(1) Referendum vyhlašuje prezident republiky.
(2) Hlasovací právo má každý, kdo je oprávněn volit do Poslanecicé sněmovny .
(3) Návrh předložený v referendu je přijat, vyslovila-li se pro něj nadpoloviční většina oprávněných voličů.
(1) Prezident republiky vyhlásí referendum, navrhne-li je vláda nebo nejméně dvé pětiny poslanců.
(2) Předmětem návrhu nemohou být:
a) zrušení nebo omezení základních práv a svobod uvedených v Listině, která je součástí ústavního pořádku,
b) úprava, která by byla v rozporu s mezinárodněprávními závazky České republiky,
c) úprava voleb,
d) státní příjmy a výdaje,
e) rozhodnutí příslušející moci výkonné nebo moci soudní.
(3) Návrh přijatý v referendu má závaznost ústavnfho zákona a nabývá platnosti podle obdoby ustanovení čl. 52 Ústavy. K jeho změně nebo zrušení Parlamentem je třeba souhlasu dvoutřetinové většiny všech poslanců a dvoutřetinové většiny přítomných senátorů.
(4) Není-li návrh přijat, může se referendum o něm opakovat nejdříve za pět let.
(1) Prezident republiky vyhlásí referendum o ústavním zákonu přijatém Parlamentem, navrhne-li to alespoň 70 poslanců. Omezení uvedené v čl. 2 odst. 2 při tom neplatí. Návrh musí být doručen prezidentu republiky do patnácti dnů od přijetí ústavního zákona.
(2) Ústavní zákony se vyhlašují po marném uplynutí lhůty uvedené v odst. 1.
(3) Je-li podán návrh podle odst.1, může být ústavní zákon vyhlášen, pouze je-li přijat také v referendu.
Vstup České republiky do svazku s jinými státy, jemuž mají být svěřeny pravomoci státních orgánů stanovené v Ústavě, musí být schválen ústavním zákonem, který nabývá platnosti, je-li přijat jak Parlamentem, tak i v referendu.
(1) Podrobnosti, postup a způsob vyhlášení a provádění referenda stanoví zákon.
(2) Zákon rovněž stanoví
podmínky, za nichž Ústavní soud přezkoumá
soulad návrhů na referendum s tímto ústavním
zákonem (čl. 2) a se zákonnou úpravou
uvedenou v odst.1, jakož i zákonnost provádění
vyhlášeného referenda.
Obecná část
Návrh navazuje na čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle něhož ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státni moc přímo, a na čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož občané mají právo podílet se na správě veřejných věci přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
Nejde tedy o změnu Ústavy, ale o doplněni způsobem, který Ústava sama předvídá. Otázka širšího nebo užšího výkladu čl. 2 odst. 3 Ústavy však v této souvislosti není právně relevantni:
ústavním zákonem lze (ve smyslu čl. 9 odst. 1) Ústavu doplňovat nebo měnit. Ústavní zákon je právně korektní, i když je nepřímou novelou Ústavy (jak tomu zřejmé má být např. v případě vládou chystaného ústavního zákona o obraně ČR).
Záměrem návrhu je, aby přimý výkon státní moci lidem byl jen výjimečný. Referendum se nemá stát běžnou formou zákonodárství.
Neumožňuje se proto vyhlašování referenda na základě lidové iniciativy, protože by vedlo k přílišné frekvenci lidových hlagování, i kdyby se stanovila podmínka vysokého počtu podpisů pro tuto iniciativu.
Institut referenda má být významným doplněním soustavy založené na zastupitelské demokracii. Ve vymezených případech umožní, aby lid vykonal státní moc nejen volbami při skončení volebního období, ale i přímo. Případy, kdy se referendum vyhlásí, jsou vymezeny procedurálně, zčásti i věcně.
Návrh vychází - podobně jako i sama Ústava - z pojetí, podle něhož předmětem ústavněprávní úpravy mají být jen základní vztahy, zatímco veškeré podrobnosti patří do zákona, navazujícího na zákon ústavní.
Výdaje ze státního rozpočtu na realizaci tohoto ústavního zákona budou záviset na frekvenci institutu referenda v praxi. Vzhledem k naznačenému omezení referenda na určitý druh případů lze očekávat, že referendum sotva bude vyhlašováno průměrně častěji než jednou během čtyřletého volebního období Poslanecké sněmovny (v některých případech by mohlo jeho konání spadat vjedno s konáním voleb do Poslanecké sněmovny nebo komunálních).
Při tom výdaje budou evidentně podstatně nižší než výdaje na volby. Blíže je odhadnout bude možno až v souvislosti se zákonodárnou úpravou způsobu provádění referenda (předpokládanou v čl. 5 tohoto navrhovaného ústavního zákona).
Zvláštní část
K odst. 1: Prezident republiky je povinen referendum vyhlásit, pokud budou splněny podmínky uvedené v čl. 2, 3 nebo 4. Lze však očekávat, že podle zákona, předpokládaného v čl. 5, bude jedním ze subjektů, které budou moci podle zákona předpokládaného v čl.5 odst. 2 podávat návrhy Ústavnímu soudu na přezkoumání ústavnosti a zákonnosti návrhú podávaných podle čl. 2.
Odstavec 2 nevyžaduje zvláštního zdůvodnění.
K odst. 3: Vzhledem k právnímu významu a dosahu referenda (čl.2 odst. 3, čl. 3 a 4) a k pojetí referenda jako výjimečného způsobu výkonu státni moci je k přijetí návrhu potřebné, aby se pro něj vyslovila většina oprávněných voličů, nikoli pouhá většina hlasujících.
K odst.1: Předpokladem má být bud návrh vlády, anebo návrh značné menšiny poslanců z důvodů shora uvedených v obecné části.
K odst. 2: Návrh má na zřeteli uplatnění většinové vůle, ale zároveň mu klade nezbytné meze výčtem věcí, které se nemohou stát předmětem referenda. Sleduje přitom ochranu práv jedince, jakož i menšin, zajištění mezinárodněprávních závazků i racionality státní finanční politiky, a zamezuje tak populistické zneužití institutu referenda. Ustanovením písm. d) se rozumí jak státní rozpočet, tak i daně a poplatky, jakož i zákony uvedené v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz též odůvodnění k čl.5 odst. 1). Ustanovením písm. e) se výslovně zamezuje možnost učinit předmětem referenda návrh překračující meze zákonodárství (zákonodárnou formou přijmout individuální právní akt, jak se stalo v případě zák. č. 298/1990 Sb.).
K odst.3: Návrh přijatý v referendu, jakožto bezprostřední projev vůle lidu, musí mít právní sílu ústavního zákona a vyšší stupeň rigidity. Toto řešení je racionálnější než stanovení víceméně dlouhé lhůty, po kterou výsledek referenda nesmí být zrušen nebo změněn, takže je po tuto dobu nezměnitelný (absolutně rigidní), i když se podmínky, za nichž byl návrh v referendu přijat, mezitím podstatně změní, popř. nastanou mimořádné události. Odůvodnění druhé věty vyplývá z obecně části důvodové zprávy.
Možnost podrobit referendu přijatý ústavní zákon před jeho vyhlášením, na návrh značné menšiny poslanců, směřuje mj. k posílení stability ústavního pořádku demokratického právního státu. Lhůta patnácti dnů, po kterou ústavní zákon přijatý Parlamentem nemůže být vyhlášen, umožní jednání poslaneckých klubů o eventuálním návrhu na vyhlášení referenda.
Je namístě, aby referendu podléhal akt, jímž se omezí svrchovanost republiky.
Zákonodárná úprava zde předpokládaná v odst.1 má obsahovat i výklad, a tedy i upřesnění některých pojmů použitých v ústavním zákoně. Po technické stránce lze očekávat, že se bude v podstatě shodovat s úpravou, která byla obsažena v zák. č. 490/1991, o způsobu provádění referenda. Úprava předpokládaná v odst. 2 musí obsahovat mj. lhůty pro rozhodování Ústavntho soudu. Lhůty pro vyhlášení referenda po podání návrhu bude nutno upravit se zřetelem k tomu (po podání návrhu Ústavnímu soudu budou tyto lhůty sistovány). Míra podrobnosti úpravy procesu rozhodování Ústavního soudu je adekvátní úpravě obsažené v čl. 87 odst. 1 Ústavy.
Stanislav Gross v. r.
Zdeněk Trojan v. r.
Hana Orgoníková v. r.
Eva Fischerová v. r.
Karel Hrdý v: r.
Vítězslav Sochor v. r.
Ladislav Nedorost v. r.
Jan Bláha v. r.
Vladimír Řezáč v. r.
Pavel Seifer v. r.
Václav Grulich v. r.
Ladislav Rymeš v. r.
Michal Kraus v. r.
František Brožík v. r.
Petra Buzková v. r.
Eduard Zeman v. r.