinek žádosti až do jejího vyřízení s tím, že po dobu probíhajícího řízení původně stanovená lhůta se staví.
V současné době je zákonem umožněna situace, kdy správce daně s velkým zpožděním zamítá žádost o prodloužení lhůty s tím, že veškeré právní dopady nedodržení původní lhůty daňovým poplatníkem zůstávají zachovány. Pro vyřízení žádosti správce daně nemá stanovenu žádnou lhůtu. Např. při výzvě k doložení skutečností rozhodných pro správné stanovení daně v průběhu daňové kontroly bývá uložena krátká lhůta, kterou daňový subjekt může dodržet jen s krajními obtížemi. Zamítavé rozhodnutí o jeho žádosti je mu doručeno až po uplynutí lhůty, a protože tak poplatník nesplnil původně stanovenou povinnost, jsou objektivně dány podmínky proto aby, správce daně uplatnil při stanovení daně pomůcky podle § 31 odst. 5.
K bodu 2 (§ 14 odst. 13)
Jedná se o legislativně-technické opatření, s vazbou na změnu navrhovanou v bodě 1.
K bodu 3 (§ 16 odst. 8)
V rámci zrovnoprávnění postavení daňového subjektu se navrhuje zakotvit do zákona správci daně povinnost přihlédnout při kontrole vždy též i ke zjištěným okolnostem, které svědčí i ve prospěch daňového poplatníka. Tento princip odstraní situace, které se v současnosti mohly objevit v průběhu daňových kontrol, kdy správce daně nepřihlédl k okolnostem mluvícím ve prospěch daňového subjektu. Např. je-li zjištěno, že poplatník zapomněl do daňového přiznání uvést příjem z nájemného, které jen přefakturoval na podnájemníka ve stejné výši, jak sám platí, zvýšil mu správce daně při kontrole příjmy o celou částku přijatého nájemného, avšak vznikaly spory o to, zda musí zahrnout i náklady s tím spojené.
K bodu 4 (§ 40 odst. 3)
V zákoně není upraven termín "uložení" a z praxe ani nevyplývá nutnost takový termín definovat.
K bodu 5 (§ 41 odst. 4)
Navrhuje se připustit univerzálně možnost podat přiznání k dani na nižší daň nebo na vyšší daňovou ztrátu, což odpovídá logice rovnosti práv občana a státu a složité situaci v uplatňování daňové legislativy. Tento princip rovněž odpovídá běžným zvyklostem v zemích EU a posouvá tak vpřed postupnou konvergenci naší legislativy. Návrh dává přitom daňovému subjektu možnost učinit tak ve lhůtě dané tímto zákonem pro vyměření či doměření daně nebo pro přiznání nároku na daňový odpočet. Nesmí však být porušen princip běžných opravných prostředků, a proto lze tento specificky daňový postup uplatnit pouze tehdy, nelze-li stejného výsledku dosáhnout obecně uplatňovaným právním postupem řádných a mimořádných opravných prostředků. Zůstává přitom otevřena možnost zachovat u jednotlivých daní vytvořenou zvláštní úpravu (DPH, spotřební daně).
K bodu 6 (§ 41 odst. 4 písm. d))
Jde o legislativně technickou změnu upřesňující dosavadní text.
K bodu 7 (§ 55a odst. 4))
Návrh doplnění § 55a odst. 4 reaguje na situace, kdy je rozhodováno o prominutí daně či jejího příslušenství u více daňových subjektů určených nikoliv jmenovitě, ale pouze předmětně (např. prominutí penále u DPH za I. čtvrtletí 1993 apod.) a kdy nelze toto rozhodnutí doručit jednotlivým daňovým subjektům obvyklým způsobem podle § 17 a násl., neboť v době vydání rozhodnutí nejsou Ministerstvu financí známi. Nezbývá tedy než informovat adresáty o rozhodnutí jeho publikováním a současně i stanovit fikci doručení tohoto rozhodnutí. Tento postup byl volen i v minulosti, ale zatím bez výslovné opory v zákoně.
K bodu 8 a 9 (§ 63)
Navrhuje se omezit maximální výši penále stanoveného poloviční sazbou (0,05% denně) až dvojnásobnou sazbou (0,2% denně), neboť současný právní stav, přes celkové snížení sazby penále k 1. lednu 1995 vede k tomu, že vzhledem k četnosti a několikaletému časovému odstupu daňových kontrol, může být chyba, kterou u poplatníka zjistí správce daně důvodem jeho ekonomické likvidace. V zákoně by tedy měla být stanovena hranice, od které by se penále dále nezvyšovalo. Penále by se tedy nezvyšovalo od poloviny druhého roku. To je dostatečně dlouhá doba pro vykonání kontroly. Max. lhůta 500 dnů prodlení pak odpovídá při penále 0, 2% denně, celkovému penále ve výši 100% doměrku. Za další období, které překračuje 500 dnů bude vyměřeno penále ve výši 140% diskontní sazby tj. zhruba 13% p. a. Tím bude zajištěno, že nedoplatek daně nebo zkrácení daně přesahující 500 dnů bude dál daňovému subjektu úročeno, a protože v tomto případě bude úrok označen jako penále, bude mít sankční charakter se všemi důsledky tj. placení penále ze zisku po zdanění. Zkrácení příjmů státního rozpočtu bude za těchto podmínek penalizováno dle ustanovení § 63 odst. 2 a 3 do 500 dnů prodlení a následně úročeno shora uvedenou sazbou ve výši 140% diskontní sazby.
K čl. II
Bude-li se předepisovat penále po účinnosti zákona, bude se postupovat podle nového znění § 63 odst. 2 a 3, což znamená, že nově přijaté mírnější sazby budou uplatněny i vůči daňovým nedoplatkům, které vznikly před účinností tohoto zákona, u nichž nedošlo dosud k vyměření.