Vláda na své schůzi dne 7. února 1996
projednala a posoudila návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
a vyjádřila s tímto návrhem zákona
nesouhlas.
K jednotlivým návrhům obsaženým
v předloženém návrhu zákona vláda
uvádí:
K návrhu, aby starobní důchod byl vyplácen
bez omezení při souběhu s příjmy
z výdělečné činnosti
Financování systému důchodového
pojištění je založeno na principu mezigenerační
solidarity. Do právní úpravy souběhu
nároku na důchod a příjmů z
výdělečné činnosti je však
tento princip promítnut pouze v omezeném rozsahu;
uplatňuje se pouze po dobu dvou let po vzniku nároku
na důchod, přičemž příjem
z výdělečné činnosti musí
zároveň přesáhnout dvojnásobek
částky životního minima platné
pro jednotlivce. Za dobu, po kterou není starobní
důchod vyplácen z důvodu vyššího
příjmu z výdělečné činnosti,
zvyšuje se procentní výměra tohoto důchodu.
Starobní důchod se vyplácí vždy,
pokud poživatel tohoto důchodu dosáhl věku
65 let, i když je výdělečně činný.
Z uvedeného vyplývá, že právní
úprava souběhu nároku na důchod a
příjmů z výdělečné
činnosti není v rozporu s pojistným principem
a sleduje princip spravedlnosti. Z toho ostatně vycházejí
i mezinárodní smlouvy, například Úmluva
o minimální normě sociálního
zabezpečení nebo Úmluva o invalidních,
starobních a pozůstalostních dávkách,
které umožňují, aby vnitrostátní
zákonodárství stanovilo, že výplata
dávek může být přerušena,
je-li jejich poživatel výdělečně
činný.
Ohledně návrhu na vypuštění §
37 zákona, v němž je souběh nároku
na důchod a příjmů z výdělečné
činnosti upraven, je třeba zároveň
upozornit na jeho nedopracovanost z legislativního hlediska.
Vypuštění § 37 by například
znamenalo, že starobní důchod by byl vyplácení
těm osobám, kterým vznikl nárok na
důchod před dosažením důchodového
věku a jsou výdělečně činné,
což by bylo v rozporu s funkcí těchto typů
starobních důchodů. Vypuštění
§ 37 zákona by si zároveň vyžadovalo
novelu zákona o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, pokud jde
o právní úpravu ohlašovací povinnosti,
zastavení výplaty důchodu a podobně.
K návrhu na úpravu minimální výše
důchodu
V systému důchodového pojištění
je výše důchodu závislá především
na délce doby pojištění a na výši
hrubých příjmů dosažených
v rozhodném období.
Zákon o důchodovém pojištění
stanoví minimální výši důchodů,
přičemž vláda je zmocněna nařízením
zvýšit základní výměry
důchodů, pokud byly zvýšeny základní
výměry vyplácených důchodů.
Krom toho, pokud pojištěnec získal alespoň
15 let pojištění, nesmí být plný
invalidní důchod nižší než
3 900 Kč měsíčně.
Nyní předložený návrh novely
v podstatě odpovídá právní
úpravě platné do 31. prosince 1995 a znamená
tedy dodatečné převzetí zrušeného
institutu zvýšeni.důchodu z důvodu jediného
zdroje příjmu do systému důchodového
pojištění, kam ovšem svým charakterem
nepatří. Sociální situace důchodců
bude v případě potřeby řešena
v systému sociální péče, a
to dávkami sociální péče, kdy
bude hrazen rozdíl mezi částkou životního
minima a důchodem.
V souvislosti s podaným návrhem novely je třeba
rovněž upozornit, že zvýšení
důchodu z důvodu jediného zdroje příjmů,
přiznané podle předchozích předpisů
do 31. prosince 1995, bylo od 1. ledna 1996 sloučeno s
důchodem.
Předložený návrh neguje záměr
zákona o důchodovém pojištění
rovněž v tom směru, že při stanovení
výše plného nebo částečného
invalidního důchodu nepřihlíží
k tomu, že chybějící doba se podle platného
zákona nedopočítává v případě,
kdy plná či částečná
invalidita vznikla jako následek úmyslného
poškození zdraví nebo úmyslného
trestného činu pojištěnce.
K navrhovanému způsobu valorizace důchodů
Podle platné právní úpravy se vyplácené
důchody zvýší, jestliže úhrnný
index spotřebitelských cen vzroste alespoň
o 5 % a kromě toho se vyplácené důchody
zvyšují nejméně jednou za dva roky tak,
aby zvýšení dosáhlo nejméně
jedné třetiny průměru indexu růstu
reálné mzdy. Růst spotřebitelských
cen je tedy nutno zohlednit plně a růst reálných
mezd minimálně ve výši jedné
třetiny; horní hranice pro zvyšování
důchodů není stanovena. Tento systém
zaručuje růst reálné hodnoty důchodů.
Zvýšení důchodů od dubna r. 1996
potvrzuje, že cesta k tomuto vyrovnávání
byla již nastoupena, neboť reálná hodnota
průměrného starobního důchodu
vzroste oproti předchozímu zvýšení
o 6,8 %.
Naproti tomu systém valorizace důchodů obsažený
v předložené novele představuje výrazné
zhoršení pravidel pro zvyšování
vyplácených důchodů oproti současnému
stavu. Podle návrhu se důchody zvýší
o růst spotřebitelských cen nebo o růst
průměrné reálné mzdy, pokud
některý z těchto ukazatelů od posledního
zvýšení překročí 5 procentní
hranici. Jestliže se tedy ceny zvýší o
5 %, dojde ke zvýšení důchodů
o 5 % a cyklus posuzování by začal znovu.
Důchody se tak zvýší jen podle růstu
cen a zvýšení reálných mezd v
daném období nelze již nikdy při zvýšení
důchod zohlednit. Pokud by došlo k 5 procentnímu
růstu reálné mzdy, má podle návrhu
dojít ke zvýšení důchodů
opět pouze o 5 %, takže růst cen za příslušné
období by se ve zvýšení důchodů
neprojevil; důchodci by tedy dostali opět méně
než podle platného systému. Navrhovaný
systém valorizace důchodů by v podstatě
zakonzervoval současnou reálnou hodnotu důchodů.
Navržený systém valorizace důchodů
je chybně konstruován i proto, že výplata
mezd není v průběhu roku rovnoměrná
a mezi jednotlivými čtvrtletími dochází
nejen k růstu, ale i k poklesu. K posuzování
mzdového vývoje je třeba používat
roční ukazatele. Naproti tomu cenový vývoj
je reálné zjišťovat a hodnotit v měsíční
periodicitě.
K návrhu na ponechání důchodového
věku podle stavu k 31. prosinci 1995
V tomto směru vláda odkazuje na své stanovisko
k obdobnému návrhu obsaženému v poslaneckém
tisku č. 2046.