kterým se předkládá Parlamentu
České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva
mezi vládou České republiky a vládou
Ruské federace o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná
v Praze dne 17. listopadu 1995.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou Ceské
republiky a vládou Ruské federace o zamezení
dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu
a z majetku.
Rozvoj všestranných a vzájemně výhodných
hospodářských vztahů je jedním
z cílů české zahraniční
politiky.
Dvojí zdanění, ke kterému dochází
v mezinárodním obchodě, je nežádoucí,
neboť snižuje příjmy, které podnikům
a občanům jednoho státu plynou z druhého
státu. Jda zejména o příjmy z provádění
stavebních, montážních a jiných
činností, z využívání
patentů a jiných průmyslových práv,
technických znalostí a zkušeností, výrobně
technických poznatků, z úroků, majetkových
účastí, výrobní a technické
kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění
postihuje také příjmy z využívání
autorských práv k dílům literárním,
uměleckým a vědeckým a příjmy
výkonných umělců.
Protože příčinou vzniku mezinárodního
dvojího zdanění je kolize daňových
zákonů dvou států, může
být mezinárodní dvojí zdanění
účinně vyloučeno jen opatřením
obou států vzájemné koordinovaným
mezinárodní smlouvou.
Vzájemné daňové vztahy a Ruskem se
nyní řídí mnohostrannými smlouvami
o zamezená. dvojího zdanění uzavřenými
mezi státy bývalé RVHP v letech 1977 a 1978.
Tyto smlouvy jsou však současným politickým
a ekonomickým vývojem překonány. Obě
strany se proto dohodly uzavřít novou dvoustrannou
smlouvu, která vychází z modelu OSCD. Ukončení
platnosti stávajících mnohostranných
smluv je řešeno v článku 28 navrhované
smlouvy.
Sjednáním navrhované smlouvy s Ruskou federací
dojde k objektivnímu rozdělení práva
na daň z jednotlivých druhů příjmů
mezi oba státy, tj. stát zdroje příjmu
a stát jeho příjemce. Jejím uzavřením
se zvýší právní jistota investorů
obou států a zajisti, stejné zacházení
pro subjekty jednoho státu na území státu
druhého.
Uzavření smlouvy ani její provádění
nebude mít přímý dopad na státní
rozpočet. Celkový přínos plynoucí
z uzavření smlouvy o zamezení dvojího
zdanění bude záviset na rozvoji jednotlivých
forem hospodářské spolupráce.
Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen
v článcích 1 a 2.
Protože smlouva řeší kolize daňových
zákonů, které jsou součástí
právních soustav dvou států, byly
v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležitá
pro aplikaci smlouvy definovány v článcích
3 - 5.
Příjmy organizací a občanů
jednoho smluvního státu mohou být zdaněny
zásadně ve státě sídla organizace
případně bydliště občana.
V druhém smluvním státě mohou být
příjmy zdaněny jen za podmínek a v
rozsahu, které jsou sta.noveny výslovnými
ustanoveními jednotlivých článků
smlouvy.
Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání
a nebo pronájmu mohou být podle článku
6 zdaněny ve státě, kde, se takovýto
majetek nachází.
Podle článku 7 smlouvy mohou být příjmy
z obchodní a průmyslové činnosti podniků
jednoho smluvního státu zdaněny v druhém
smluvním státě, jestliže byly dosaženy
v tomto druhém státě na základě
činnosti vykonávané v tomto druhém
státě prostřednictvím trvalého
zařízení (stálé provozovny).
Podle článku 8 budou zisky podniku smluvního
státu plynoucí z provozování lodí
a letadel v mezinárodní dopravě zdaněny
pouze v tomto státě.
Ustanovení článku 9 umožňuje
daňové správě upravit základ
daně ve výši odpovídající
objektivním podmínkám, jestliže došlo
k daňovému úniku zakrytým převodem
zisku mezi podniky obou smluvních států,
spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž
osobami.
Zdanění dividend a licenčních poplatků
je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak
ve státě zdroje nesmí přesáhnout
hranici stanovenou příslušnými ustanoveními
článků 10 a 12.
Úroky podléhají zdanění, podle
článku 11, pouze ve státě, kde je
skutečný vlastník úroků rezidentem.
Článek 13 upravuje zdanění zraků
ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu
majetku a s ním spojeného vlastnického práva,
nikoliv však zdanění příjmů
z pronájmu nebo jiné formy užívání
majetku.
Zdanění, příjmů fyzických
osob z jejich osob z jejich osobně vykonávané
činnosti je upraveno ustanovením článků
14 - 20.
Článek 21 upravuje zdanění některých
dalších příjmů, kteří
nejsou výslovně upraveny předchozími
ustanoveními smlouvy.
Článek 22 stanoví, ve kterým státi
bude zdaňován majetek podle jednotlivých
druhů majetku.
Článek 23 určuje, jak se postupuje v daňovém
řízení ve státě, ve kterém
je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé
zdaněn příjem, který byl podle příslušných
ustanovení smlouvy zdaněn ve druhé smluvním
státě (ve státě zdroje).
Smlouva zajišťuje rovné soutěžní
podmínky pro organizace a občany obou smluvních
států tím, že upravuje zásadu
rovného nakládání, umožňuje
neformální řešení sporů
o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací
nutných pro provádění smlouvy mezi
ministerstvy financí smluvních států
(články 24, 25 a 26).
Článek 27 potvrzuje daňové výsady
některých skupin osob vyplývající
z jiných mezinárodních ochod a výsady
upravené vnitrostátními předpisy smluvních
států.
Závěrečná ustanovení upravují
podmínky nabytí Platnosti smlouvy, počátek
její účinnosti a možnost výpovědi
(články 28 a 29).
Sjednání smlouvy nevyžaduje změn v českém
právním řádu a nedotýká
se závazků z jiných mezinárodních
smluv, kterými je ČR vázána.
Tato smlouva o zamezení dvojího zdanění
má charakter smlouvy prezidentské a Ministerstvo
financí. ČR také při sjednávání
této smlouvy z tohoto předpokladu vycházelo.
Jelikož však ruská strana, v souladu s jejími
legislativními přepisy, považuje takovíto
smlouvy za smlouvy mezivládní a nemá možnost
jiného postupu, bylo účelné v zájmu
dosažení dohody uzavřít tuto smlouvu
po formální stránce jako smlouvu mezi vládami.
Z tohoto důvodu se v preambuli a v podpisové části
smlouvy hovoří o vládách smluvních
států.
Smlouva se předkládá před ratifikací
prezidentem České republiky Parlamentu ČR
k vyslovení souhlasu podle článku 49 Ústavy
České republiky, protože upravuje odchylně
od ustanovení zákonů České
republiky daňové povinnosti organizací a
občanů a poskytuje daňová osvobození
a jiné úlevy.
Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních
listin.
přejíce si uzavřít Smlouvu o zamezení
dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu
a z majetku,
se dohodly takto:
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště
či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech
(rezidenti).
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu
a z majetku, ukládané jménem každého
ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů nebo místních
úřadů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují
všechny daně vybírané z celkového
příjmu, z celkového majetku nebo z částí
příjmu nebo majetku včetně daní
ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého
majetku a rovněž daní z přírůstku
majetku.
3. Současné daně, na které se smlouvá
vztahuje, jsou:
a) v České republice:
(i) daň z prijmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických
osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká
daň").
b) v Ruské federaci:
(i) daň z příjmů fyzických
osob;
(ii) daň ze zisků podniků a organizací;
(iii) daň z majetku fyzických osob;
(iv) daň z majetku podniků a organizací;
(dále nazývané "ruská daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv
daně stejného nebo v zásadě podobného
druhu, které budou ukládány po podpisu této
smlouvy vedle nebo místo současných daní.
Příslušné úřady smluvních
států si vzájemně sdělí
veškeré podstatné změny, které
budou provedeny v jejich příslušných
daňových zákonech.
l. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika" označuje
území České republiky, na kterém
mohou být podle českých právních
předpisů a v souladu s mezinárodním
právem vykonávána svrchovaná práva
České republiky;
b) výraz "Ruská federace (Rusko)", je-li
použit v geografickém smyslu, označuje její
území, včetně vnitřních
vod a výsostných moří, vzdušného
prostoru nad nimi a rovněž výlučnou
ekonomickou zónu a pevninský práh, kde Ruská
federace vykonává v souladu s federálním
a mezinárodním právem svrchovaná práva
a jurisdikci;
c) výrazy "jeden smluvní stát"
a "druhý smluvní stát" označují
podle souvislosti Českou republiku nebo Rusko;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost
a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje
jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv,
považovaného pro účely zdanění
za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu"
a "podnik druhého smluvního státu"
označují podnik provozovaný rezidentem jednoho
smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem
druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník"
označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním
občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost
nebo sdružení zřízené podle práva
platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava"
označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou
podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů,
kdy loď nebo letadlo je provozováno jen mezi místy
v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad"
označuje:
g) v případě České republiky
ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Ruské federace ministerstvo
informací nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o uplatnění smlouvy smluvním
státem, bude mít každý výraz,
který v ní není definován takový
význam, jenž mu náleží podle práva
tohoto státu, které upravuje daně, na něž
se smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
l. Pro účely této smlouvy výraz "rezident
jednoho smluvního státu" označuje každou
osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z
důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení, místa registrace nebo
jakéhokoliv jiného podobného kritéria.
Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu,
která je podrobena zdanění v tomto státě
pouze z důvodů příjmu ze zdrojů
v tomto státě nebo majetku v tomto státě
umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení
odstavce l rezidentem v obou smluvních státech,
bude její postavení určeno následujícím
způsobem:
a) bude považována za rezidenta v tom státě,
ve kterém má stálý byt; jestliže
má stálý byt v obou státech, bude
považována za rezidenta v tom státě,
ke kterému má užší osobní
a hospodářské vztahy (středisko životních
zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno,
ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů nebo jestliže
nemá stálý byt v žádném
státě, bude považována za rezidenta
v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech
nebo v žádném z nich, bude považována
za rezidenta v tom státě, jehož je státním
příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem
obou států nebo žádného z nich,
upraví příslušné úřady
smluvních států tuto otázku vzájemnou
dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická,
je podle ustanovení odstavce l rezidentem v obou smluvních
státech, bude považována za rezidenta v tom
státě, v němž se nachází
místo jejího skutečného vedení.
I. Pro účely této smlouvy výraz "stálá
provozovna" označuje trvalé zařízení
pro podnikání, ve kterém podnik vykonává
zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje
obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo
jakékoliv jiné místo, kde se těží
přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž
zahrnuje staveniště nebo stavbu, montáž
nebo instalační projekt, nebo s nimi spojený
dozor, avšak pouze trvá-li tato stavba, projekt nebo
dozor déle než dvanáct měsíců.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení
tohoto článku se předpokládá,
že výraz "stálá provozovna"
nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá
pouze za účelem uskladnění, vystavení
nebo dodání zboží patřícího
podniku;
b) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání,
které se udržuje pouze za účelem nákupu
zboží nebo shromažďování informací
pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání,
které se udržuje pouze za účelem provádění
dalších činností, které mají
pro podnik přípravný nebo pomocný
charakter (reklama, poskytování informací,
vědecký výzkum nebo podobné činnosti);
f) trvalé zařízení pro podnikání,
které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv
spojení činností uvedených v pododstavcích
a) až e), pokud celková činnost trvalého
zařízení pro podnikání, vyplývající
z tohoto spojení, má přípravný
nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců
1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce,
na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná v jednom
smluvním státě na účet rezidenta
a má k dispozici a obvykle používá v
druhém smluvním státě plnou moc, která
jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem tohoto
rezidenta, má se za to, že tento rezident jednoho
smluvního státu má stálou provozovnu
v druhém smluvním státě ve vztahu
ke všem činnostem, které tato osoba provádí
pro rezidenta, pokud činnosti této osoby nejsou
omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které,
pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím
trvalého zařízení pro podnikání,
by nezakládaly z tohoto trvalého zařízení
pro podnikání existenci stálé provozovny
podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že rezident jednoho smluvního
státu má stálou provozovnu v druhém
smluvním státě jenom proto, že v tomto
státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jakéhokoliv jiného
nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která
je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá
společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě
nebo která vykonává svoji činnost
v tomto druhém státě (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní
sama o sobě z kterékoli této společnosti
stálou provozovnu druhé společnosti.
l. Příjmy, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství
a lesnictví) umístěného ve druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má
takový význam, jaký má podle zákonů
smluvního státu, v němž je tento majetek
umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství
nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář
užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí
ustanovení občanského práva vztahující
se na pozemky, právo požívání
nemovitého majetku a práva na proměnlivé
nebo pevné platby za těžení nebo za
přivolení k těžení nerostných
ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů. Lodě, čluny a letadla se nepovažují
za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy
plynoucí z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu
užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců l a 3 platí rovněž
pro příjmy z nemovitého majetku podniku a
pro příjmy z nemovitého majetku užívaného
k výkonu nezávislého povolání.
l. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají
zdanění jen v tomto státě, pokud podnik
nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna.
Jestliže podnik vykonává svoji činnost
tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny
v tomto druhém státě, avšak pouze v
takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat
této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu
vykonává svoji činnost v druhém smluvním
státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém
smluvním státě této stálé
provozovně zisky, které by byla mohla docílit,
kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné
nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných
podmínek a byla zcela nezávislá ve styku
s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé
provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely této stálé provozovny,
včetně výloh vedení a všeobecných
správních výloh takto vynaložených,
ať vznikly ve státě, v němž je
tato stálá provozovna umístěna či
jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě
obvyklé stanovit zisky, které mají být
přičteny stálé provozovně,
na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem,
nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát
stanovil zisky, jež mají být zdaněny,
tímto obvyklým rozdělením; použitý
způsob rozdělení zisků musí
být však takový, aby výsledek byl v
souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou
žádné zisky na základě skutečnosti,
že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst
stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý
rok stejným způsobem, pokud neexistující
dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu,
o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy,
nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
1. Příjmy pobírané rezidentem jednoho
smluvní.ho státu z provozování lodí,
člunů nebo letadel v mezinárodní dopravě
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce l platí také pro zisky
plynoucí z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí
přímo nebo nepřímo na řízení,
kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního
státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo
podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu
i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba
podniky ve svých obchodních nebo finančních
vztazích vázány podmínkami, které
dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší
od podmínek, které by byly sjednány mezi
podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky,
které by, nebýt těchto podmínek, byly
docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k
těmto podmínkám docíleny nebyly, být
zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny.
1. Dividendy vyplácené společností,
která je rezidentem jednoho smluvního státu,
rezidentu druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž
zdaněny ve smluvním státě, v němž
je společnost vyplácející dividendy
rezidentem, a v souladu s právními předpisy
tohoto státu, avšak jestliže příjemce
je skutečným vlastníkem dividend, daň
takto stanovená nepřesáhne 10 procent hrubé
částky dividend.
Příslušné úřady smluvních
států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění
zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy
vypláceny.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto
článku, označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek,
s podílem na zisku, jakož i příjmy z
jiných práv na společnosti, které
jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy
z akcií podle daňových předpisů
státu, v němž je společnost, která
rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců l a 2 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě,
v němž je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé
povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné, a jestliže
účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použiji
ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem
v jednom smluvním státě dosahuje zisky nebo
příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže
tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy
vyplácejí, se skutečně váže
ke stálé provozovně nebo stálé
základně, která je umístěna
v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené
zisky společnosti dani z nerozdělených zisků
společnosti, i když vyplácené dividendy
nebo nerozdělené zisky pozůstávají
zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
majících zdroj v tomto druhém státě.
l. Úroky mající zdroj v jednom smluvním
státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu, podléhají zdanění
pouze v tomto druhém státě, pokud je tento
rezident skutečným vlastníkem úroků.
2. Výraz "úroky" použitý v
tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných
či nezajištěných zástavním
právem na nemovitosti nebo majících či
nemajících právo účasti na
zisku dlužníka a obzvláště příjmy
z vládních cenných papírů a
příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně
prémií a výher spojených s těmito
cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže
skutečný vlastník úroků, který
je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává
v druhém smluvním státě, v němž
mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé
povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny,
se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se pojí ustanovení
článku 7 nebo článku 14, podle toho,
o jaký případ jde.
4. Jestliže částka úroků, které
se vztahují k pohledávce, ze které jsou placeny,
přesahuje v důsledku zvláštních
vztahů existujících mezi plátcem a
skutečným vlastníkem nebo mezi oběma
z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka plateb, která ji přesahuje,
bude v tomto případě zdaněna podle
právních předpisů každého
smluvního státu, s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
1. Licenční poplatky, mající zdroj
v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak tyto licenční poplatky mohou být
také zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém je jejich zdroj a v souladu s právními
předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce
skutečným vlastníkem licenčních
poplatků, daň takto stanovená nepřesáhne
10 procent hrubé částky licenčních
poplatků.
Příslušné úřady smluvních
států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezeni.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý
v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití
nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému
nebo vědeckému včetně kinematografických
filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní
nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv
patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu,
plánu, software, tajného vzorce nebo výrobního
postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního
nebo vědeckého zařízení, nebo
za informace, týkající se průmyslových,
obchodních nebo vědeckých zkušeností.
4. Ustanovení odstavců l a? se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním
státě, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční
poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé
povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné a jestliže
právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně
vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14, podle toho
o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční
poplatky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám,
jeho správní útvar, místní
úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže
však osoba platící licenční poplatky,
ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost
platit licenční poplatky a tyto licenční
poplatky jdou k tíži této stálé
provozovny nebo stálé základny, předpokládá
se, že tyto licenční poplatky mají zdroj
v tom smluvním státě, ve kterém je
stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
6. Jestliže částka licenčních
poplatků, které se vztahují k užití,
právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů
existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem licenčních poplatků nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka plateb, která ji přesahuje,
bude v tomto případě zdaněna podle
právních předpisů každého
smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
l. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního
státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného
v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který
je částí provozního majetku stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního
státu v druhém smluvním státě,
nebo movitého majetku, který patří
ke stálé základně, kterou rezident
jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě k výkonu nezávislého
povolání, včetně takových zisků
ze zcizení takové stálé provozovny
(samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové
stálé základny, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, člunů nebo
letadel provozovaných v mezinárodní dopravě
nebo movitého majetku, který slouží
k provozu těchto lodí, člunů nebo
letadel, podléhají zdanění jen ve
smluvním státě, v němž je zcizitel
rezidentem.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku,
než který je uveden v odstavcích 1, 2 a 3,
podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, v němž je zcizitel rezidentem.
l. Příjmy, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá ze svobodného povolá.ní
nebo Z jiných činností nezávislého
charakteru, podléhají zdanění jen
v tomto státě, vyjma následujících
případů, kdy takové příjmy
mohou být zdaněny také v druhém smluvním
státě:
a) jestliže má pravidelně k dispozici stálou
základnu ve druhém smluvním státě
pro účel provozování svých
činností; v takovém případě
jen taková část příjmů,
kterou lze přičíst této stálé
základně, může být zdaněna
v tomto druhém státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě
trvá po jedno nebo více období přesahující
v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období; v takovém případě jen
taková část příjmů,
která plyne z jeho činností vykonávaných
v tomto druhém státě, může být
zdaněna v tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání"
zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární,
umělecké, vychovatelské nebo učitelské,
jakož i nezávislé činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů,
dentistů a účetních znalců.
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které
rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání, podléhají
s výhradou ustanovení článků
16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě,
pokud zaměstnání není vykonáváno
v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou
být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě. 2. Odměny, které
rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání vykonávaného
v druhém smluvním státě, podléhají
bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění
jen v prvně zmíněném státě,
jestliže všechny následující podmínky
jsou splněny: a) příjemce se zdržuje
v druhém státě po jedno nebo více
období, která nepřesáhnou v úhrnu
183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem,
nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé
provozovny nebo stálé základny, kterou má
zaměstnavatel v druhém státě.
3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto
článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného
na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní
dopravě podnikem jednoho smluvního státu,
zdaněny v tomto smluvním státě.
Tantiémy a jiné podobné platby, jež
rezident jednoho smluvního státu pobírá
jako člen správní rady nebo jakéhokoli
jiného obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
1. Příjmy, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní,
filmový, rozhlasový nebo televizní umělec,
nebo hudebník, nebo jako sportovec z takovýchto
osobně vykonávaných činností
ve druhém smluvním státě, mohou být
bez ohledu na ustanovení článků 14
a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností
osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem,
neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž
jiné osobě, mohou být tyto příjmy
bez ohledu na ustanovení článků 7,
14 a 15 zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém umělec nebo sportovec vykonává
své činnosti.
Penze a jiné podobné platy vyplácené
rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu
dřívějšího zaměstnání
podléhají s výhradou ustanovení článku
19 odstavce 2 zdanění pouze v tomto státě.
1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené
jedním smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu fyzické osobě
za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu
útvaru nebo místnímu úřadu,
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají
zdanění pouze v druhém smluvní.m státě,
jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě
a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem
tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2. a) Jakékoliv penze vyplácené některým
smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem
tohoto státu nebo vyplácené z fondů,
které zřídly, fyzické osobě
za služby prokázané tomuto státu. správnímu
útvaru nebo místnímu úřad podléhají
zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění
pouze v druhém smluvním státě, jestliže
fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem
tohoto státu.
3. Ustanovení článků 1, 16 a 18 se
použijí na odměny a penze za služby prokázané
souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností
prováděnou některým smluvním
státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem
tohoto státu.
l. Platby, které student nebo učeň, který
je nebo byl bezprostředně před svým
příjezdem do jednoho smluvního státu
rezidentem v druhém smluvním státě,
a který se zdržuje prvně zmíněném
státě pouze za účelem studia nebo
výcviku, dostává na úhradu náklad
výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny
v tomto státě za předpokladu, že takovéto
platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Odměna, kterou pobírá profesor, učitel
nebo výzkumný pracovník, který je
nebo by bezprostředně před svým příjezdem
do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém
smluvním státě, za provádění
výzkumu nebo za výuku, během období
dočasného pobyt nepřesahujícího
dva roky, na universitě, výzkumném ústavu
nebo jiné obdobné instituci pro vyšší
vzdělání uznané vládou v prvně
zmírněném smluvním státě,
nebude podléhal zdanění v tomto smluvním
státě.
1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu,
ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává
v předcházejících článcích
této smlouvy, podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce l se nepoužije na příjmy,
jiné než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku
6 odstavci 2, jestliže příjemce takových
příjmů, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává průmyslovou
nebo obchodní činnost v druhém smluvním
státě prostřednictvím stálé
provozovny tam umístěné, nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé
povolání ze stálé základny
tam umístěné, a jestliže právo
nebo majetek, pro které se příjmy platí,
jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou
nebo stálou základnou. V takovém případě
se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ
jde.
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem
uvedeným v článku 6, který vlastní
rezident jednoho smluvního státu, a který
je umístěn ve druhém smluvním státě,
může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem,
který je částí provozního majetku
státě provozovny, kterou má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebo movitým majetkem, který
přísluší ke stálé základně,
kterou má rezident jednoho smluvního státu
ve druhém smluvním státě k výkonu
nezávislého povolání, může
být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loďmi, čluny
a letadly, provozovanými v mezinárodní dopravě
rezidentem jednoho smluvního státu, a movitým
majetkem sloužícím k provozováni takovýchto
lodí, člunů a letadel, podléhá
zdanění pouze v tomto smluvním státě.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta
smluvního státu podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
1. V případě České republiky
bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:
Česká republika může při ukládání
daní svým rezidentům zahrnout do základu
daně, ze kterého se takové daně ukládají,
části příjmu nebo majetku, které
mohou být podle ustanovení této smlouvy rovněž
zdaněny v Ruské federaci, avšak povolí
snížit částku dané vypočtenou
z takového základu o částku rovnající
se dani zaplacené v Ruské federaci. Částka,
o kterou se daň sníží, však nepřesáhne
takovou část české daně vypočtené
před jejím snížením, která
poměrně připadá na příjmy
nebo majetek, které mohou být v souladu s ustanoveními
této smlouvy zdaněny v Ruské federaci.
Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením
této smlouvy, příjem pobíraný
nebo majetek vlastněný rezidentem České
republiky je zde vyjmut ze zdanění, Česká
republika může přesto pň výpočtu
částky daně z ostatních příjmů
nebo majetku tohoto rezidenta vzít v úvahu vyjmutý
příjem nebo majetek.
2. V případě Ruské federace bude dvojímu
zdanění zamezeno následovně:
Jestliže rezident Ruské federace pobírá
příjem nebo vlastní majetek, který
může být podle ustanovení této
smlouvy zdaněn v České republice, částka
daně z takových příjmů nebo
majetku, která má být zaplacena v České
republice bude odečtena z daně stanovené
této osobě v Ruské federaci. Odečtená
částka však nepřesáhne částku
daně, stanovené na takové příjmy
nebo majetek podle právních předpisů
a pravidel Ruské federace.
1. Rezidenti jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
v druhém smluvním státě žádnému
zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,
které jsou tíživější než
zdaněni a s ním spojené povinnosti, kterým
jsou nebo mohou být podrobeni rezidenti tohoto druhého
státu, kteří jsou, zejména s ohledem
na rezidenci, ve stejné situaci.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou
podnik jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě, nebude v tomto druhém
státě nepříznivější
než zdanění podniků tohoto druhého
státu, které vykonávají tytéž
činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby
přiznal rezidentům druhého smluvního
státu jakékoliv osobní srážky,
úlevy a snížení daně z důvodu
osobního stavu nebo povinností k rodině,
které přiznává svým vlastním
rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku
9, článku 11 odstavce 4 nebo článku
1? odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního
státu rezidentu druhého smluvního státu,
odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných
podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně
zmíněného státu. Podobně, jakékoliv
dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči
rezidentu druhého smluvního státu budou pro
účely stanovení zdanitelného majetku
takového podniku odčitatelné za stejných
podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu
prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž
jmění je zcela nebo zčásti, přímo
nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno
jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném
smluvním státě žádnému
zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,
které jsou tíživější než
zdanění a s nim spojené povinnosti, kterým
jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné
podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se vztahují
na daně, které jsou předmětem této
smlouvy.
l. Jestliže se osoba domnívá, že opatření
jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo
povedou u ní ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může
nezávisle na opravných prostředcích,
které poskytují vnitrostátní právní
předpisy těchto států, předložit
svůj případ příslušnému
úřadu smluvního státu, jehož
je rezidentem. Případ musí být předložen
do tří let od prvého oznámení
opatření, které vede ke zdanění,
jenž není v souladu s ustanoveními této
smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad
považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení,
bude se snažit, aby případ vyřešil
vzájemnou dohodou s příslušným
úřadem druhého smluvního státu
tak, aby se vyloučilo zdanění, které
není ve shodě s touto smlouvou. Jakákoli
dosažená dohoda bude uskutečněna bez
ohledu na jakákoliv časová omezení
ve vnitrostátních právních předpisech
smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních
států se budou snažit vyřešit vzájemnou
dohodou jakékoli obtíže nebo pochybnosti, které
mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této
smlouvy Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem
zamezení dvojího zdanění v případech
neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních
států mohou vejít v přímý
styk za účelem dosažení dohody ve smyslu
předchozích odstavců.
l. Příslušné úřady smluvních
států si budou vyměňovat informace
významné pro aplikaci ustanovení této
smlouvy nebo vnitrostátních právních
předpisů smluvních států, které
se vztahují na daně, jež jsou předmětem
této smlouvy, pokud zdanění, které
upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna
informací není omezena článkem 1.
Veškeré informace obdržené smluvním
státem budou udržovány v tajnosti stejným
způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních
právních předpisů tohoto státu
a budou zpřístupněny pouze osobám
nebo úřadům (včetně soudů
a správních úřadů), které
se zabývají vyměřováním
nebo vybíráním daní, na něž
se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo
trestním stíháním ve věci těchto
daní nebo rozhodováním o odvoláních.
Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto
informace jen k těmto účelům. Mohou
uplatnit tyto informace při veřejných soudních
řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném
případě vykládána tak, že
ukládají některému ze smluvních
států povinnost:
a) provést správní opatření,
která by porušovala právní předpisy
a správní praxi jednoho nebo druhého smluvního
státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být
získány na základě právních
předpisů nebo v normálním správním
řízení jednoho nebo druhého smluvního
státu;
c) sdělit informace, které by odhalily jakékoliv
obchodní, podnikové, průmyslové, komerční
nebo profesní tajemství nebo obchodní postup,
nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu
s veřejným pořádkem.
Nic v této smlouvě se nedotkne daňových
výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úředníků
podle obecných pravidel mezinárodního práva
nebo na základě ustanoveni zvláštních
dohod.
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační
listiny budou vyměněny co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních
listin a její ustanovení se budou uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou
u zdroje, na příjmy vyplácené nebo
připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž
smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu
a daně z majetku, na příjmy nebo majetek
za každé daňové období začínající
1. ledna nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž
smlouva vstoupí v platnost.
3. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve
vztazích mezi Českou republikou a Ruskem přestane
uplatňovat Mnohostranná smlouva o zamezení
dvojího zdanění příjmů
a majetku fyzických osob, podepsaná v Miškovci
27. května 1977 a Mnohostranná smlouva o zamezení
dvojího zdanění příjmů
a majetku právnických osob, podepsaná v Ulánbátaru
19. května 1978.
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
jedním ze smluvních států. Každý
smluvní stát může smlouvu vypovědět
písemně diplomatickou cestou nejméně
šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku následujícího
po uplynutí pěti let od data vstupu v platnost této
smlouvy. V tomto případě se smlouva přestane
uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou
u zdroje, na příjmy vyplácené nebo
připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpovědi;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu
a daně z majetku, na příjmy nebo majetek
za každé daňové období začínající
1. ledna nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpověď.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze dne 17.
listopadu 1995 v českém, ruském a anglickém
jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické.
V případě jakýchkoliv rozdílnosti
výkladu mezi českým a ruským textem
bude rozhodujícím anglický text.
Za vládu České republiky | Za vládu Ruské federace |
Ivan Kočárník v. r. | Jurij Jarov v. r. |
místopředseda vlády a ministr financí | místopředseda vlády |