Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Zákon České národní rady ze dne 5.května 1992 o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb. ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 302/1993 Sb., č. 315/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 85/1994 Sb., č. 255/1994 Sb. , č. 59/1995 Sb. a zákona č. 118/1995 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 14 odst. 4 se na konec odstavce připojuje věta:

"Je-li zamítavé rozhodnutí o včas podané žádosti podle odstavce 2 doručeno po uplynutí stanovené lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno, končí běh žádané lhůty až uplynutím tolika dnů po doručení zamítavého rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době podání žádosti do uplynutí stanovené lhůty.".

2. V § 14 odst. 13 se tečka na konci odstavce nahrazuje čárkou a připojuje se text:

" nestanoví-li tento zákon jinak.".

3. V § 16 odst. 8 se před poslední větu vkládá nová věta, která zní:

" Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny.".

4. V § 40 odst. 3 se v předposlední větě slova "uložena u správce" nahrazují slovy "doručena správci”.

5. V § 41 odst. 4 zní:

"(4) Dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší, proti poslední známé daňové povinnosti, lze platně podat nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků podle § 54 a 55b, a to do lhůty stanovené v § 47 odst.1, není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak. Toto dodatečné daňové přiznání nebo hlášení nelze však platně podat v případech, kdy

a) původní daňová povinnost byla stanovena podle pomůcek nebo byla sjednána,

b) je uplatňováno snížení základu daně v důsledku snížení výnosů (příjmů) či uskutečněných zdanitelných plnění nebo zvýšení nákladů (výdajů) či přijatých zdanitelných plnění, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto v odvolání nebo v mimořádném opravném prostředku,

c) se týká daňové povinnosti, kde rozhodnutí o ní bylo již pravomocně přezkoumáno soudem.

Dodatečné přiznání na nižší daňovou povinnost nebo vyšší ztrátu nelze dále podat, pokud by jím byla dotčena část daňové povinnosti již jednou dodatečně stanovená, při použití stejných důkazů."

6. Za § 50 se vkládá nový § 5Oa, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou zní :

Lhůty pro vyřízení odvolání

(1) Lhůta pro rozhodnutí o odvolání činí pro správce daně devět měsíců ode dne, kdy obdržel odvolání. Je-li o odvolání rozhodováno podle § 49 odst. 1 nebo odst. 2 činí lhůta pro rozhodnutí o odvolání tři měsíce, ode dne , kdy správce daně obdržel odvolání.

(2) Při nedodržení lhůt stanovených v odstavci 1 může se daňový subjekt, po prohlášení do protokolu u správce daně, obrátit s žalobou na soud, neboť nedodržení těchto lhůt se pro účely ustanovení zvlášního zákona posuzuje jako vyčerpání řádných opravných prostředků ^25a).

(3) U mimořádně složitých a odůvodněných případů, zejména u případů s mezinárodním prvkem, může na žádost správce daně Ministerstvo lhůty uvedené v odstavci 1 prodloužit. O tomto prodloužení musí být daňový subjekt současně vyrozuměn. Rozhoduje-li o odvolání Ministerstvo je oprávněn prodloužit lhůtu ministr nebo vedoucí ústředního orgánu státní správy.

________________________________________________

^25a) § 247 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád.

7. V § 55a odst.1 se na konec odstavce připojuje věta, která zní:

"Je-li žádost o prominutí příslušenství daně uplatněna z důvodu nesprávného výkladu daňového zákona zveřejněného Ministerstvem, nebo poskytnutého písemně daňovému subjektu správcem daně, žádosti se vyhoví vždy v plném rozsahu."

8. V § 55a odst. 4 se na konec odstavce připojuje věta, která zní:

"Týká-li se rozhodnutí více daňových subjektů, považuje se za den doručení den jeho zveřejnění ve Finančním zpravodaji".

9. V § 63 odst. 2 se na konec odstavce připojuje nová věta, která zní:

"Penále stanovené podle tohoto ustanovení se uplatní nejdéle za 500 dnů prodlení, za každý další den prodlení se uplatní penále ve výši 140% diskontní úrokové sazby platné v první den kalendářního čtvrtletí.".

10. V § 63 odst. 3 se na konci odstavce připojuje nová věta, která zní :

"Penále stanovené podle tohoto ustanovení se uplatní nejdéle za 500 dnů prodlení, za každý další den

prodlení se uplatní penále ve výši 140% diskontní úrokové sazby platné v první den kalendářního čtvrtletí”.

11. Za § 102b se vkládá nový §102c, který zní:

§ 63 odst.2 a 3 se uplatní od účinnosti tohoto zákona i zpětně od 1.1.1993 ve všech případech, kdy nebylo penále dosud vyměřeno".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Obecná část

Tento návrh novely zákona o správě daní a poplatků si klade za cíl zmírnit přirozené napětí mezi správcem daně a daňovým poplatníkem tak, aby účelu zákona, tj. správného vyměření a vybrání daní bylo dosaženo, avšak aby v průběhu tohoto procesu nebyl daňový dlužník bezdůvodně šikanován nebo ekonomicky likvidován. Důsledkem některých současných ustanovení je, že správce bere při daňovém řízení, zejména při kontrolách, zřetel pouze okolnosti, které mají za následek zvýšení daně u daňového subjektu bez toho, že by vzal v úvahu i okolnosti, které svědčí ve prospěch daňového subjektu. Návrh se pokouší poněkud narovnat vztah daňový poplatník - správce daně, který je dosud značně vychýlen na stranu správce daně a má ve svých důsledcích negativní účinek na platební morálku daňových poplatníků.

Návrh se dotýká zejména dvou okruhů problémů. Jednak je to vymezení lhůt pro správce daně na vyřizování podání daňových subjektů a zpřesnění toho, jaká je odpovědnost správce daně za informace, které daňovému subjektu poskytl. S tím souvisí i přesnější vymezení kdy, za jakých okolností a jaký je případný odkladný účinek podání.

Druhým okruhem je účelné využívání institutu penále, který by měl být institutem pomáhajícím při správném výběru daně, ale ne institutem likvidačním, neboť poplatník platící byť menší daň je pro státní rozpočet a národní hospodářství užitečnější než daňový poplatník zlikvidovaný. Navrhuje se proto, zejména u chyb zjištěných po delší době, omezit horní hranici penále.

Realizace návrhu nebude mít žádný výrazný efekt na příjmy státního rozpočtu, neboť zpravidla jde stejně o velmi obtížně vymahatelné pohledávky. Naopak lze očekávat, že tato úprava zákona umožní přežití podniků, které se často bez vlastní viny dostaly do přechodných obtíží.

Část zvláštní

K bodu 1:

V zájmu právní jistoty daňových subjektů se navrhuje zakotvit odkladný účinek žádosti až do jejího vyřízení s tím, že po dobu probíhajícího řízení se původně stanovená lhůta staví. V současné době je zákonem umožněna situace, kdy správce daně s velkým zpožděním zamítá žádost o prodloužení stanovené lhůty s tím, že veškeré právní dopady nedodržení původní lhůty daňovým poplatníkem zůstávají zachovány. Pro vyřízení žádosti správce daně nemá stanovenou lhůtu. Např. při výzvě k doložení skutečností rozhodných pro správné stanovení daně v průběhu daňové kontroly bývá uložena neúměrně krátká lhůta, kterou daňový subjekt nemůže dodržet vůbec, nebo s krajními obtížemi. Zamítavé rozhodnutí o jeho žádosti je mu doručeno až po uplynutí lhůty, a protože tak poplatník nesplnil původně stanovenou povinnost, jsou objektivně dány podmínky proto, aby správce daně uplatnil pro stanovení daně pomůcky velmi volně definované v § 31 odst. 5.

K bodu 2

Jedná se o legislativně-technické opatření, s vazbou na změnu navrhovanou v bodě 1.

K bodu 3

V rámci zrovnoprávnění postavení daňového subjektu se navrhuje zakotvit do zákona správci daně povinnost přihlédnou při kontrole vždy též i ke zjištěným okolnostem, které svědčí i ve prospěch daňového poplatníka. Tento princip umožní řešit situace, které se v současnosti objevují velice často, zejména v průběhu daňových kontrol, a které nutí správce daně doměřovat daňovému poplatníkovi značné částky, ačkoli došlo k oboustrannému pochybení a skutečná daňová povinnost doměřené dani neodpovídá. Např. je-li zjištěno, že poplatník do daňového přiznání neuvedl příjem z nájemného, které jen přefakturoval na podnájemníka ve stejné výši jako sám platí, zvýší mu správce daně při kontrole příjmy o celou částku přijatého nájemného, náklady s tím spojené však do nákladů dodatečně nezahrne. V takových případech dochází k neúměrnému daňovému zatížení daňového poplatníka.

K bodu 4

V zákoně není upraven termín "uložení" a z praxe ani nevyplývá nutnost takový termín definovat.

K bodu 5

Navrhuje se připustit universální možnost podat přiznání k dani na nižší daň, nebo na vyšší daňovou ztrátu, což odpovídá logice rovnosti práv občana a státu a složité situaci v uplatňování daňové legislativy. Tento princip rovněž odpovídá běžným zvyklostem v zemích EU a posouvá tak vpřed postupnou konvergenci naší legislativy. Návrh dává přitom daňovému subjektu možnost učinit tak ve lhůtě dané tímto zákonem pro vyměření či doměření daně, nebo pro přiznání nároku na daňový odpočet. Zůstává při tom otevřena možnost zachovat zvláštní úpravu vytvořenou u jednotlivých daní (DPH, spotřební daně).

K bodu 6

Pro vyřízení odvolání není v zákoně stanovena správci daně ani odvolacímu orgánu žádná maximální lhůta. V současné době je od poloviny roku 1995 v platnosti pokyn MF č. D-125, který řeší lhůty pro vyřizování odvolání pro finanční úřady na max. dobu 3 měsíců ode dne, kdy jim bylo odvolání doručeno a pro finanční ředitelství 6 měsíců ode dne, kdy obdržela odvolání postoupená finančním úřadem. Nejde tedy o stanovení nových lhůt, ale pouze o jejich převzetí do novely zákona o správě daní a legislativní oporu daňového poplatníka v dané věci, která by mu umožnila rozhodnout, zda ještě vyčká rozhodnutí odvolacího orgánu, nebo se rozhodne postoupit záležitost přímo soudu k dalšímu řízení.

K bodu 7 a 8

Současná legislativní úprava daňových zákonů je vzhledem k rozmanitosti ekonomického života stručná. Ministerstvo financi se proto svými pokyny a stanovisky, zveřejňovanými nejčastěji ve Finančním zpravodaji, snaží reagovat na aktuální problémy. Jde o nutný postup, bez kterého by se mnohdy brzdil vývoj hospodářského života. Zveřejněné pokyny jsou často na hranici právních úprav a obvykle vykládají sporné body ve prospěch daňového poplatníka. Výjimkou však nejsou případy, kdy se dodatečně se značným zpožděním tyto výklady mění. Navrhuje se proto, v zájmu právní jistoty daňového poplatníka, stanovit pravidlo, podle kterého mu bude prominuto příslušenství daně (např. penále), jestliže prokazatelně došlo ke změně oficiálního výkladu v jeho neprospěch, případně správce daně nerespektuje názor nadřízeného orgánu. Stejnému režimu podléhá rovněž řízení o prominutí příslušenství daně v případech, kdy toto příslušenství vzniklo jako následek praktického uplatnění chybného právního názoru správce daně, byl-li daňovému poplatníkovi původní nesprávný právní názor prokazatelně sdělen

K bodu 9 a 10

Navrhuje se omezit maximální výši penále stanoveného poloviční (0,05% denně) až dvojnásobnou sazbou (0,2% denně), neboť současný právní stav, přes celkové snížení sazby penále k 1. lednu 1995 vede k tomu, že vzhledem k četnosti a několikaletému časovému odstupu daňových kontrol může být chyba, kterou u poplatníka zjistí správce daně, důvodem ekonomické likvidace. Nepovažujeme za správné, že rozhodujícím faktorem pro výši penále není podstata zjištěné chyby, ale pouze časový odstup od poslední daňové kontroly. Nelze se vždy spoléhat na to, že se podaří krajní případy řešit cestou prominutí příslušenství daně (oprávnění finančních orgánů). Novelou je stanovena hranice, od které se penále dále nezvyšuje. Jeden a půl roku považujeme za dostatečně dlouhou dobu pro vykonání pravidelné kontroly správcem daně. Max. lhůta 500 dnů prodlení pak odpovídá, při penále 0,2% denně, celkovému penále ve výší 100% doměrku. Za další období, které překračuje 500 dnů bude doměřeno penále ve výši 140% diskontní sazby tj. zhruba 13% p.a Tím bude zajištěno, že nedoplatek daně nebo zkrácení daně přesahující 500 dnů bude dál daňovému subjektu úročeno a protože v tomto případě bude úrok označen jako penále, bude mít sankční charakter se všemi důsledky tj. placení penále ze zisku po zdanění. Zkrácení příjmu státního rozpočtu bude za těchto podmínek penalizováno dle ustanovení § 63 odst. 2, 3 do 500 dnů prodlení a následně úročeno shora uvedenou sazbou ve výši 140% diskontní sazby

K bodu 11

Při vyměřování penále po nabytí účinnosti zákona, se bude postupovat podle nového znění §63 odst. 2 a 3. Penále již vyměřené se však nemění.

V Praze dne 29. 11. 1995

RNDr Tomáš Páv

(1) Není-li lhůta pro některý úkon v daňovém řízení stanovena obecně závazným právním předpisem, určí přiměřenou lhůtu rozhodnutím správce daně. Zároveň upozorní na právní důsledky nedodržení této lhůty. Lhůtu kratší osmi dnů lze stanovit jen zcela výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé.

(2) Z důležitých důvodů mohou osoby zúčastněné na řízení před uplynutím stanovené lhůty požádat správce daně o její prodloužení k úkonům, jichž se lhůta týká.

(3) Na první žádost o prodloužení lhůty, pokud se nejedná o zákonnou lhůtu, povolí správce daně vždy prodloužení lhůty alespoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno. Správce daně však nemůže povolit delší prodloužení lhůty, než o jaké je žádáno.

(4) Nerozhodne-li správce daně o žádosti o prodloužení lhůty před uplynutím žádané lhůty, považuje se žádané prodloužení lhůty za povolené. Je-li zamítavé rozhodnutí o včas podané žádosti podle odstavce 2 doručeno po uplynutí stanovené lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno, končí běh žádané lhůty až uplynutím tolika dnů po doručení zamítavého rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době podání žádosti do uplynutí stanovené lhůty.

(5) Prošla-li původní lhůta již před podáním žádosti a nešlo-li o lhůtu již prodlouženou podle předchozích ustanovení, může správce daně ze zvlášť závažných důvodů povolit navrácení v předešlý stav, to je obnovit běh lhůty a stanovit lhůtu novou. Žádost o navrácení v předešlý stav může být podána nejdéle do třiceti dnů ode dne, kdy u žadatele pominuly důvody zmeškání původní lhůty. Tuto novou lhůtu nelze ani prodloužit ani navrátit v předešlý stav.

(6) Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.

(7) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým jménem nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta posledním dnem měsíce.

(8) Připadne-li poslední den lhůty pro uplatnění právních úkonů vůči správci daně na sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

(9) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u správce daně nebo podání odevzdáno k poštovní přepravě.

(10) Kromě případu uvedeného v odstavci 5 nelze prodloužit lhůtu nebo povolit navrácení v předešlý stav také u řádných a mimořádných opravných prostředků a u lhůt, se kterými je spojen zánik práva podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů.

(11) Lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav, uplynul-li ode dne skončení původní lhůty jeden rok.

(12) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak.

(13) Proti rozhodnutí o žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav není přípustný opravný prostředek. Podaná žádost nemá odkladný účinek, nestanoví-li tento zákon jinak.

(14) O povolování lhůt k zaplacení daně platí zvláštní úprava obsažená v § 60.

(1) Daňovou kontrolou pracovník správce daně zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně u daňového subjektu nebo na místě, kde je to vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Daňová kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu podle tohoto zákona.

(2) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně povinnost

a) sám nebo jím určeným pracovníkem poskytovat informace o vlastní organizační struktuře, o pracovní náplni jednotlivých útvarů, o oběhu a uložení účetních a jiných dokladů,

b) zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly,

c) předložit na požádání záznamy, jejichž vedení bylo správcem daně uloženo, účetní a jiné doklady a účetní písemnosti, které prokazují hospodářské a účetní operace, jež jsou pro správné stanovení daňové povinnosti rozhodné anebo o které pracovník správce daně požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pracovník správce daně pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti,

d) nezatajovat doklady, které má daňový subjekt k dispozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí,

e) předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení v průběhu kontroly,

f) umožnit vstup do každé provozní budovy, místnosti, místa i obydlí a dopravních prostředků, které daňový subjekt užívá buď též k podnikání, nebo souvisí s předmětem daně, dále do přepravních obalů a umožnit jednání s jakýmkoliv svým pracovníkem,

g) zapůjčit potřebné doklady a jiné věci mimo prostor kontrolovaného subjektu.

(3) U fyzických osob, které neprovozují podnikatelskou činnost, se ustanovení odstavce 2 použije přiměřeně.

(4) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo

a) na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně,

b) být přítomen jednání s jeho pracovníky,

c) předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky, případně navrhovat předložení důkazních prostředků, které on sám nemá k dispozici,

d) podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně,

e) klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním šetření,

f) vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění,

g) nahlížet u správce daně kdykoliv v jeho obvyklou úřední dobu do převzatých dokladů.

(5) Právo uvedené v odstavci 4 písm. b) si daňový subjekt nemůže vyhradit, je-li při daňové kontrolepřítomen statutární orgán nebo zástupce daňového subjektu.

(6) Námitky podle odstavce 4 písm. d) vyřizuje pracovník správce daně nejblíže nadřízený tomu, vůči němuž směřují. Tento nadřízený pracovník námitce vyhoví a zajistí nápravu nebo daňovému subjektu sdělí písemně důvody, pro které nelze námitce vyhovět. Proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně odvolat.

(7) Převzetí dokladů a jiných věcí podle odstavce 2 písm. g) potvrdí pracovník správce daně ve zprávě o kontrole nebo samostatně při převzetí. Tento postup se použije vždy, hrozí-li nebezpečí, že takto označené důkazní prostředky budou zničeny, pozměněny, zavlečeny nebo učiněny jinak nepotřebnými. Převzaté doklady a jiné věci vrátí správce daně kontrolovanému subjektu nejdéle do třiceti dnů. Ve zvlášť složitých případech, zejména je-li nutno zapůjčené doklady a jiné věci podrobit vnější expertize, může tuto lhůtu prodloužit orgán přímo nadřízený správci daně. Proti těmto rozhodnutím není přípustné samostatné odvolání.

(8) O výsledku zjištění sepíše pracovník správce daně zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Bezdůvodné odepření podpisu kontrolovaným daňovým subjektem je pro platnost ve zprávě uvedených zjištění bezvýznamné a o tomto musí být ve zprávě kontrolovaný daňový subjekt výslovně poučen. Jedno vyhotovení kontrolní zprávy obdrží kontrolovaný daňový subjekt. Den podpisu zprávy je též dnem jejího doručení. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující dodatečné stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole i dodatečný platební výměr. Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny. Odmítne-li daňový subjekt zprávu převzít, doručí se mu poštou na doručenku.

(1) Daňové přiznání nebo hlášení je povinen podat každý, komu vzniká v souladu s tímto zákonem nebo zvláštním předpisem tato povinnost, nebo ten, koho k tomu správce daně vyzve. Daňové přiznání se nepodává v průběhu konkurzu.²³) Není-li v tomto nebo v jiném daňovém zákoně stanoveno jinak, daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání nebo hlášení.

(2) Daňové přiznání nebo hlášení lze účinně podat jen na tiskopise, vydaném ministerstvem nebo na počítačových sestavách, které mají údaje, obsah i uspořádání údajů zcela totožné s tiskopisem vydaným ministerstvem. Součástí daňového přiznání nebo hlášení jsou i přílohy vyznačené v příslušném tiskopise. Při dovozu plní funkci daňového přiznání nebo hlášení písemný návrh na celní řízení nebo jiný doklad potvrzující propuštění zboží. Je-li přiznání nebo hlášení podáno též na technickém nosiči dat, musí být ve tvaru stanoveném pro tento účel ministerstvem.

(3) Daňové přiznání nebo hlášení se podává nejpozději do 31. března roku následujícího po uplynutí ročního zdaňovacího období. Jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě zákona24) mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, prodlužuje se lhůta k podání přiznání do 30. června roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc k zastupování uložena u správce doručena správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty. Pokud v prodloužené lhůtě daňový poradce zemře nebo zanikne a přiznání v prodloužené lhůtě podá daňový subjekt sám, je lhůta

(4) Je-li zdaňovací období kratší než jeden rok, podává se daňové přiznání nebo hlášení do dvacetipěti dnů po jeho uplynutí. Nenastala-li ve zdaňovacím období daňová povinnost, sdělí tuto skutečnost subjekt daně správci daně písemně ve stejné lhůtě. Tuto lhůtu nelze prodloužit.

(5) Je-li daňová povinnost vypořádávána při přechodu státních hranic, je daňový subjekt povinen současně předložit daňové přiznání nebo hlášení.

(6) Správce daně může na žádost daňového subjektu nebo daňového poradce anebo i z vlastního podnětu prodloužit lhůtu pro podání přiznání, a to nejdéle o tři měsíce po uplynutí lhůty pro podání přiznání. Pokud součástí zdaňovaných příjmů uvedených v přiznání jsou i příjmy zdaňované v zahraničí na základě daňového přiznání, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech prodloužit lhůtu pro podání přiznání až do 31. října. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

(7) Zemře-li daňový subjekt dříve, než bylo podáno přiznání k dani, je právní nástupce s výjimkou právního nástupnictví státu povinen podat přiznání za zemřelý daňový subjekt do šesti měsíců po jeho úmrtí. Je-li právních nástupců více, podá přiznání kterýkoliv z nich. Nedohodnou-li se, který z nich přiznání podá, určí jej správce daně. Přejde-li právní nástupnictví na stát, tato povinnost nenastává. Není-li právní nástupce znám, podá přiznání zmocněnec ustanovený správcem daně. Zmocněnec ustanovený správcem daně podá přiznání do tří měsíců po svém ustanovení. Správce daně může lhůtu tří měsíců na žádost právního nástupce nebo zmocněnce prodloužit.

(8) Zanikne-li daňový subjekt bez provedení likvidace, je jeho právní nástupce nebo orgán, který o zrušení rozhodl, povinen podat do konce následujícího měsíce od jeho zániku přiznání za uplynulou část zdaňovacího období. Správce daně může tuto lhůtu v odůvodněných případech prodloužit až na tři měsíce.

(9) V případě likvidace trvá daňová povinnost i povinnost podávat každoročně přiznání až do skončení likvidace. Ke dni ukončení činnosti provede daňový subjekt účetní uzávěrku a nejpozději do konce následujícího měsíce podá daňové přiznání. Po skončení likvidace je likvidátor povinen podat do konce následujícího měsíce přiznání za uplynulou část zdaňovacího období.

(10) Při zrušení stálé provozovny na území České republiky jsou subjekty se sídlem v cizině povinny podat přiznání nejpozději do konce následujícího měsíce za uplynulou část roku.

(11) Při prohlášení konkursu podle zvláštního předpisu 23) je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti prohlášení konkursu přiznání za uplynulou část zdaňovacího období. Prohlášením konkursu se daňové řízení nepřerušuje.²⁵)

(12) Při zrušení konkursu podle zvláštního předpisu je daňový subjekt povinen podat do konce následujícího měsíce ode dne zrušení konkursu přiznání za období trvání konkursu.

(13) Dojde-li k převodu poslední části privatizovaného majetku státního podniku na Fond národního majetku, je státní podnik povinen podat přiznání za uplynulou část zdaňovacího období do konce následujícího měsíce ode dne, kdy k tomuto převodu došlo, a to i v případě, že k tomuto převodu dojde v průběhu posledního kalendářního měsíce ve zdaňovacím období.

(14) V průběhu konkursu až do jeho skončení je plátce daně z přidané hodnoty a spotřebních daní povinen podávat daňová přiznání nebo hlášení vždy měsíčně ve lhůtě stanovené v odstavci 4 i v případech, kdy je dosud podával za delší než měsíční zdaňovací období.

(15) Daňovým subjektům jsou zachována práva a povinnosti ohledně daňové povinnosti po dobu stanovenou v § 47 pro vyměření daně a ohledně placení daně po dobu stanovenou v § 70 pro vymáhání daňových nedoplatků i v případech, že mezitím již přestaly být daňovými subjekty.

(16) Daňový subjekt je povinen v daňovém přiznání nebo hlášení daň si sám vypočítat a uvést též případné výjimky, osvobození, zvýhodnění, slevy, odpočty a vyčíslit jejich výši.

(17) Skutečnosti rozhodné pro vyměření daně posuzují se pro každé zdaňovací období samostatně.

²³) Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 122/1993 Sb.

²⁴) Např. obchodní zákoník, zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zákon č. 21/1992 Sb.

²⁵) § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb.

(1) Zjistí-li daňový subjekt, že jeho daňová povinnost má být vyšší nebo daňová ztráta nižší, než jeho poslední známá daňová povinnost, je povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné přiznání nebo hlášení. V dodatečném daňovém přiznání nebo hlášení uvede daňový subjekt i den zjištění důvodů pro jeho podání. V této lhůtě je dodatečná daň též splatná. Nestanoví-li tento nebo jiný daňový zákon jinak, dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší lze podat za podmínek stanovených v odstavci 4, a to ve stejné lhůtě, která je stanovena pro dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost vyšší nebo daňovou ztrátu nižší; účinky nastávají dnem uplynutí lhůty pro jeho podání. Pokud daňový subjekt neplatně podá dodatečné daňové přiznání ještě před stanovením daně nebo daňové ztráty, budou údaje v něm uvedené využity při jejím vyměření. Poslední známou daňovou povinností je částka daně nebo daňová ztráta ve výši, jak ji naposled stanovil pravomocně správce daně, a to bez ohledu, zda daň byla stanovena podle § 46 odst. 5, platebním výměrem, dodatečným platebním výměrem nebo rozhodnutím o opravném prostředku.

(2) Dodatečné přiznání nebo hlášení není přípustné, byl-li před jeho podáním učiněn správcem daně úkon směřující k přezkoušení správnosti daňové povinnosti za období, kterého by se dodatečné přiznání nebo hlášení týkalo, a to až do doby ukončení tohoto úkonu. Je-li na základě úkonu správce daně vydáno rozhodnutí o daňovém základu či dani, za dobu ukončení úkonu se považuje den, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. Lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání nebo hlášení podle odstavce 1 se do doby ukončení úkonu správce daně přerušuje a nová lhůta počne běžet od ukončení tohoto úkonu. Tato nová lhůta se uplatní i v případě, že v době trvání úkonu správce daně marně uplynula lhůta stanovená pro podání dodatečného daňového přiznání nebo hlášení zvláštním daňovým zákonem. Daňový subjekt musí být o takovém úkonu zpraven.

(3) Před uplynutím lhůty k podání přiznání nebo hlášení může daňový subjekt podat opravné přiznání nebo hlášení. Pro vyměřovací řízení se pak použije tohoto opravného přiznání nebo hlášení a k přiznání nebo hlášení předchozímu se nepřihlíží.

(5) Dojde-li v důsledku dodatečného daňového přiznání podle odstavce 4 ke snížení původní daňové povinnosti, sníží se současně s výjimkou pokut a zvýšení daně i daňové příslušenství připadající na částku snížení původní daňové povinnosti, a to od původního dne splatnosti.

(6) Dodatečná nebo opravná daňová přiznání či hlášení podávají se na tiskopisech, které však musí být výslovně v záhlaví označeny jako dodatečné nebo opravné. V dodatečném daňovém přiznání nebo hlášení se vyznačí rozdíly proti poslední známé daňové povinnosti.

(1) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je odvolacím orgánem orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správci daně, který napadené rozhodnutí vydal.

(2) O odvolání proti rozhodnutí ministerstva rozhoduje ministr financí České republiky na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise.

(3) Odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Vyjdou-li při přezkoumávání najevo skutečnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí, lze k nim rovněž při rozhodování přihlédnout. Při tom není odvolací orgán vázán návrhy odvolatele a může proto změnit rozhodnutí odvoláním napadené i v neprospěch odvolatele. V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán výsledky daňového řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně se stanovením přiměřené lhůty. Zjistí-li odvolací orgán, že jsou splněny u správce daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 2, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně, který je právním názorem odvolacího orgánu vázán.

(4) V odvolacím řízení je odvolací orgán oprávněn použít přiměřeně i § 43.

(5) Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí o dani stanovené podle pomůcek nebo o dani sjednané za řízení, zkoumá odvolací orgán pouze dodržení zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu stanovení daně. Shledá-li odvolací orgán, že tyto zákonné podmínky byly dodrženy, odvolání pro jeho neodůvodněnost zamítne. V opačném případě rozhodnutí změní nebo zruší. Zjistí-li, že jsou u správce daně prvního stupně podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 1, vrátí věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně prvního stupně.

(6) Odvolací orgán rozhodnutí přezkoumá a není-li při rozhodování vázán ustanovením odstavce 5, rozhodnutí v odůvodněných případech změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne.

(7) Rozhodnutí o odvolání musí být odůvodněno, pokud se v něm nevyhovuje odvolání v plném rozsahu. V odůvodnění se musí odvolací orgán vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými.

(8) Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání přípustné.

(1) Lhůta pro rozhodnutí o odvolání činí pro správce daně devět měsíců ode dne, kdy obdržel odvolání. Je-li o odvolání rozhodováno podle § 49 odst. 1 nebo odst. 2 činí lhůta pro rozhodnutí o odvolání tři měsíce, ode dne, kdy správce daně obdržel odvolání.

(2) Při nedodržení lhůt stanovených v odstavci 1 může se daňový subjekt po prohlášení do protokolu u správce daně obrátit s žalobou na soud, neboť nedodržení těchto lhůt se pro účely ustanovení zvláštního zákona posuzuje jako vyčerpání řádných opravných prostředků. ^25a)

(3) U mimořádně složitých a odůvodněných případů, zejména u případů s mezinárodním prvkem, může na žádost správce daně Ministerstvo lhůty uvedené v odstavci 1 prodloužit. O tomto prodloužení musí být daňový subjekt současně vyrozuměn. Rozhoduje-li o odvolání Ministerstvo je oprávněn prodloužit lhůtu ministr nebo vedoucí ústředního orgánu státní správy.

________________________________________________

^25a) § 247 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád”.

(1) Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené daně, požádá plátce daně ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy ke srážce došlo, o vysvětlení. V žádosti uvede důvody svědčící pro jeho pochybnosti.

(2) Plátce daně je povinen sdělit poplatníkovi požadované údaje do třiceti dnů ode dne, kdy žádost obdržel, a v téže lhůtě případnou chybu opravit.

(3) Nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může podat stížnost na postup plátce daně správci daně v jehož obvodu má plátce daně sídlo nebo bydliště, a to do třiceti dnů ode dne, kdy poplatník obdržel sdělení plátce daně.

(4) Správce daně o stížnosti rozhodne a rozhodnutí doručí poplatníkovi i plátci daně. Výrok rozhodnutí musí být odůvodněn.

(5) Proti tomuto rozhodnutí se může odvolat poplatník i plátce daně ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho doručení.

(1) Ministerstvo může daň zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. K tomuto prominutí může dojít v kterémkoliv stadiu daňového řízení. Je-li žádost o prominutí příslušenství daně uplatněna z důvodu nesprávného výkladu daňového zákona zveřejněného Ministerstvem nebo poskytnutého písemně daňovému subjektu správcem daně, žádosti se vyhoví vždy v plném rozsahu.

(2) Ministerstvo může obecně závazným právním předpisem zmocnit k provádění tohoto svého oprávnění správce daně. V tomto zmocnění vymezí bližší podmínky, zejména okruh důvodů a výši daně, která z těchto důvodů může být posouzena a prominuta.

(3) Byla-li žádost o prominutí daně zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po šedesáti dnech ode dne doručení zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti nemohou být uplatněny stejné důvody, které již obsahovala žádost původní. Při opakování již odmítnutých důvodů bude nová žádost bez posouzení odložena. O odložení musí být žadatel vyrozuměn.

(4) Rozhodnutí o žádosti o prominutí daně nemusí obsahovat odůvodnění a opravné prostředky proti němu se nepřipouštějí. Týká-li se rozhodnutí více daňových subjektů, považuje se za den doručení den jeho zveřejnění ve Finančním zpravodaji.

(5) Odstavce 3 a 4 se použijí i na řízení o prominutí daně nebo jejího příslušenství vedená správci daně na základě obdobného zmocnění stanoveného zvláštním předpisem.

(1) Daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti.

(2) Penále se počítá za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti. Daňový dlužník je povinen zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 0,1% z nedoplatku daně. Nedoplatky na poplatcích a příslušenství daně se nepenalizují. Penále stanovené podle tohoto ustanovení se uplatní nejdéle za 500 dnů prodlení, za každý další den prodlení se uplatní penále ve výši 140% diskontní úrokové sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí.

(3) Z daně, doměřené podle dodatečného daňového přiznání nebo hlášení daňového dlužníka, se vypočte penále podle odstavce 2 poloviční sazbou. Tato sazba 0,05% penále z rozdílu mezi daní dosud nepravomocně vyměřenou a vyšší daní vyměřenou v odvolacím řízení proti tomuto vyměření se uplatní také v případech, kdy k tomuto rozdílu došlo v důsledku vyhovění návrhu daňového subjektu v odvolacím řízení. Poloviční sazba penále se uplatní také v případech, kdy plátce daně vybírané srážkou nesprávně sraženou a odvedenou daň nebo zálohu na ni srazí a odvede podle vlastního zjištění dodatečně ve správné výši a o této skutečnosti vyrozumí současně správce daně. Bylo-li zkrácení daně zjištěno správcem daně, penále se vypočte podle odstavce 2 dvojnásobnou sazbou, tj. ve výši 0,2%. Penalizace záloh končí dnem uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání nebo hlášení vztahujícího se ke zdaňovacímu období, které bylo zálohováno. Penále stanovené podle tohoto ustanovení se uplatní nejdéle za 500 dnů prodlení, za každý další den prodlení se uplatní penále ve výši 140% diskontní úrokové sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí.

(4) Penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti platebnímu výměru se daňový dlužník může odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. O tomto předpisu se daňový dlužník může vyrozumět kdykoliv, pokud to vyžaduje stav jeho účtu, zejména při daňové exekuci; o předpisu se daňový dlužník zpravidla vyrozumí do třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán, nejpozději však ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně. Penále uvedené v platebním výměru je splatné v náhradní lhůtě patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru, pokud nebylo již uhrazeno.

(5) Byla-li rozhodnutím o odvolání proti stanovení daně nebo jiným rozhodnutím o daňové povinnosti předepsaná daň zcela nebo zčásti odepsána, odepíše se z úřední povinnosti také penále, které z odepsané daně bylo předepsáno, pokud v rozhodnutí není stanoveno jinak.

(6) Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu u jedné daně částku 100 Kč za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní bez zdaňovacího období.

(7) Daňové nedoplatky, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho daňového dlužníka a jednoho správce daně 50 Kč, nelze vymáhat; dojde-li v důsledku toho k promlčení, nedoplatek se odepíše podle druhu daně, kde byl evidován, a to k tíži příjemce těchto prostředků.

Zjistí-li poplatník po uplynutí lhůty pro podání přiznání k dani (vyúčtování) za rok 1992 a 1993, že daňová povinnost u daně z příjmů obyvatelstva, u důchodové daně, u odvodů do státního rozpočtu a u zemědělské daně, nebo u daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob má být nižší, než uvedl v přiznání k dani (vyúčtování), může podat dodatečné přiznání k dani (vyúčtování) na tuto nižší daňovou povinnost nejpozději do 31. prosince 1994. V případě přeplatku na dani se postupuje podle § 64.

§63 odst. 2 a 3 se uplatní od účinnosti tohoto zákona i zpětně od 1.1.1993 ve všech případech, kdy nebylo penále dosud vyměřeno.

Není-li ve zvláštním zákoně stanoveno jinak, daňové subjekty zaregistrované u správce daně podle dosavadních předpisů splní svoji registrační povinnost podle tohoto zákona do 30. června 1993.