kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsaná v Praze dne 17. ledna 1995.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republiku a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsanou v Praze dne 17. ledna 1995.
Státní hranice České republiky jsou stanoveny mezinárodními smlouvami.
Stávající smluvní úpravu správy česko-polských státních hranic představují
- Smlouva mezi ČSSR a PLR o právních vztazích na československo-polských státních hranicích, o spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách ze dne 2. prosince 1967 (dále jen "Smlouva o právních vztazích"),
- Dohoda mezi vládou ČSSR a PLR o provedení Smlouvy o právních vztazích na československo-polských státních hranicích, o spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách ze dne 17. prosince 1971 (dále jen "Mezivládní prováděcí dohoda ze 17. prosince 1971"),
- Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou PLR o provedení hlavy I a II Smlouvy o právních vztazích na československo-polských státních hranicích, o spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách ze dne 17. října 1974 (dále jen "Mezivládní prováděcí dohoda ze 17. října 1974").
V průběhu více než desetileté činnosti Stálé československo-polské hraniční komise se ukázalo, že uvedená smluvní základna je nepraktická, nepřesná a pro svou složitost nevyhovující.
"Smlouva o právních vztazích" řeší ve své první části (hlava I a II) otázky průběhu, vyznačování a udržování státních hranic tj. problematiku ústavněprávní a na ni navazující odbornou činnost.
Její druhá část (hlava III a VIII) upravuje výkon služby při ochraně státních hranic, institut hraničních zmocněnců a způsoby projednávání závažných událostí na státních hranicích.
V jednom smluvním dokumentu jsou tedy řešeny jednak otázky spojené s úpravou průběhu státních hranic, spadajících do působnosti nejvyšších ústavních orgánů, současně však také výkon služby při jejich ochraně a institut hraničních zmocněnců, tj. činnosti podléhající pravomoci Ministerstva vnitra.
Již před ratifikací "Smlouvy o právních vztazích" byly z čs. strany značné výhrady ke spojení dvou odlišných problematik do jednoho celku. Jako opodstatněné se později ukázaly rovněž obavy z věcné realizace smlouvy, neboť její příprava byla svěřena ne zcela kompetentnímu útvaru tehdejší Federální správy VB. Nekompetentnost zpracovatelů se projevila např. v absenci jednoznačného výkladu pojmů a současně v přílišné rigiditě některých ustanovení, následkem čehož se jejich realizace stala příliš složitou a zdlouhavou, mnohá další ustanovení pak vzhledem k jejich nepřesnosti, nebylo možno realizovat vůbec.
Uvedené nedostatky vedly k tomu, že v roce 1971 musela být uzavřena první a v roce 1974 druhá mezivládní dohoda k provádění zmíněné smlouvy.
Mezivládní prováděcí dohody z let 1971 a 1974 sice eliminovaly některé rozpory v oblasti právních vztahů na československo-polských státních hranicích, základní nedostatky však neodstranily.
V závěru roku 1988 byly proto Federálním ministerstvem vnitra vypracovány s důrazem na co největší zjednodušení nové návrhy, které měly nahradit současnou právní úpravu.
Po ukončení mezirezortního připomínkového řízení v první polovině roku 1989 byla polská strana s návrhy seznámena, avšak teprve v lednu 1990 přislíbila účast na expertních jednáních.
První expertní jednání se uskutečnilo v důsledku řady odkladů z polské strany, až na počátku roku 1991. V průběhu následujících jednání přistoupila polská strana na názor, že "Smlouvu o právních vztazích", upravující dvě odlišné problematiky, je třeba nahradit dvěma samostatnými mezinárodně právními smluvními dokumenty.
V říjnu roku 1993 byla na úrovni expertů ukončena příprava návrhu statutární Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích (dále jen "Smlouva"). Po vnitrostátním projednání vyslovila s jejím sjednáním souhlas vláda České republiky usnesením ze dne 16. února 1994 č. 83.
Otázky spojené s výkonem služby při ochraně státních hranic, úprava činnosti hraničních zmocněnců, včetně projednávání závažných událostí na státních hranicích, budou řešeny samostatnou režimovou smlouvou, jejíž realizace není předmětem tohoto dokumentu. Do doby sjednání nové režimové smlouvy zůstanou v platnosti hlavy III až VIII "Smlouvy o právních vztazích" i "Mezivládní prováděcí dohoda ze 17. prosince 1971".
V návaznosti na rozhodnutí vlády ze dne 16. února 1994 č. 83 bylo dne 8. dubna 1994 informováno diplomatickou cestou Velvyslanectví Polské republiky o připravenosti české strany k podpisu Smlouvy.
V Polské republice se však mezirezortní projednání Smlouvy protahovalo až do července 1994, kdy dala polská strana jednoznačně najevo, že již dohodnutý text Smlouvy je pro ni vzhledem k některým pojmovým nejasnostem nepřijatelný a současně navrhla uskutečnit další expertní jednání.
O stanovisku polské strany byla neprodleně informována ministerstva zahraničních věcí a financí České republiky. Polská strana byla současně upozorněna, že realizace byť i formálních změn v návrhu textu Smlouvy vyvolá nezbytnost nového mezirezortního připomínkového řízení a následného opětovného projednání ve vládě České republiky. I přes tyto skutečnosti nebyla ochotna akceptovat původní návrh textu Smlouvy, dohodnutý v říjnu 1993.
Ve dnech 5. a 6. září 1994 se proto uskutečnilo další jednání expertů obou států.
Česká delegace v zájmu ukončení diskusí o vládou již schválené Smlouvě přistoupila na návrhy změn. V celém textu Smlouvy byl nahrazen pojem "smluvní státy" pojmem "smluvní strany", přeformulována poslední část první věty článku 30 a změněna systematika části IV Smlouvy.
Na základě požadavku polské strany byla rovněž dohodnuta nová redakce článku 26 (celní ustanovení).
V závěru expertních jednání se obě delegace informovaly o náležitostech ústavního projednání návrhu Smlouvy ve svých státech a konstatovaly, že urychlený podpis Smlouvy je v souladu se zájmy obou zemí.
V návaznosti na výsledky uvedeného expertního jednání bylo nezbytné upravený text návrhu Smlouvy opětovně předložit k vyslovení souhlasu vládě České republiky. Náležitosti dalšího ústavního projednání návrhu Smlouvy stanovené usnesením vlády ze dne 16. února 1994 č. 83 (body II a IV) zůstaly nedotčeny.
Text nové statutární Smlouvy je rozčleněn do čtyř částí.
Část I obsahuje ustanovení týkající se průběhu státních hranic mezi Českou republikou a Polskou republikou, jejich vytyčování, vyznačování a udržování.
Část II stanoví pravidla zaměřování a vyznačování státních hranic, způsob hrazení s tím spojených nákladů, povinnosti vlastníků příhraničních pozemků i osob, které budou pověřeny prováděním zaměřovacích a vyznačovacích prací.
Podle části III zřídí smluvní strany k realizaci smlouvy Stálou česko-polskou hraniční komisi, stanoví její složení, úkoly, oprávnění a základní zásady práce. Článek 26 pak obsahuje celní opatření, týkající se jednak osob, které se pohybují v blízkosti státních hranic, popř. státní hranice překračují v souvislosti s plněním úkolů správy státních hranic, ale především materiálu, který je přes státní hranice převážen pro účely jejich zaměřování a vyznačování.
Část IV obsahuje závěrečná ustanovení, z nichž nejzávažnější jsou ta, která deklarují zánik platnosti hlavy I a II "Smlouvy o právních vztazích", včetně "Mezivládní prováděcí dohody ze 17. října 1974".
S ohledem na rozpad České a Slovenské Federativní Republiky je třeba, aby správa česko-polských státních hranic byla pojata komplexně, s důrazem na jednoduchou a účelnou právní úpravu tak, jak je tomu v případě správy státních hranic s Rakouskou republikou a se Spolkovou republikou Německo.
Smlouva je v souladu s českým právním řádem a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky vyplývajícími z jiných platných smluv, kterými je Česká republika vázána.
Po vstupu Smlouvy v platnost bude vládě České republiky předložen samostatný návrh na jmenování předsedy a zástupce předsedy české delegace Stálé česko-polské hraniční komise.
Vzhledem ke svému charakteru Smlouva po podpisu podléhá vyslovení souhlasu Parlamentem České republiky a ratifikaci prezidentem republiky.
Předmětná smlouva byla podepsána ministry vnitra obou republik v Praze dne 17. ledna 1995, a to společně se Smlouvou mezi Českou republikou a Polskou republikou o malém pohraničním styku.
S ohledem na předmět sjednaných mezinárodních smluv by bylo vhodné, aby byly projednány Parlamentem České republiky společně.
K časovému prodlení při předložení obou vládních návrhů došlo v důsledku zdlouhavého projednávání doplnění přílohy č. 1 ke smlouvě o malém pohraničním styku, kde nebylo opomenutím zahrnuto do seznamu obcí nacházejících se v pásmu malého pohraničního styku České republiky město Ostrava. Česká strana nepředpokládala, že vyřešení předmětné záležitosti si vyžádá tak dlouhou dobu. Podrobnosti týkající se tohoto projednávání jsou uvedeny ve Vládním návrhu, kterým se předkládá Parlamentu k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o malém pohraničním styku.
V Praze dne října 1995
Česká republika a Polská republika (dále jen "smluvní strany")
- realizujíc zásady a cíle Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci, podepsané v Krakově dne 6. října 1991,
- vedeny snahou prohlubovat přátelské vztahy ku prospěchu obou států a jejich národů,
- usilujíc o udržování zřetelného průběhu česko-polských státních hranic,
se dohodly takto :
(1) Česko-polské státní hranice jsou plochou, která prochází svisle hraniční čarou po zemském povrchu, oddělující území obou států, jejich vzdušný prostor a podzemní část.
(2) Státní hranice mezi Českou republikou a Polskou republikou od styku státních hranic smluvních stran a státních hranic Slovenské republiky ke styku státních hranic smluvních stran a státních hranic Spolkové republiky Německo jsou stanoveny Smlouvou mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsanou ve Varšavě dne 13. června 1958 (dále jen "Smlouva o konečném vytyčení státních hranic").
(3) Průběh státních hranic mezi Českou republikou a Polskou republikou je znázorněn v hraniční dokumentaci o průběhu a vyznačení společných státních hranic (dále jen "hraniční dokumentace"), kterou smluvní strany vypracovaly podle článku l odst. 2 Smlouvy o konečném vytyčení státních hranic a obnovují ji podle této smlouvy.
(4) Průběh státních hranic mezi Českou republikou a Polskou republikou je dále stanoven:
a) Protokolem mezi vládou Československé republiky, vládou Polské lidové republiky a vládou Německé demokratické republiky o vytyčení československo-polsko-německého trojmezí státních hranic a o udržování hraničního znaku, jímž je toto trojmezí vyznačeno, a Protokolárním popisem československo - polsko - německého trojmezí státních hranic, ze dne 27. března 1957,
b) Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích ze dne 10. prosince 1986 (dále jen "Smlouva o prvním společném přezkoušení státních hranic na hraničních vodních tocích").
Hraniční dokumentaci tvoří :
a) dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy o konečném vytyčení státních hranic,
b) dokumenty, které jsou nedílnou součástí Smlouvy o prvním společném přezkoušení státních hranic na hraničních vodních tocích,
c) dokumenty vyplývající z přezkoušení průběhu státních hranic podle článků 10 a 11, případně ze změn průběhu státních hranic podle článku 5 odst. 2 a článku 6 této smlouvy.
(1) Pevné státní hranice jsou:
a) na suchých pozemních úsecích,
b) na místech, kde protínají stojaté vody nebo vodní toky tak, že přecházejí z jednoho břehu na druhý,
c) v místech, kde dochází k jejich přechodu ze suchého úseku do vodního toku a naopak.
(2) Pevné státní hranice určené v odstavci 1 probíhají:
a) po přímých spojnicích od jednoho hraničního znaku k nejbližšímu doloženému v hraničním dokumentárním díle,
b) středem hraničních cest a příkopů.
(3) Hraniční cesty a příkopy jsou znázorněny v hraniční dokumentaci. Na jejich začátku a konci jsou osazeny dvojité hraniční znaky a podél nich jednotlivé hraniční znaky, osazené střídavě na území každé smluvní strany.
(1) Pohyblivé státní hranice probíhají hraničními vodními toky, s výjimkou případů uvedených v článku 3
odst. 1 písm. b) a c).
(2) Pohyblivé státní hranice podle odstavce 1 probíhají střednicí hraničních vodních toků nebo jejich hlavních ramen a přizpůsobují se:
a) přirozeným změnám polohy koryt hraničních vodních toků s výjimkou případu uvedeného v článku 5 odst. 2,
b) umělým změnám v důsledku úprav hraničních vodních toků, provedeným po dohodě příslušných orgánů smluvních stran, pokud se při nich střednice neodchýlí od své původní polohy o více než o šíři koryta a pokud budou plochy oddělené novou polohou střednice toku od území smluvních stran, vzájemně vyrovnány.
(3) Střednicí hraničního vodního toku je:
a) čára stejně vzdálená od obou vyrovnaných břehových čar neupraveného nebo jednostranně upraveného hraničního vodního toku,
b) geometrická osa oboustranně upraveného hraničního vodního toku.
(4) Břehové čáry hraničních vodních toků tvoří:
a) výrazné břehové hrany nebo
b) čáry určené hladinou vody, která stačí protékat mezi břehy, aniž se vylévá na přilehlé území nebo
c) okraje stálých porostů trav či jiných suchozemských rostlin nebo
d) průsečnice hladiny při průměrném vodním stavu s plochou přilehlého terénu.
Kde podle uvedených kriterií nelze břehové čáry bezpečně zjistit, pokládají se za ně čáry, stanovené vodohospodářskými experty smluvních stran.
(5) Hlavní rameno hraničního vodního toku je rameno, kterým při nízkých nebo středních vodních stavech protéká největší množství vody.
(1) Smluvní strany budou udržovat hraniční vodní toky a technické objekty tak, aby byl zabezpečen stanovený průběh a charakter státních hranic.
(2) Při přirozených změnách polohy koryt hraničních vodních toků většího rozsahu probíhají státní hranice tak, jak probíhaly před nastalou změnou, pokud se smluvní strany nedohodnou na jiném průběhu státních hranic.
(3) Změní-li se poloha pohyblivých státních hranic v místech, kde přecházejí v nepohyblivé, určí místo přechodu svým rozhodnutím Stálá česko-polská hraniční komise.
(4) Smluvní strany se mohou vzájemně dohodnout na uvedení koryta hraničního vodního toku do stavu, který by zabránil vzniku přirozené změny většího rozsahu.
Jiné změny průběhu státních hranic, než změny uvedené v článku 4, mohou nastat jen tehdy, uzavřou-li o tom smluvní strany zvláštní smlouvu.
(1) Státní hranice mezi Českou republikou a Polskou republikou jsou rozděleny na hraniční úseky označené I až IV.
(2) Hraniční úsek I začíná na styku státních hranic smluvních stran se státními hranicemi Slovenské republiky. Smluvní strany po dohodě se Slovenskou republikou určí bod styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky a způsob jeho vyznačení a udržování.
(3) Hraniční úsek IV končí na styku státních hranic smluvních stran se státními hranicemi Spolkové republiky Německo v hraničním vodním toku Lužická Nisa.
(4) Přesné vyznačení jednotlivých hraničních úseků a jejich délku stanoví hraniční dokumentace.
(1) Průběh státních hranic je vyznačen v terénu hraničními znaky jednotlivými, zdvojenými nebo trojitými, které jsou umístěny takto:
a) jednotlivě přímo v hraniční čáře nebo střídavě po obou stranách společných hraničních cest, příkopů a hraničních vodních toků,
b) zdvojeně na začátku a na konci společných hraničních cest, příkopů a hraničních vodních toků a na místech, kde pro terénní překážky není možné osadit hraniční znak přímo do hraniční čáry,
c) trojitě, obdobně jako u zdvojených hraničních znaků v případech, kdy použití zdvojených hraničních znaků nedostačuje pro zřetelné vyznačení průběhu hraniční čáry.
(2) Průběh státních hranic je vyznačen těmito hraničními znaky:
a) hlavními hraničními znaky na počátku hraničních úseků a v důležitých lomových bodech,
b) pomocnými hraničními znaky uvnitř hraničních úseků,
c) deskami nebo jinými znaky na skalách a silničních tělesech,
d) třemi železobetonovými monolity tvaru trojbokých komolých jehlanů na styku státních hranic České republiky, Polské republiky a Spolkové republiky Německo v hraničním vodním toku Lužická Nisa osazenými po jednom monolitu na území každého z těchto států.
(3) Tvar, rozměry, materiál, vzhled, označení a poloha hraničních znaků jsou stanoveny v hraniční dokumentaci.
(4) K vyznačení průběhu státních hranic jinými hraničními znaky, než je stanoveno v hraniční dokumentaci, může dojít pokud je to účelné, jen po vzájemné dohodě.
(5) Po vzájemné dohodě lze, kde je to zapotřebí, umístit další hraniční znaky, přemístit ohrožené hraniční znaky na bezpečné místo a pozměnit přímé vyznačení státních hranic v nepřímé, či naopak.
Smluvní strany zabezpečí, aby byl průběh státních hranic vždy jednoznačný, zřetelný a geodeticky zajištěný. Zavazují se, že budou podle podmínek této smlouvy udržovat a podle potřeby obnovovat hraniční znaky a aktualizovat hraniční dokumentaci.
(1) Smluvní strany zabezpečí každých 5 let společné přezkoušení hraničních znaků a zajistí odstranění zjištěných nedostatků. Pětileté období se začíná počítat od ukončení prací v terénu při předchozím přezkoušení.
(2) Zaměření hraničních vodních toků se provede při každém druhém společném přezkoušení hraničních znaků.
(3) Smluvní strany v případě potřeby provedou společné komplexní přezkoušení průběhu státních hranic.
(4) Na základě přezkoušení uvedených v odstavci 1, 2 a 3 se vyhotoví příslušné hraniční dokumenty.
(5) Nové hraniční dokumenty vyhotovené při společném přezkoušení vyžadují schválení podle právních předpisů každé smluvní strany. Dokumenty vstoupí v platnost a stanou se nedílnou součástí hraniční dokumentace dnem, kdy se smluvní strany vyrozumí o jejich schválení.
(1) Vyžaduje-li to zřetelnost průběhu státních hranic, učiní smluvní strany potřebná opatření i mimo rámec společných pravidelných přezkoušení hraničních znaků.
(2) Zjistí-li jedna ze smluvních stran, že byl hraniční znak přemístěn, přezkouší smluvní strany polohu tohoto hraničního znaku i mimo pravidelné společné přezkoušení a v případě potřeby přemístí hraniční znak na správné místo.
(1) Smluvní strany zajistí na své náklady měřické a kartografické odborníky, jakož i pomocné technické pracovníky pro zaměřování a vyznačování státních hranic a následné kartografické práce.
(2) Rozdělení úkolů provede Stálá česko-polská hraniční komise a bude přitom usilovat o zajištění co největší účelnosti, hospodárnosti a vyrovnání oboustranných výkonů.
(1) Vlastníci a uživatelé pozemků, nadzemních a podzemních staveb a zařízení, která se nacházejí na státních hranicích nebo v jejich blízkosti, jsou povinni strpět práce a opatření potřebná k vyznačování a zaměřování, zejména osazování a upevňování hraničních znaků a měřických značek. Zaměřovací a vyznačovací práce je třeba provádět s ohledem na veřejné a soukromé zájmy.
(2) Osoby pověřené úkoly podle článků 10, 11 a 12 smějí vstupovat a vjíždět na pozemky, stavby a zařízení. Do bytů, jakožto chráněných prostor, nesmějí vstupovat. Osoby, kterých se to týká, je třeba včas o zahájení prací informovat.
(3) Vzniknou-li těmito pracemi a opatřeními škody, má poškozený nárok na odškodnění vůči smluvní straně, na jejímž území leží pozemky, stavby a zařízení. Nároky na odškodnění vlastníků a uživatelů pozemků podle odstavce 1 se uplatní podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území leží pozemky, stavby a zařízení. Poškozený nemůže uplatňovat nároky na odškodnění vůči druhé smluvní straně.
Bude-li potřebné obnovit vyznačení trojstátních hraničních bodů, budou práce provedeny po vzájemném souhlasu všech zúčastněných států.
Smluvní strany budou vhodnými opatřeními chránit hraniční znaky, měřické značky a jiná zařízení, sloužící k vyznačení státních hranic před poškozením, zničením, neoprávněným přemístěním a používáním v rozporu s jejich účelem.
(1) Smluvní strany zajistí, aby na suchých úsecích státních hranic byl po jejich obou stranách udržován volný pruh o šířce 1 m a kolem hraničních znaků, nepřímo vyznačujících průběh státních hranic, volná kruhová plocha o poloměru 1 m, bez porostu bránícího viditelnosti. Toto se nevztahuje na porosty, sloužící k opevnění břehů a chráněné stromy a keře.
(2) Vlastníci a uživatelé pozemků jsou povinni strpět práce a opatření uvedená v odstavci 1. Jinak platí přiměřeně článek 13.
(1) V částech území uvedených v článku 16 odst. 1 smějí být budována jen zařízení, která slouží veřejné dopravě, celní a pasové kontrole na státních hranicích nebo jejich ochraně, a vedení všeho druhu, která státní hranice přetínají.
(2) Výjimky z odstavce 1 mohou být povoleny smluvními stranami ve zvláštních případech.
Do čáry státních hranic nesmí být umisťována žádná označení hranic vlastnictví.
V případě, že by měly být prováděny práce k vyhledávání nebo dobývání nerostného bohatství uvnitř pruhu 50 m po obou stranách státních hranic, budou společně stanovena nutná opatření k zajištění průběhu státních hranic a jejich vyznačení.
(1) Smluvní strany k plnění úkolů stanovených touto smlouvou zřizují Stálou česko-polskou hraniční komisi (dále jen "Hraniční komise").
(2) Hraniční komise se skládá z české delegace a polské delegace. Vlády smluvních stran jmenují předsedy delegací a jejich zástupce. Příslušné orgány každé smluvní strany jmenují členy své delegace.
(3) Oba předsedové a jejich zástupci jsou oprávněni udržovat spolu přímý styk.
(4) Pro práci v Hraniční komisi může předseda každé delegace přizvat experty a pomocné síly.
(1) Hraniční komisi přísluší zejména:
a) organizovat a provádět společné přezkoušení průběhu státních hranic a hraničních znaků podle článků 10 a 11,
b) rozhodovat o způsobu vyznačení průběhu státních hranic,
c) provádět změny vyznačení státních hranic při zřizování nebo rušení hraničních cest a příkopů,
d) posuzovat rozsah změn polohy koryt hraničních vodních toků a vyjadřovat se k vodohospodářským opatřením na hraničních vodních tocích z hlediska průběhu státních hranic,
e) vyjadřovat se ke stavebním a jiným technickým opatřením v bezprostřední blízkosti státních hranic,
f) měnit vyznačení státních hranic z nepřímého na přímé a naopak,
g) vyhotovovat hraniční dokumenty.
(2) Hraniční komise vypracuje pro svoji činnost jednací řád, směrnice pro zaměřování a údržbu vyznačení průběhu státních hranic, jakož i návod pro vyhotovení nebo aktualizaci dokumentace státních hranic.
(3) Hraniční komise není oprávněna měnit průběh státních hranic.
(4) Hraniční komise předkládá vládám smluvních stran návrhy na změny průběhu státních hranic.
K rozhodnutí Hraniční komise je potřebná shoda předsedů obou delegací. Rozhodnutí jsou součástí protokolů ze zasedání Hraniční komise.
(1) Hraniční komise vytvoří za účelem plnění svých úkolů smíšené měřické skupiny. Jejich počet a složení stanoví podle rozsahu a druhu prací, které je třeba provést.
(2) Vedoucí smíšených měřických skupin budou plnit úkoly v souladu s protokoly ze zasedání Hraniční komise.
(3) Technické podklady vyhotovené smíšenými měřickými skupinami schvaluje Hraniční komise.
(4) Hraniční komise shrne výsledky každého periodického přezkoušení průběhu státních hranic v závěrečném zápisu.
(1) Zasedání Hraniční komise se konají nejméně jednou v roce, a není-li dohodnuto jinak, střídavě na území smluvních stran. Řídí je předseda delegace smluvní strany, na jejímž území se zasedání koná.
(2) Prohlídky státních hranic se uskuteční po vzájemné dohodě obou delegací Hraniční komise.
(3) Z každého zasedání Hraniční komise nebo z prohlídky státních hranic se vypracuje protokol, a to vždy ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském.
(4) Protokoly Hraniční komise vstoupí v platnost dnem, kdy si předsedové delegací písemně sdělí, že byly schváleny příslušnými orgány smluvních stran. Toto sdělení je třeba učinit co nejdříve, nejpozději na příštím zasedání Hraniční komise.
(5) Smluvní strany hradí náklady spojené s činností svých delegací Hraniční komise a jimi přizvaných expertů a pomocných sil.
(1) Osoby pověřené úkoly souvisejícími se správou státních hranic se smějí volně pohybovat po státních hranicích a v odůvodněných případech je mohou překračovat i mimo hraniční přechody. Na požádání oprávněných orgánů se musí prokázat cestovním pasem a pověřením Hraniční komise.
(2) Patří-li osoby uvedené v odstavci l mezi uniformované vojensky organizované složky, smějí nosit během své činnosti na území druhého státu uniformu své složky. Nesmějí však u sebe mít zbraň.
(1) Zboží, dovezené z celního území jedné smluvní strany na celní území druhé smluvní strany a použité pro práce podle této smlouvy, je osvobozeno od cla, daní a poplatků.
(2) Vozidla, nářadí, zařízení, nástroje, přístroje, stroje a nespotřebovaný materiál i náhradní díly budou vyvezeny do jednoho měsíce po skončení prací na celní území, ze kterého byly dovezeny.
(3) Zboží, které nebylo vyvezeno zpět, včetně vozidel, nářadí, zařízení, nástrojů, přístrojů, strojů a nespotřebovaného materiálu i náhradních dílů podle odstavce 2, podléhá clu, daním a poplatkům podle vnitrostátních předpisů.
(4) Osoby pověřené provedením úkolů souvisejících se správou státních hranic na území druhé smluvní strany, mohou podle vnitrostátních předpisů této strany na její celní území dovézt předměty pro svou osobní potřebu, včetně cestovních potřeb, potravin, nápojů, léků a tabákových výrobků.
(5) Příslušné orgány smluvních stran zajistí v rámci svých vnitrostátních předpisů veškeré přípustné úlevy při dovozu a vývozu zboží uvedeného v odstavcích 1 a 4.
Spory, týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy, budou řešeny diplomatickou cestou.
Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbývá platnosti ve vztazích mezi smluvními stranami:
- hlava I a II Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právních vztazích na československo-polských státních hranicích,o spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách, podepsané v Praze dne 2. prosince 1967,
- Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Polské lidové republiky o provedení hlavy I a II Smlouvy o právních vztazích na československo-polských státních hranicích, o spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách ze dne 17. října 1974.
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin. Výměna ratifikačních listin se uskuteční ve Varšavě.
Tato smlouva se uzavírá na dobu 15 let. Její platnost bude automaticky prodlužována vždy o pět let, pokud ji žádná ze smluvních stran nevypoví nótou nejpozději rok před uplynutím daného období. Vypovězení této smlouvy nebude mít vliv na platnost dokumentů uvedených v článcích 1 a 2.
Dáno v Praze dne 17. ledna 1995 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.