Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků v České republice

Parlament České republiky se usnesl na tomto ústavním zákoně:

Na území České republiky se vytvářejí tyto vyšší územní samosprávné celky:

"I. vyšší územní samosprávný celek"

vymezený územím hlavního města Prahy a územím okresů Praha - východ a Praha - západ, se sídlem vyššího územního samosprávného celku v Praze.

"II. vyšší územní samosprávný celek"

vymezený územím okresů:

Beroun

České Budějovice

Český Krumlov

Domažlice

Cheb

Chomutov

Jindřichův Hradec

Kladno

Klatovy

Karlovy Vary

Louny

Most

Písek

Plzeň - město

Plzeň - jih

Plzeň - sever

Prachatice

Příbram

Rakovník

Rokycany

Strakonice

Sokolov

Tábor

Tachov, se sídlem vyššího územního samosprávného celku v Plzni.

"III. vyšší územní samosprávný celek"

vymezený územím okresů:

Benešov

Česká Lípa

Děčín

Havlíčkův Brod

Hradec Králové

Chrudim

Jablonec nad Nisou

Jičín

Kolín

Kutná Hora

Liberec

Litoměřice

Mělník

Mladá Boleslav

Náchod

Nymburk

Pardubice

Pelhřimov

Rychnov nad Kněžnou

Semily

Teplice

Trutnov

Ústí nad Labem

Ústí nad Orlicí, se sídlem vyššího územního samosprávného celku v Hradci Králové.

"IV. vyšší územní samosprávný celek"

vymezený územím okresů:

Blansko

Brno - město

Brno - venkov

Břeclav

Hodonín

Jihlava

Kroměříž

Olomouc

Prostějov

Přerov

Svitavy

Šumperk

Třebíč

Uherské Hradiště

Vsetín

Vyškov

Zlín

Znojmo

Ždár nad Sázavou, se sídlem vyššího územního samosprávného celku v Brně

"V. vyšší územní samosprávný celek"

vymezený územím okresů:

Bruntál

Frýdek Místek

Jeseník

Karviná

Nový Jičín

Opava

Ostrava - město, se sídlem vyššího územního samosprávného celku v Ostravě.

Hranice vyšších územních samosprávných celků lze měnit pouze zákonem. Zvláštní zákon stanoví, kdy ke změně hranic vyššího územního samosprávného celku může dojít na základě místního referenda v hraniční obci, popřípadě ve skupině hraničních obcí a o jejich začlenění k určitému vyššímu územnímu samosprávnému celku.

Vyšší územní samosprávné celky zřizují své orgány; způsob jejich vzniku, působnost, pravomoc a vztahy mezi nimi upraví samostatný zákon.

Územím hlavního města Prahy a územím okresů se rozumí rozsah jejich území ke dni přijetí tohoto ústavního zákona Parlamentem České republiky.

Nerozhodne-li zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku o jeho názvu na svém prvním zasedání, stanoví jej Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem zvolení členů zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků.

V Praze dne 13. září 1995

J. Drápela v.r. J. Sýkora v.r.

Důvodová zpráva

Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (dále jen VÚSC) je jednou ze základních právních norem podmiňujících pokračování reformy územní správy v České republice. Tato reforma byla zahájena po listopadu 1989 zejména zrušením soustavy národních výborů, konstituováním obecní samosprávy a vytvořením okresních úřadů jako orgánů státní správy se všeobecnou působností.

Vláda České republiky, která vzešla z voleb konaných v roce 1992, ve svém Programovém prohlášení vyhlásila jako jeden ze svých úkolů reformu státní správy a její decentralizaci. Zavázala se dbát na to, aby se v prostoru jí vymezeném více než dosud uplatnila regionální i místní samospráva. Základnímu demokratickému požadavku, tj. přenesení rozhodovací pravomoci a odpovědnosti co nejblíže občanovi, by mělo odpovídat i územní uspořádání státu.

Ústava České republiky v čl. 99 stanoví, že Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje. V čl. 8 Ústavy se zaručuje těmto samosprávným územním celkům samospráva.

Předkládaný návrh realizuje čl. 100 odst. 3 Ústavy České republiky, podle kterého vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem. Stanoví počet vyšších územních samosprávných celků, vymezuje jejich území a stanoví podmínky pro změnu hranic tohoto území. Rovněž stanoví sídla vyšších územních samosprávných celků, časově limituje stanovení názvu vyššího územního samosprávného celku a stanovuje podmínky pro zřízení orgánů VÚSC, a jejich působnost.

Vytvořením pěti VÚSC v ČR akceptuje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR usnesení FS ČSFR a ČNR z roku 1990, která označila zrušení zemského uspořádání v Československu k 1.1. 1949, jako akt totalitní zvůle a bezpráví a zároveň tímto ústavním zákonem rehabilituje stoletími osvědčené zemské úspořádání státu, účelně aplikované na dnešní poměry. Vytvořením pěti vyšších územních samosprávných celků v ČR se přibližujeme evropskému modelu územního uspořádání státu.

Ústavní úprava zároveň otevírá možnost změny hranic vyšších územních samosprávných celků vyplývající z potřeb obcí a to tím, že odkazuje na zvláštní zákon, kterým se hraničním obcím, popřípadě skupinám těchto obcí, umožňuje cestou referenda projevit vůli být součástí toho či onoho vyššího územního samosprávného celku.

Vymezení území hranic okresů navrhovaným ústavním zákonem má význam

pouze pro vznik vyšších územních samosprávných celků podle tohoto ústavního zákona. Vzhledem k tomu, že současné územní členění státu podle zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, neodpovídá již stávajícím potřebám těchto územních článků, měla by vláda připravit novelu citovaného zákona a jinak upravit

územní členění státu v hranicích okresů podle potřeb a požadavků obcí a okresů. Takto vytvořený stav by se stal základem pro vytvoření vyšších územních samosprávných celků a s tím, že se nadále předpokládá relativní stabilnost vytvořeného územního členění po delší dobu.

Článek č. 1

Navrhuje se vytvořit pět vyšších územních samosprávných celků na území České republiky (viz příloha). Území hl. m. Prahy tvoří podle návrhu samostatný vyšší územní samosprávný celek vymezený územím hlavního města Prahy a územím okresů Praha-východ a Praha-západ.

Návrh je důsledkem posouzení dalšího možného rozvoje hlavního města Prahy a řadí ji tak významově např. k Vídni, Brémám či Hamburku, které jsou rovněž samosprávnými celky.

Při konstituování dvou dalších vyšších územních samosprávných celků na historickém území Čech s centry v Plzni a v Hradci Králové byla brána v prvé řadě v potaz hlediska ekonomická, demografická a také i geografická. (např. Krkonošský národní park a Šumavký národní park budou každý spravován z jednoho VÚSC). Vedle Prahy tak vznikají na území Čech dvě další významově rovnocenná samostatná centra Plzeň a Hradec Králové, který stejně během času vytvoří s Pardubicemi společnou velkoměstskou aglomeraci metropolitního typu.

V případě konstituce dvou VÚSC na Moravě a ve Slezsku bylo v prvé řadě přihlédnuto k hlediskům historickým a v druhé řadě i k hlediskům geografickým, neboť severní Morava a Slezsko jsou tvořeny povodím Odry a Morava povodím řeky Moravy a jsou odděleny horskými rozvodími.

Vytvořením pěti vyšších územních samosprávných celků v ČR tak vznikají tři větší a dva menší VÚSC, které jsou, vzato ze všech hledisek, srovnatelné s evropskými samosprávnými regiony, kterým mohou být důstojnými partnery při navazování spolupráce. Vytvořením pěti VÚSC v ČR se také zcela odstraňují partikulární a lokální zájmy a nevraživost mezi sídly bývalých krajských orgánů, neboť z hlediska ekonomiky veřejné správy a také z hlediska mezinárodního, nelze do každého města, které se počtem obyvatel blíží stu tisícům, umístit sídla vyšších územních samosprávných celků.

Problematiku jejich veřejné správy by měl řešit samostatný návrh zákona o statutárních městech a výkonu státní správy. Při tvorbě návrhu ústavního zákona o vzniku VÚSC v ČR, hrálo svou roli i kritérium politické, t.j. eliminace nebezpečí dualismu a také i zahraničně-politické, t.j. zamezení možnému vytváření tzv. euroregionů, v mnoha navrhovaných případech podobných bývalým sudetoněmeckým župám!

Článek č. 2

Územní obvody jednotlivých vyšších územních samosprávných celků byly definovány na základě existujících okresů vytvořených zákonem č. 36/1960 Sb, o územním členění státu.

Ústava stanoví, že vytvoření a zrušení vyšších územních samosprávných celků se provede ústavním zákonem. Ústava však neřeší pravidla pro úpravu, resp. změnu hranic těchto územních samosprávných celků. Z tohoto důvodu předložený návrh ústavního zákona stanoví, že změny hranic vyšších územních samosprávných celků lze provést jen zákonem. Zároveň úprava otevírá možnost provést drobnější změny hranic prostřednictvím referenda hraničních obcí a skupin těchto obcí, t.j. čímž projeví občané těchto územních samosprávních společenství vůli být součástí toho či onoho VÚSC. Zejména se tím dává prostor k vyjádření občanům v okresech Svitavy, Žďár n. Sázavou, Jihlava a Jindřichův Hradec, kde lze předpokládat některé změny blížící se k původní zemské hranici mezi Čechami a Moravou, neboť úpravy hranic okresů, provedené v roce 1960, byly provedeny v mnoha místech necitlivě a neodborně, bez zřetele na historickou skutečnost.

Článek č. 3

Zde je dána možnost, na základě samostatného zákona nejen zřídit orgány VÚSC a stanovit způsob jejich vzniku, včetně určení jejich působnosti, ale také stanovení pravomocí a finančních toků a vymezení vztahů mezi jednotlivými VÚSC.

Článek č. 4

Úprava vychází jen z účelu vázaného na vznik vyšších územních samosprávných celků. Tím se nedotýká možnosti změn hranic okresů uvnitř vyšších územních samosprávných celků. Zároveň dovoluje, aby do dne přijetí tohoto ústavního zákona mohlo dojít ke změně hranic dosavadních okresů, t.j. aby v okamžiku nabytí platnosti tohoto ústavního zákona byly hranice VÚSC jasně definovány.

Článek č. 5

Ústavní článek č.103 říká, že o názvu VÚSC rozhoduje jeho zastupitelstvo, v případě, že se zastupitelstvo VÚSC na svém prvním zasedání nedohodne o jeho názvu, rozhodne v této věci Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.

Článek č. 6

Znění článku vychází z toho, že je potřeba zajistit, aby se výkonu samosprávné působnosti VÚSC ujaly výhradně orgány k tomu účelu zvolené.