Důvodová zpráva
Obecná část:
Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, který nabyl účinnosti dne 1.10.1991, byl v průběhu své platnosti 6x přímo a 2x nepřímo novelizován. Nejpodstatnější změny zavedl zákon č. 122/1993 Sb., který přinášel i nebezpečí hromadného výskytu konkursů při rozsáhlé insolvenci státních podniků a jiných státních organizací. K hromadnému výskytu konkursů sice nedošlo (díky opatřením, jež tomu čelila, k nimž patřila i některá ustanovení citovaného zákona), ale konkurs se přesto stal pravidelným jevem. Zatím co v roce 1992 docházelo ke konkursním řízením jen ojediněle, v roce 1993 bylo již podáno 1098 návrhů na zahájení řízení a 60 konkursů prohlášeno. V roce 1994 bylo podáno 1826 návrhů a 294 konkursů prohlášeno, přičemž konkursní řízení má stále stoupající trend. Jen minimální počet případů však byl ukončen. Také počet návrhů na vyrovnání je dosud zanedbatelný.
Při projednávání většího množství případů v roce 1993 a zejména v roce 1994, došlo k celé řadě problémů, které se projevily i na stavu nevyřízených věcí. Konkursní řízení je sice komplikované a zdlouhavé (podle srovnatelných zahraničních zkušeností činí jeho průměrná délka kolem tří let), ale znepokojivý je rostoucí rozdíl mezi počtem návrhů na zahájení řízení a počtem prohlášených konkursů. Ukazuje se, že pouze organizační opatření (personální posílení soudů, zvláštní pozornost věnovaná zajištění řízení, soustavné semináře čelící nezkušenosti nejen soudů, ale i správců konkursní podstaty a obvyklých věřitelů) nejsou dost účinná k zvládnutí tohoto nepříznivého vývojového trendu. Důvodem průtahů řízení se ukázala i některá zákonná ustanovení, jejichž aplikace vyvolávala neúměrné obtíže a vedla k tomu, že prohlášení konkursu se stávalo časově i věcně náročnou záležitostí. Proto je navrhováno řešení, aby ustanovení, která působí jako brzda časového průběhu řízení, byla nahrazena novou úpravou. To je hlavním důvodem navrhované novelizace.
Dalším důvodem pro novelizaci zákona č. 328/1991 Sb., byla potřeba některých dalších změn, které nelze charakterizovat pouze jako úsilí po zrychlení a zjednodušení řízení. Do této skupiny změn patří řešení některých aplikačních problémů, které není možné vyřešit jiným způsobem (např. některé otázky účinků prohlášení konkursu). Patří sem dále upuštění od některých institutů, které měly jen dočasný význam a sledovaly účel, který již pominul (např. jde o ochrannou lhůtu v koncepci zákona č. 122/1993 Sb.). Další změny mají sloužit k celkovému zdokonalení úpravy (mezi nejvýznamnější z nich patří změny v postavení správců podstat, totiž ve způsobu jejich odměňování a ustavování; tyto změny najdou svůj výraz v novém prováděcím předpise).
Celková koncepce konkursního řízení, jejímž základním hlediskem je dosažení co největšího výtěžku, jehož lze užít k poměrnému uspokojení věřitelů, zůstává zachována. Plně odpovídá zákonitostem tržního hospodářství na vývojovém stupni, jehož jsme dosáhli, a umožňuje ověřovat stabilitu nově vznikajících ekonomických subjektů. Zavedení pronikavějších změn by dosud bylo předčasné, ostatně i proto, že zákon č. 328/1991 Sb. je uplatňován poměrně krátkou dobu a možnosti jeho využívání se zdaleka nevyčerpaly. Nová úprava má proto formu novely, což odpovídá tomu, že zavádí pouze dílčí změny, i když ve větším počtu. Celková nová úprava, zasahující i do koncepčních otázek, je po všech stránkách náročná (např. v SRN byla taková úprava přijata v roce 1994 po více jak desetileté přípravě s tím, že začne platit až v roce 1999). Přes to dnes navrhovaná úprava přihlíží k vývoji konkursního práva ve vyspělých zemích a některé změny, které přináší, znamenají proto i dílčí modernizaci našeho konkursního práva.
Navrhovaná úprava nemá přímý dopad na státní rozpočet.
Zvláštní část:
K čl. I
K bodům 1 až 3
Novelizace § 1 sleduje, aby byl zpřesněn termín úpadku, neboť jeho existence je základní podmínkou pro povolení konkursu.
Především dochází k tomu, že je definován termín předlužení; tato definice dosud chyběla a výkladem ji bylo možné stanovit jen pro podnikatele. Potřeba této definice je naléhavá s ohledem na nově zařazený § 68a, podle něhož mají osoby v tomto ustanovení uvedené podat návrh na prohlášení konkursu v případě předlužení (předtím měl tuto povinnost jen likvidátor), přičemž její nesplnění má za následek podstatné majetkové sankce. Předlužení není definováno jen jako rozdíl mezi aktivy a pasívy, ale (podle vzoru některých moderních úprav) se při něm bere v úvahu i možnost získání dalších prostředků při pokračování v provozu podniků; to umožní, aby za předlužení nebyl považován jen přechodný negativní rozdíl.
Zastavení plateb je přeřazeno z ust. § 4 odst. 2 do § 1, vzhledem k tomu, že ze systematických i věcných důvodů jde o jeho vhodnější umístění.
Ustanovení § 1 odst. 4 bylo naopak přeřazeno do § 12a odst. 2 písm. b), neboť zákonné definice by neměly obsahovat specifické případy.
K bodu 4
Navržené ustanovení odstraňuje duplicitní označení odst. 2, k němuž došlo po novelizaci zákonem č. 117/1994 Sb. Text, který byl uvedeným ustanovením zařazen, se z § 2 vypouští, a je nahrazen novým ustanovením § 12a odst. 2 písm. a).
K bodu 5
Jedním ze základních problémů konkursního řízení je okolnost, že některá ustanovení občanského soudního řádu se pro toto řízení nehodí, a že jejich použití v něm se projevuje negativně. Základní tendence novely (srov. obecnou část důvodové zprávy) se proto realizuje především tím, že se omezuje možnost přímé aplikace občanského soudního řádu. Dosahuje se toho dvojím způsobem:
a) především jsou rozmnožena ustanovení, která pro konkursní řízení zavádějí zvláštní úpravu, čímž vylučují možnost použití občanského soudního řádu,
b) v novém znění § 3 odst. 1 se stanoví, že ustanovení občanského soudního řádu lze použít pouze přiměřeně (nikoli přímo jako dosud).
Z ustanovení § 3 se vypouštějí ustanovení o příslušnosti soudu, která byla duplicitní s ustanoveními občanského soudního řádu o téže problematice.
Podstatnou změnou je obecné zavedení předvolání prostřednictvím vyhlášky. Při značném počtu subjektů účastnících se řízení, je tento způsob předvolání vysoce praktický a odstraňuje průtahy, popř. těžko řešitelné situace, které nastávaly při obecném způsobu předvolávání k soudu.
K bodu 6
Dochází k upřesnění náležitostí, které musí obsahovat každý návrh. Tím je sledována koncentrace a urychlení průběhu řízení.
Kromě toho je v § 4 odst. 4 řešena situace, která nastane, když před prohlášením konkursu podá návrh ještě další věřitel. Protože obecné řešení, obsažené v občanském soudním řádu (projednání dalšího návrhu zde brání překážka litispendence) v konkursním řízení nevyhovuje, je stanovena zvláštní úprava.
K bodu 7
Zavedení zálohy na náklady konkursu (nový § 5) sleduje několik cílů. Především jde o to, aby bylo možné realizovat konkurs i v případě, že nejsou k disposici žádné finanční prostředky, které jsou k tomu nutné. Za druhé jde o to, aby byla umožněna činnost správce podstaty od počátku jeho jmenování, tj. předtím, než je možné zpeněžit konkursní podstatu. Konečně povinnost složit zálohu zabraňuje i většině konkursů, které mají pouze šikanozní povahu.
Výše zálohy v hodnotě 10 tis.Kč byla takto zvolena proto, že pro většinu případů postačí k tomu, aby jejím prostřednictvím byly překlenuty obtíže, které provázejí počátek konkursního řízení. Poté budou již finanční prostředky, z nichž lze hradit další náklady řízení (ať již budou získány zpeněžením věcí z konkursní podstaty anebo dobrovolnou zálohou věřitelů podle § 8 odst. 3), anebo tyto prostředky nebudou, takže řízení bude zastaveno, popř. již prohlášený konkurs zrušen.
Částka 10 000 Kč má povahu zálohy na náklady řízení, nikoli povahu poplatků. To znamená, že bude vrácena, pokud z ní nebude třeba čerpat, anebo budou-li na náklady konkursu zaslány jiné finanční prostředky. Pokud se tak nestane, nebude ovšem záloha vrácena.
K bodům 8 až 12
Ustanovení o ochranné lhůtě bylo do zákona zařazeno až jeho novelou č. 122/1993 Sb. Jejich cílem bylo čelit nebezpečí hromadného nápadu konkursů, k němuž mohlo po účinnosti zákona č. 122/1993 Sb. dojít, resp. časově rozložit jejich řešení. V současné době již nebezpečí náhlé vlny konkursů nehrozí a ustanovení o ochranné lhůtě tím ztratilo svůj účel. To je plně pociťováno v aplikační praxi, při níž dochází naopak k tomu, že ustanovení o ochranné lhůtě je zneužíváno ke zdržování průběhu některých konkursních řízení.
Předpoklady pro povolení ochranné lhůty podle zákona č. 122/1993 Sb. byly vázány na splnění formálních náležitostí; věcná problematika ochranné lhůty nebyla přezkoumávána. Uvedené formální náležitosti byly stanoveny natolik přísně, že ochranná lhůta byla povolována jen v malém procentu případů. Dá se proto konstatovat, že ustanovení o ochranné lhůtě se při své aplikaci neosvědčila.
Přes toto zjištění a zkušenosti není navrhováno, aby od institutu ochranné lhůty bylo zcela upuštěno. Ochranná lhůta - ovšem v jiném než formálním pojetí, v jakém ji zavedl zákon č. 122/1993 Sb. - se uplatňuje skoro ve všech moderních úpravách konkursního práva, a to jako první fáze řízení, která má za cíl umožnit smírné vyřešení případu, a není-li to možné, vytvořit předpoklady pro hladký průběh dalších fází řízení. Proto by odporovalo obecným vývojovým trendům, kdyby od ochranné lhůty bylo zcela upuštěno.
Navrhuje se proto, aby ustanovení o ochranné lhůtě byla pozměněna tak, aby umožňovala její povolení jen v případech, kdy má reálný význam, a aby její průběh neznamenal konec konců přerušení řízení, ale aby byl určitou fází konkursního řízení. Tento smysl mají změny, které jsou navrhovány pod bodem 8-12 návrhu (týkají se § 5a až § 5f). Jde o ochrannou lhůtu ve zcela jiném pojetí než dosud; její význam - kromě praktických aspektů této úpravy - spočívá v tom,že je přípravou pro příští úpravu konkursu.
Ochranná lhůta v tomto podstatně jiném pojetí ovšem nemá obecné uplatnění. Má reálný význam pouze v případech, kdy v jejím rámci lze dospět k řešením, která by znamenala alternativu konkursu. Kromě toho není společensky odůvodněna u všech dlužníků, ale jen u těch, jejichž úpadek by postihl i řadu dalších osob (nikoli tedy u nepodnikatelů a drobných podnikatelů). Proto se zavádějí omezení, uvedená v § 5b odst. 1 a 2.
K bodu 13
Změny, které se týkají postavení správce podstaty, mají jen ve zcela omezeném rozsahu svůj základ v zákoně. Nejpodstatnější změny, týkající se odměňování správců a způsobu jejich ustavování, budou provedeny v novém prováděcím předpise. Realizace těchto změn je podstatným činitelem, který podmiňuje vyšší efektivnost nové úpravy.
Hlavní změny provedené prováděcím předpisem, mají spočívat v následujícím:
a) správci podstaty nebudou ustanovováni podle předem stanoveného pořadí, ale vybírání soudem v závislosti na povaze projednávaného úpadku;
b) jejich odměna bude přímo úměrná výši prostředků, jichž se jim podaří získat zpeněžením konkursní podstaty;
c) nebudou zvláště odměňování za tzv.incidenční spory s cílem, aby záležitosti řešené v těchto sporech posuzovali pod vlastní odpovědností, aby se urychlil celkový průběh řízení.
K bodům 14 až 18
Změny, které jsou zahrnuty pod uvedené body, se všechny týkají prohlášení konkursu. K nejpodstatnějším platí ustanovení § 12a odst. 1, v němž se výslovně stanoví, že k prohlášení konkursu postačí, že dlužníkův úpadek je osvědčen; to znamená, že před prohlášením konkursu nebude muset soud vykonávat o této skutečnosti úplné dokazování, což se projeví na rychlosti a hospodárnosti řízení.
Do ustanovení § 12a byly z důvodů systematických zařazeny překážky prohlášení konkursu, které dříve byly uvedeny v § 1 odst. 4, v § 2 odst. 2, v § 5 a v § 5d písm.a). Z povahy věci vyplývá, že konkurs nelze prohlásit ani vůči státu; v zákoně se to však výslovně neuvádí, neboť by šlo o nadbytečné ustanovení.
K věcné změně došlo u překážky nepostačujícího majetku (§ 12a odst. 3). Soud napříště nebude mít povinnost před prohlášením konkursu zjišťovat rozsah majetku, ale zamítne návrh jen při zřejmém nedostatku potřebného majetku. Odpadne tak obtížné zjišťování a řízení se tím urychlí.
Další změny, uvedené v bodech 14 - 18 reagují na spornou interpretaci některých ustanovení.
K bodu 19
Nové ustanovení § 13a (v souvislosti s tím, že z § 13 odst. 4 se vypouští zmínka o likvidátorovi) řeší dosud spornou otázku postavení likvidátora během konkursu. Prohlášením konkursu se přerušuje likvidace, avšak likvidátorovi zůstanou určité činnosti v souvislosti se zastupováním úpadce (jímž je právnická osoba v likvidaci) a v souvislosti s jeho součinností se správcem podstaty. Likvidátorovi za tuto jeho činnost musí příslušet přiměřená odměna; její přiměřenost je dána rozsahem jeho činnosti (jejím podílem na celkové odměně, jež by likvidátorovi jinak příslušela). Podle nového znění § 31 odst. 2 jsou likvidátorovy nároky pohledávkami za podstatou.
K bodům 20 a 21
Dosavadní úprava některých účinků prohlášení konkursu přinášela těžko řešitelné interpretační a aplikační problémy. Ty se týkaly zejména přerušení jiných soudních řízení, nemožnosti některá řízení zahájit, vztahu k probíhajícím exekucím, problematiky splatnosti pohledávek a závazků a některých dalších otázek. Smyslem nového znění § 14 odst. 1 písm.c) až i) je zpřesnění úpravy těchto otázek. Řízení, která mají trvalý ráz (např. řízení o poručnictví, opatrovnictví, daňová apod.) se ovšem nepřerušují jako taková, ale jen pokud jde o vymáhání nároků spadajících do konkursní podstaty.
Ustanovení § 14a zpřesňuje úpravu povinností správce podstaty. Výslovně jsou v ní uvedeny správcovy činnosti, jejichž provádění se až dosud opíralo o výklad obecné úpravy jeho postavení.
K bodům 22 a 23
Závažnou problematikou úspěšnosti konkursu jsou právní prostředky, jimiž se brání tomu, aby dlužník v očekávání konkursního řízení nedisponoval svým majetkem způsobem, který poškozuje věřitele a jejich zájmy (zejména různými majetkovými převody, jimiž se snižuje rozsah majetku, který by měl patřit do konkursní podstaty). Podle platné právní úpravy je základním prostředkem, sloužícím tomuto cíli tzv. odporovatelnost (§ 42a občanského zákoníku, dosavadní § 15 zákona č. 328/1991 Sb.), jejímž prostřednictvím lze dosáhnout toho, že úkony zkracující věřitele jsou vůči nim prohlášeny za neúčinné. Odporovatelnost má poměrně široké použití, ale jejím nedostatkem je, že ve většině případů musí být prokázána subjektivní stránka, tj. dlužníkův úmysl zkrátit věřitele a vědomí druhé strany o něm. Její prokazování vede ke komplikovaným a zdlouhavým sporům, které krajně znesnadňují doplnění konkursní podstaty o předmět plnění odporovatelného úkonu.
Z toho důvodu (podle vzoru některých zahraničních úprav) zavádí novela v novém znění § 15 vedle odporovatelnosti i neúčinnost, která nastává přímo ze zákona. Tato neúčinnost není podmíněna tím, že by musila být prokazována subjektivní stránka (tj. úmysl zkrátit věřitele a vědomí o něm). Na druhé straně nemá obecnou povahu, ale týká se jen taxativně určených právních úkonů, u nichž to odůvodňuje jejich povaha, smysl či cíl. Tyto úkony musí být uskutečněny v poměrně krátké době před podáním návrhu na konkurs anebo po podání tohoto návrhu.
Dosavadní § 15 byl vypuštěn s ohledem na to, že je dnes duplicitní § 42a obč. zák. (jenž byl do něho zařazen až za platnosti zákona č. 328/1991 Sb.). Odporovatelnosti v konkursu je dnes věnován pouze § 16, který doplňuje úpravu obsaženou v občanském zákoníku; to je vyjádřeno novou dikcí odst. 1 tohoto ustanovení.
K bodům 24 až 26
Jde o zpřesňující úpravy. Ust. § 17 odst. 2 je změněno vzhledem k nové dikci § 4 odst. 3, podle níž seznam majetku a závazků je jednou z náležitostí dlužníkova návrhu. Úprava § 18 odst. 3 byla provedena k vyřešení obtíží, které vznikaly při úpravě dosavadní (zejména v důsledku toho, že stanovení ceny předpisem není obecným způsobem jejího stanovení); zásadně bude oceňování provedeno za cenu obvyklou, kterou definují předpisy cenové.
K bodu 27
Nově zařazený § 18a především řeší případ, kdy provoz úpadcova podniku pokračuje i po prohlášení konkursu. Jde o jeden z rysů, které jsou charakteristické pro moderní právní úpravy. Je tím sledováno jednak to, že v některých případech provozem podniku v nových podmínkách a pod kontrolou věřitelů, lze dosáhnout výhodněji poměrného uspokojení věřitelů, než při jeho zpeněžení. Kromě toho při pokračování v provozu podniku zůstávají zachovány pracovní poměry a i jiné vazby jsou narušeny co nejméně.
Pokračování v provozu podniku není ovšem účelné obecně, ale jen v určitých případech. Soud má proto možnost, aby svým rozhodnutím provoz ukončil.
Zajistit pokračování v provozu je záležitost správce podstaty. Způsoby, jimiž tak může učinit, jsou upraveny v § 18a odst. 3.
Na nové ustanovení § 18a navazuje i novela § 8 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, která je navrhována v čl. II.
K bodům 28 až 30
Pokud jde o přihlášky věřitelů a jejich přezkoumání, je nejpodstatnější změna obsažena v § 22 odst. 2. Opožděné přihlášky musí být podány nejpozději do 2 měsíců od přezkumného jednání, jinak je nelze v konkursu uspokojit. To znamená, že tyto nepřihlášené pohledávky věřitelů nezanikají, ale jsou uplatnitelné jen jinak než v konkursu; uvedené ustanovení tedy nemá důsledky hmotněprávní, ale pouze procesní. V důsledku nově navrženého ustanovení budou v konkursním řízení probíhat pouze dvě přezkumná jednání, zatím co dosud nebyl jejich počet omezen. Jde proto o úpravu, která podstatně přispěje ke koncentraci a zrychlení řízení. Pokud jde o věřitele, kteří nepodali přihlášku ani v dodatečné lhůtě, je třeba tuto úpravu považovat za určitou procesní sankci proti nim.
Další změny, zahrnuté pod body 28 až 30, se týkají upřesnění dosavadní úpravy, zejména v případech, kdy vznikly aplikační problémy. Jde zejména o doplnění výčtu náležitostí přihlášky, včetně zvláštních náležitostí při přihláškách pohledávek nepeněžitých a pohledávek v cizí měně. Dále novela řeší spornou otázku, zda mají být odstraňovány vady přihlášky a jaký postup je při tom třeba. Konečně se řeší i některé procedurální záležitosti, které se týkají sestavení seznamu přihlášek, a zajištění i průběhu přezkumného jednání.
K bodu 31
V tomto bodu jsou zahrnuty dvě dílčí změny, které se týkají zpeněžení konkursní podstaty. Prvá z nich se týká uplatňování odpůrcových pohledávek a zpřesňuje v tomto směru ustanovení § 27 odst. 2; současně nová dikce zákona vyjadřuje i to, že součástí konkursní podstaty jsou i nepeněžité pohledávky, popř. i jiné majetkové hodnoty. Druhá z těchto změn řeší postup správce podstaty vůči osobám, které zajišťují pohledávky vůči úpadci (ať již jde o ručitele, bankovní záruky anebo o osobně ručící společníky).
K bodu 32
Dosavadní dikce ustanovení § 27a mohla vést k výkladu, podle něhož by se při převzetí povinnosti z pracovních poměrů kupujícím vytvářela z věřitelů těchto nároků další kategorie věřitelů, která by navíc byla uspokojována mimo konkurs. Navržená dikce tomuto důsledku brání, aniž by přitom docházelo k poškození nositelů pracovněprávních nároků; i v případě prodeje podniku se tyto nároky uspokojují buď jako pohledávky za podstatou anebo jako pohledávky I. třídy.
K bodu 33
Změny, obsažené v tomto ustanovení, se týkají některých sporných otázek postavení oddělených věřitelů. Především se výslovně stanoví zánik jejich zástavního práva; jde o zvláštní úpravu vzhledem k § 151g občanského zákoníku, a to v tom, že k zániku dochází i při částečném uspokojení pohledávky a že je okamžik zániku vázán již na zpeněžení věci. Vznik práva na oddělené uspokojení je napříště vázán i na zajištění převodem práva (§ 533 občanského zákoníku) a na zajištění postoupením pohledávky (§ 554 občanského zákoníku). Novela dále výslovně řeší otázku pořadí oddělených věřitelů (§ 28 odst. 3). Konečně zavádí v § 28 odst. 4 úpravu, podle níž se i oddělení věřitelé podílejí na nákladech konkursu, což je dosud postrádáno.
K bodům 34 a 35
V těchto ustanoveních jde o zpřesnění pohledávek za podstatou a pracovněprávních nároků podle § 31 odst. 1. Do pohledávek za podstatou bude vždy patřit odměna likvidátora, což uvozuje na nový § 13a. Pohledávky za podstatou i pracovněprávní nároky dle odst. 1 jsou v zájmu právní jistoty taxativně vypočteny.
K bodům 36 až 38
Změny, které se týkají § 32, jímž je upraven rozvrh, vyplývají z jiných ustanovení novely, zejména z nového § 5 a nového § 28 odst. 5, popř. z dalších změn právního řádu (např. změna terminologie).
K bodu 40
Doplnění, provedené tímto ustanovením, zahrnuje mezi pohledávky, které nelze v konkursu uspokojit, i smluvní pokuty, na něž nárok vznikl před prohlášením konkursu. Tyto pokuty mají totiž shodnou povahu jako úroky, které jsou z uspokojení v konkursu vyloučeny podle § 33 odst. 1 písm. a).
K bodu 41
Nově navrhované ustanovení řeší vztah konkursu ke zvláštním předpisům (např. předpisům báňským, předpisům o jaderné energii apod.), které ukládají, že s určitými věcmi může být naloženo jen stanoveným způsobem.
K bodům 42 až 46
Změny, uvedené v těchto bodech, se všechny týkají zrušení konkursu. Nový § 44 odst. 1 je konformní s novým § 12a odst. 3 a navíc řeší i případ, kdy majetek úpadce se skládá jen z nedobytných pohledávek. Nové ustanovení § 44 odst. 2, které řeší postup v případě úpadcovy smrti, je zpracováno na základě zkušeností s aplikací dosavadní úpravy. Nově zařazené ustanovení § 44 odst. 4 výslovně uvádí správcovy povinnosti v souvislosti se zrušením konkursu s tím, že jejich splnění je předpokladem k tomu, aby správce byl zproštěn funkce. Nově zařazené ustanovení § 44a řeší případ, kdy usnesením odvolacího soudu je změněno nebo zrušeno prohlášení konkursu, a to tak, že konkurs se zrušuje přímo tímto usnesením, aniž by o tom bylo třeba vydávat další rozhodnutí. Konečně nový § 45 odst. 1 rozlišuje mezi vratnými a nevratnými účinky prohlášení konkursu s tím, že zrušením konkursu zanikají jen účinky vratné.
K bodu 47
Ustanovení § 52 odst. 3, podle něhož zanikají pohledávky těch věřitelů, kteří je nepřihlásili za předpokladů v tomto ustanovení stanovených k vyrovnání, není adekvátní. Stanoví velmi přísnou hmotněprávní sankci za pochybení rázu procesního. Navrhuje se proto, aby bylo vypuštěno s tím, že plně postačí, že tito věřitelé se nezúčastní vyrovnání.
K bodu 48
Nově navržená právní úprava koresponduje s právní úpravou uvedenou pod bodem 38.
K bodu 49
Zvláštní ustanovení o vztahu mezi konkursem a privatizací (§ 67) se vypouští proto, že vzhledem k postupu privatizace se stává obsoletním.
K bodu 50
Ustanovením § 68a je zaváděna (v souladu s většinou zahraničních úprav) povinnost dlužníka a všech osob, které jsou oprávněny jeho jménem podat návrh na zahájení řízení, aby navrhli bez zbytečného odkladu prohlášení konkursu, pokud dojde k úpadku předlužením. V našem právním řádu měl až dosud tuto povinnost pouze likvidátor (§ 72 odst. 2 obchodního zákoníku, § 260 obchodního zákoníku, § 2Oa odst. 4 občanského zákoníku). Sankcí za nesplnění této povinnosti je zejména odpovědnost za škodu, která tím věřitelům vznikla.
Smyslem tohoto ustanovení je zajistit rovné podmínky pro všechny věřitele. Jakmile totiž dojde k předlužení, znamená to, že všichni věřitelé nebudou moci být zcela uspokojeni a připadá proto v úvahu jejich uspokojení poměrné, které právě zajišťuje konkurs. Jestliže však přes předlužení bude pokračováno v provozu podniku, bude musit dlužník podle svého výběru uspokojovat jen některé věřitele na úkor ostatních. Právě tomu čelí nově zařazená úprava.
Otázku, zda jde o předlužení, bude musit posoudit sama každá osoba, která má v tomto případě povinnost podat návrh na prohlášení konkursu, a to podle kritérií, které jsou nově stanoveny v § 1 odst. 3 (tj. včetně úvahy o možnosti pokračovat v podnikatelské činnosti).
Ustanovení § 68a je zařazeno do části čtvrté zákona (Společná, přechodná a závěrečná ustanovení), nikoli do části první. Toto ustanovení svou povahou totiž je součástí úpravy postavení obchodních společností a jiných právnických osob a systematicky proto nepatří do úpravy konkursního řízení.
K čl. II
Navrhovaná novelizace § 8 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, souvisí se zařazením nového § 18a a odstraňuje nejasnosti, které při aplikaci § 8 zákona č. 455/1991 Sb. existovaly vzhledem k § 27a zákona č. 328/1991 Sb.
Navrhovaná novelizace je součástí trendu umožnit provoz podniku i v průběhu konkursu, který je charakteristický pro moderní úpravy konkursního práva.
K čl. III a IV
Navrhované změny § 68 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, mají za cíl zpřesnit dosavadní úpravu. Tentýž cíl sleduje i navrhovaná změna § 151s odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
K čl. V
Jde o přechodné ustanovení, které je založeno na pojetí, jež je obvyklé pro procesní předpisy. Zvláštním přechodným ustanovením musí být řešen běh dvouměsíční lhůty pro přihlášky pohledávek.
K čl. VI
Vydání úplného znění zákona se navrhuje vzhledem k počtu jeho novelizací.