kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, a mění zákon ČNR č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
(1) Ke dni účinnosti tohoto zákona se zrušuje ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci.
(2) Dosavadní působnost ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci stanovená zvláštními zákony přechází ke dni účinnosti tohoto zákona na ministerstvo financí.
(3) Práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných právních vztahů přecházejí v souvislosti s přechodem působnosti podle odstavce 2 ke dni účinnosti tohoto zákona z ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci na ministerstvo financí.
Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 9/1990 Sb., zákona České národní rady č. 126/1990 Sb., zákona České národní rady č. 203/1990 Sb., zákona České národní rady č. 288/1990 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 305/1990 Sb., zákona České národní rady č. 575/1990 Sb., zákona České národní rady č. 173/1991 Sb., zákona České národní rady č. 283/1991 Sb., zákona České národní rady. č. 19/1992 Sb., zákona České národní rady č. 23/1992 Sb., zákona České národní rady č. 103/1992 Sb., zákona České národní rady č. 167/1992 Sb., zákona České národní rady č. 239/1992 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 350/1992 Sb., zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., zákona České národní rady č. 359/1992 Sb., zákona České národní rady č. 474/1992 Sb., zákona České národní rady č. 548/1992 Sb., zákona č. 21/1993 Sb., zákona č. 166/1993 Sb., zákona č. 285/1993 Sb., zákona č. 47/1994 Sb. a zákona č. 89/1995 Sb. se mění a doplňuje takto:
1. V § 1 se vypouští bod 3.
2. § 4 zní:
(1) Ministerstvo financí je ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu České republiky, finanční trh, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, pro tomboly, loterie a jiné podobné hry, hospodaření s majetkem státu, privatizaci majetku státu, pro věci pojišťoven, penzijních fondů, ceny a pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.
(2) Ministerstvo financí zajišťuje členství v mezinárodních finančních institucích a finančních orgánech Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Evropské unie a dalších mezinárodních hospodářských seskupení, pokud toto členství nepřísluší výlučně České národní bance."
3. § 5 se vypouští.
4. V § 6 odst. 2 se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňují se slova "s výjimkou věcí náležejících do působnosti ministerstva spravedlnosti.".
5. § 11 se doplňuje novým odstavcem 4, který včetně poznámky pod čarou č. 1 zní:
"(4) Ministerstvo spravedlnosti zastupuje Českou republiku při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích Protokolů [Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb."].
Zákon České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 285/1991 Sb., zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 569/1991 Sb., zákona České národní rady č. 282/1992 Sb., zákona č. 210/1993 Sb., zákona č. 224/1994 Sb. a zákona č. 120/1995 Sb. se mění takto:
V § 7 druhé větě se slova "ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci" nahrazují slovy "ministr financí".
1. Článek I, body 1. až 3. článku II a článek III tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. července 1996.
2. Body 4. a 5. článku II tohoto zákona nabývají účinnosti dnem vyhlášení
Obecná část:
Navrhovaná právní úprava je předkládána v souladu s plánem práce vlády ČR pro rok 1995. Jejím účelem je zakotvit ukončení činnosti Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci a přechod působností stanovených tomuto ministerstvu obecně závaznými právními předpisy na nástupnický orgán státní správy. Tímto nástupcem se navrhuje stanovit Ministerstvo financí, a to vzhledem k tomu, že jeho zákonné kompetence jsou kompetencím končícího ministerstva nejbližší.
Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci je podle zákona ČNR č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy pro správu, odstátnění a následnou privatizaci národního majetku. Hlavní působnosti jsou tomuto ministerstvu svěřeny zákonem č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku ČR, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o působnosti v procesu tzv. velké privatizace, tedy o působnosti související s rozhodováním o privatizaci státního majetku a majetkových účastí státu na podnikání jiných osob, a dále o působnosti související s možností ingerence do procesu likvidace státních podniků a s řízením Fondu národního majetku při výkonu jeho funkce zakladatele obchodních společností a při výkonu jeho dalších činností. Další kompetence vyplývají Ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci ze zákona č. 403/1991 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 162/1992 Sb., o působnosti orgánů České republiky při provádění zákona č. 403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ze zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkoprávních nároků v družstvech, a ze zákona č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v mimosoudních rehabilitacích. Tyto kompetence souvisejí s problematikou stanovení výše finančních náhrad poskytovaných v penězích či cenných papírech a s jejich vyplácením oprávněným osobám, resp. s vypořádáváním vzájemných nároků družstev a státu. Výrazně nižší podíl na zatížení jmenovaného ministerstva připadá na činnosti vyplývající z působností stanovených zákonem č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů ČR ve věcech převodu vlastnictví státu k některým věcem na jiné fyzické nebo právnické osoby. Zde se jedná o kompetence v procesu tzv. malé privatizace, který již byl fakticky ukončen a Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci vystupuje pouze jako účastník některých správních a občanskoprávních soudních řízení tohoto procesu se týkajících. Na souhlas Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci je také vázán přechod některých věcí z majetku ČR do majetku obcí dle zákona č. 172/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Člen vlády stojící v čele Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci je podle ustanovení § 7 zákona č. 171/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zároveň předsedou prezídia Fondu národního majetku ČR. V rámci koncepce jednotného přechodu kompetencí zrušovaného ministerstva na Ministerstvo financí by i tato funkce měla přejít na ministra financí, což je v návrhu zohledněno změnou citovaného zákona.
Další činnost Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci vyplývající z jeho působností ve věcech převodů zbývajícího majetku státu na jiné osoby a z dalších působností stanovených obecně závaznými právními předpisy, jejichž výčet byl stručně uveden shora, již neodůvodňuje jeho existenci jako samostatného ústředního orgánu státní správy.
Zdůvodnění dalších navrhovaných změn a doplnění zákona ČNR č. 2/1969 Sb., v platném znění, týkajících se upřesnění kompetencí Ministerstva financí a Ministerstva spravedlnosti, je obsaženo ve zvláštní části důvodové zprávy.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, jejími mezinárodními závazky a právem Evropského společenství.
Navrhovaná právní úprava si nevyžádá potřebu dalších pracovních sil orgánů státní správy. Zaměstnanci zpracovávající agendy související s působnostmi přecházejícími z rušeného ministerstva na Ministerstvo financí přejdou kontinuelně na toto ministerstvo. Navrhovaná právní úprava nebude mít rovněž za následek zvýšené požadavky na prostředky státního rozpočtu. Koncepce přechodu působností, s nimi souvisejících agend a rámcové počty přecházejících zaměstnanců byla s Ministerstvem financí projednána.
Zvláštní část:
k čl. I:
Na základě navrhované právní úpravy by mělo dojít ke zrušení Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci a k přechodu jeho dosavadní působnosti vyplývající ze zákonů a jeho práv a povinností z pracovněprávních a jiných vztahů na Ministerstvo financí.
k bodům 1. až 3. čl. II:
Těmito body je do tzv. kompetenčního zákona promítnuto zmíněné zrušení MSNMP a rozšíření dosavadních kompetencí Ministerstva financí o působnosti rušeného ministerstva.
V souvislosti se zásahem do § 4 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se aktualizují i ostatní působnosti svěřené Ministerstvu financí.
Do působnosti Ministerstva financí spadá v rámci devizové oblasti i odpovědnost za pohledávky a závazky státu vůči zahraničí zejména v souvislosti s vládními garancemi a úvěry, mezistátními dohodami o úpravě některých majetkových otázek atd., a dále problematika sjednávání mezinárodních smluv týkajících se ochrany zahraničních investic. Kromě toho vykonává Ministerstvo financí funkci fiskálního agenta státu vůči Mezinárodnímu měnovému fondu, Světové bance a jejím institucím, Evropské bance pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní bance hospodářské spolupráce, Mezinárodní investiční bance a vůči Evropské investiční bance, jejímž členem zatím Česká republika není. Kompetence Ministerstva financí vyplývají z tuzemské právní úpravy zatím implicitně v rámci sukcese do postavení bývalého Federálního ministerstva financí. Explicitní vyjádření je žádoucí pro dosažení větší průhlednosti českého právního systému z hlediska těchto institucí. Obdobné postavení Ministerstva financí odpovídá i uspořádání vztahů v rámci Evropské unie a OECD.
Termíny "investiční společnosti" a "investiční fondy" se navrhují vypustit s tím, že ponechaný termín "finanční trh" zahrnuje jak uvedené investiční společnosti a fondy, tak i další subjekty a činnosti, které nejsou ve stávajícím zákoně jednotlivě uvedeny, ač do kompetence Ministerstva financí náleží.
Zároveň se navrhuje nepřejímat z dosavadní formulace působnosti Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci slovo "správa", neboť jde o vztah zákonem nedefinovaný a Ministerstvem financí stejně jako rušeným ministerstvem nerealizovaný.
Ostatní návrhy změn kompetence Ministerstva financí odpovídají současnému faktickému stavu.
k bodům 4. a 5. čl. II:
Česká republika je od svého vzniku členským státem Rady Evropy a členským státem mnohostranné mezinárodní Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejíž české znění bylo uveřejněné pod č. 209/1992 Sb.
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod zakotvuje v čl. 19 a násl. tzv. stížnostní mechanismus Rady Evropy, tedy systém orgánů, na něž se lze obracet se stížnostmi na neplnění závazků přijatých členskými státy Úmluvou. K zajištění plnění těchto závazků Úmluva zřídila Evropskou komisi pro lidská práva a Evropský soud pro lidská práva. Stížnosti pro porušování lidských práv a základních svobod zajištěných Úmluvou lze podávat po vyčerpání všech vnitrostátních prostředků ochrany. Těchto ustanovení Úmluvy již využila celá řada subjektů v České republice k podání stížnosti proti České republice a lze předpokládat, že počet podaných stížností alespoň po určitou dobu bude vzrůstat.
Tato situace vyžaduje jmenovat, obdobně jako je tomu v ostatních členských státech Úmluvy, konkrétní osobu vládního zmocněnce pro zastupování České republiky při vyřizování stížností na porušení Úmluvy a jejich Protokolů. Tento vládní zmocněnec bude zajišťovat vnitrostátní mechanismus a bude zastupovat Českou republiku při projednávání stížností před Evropskou komisí pro lidská práva a před Evropským soudem pro lidská práva. Tomuto vládnímu zmocněnci je třeba vytvořit odpovídající ekonomické, organizační, personální a technické předpoklady pro soustavný výkon funkce.
Statut vládního zmocněnce je dán jednacími řády Evropské komise pro lidská práva a Evropského soudu pro lidská práva. V nich se mj. uvádí, že smluvní strany úmluvy (tedy členské státy) jsou zastoupeny svými procesními zmocněnci, kteří si mohou na pomoc přibrat poradce.
Z hlediska platné právní úpravy náleží zastupování České republiky ve smyslu § 6 zákona ČNR č. 2/1969 Sb. ve znění pozdějších předpisů, do působnosti Ministerstva zahraničních věcí. Vláda však po podrobném rozboru situace, s ohledem na odborné požadavky, které jsou kladeny na osobu vládního zmocněnce, jmenovala s účinností od 25.10.1995 vládním zmocněncem pracovníka Ministerstva spravedlnosti s tím, že kompetence, kterou vládní zmocněnec má, přejde na Ministerstvo spravedlnosti.
Změnu kompetencí, která spočívá v tom, že jejich část přejde z Ministerstva zahraničních věcí na Ministerstvo spravedlnosti, je třeba realizovat potřebnými změnami tohoto zákona.
Navržená právní úprava vyjadřuje, že Ministerstvu zahraničních věcí zůstávají zachovány ty kompetence uvedené v § 6 odst. 2, které nepřejdou na Ministerstvo spravedlnosti. Tato právní úprava je potřebná z hlediska nutného rozhraničení působnosti mezi oběma ministerstvy a svou formulací odpovídá výjimkám, které již zákon dříve zakotvil např. v § 4, v § 7 odst. 1 a v § 8.
Nově stanovená působnost Ministerstva spravedlnosti se navrhuje realizovat zařazením nového odstavce 4 do § 11 a v tomto novém ustanovení konkrétně vyjádřit, že Ministerstvo spravedlnosti zastupuje Českou republiku při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejich Protokolů.
k čl. III:
Navrhovanou změnou by se Ministr financí stal ze zákona předsedou prezídia Fondu národního majetku České republiky.
Navrhuje se tedy zachovat dosavadní personální unii člena vlády odpovídajícího za odstátnění a následnou privatizaci státního majetku a předsedy prezídia jmenovaného fondu.
k bodu 1. čl. IV:
Účinnost zamýšlené právní úpravy týkající se zrušení Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci a přechodu jeho kompetencí na Ministerstvo financí se navrhuje ke dni 1. července 1996. K tomuto datu se předpokládá splnění všech hlavních úkolů rušenému ministerstvu původně svěřených.
k bodu 2. čl. IV:
Účinnost bodů 4 a 5 článku II týkajících se působnosti doplňované Ministerstvu spravedlnosti se vzhledem k časové naléhavosti navrhuje dnem vyhlášení.
V Praze dne 20. prosince 1995