Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

č. 105 o odstranění nucené práce, 1957

č. 108 o průkazech totožnosti námořníků, 1958

č. 132 o placené dovolené (revidovaná), 1970

č. 171 o noční prácí, 1990

sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s vládní a ratifikaci úmluv Mezinárodní organizace práce č. 105 nucené práce, 1957, č. 108 o průkazech totožnosti 1958, č. 132 o placené dovolené (revidovaná), 1970 a č. práci, 1990.

k návrhu na ratifikaci úmluv Mezinárodní organizace práce č. 105, 108, 132 a 171

Vláda České republiky předkládá Poslanecké sněmovně Parlament návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací úmluv

č. 105 o odstranění nucené práce, 1957

č. 108 o průkazech totožnosti námořníků, 1958

č. 132 o placené dovolené (revidovaná), 1970

č. 171 o noční prácí, 1990.

V současné době je Česká republika vázána celkem 57 úmluvami z celkového počtu 176). Téměř z poloviny se však jedná o úmluvy zastaralé a překonané, jež byly nahrazeny úmluvami vyspělejšími. Návrhem na ratifikaci některých novějších úmluv se reaguje na aktu vývoj právního řádu a praxe v oblasti pracovních podmínek. Ratifikace mluv je v souladu s transformací právního řádu a úsilím kompatibilitu práva ČR s normami Evropského společenství.

Ratifikace úmluvy č. 105 o odstranění nucené práce odráží demokratický vývoj v ČR a úsilí vlády o respektování základ, lidských práv občanů. Návrh je v souladu s ratifikovanou Úmluvu ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy.

Ratifikace úmluvy č. 108 usnadní vstup a pohyb členům po, českých námořních lodí na území států, které již úmluvu ratifikovaly.

Ratifikací úmluv č.132 a 171 bude doložena snaha o zaručení lepších pracovních podmínek a o zajištění resp. přiblížení se k podmínkám běžným v zemích Evropské unie a obsaženým v normách ES. Ratifikaci mluvy č. 132 bude současně vypovězena starší úmluva č. 52.

SOUČASNÝ STAV

Ústavní Listina základních práv a svobod v článku 9 a na ní navazující ustanovení trestního zákona o omezování resp. zbavení osobní svobody (§ 231 a 232 tr.z.), vydírání (§ 235) či útisku (§ 237) zakazují pod hrozbou trestu jakkoliv v České republice uplatňovat nucenou práci. Tato úprava vychází z několika mezinárodních úmluv a paktů, kterými je v současné době ČR vázána, mj. též z úmluvy MOP č. 29 o nucenné a povinné práci (1930).

NÁVRH VLÁDY

Vláda navrhuje ratifikaci úmluvy č. 105 jako další důkaz potvrzující na mezinárodním fóru demokratický vývoj a respektování lidských práv v ČR.

OBSAH A CHARAKTER ÚMLUVY

Úmluva doplňuje úmluvu č. 29, navazuje na Chartu Spojených národů, Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, ale zejména na Úmluvu o zákazu otroctví, obchodu s otroky a institucí a praktik podobných otroctví (1956). Přijetí úmluvy v polovině 50. let bylo reakcí demokratického světa na existenci táborů nucených prací v zemích sovětského bloku.

Úmluva zavazuje stát k tomu, aby potlačil a nepoužíval jakékoliv formy nucené nebo povinné práce

a) jako prostředku politického nátlaku nebo vzdělávání, nebo jako trest za zaujímání nebo vyjadřování politických názorů nebo názorů ideologicky protikladných zavedenému politickému, sociálnímu a ekonomickému systému;

b) jako metody mobilizace a využívání pracovních sil pro účely ekonomického rozvoje;

c) jako prostředku pracovní kázně;

d) jako trestu za účast ve stávkách;

e) jako prostředku rasové, společenské, národnostní nebo náboženské diskriminace.

PRÁVNÍ A FINANČNÍ DOPADY RATIFIKACE

Úmluva je jednou z úmluv MOP o základních lidských právech. Podle článku 10 Ústavy České republiky bude proto v případě ratifikace jakožto úmluva o základním lidském právu a svobodě, bezprostředně závazná a bude mít přednost před zákonem. Jejího dodržování se bude možno dovolat přímo u soudu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Ratifikací úmluvy nebude nutné měnit právní řád a státu nevzniknou žádné finanční náklady.

POZNÁMKA

V současnosti je úmluvou vázáno 114 států, včetně všech států EU a spojených států amerických.

SOUČASNÝ STAV

Námořní knížky vydávané ministerstvem dopravy pro námořníky plující na námořních lodích pod vlajkou ČR nejsou dosud považovány zároveň za platný cestovní doklad podle § 5 odst.l písm. e) zákona o cestovních dokladech č. 216/1991 Sb.

NÁVRH VLÁDY

Vláda navrhuje (zejména na žádost ministerstva dopravy) ratifikovat úmluvu č. 108 a usnadnit tak vstup členům posádek námořních lodí ČR na území států, které již tuto úmluvu ratifikovaly.

OBSAH ÚMLUVY

Cílem úmluvy č. 108 je vzájemné nebo mezinárodní uznávání osobních průkazů totožnosti námořníků (námořnických knížek) vydávaných státy, které ratifikovaly tuto úmluvu, a jejich používání jako platný cestovní doklad.

PRÁVNÍ DOPADY RATIFIKACE

Podmínka uznání námořnické knížky vydávané ministerstvem dopravy za platný cestovní doklad je v právním řádu ČR splněna ustanovením § 5 odst. 1 písm. e) zákona o cestovních dokladech č. 216/1991 Sb., který stanoví, že za cestovní doklad se rovněž považuje " jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy, jíž je ČSFR vázána".

Ve smyslu ust. § 10 citovaného zákona bude námořnická knížka opravňovat občana České republiky k vycestování do zahraničí po registraci příslušným orgánem Ministerstva vnitra.

Ratifikaci úmluvy č. 108 předpokládají i zásady zákona o námořní plavbě schválené vládou dne 7. července 1995.

FINANČNÍ DOPADY RATIFIKACE

Ministerstvo dopravy připravilo a již v praxi vydává zcela nové námořnické knížky, které splňují podmínky stanovené úmluvou č. 108. Finanční náklady tedy nebudou žádné.

POZNÁMKA

Úmluvu č. 108 dosud ratifikovaly celkem 54 státy, z toho 11 členských států EU.

SOUČASNÝ STAV

Současná právní úprava dovolené na zotavenou v § 100 a násl. ZP a v nařízení vlády č.108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce, odpovídá po novelizaci obou předpisů v roce 1991 normám stanoveným v úmluvě č. 132. Právní úprava dovolené a výměra roční dovolené stanovená úmluvou č. 132 se přibližuje úpravě dovolené obsažené ve Směrnicí Rady ES ze dne 23.11. 1993 č.104 o pracovní době, která stanoví roční placenou dovolenou v délce 4 týdnů.

NÁVRH VLÁDY

Vláda navrhuje ratifikovat úmluvu č. 132 a tím vypovědět úmluvu č. 52 o placené dovolené z roku 1936. Mezinárodněprávně tak bude zaručena minimální výměra dovolené pracovníků v délce 3 týdnů. Navrhuje se, aby závazky plynoucí z úmluvy byly podle článku 15 přijaty ve prospěch osob zaměstnaných ve všech hospodářských odvětvích včetně zemědělství.

OBSAH ÚMLUVY

Úmluva č. 132 reviduje starší Úmluvu o placené dovolené č. 52 z roku 1936, kterou bývalé Československo ratifikovalo v roce 1950. Zásadní rozdíl mezi starou a revidovanou úmluvou je v délce základní výměry dovolené, kdy oproti starší úmluvě (dva týdny) stanoví novější úmluva minimální délku 3 pracovní týdny za jeden rok práce.

PRÁVNÍ A FINANČNÍ DOPADY RATIFIKACE

Ratifikací úmluvy nebude nutné měnit právní řád a státu nevzniknou žádné nové finanční náklady.

POZNÁMKA

Úmluvu dosud ratifikovaly 24 státy, mezi nimi 8 států EU

SOUČASNÝ STAV

Dne 1. června 1994 nabyla účinnosti poslední novela zákoník práce, kterou se platná právní úprava noční práce dostala do souladu s úmluvou č.171 o noční práci z roku 1990. Novelizace zákoníku práce byla připravována s předpokladem následné ratifikace této úmluvy.

Nová právní úprava noční práce podle úmluvy č. 171 odpovídá Směrnici ES č.85 z října 1992, o bezpečnosti a zdraví při práce těhotných žen a pracovnic po porodu, a přibližuje se též Směrnici ES č. 104 z 23. listopadu 1993 o pracovní době. Svým novým přístupem nová úprava naplňuje zásadu rovnosti zacházení mezi muži a ženami v oblast: pracovních podmínek při práci v noci.

Podobně jako ve vyspělých ekonomikách, stal se zákaz noční práce žen i v podmínkách ekonomiky České republiky závažnou překážkou v zaměstnávání žen nočními pracemi, které mohou ženy bez větší újmy na zdraví vykonávat stejně dobře jako muži. Zákaz noční práce žen, původně zamýšlený jako ochrana, začaly mnohé ženy pociťovat spíše jako svou diskriminaci.

Potřeba změny tohoto stavu, který vycházel ze zákazu noční práce žen v průmyslu s tím, že výjimky z tohoto zákazu povolovaly buď resortní ústřední orgán nebo (v odvětvích kde takový orgán chybí) MPSV, vyvstala v letech 1992 - 1993. Jen MPSV vydalo v roce 1992 cca 100 a v roce 1993 už cca 300 výjimek ze zákazu noční práce žen (vedle mnoha vyjímek povolených resortními ministerstvy).

NÁVRH VLÁDY

V současné době je Česká republika v oblasti noční práce stále vázána pouze úmluvou č. 89 o zákazu noční práce žen (1948), Protokolem z r.1990 k této úmluvě a úmluvou č. 90 o noční práci mladistvých zaměstnaných v průmyslu (1948). Formálně vypovědět úmluvu č. 89 bude možné v roce 2001. Přestože ratifikace úmluvy č. 171 neznamená ipso iure vypovězení starší úmluvy č. 89, při právní závaznosti obou úmluv bude Česká republika dávat přednost úmluvě novější, kterou bude z hlediska obecných principů rovnosti považovat za výhodnější pro ženy.

Úloha státu se novou právní úpravou noční práce a ratifikací úmluvy č. 171 přenese z roviny regulační do roviny kontrolní, kdy bude pomocí orgánů inspekce práce pouze kontrolovat dodržován í příslušných pracovněprávních předpisů.

OBSAH ÚMLUVY

Úmluva upravuje noční práci bez rozdílu pohlaví a ukládá řadu závazků, které je stát povinen zajistit ve prospěch nočních pracovníků za účelem ochrany jejich zdraví a pomoci sladit jejich pracovní režim s rodinnými a společenskými povinnostmi.

Zvláštní pozornost je v úmluvě věnována těhotným ženám a matkám s malými dětmi, jimž musí být dána po stanovenou dobu před a po porodu ze strany zaměstnavatele možnost převedení na práci ve dne nebo prodloužení mateřské dovolené nebo poskytování dávek sociálního zabezpečení. Povinností zaměstnavatelů je poskytovat přiměřené sociální služby na pracovišti a mzdové odškodnění nočním pracovníkům.

PRÁVNÍ A FINANČNÍ DOPADY RATIFIKACE

Zákoník práce stanoví zaměstnavatelům, kteří využívají v provozu noční práci mužů i žen, povinnosti obsažené v článcích 4 - 10 úmluvy. Otázky odškodnění nočních pracovníků ve formě nároku na vyšší plat (čl. 8 úmluvy) jsou rovněž vyřešeny v platné právní úpravě (zák.č.l/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, a č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových organizacích a orgánech). S liberalizací zaměstnávání nočními pracemi zřejmě vzrostly finanční náklady spojené s bezplatnými lékařskými prohlídkami. Podle článku 4 úmluvy a § 99 odst. 4 zákoníku práce mají být lékařské prohlídky před zařazením na noční práci a v průběhu jejího výkonu pro pracovníky bezplatné. Podle nařízení vlády č. 216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád, nejsou lékařské prohlídky před zařazením na noční práci a v jejím průběhu hrazeny zdravotními pojišťovnami. Jelikož však zákoník práce přímo ukládá zaměstnavateli povinnost zajistit takové lékařské vyšetření (§ 99 odst. 3 ZP), jsou tyto prohlídky hrazeny zaměstnavateli, kteří podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 2. zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, výdaje za tyto prohlídky zahrnují do nákladů vynaložených na péči o zdraví pracovníků.

Hrazení nákladů za lékařské prohlídky je tak dáno platnou právní úpravou noční práce a ratifikace úmluvy č. 171 tudíž nebude znamenat žádné další finanční zatížení státního rozpočtu.

Mezinárodní úmluvy předkládané k ratifikaci jsou v současné době v souladu s českým právním řádem a praxí a jejich provádění bude zajištěno v rámci kontrolních pravomocí ministerstva práce a sociálních věcí, orgánů inspekce práce, úřadů práce (u úmluv 105, 132 a 171), ministerstva vnitra a ministerstva dopravy (u úmluvy 108) a ministerstva spravedlnosti (u úmluvy 105).

Vláda návrh na ratifikaci výše uvedených úmluv projednala a schválila dne 18. října 1995 usnesením č. 589.

Jelikož právní úprava práv a povinností stanovených v úmluvách je obsažena zejména v zákonech ČR, předkládá se návrh na ratifikaci k vyslovení souhlasu Parlamentem ČR podle článku 49 ústavy ČR.

Ratifikace předložených mezinárodních smluv je v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

č. 105 o odstranění nucené práce, 1957

č. 108 o průkazech totožnosti námořníků, 1958

č. 132 o placené dovolené (revidovaná), 1970

č. 171 o noční práci, 1990

Generální konference Mezinárodní organizace práce,

svolaná do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce, a tam se sešla dne 5. června 1957 na svém čtyřicátém zasedání,

přezkoumavši otázku nucené práce, která tvoří čtvrtý bod jednacího pořadu zasedání,

uváživši ustanovení Úmluvy o nucené práci z roku 1930,

k vědomí, že Úmluva o otroctví z roku 1926 stanoví, že mají být učiněna nutná opatření za účelem zabránění tomu, aby se nucená nebo povinná práce nevyvinula ve stav obdobný otroctví a že Dodatková úmluva z roku 1956 o odstranění otroctví, obchodu otroky i institucí a činů otroctví podobných, směřuje k úplnému zrušení poddanství vzniklého ze zadlužení a nevolnictví,

berouce v úvahu, že Úmluva o ochraně mzdy z roku 1949 stanoví, že mzda bude placena pravidelně, a zakazuje způsoby placení, které zbavují pracujícího skutečné možnosti ukončit jeho zaměstnání,

rozhodnuvši se přijmout další návrhy týkající se zrušení některých forem nucené nebo povinné práce, které tvoří porušení práv člověka zmíněných v Chartě spojených národů a vyhlášených ve všeobecné deklaraci lidských práv,

stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,

přijímá tohoto 25. června roku 1957 tuto Úmluvu, která může být nazývána jako Úmluva o odstranění nucené práce, 1957:

Každý člen Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje tuto Úmluvu, se zavazuje, že potlačí nucenou nebo povinnou práci a že ji v žádné formě nebude používat jakožto:

a) prostředku politického donucování nebo politické výchovy nebo trestu pro osoby za to, že mají nebo vyjadřují určité politické názory nebo názory ideologicky protichůdné nastolenému politickému, sociálnímu nebo hospodářskému systému;

b) metody mobilizace a používání pracovních sil pro účely hospodářského rozvoje;

c) prostředku pracovní kázně;

d) trestu za účast ve stávkách;

e) prostředku rasové, sociální, národnostní nebo náboženské diskriminace.

Každý člen Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje tuto Úmluvu, se zavazuje, že učiní účinná opatření, aby zajistil okamžité a úplné odstranění nucené nebo povinné práce, jak je stanoveno v článku 1 této Úmluvy.

Formální ratifikace této Úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce k registraci.

1. Tato Úmluva bude zavazovat jen ty členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla generálním ředitelem zaregistrována.

2. Tato Úmluva vstoupí v platnost dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zaznamená ratifikace dvou členských států.

3. Tato Úmluva vstoupí v platnost pro každý další členský stát dvanáct měsíců po dni, kdy bude zaregistrována jeho ratifikace.

1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto Úmluvu ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne jejího vstupu platnost, a to aktem, jenž bude sdělen generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zaregistrován. Výpověď i účinnosti za rok po registraci.

2. Každý členský stát, který ratifikoval tuto Úmluvu který ve lhůtě jednoho roku po uplynutí desetiletého období uvedeného v předchozím odstavci, nepoužije práva výpovědi stanoveného tímto článkem, bude vázán na nové období deseti bude pak moci vypovědět tuto Úmluvu po uplynutí každého desetiletého období za podmínek stanovených v tomto článku.

1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce vyrozumí všechny členy Mezinárodní organizace práce o zápisu ratifikací a výpovědí, které mu členové organizace sdělí.

2. Při vyrozumění členů organizace o zápisu ratifikace, jež mu bude sdělena, upozorní generální ředitel organizace na datum, jímž tato Úmluva vstoupí v platnost.

V souladu s článkem 102 Charty Spojených národů generální ředitel Mezinárodního úřadu práce generálnímu tajemníkovi Spojených národů k registraci úplné informace o ratifikacích a výpovědích, zaznamenaných podle předchozích článků.

Kdykoli to bude Správní rada Mezinárodního úřadu považovat za nutné, předloží generální konferenci zprávu provádění této Úmluvy a prozkoumá, je-li třeba zařadit na shromáždění otázku její úplné nebo částečné revise.

1. Jestliže shromáždění přijme novou úmluvu, kterou se zcela nebo zčásti reviduje tato Úmluva a jestliže nová úmluva neustanoví jinak:

a) ratifikace nové úmluvy o revisi, provedené členským státem, bude mít, nehledíc na výše uvedený článek 5, právní účinek okamžité výpovědi této úmluvy, pokud nová úmluva o revisi vstoupí v platnost;

b) od data, kdy nová úmluva o revisi vstoupí v platnost, přestane být tato Úmluva otevřena k ratifikaci členskými státy.

2. Tato Úmluva zůstane však v platnosti co do formy a obsahu pro ty členské státy, které ji budou ratifikovat, avšak nebudou ratifikovat úmluvu o revisi.

Francouzské a anglické znění textu této Úmluvy mají stejnou platnost.

Generální konference Mezinárodní organizace práce,

jež byla svolaná do Ženevy Správní radou Mezinárodního

úřadu práce, a tam se sešla na svém čtyřicátém prvém, zasedání dne 29. dubna 1958,

rozhodnuvši přijmouti některé návrhy týkající se vzájemného nebo mezinárodního uznávání osobních námořnických průkazů vydávaných státy, jež jsou sedmým bodem jednacího pořadu zasedání, a

rozhodnuvši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,

přijímá dne 13. května roku 1958 tuto úmluvu, která bude nazývána jako úmluva o průkazech totožnosti námořníků, 1958:

1. Tato Úmluva se vztahuje na každého námořníka zaměstnaného v jakékoliv funkci na palubě jiné než válečné lodi, zapsané do námořního rejstříku na území, pro které platí tato Úmluva a řádně zaměstnaného v námořní plavbě.

2. V případě jakékoliv pochybnosti o tom, zda některé kategorie osob mají být považovány za námořníky pro účel této Úmluvy, bude otázka rozhodnuta v každé zemi příslušným úřadem po projednání s příslušnými organizacemi provozovatelů námořní plavby (rejdařů) a námořníků.

1. Každý členský stát, pro který platí tato Úmluva, vystaví každému svému státnímu příslušníku, vykonávajícímu povolání námořníka, na jeho žádost osobní námořnický průkaz podle ustanovení článku 4 této Úmluvy; v případě, že by nebylo možné vystavit takový doklad některým kategoriím námořníků, může členský stát místo toho vystaviti pas označující, že jeho majitel je námořníkem a takový pas bude míti pro účel této Úmluvy stejné účinky jako osobní námořnický průkaz.

2. Každý členský stát, pro který platí tato Úmluva, může vystavit osobní námořnický průkaz kterémukoliv jinému námořníkovi, konajícímu službu na palubě lodi zapsané do námořního rejstříku na jeho území, nebo jenž je evidován u úřadu práce na jeho území, jestliže taková osoba o to požádá.

Osobní námořnický průkaz zůstává stále v trvalém držení námořníka.

1. Osobní námořnický průkaz musí být vyhotoven jednoduše z trvanlivého materiálu a tak upraven, aby jakékoliv změny byly snadno zjistitelné.

2. Osobní námořnický průkaz bude obsahovat jméno a název úřadu, který jej vystavil, datum a místo vystavení a prohlášení, že doklad je průkazem námořníka pro účel této Úmluvy.

3. Osobní námořnický průkaz musí obsahovat následující údaje o osobě, jíž byl vystaven:

(a) plné jméno (jména vlastní, příjmení - pokud existuje);

(b) datum a místo narození;

(c) státní příslušnost;

(d) popis osoby;

(e) fotografii;

(f) podpis osoby, jíž byl vystaven, nebo, jestliže se tato osoba neumí podepsat, otisk palce.

4. Jestliže členský stát vystavuje osobní námořnický průkaz cizímu námořníkovi, průkaz nemusí obsahovat prohlášení o státní příslušnosti uvedeného námořníka. Jakékoliv takové prohlášení nebude přesvědčivým důkazem o jeho státní příslušnosti.

5. Každé časové omezení platnosti osobního námořnického průkazu bude jasně v průkazu vyznačeno.

6. S výhradou ustanovení předchozích odstavců přesná forma a obsah osobního námořnického průkazu budou určeny členským státem jej vydávajícím, po projednání s příslušnými organizacemi provozovatelů námořní plavby (rejdařů) a námořníků.

7. Vnitrostátní zákonodárství může stanovit další údaje, které mají být zapsány do osobního námořnického průkazu.

1. Každému námořníkovi, který je držitelem platného osobního námořnického průkazu, vydaného příslušným orgánem státu, pro který platí tato Úmluva, bude povolován vstup na uvedené území.

2. Příslušnému námořníkovi musí být povolen vstup na území uvedené v předchozím odstavci rovněž během období nejméně jednoho roku od vypršení platnosti osobního námořnického průkazu, jehož je držitelem.

1. Každý členský stát dovolí vstup na území, pro které platí tato Úmluva, námořníkovi majícímu platný osobní námořnický průkaz, když požádá o vstup na území během dočasného volna, zatím co loď je v přístavu.

2. Jestliže má osobní námořnický průkaz místo pro příslušné zápisy, dovolí každý členský stát rovněž vstup na území, pro které platí tato Úmluva, každému, kdo je držitelem platného osobního námořnického průkazu, jestliže požádá o vstup za účelem:

(a) vstupu na svoji loď, nebo přemístění na jinou loď;

(b) transitního přechodu, aby mohl vstoupit na svoji loď v jiné zemí, nebo, aby mohl být repatriován;

(c) za jakýmkoliv jiným účelem schválený orgány dotyčného členského státu.

3. Každý členský stát může dříve než dovolí vstup na své území pro kterýkoliv účel uvedený v předchozím odstavci, požadovat uspokojivý důkaz, včetně písemných dokladů od námořníka, od příslušného provozovatele námořní plavby nebo od zástupce, nebo od příslušného konsula, o úmyslu námořníka a o jeho možnosti svůj úmysl provést. Členský stát může též omezit pobyt námořníka na dobu považovanou za rozumnou pro účel, o který se jedná.

4. Žádné ustanovení v tomto článku nesmí být vykládáno ve smyslu omezení práva členského státu zabránit vstupu kterékoliv určité osoby na jeho území nebo pobytu na něm.

Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.

1. Tato úmluva zavazuje pouze ty členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byly zapsány generálním ředitelem.

2. Vstoupí v platnost dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.

3. Poté tato Úmluva vstoupí v platnost pro kterýkoliv členský stát dvanáct měsíců od data, kdy bude zapsána její ratifikace.

1. Členský stát, který ratifikoval tuto Úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let od data, kdy Úmluva poprvé vstoupila v platnost písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsaným. Výpověď nabude účinnosti za rok od data, kdy byly zapsána.

2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.

1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem, členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organizace sdělí.

2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva vstoupí v platnost.

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích, prohlášeních a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.

Správní rada Mezinárodního úřadu práce, kdykoli to bude považovat za potřebné, předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revize.

Přijme-li generální konference novou úmluvu, kterou se zcela nebo zčásti reviduje tato Úmluva, a neustanoví-li nová úmluva jinak,

(a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 9 a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti,

(b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.

Anglické a francouzské znění textu této úmluvy mají stejnou platnost.