Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č. 81/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 10/1989 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 84/1990 Sb., zákona č. 175/1990 Sb., zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/1990 Sb., zákona č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu ČSFR ze 4.9.1992, zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 91/1994 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., se mění a doplňuje takto :
V § 187 odst. 1 se za slovo "proveze," vkládají slova "pro sebe nebo" a slova "pro jiného" se vypouštějí.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Obecná část
Česká republika je vázána úmluvami Organizace spojených národů o omamných a psychotropních látkách a obchodování s nimi. Tyto úmluvy jsou součástí právního řádu České republiky.
Česká republika ratifikovala úmluvy Organizace spojených národů o narkotických drogách, specielně: Jednotnou úmluvu o omamných látkách z roku 1961, Protokol o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961, Úmluvu o psychotropních látkách z roku 1971 a Úmluvu OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988. Závazky z těchto úmluv včetně otázky držení drogy pro "vlastní" potřebu či vlastní spotřebu (konzumaci) nebyly však do právního řádu České republiky důsledně provedeny. Držení drogy není zatím v České republice postižitelné ani jako přestupek. Podle čl. 36 odst. 1 Jednotné Úmluvy o omamných látkách z roku 1961 se smluvní strany Úmluvy zavazují učinit opatření nutná k tomu, aby za trestný čin byla považována rovněž držba drogy, to jest jakékoliv nelegální držení drogy bez ohledu na motiv a na to, komu jsou drogy určeny. Strany se tím též zavázaly, že budou stíhat držení drog, jakož i další formy jejich zneužívání.
Za tohoto stavu je legislativní řešení otázky držení drog v České republice předmětem zásadní kritiky a obav z vývoje drogové scény v České republice a návazně i v Evropě vzhledem k poloze naší země. Např. zpráva renomovaného experta Organizace spojených národů - UNDCP Bernarda Leroye k problematice drog v České republice z října 1993 : "Zákony České republiky neodpovídají požadavkům vyplývajícím z Úmluvy Organizace spojených národů proti drogám z roku 1988, které se týkají postupů při přijímání opatření a možností obvinění osob."
Za nejvhodnější expert považuje přijmout příslušná opatření, aby osoby, které zneužívají drogy nebyly "pronásledovány" ale aby mohly být dány pod zdravotnický dohled.
Závěrečné prohlášení druhé Pan-evropské konference ministrů a vládních činitelů států Rady Evropy a představitelů Komise Evropského společenství o problémech nedovoleného zneužívání drog (Štrasburg 2/1994) : zde se vyslovuje "rozhodná podpora" tomu, aby při respektování základních práv narkomanů a s důrazem na prevenci a léčbu a resocializaci narkomanů státy nelegalizovaly konzumaci drog. Dokument zároveň konstatuje, že "spolupráce a koordinace mezi trestním justičním systémem a sociální a zdravotní péčí je velice důležitým rysem účinné politiky pro snížení drogové závislosti a s tím související kriminality."
Navrhovaná úprava trestního zákona neznamená uzákonění obecné (generální) trestnosti narkomana. Přijetím navrhované úpravy nemá být dosaženo toho, aby sama konzumace drogy byla trestná neboť konec konců občan nemá být trestán za to, když si sám způsobí újmu. Trestné by však z mnoha souvisejících důvodů mělo být získávání a držení drogy, bez ohledu na účel, k němuž je droga získávána či držena. Jedním z těchto důvodů je přístup k narkomanům umožňující alternativně jim nabídnout léčbu, je-li u nich zjištěno držení drogy. Vytváří se zde i prostor pro soudy, které mají možnost ukládat i alternativní tresty popřípadě ochranná opatření spočívající i v ústavním léčení a to zvláště v těch případech, kdy se ukáže, že narkoman je ochoten se podrobit ústavnímu léčení. Tímto je možno dosáhnout stále vyšší kontrolovatelnosti šíření drog a zároveň je řešen i problém již osob na drogách závislých, a to tak, že tyto osoby se léčí.
Vláda České republiky uložila svým usnesením ze dne 18. srpna 1993 č. 446 ke koncepci a programu protidrogové politiky (bod 6, písm. a)) Meziresortní protidrogové komisi vypracovat návrh novelizace trestního zákona k trestnosti držení určitého množství drogy. Toto usnesení nebylo splněno a novela trestního zákona nebyla předložena.
V současném pojetí právní úpravy je preferováno čistě úzké lékařské hledisko. Tento jednostranný pohled v mnoha směrech vývoj drogové závislosti vůbec neřeší. Naopak dochází stále k prudkému zhoršování situace drogově závislých u nás. Takový přístup nereflektuje kriminologická zjištění, podle nichž mezi šířením a užíváním drog a trestnou činnosti existuje přímá vazba . To se potvrzuje v praxi.
Zkušenosti ze zemí Evropské unie jednoznačně ukazují, že legalizace užívání a držení drogy pro vlastní potřebu zapřičiňovalo prudké a nekontrolovatelné šíření drog a to zejména mezi mládeží, čímž jsou následně lehce a beztrestně získávání další konzumenti a dealeři.
Celý problém nabývá na naléhavosti vzhledem k poloze České republiky, která jako země v centru Evropy je využívaná ve stále větší míře jako tranzitní země, ale ve stále více případech též jako země cílová. Pro nedostatek informací naší populace o následcích a problematice drogové závislosti vůbec jsou konzumenti návykových látek v naší zemi stále více ohroženou skupinou na stále širším odbytišti drogové scény. To přináší i zvýšení závažné trestné činnosti.
Navrhovaná novela trestního zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky i s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. S jejím přijetím nelze bezprostředně předpokládat žádné nároky na státní rozpočet. Hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy nelze kvantifikovat, avšak vzhledem k evropským i světovým zkušenostem půjde o dosahy pozitivní, neboť smyslem navrhované úpravy je v širším kontextu dosáhnout snížení kriminality spojené s rozšiřovanou drogovou závislostí zvláště adolescentní částí populace.
Touto novelou dostojí Česká republika mezinárodním závazkům včetně zabezpečení řádného plnění úkolů v procesu zajišťování kompatibility práva České republiky s právními řády zemí Evropské unie.
Zvláštní část:
Navrhovanou úpravou ustanovení § 187 trestního zákona stává se trestným jednání, jímž je i pro vlastní potřebu opatřována droga jakož, i jednání, kterým je droga přechovávána nejen pro jiného, ale i pro potřebu samotného uživatele drogy.
Pavel Severa
Příloha:
Platné znění části zákona:
(1) Kdo bez povolení vyrobí, doveze, vyveze, proveze, jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem.
Navrhovaná změna části zákona:
(1) Kdo bez povolení vyrobí,
doveze, vyveze, proveze, pro sebe nebo jinému opatří
nebo pro jiného přechovává omamnou
nebo psychotropní látku nebo jed, bude potrestán
odnětím svobody až na tři léta
nebo peněžitým trestem.