Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (tisk č. 2002)

předložené dopisem předsedy vlády Václava Klause ze dne 5. ledna 1996 (čj. 3425/96 - OVA)

Vláda na své schůzi dne 3. ledna 1996 posoudila a projednala návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a vyjádřila s tímto návrhem zákona nesouhlas.

Vláda současně předkládá Poslanecké sněmovně vlastní návrh novely zákona o správě daní a poplatků, který se svým zaměřením v podstatné části sice shoduje s poslaneckým návrhem, jsou však do něho zapracována některá formulační zpřesnění a především neobsahuje ta ustanovení obsažená v poslaneckém návrhu, s nimiž vláda nesouhlasí. Konkrétně jde o ustanovení uvedená v poslaneckém návrhu pod body 6 a 7, k nimž má vláda tyto připomínky:

K bodu 6

Účelem navrženého ustanovení má být poskytnutí určité jistoty poplatníkům, že jimi podané odvolání bude vyřízeno ve stanovené lhůtě. V zákoně však může jít v tomto případě pouze o lhůtu pořádkovou, s níž nejsou spojeny právní důsledky. Pro vyřízení odvolání v přiměřené lhůtě byla již Ministerstvem financí vydána, jak je to uvedeno i v důvodové zprávě, závazná směrnice pro finanční úřady a její dodržování je kontrolováno. Jde o efektivnější způsob včasného vyřizování podaných odvolání, než zapracování pořádkové lhůty do zákona.

Nehledě k tomu vláda upozorňuje, že způsob, jakým je navržené ustanovení v bodě 6 zpracováno, má řadu nedostatků:

- nerozlišuje se v něm správce daně a odvolací orgán,

- vyplývá z něho, s přihlédnutím k příslušnému ustanovení zákona nedotčeného navrženou novelou, nelogický závěr, že správce dané může odvolání vyhovět do 9 měsíců, ale odvolání zamítnout musí do 3 měsíců,

- nepokrývá lhůtu, v níž správce daně má postoupit odvolání odvolacímu orgánu, a lhůtu, v níž má o odvolání rozhodnout odvolací orgán,

- s nedodržením pořádkové lhůty pro vyřízení odvolání spojují fikci vyčerpání řádných opravných prostředků, přestože institut vyčerpání opravných prostředků je nutno posuzovat i z hlediska navazujícího soudního řízení tak, že o podaných opravných prostředcích bylo správním orgánem skutečně rozhodnuto. Navrhovaná fikce vyřízení odvolání vede pak k takovým obtížně řešitelným otázkám, na které návrh zákona nedává odpověď, jako například, jak bude soudní řízení v tomto případě konstruováno, proti komu bude žaloba směřovat, co jí má být požadováno, co bude předmětem soudního projednání a rozhodnutí, jaké účinky bude toto rozhodnutí mít a podobně;

- v odstavci 3 větě poslední je věcně nesprávně ministr pojat jako osoba stojící mimo ministerstvo, kromě toho není zřejmé, o vedoucího kterého ústředního orgánu státní správy, který je zde rovněž zmíněn, by mělo v daném případě jít.

K bodu 7

K navrženému ustanovení, jehož účelem má být zmírnění důsledků "nesprávných výkladů" daňových zákonů, vláda uvádí:

a) poplatníka, finanční orgán i soud zavazuje zákon. Výklad zákona má pouze napomoci uvádění zákona do praxe; je-li výklad sdělen nadřízeným finančním orgánem orgánu podřízenému, má pro podřízený orgán zpravidla povahu závazné instrukce, kterou se tento orgán musí při aplikaci řídit, navenek však může argumentovat pauze zákonem;

b) k nápravě nesprávných rozhodnutí správních orgánů jsou určeny soudy včetně Ústavního soudu ČR;

c) stát by zákonem neměl deklarovat a tolerovat, že jeho orgány podávají výklady zákonů, jež jsou se zákony v rozporu;

d) některé výklady zákona, které předložený návrh označuje jako výklady nesprávné, zřejmě vyplývají z toho, že ustanovení zákona je nejasné. K nápravě nemůže vést nahrazení zákona výkladem, ale novela zákona.

I při odhlédnutí od výše uvedených skutečností nelze věc upravit tak, jak je navrženo v bodě 7 novely, neboť z navrženého textu není například zřejmé

- kdo a podle jakých kritérií posoudí a rozhodne, že výklad zákona je nesprávný,

- proč má být prominuto pouze příslušenství daně (penále) a nikoliv samotná daň, jestliže výklad, kterým se poplatník, resp. správce daně řídil, je nesprávný.