Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Úmluvou o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení podepsanou dne 14.ledna 1993 v Paříži

1. Úvod

Úmluvu o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení (dále Úmluva) podepsal ministr zahraničních věcí na základě zmocnění vlády České republiky daného usnesením č.3 z 6.ledna 1993 v Paříži 14. ledna 1993.

Úmluva zakazuje jednu celou kategorii zbraní hromadného ničení, zavádí přísnou mezinárodní kontrolu a nemá z hlediska komplexnosti mezi dokumenty přijatými OSN obdobu.

Vlastní Úmluva představuje poměrně rozsáhlý materiál, ve kterém jsou v obecné Preambuli a ve 24 článcích uvedena její základní ustanovení. Je definována terminologie, stanoven zákaz vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a určeny termíny pro likvidaci chemických zbraní a objektů na jejich výrobu (10 let). Zároveň je vytvářen systém kontroly a je zřizována Organizace pro zákaz chemických zbraní (dále Organizace) a její orgány, kterými jsou Konference smluvních států, Výkonná rada a Technický sekretariát. V jednotlivých článcích jsou podrobně uvedeny podmínky jejich činnosti. Jsou zde rovněž popsány povinnosti smluvních států vyplývající ze zákazu chemických zbraní. Jedná se o kontrolu činností nezakázaných Úmluvou, přijetí odpovídající národní legislativy a vytvoření, nebo určení národního orgánu, působícího jako národní koordinační centrum pro efektivní styk s Organizací a ostatními smluvními státy. Úmluva obsahuje 3 přílohy.

Příloha o chemických látkách definuje kritéria pro rozdělení toxických chemických látek ve vztahu k Úmluvě. V Seznamech 1 - 3 jsou zahrnuty všechny známé chemické otravné látky a prekursory pro jejich výrobu v závislosti na jejich vlastnostech a použití při chemické výrobě. Prekursory jsou ve smyslu Úmluvy chemicky reagující složky, které se účastní výroby chemických otravných látek a zahrnují veškeré klíčové složky binární, nebo vícesložkové chemické munice.

V Kontrolní příloze jsou uvedeny kromě obecných zásad pro kontrolu, režimy pro jednotlivé případy činností ve vztahu k Úmluvě. Jsou popsány postupy pro případy vlastnictví chemických zbraní a objektů na jejich výrobu, činnosti nezakázané Úmluvou až po režim pro běžné objekty na výrobu chemických organických látek. Je zde rovněž stanovena procedura pro tzv. inspekci na výzvu, kdy smluvní stát musí do 12 hod. zajistit v případě podezření vstup do kteréhokoliv objektu na svém území.

V Důvěrnostní příloze jsou kromě zásad pro zacházení s důvěrnými informacemi uvedeny podmínky zaměstnávání a chování personálu Technického sekretariátu, opatření k ochraně citlivých zařízení a technologií a postupy v případě porušení nebo údajného porušení důvěrnosti.

Úmluva vstoupí v platnost 180 dnů po uložení šedesáté páté ratifikační listiny. Podle posledních informací získaných na 10. plenárním zasedání Přípravné komise pro zákaz chemických zbraní, které proběhlo v Haagu ve dnech 3. - 7. 4. 1995 není reálné očekávat uložení 65. ratifikační listiny dříve než do konce roku 1995. Vstup Úmluvy v platnost je předpokládán v polovině roku 1996. Ke stejnému datu Úmluvu podepsalo 159 ze 184 členských států OSN. Na evropském kontinentu ji nepodepsaly pouze státy bývalé Jugoslávie (s výjimkou Chorvatska a Slovinska), dále Irák a s ním sousedící státy a Severní Korea.

Úmluvu zatím ratifikovalo 28 států - Albánie, Arménie, Austrálie, Bulharsko, Cookovy ostrovy, Fidži, Finsko, Francie, Chorvatsko, Lesotho, Maledivy, Mauritius, Mexiko, Mongolsko, Omán, Norsko, Paraguay, Rumunsko, Řecko, Seychelly, Srí Lanka, SRN, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tádžikistán, Turkmenistán a Uruguay.

2. Stručný obsah Úmluvy

Všeobecné závazky, definice a kritéria

Úmluva v úvodní části (Preambule články I a II) zakazuje v plném rozsahu chemické zbraně a veškerou činnost spojenou s jejich vývojem, výrobou a použitím. Vztahuje se nejen na bojové látky, ale i prekursory (klíčové složky binárních i vícesložkových chemických systémů), staré či ponechané zásoby chemických zbraní a objekty na jejich výrobu. Smluvní státy se též zavazují nepoužívat chemické prostředky určené k potlačování nepokojů jako metodu vedení války.

Deklarace

Podle článku III každý smluvní stát oznámí v tzv. počáteční deklaraci nejpozději do 30 dnů po vstupu Úmluvy v platnost, zda má pod svou jurisdikcí či kontrolou chemické zbraně, toxické látky a závody na jejich výrobu v souladu s Kontrolní přílohou. Uvede lokalizaci, charakter a obecné zaměření těchto závodů, ale i laboratoří, zkušebních a vyhodnocovacích míst. U chemických prostředků k potlačování nepokojů udá název a charakteristiku každé látky.

Likvidace chemických zbraní a objektů na jejich výrobu

V článcích IV a V a v tzv. Kontrolní příloze jsou obsažena podrobná ustanovení ve vztahu k likvidaci chemických zbraní a objektů na jejich výrobu. Celková doba likvidace je stanovena na 10 let. Jen ve výjimečných případech, z technologických, finančních, ekologických či jiných příčin, je možné tuto dobu prodloužit maximálně o pět let. Ve výjimečných případech je také možná konverze výrobních objektů, avšak jen pod přísnou mezinárodní kontrolou na místě, s vyloučením zpětné konverze.

Činnosti nezakázané Úmluvou

V článku VI jsou uvedeny podmínky, za kterých je možná výroba, držení a převod toxických chemických látek a jejich prekursorů a systém kontroly těchto činností, zejména v chemickém průmyslu. Základem pro daný režim jsou seznamy tří kategorií látek, uvedené v Příloze o chemických látkách, definujících toxické látky, které mohou být použity jako chemické zbraně, nebo jako prekursory k jejich výrobě. Organizace vyrábějící malá množství látek nacházejících se v Seznamu 1, tj. chemických bojových látek pro legitimní a Úmluvou povolené cíle (ochrana, zdravotnický výzkum apod.), podléhají nejpřísnějším kontrolním opatřením. Organizace produkující tyto látky spadají rovněž pod systém poskytování údajů a kontroly podle Kontrolní přílohy. Kontrolní systém podle článku VI je kompromisem mezi ochranou informací a legitimních zájmů chemického průmyslu (Důvěrnostní příloha) a snahou dodržovat a kontrolovat plnění závazků Úmluvy o zákazu výroby chemických zbraní v průmyslovém sektoru. Daná kontrola je součástí širšího režimu, který doplňuje tzv.inspekce na výzvu (článek IX), kterou musí smluvní stát přijmout do 12 hodin po jejím ohlášení.

Vnitrostátní opatření a jejich provádění

Podle článku VII se každý smluvní stát zavazuje fyzickým i právnickým osobám kdekoliv na svém území zakázat jakoukoliv činnost zakázanou touto Úmluvou, přijmout trestní sankce ve vztahu k této činnosti a věnovat maximální pozornost zajištění bezpečnosti lidí a ochraně životního prostředí. Každý stát musí určit nebo vytvořit národní orgán jako státní koordinační centrum pro efektivní spojení s Organizací v Haagu a s ostatními smluvními státy a k plnění závazků vyplývajících pro něj z Úmluvy. Tento orgán se notifikuje Organizaci v okamžiku vstupu Úmluvy pro příslušný stát v platnost a současně ji informuje o vnitrostátních právních a administrativních opatřeních k zabezpečení Úmluvy. Národní orgán také vytváří zvláštní režim pro zacházení s informacemi a údaji, které od Organizace obdrží. Vznik národního orgánu je předmětem připravovaného zákona o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení.

Organizace

V článku VIII je pro realizaci Úmluvy vytvářena Organizace pro zákaz chemických zbraní se sídlem v Haagu. Je definována Konference smluvních států (hlavní politický orgán), Výkonná rada složená ze 41 členů (hlavní výkonný orgán) a Technický sekretariát vedený generálním ředitelem, jako vykonavatelé aktivit vyplývajících z Úmluvy. V současné době působí v Haagu Přípravná komise Organizace vedená Výkonným tajemníkem a Přípravný technický sekretariát. Rozdělení míst ve Výkonné radě i Technickém sekretariátu by mělo odpovídat regionální struktuře OSN s přihlédnutím ke spravedlivému zeměpisnému rozdělení, významu chemického průmyslu a politickým a bezpečnostním zájmům. Rozpočet Organizace se bude skládat ze dvou samostatných kapitol - pro administrativní a další výdaje a pro kontrolní činnost.

Konzultace, spolupráce a zjišťování faktů

V článku IX jsou uvedeny nejdůležitější procedury podávání žádosti o vysvětlení a inspekcí na výzvu, které smluvním státům poskytují možnost, aby v případě podezření, že nejsou plněny základní závazky Úmluvy ze strany jiného smluvního státu, požádaly v relativně krátké době o vysvětlení nejednoznačné situace nebo o přístup pro skupinu mezinárodních inspektorů do libovolného objektu na území podezřívané země.

Pomoc a ochrana proti chemickým zbraním

Článek X by měl ulehčit rozvoj mezinárodního obchodu, technologické a hospodářské spolupráce v chemickém sektoru. Postupně, jak se bude Úmluva realizovat, by měla být odstraňována opatření omezující volný prodej chemických látek a zařízení smluvním státům. Organizace pro zákaz chemických zbraní vytvoří a bude udržovat databanku obsahující volně přístupné informace z oblasti chemie. Každý smluvní stát se zaváže poskytovat pomoc zejména formou příspěvků do dobrovolného fondu pomoci, který bude vytvořen Konferencí na jejím prvním zasedání.

Opatření k nápravě situace a potvrzení o dodržování Úmluvy včetně sankcí

Podle článku XII může Výkonná rada prostřednictvím Konference smluvních států v případě porušení základních ustanovení Úmluvy žádat o nápravu věcí s použitím různých prostředků až do úrovně mezinárodních sankcí. Může se přitom obrátit i na Radu bezpečnosti OSN.

Články XII-XXIV stanoví vztah této Úmluvy k jiným mezinárodním dohodám, způsob řešení sporů a předkládání doplňků, dobu splatnosti, status příloh, ratifikaci, vstup v platnost a určuje depozitáře Úmluvy.

Na provádění kontroly dodržování Úmluvy prostřednictvím podávaných hlášení, prostřednictvím pravidelných inspekcí deklarovaných míst a inspekcí na výzvu v libovolném místě kteréhokoliv smluvního státu Úmluvy, se bude muset připravit významná část průmyslu. Úmluva postihuje všechny společnosti, chemické, farmaceutické a jiné, které vyrábějí, zpracovávají nebo spotřebovávají chemické látky podle příslušných Seznamů. Deklaraci budou podléhat také všechny organizace, u kterých roční výroba organických chemických látek přesahuje 200 tun. V případě chemických látek, které obsahují v molekule síru, fosfor nebo fluor, činí deklarační hranice 30 tun. Vyjmuty budou organizace vyrábějící výhradně uhlovodíky a výbušniny.

Úmluva zakazuje každou toxickou chemickou látku, bez ohledu na její původ, která nemá zákonné civilní použití v množství, ve kterém je vyráběna. Toto tzv. "všeobecné kritérium" lze použít na veškeré bojové chemické prostředky včetně výroby nových chemických látek, které by mohly být vyvinuty v budoucnu,i když nyní nejsou uvedeny v Seznamech v příloze Úmluvy.

3. Činnost Přípravné komise

Pro období, než Úmluva vstoupí v platnost, byla vládou ČR vytvořena česká Přípravná komise pro zákaz chemických zbraní, jejímž úkolem je připravit aplikaci zásad Úmluvy do českého právního řádu, proces ratifikace Parlamentem České republiky a její podpis prezidentem České republiky. Komise dále úzce spolupracuje s Přípravnou komisí Organizace pro zákaz chemických zbraní se sídlem v Haagu, která bude sledovat dodržování Úmluvy v celosvětovém měřítku. Předsedou komise byl zvolen Ing. Radomír Sabela, CSc., náměstek ministra průmyslu a obchodu ČR. Místopředsedy jsou PhDr. Jan Kohout, ředitel odboru OSN MZV ČR a plk. Ing. František Kozák, náčelník chemického vojska Armády ČR za MO ČR.Do komise byli jmenováni zástupci ministerstev a organizací, které budou dotčeny závazky vyplývajícími Úmluvou.

Komise kromě návrhu na ratifikaci Úmluvy a návrhu zásad zákona připravila řadu aktivit, kterými se Česká republika významně prezentovala v této oblasti v zahraničí. Kromě regionálního semináře k problematice zavádění Úmluvy do právního řádu členských států to byla nominace našich specialistů do Přípravné komise Organizace pro zákaz chemických zbraní a na místa inspektorů, zapojení českých laboratoří a expertů do chemických a medicínských testů, aktivní účast na některých jednáních komisí a expertních skupin a nabídka na vybavení inspektorů českými výrobky z oblasti protichemické ochrany. Další akce, jako například účast na srovnávacích testech a organizace výcviku inspektorů na zařízení s výrobou látek Seznamu 3 v ČR jsou připravovány i pro rok 1995.

4. Návrh dalšího postupu

Z dosavadních poznatků Přípravné komise je zřejmé, že přes skutečnost, že v České republice nejsou vyráběny a skladovány chemické zbraně, bude její provádění velmi složitým úkolem. To proto, že pod kontrolou musí být, kromě organizací vyrábějících chemické látky podle Seznamů uvedených v Úmluvě, také organizace, které rozsahem a povahou jejich výroby mají předpoklady takové látky vyrábět.

V nejbližším období je nejaktuálnějším problémem příprava návrhu zásad zákona, který má zajistit zavedení ustanovení Úmluvy do českého právního řádu.

Z Úmluvy vyplývá pro ČR závazek zřídit národní orgán, který bude zajišťovat úkoly vyplývající z ustanovení Úmluvy a spolupráci s Organizací v Haagu a s ostatními smluvními státy.

Česká republika jako signatář Úmluvy musí dále zajistit úhradu příspěvku Organizaci, který byl stanoven podle kritérií OSN ve výši 0,42% jejího rozpočtu a v souladu s usnesením vlády č.3 z 6. ledna 1993 bude hrazen cestou MZV. Výše příspěvku, která v roce 1994 představovala necelé 3 mil. Kč, se pro rok 1995 a další období může zvýšit na více než dvojnásobek v souvislosti se vstupem Úmluvy v platnost.

Aktivní vystupování České republiky na mezinárodní scéně, její angažovanost v mírové politice a rozvinutý chemický průmysl jsou faktory, které předurčují Českou republiku, aby se zařadila mezi 65 států,jejichž ratifikace jsou nutné pro vstup Úmluvy v platnost.

Česká republika by měla rozhodně aspirovat na místo původního člena Úmluvy. Pouze původní členové mohou totiž kandidovat na místa ve Výkonném výboru, v Technickém sekretariátu a inspektorátu Organizace pro zákaz chemických zbraní.

Vstup Úmluvy v platnost vyžaduje souhlas Parlamentu podle článku 49, odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a ratifikaci prezidentem České republiky. Jedná se o mezinárodní smlouvu, k jejímuž provedení je třeba zákon, jehož zásady jsou předkládány souběžně.

I když by bylo žádoucí nejdříve urychleně dokončit přijetí zákona a dalších předpisů transformujících Úmluvu do právního řádu ČR a poté přistoupit k vyslovení souhlasu Parlamentu s Úmluvou a její ratifikaci prezidentem republiky, současný stav přípravy zákona tento postup z časových důvodů neumožňuje. Proto se Úmluva a návrh zásad zákona předkládají vládě souběžně, přičemž bude třeba zabezpečit jejich souběžné projednání i Parlamentem ČR. Schválení zákona Parlamentem bude dostatečnou zárukou, aby prezident republiky mohl Úmluvu ratifikovat v potřebném termínu se zřetelem k počtu uskutečněných ratifikací. Dokončení a schválení prováděcích předpisů k tomuto zákonu by muselo být zajištěno nejpozději do předpokládaného vstupu Úmluvy v platnost. Pokud se nepodaří schválit zákon Parlamentem současně s Úmluvou, bude třeba s ratifikací Úmluvy vyčkat až do schválení zákona.

Provádění Úmluvy představuje dopady na státní rozpočet, spočívající v příspěvku na činnost národního orgánu, jehož prostřednictvím budou financovány i aktivity zainteresovaných resortů a na činnost Organizace. Jejich specifikace je součástí právního a ekonomického rozboru návrhu zásad zákona, jehož prostřednictvím bude Úmluva transformována do právního řádu ČR.

Provádění Úmluvy náleží do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a dalších ústředních orgánů v rozsahu jejich působnosti (MO, MV, MZV, MH, MZe, MZd, MŠMT a MPSV).

S ohledem na výše uvedené skutečnosti je navrhováno Parlamentu ČR vyslovit s ratifikací souhlas a poté předložit Úmluvu k ratifikaci prezidentem republiky.

S ohledem na bezprostřední návaznost je návrh na vyslovení souhlasu s Úmluvou a návrh zákona, kterým bude do českého právního řádu provedena transformace Úmluvy, předkládán současně.

5. Závěr

Zavedení Úmluvy o zákazu chemických zbraní v ČR se významným způsobem promítne do českého právního řádu a do činnosti organizací, které vyrábějí, spotřebovávají, popřípadě obchodují s chemickými látkami. Kontrolní systém, který Úmluva zavádí, nemá v mezinárodní praxi obdobu a vyžaduje přijetí zvláštního zákona a ustavení správního úřadu pro tuto oblast. Přistoupení ČR k Úmluvě představuje i finanční závazky pro činnost správního úřadu a pro Organizaci pro zákaz chemických zbraní se sídlem v Haagu.

V Praze dne 7. června 1995