Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

1. V ustanovení § 11 se vkládá odstavec 3, který zní:

" (3) Ministerstvo vnitra může dále prominout podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. c), jde-li o státního občana Slovenské republiky nebo bývalého státního občana Slovenské republiky, který má nepřetržitý trvalý pobyt na území České republiky nejpozději od 31. prosince 1992, nebyl-li mu pravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody delší než dva roky nebo trest vyhoštění."

2. Dosavadní odstavec 3 § 11 se označuje jako odstavec 4.

3. V ustanovení § 13 se vypouští písmeno a) a dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena a) a b).

4. Ustanovení § 14 a § 15 se vypouští.

5. Ustanovení § 16 se mění takto:

Odstavec 1 zní:

" (1) Státní občan České republiky, který se zdržuje v cizině a současně je státním občanem cizího státu, může prohlásit, že se vzdává státního občanství České republiky."

Odstavec 2 zní:

" (2) Prohlášení podle odstavce 1 se činí před zastupitelským úřadem České republiky. Žadatel v něm uvede

a) kdy nabyl cizí státní občanství,

b) místo posledního trvalého pobytu na území České republiky nebo, že nikdy takovýto pobyt neměl.

K prohlášení připojí doklad o státním občanství České republiky; tento doklad lze nahradit platným cestovním pasem České republiky.

Odstavec 3 zní:

" (3) Rodiče, popřípadě jeden z nich, mohou do prohlášení zahrnout i dítě mladší 15 let. K prohlášení připojí:

a) rodný list dítěte,

b) souhlas druhého rodiče s pozbytím státního občanství České republiky dítěte,

pokud nebyl zbaven rodičovských práv nebo způsobilosti k právním úkonům."

6. Ustanovení § 27a se za slovo "podané" vkládají slova "podle zákona č. 39/1969

Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky".

Důvodová zpráva

Podle zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb. a zákona č. 140/1995 Sb. může státní občan České republiky pozbýt své občanství těmito způsoby:

a) propuštěním ze státního svazku

řízení se provádí na základě vlastní žádosti a jednou z podmínek pro její kladné vyřízení je, že žadatel nabyl cizí státní občanství nebo mu bylo přislíbeno udělení státního občanství cizího státu; k řízení je příslušný okresní úřad podle místa posledního trvalého pobytu v České republice,

b) prohlášením

řízení se provádí před zastupitelským úřadem České republiky v místě trvalého pobytu žadatele v cizině, prokázáno musí být, že prohlašovatel se zdržuje alespoň deset let trvale v cizině, doklad o nabytí cizího státního občanství nepředkládá,

c) nabytím cizího státního občanství

ke ztrátě státního občanství dojde automaticky dnem, kdy občan České republiky na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství, s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením; podmínkou je, že k nabytí cizího státního občanství na vlastní žádost došlo po 1. 1. 1993, tj. po účinnosti zákona.

U způsobu pozbytí státního občanství prohlášením / viz písmeno b) / není jako podmínka stanoveno, že prohlašovatel musí mít jiné státní občanství. Může tak v praxi dojít k případu, kdy se občan zřekne občanství, ač jiné dosud nenabyl a stane se tak osobou bez státního občanství (apatridou). Takový statut je obecně hodnocen jako negativní a rovněž Česká republika vychází z principu předcházení vzniku apatridity. Toto ustanovení zákona bylo předmětem kritiky, kterou signalizovaly zastupitelské úřady České republiky a rovněž skupina expertů Rady Evropy pro otázky státního občanství. Proto byl zpracován návrh novely zákona, v němž se doplňuje u způsobu ztráty státního občanství prohlášením, že prohlašovatel musí mít cizí státní občanství. Tím se zamezí vzniku apatridity. Délka trvalého pobytu v cizině není rozhodující, a proto se vypouštějí z ustanovení § 16 odst. 1 slova "alespoň po dobu 10 let". Prohlášení může učinit před zastupitelským úřadem České republiky, a to i ve státě, kde nemá v době prohlášení trvalý pobyt. Umožňuje se tak učinit prohlášení ve státě, kde se dlouhodobě např. pracovně zdržuje, aby nemusel jen za tímto účelem cestovat do země trvalého pobytu.

Protože je nově stanovena možnost pozbýt občanství České republiky prohlášením jen v případě, kdy občan České republiky má i cizí státní občanství, stalo se ustanovení o propuštění ze státního svazku České republiky nadbytečným. O žádosti o propuštění ze státního svazku probíhalo správní řízení, spis byl postupován z ciziny do České republiky a po uhrazení správního poplatku byla žadateli předána listina o propuštění ze státního svazku. Snahou by mělo být maximálně toto řízení zjednodušit a řešit tyto případy formou prohlášení o vzdání se občanství České republiky. Pokud jde o případy propuštění ze státního svazku České republiky jen na základě příslibu udělení cizího státního občanství (jde o osoby, které dosud nenabyly cizí státní občanství a udělení cizího občanství jim bylo pouze přislíbeno), byla negativní stránkou tohoto způsobu řešení skutečnost, že občan byl propuštěn ze státního svazku České republiky na základě příslibu udělení cizího státního občanství, avšak posléze mu cizí státní občanství uděleno nebylo. Stal se tak rovněž apatridou. Proto se navrhuje zrušit ustanovení, která upravují propuštění ze státního svazku České republiky.

Dosavadní text zákona, který upravuje pozbytí státního občanství České republiky v důsledku nabytí cizího státního občanství na vlastní žádost - viz výše písm. c), se nemění.

Dále se navrhuje upřesnit v ustanovení § 27a, že žádosti o udělení státního občanství České republiky, které byly podány do 31. 12. 1992 budou vyřizovány podle předpisů platných ke dni jejich podání, jen pokud šlo o žádosti podané podle zákona č. 39/1969 Sb. Jde o žádosti podané před účinností zákona č. 40/1993 Sb. v platném znění, avšak za účinnosti zákona č. 39/1969 Sb., tj. od 8. 5. 1969 do 31. 12. 1992. Naprostá většina těchto žádostí již byla vyřízena. V malém počtu žádostí podaných v roce 1992 dosud nebylo ukončeno správní řízení a bylo vydáno rozhodnutí o jeho přerušení. Důvodem bylo předložení chybějícího dokladu. V ustanovení však bylo třeba výslovně upravit, že tento postup se týká pouze žádostí podaných podle zákona č. 39/1969 Sb., aby byly vyloučeny případy žádostí o udělení občanství podané podle starších právních předpisů, např. zákona č. 194/1949 Sb.

Současně se upravuje zmocnění pro Ministerstvo vnitra, aby prominulo splnění podmínky uvedené v § 7 odst. 1 písm. c), jde-li o státního občana Slovenské republiky, který měl trvalý pobyt v České republice k 31. 12. 1992 a tento trvalý pobyt má dosud a nebyl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody delší než dva roky nebo trest vyhoštění. Umožňuje se tak, aby v případě spáchání méně závažného trestného činu, mohli nabýt státní občanství České republiky slovenští občané, kteří měli trvalý pobyt v České republice k datu rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky a tento trvalý pobyt mají dosud. Je tak reagováno na připomínky, že by tito občané měli mít mírnější podmínky pro udělení státního občansví České republiky než ostatní cizinci.