Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Zákon

ze dne.1995

kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č. 81/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 10/1989 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 84/1990 Sb., zákona č. 175/1990 Sb., zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/1990 Sb., zákona č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu ČSFR ze dne 4.9.1992, zákona č.290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 91/1994 Sb., zákona č. 152/1995 Sb.

Čl. I

1. § 204 zní:

"§ 204

Kuplířství

(1) Kdo zřizuje, provozuje nevěstinec nebo jiný podnik k provozování prostituce, nebo kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím majetku.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě mladší 18 let.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě mladší 15 let.”

2. Za § 205 se vkládá nový § 205a, který zní:

"§ 205a

Společné ustanovení

Dítětem podle § 205 odst. 1 se rozumí osoba mladší než osmnáct let.”

3. § 226 zní:

"§ 226

Ohrožení pohlavní nemocí

(1) Kdo jiného vydá, byť i z nedbalosti nebo prostitucí, nebezpečí pohlavní nákazy, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžním trestem.

(2) Osoby podezřelé z prostituce jsou povinny na vyzváni policie nebo ošetřujícího lékaře se podrobit vyšetření v dermato-venerologickém odborném zdravotnickém zařízení.

(3) Každý, kdo je postižen pohlavní nemocí, je povinen se léčit na dermato-venerologickém odborném zdravotnickém zařízení.

(4) Hrozí-li nebezpečí šíření pohlavní nákazy podle odst. 1 tím, že osoba postižena pohlavní nemoci nezachovává lékařské nařízení a léčebný režim, může ji být soudním rozhodnutím nařízena ústavní léčba a tam podržena až do vyléčení nebo vymizení příznaku nakažlivosti.”

4. Za § 226 se vkládá nový § 226a, který zní:

"§ 226a

Společné ustanovení

Nemoci, na které se vztahuje ustanovení § 226, jsou: přijíce (syfilis), kapavka (gonorrhoea), měkký vřed (ulcus molle), venerický lymfogranulom (lymphogranuloma venereum), tříselný granulom (granuloma inguinale).”

Čl. II

Tento zákon nabývá účinnost dnem vyhlášení.

Důvodová zpráva.

Obecná část:

Mezi největší nebezpečí plynoucí z prostituce pro společnost patří, že je nástrojem organisovaného zločinu a epidemiologicky významným šiřitelem pohlavních nemocí.

Od roku 1990 kdy byla provedena novelizace trestního práva a rekodifikace přestupkového práva je prostituce jako nekalý způsob obživy trestně nepostižitelná.

Typy právní úpravy prostituce jsou tři a to systém represívní, zvaný též prohibiční, která je charakteristická pro středověk, kdy nevěstky byly podřízeny jurisdikci drába nebo kata. Systém reglementační je v rozporu s trestnosti kuplířství a je charakteristický pro 19. století. Spočívá na registraci policii. Je živnou půdou pro kuplířství a bíle nevolnictví (obchodování se ženami). Neoreglementace spočívá v tom, že evidenci vedou zdravotnické orgány. Dnes ve světě převládá aboliční systém. Je to systém, který klade důraz na boj s prostitucí, ne s prostitutkami a to důrazem na opatření profylaktická a výchovná. Z tohoto vychází i Úmluva a závěrečný protokol o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného z 2.12.1949. ČSR přistoupila k této Úmluvě OSN dne 14.3.1958. Články 1 až 4 zní:

Čl. 1. - Strany této Úmluvy se dohodly, že budou trestat každou osobu, která pro uspokojení vášně jiného: 1. Najímá, odvléká, svádí jiného k prostituci, byť s jeho souhlasem. 2. Vykořisťuje prostitucí jiné osoby, byť s jejím souhlasem.

Čl. 2. - Strany této Úmluvy se rovněž dohodly, že budou trestat každou osobu, která 1. drží, řídí, vědomě financuje dům prostituce nebo přispívá k jeho financování, 2. vědomě pronajímá nebo najímá, zcela nebo zčásti, nemovitost nebo jiné místo pro účely prostituce jiného.

Čl. 3. - V rozsahu, jak to dovoluje národní zákonodárství, má být trestán každý pokus a každé přípravné jednání k trestným činům uvedeným v čl. 1 a v čl. 2.

Čl. 4. - V rozsahu, jako to dovoluje národní zákonodárství, je také trestná úmyslná účast na jednání uvedeném v čl. 1 a čl. 2 výše.

V rozsahu, jak to dovoluje národní zákonodárství, bude účast pokládána za samostatné trestné činy ve všech případech, kde bude třeba tak postupovat, aby se zabránilo beztrestnosti.

Skutkové podstaty trestných činů, jež se týkají prostituce, lze rozdělit takto:

1. Trestnost prostituce samé, popř. za určitých podmínek.

2. Návod k prostituci.

3. Pomoc k prostituci, jež má někdy formu organizatorství.

4. Příživnictví na prostituci.

5. Obchod se ženami a dětmi.

Kuplířství bylo původně chápáno jako svádění ke smilnému činu. Později k tomu přibylo kořistění z prostituce provozované jiným, tedy typická činnost tzv. pasáků.

Obchod se ženami má živnou půdu tam, kde je reglementace prostitutek a prostituce se odbývá v nevěstincích. Nevěstince potřebují občas "čerstvé zboží”. Může jít i o nějakou jinou formu závislosti prostitutky (v cizině, bez znalosti řeči, v závislosti na šéfovi organisace).

Volání po legalizaci prostituce, které z různých stran zaznívá, je extrémním odrazem části veřejného mínění, které vztahy ve společnosti vidí jako absolutně volné. Hlavně je však opakováním starého, chybného přístupu k prostituci v tom, že problémy s ní spojené a jev sám chce řešit právními prostředky (legalizace) bez řešení komplexního.

Argumenty, které příznivci legalizace prostituce přinášejí, jsou staronové a obecně známé i mnohokráte vyvrácené - navíc jsou návratem o století dozadu: k reglementaci, moderními společnostmi opuštěné a povětšině z rozpaků zaváděné a realizované ve vztahu k prostituci dnes jen v rozvojových státech s nízkou právní tradicí a kulturou v tomto směru a silnými prvky neorganisovanosti státu. Legalizace prostituce spíše problémy zdravotní, bezpečnostní (policejní), kriminologické a mravní povahy zostřuje, než by přinesla nějaká positiva.

Přístup k prostituci v nynějších podmínkách, by měl mít zhruba charakter aboličního pojetí s tím, že by:

1. Nejzávažnější případy společensky nebezpečných prostitučních jednání byly v přesně ohraničené podobě stíhány trestně.

2. K řešení prostituce samé byla přijata administrativní, zdravotní a bezpečnostní opatření včetně systému kontroly a převýchovy, aniž by se řešení přenášelo do oblasti trestního postihu, tj. aby prostituce nebyla s výjimkou určitého malého okruhu jednání trestně stíhána.

3. Byl zachován trestní postih kuplířství a upraven trestní postih ohrožování mravnosti a ohrožování mravní výchovy mládeže.

Za rozhodující považuji, jak se k problému prostituce a k problému šíření pohlavních nemocí postaví zákonodárce v nových trestních kodexech: těžiště přístupu společnosti k prostituci však bude v oblasti správních, administrativních aktivit a v opatřeních zdravotnických včetně nucené karantény a izolace.

Tento návrh zákona nemá dopad na státní rozpočet. Návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním pořádkem České republiky.

Zvláštní část:

K bodu 1/ Jedná se o naplnění skutkové podstaty kuplířství. Zrušit nevěstince a obdobná zařízení je nutným důsledkem aboličního přístupu k řešení prostituce. Jeho zkonkretizování je nutné pro naplnění Úmluvy OSN, ke které se náš stát přihlásil. Kuplířství je v současné době hlavně kořistění z prostituce provozované jiným a to velmi bezohledné, nabývá i znaky organisovaného zločinu. V nevěstincích je umístěna pouze malá část z celkového počtu prostitutek, jejich postavení je velmi závislé a je shodné s postavením otrokyň. Nevěstince podporují obchodování se ženami a dětmi. Tyto jsou pak nuceni k prostituci.

K bodu 2/ Jde o věkové upřesnění pojmu dítěte, který je uveden v prvním odstavci § 205.

K bodu 3/ Mezi největší nebezpečí plynoucí z prostituce patří pohlavních nemocí. Toto nebezpečí nemusí hrozit bezprostředně. Každý styk s prostitutkou je naplněním této skutkové podstaty jako ohrožovací delikt. trestný čin ohrožení pohlavní nemocí podle § 226 trestního zákona je určen k ochraně občanů pouze před ohrožením nákazou pohlavní choroby. Tam, kde je skutečné jednání pachatele u ohrožené osoby vyvolána porucha, tj. onemocnění pohlavní chorobou, půjde o některý z trestných činů ublížení na zdraví (§ 221, § 222, § 223, § 224 tr. zák.) vůči nimž je trestný čin podle § 226 tr. zák. ve vztahu subsidiarity.

K bodu 4/ Jsou zde vyjmenované pohlavní nemoci podle "Opatření proti pohlavním nemocem” z prosince 1968. Není zde zařazena choroba AIDS, její problematika je řešena v jiných zákonných normách.

V Hradci Králové, dne 11. prosince 1995

Příloha:

§ 204

Kuplířství

(1) Kdo zřizuje, provozuje nevěstinec nebo jiný podnik k provozování prostituce, nebo kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím majetku.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě mladší 18 let.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě mladší 15 let.

§ 205a

Dítětem podle § 205 odst. 1 se rozumí osoba mladší osmnáct let.

§ 226

Ohrožení pohlavní nemocí

(1) Kdo jiného vydá, byť i z nedbalosti nebo prostitucí, nebezpečí pohlavní nákazy, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem.

(2) Osoby podezřelé z prostituce jsou povinny na vyzváni policie nebo ošetřujícího lékaře se podrobit vyšetření na dermato-venerologickém, odborném, zdravotnickém zařízení.

(3) Každý, kdo je postižen pohlavní nemocí, je povinen se léčit na dermato-venerologickém, odborném, zdravotnickém zařízení.

(4) Hrozí-li nebezpečí šíření pohlavní nákazy podle odst. 1 tím, že osoba postižená pohlavní nemoci nezachovává lékařské nařízení a léčebný režim, může ji být soudním rozhodnutím nařízena ústavní léčba a tam podržena až do vyléčení nebo vymizení příznaků nakažlivosti.

Společná ustanovení

Nemoci, na které se vztahuje ustanovení § 226, jsou přijíce (syfilis), kapavka (gonorrhoea), měkký vřed (ulcus molle), venerický lymfogranulom (lymphogranuloma venerum), tříselný granulom (granuloma ingunale).