Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu české republiky k vyslovení souhlasu Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních, sjednané ve Štrasburku dne 20. dubna 1959.

kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoc.i ve věcech trestních, sjednaný ve Štrasburku dne 17. března 1978.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlas s Dodatkovým protokolem k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci v věcech trestních, sjednané ve Štrasburku dne 20.dubna 1959.

Česká republika je od 1. 1. 1993 členským státem Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních. Tato Úmluva justičním orgánům umožňuje a usnadňuje provést úkony trestního řízení, vyskytne-li se v něm cizí prvek. Příslušné orgány se tak na sebe mohou obracet se žádostmi o zasílání listin, spisů, o provedení důkazu, předvolání svědků, znalců, obviněných, o doručení písemností apod..

Zkušenosti získané během šestnáctiletého provádění Úmluvy prokázaly nutnost doplnit tuto Úmluvu za účelem usnadnění její aplikace zejména v oblasti fiskálních trestných činů a též v některých dalších směrech. Proto byl 17. 3. 1978 sjednán Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních. Dne 12. 4. 1982 vstoupil v souladu s jeho ustanovením čl. 5 odst. 2 v platnost.

Protokol rozšiřuje možnosti poskytování právní pomoci v trestním řízení, vymezené Evropskou úmluvou, čímž zajišťuje účinnější. postih pachatelů trestných činů.

Toto rozšíření se týká zejména fiskálních trestných činů (Hlava I). Zatímco Úmluva umožňuje smluvním státům odmítnout poskytnutí právní pomoci ohledně fiskálního deliktu, tento Protokol naopak vymezuj e podmínky, za jejichž splnění tuto právní pomoc odmítnout nelze. Fiskálními trestnými činy se rozumí činy spočívající v porušení daňových, celních či devizových předpisů nebo předpisů upravujících poplatky.

V Hlavě II Protokol přesně specifikuje úkony trestního řízení, na které je Úmluva rovněž aplikována. Tím také odstraňuje případné pochybnosti, které mohly vznikat příliš širokým a obecným vymezením oblasti aplikace Úmluvy v jejím úvodním ustanovení čl. 1. Státy se tak podle čl. 3 Protokolu zavazují k poskytování právní pomoci spočívající v předávání listin týkajících se výkonu trestu, vymáhání pokut, zaplacení nákladů řízení apod..

K získání úplného a správného obrazu o trestní minulosti pachatelů trestných činů zavazuje Úmluva každý členský stát k tomu, aby zasílal. ostatním státům informace o odsouzeních, týkajících se jejich státních občanů. Protokol v čl. 4 rozšiřuje tuto povinnost o zasílání příslušných rozhodnutí a jakýchkoli dalších opatření, vztahujících se k danému odsouzení. Tuto rozšířenou povinnost však státy plní pouze ke konkrétní žádosti jiného státu, který ji potřebuje pro posouzení otázky, zda má v oblasti svého práva učinit jakékoliv opatření na základě odsouzení v jiném státě.

Závěrečné články Protokolu upravují obvyklým způsobem způsoby jeho přijímání, vypovězení a povinnosti depozitáře, kterým je generální tajemník Rady Evropy.

Členskými státy Protokolu jsou ke 14. 12. 1994: Rakousko, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Island, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Turecko. Velká Británie. Protokol k tomuto datu dále podepsaly: Belgie. Litva, Lucembursko, Polsko, Portugalsko, Švýcarsko.

Výhrady k ustanovením Úmluvy učinilo Bulharsko, Německo, Španělsko a Velká Británie, ze signatářských států Švýcarsko a Lucembursko.

Za účelem usnadnění provádění Úmluvy a Protokolu Česká republika prohlášením upřesňuje, které další orgány jsou pro jejich provádění považovány za justiční orgány.

Členské státy Rady Evropy, signatáři tohoto Protokolu,

přejíce si usnadnit uplatňování Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, sjednané 20. dubna 1959 (dále jen "Úmluva") v oblasti fiskální trestných činů;

považujíce za vhodné doplnit Úmluvu v některých dalších směrech;

se dohodly na následujícím:

Smluvní strany nevyužívají práva uvedeného v článku 2 a) Úmluvy na odmítnutí právní pomoci pouze z důvodu, že se žádost vztahuje na trestný čin, který dožádaná strana považuje za trestný čin fiskální.

1. V případě, že si některá smluvní strana vyhradila možnost podmínit provedení dožádání týkajícího se prohlídky nebo zajištění věci tím, že trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný podle právního řádu jak dožadující tak i dožádané strany, bude tato podmínka u fiskálních trestných činů splněna, je-li čin trestný podle právního řádu dožadující strany a odpovídá trestnému činu stejné povahy podle právního řádu strany dožádané.

2. Žádost nelze odmítnout z toho důvodu, že právní řád dožádané strany neukládá stejný druh daní nebo cel, nebo neobsahuje daně, cla, poplatky nebo devizové předpisy stejného druhu jako právní řád dožadující strany.

Úmluva se bude rovněž vztahovat:

a) na předávání listin týkajících se výkonu trestu, vymáhání pokuty nebo zaplacení nákladu řízení;

b) na opatření týkající se podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odkladu výkonu trestu, podmíněného propuštění, odkladu začátku výkonu trestu nebo přerušení výkonu trestu.

Článek 22 Úmluvy se doplňuj e o následující text, přičemž původní článek 22 Úmluvy se označuje jako odstavec 1 a níže uvedené ustanovení jako odstavec 2:

"2. Dále každá smluvní strana, která předala výše uvedené informace, zašle příslušné straně na její písemnou žádost v jedno-tlivých případech kopie dotčených rozsudků a opatření, jakož i všechny další potřebné informace, které jí umožní posoudit, zda je nezbytné provést jakékoliv opatření na vlastním území. Tyto informace budou zasílány mezi ministerstvy spravedlnosti příslušných zemí."

1. Tento protokol je otevřen k podpisu všem členským státům Rady Evropy, které podepsaly Úmluvu. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí či schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

2. Protokol vstoupí v platnost 90 dnů ode dne uložení třetí ratifikační listiny nebo listiny o přijetí či schválení.

3. Ve vztahu ke smluvnímu státu, který Protokol ratifikuje, přijme či schválí později, vstoupí Protokol v platnost 90 dnů ode dne uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přijetí či schválení.

4. Členský stát Rady Evropy nemůže ratifikovat, přijmout nebo schválit tento Protokol bez toho, že by současně nebo již dříve ratifikoval Úmluvu.

1. Každý stát, který přistoupil k Úmluvě, může přistoupit i k tomuto Protokolu poté, co Protokol vstoupí v platnost.

2. Přístup se provádí uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy a nabude účinnosti 90 dnů ode dne jejího uložení.

1. Každý stát může při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či pří.stupu určit jedno nebo více území, na kterých se bude tento Protokol používat.

2. Každý stát může při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přístupu, anebo kdykoliv později, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit platnost tohoto Protokolu na kterákoliv další území určená v tomto prohlášení, za jejichž zahraniční vztahy odpovídá nebo jejichž jménem je oprávněn přijímat závazky.

3. Každé prohlášení učiněné podle předchozího odstavce může být ohledně jakéhokoliv území uvedeného v takovém prohlášení odvoláno písemným sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Odvolání nabude účinnosti. po uplynutí šesti měsíců od data přijetí takového sdělení generálním tajemníkem Rady Evropy.

1. Výhrady učiněné smluvním státem k některému ustanovení Úmluvy se budou vztahovat také na tento Protokol, pokud daný stát při podpisu nebo uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení či přistoupení nevyjádří opačný záměr. Totéž se týká i prohlášení učiněných na základě článku 24 Úmluvy.

2. Každý stát může při podpisu nebo při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přistoupení prohlásit, že si vyhrazuje právo:

a) nepřijmout Hlavu 1, nebo ji přijmout pouze pro některé trestné činy nebo některé kategorie trestných činů uvedených v článku 1, nebo nevykonávat dožádání ohledně prohlídky či zajištění věci v souvislosti s fiskálními delikty;

b) nepřijmout Hlavu II;

c) nepřijmout Hlavu III.

3. Každá smluvní strana, která učinila prohlášení podle předcházejícího odstavce, jej může odvolat prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlášení nabude účinnosti dnem doručení.

4. Smluvní strana, která uplatňuje výhradu učiněnou k některému ustanovení Úmluvy i na tento Protokol, nebo která učinila výhradu k některému ustanovení tohoto protokolu, nemůže vyžadovat použití tohoto ustanovení jinou stranou; pokud je však její výhrada částečná nebo podmíněná, může vyžadovat použití tohoto ustanovení v rozsahu, v jakém jej sama přijala.

5. Žádná další výhrada k ustanovením tohoto Protokolu se nepřipouští.

Ustanovení tohoto Protokolu se nedotýkají podrobnějších pravidel obsažených ve dvoustranných nebo mnohostranných dohodách, sjednaných mezi smluvními stranami na základě článku? odstavec 3 Úmluvy.

Evropský výbor pro problémy kriminality Rady Evropy bude informován o provádění tohoto Protokolu a učiní vše potřebné pro usnadnění smírného urovnání všech těžkostí, které mohou při jeho provádění nastat.

l. Každá smluvní strana může v rozsahu, v jakém se jí tyká, tento Protokol vypovědět sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

2. Tato výpověď nabude účinnosti po uplynutí šesti měsíců od data přijetí takového sdělení generálním tajemníkem.

3. Vypovězením Úmluvy se automaticky vypovídá i tento Protokol.

Generální tajemník Rady Evropy písemně oznámí členským státům Rady a státům, které přistoupily k Úmluvě:

(a) podepsání Protokolu;

(b) uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí schválení či přístupu;

(c) datum vstupu tohoto Protokolu v platnost podle článku 5 a 6;

(d) prohlášení obdržená na základě ustanovení článku 7 odstavec 2 a 3;

(e) prohlášení obdržená na základě ustanovení článku 8 odstavec 1;

(f) výhrady učiněné podle ustanovení článku 8 odstavec 2; (g) odvolání výhrad, uskutečněné podle ustanovení článku 8 odstavec 3;

(h) sdělení o výpovědi, obdržená podle článku 11, jakož i datum, ke kterému výpověď nabývá účinnosti.

Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali tento Protokol.

Dáno ve Štrasburku dne 17. března 1978 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřenou kopii každému státu, který je signatářem Protokolu nebo k němu přistoupil.

In compliance with Article 24 of. the European Convention on Mutual Assistance in Criminal Matters and Article: 8 of its 15 Additional. Protocol., 1 declare that, for the purposes of the Convention and its Additional Protocol., the following authorities shall be henceforth considered as judicial authorities: the District and Regional Offices of the Prosecutors, the Town Prosecutors Office in Prague, the District and Regional Courts and the Town Court in Prague.

Prague, December 15, 1995

V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci trestních věcech a článkem 8 jejího Dodatkového protokolu jsou justičními orgány i okresní a krajská státní zastupitelství Městské státní zastupitelství v Praze, okresní a krajské soudy Městský soud v Praze.

V Praze dne 15. prosince 1995