o periodickém tisku, o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a o změně zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou, Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Pro účely tohoto zákona se rozumí:
a) periodickým tiskem tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a ve stejné úpravě nejméně dvakrát ročně. Za periodický tisk se nepovažují Sbírka zákonů, úřední věstníky a jiné tiskoviny, sloužící výlučně pro úřední, služební nebo provozní účely,
b) veřejným šířením periodického tisku jeho zpřístupnění individuálně neurčenému okruhu osob.
(1) Osoba, která vydává periodický tisk na území České republiky (dále jen "vydavatel"), je povinna zajistit, aby na každém čísle periodického tisku byly uvedeny:
a) jeho název a periodicita jeho vydávání,
b) název a sídlo vydavatele, je-li právnickou osobou, nebo jeho jméno, příjmení a trvalý pobyt, je-li fyzickou osobou,
c) místo, datum a číslo vydání,
d) evidenční číslo titulu v evidenci ministerstva kultury (dále jen "ministerstvo"),
e) mezinárodní standardní číslo seriálové publikace (ISSN), pokud bylo uděleno.
(2) Osoba, která veřejně šíří periodický tisk na území České republiky, je povinna zajistit, aby na každém čísle periodického tisku byly uvedeny údaje, uvedené v odstavci 1, s výjimkou údaje uvedeného v odstavci 1 písm. d) u periodického tisku vydávaného v zahraničí zahraničním vydavatelem, který nemá na území České republiky organizační jednotku, která by vydávala periodický tisk.
Periodický tisk, který neobsahuje údaje podle § 2, je zakázáno veřejně šířit.
(1) Ministerstvo vede evidenci periodického tisku. Do této evidence může každý nahlížet a pořizovat si z ní opisy a výpisy.
(2) Vydavatel je povinen ministerstvu sdělit nejpozději do vydání prvního čísla tyto údaje:
a) název periodického tisku,
b) jeho obsahové zaměření a periodicitu,
c) název a sídlo vydavatele, je-li právnickou osobou, nebo jeho jméno, příjmení a trvalý pobyt, je-li fyzickou osobou.
(3) Vydavatel je povinen ministerstvu oznámit změnu evidovaných údajů nebo ukončení vydávání evidovaného periodického tisku nejpozději do pěti dnů ode dne, kdy ke změně nebo ukončení vydávání tohoto tisku došlo.
(1) Vydavatel je povinen bezplatně a na svůj náklad odevzdat z každého vydání čísla periodického tisku do tří dnů ode dne jeho vydání stanovený počet výtisků (dále jen "povinný výtisk") těmto příjemcům:
a) dva výtisky Národní knihovně České republiky,
b) po jednom výtisku Moravské zemské knihovně v Brně a Státní vědecké knihovně v Olomouci,
c) po jednom výtisku knihovnám určeným vyhláškou ministerstva.
(2) Má-li odevzdaný povinný výtisk vady po stránce technického zpracování, je jeho příjemce oprávněn požadovat jeho výměnu za bezvadný. Toto právo může uplatnit do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl výtisk doručen, jinak jeho právo zaniká. Vydavatel je povinen výměnu provést ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy mu došel projev vůle příjemce, jímž uplatnil právo na výměnu.
Pokud bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení, obsahující nepravdivé nebo pravdu zkreslující údaje o osobě, která je z tohoto sdělení určitelná, je vydavatel povinen na požádání této osoby uveřejnit opravu. Jde-li o osobu fyzickou, je v případě její smrti povinen tak učinit na požádání jejího manžela nebo dětí, a není-li jich, jejích rodičů.
Pokud bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení o trestním řízení po zahájení trestního stíhání nebo o správním řízení ve věcech přestupků nebo správních deliktů vedeném proti osobě, která je z tohoto sdělení určitelná, je vydavatel povinen na požádání této osoby uveřejnit informace o výsledku těchto řízení jako dodatečné sdělení. Jde-li o osobu fyzickou, je v případě její smrti povinen tak učinit na požádání jejího manžela nebo dětí, a není-li jich, jejích rodičů.
(1) Právo na uveřejnění opravy nebo dodatečného sdělení musí být uplatněno písemně u vydavatele spolu s návrhem na jejich znění.
(2) Právo na uveřejnění opravy musí být uplatněno do jednoho měsíce ode dne zveřejnění nepravdivého nebo pravdu zkreslujícího údaje, jinak zaniká.
(3) Právo na uveřejnění dodatečného sdělení musí být uplatněno do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení ukončeno, jinak zaniká.
Vydavatel má právo uveřejnění opravy nebo dodatečného sdělení výslovně písemně odmítnout před uplynutím lhůty podle § 10 odst. 1 písm. f).
(1) Vydavatel je povinen opravu nebo dodatečné sdělení uveřejnit:
a) ve stejném periodickém tisku, v němž bylo zveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo co do místa a formy rovnocenné a co do rozsahu přiměřené napadenému sdělení,
b) s výslovným označením "oprava" nebo "dodatečné sdělení",
c) bezplatně,
d) v témže jazyce,
e) s uvedením jména a příjmení fyzické osoby nebo názvu právnické osoby, která návrh podala,
f) do osmi dnů po doručení návrhu; není-li to možné, v nejbližším připravovaném čísle periodického tisku, o čemž je povinen do osmi dnů od doručení návrhu oprávněnou osobu informovat a uvést i termín, kdy se tak stane.
(2) Není-li možné uveřejnění opravy nebo dodatečného sdělení ve stejném periodickém tisku, v němž bylo zveřejněno napadené sdělení, je vydavatel povinen na vlastní náklady zajistit uveřejnění opravy nebo dodatečného sdělení odpovídajícím způsobem, a to ve lhůtě a v takovém periodickém tisku, na kterých se dohodne s oprávněnou osobou.
(3) V témže čísle nebo vydání periodického tisku, ve kterém byla uveřejněna oprava nebo dodatečné sdělení, nesmí být jejich obsah komentován.
Opravu nebo dodatečné sdělení není vydavatel povinen uveřejnit, jestliže:
a) napadené údaje či sdělení odpovídají obsahu pravomocného nebo předběžně vykonatelného rozhodnutí soudu nebo správních orgánů, nebo
b) soud pravomocným nebo předběžně vykonatelným rozhodnutím uložil vydavateli povinnost uveřejnit napadené údaje nebo sdělení, nebo
c) v případě uplatnění práva na opravu šlo o sdělení uveřejněné na základě souhlasu oprávněné osoby, nebo
d) návrh textu opravy nebo dodatečného sdělení je v rozporu s právními předpisy.
Oprávněná osoba se může domáhat u soudu práva na uveřejnění opravy nebo dodatečného sdělení ve lhůtě do patnácti dnů ode dne, kdy
a) marně uplynula lhůta, v níž měl vydavatel toto právo uspokojit, nebo
b) bylo oprávněné osobě doručeno odmítnutí vydavatele podle § 9.
Po uplynutí této lhůty toto právo zaniká.
Vydavatel neodpovídá za pravdivost údajů obsažených v uveřejněné reklamě [Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.].
(1) Ministerstvo uloží vydavateli, který nezajistil, aby na každém čísle periodického tisku byly uvedeny údaje podle § 2, nebo nesdělil ministerstvu zákonem stanovené údaje podle § 4 anebo neodevzdal povinné výtisky podle § 5, pokutu do výše 50 000 Kč.
(2) Okresní úřad uloží osobě, jež veřejně šíří periodický tisk, který neobsahuje údaje podle § 2, pokutu do výše 50 000 Kč.
(3) Místní příslušnost okresního úřadu při řízení o uložení pokuty podle odstavce 2 se řídí místem, kde k porušení povinnosti došlo.
(4) Při stanovení výše pokuty přihlížejí orgány, které o pokutách rozhodují, k závažnosti porušení povinnosti a způsobenému následku.
(5) Pokuty lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy se orgán, který o pokutách rozhoduje, dozví o porušení povinnosti, nejdéle však do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.
(6) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení.].
(7) Pokuty vybírá a vymáhá [Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.] orgán, který je uložil. Pokuty uložené podle předchozích odstavců ministerstvem jsou příjmem státního rozpočtu. Pokuty uložené okresním úřadem jsou účtovány na jeho příjmový účet.
(1) Registrace periodického tisku provedené podle dosavadních předpisů se považují za splnění oznamovací povinnosti podle § 4 tohoto zákona.
(2) Okresní úřady, které prováděly registraci periodického tisku na základě dosavadních předpisů, jsou povinny do jednoho měsíce od účinnosti tohoto zákona předat ministerstvu údaje o provedených registracích.
K provedení ustanovení § 5 odst. 1 písm.c) vydá ministerstvo vyhlášku.
Změna a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 597/1992 Sb., zákona ČNR č. 36/1993 Sb. a zákona č. 40/1995 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 2 odstavci 1 se za písmeno f) připojují nová písmena g), h) a i), která znějí:
"g) zpravodajským pořadem pořad, který informuje o aktuálních událostech,
h) publicistickým pořadem pořad, který vysvětluje souvislosti jevů a událostí,
i) zpravodajstvím vysílaná informace, která umožňuje veřejnosti získat přehled o podstatných aspektech aktuální události.".
2. V § 5 se za písmeno f) připojuje písmeno g), které zní:
"g) zajistit, aby byly zpravodajské a publicistické pořady označeny názvem.".
3. V § 6 se za odstavec 3 připojuje nový odstavec 4, který včetně poznánky pod čarou č. 2a zní:
" (4) Provozovatel neodpovídá za pravdivost údajů obsažených ve vysílané reklamě2a).
______________________
2a) Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.".
4. Za § 8 se připojují nové § 8a, 8b, 8c, 8d, 8e, 8f, 8g a 8h, které znějí:
(1) Provozovatelé, kteří smluvně získali výhradní oprávnění k vysílání nebo pořízení záznamu určité události, jsou povinni pro účely zpravodajství umožnit ostatním provozovatelům nebo jimi pověřeným osobám bezplatně pořizovat záznam nebo uskutečnit přímý přenos z této události, pokud tak tito ostatní provozovatelé nebo jimi pověřené osoby činí vlastními prostředky.
(2) Provozovatelé, kteří smluvně nezískali výhradní oprávnění k vysílání nebo pořízení záznamu určité události a mají podle odstavce 1 právo pořizovat záznam nebo provádět přímý přenos z této události pro účely zpravodajství, jsou povinni dodržet tyto podmínky:
a) maximální rozsah vysílaného zpravodajství nesmí překročit 90 vteřin,
b) zpravodajství lze během jednoho dne opakovat pouze dvakrát,
c) zpravodajství může být vysíláno pouze v rámci pravidelného zpravodajského pořadu.
Pokud bylo ve zpravodajském nebo publicistickém pořadu odvysíláno sdělení obsahující nepravdivé nebo pravdu zkreslující údaje o osobě, která je z tohoto sdělení určitelná, je provozovatel povinen na požádání této osoby odvysílat opravu. Jde-li o osobu fyzickou, je v případě její smrti povinen tak učinit na požádání jejího manžela nebo dětí, a není-li jich, jejích rodičů.
Pokud bylo ve zpravodajském nebo publicistickém pořadu odvysíláno sdělení o trestním řízení po zahájení trestního stíhání nebo o správním řízení ve věcech přestupků nebo správních deliktů vedeném proti osobě, která je z tohoto sdělení určitelná, je provozovatel povinen na požádání této osoby odvysílat informace o výsledku těchto řízení jako dodatečné sdělení; v případě její smrti je povinen tak učinit na požádání jejího manžela nebo dětí, a není-li jich, jejích rodičů.
Povinnost provozovatele podle § 8b a 8c vzniká, uplatní-li oprávněná osoba svůj požadavek písemně u provozovatele do 15 dnů od odvysílání napadeného sdělení a navrhne-li požadované znění opravy nebo dodatečného sdělení v přiměřeném rozsahu.
(1) Provozovatel je povinen opravu nebo dodatečné sdělení odvysílat:
a) v nejbližším připravovaném pořadu stejného typu, jako byl pořad, v němž bylo zveřejněno napadené sdělení, a to tak, aby oprava nebo dodatečné sdělení byly co do času a formy rovnocenné a co do rozsahu přiměřené napadenému sdělení,
b) s výslovným označením "oprava" nebo "dodatečné sdělení",
c) bezplatně,
d) v témže jazyce,
e) s uvedením jména a příjmení fyzické osoby nebo názvu právnické osoby, která návrh podala.
(2) Není-li možné uveřejnění opravy nebo dodatečného sdělení v pořadu stejného typu, v němž bylo zveřejněno napadené sdělení, je provozovatel povinen odvysílat je v pořadu podobného typu vysílaného v rovnocenném čase.
(3) Provozovatel je povinen o vysílání opravy nebo dodatečného sdělení informovat oprávněnou osobu před jejich vysíláním.
(4) Provozovatel nesmí obsah odvysílané opravy nebo dodatečného sdělení komentovat v pořadu, ve kterém jsou vysílány.
Opravu nebo dodatečné sdělení není provozovatel povinen odvysílat, jestliže:
a) napadené údaje či sdělení odpovídají obsahu pravomocného nebo předběžně vykonatelného rozhodnutí soudu nebo správních orgánů, nebo
b) soud pravomocným nebo předběžně vykonatelným rozhodnutím uložil provozovateli povinnost uveřejnit napadené údaje nebo sdělení, nebo
c) v případě uplatnění práva na opravu šlo o sdělení odvysílané na základě souhlasu oprávněné osoby, nebo
d) návrh textu opravy nebo dodatečného sdělení je v rozporu s právními předpisy.
Provozovatel má právo odvysílání opravy nebo dodatečného sdělení výslovně písemně odmítnout.
Oprávněná osoba se může domáhat u soudu práva na uveřejnění opravy nebo dodatečného sdělení ve lhůtě do patnácti dnů ode dne, kdy
a) marně uplynula lhůta, v níž měl provozovatel toto právo uspokojit, nebo
b) bylo oprávněné osobě doručeno odmítnutí provozovatele podle § 8g.
Po uplynutí této lhůty toto právo zaniká.".
5. V § 20 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
"(6) Pokutu od 1 000 Kč do 50 000 Kč lze uložit provozovateli, který nezajistil označení zpravodajského nebo publicistického pořadu názvem.".
Dosavadní odstavce 6 až 10 se označují jako odstavce 7 až 11.
6. V § 20 se v odst. 10 vypouští druhá věta.
7. V § 20 se za odst. 10 připojuje nový odstavec 11, který včetně poznámky pod čarou č. 10a zní:
" (11) Pokuty vybírá a vymáhá Rada české republiky pro rozhlasové a televizní vysílání podle zvláštního předpisu 10a).
____________________
10a) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.".
Zákon č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou, Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků, ve znění zákona č. 494/1992 Sb. a zákona č. 597/1992 Sb., se mění takto:
1. V § 2 písmeno b) se vypouštějí slova "a zpravodajským agenturám".
2. V § 3 odstavec 1 se vypouštějí slova "a zpravodajské agentury".
Zrušují se:
1. zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění zákona č. 84/1968 Sb., zákona č. 86/1990 Sb. a zákona č. 425/1990 Sb.,
2. vyhláška ministerstva školství a kultury č. 140/1964 Sb., o povinných a pracovních výtiscích.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.ledna 1996.
Obecná část
Současná právní úprava vydávání periodického tisku, kterou představuje zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a jiných informačních prostředcích, ve znění zákona č. 86/1990 Sb., je i přes řadu změn provedených v roce 1990 značně zastaralá a pro současné podmínky nevyhovující. Novela sice odstranila největší překážky svobodného trhu, které původní tiskový zákon vytvářel (především zrušila cenzurní a sankční pravomoci Federálního úřadu pro tisk a informace), i nadále však tiskový zákon obsahuje mnoho již překonaných ustanovení, např. v úpravě postavení vydavatele, šéfredaktora a redaktorů. Navíc také zcela postrádá ustanovení o sankcích za nedodržení povinností jím ukládaných.
Relativně nová úprava provozování rozhlasového a televizního vysílání přijatá zákonem č. 468/1991 Sb., zavádějícím tzv. duální systém vysílání, představuje z celé mediální oblasti úpravu nepochybně nejmodernější. Nicméně i zde je potřeba stanovit některé práva a povinnosti, které tvoří základní pravidla činnosti médií a která návrh při respektování specifika dané oblasti formou doplňků a změn platného zákona zavádí, zejména pokud jde o ochranu práv třetích osob v souvislosti s publicistickou a zpravodajskou činností v rámci rozhlasového a televizního vysílání.
Řada institutů běžných pro právní řád demokratické společnosti, jako je např. právo na uveřejnění dodatečného sdělení, v platných předpisech chybí. Předložený návrh nového zákona proto stanoví podmínky vzniku tohoto práva a způsob a postup při jeho uplatnění. Dosavadní, v praxi problematická úprava práva na opravu nepravdivých nebo pravdu zkreslujících údajů, podle níž byl odpovědným šéfredaktor a nikoli vydavatel (takže i když byl šéfredaktor soudním rozhodnutím uznám povinným
opravu uveřejnit, toto rozhodnutí nezavazovalo vydavatele, který má při rozhodování o tom, co bude uveřejněno, konečné slovo), byla proto přepracována. Jak pro institut opravy, tak pro nově zavedený institut dodatečného sdělení se zavádí nedělitelná odpovědnost vydavatele a povinnost uveřejnit opravu či dodatečné sdělení se přenáší z šéfredaktora přímo na vydavatele. Dochází také k úpravě odpovědnosti za obsah šířené reklamy, která je exempcí z obecné odpovědnosti vydavatele nebo provozovatele za obsah vydávaného tisku či vysílaných pořadů. Důležitou úlohu při ochraně práv třetích osob má i povinné označování tisku nebo vysílaných pořadů, které umožní identifikaci odpovědných osob a usnadní tak dotčeným osobám domáhat se svých práv.
Platný tiskový zákon, podle něhož je pro vznik oprávnění vydávat periodický tisk nutná registrace vydavatele ministerstvem kultury, se střetává s novějším zákonem o živnostenském podnikání, takže vydavatel, na rozdíl od ostatních podnikatelů, musí pro svou činnost získat oprávnění dvě. Uvedená duplicita je proto v návrhu zrušena. Režim vydavatelské činnosti včetně vzniku oprávnění tuto činnost provozovat se bude řídit jen živnostenským zákonem, což zcela postačí. Ministerstvu kultury zůstane pouze vedení evidence titulů periodického tisku na základě ohlašovací povinnosti vydavatele, rozšířené o tituly tzv. regionálního tisku, dosud registrovaného okresními úřady.
Návrh ruší zastaralou vyhlášku o povinných a pracovních výtiscích, která stále ještě platí pro periodický tisk, nemá však oporu v zákoně, a její platnost je tedy právně pochybná. Povinnost vydavatele periodického tisku odvádět povinný výtisk je stanovena přímo v návrhu zákona s tím, že počet výtisků byl zredukován na míru nezbytně nutnou pro plnění funkcí tohoto výtisku v oblastech konzervace a bibliografického zpracování.
Vzhledem k častým sporům mezi provozovateli, kteří smluvně získali exkluzivní práva na přímý přenos anebo pořízení záznamu z určité události, a ostatními provozovateli, kteří tato exkluzivní práva nezískali, byl jako součást novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání nově definován pojem
"zpravodajství" a rovněž tak byla zakotvena povinnost provozovatelů, kteří jsou nositeli exkluzivních práv, umožnit ostatním provozovatelům pořídit záznam nebo uskutečnit přímý přenos z takové události pro účely zpravodajství. Ostatní provozovatelé mají právo pořizovat záznam nebo uskutečnit přímý přenos z těchto událostí pouze pro účely zpravodajství, a to za podmínek stanovených zákonem.
Uvedené ustanovení je v souladu s právním režimem běžným v zemích Evropské unie, zejména i s čl. 9 Evropské konvence o televizi přesahující hranice států.
Jako součást novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání bylo zvažováno nové zavedení určitého omezení koncentrace majetku, při níž by jeden subjekt současně provozoval či kontroloval různé druhy médií. Tato koncentrace má zvlášť závažný dosah při provozování rozhlasového nebo televizního vysílání a současném vydávání periodického tisku, popřípadě při souběhu provozování rozhlasového a televizního vysílání, a proto ji předkladatel navrhoval limitovat v zájmu ochrany společnosti před vznikem informačního monopolu a s cílem vytvořit záruku plurality názorů pro demokratickou společnost nezbytných. V současné době je nutno poukázat na významnou roli orgánu udělujícího licenci, který má ve smyslu právního předpisu (zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání) dbát na to, aby žádný z žadatelů nezískal dominantní postavení v hromadných sdělovacích prostředcích. Ministerstvo pro hospodářskou soutěž poskytuje tomuto orgánu potřebnou součinnost a informace pro rozhodovací činnost. I přes to, že vláda nakonec dospěla k závěru, že tato problematika spadá pod obecná antimonopolní ustanovení, jejichž naplňováním by se mělo zabývat ministerstvo pro hospodářskou soutěž, je třeba poukázat na nezastupitelnou roli shora uvedeného orgánu, neboť základními kriterii pro rozhodování ministerstva pro hospodářskou soutěž jsou kriteria zakotvená v zákoně na ochranu hospodářské soutěže, která jsou převážně ekonomického charakteru. Nezastupitelnost role orgánu udělujícího licenci spočívá především v zajištění
vícenázorového pohledu na řešení uvedené problematiky.
Návrh zákona počítal původně i s úpravou práv a povinností provozovatele zpravodajské agentury, aby se tak navázalo na úpravu v platném tiskovém zákoně, který agenturu uvádí jako jeden z hromadných informačních prostředků. Tato úprava se však ukázala jako nadbytečná, neboť návrh zákona je zaměřen na šíření informací věřejnosti, nikoli na šíření informací subjektům individuálně určeným. Návrh se proto zpravodajských agentur dotýká pouze tím, že počítá s určitými úpravami § 2 a § 3 zákona č. 136/1991 Sb., které předpokládají vazbu provozování agentury na udělení licence, a představují tedy brzdu rozvoje podnikání v dané oblasti. Navrhovanou úpravou bude podnikání v dané oblasti podřízeno režimu živnostenského zákona jako živnost volná ohlašovací.
Dopad na státní rozpočet ani na odvodové povinnosti fyzických a právnických osob návrh nepředpokládá. V souvislosti s evidencí tisku se počítá s využitím stávajících kapacit ministerstva kultury, zatímco okresním úřadům současná registrace regionálního periodického tisku odpadne.
Uplatnění návrhu v praxi bude mít za následek určitý nárůst činnosti orgánů státní správy v oblasti rozhodování o sankcích, kde se nově zavádí pravomoc ministerstva kultury. Výdaje na tuto činnost by měly být kryty z rozpočtu ministerstva. U okresních úřadů bude zrušení povinné registrace tisku znamenat úsporu administrativní práce. Na druhé straně však je nutno počítat se zrušením příjmů okresních úřadů ze správních poplatků vyměřovaných za registraci regionálních periodik.
S ohledem na podstatnou redukci počtu příjemců bezplatných povinných výtisků periodického tisku lze předpokládat, že instituce, které dosud podle vyhlášky o povinných a pracovních výtiscích byly příjemci povinného výtisku a kterým nová úprava toto právo již nedává, budou na nutný nákup tisku potřebovat finanční prostředky. Jejich nároky by měly být uspokojeny v rámci rozpočtu příslušných zřizovatelů.
Z důvodů určitého posunu v úpravě práva na uveřejnění opravy a zakotvení nového práva na uveřejnění dodatečného sdělení nelze vyloučit zvýšení soudní agendy. V současné době však nelze odhadnout, jak četné budou nové soudní spory, a tudíž zda a jaké si vyžádají náklady, popřípadě požadavky na počet pracovníků.
Nepočítá se ani se zvýšením nákladů na činnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Sankční oprávnění dostávají i okresní úřady, které je mohou pokrýt využitím stávajících struktur. V této souvislosti je třeba připomenout, že pokuty ukládané na základě předkládaného návrhu by naopak měly být pro státní rozpočet přínosem.
Návrh je v souladu s Evropskou konvencí lidských práv a s doporučeními Rady Evropy, týkajícími se hromadných sdělovacích prostředků. Jedná se především o doporučení vzešlé z 3. Evropské konference o politice v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, která se konala v říjnu 1991 v Nikósii, jakož i s Evropskou úmluvou o televizi přesahující hranice států. Konkrétně jde o soulad s články 7 a 8 této úmluvy obsahujícími závazek chránit základní práva třetích osob a zajistit, aby zpravodajství uvádělo fakta a události objektivně. Projednání přístupu k této úmluvě je obsaženo v plánu práce vlády do konce tohoto roku. Co se týká ochrany práv třetích osob, je návrh zákona v souladu i se Směrnicí Rady ES č. 89/552/EHS, zejména s jejím čl. 23. Samostatnou úpravu postavení a činnosti hromadných sdělovacích prostředků právo Evropské unie neobsahuje.
Zvláštní část
K § 1:
Ustanovení definuje pojmy užívané v zákoně. Vymezuje pojem periodického tisku způsobem, který vychází z dosavadní úpravy, a to pozitivně i negativně, a pojem veřejného šíření tisku, který zahrnuje jak šíření zdarma např. rozdáváním, tak i za úplatu.
K § 2 a 3:
Účelem navrženého ustanovení je identifikace jednotlivých titulů tisku, popřípadě odpovědných osob, umožňující kontrolu dodržování povinností uložených tímto zákonem i dalšími právními předpisy. Tato identifikace je potřebná i v případech porušení právem chráněných zájmů právnických a fyzických osob obsahem tisku. Uvádění dalších údajů podle rozhodnutí vydavatele tím není vyloučeno. Evidenční číslo titulu je přidělováno v souvislosti s jeho zápisem do evidence periodického tisku vedené ministerstvem kultury podle § 4.
Na úpravu povinnosti vydavatele uvádět v periodickém tisku zákonem stanovené identifikační údaje navazuje i úprava povinnosti osob, které na území České republiky periodický tisk veřejně šíří. Vztahuje se na veškeré možné způsoby veřejného šíření periodického tisku a řeší i případy, kdy je na území republiky veřejně šířen tisk zahraničních vydavatelů, ať již v češtině nebo cizích jazycích. Pro distributory takového tisku pak ze zákona vyplývá rovněž povinnost, aby na jimi šířeném zahraničním tisku zajistily uvedení základních identifikačních údajů, pochopitelně s výjimkou evidenčního čísla titulu přidělovaného MK ČR, které v tomto případě nepřichází v úvahu. Cílem navrhované úpravy je v zájmu ochrany práv třetích osob zabránit, aby byl na území republiky šířen neidentifikovatelný tisk.
K § 4:
Možnost uplatnění sankčních ustanovení zákona předpokládá nezbytnou znalost jak okruhu vydavatelů periodického tisku, tak i veškerých vydávaných titulů. Evidence vydavatelů vedená živnostenskými úřady je v tomto směru nedostatečná, protože nepokrývá rozsah a zaměření činnosti jednotlivých vydavatelů. V praxi je totiž obvyklé vydávání více titulů s různou periodicitou a odlišným okruhem čtenářů jedním vydavatelem. Evidence titulů na centrální úrovni je nezbytná pro výkon funkce
ministerstva jako orgánu státní správy, do jehož působnosti oblast periodického tisku náleží, a má význam i pro mezinárodní statistiku. Z toho důvodu nelze následnou evidenci chápat jako byrokratické zasahování do podnikatelské sféry jednotlivých osob.
K § 5:
Institut povinného výtisku představuje jednu ze záruk rovnoprávného zpřístupnění domácí produkce periodického tisku a v něm obsažených informací všem občanům (bibliografická registrace tisku umožňuje též jeho využití k vědeckým účelům a zpřístupnění i v mezinárodním měřítku). Ustanovení § 5 nahrazuje již zcela nevyhovující vyhlášku o povinných a pracovních výtiscích. Koresponduje s úpravou obsaženou v zákoně o neperiodických publikacích. Radikálně snižuje počet odevzdávaných povinných výtisků. Povinnost odvádět povinný výtisk je stanovena pouze v míře nutné pro plnění jeho základních funkcí, kterými jsou zejména vytvoření maximálně úplné konzervační sbírky národní produkce a její maximálně úplné bibliografické zpracování. Z důvodů bezpečnostních je navrženo další místo uložení konzervačního fondu (výběr knihovny opět koresponduje se zákonem o neperiodických publikacích).Protože užití obecných předpisů pro reklamaci vadného výtisku není v případě odvádění povinného výtisku možné, stanoví se zvláštní režim podle odstavce 2.
K § 6 a 7:
Návrh vychází z potřeby zajistit v nezbytném rozsahu odpovídající opravu nepravdivých nebo pravdu zkreslujících údajů uveřejněných v periodickém tisku. Navazuje na úpravu v platném zákoně, kterou dále rozvíjí. Vypouští se podmínka, aby se nepravdivé nebo pravdu zkreslující údaje musely dotýkat cti či dobrého jména oprávněné osoby. Vylučuje se tak směšování objektivních a subjektivních faktorů, které je zdrojem problémů při aplikaci platného tiskového zákona.
Právo na uveřejnění dodatečného sdělení mají kromě osob fyzických v případě řízení o správních deliktech i právnické osoby. Institut práva požadovat uveřejnění dodatečného sdělení je do našeho právního řádu nově zaveden, v evropských zemích je však již běžně užíván. Jeví se jako praktický a opodstatněný s ohledem na zásadu presumpce neviny při současném považování rozhodnutí orgánů činných v trestním či správním řízení za pravdivá.
Okruh osob, které tato práva mohou uplatňovat v případě smrti oprávněné osoby, byl stanoven shodně s § 15 občanského zákoníku, protože se jedná o institut blízký úpravě práva na ochranu osobnosti.
Cílem těchto ustanovení není suplovat či vyloučit možnost oprávněné osoby domáhat se svých práv z titulu práva na ochranu osobnosti podle § 11 a násl. občanského zákoníku.
K § 8:
Zákon stanoví podmínky uplatnění práv podle předcházejících ustanovení. Písemná forma žádosti o uveřejnění opravy či dodatečného sdělení je nezbytná. Lhůty jsou určeny tak, aby byl proces nápravy rychlý a operativní a zároveň aby byla vydavateli periodického tisku zavedením prekluzivních lhůt poskytnuta určitá právní jistota.
Případná snaha o nápravu z iniciativy vydavatele musí předcházet žádosti o uveřejnění opravy či dodatečného sdělení a může být jedním z důkazních prostředků v případném soudním sporu. Nutné je, aby úkony vydavatele odpovídaly zákonem stanoveným požadavkům.
K § 9:
Řeší se možnost vydavatele uveřejnění opravy nebo dodatečného sdělení výslovně odmítnout. Právo oprávněné osoby domáhat se tohoto práva u soudu tím není dotčeno, pouze se zkracuje lhůta k jeho uplatnění.
K § 10:
Toto ustanovení vymezuje způsob publikování opravy nebo dodatečného sdělení, zejména pokud jde o jejich rovnocennou kvalitu.
K § 11:
Úprava postihuje taxativně vypočtené příklady, kdy má vydavatel možnost uveřejnění opravy nebo dodatečného sdělení odmítnout. Vydavateli periodického tisku se poskytuje ochrana, zejména pokud přebírá rozhodnutí soudu nebo mu je přímo soudem stanovena povinnost rozhodnutí uveřejnit. Rovněž je vyloučena možnost požadovat uveřejnění textů, jimiž by byly porušeny právní předpisy.
K § 12:
Řeší se případy, kdy vydavatel odmítne žádost o uveřejnění opravy nebo dodatečného sdělení, popřípadě nedodrží postup podle § 10.
K § 13:
V souvislosti s uveřejňováním reklamy v periodickém tisku je vydavatel povinen zajistit dodržení povinností podle zákona o regulaci reklamy i dalších předpisů. Není však možné činit jej odpovědným za pravdivost údajů v uveřejněné reklamě obsažených, neboť není v jeho možnostech kontrolovat obsah uveřejňované reklamy z hlediska pravdivosti údajů o hodnotě či kvalitě propagovaných výrobků, popřípadě služeb, protože se často jedná o vysoce odborné údaje a reklama navíc pracuje s určitou mírou nadsázky.
K § 14:
Ustanovení obsahuje sankce za nedodržení povinností podle tohoto zákona. Úprava postihuje jak vydavatele, tak i další osoby, které veřejně šíří periodický tisk. O pokutách rozhodují orgány státní správy podle obecných předpisů o správním řízení. O sankcích za porušení povinností vydavatelem rozhoduje v prvé instanci ministerstvo kultury, které má s ohledem na vedení evidence titulů možnost kontroly. O sankcích vůči osobám, které periodický tisk šíří, pak rozhodují okresní úřady.
K § 15:
Toto přechodné ustanovení umožní převzetí údajů z již existujících evidencí, vedených okresními úřady v souvislosti s rozhodováním o registraci vydavatelů regionálního periodického tisku.
K § 16:
Ustanovení obsahuje zmocnění k vydání vyhlášky k provedení § 5 odst. 1 písm. c).
K § 17:
Některá práva a povinnosti stanovené tímto zákonem, které mají charakter obecných pravidel činnosti medií, je potřebné zavést i pro rozhlasové a televizní vysílání, proto se jako součást návrhu předkládá i novela zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
K bodu 1:
Návrh definuje pojmy zpravodajský a publicistický pořad, jichž se zmíněná práva či povinnosti dotýkají. Rovněž tak se z důvodů blíže uvedených v obecné části důvodové zprávy zavádí nově pojem "zpravodajství".
K bodu 2:
Provozovateli se ukládá povinnost označovat vysílané zpravodajské a publicistické pořady názvem tak, aby se umožnila jejich identifikace. Za nedodržení této povinnosti se pak dále v návrhu stanoví sankce, přičemž rozhodování o ní ponechává návrh Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání jako orgánu příslušnému podle zákona č. 468/1991 Sb.
K bodu 3:
V souvislosti s vysíláním reklamy je provozovatel povinen zajistit dodržení povinností podle zákona o omezení reklamy. Není však možné, aby kontroloval a zjišťoval pravdivost údajů, které jsou obsahem uveřejňované reklamy, protože nemá možnost ověřovat jednotlivé často vysoce odborné údaje.
K bodu 4:
V § 8a se stanoví podmínky a způsob pořízení a užití zpravodajství definovaného v bodě 1, a to tak, že se zavádí povinnost provozovatele, který má exkluzivní práva k vysílání určité události, umožnit ostatním provozovatelům pořídit zpravodajství, a dále těmto provozovatelům vymezuje podmínky, za kterých lze zpravodajství odvysílat určením délky zpravodajství a periodicity jeho odvysílání.
Navrhovaná úprava zamezuje zneužití takto pořízeného zpravodajství v jiných typech pořadů.
Toto ustanovení nikterak nebrání eventuálním smluvním ujednáním, pokud by jiný provozovatel chtěl pro účely zpravodajství užít záznam či vysílání pořízených držitelem exkluzivních práv.
V § 8b a násl. se k zajištění ochrany práv třetích osob provozovateli, obdobně jako je tomu u vydavatelů periodického tisku, ukládá na základě žádosti oprávněné osoby povinnost
odvysílat opravu nebo dodatečné sdělení a stanoví se postup a podmínky její realizace včetně výjimek.
K bodům 5 až 7:
Stanoví se sankce za nedodržení povinností nově uložených provozovateli, včetně úpravy postupu ukládání, vybírání a vymáhání pokut.
K § 18:
Protože návrh počítá s tím, že provozování zpravodajské agentury bude podřízeno režimu živnostenského zákona, navrhuje se změna § 2 a § 3 zákona č. 136/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
K § 19:
Zákon by měl plně nahradit platnou úpravu vydávání periodického tisku, proto se navrhuje její zrušení.
K § 20:
Navrhuje se předpokládaná účinnost zákona.
kterou se stanoví příslušnost knihoven podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o periodickém tisku, o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a o změně zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou, Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků, ve znění pozdějších předpisů.
Ministerstvo kultury podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o periodickém tisku, o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a o změně zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou, Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků, ve znění pozdějších předpisů, stanoví:
Příslušnost knihoven podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona se určuje takto:
a) Státní vědecká knihovna Kladno je příslušnou pro vydavatele, kteří mají sídlo nebo trvalý pobyt v okresech Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Příbram, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ a Rakovník,
b) Městská knihovna v Praze je příslušnou pro vydavatele, kteří mají sídlo nebo trvalý pobyt v Praze,
c) Státní vědecká knihovna České Budějovice je příslušnou pro vydavatele, kteří mají sídlo nebo trvalý pobyt v okresech České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor,
d) Státní vědecká knihovna Plzeň je příslušnou pro vydavatele, kteří mají sídlo nebo trvalý pobyt v okresech Domažlice, Cheb, Karlovy Vary, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany, Sokolov a Tachov,
e) Státní vědecká knihovna Ústí nad Labem je příslušnou pro vydavatele, kteří mají sídlo nebo trvalý pobyt v okresech Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem,
f) Státní vědecká knihovna Liberec je příslušnou pro vydavatele, kteří mají sídlo nebo trvalý pobyt v okresech Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Liberec,
g) Státní vědecká knihovna Hradec Králové je příslušnou pro vydavatele, kteří mají sídlo nebo trvalý pobyt v okresech Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Svitavy, Trutnov a Ústí nad Orlicí,
h) Státní vědecká knihovna Ostrava je příslušnou pro vydavatele, kteří mají sídlo nebo trvalý pobyt v okresech Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Bruntál, Břeclav, Frýdek-Místek, Hodonín, Jeseník, Jihlava, Karviná, Kroměříž, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava-město, Prostějov, Přerov, Šumperk, Třebíč, Uherské Hradiště, Vsetín, Vyškov, Zlín, Znojmo a Žďár nad Sázavou.