Vláda na své schůzi dne 17. ledna 1996 projednala
návrh zákona o dokončení nápravy
některých majetkových křivd a vyjádřila
s ním zásadní nesouhlas.
1. Návrh směřuje k destabilizaci vlastnických
vztahů tím, že
a) v rozporu se zákony vlastníka označuje
za pouhého držitele, osobu, která věc
nevlastní, za vlastníka a osobu, která je
neoprávněným držitelem, za oprávněného
držitele,
b) otevírá možnost zpochybnit i.ty právní
úkony, k nimž došlo v souladu s právními
předpisy, a které se týkají i fyzických
osob, tedy osob, jichž se podle navrženého §
9 zákon nemá týkat.
2. Návrh dalekosáhle překračuje
rámec "blokačního ustanovení"
zákona o "velké privatizaci" a neznamená
částečnou nápravu, zmírnění
majetkových křivd, ale ve vztahu k právnickým
osobám nápravu téměř všech
majetkových křivd, kdy
a) předpokládá vydání majetku
i tzv. jiným právnickým osobám, jako
jsou spolky, nadace, ale i podniky, a to na úkor i soukromých
firem, které majetek nabyly po 1. 10. 1990,
b) umožňuje bez dalšího rozsáhlou
restituci majetku, včetně půdy, lesů
a jiného zemědělského majetku.
3. Návrh ve skutečnosti ne zakotvuje restituční
tečku, neboť neruší "blokační
ustanovení" v příslušných
zákonech.
4. Návrh nesměřuje k urychlení
a dokončení procesu privatizace, neboť
okruh "oprávněných právnických
osob" a důvody, pro které jim má být
majetek vydán, vymezuje velmi vágně, což
spolu s výše uvedenými skutečnostmi
otevírá možnost vést dlouhodobé
spory o majetek, a blokaci majetku tak ve skutečnosti rozšířit.
5. Návrh se nekvalifikovaně vypořádává
s dopadem na státní rozpočet, přičemž
a) postrádá jakýkoliv rozbor rozsahu majetku,
o který by v konkrétních případech
mělo jít,
b) nepočítá s nutností vyplácet
náhrady za majetek, který by byl odňat těm
vlastníkům, kteří jej nabyli v souladu
s právními předpisy,
c) nevyčísluje prostředky, které by
bylo nutno vynaložit na pořízení náhradních
objektů nebo na placení neregulovaného nájemného
z nebytových prostor sloužících například
zdravotnictví, školství nebo sociálním
službám.
6. Návrh nepočítá ani s dalšími
skutečnostmi, například zcela nelogicky
chrání firmy vzniklé před 1. 10. 1990,
tj. praktiky za dřívějšího režimu,
nerespektuje, že k nabytí vlastnického práva
vydržením mohlo dojít v souladu s občanským
zákoníkem již před počátkem
jednoroční lhůty vymezené v navrhovaném
zákoně, nepamatuje na případy, kdy
věc není možno již vydat nebo k ní
sjednat nájemní vztah proto, že již neexistuje.
V neposlední řadě je nerespektováním
vlastnictví opomíjen dopad předloženého
návrhu zákona na kredit České republiky
v zahraničí s nutnými negativními
následky pro českou republiku.