Důvodová zpráva
I. Obecná část
Návrh nového devizového zákona vyjadřuje právní rámec směnitelnosti české měny. Vychází z koncepce postupného přechodu české měny k úplné vnější směnitelnosti. Zavedení plné směnitelnosti pro běžné operace si vyžaduje přijmout novou právní úpravu devizového režimu. Z formálního hlediska je primárním cílem předkládaného návrhu umožnit dosažení směnitelnosti české měny podle článku VIII Dohody o Mezinárodním měnovém fondu. Dosažení tohoto statutu je výchozím, mezinárodně uznávaným standardem existence měny jako měny směnitelné. Vyplývá z něj závazek
- nezavádět bez předchozího souhlasu MMF restrikce na platby a transfery v rámci běžných mezinárodních transakcí,
- nepodílet se na diskriminačních měnových opatřeních nebo praktikách plurality kurzů,
- odkupovat zůstatek vlastní měny, jenž je v držení jiného člena, pokud tento zůstatek slouží k platbám v rámci běžných transakcí nebo je výsledkem běžných transakcí.
Zároveň jde o dosažení souladu s mezinárodními závazky již přijatými (čl. 61 Evropské dohody - uvolnění přímých investic do zemí Evropské unie) i závazky, které budou podle předpokladu přijaty v nejbližší době (OECD - stejné zacházení se členy v oblasti kapitálových převodů, které překračují rámec čl. VIII MMF). Návrh zákona není v rozporu s našimi závazky vyplývajícími z Evropské dohody. Pokud jde o slučitelnost navrhovaného zákona s právní úpravou Evropské unie, Evropská dohoda dává České republice možnost odkladu přizpůsobení legislativy v oblasti kapitálových převodů, který návrh devizového zákona využívá. Zcela v souladu s právem Evropské unie je úprava devizového režimu pro běžné platby, zatímco úprava pro kapitálový účet není dosud plně kompatibilní. Předpokládá se, že v souladu s dosahováním podmínek pro další liberalizaci budou položky kapitálového účtu, které jsou v návrhu zákona zatím regulovány, formou vládního nařízení postupně liberalizovány a tím uváděny do souladu s platným právem Evropské unie. Tímto se naplní jeden z předpokladů pro plné členství České republiky v Evropské unii.
1.Nová právní úprava devizového režimu:
a) vychází ze zcela jiné koncepce než dosavadní devizový zákon
Uvádí pouze operace, které budou dočasně podléhat regulaci. S přihlédnutím k měnovým zájmům se zachovává potřebný stupeň regulace nástrojů kapitálového, peněžního a finančního trhu a některých dalších operací, jejichž funkční rozvinutí je součástí podmínek vnější směnitelnosti národní měny. Omezujícími podmínkami je přitom nutnost zachovat dostatečnou regulaci nadměrného přílivu nebo odlivu kapitálu tak, aby nebyly neúměrně posilovány tlaky na kurz české koruny. Návrh preferuje využití nepřímých nástrojů regulace, které budou plošně uplatňovány formou opatření devizových orgánů. Možnost využití nepřímých nástrojů regulace se předpokládá u přílivu zahraničního kapitálu formou výnosů z emise dluhopisů, finančních úvěrů a bankovních depozit a v oblasti finančního trhu (mimořádně citlivé jsou zejména krátkodobé operace na peněžním trhu). Pouze u nejcitlivějších položek kapitálového účtu bude regulace zajišťována pomocí přímých nástrojů (devizová povolení např. pro poskytování finančních úvěrů cizozemcům, nákup zahraničních cenných papírů tuzemci, přístup zahraničních cenných papírů na tuzemský kapitálový a peněžní trh, devizové licence pro obchodování s devizovými hodnotami). Všechny ostatní operace budou liberalizovány a není tudíž nutné je v zákoně zmiňovat. Jde o zákonnou úpravu, která postaví českou měnu na úroveň ostatních směnitelných měn.Návrh zákona předpokládá soustředění regulačních opatření do jedné právní normy, což zjednoduší legislativní proces při další liberalizaci kapitálových operací v závislosti na měnovém a ekonomickém vývoji.
b) vyrovnává přístup k devizám pro všechny osoby
Právo stejného přístupu k devizám se proti současné právní úpravě rozšiřuje vedle právnických a jim na roveň postavených osob (fyzické osoby - podnikatelé) i na fyzické osoby. Rozsah běžných plateb do zahraničí nebude omezen zákonem, ale v zásadě objemem vlastních peněžních prostředků, které bude mít tuzemec k dispozici.
Volné provádění běžných plateb se bude týkat nejen plateb za zboží a služby, ale i některých plateb kapitálové povahy, které jsou ve smyslu mezinárodních definic součástí běžných plateb, a dále jednostranných převodů v oblasti sociální a podobné povahy.
c) umožňuje odkupy zůstatků české měny od cizozemců
Zákon nestanoví omezení pro odkupy české měny v držbě cizozemců devizovými bankami. Tímto opatřením se naplňuje požadavek obsažený v čl. VIII Dohody MMF.
d) zrušuje nabídkovou povinnost
Zrušením tzv. nabídkové povinnosti v odprodeji nabytých devizových prostředků se současně umožňuje volné zřizování devizových účtů u tuzemských bank. Současná právní úprava umožňuje zřizování devizových účtů bez omezení pouze devizovým tuzemcům - fyzickým osobám a devizovým cizozemcům. Nově se uvolnění nabídkové povinnosti bude týkat tuzemských právnických osob. Tím se zrovnoprávní podmínky pro všechny kategorie osob při rozhodování o měnové struktuře vlastního peněžního portfólia.
e) uvolňuje přímé investice tuzemců v zahraničí, nákupy nemovitostí v zahraničí a přijímání finančních úvěrů od cizozemců,
f) klade velký důraz na oznamovací povinnost, která regulaci doplňuje a měla by ji postupně nahrazovat. Oznamovací povinnost by měla dát spolehlivé informace nutné nejen pro analýzu vývoje platební bilance, ale i příčin tohoto vývoje a zefektivnit fungování zákona o zamezení praní špinavých peněz,
g) předpokládá povinnost bank a ostatních devizových míst zkoumat, zda jimi prováděné úhrady klientů jsou v souladu s devizovým zákonem. Podle analýzy Mezinárodního měnového fondu jde o povinnost běžnou v celém světě.
Současná situace, tj. situace na počátku roku 1995, je charakterizována tím, že stav liberalizace devizového hospodaření de facto (nikoliv de iure), až na malé výjimky, dosáhl stupně směnitelnosti měny podle čl. VIII statutu MMF.
Platný devizový zákon neumožňuje faktické vyhlášení směnitelnosti podle čl. VIII MMF a stejně tak neumožňuje další liberalizační kroky, které by ve středním období umožnily dosáhnout úplné konvertibility české měny. Toto jsou v principu základní důvody pro předložení nového devizového zákona.
Střednědobým cílem hospodářské a měnové politiky vlády a České národní banky je plná vnější směnitelnost české měny. Existence směnitelné měny je podstatnou charakteristikou konsolidované tržní ekonomiky, její dosažení bude proto znamenat úspěšné završení celého procesu transformace.
Vytváření předpokladů pro směnitelnou měnu je nutně kontinuální proces, jehož výrazem jsou jednotlivé kroky k liberalizaci a deregulaci devizového režimu.
Nová zákonná úprava devizových
vztahů musí pokrýt období jejich postupné
deregulace až do zavedení plné vnější
směnitelnosti české měny i v oblasti
kapitálových operací. Návrh zákona
předpokládá, že provádění
postupných deregulačních kroků bude
pružně zajišťováno v návaznosti
na pozitivní vývoj ekonomických a měnových
podmínek formou vládního nařízení.
Předkládaná právní úprava
zakotvuje i nouzová opatření státu
směřující k odvrácení
značné hospodářské škody
v případě nepříznivého
vývoje platební bilance.
2. Dosavadní vývoj směnitelnosti
Devizové zákonodárství v České republice v zásadě vymezuje prostor pro reglementaci a liberalizaci peněžních a kapitálových vztahů subjektů domácí ekonomiky se subjekty v zahraničí a tím i prostor pro jednotlivé stupně či fáze směnitelnosti české měny. Od roku 1991, kdy byla v rámci transformace zavedena omezená vnitřní konvertibilita koruny, proces rozšiřování směnitelnosti koruny prošel několika etapami, pro něž byl charakteristický trend k liberalizaci devizového hospodaření. Prvním předělem byl samotný začátek procesu transformace. Zavedení omezeného stupně tzv. vnitřní směnitelnosti začátkem roku 1991 znamenalo nárazovou změnu ve srovnání s předchozími podmínkami finančně uzavřené ekonomiky s vyhraněně nesměnitelnou měnou. Zavedení systému omezené vnitřní směnitelnosti nahradilo přídělový systém deviz systémem v zásadě neomezené možnosti nákupu deviz za koruny pro domácí podnikatelské subjekty (právnické a fyzické osoby) pro operace spojené s vývozem a dovozem zboží a služeb. Tato liberalizace na jedné straně spoluvytvářela výsledky ekonomiky a na druhé straně tyto výsledky umožňovaly přijímat jednotlivá liberalizační opatření, z nichž nejvýznamnější (liberalizace zřizování devizových účtů pro právnické osoby, liberalizace přístupu k přímým peněžním úvěrům ze zahraničí, výrazné zvýšení limitu pro nákupy deviz pro turistické účely z 12 000 Kč na 100 000 Kč) byla realizována v roce 1994.
Vzhledem k očekávané vysoké poptávce po devizách, nízkému stavu devizových rezerv a nejistotám v počátcích transformačního procesu bylo zavedení vnitřní směnitelnosti spojeno se
- stanovením výchozí úrovně devizového kurzu podle odhadovaného vývoje nabídky a poptávky (tj. 28 korun = 1 amer. dolar),
- přijetím úvěrů na posílení devizových rezerv (v částce 1,8 mld. USD pro ČSFR v roce 1991, v roce 1992 pro ČSFR 0,9 mld. USD, v roce 1993 0,2 mld. USD pro Českou republiku),
- zavedením dalších "bezpečnostních prvků" (u právnických osob byly uplatňovány povinné konzultace platebních podmínek u objemově větších dovozů a dovozní přirážka u dovozu zboží spotřebního charakteru ve výši 20%, u fyzických osob byla též uplatňována tato dovozní přirážka a byl zachován limit pro nákup devizových prostředků na turistické účely pro rok 1991 ve výši 5 000 korun).
Legislativní úprava současně vyžadovala devizové povolení u vybraných transakcí pro fyzické osoby na běžném účtu platební bilance a devizové povolení pro právnické i fyzické osoby na kapitálovém účtu platební bilance.
Postup makroekonomické stabilizace, institucionálních změn i mikroekonomické restrukturalizace vytvořily podmínky pro to, aby v relativně krátkém časovém úseku byla zmírňována omezení jak pro právnické, tak pro fyzické osoby.
Pozitivně ve prospěch postupných liberalizačních opatření v letech 1991 - 1993 působily zejména:
- makroekonomická stabilizace opírající se o pevný nominální kurz koruny, vyrovnané rozpočtové hospodaření a důvěryhodnou hospodářskou a měnovou politiku,
- růst devizových rezerv České národní banky, které dosáhly ke konci roku 1993 3,9 mld. USD ve srovnání s 1. 1. 1993, kdy činily 840 mil. USD,
- aktivní, resp. vyrovnané saldo běžného účtu platební bilance spojené s růstem dynamiky zahraničně obchodní směny a zvyšováním devizových příjmů,
- sílící příliv devizových prostředků přes kapitálový účet platební bilance (tento příliv v letech 1991 - 1992 byl spojen se zdroji z půjček na podporu platební bilance od mezinárodních institucí; v letech 1992 a 1993 v návaznosti na postup privatizace, úspěšné zvládnutí měnové odluky a zlepšující se ratingové hodnocení České republiky zesílil příliv soukromého kapitálu do přímých investic, portfoliových investic a ve formě finančních úvěrů).
Při hodnocení nákladů a výnosů omezené vnitřní směnitelnosti lze na stranu výnosů zařadit zejména:
- prosazení konkurenčního tlaku zprostředkovaného dovozem,
- výraznou stimulaci vývozu, která umožnila rychlou reorientaci vývozu z trhů RVHP na trhy vyspělých zemí,
- postupné otevírání ekonomiky, které bylo klíčovým podnětem k přizpůsobování tuzemských cenových relací k relacím prosazujícím se ve standardních tržních ekonomikách. Vytvářel se tak nezbytný informační a motivační rámec pro adaptaci a restrukturalizaci české ekonomiky.
Současně díky systému omezené vnitřní konvertibility a doprovodných liberalizačních opatření vlády se podstatně zvýšil zájem zahraničních investorů investovat v České republice. Tím se významně zvýšil akumulační potenciál a rozšířily se tak i zdroje pro restrukturalizaci podniků, která by jinak byla limitována výší tuzemských úspor. Paralelních efektů bylo dosaženo i v přístupu občanů ke konvertibilním měnám.
Na druhé straně systém omezené vnitřní směnitelnosti byl rovněž spojen s jistými náklady a zejména v jeho vstupní fázi i s určitými riziky. Zavedení omezené vnitřní směnitelnosti spolu s režimem fixního směnného kurzu vyžadovalo přinejmenším přísnější makroekonomickou stabilizační politiku. K podpoře režimu vnitřní směnitelnosti bylo současně nutno vytvořit odpovídající devizové rezervy, což za dané situace znamenalo podstatné čerpání zahraničních zdrojů, především od mezinárodních institucí. Podstatně vzrostly nároky na důvěryhodnost hospodářské politiky a její schopnost čelit různým vnějším šokům, např. odlivu kapitálu do zahraničí, který předcházel rozdělení federálního státu a společné měny. V celkové bilanci nákladů a výnosů zavedení omezené vnitřní konvertibility však výnosy této systémové změny výrazně převažují nad jejími náklady.
Určitý zlom v rozšiřování směnitelnosti české měny byl učiněn počínaje rokem 1994 v souvislosti s tím, že všechny základní ukazatele naznačují, že se česká ekonomika dostala do posttransformační fáze charakterizované v závěru roku zejména:
- jasným potvrzením očekávané obnovy ekonomického růstu (růst HDP v roce 1994 o 2,6%) včetně růstu průmyslové výroby (2,3%),
- ve srovnání s výchozí fází transformace se podařilo stabilizovat dynamiku cen na relativně nízké úrovni , současná roční míra inflace (duben) činí 10,2%,
- završení druhé vlny kupónové privatizace spolu s postupující restrukturalizací podnikové sféry a s rozvinutím institucí peněžního a kapitálového trhu vytvořily žádoucí mikroekonomickou a institucionální bázi pro budoucí hospodářský rozvoj,
- devizové rezervy České národní banky dosáhly k 30. 4. 1995 8,6 mld. USD. Tato částka v současné době pokrývá cca šestiměsíční dovoz zboží a služeb. Dosažená úroveň přesahuje doporučení MMF pro bezpečný stav devizových rezerv obsluhujících chod ekonomiky zhruba dvojnásobně.
Relativně novým jevem počínaje rokem 1994 je prohlubující se deficit obchodní bilance, který je spojen zejména s růstem dovozu pro spotřebu domácností, ale i dovozu pro investice. Tento deficit je vyrovnáván ostatními položkami běžného účtu a přílivem kapitálu.
Deficit obchodní bilance souvisí s obnovením
pozitivního hospodářského růstu
a s postupným vyčerpáváním
konkurenčních výhod vytvořených
výchozími devalvacemi v roce 1990, dozníváním
efektů nových exportních možností
bezprostředně po liberalizaci zahraničního
obchodu a vývojem směnných relací
v té době.
Závěrem ekonomického zhodnocení lze konstatovat, že navrhovaná legislativní úprava, přinejmenším v krátkodobém výhledu nebude znamenat významný tlak na změnu stávajících trendů české ekonomiky.
Zásadní adaptační procesy spojené s explicitním promítnutím této úpravy do devizové oblasti již vlastně proběhly, resp. probíhají, zejména pokud jde o sféru podnikatelů, výrobců či exportérů. V návaznosti na chování těchto subjektů se již relevantní přizpůsobovací proces projevuje ve vývoji devizových rezerv a jejich struktury.
Totéž platí i ve vztahu ke kurzové politice, kde platí, že navrhované legislativní změny nemění stávající situaci takovým způsobem, aby z tohoto titulu bylo nutno počítat se změnou kurzové politiky. Platí to jak o vývoji kurzu, tak obecně o režimu fixního kurzu jako takového.
Je však možno konstatovat, že i samotné legislativní zakotvení navrhovaného stupně směnitelnosti představuje určitý signál úspěšnosti ekonomického vývoje České republiky. Již tento samotný fakt se může promítnout do dalšího přílivu zahraničního kapitálu a vyvolat tak potenciální tlak na růst inflace. Zároveň však tento signál má i pozitivní stránku, neboť se odrazí ve snížení nákladů při získávání zahraničních zdrojů tuzemskými subjekty (současně se vytvoří i předpoklady pro další zvýšení ratingového ohodnocení České republiky) a přináší i jiné výhody.
Ostatní makroekonomické charakteristiky jako HDP, nezaměstnanost, inflace, exportní výkonnost atd. jsou z pohledu navrhovaných okamžitých změn v oblasti směnitelnosti ještě méně citlivé na tyto změny, než je tomu u kurzu a kurzové politiky.
Určitý vliv navrhovaných změn lze očekávat v konkurenčním tlaku na domácí bankovní systém, zejména pak na hladinu domácích úrokových sazeb v souvislosti s liberalizací poskytovaných přímých úvěrů ze zahraničí. I když rozsah tohoto tlaku je obtížné odhadnout, lze konstatovat, že tento tlak lze považovat za pozitivní.
Zároveň platí, že pokud by se ukázalo, že deklarované uvolnění položek běžného účtu platební bilance v kombinaci s případnými autonomními extrémními či interními vlivy vyvolá zvýšený tlak na vstupní či výstupní toky účtu kapitálového, zůstávají k dispozici účinné regulační nástroje, schopné obdobné tlaky eliminovat a tím také omezit případné nežádoucí vlivy vnější sféry na stabilitu základních makroekonomických ukazatelů.
Nový devizový zákon si nevyžádá zvláštní úpravy státního rozpočtu.
Příloha k obecné části
důvodové zprávy
Hodnocení vybraných problémů spojených s novým devizovým zákonem
Vzhledem k tomu, že proti de facto dosaženému stavu liberalizace v devizové oblasti dochází z věcného hlediska pouze k dílčím změnám (v zásadě liberalizace běžných platů a transferů pro fyzické osoby - občany, nákup nemovitostí našimi právnickými i všemi fyzickými osobami v zahraničí, možnost vnějšího oběhu české koruny v zahraničí), analyzujeme v tomto materiálu v zásadě pouze rizika spojená s těmito opatřeními.
A) vnější oběh české měny
Současná legislativní úprava je implicitně založena na tom, že česká koruna neobíhá v zahraničí, a proto (s výjimkou vývozu a dovozu hotovostí v rámci limitu) operace v české měně neupravuje. De facto však jak hotovostní, tak bezhotovostní oběh české koruny již existuje.
V oblasti oběhu hotovostí jsou české koruny - i když v relativně omezené míře - využívány jako transakční peníze zejména v Polsku a na Slovensku, dále v Rakousku či Itálii. V oblasti bezhotovostní též fakticky existuje vnější oběh vyplývající z možnosti legální existence korunových účtů cizozemců u českých bank. Použití koruny je možné nejen k transakcím mezi devizovým cizozemcem a tuzemcem, ale i mezi devizovými cizozemci.
Příklad: Německý vývozce akceptuje platbu za své zboží či služby v korunách, za tím účelem si zřídí u české banky korunový účet cizozemce, na který si nechá poukázat platbu v korunách. Na druhé straně německý dovozce preferuje možnost své platby přímo v korunách, které získá odkupem korunovýchprostředků zmíněného vývozce a použije je k přímé platbě českému dodavateli. "Zájem" držet a takto využívat korunové účty ze strany cizozemců je analogický zájmu devizových tuzemců mít účty v cizí měně. Jde nejen o úsporu transakčníchnákladů, ale i o jištění kurzových a úrokových rozdílů.
Přihlášení se k článku VIII Dohody o MMF nutně nevynucuje vnější fungování domácí měny, tj. připuštění explicitního oběhu české koruny v zahraničí. Zachování dosavadního "de iure" pojetí české měny jako měny čistě vnitřní, zásadně nepoužívané k mezinárodním transakcím (tj. ani k provádění úhrad běžných operací v národní měně), by však vytvářelo nestandardní režim ve srovnání s obvyklou mezinárodní úpravou. Tím by byl vyslán negativní signál mezinárodní finanční komunitě s tím, že kredibilita našeho závazku přistoupení k článku VIII je již v samotném okamžiku jeho vyhlášení poněkud zpochybněna. Zákaz vnějšího oběhu české měny při předpokládaném rozsahu směnitelnosti by byl o to nelogičtější, že by vyžadoval kromě zákazu vývozu větších hotovostí i zákaz existence korunových účtů cizozemců u bank v České republice (případně podstatné omezení jejich použití). Znamenalo by to zúžení toho, co již funguje, a tudíž krok zpět proti již existujícímu stavu. Zanedbatelné nejsou i případné komplikace, pokud jde o povinnost dodržovat naše závazky vyplývající z uzavřených mezinárodních smluv, zejména o podpoře a ochraně investic.
Připuštění vnějšího oběhu české měny resp. jeho legislativní kodifikace pokud jde o přistoupení ke článku VIII Dohody o MMF však vytváří do jisté míry kvalitativně novou situaci, která musí být posuzována z hlediska výhod a rizik, která by tato změna přinesla. Z analytických hledisek je účelné posuzovat relativně odděleně případ hotovostního a případ bezhotovostního platebního styku (i když váha obou těchto forem je různá). Vlastní problém se přitom v obou případech věcně rozpadá na zvážení rizik:
a) v kurzové oblasti (nebezpečí vzniku paralelních kurzů Kč na zahraničních trzích),
b) v dopadech do devizových rezerv (a tak v dopadech na devizové rezervy v případě masové konverze korun držených nerezidenty do deviz).
ad a) U kurzového problému je možné
konstatovat, že případné paralelní
kurzy resp. jejich odchylka může mít pouze
dočasný charakter. Rozevřená mezera
mezi jednotlivými trhy by byla v logice devizového
trhu rychle eliminována arbitrážními
operacemi. Není třeba zdůrazňovat,
že u valut vždy existuje širší pásmo
kurzových odchylek u jednotlivých směnáren
ve srovnání se sevřenějším
rozptylem kurzů deviz.
Kotace koruny na zahraničních trzích podléhá stejným zákonitostem. Každá odchylka při dnešní rychlosti arbitrážních operací by byla rychle spekulačně využita a tím i eliminována. Určitým problémem by snad mohla být dočasná převaha nabídky či poptávky na jednom z trhů doprovázená výkyvem kurzů (pokud by šlo o trh významný, vysílal by výkyv nežádoucí signál). Standardně se tento problém řeší stálým monitorováním těchto trhů centrální bankou a její případnou rychlou intervencí (resp. dohodami o spolupráci s příslušnými centrálními bankami, které pak intervenují jejím jménem). U měn menších zemí však většinou jde pouze o několik zásahů ročně.
ad b) Riziko pro devizové rezervy vyplývá z možnosti držení české měny v zahraničí jako "rezervní měny". Její náhlá nabídka k odkupu za cizí měnu by mohla (při jejím větším kvantitativním objemu) ohrozit devizové rezervy centrální banky.
V případě české měny je tato možnost u hotovostí spíše hypotetická, neboť
- držení českých bankovek nerezidenty je reálné pouze jako držení dočasné zásoby transakčních peněz (bankovky nelze investovat a tudíž nenesou žádný výnos),
- rozsah české ekonomiky neumožňuje reálně předpokládat, že by držba bankovek nerezidenty překročila regionální úroveň a stala se tak objemově významnou. V současné době lze maximálně možný dopad konverze hotovostí do deviz odhadnout na cca 1 - 2 mld. Kč, což je hluboko pod prahem citlivosti dopadu na devizové rezervy.
U bezhotovostních plateb závazek odkupu zůstatků české měny na účtech devizových cizozemců znamená, že problém vnějšího oběhu české měny ztrácí reálný obsah. Je to dáno tím, že (i při vší možné komplikovatelnosti a rozsáhlosti vedení korunových účtů u zahraničních bank) probíhá reálná operace až přesunem na cizozemských korunových účtech u českých bank (např. pokud si německý dovozce koupí české koruny u německé banky, aby jimi zaplatil svůj dovoz z ČR, dostane efektivní koruny vždy pouze z korunového účtu dané německé banky u banky české. I když se mohou realizovat i složitější operace, jejich ekonomický dopad je stejný).
Při shrnutí výhod a rizik vnějšího oběhu české koruny lze za výhody považovat
- standardní řešení v mezinárodním srovnání,
- nižší transakční náklady pro rezidenty,
- vyšší občanský komfort při volném vývozu hotovostí,
- omezení kurzového rizika z nucené držby cizí měny,
- určitý rozsah stálého úvěrování ze zahraničí (v případě hotovostí bezúročného).
Celkově lze shrnout, že rizika spojená se zavedením vnějšího oběhu mají (jak v oblasti kurzu, tak devizových rezerv) z hlediska jejich možného negativního dopadu na českou ekonomiku spíše hypotetický charakter. Ostatně i zahraniční zkušenosti ukazují, že jen velmi málo deklarovaných směnitelných měn je reálně k mezinárodním transakcím užíváno. Rizika resp. nebezpečí spojená s využitím uvolnění vývozu a dovozu české měny k praní špinavých peněz a k daňovým únikům nejsou o mnoho větší než rizika současná a budou ošetřena připravovaným zákonem o praní špinavých peněz. Nicméně považujeme za účelné v souladu s mezinárodními normami stanovit limit pro volný vývoz hotovostí.
Z porovnání výhod a rizik vnějšího oběhu vyplývá, že zakazovat vnější oběh české měny nebo jeho počátek proti platnosti nového devizového zákona odkládat je neracionální. Měl by se stát integrální součástí nového devizového zákona.
B) liberalizace běžných platů a transferů pro fyzické osoby - občany
Toto opatření se bude v zásadě týkat zejména těch občanů, kteří doposud neměli devizové příjmy.
V tomto směru však lze očekávat, že jako omezení bude působit důchodová situace spotřebitelů. Výraznější dopady se mohou prosadit až v delším období, a to v rámci celkových efektů působení liberalizační strategie na zvýšení konkurenčnosti ekonomického prostředí.
Na základě dosavadního vývoje platební bilance lze po promítnutí nových liberalizačních kroků proti současné praxi konstatovat, že uvolnění zbývajících omezení vůči obyvatelstvu by mělo minimální dopad:
- poptávka po turistických službách je již v současnosti plně saturována - zvýšení či odstranění limitu by nevedlo k růstu výdajů,
- přímý dovoz zboží obyvatelstvem dosahuje v současné době ročně 400 - 500 mil. USD (hlavně osobní auta) a vykazuje klesající tendenci. Jeho rozsah je ovlivňován zejména kvalitou tuzemské nabídky a úpravami celních sazeb. Případný (málo pravděpodobný) nárůst by byl v zásadě kompenzován poklesem dovozu obchodních společností,
- u transferových platů v současné době klesá počet žádostí o povolení. Řada transferových platů se přeměňuje na obchodní operace v rámci systému vnitřní směnitelnosti (zajištění studijních pobytů na cizích školách apod.). Případný dopad lze odhadnout pouze na několik milionů USD.
C) nákup nemovitostí našimi právnickými a fyzickými osobami v zahraničí
Možnost získávání nemovitostí v zahraničí je rovněž krok, o němž není důvod uvažovat jako o významné změně proti existujícímu stavu, pro obyvatelstvo zde platí obdobné úvahy jako v případě uvolnění plateb do zahraničí.
II. Zvláštní část
K § 1 - základní pojmy
Zákon vymezuje základní pojmy , které mají pro navrhovanou právní úpravu specifický význam. Vychází se z dosavadních definic, které jsou zpřesněny a doplněny s nezbytným přihlédnutím k úpravám v ostatních právních předpisech, k rozvíjejícím se novým formám aktivit a instrumentům v oblasti finančního trhu, ke stupni směnitelnosti české měny a k terminologii používané v rámci OECD, MMF a Evropské unie.
Devizový statut osob podléhajících devizovému režimu vychází z principu trvalého pobytu v tuzemsku u fyzických osob a sídla v tuzemsku u právnických osob.
Pojem devizových hodnot byl zúžen pouze na peněžní prostředky v cizí měně v hotovosti či na účtech (ve všech cizích měnách a zúčtovacích jednotkách, v nichž jsou účty vedeny), zahraniční cenné papíry a zlato. Do devizových hodnot jsou rovněž zahrnuty finanční deriváty (jde zejména o opce, swapy a termínované smlouvy typu futures, forward, apod. odvozené od cizích měn, zahraničních cenných papírů a zlata), jakožto práva a závazky od devizových hodnot odvozené. Z obchodu s devizovými hodnotami je pro zvýšení právní jistoty výslovně vyloučeno splácení úvěru v jiné měně než byl poskytnut, ovšem pouze v tom případě, kdy byl úvěr poskytnut na základě písemné smlouvy tak, aby se zabránilo obcházení zákona, např. prohlášením prodeje cizí měny za poskytnutí úvěru.
Z definice zlata byly vypuštěny zlaté mince, protože obchod s nimi je jak podle dosavadní, tak i podle navrhované právní úpravy zcela volný. Vývoz a dovoz zlatých mincí a zlata však bude podléhat oznamovací povinnosti.
Pro účely tohoto zákona jsou cenné papíry podléhající devizové regulaci definovány jako listiny nebo je nahrazující zápisy (zaknihované cenné papíry), s nimiž je spojeno právo týkající se účasti na majetku nebo právo na peněžní plnění. Ve srovnání s širším pojetím cenných papírů v jiných zákonech jsou z devizového režimu a tím i z definice vyňaty např. náložné a skladištní listy včetně konosamentů, tj. cenné papíry s nimiž je spojeno právo na plnění věcné, nikoliv peněžní a naopak tato definice zahrnuje i takové cenné papíry, které naše zákony nezahrnují, ale na zahraničních finančních trzích se s nimi běžně obchoduje.
Zákon reguluje pouze finanční úvěry na základě např. smlouvy o úvěru, směnečného úvěru, nikoliv však úvěry dodavatelské a odběratelské.
Z důvodu, že zahraniční portfoliové investice tuzemců budou i nadále zákonem regulovány, je nutné devizovým zákonem definovat i pojem přímé investice, která je plně liberalizována. Definice přímé investice vychází ze směrnic OECD, MMF a Evropské unie. Zákon vymezuje devizová místa, která na základě povolení působit jako banka, koncese ke směnárenské činnosti nebo na základě udělené devizové licence jsou oprávněna obchodovat s devizovými hodnotami a provádět platební styk ve vztahu k zahraniční popř. poskytovat peněžní služby. Devizovými místy jsou zejména banky, kterým byl v povolení působit jako banka stanoven rozsah pro provádění obchodů s devizovými hodnotami nebo platebního styku ve vztahu k zahraničí . Dále to jsou nebankovní subjekty, které vykonávají činnost podle jiných právních předpisů (nebankovní směnárny, kterým se uděluje koncesní listina podle živnostenského zákona) nebo i jiné subjekty, kterým byla Českou národní bankou popř. po dohodě s Ministerstvem financí udělena devizová licence k provádění devizových operací ve vymezeném rozsahu (např. obchodníci s cennými papíry, investiční společnosti, investiční a penzijní fondy, kasína, American Express, Thomas Cook, Česká pošta, SPT Telecom).
K § 2 - rozdělení působnosti mezi devizovými orgány a celními úřady
Zákon upravuje postavení a působnost České národní banky a Ministerstva financí jako devizových orgánů , které mají rozhodovací a kontrolní pravomoc v rozsahu daném tímto zákonem. Ministerstvo financí omezuje svoji působnost pouze na subjekty s přímou vazbou na státní rozpočet, zatímco do působnosti České národní banky na rozdíl od dosavadní právní úpravy spadají i fyzické osoby a všechny ostatní právnické osoby, které nevykonávají podnikatelskou činnost. Vedle devizových orgánů se v tomto ustanovení upravuje i postavení celních úřadů.
K § 3 - devizová licence a devizové povolení
Devizové operace upravené tímto zákonem budou regulovány přímými nebo nepřímými nástroji. Devizové orgány mohou přímo regulovat zákonem vymezené operace vydáváním devizových licencí a devizových povolení, a to zejména v případech, kde by uplatňování nepřímých nástrojů regulace nebylo účinné.
Devizové licence budou udělovány devizovým místům (s výjimkou bank) , která při výkonu své podnikatelské činnosti mohou provádět obchody s devizovými hodnotami za podmínek a v rozsahu předem vymezeném v devizové licenci. Udělováním devizových licencí se vytváří možnost pro provádění obchodů ostatními osobami s těmito autorizovanými místy bez devizového povolení.
Naopak k provedení obchodu s devizovými hodnotami s osobou, která není devizovým místem, se vyžaduje devizové povolení příslušného devizového orgánu. Devizové povolení nebude vyžadováno mimo jiné, je-li účastníkem devizových vztahů Česká republika (jde kupř. o vládní úvěrové a garanční smlouvy).
Vydáváním individuálních devizových povolení je vytvořen prostor jednak pro zajištění přímé regulace pohybu kapitálu při operacích prováděných podle tohoto zákona a dále se zároveň umožňuje operativně odstraňovat nebo zmírňovat v odůvodněných případech devizová omezení podle tohoto zákona.
K § 4 - práva tuzemců a cizozemců
Zákon stanoví pro všechny osoby stejná právapřístupu k cizí měně.
Tato práva se ve srovnání s dosavadní právní úpravou rozšiřují vedle podnikatelských subjektů i na fyzické osoby. Zrušením tzv. nabídkové povinnosti a zavedením možnosti volného nákupu cizí měny za českou měnu se současně umožňuje všem tuzemcům volné zřizování účtů vedených v cizí měně u tuzemských bank. Tím se zrovnoprávní podmínky pro všechny kategorie osob při rozhodování o měnové struktuře vlastního peněžního portfolia.
Zákon umožňuje všem tuzemcům smluvně se zavazovat vůči cizozemcům v české nebo v cizí měně, s výjimkou závazků souvisejících s operacemi regulovanými tímto zákonem.
Rozsah běžných plateb do zahraničí není omezen zákonem, ale v zásadě objemem vlastních peněžních prostředků, které bude mít tuzemec k dispozici. Uvolňuje se provádění běžných plateb v cizí nebo české měně do zahraničí, a to jak spojených s úhradami za zboží nebo služby, tak jednostranné převody (např. dary, dědictví, výživné, stipendia), ale i některé platby kapitálové povahy spojené např. s přímými investicemi tuzemců v zahraničí a nákupem nemovitostí v zahraničí.
Zákon nestanoví žádná omezení pro odkup české měny od cizozemců devizovými místy. Cizozemcům se tak garantuje, že nejsou zákonné překážky pro odkup zůstatků české měny na účtech u bank, které jsou výsledkem jak běžných tak i ostatních operací, i české měny v hotovosti, která je v jejich držení. Tento přístup přesahuje požadavek článku VIII Článků dohody MMF. Tímto se na jedné straně právně zakotvuje již de facto dosažený relativně vysoký stupeň směnitelnosti české měny vyplývající z plnění závazkůz uzavřených mezinárodních smluv, a na druhé straně se tím deklaruje širší směnitelnost české měny než je požadována čl. VIII Článků dohody MMF.
Vybrané operace na kapitálovém účtu platební bilance však i nadále podléhají regulaci. Jedná se o nejcitlivější položky, zejména o krátkodobé finanční operace potencionálně spekulativní povahy, které by mohly ohrozit stabilitu české měny. Navrhovaná právní úprava počítá s postupným uvolňováním i těchto zbývajících kapitálových transakcí, čímž vytváří právní podmínky pro dosažení úplné směnitelnosti naší národní měny.
K § 5- oznamovací povinnost
V zemích s rozvinutou tržní ekonomikou obecně platí, že v podmínkách liberalizace devizově právních vztahů výrazně nabývá na významu oznamovací povinnost. Široké uplatnění oznamovací povinnosti umožňuje získávat přehled o peněžních a kapitálových tocích pro sestavování, prognózování a monitorování vývoje platební bilance, ale i pro kontrolní účely a pro hodnocení existujících devizových omezení z hlediska možnosti jejich případného uvolnění.
Česká národní banka a Ministerstvo financí bude právním předpisem konkretizovat zejména nezbytně nutný rozsah vyžadované oznamovací povinnosti tj. zejména výši částek, do které nebude oznamování vyžadováno. Předpokládá se, že výše těchto částek bude stanovena rozdílně podle druhů operací a může být z hlediska jejich potřeby využití upravována. V právním předpise bude dále podrobně rozpracována technika plnění oznamovací povinnosti.
Zajištěním státních zájmů v devizovém hospodářství se rozumí návaznost na připravovaný zákon "o praní špinavých peněz", využití v prevenci daňových úniků atd.
K § 6 - povinnost převodu peněžních prostředků ze zahraničí
K zabezpečení potřeb platební bilancezákon zakotvuje povinnost tuzemců převádět v zahraničí nabyté peněžní prostředky v české i cizí měně, po úhradě poplatků, daní a dalších výloh spojených s jejich nabytím , do tuzemska.
Úleva z transferové povinnosti na peněžní prostředky v hotovosti, které tuzemec během svého pobytu v zahraničí nabyl, umožňuje tuzemci tyto prostředky po dobu jeho pobytu v zahraničí spotřebovat a transferová povinnost se tak vztahuje pouze na nespotřebované peněžní prostředky při jeho návratu do tuzemska.
Zřizování a vedení účtů tuzemců v zahraničí v české nebo v cizí měně je možné pouze s devizovým povolením. Zákon bez povolení v zásadě neumožňuje tuzemcům ukládat vlastní peněžní prostředky v zahraničí, a to ani na cizí účty (svěřenecké). S ohledem na zahraniční zkušenosti jde o omezení, které je z devizových i daňových důvodů vhodné odbourat až v poslední řadě.
Přímo zákonem se umožňuje volné zřizování a vedení účtů v zahraničí po dobu pobytu tuzemců v zahraničí (studijní, pracovní a pod. pobyty) nebo po dobu výkonu jejich činnosti v zahraničí (např. organizační složky , reprezentace, zastoupení), jakož i možnost zřízení účtu k úhradě poplatků, daní a dalších výloh spojených s údržbou a správou nemovitostí tuzemců v zahraničí, nebo vedení účtu na uložení peněžních prostředků, které nelze převést do tuzemska podle právního předpisu příslušné země.
K § 7 - jiné povinnosti
Zákon stanoví, že bezhotovostní zahraniční platební styk tj. placení do zahraničí a přijímání plateb ze zahraničí v české i v cizí měně, může být prováděn pouze prostřednictvím oprávněných devizových míst.
Přitom platby prováděné v tuzemsku na účty nebo z účtů cizozemců vedených u devizových míst se nepovažují za platební styk ve vztahu k zahraničí .
Osoby, které požadují od devizového místa provedení určité platební operace, jsou ze zákona povinny na výzvu předložit devizovému místu příslušné doklady, které potvrzují účel požadované operace. V případě, že k dané operaci se ze zákona vyžaduje devizové povolení, jsou povinny toto devizové povolení rovněž předložit.
K § 8 - práva a povinnosti devizových míst
Devizová místa jsou povinna při poskytování svých služeb kontrolovat, zda jsou ze strany jejich klientů dodržovány devizové předpisy, a vyžadovat od nich devizové povolení, jestliže se podle tohoto zákona vyžaduje, a jsou oprávněna v případě pochybnosti vyžadovat rovněž předložení dokladů prokazujících účel požadované operace. Jedná se o povinnost ve světě běžně uplatňovanou v zájmu prosazování existujících devizových omezení a získání věrohodných údajů pro sestavení platební bilance státu.
K § 9 - obchody s devizovými hodnotami
Obchod s devizovými hodnotami je vysoce specifická činnost, vyžadující u příslušného subjektu nezbytné odborné, technické a další předpoklady. Z těchto důvodů je provádění obchodů s devizovými hodnotami podle tohoto zákona regulováno vydáváním devizových licencí nebo devizových povolení. Devizová licence umožňuje devizovému místu ve stanoveném rozsahu volně obchodovat s devizovými hodnotami při výkonu své podnikatelské činnosti. Naproti tomu devizové povolení opravňuje osobu, která není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem oprávnění, provést konkrétní obchod s jinou osobou než s devizovým místem. Zákon taxativně vymezuje případy, ve kterých se devizové povolení nevyžaduje.
K § 10 - nákup a prodej peněžních prostředků v cizí měně a zlata
Toto ustanovení umožňuje provést bez devizového povolení nákup nebo prodej peněžních prostředků během pobytu tuzemců v zahraničí a rovněž nahodilý nákup nebo prodej peněžních prostředků v tuzemsku za stanovených podmínek. Tímto se dekriminalizuje běžně prováděná směna nepotřebných peněžních prostředků mezi občany, která nesleduje účel zisku.
K § 11 - operace sezahraničními cennými papíry
Česká národní banka bude v zájmu ochrany české měny a vývoje platební bilance regulovat jak vydávání, tak uvedení všech zahraničních cenných papírů (tj. nejen dluhopisů, ale i akcií) nejen k veřejnému, ale i k neveřejnému obchodování na tuzemském trhu. Povolení Ministerstva financí se vyžaduje v souladu se zvláštními zákony pouze v případě emise dluhopisů a dále k obchodování cenného papíru na veřejném trhu.
Zákon taxativně vymezuje případy, kdy tuzemec může nakupovat zahraniční cenné papíry bez devizového povolení (zvýhodněné zaměstnanecké akcie, akcie z první vlny privatizace apod.). Oprávnění tuzemců nakupovat zahraniční cenné papíry bez devizového povolení z portfolia devizových míst s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence zakládá možnost dohodnout se s devizovým místem a předem si objednat nákup vybraného cenného papíru. Tímto se již v podstatě do značné míry liberalizuje i přístup tuzemců k zahraničním portfoliovým investicím (přičemž nákup majetkových cenných papírů, zakládajících nejméně 10% podíl na majetku cizozemce nebo na hlasovacích právech, je jakožto přímá zahraniční investice již zcela uvolněn).
Je respektován princip, že dříve budou liberalizovány toky dlouhodobého kapitálu a teprve poté pohyby krátkodobého kapitálu.
K § 12 - operace s finančními deriváty
Zákon reguluje obchod s devizovými hodnotami včetně finančních derivátů tj. opcí, swapů a smluv o termínovaných obchodech, které jsou odvozeny ze zahraničních cenných papírů a ostatních devizových hodnot. Zákon umožňuje provádět operace s finančními deriváty bez devizového povolení pouze v případě, je-li tato operace prováděna přímo s devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence.
Zahraniční zkušenosti podtrhují význam účinného kontrolního mechanismu používání finančních derivátů, které představují jeden z nejrizikovějších faktorů působících na neočekávané výkyvy finančního trhu, a dále nutnost sledování a analyzování vývoje na trhu derivátů centrálními bankami pro účely jejich vlastní měnové politiky. Zákon zmocňuje Českou národní banku a Ministerstvo financí právním předpisem stanovit podmínky pro provádění operací s finančními deriváty.
K § 13 - operace na peněžním trhu
Jde o operace , které mohou znamenat potenciálně nebezpečný kanál pro spekulativní odliv krátkodobých prostředků. Právním předpisem se mohou upravit podmínky pro operace tuzemců s peněžními prostředky na zahraničních peněžních trzích. Jedná se o pružný měnový nástroj na regulaci odlivu kapitálu v podmínkách, kdy zejména zřizování účtů tuzemců v zahraničí bude volné. Regulace těchto operací bude přihlížet k vývoji a potřebám platební bilance.
K § 14 - poskytování finančních úvěrů
Zákonem se reguluje poskytování finančních úvěrů cizozemcům přímými nástroji vzhledem k tomu, že tato forma odlivu kapitálu může mít významný dopad na platební bilanci státu. Tato regulace se nevztahuje na finanční úvěry se splatností delší než pět let, poskytované tuzemským investorem v rámci přímé investice, a na poskytování půjček mezi fyzickými osobami, které nejsou určeny k podnikání Předpokládá se, že v případě příznivého ekonomického a měnového vývoje bude docházet k další postupné deregulaci.
Přijímání finančních úvěrů od cizozemců je ze zákona volné a může být regulováno v případě potřeby pouze nepřímými nástroji, např. uplatněním depozitní povinnosti, což bude konkretizováno v právním předpise devizových orgánů.
K § 15 - používání zajišťovacích prostředků
Regulace zajišťovacích operací se omezuje na ty případy, kdy zajištění je poskytováno tuzemcem za operace prováděné cizozemcem. V ostatních případech může být regulována přímo samotná devizová operace.
K § 16 - jiné než přímé investice
Toto ustanovení upravuje jiné než přímé investice, realizované mimo jiné i jinak než nákupem zahraničních majetkových cenných papírů (např. účast na společnosti s ručením omezeným, veřejné obchodní společnosti, sdružení majetku právnických či fyzických osob).
K § 17 - nabývání nemovitostí v tuzemsku
Nákup nemovitostí tuzemci v zahraničí je tímto zákonem zcela liberalizován a je tedy limitován pouze omezeními danými právními řády jednotlivých zemí (v Evropě např. Švýcarsko, Norsko, Dánsko a jiné).
Dosavadní režim nabývání nemovitostí cizozemci v tuzemsku je zachován s jednou významnou změnou, a to umožněním nabývat nemovitosti v tuzemsku občanům České republiky, i když nemají v České republice trvalý pobyt. Nabývání nemovitostí cizozemci je nadále možné jen v případech stanovených tímto zákonem, bez možnosti individuální úlevy. Tento režim je odůvodněn zejména nesouměřitelností kupní síly tuzemců a cizozemců. Tento režim není v rozporu s požadavky OECD. Navíc přístup cizozemců k tuzemským nemovitostem není nijak omezen v rámci výkonu podnikatelské činnosti (právnická osoba založena v České republice cizozemcem má na základě svého sídla v České republice statut tuzemce). Jedinou současnou výjimkou je, že podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, cizozemec může nabývat vlastnické právo k půdě náležící do zemědělského půdního fondu pouze přechodem (kupř. dědictvím), nikoliv však převodem (kupř. koupí, výměnou nebo darováním).
K § 18 - dovoz a vývoz bankovek a mincí
Zákon umožňuje, aby Česká národní banka v dohodě s Ministerstvem financí stanovila v případě potřeby limit pro vývoz a dovoz peněžních prostředků v hotovosti. Do stanoveného limitu se mohou započítávat i mince z drahých kovů, mají-li vyznačenou nominální hodnotu v korunách českých. Vývoz a dovoz zlata a zlatých mincí je volný, avšak podléhá oznamovací povinnosti stejně jako cestovní šeky.
Stanovení limitu pro vývoz a dovoz peněžních prostředků v hotovosti nebude v rozporu s podmínkami pro přijetí České republiky do OECD. Členské státy OECD běžně omezují vývoz a dovoz nadměrných hotovostních prostředků s cílem zamezit daňovým únikům, praní špinavých peněz a v zájmu podpory bezhotovostního platebního styku.
K § 19
Vycházeje z koncepce postupné deregulace devizového režimu, aniž by bylo nutné pokaždé novelizovat devizový zákon, zmocňuje se přímo zákonem vláda, aby v případě příznivého vývoje platební bilance pružně svým nařízením dále zmírňovala dosavadní restrikce zákona.
K § 20 - kontrolní orgány
V zájmu komplexního výkonu devizové kontroly je nezbytné tuto činnost upravit zákonem, včetně obecných zásad kontrolního režimu. Devizové orgány kontrolují plnění povinností a postupů stanovených tímto zákonem, prováděcími předpisy, devizovými povoleními, devizovými licencemi a mezinárodními smlouvami, které upravují devizově právní vztahy odchylně od tohoto zákona. Jejich porušení se kvalifikuje jako porušení devizových přepisů s možností uložení sankce.
Při provádění devizové kontroly se vztahy mezi devizovými orgány a kontrolovanými osobami řídí zejména ustanoveními zákona o státní kontrole.
Kontrolu podle tohoto zákona při dovozu a vývozu bankovek a mincí včetně plnění ohlašovací povinnosti na hraničním přechodu budou i nadále vykonávat celní úřady.
K § 21 - povinnosti kontrolovaných osob
Při výkonu kontroly jsou devizové orgány popřípadě celní úřady oprávněny požadovat od osob podléhajících kontrole veškeré požadované informace nutné pro řádný výkon této kontroly. Tyto osoby jsou povinny poskytovat kontrolním orgánům při výkonu kontroly potřebnou součinnost, zejména jim podávat na výzvu hlášení, zprávy a vysvětlení k okolnostem, které mají význam pro posouzení případů s možnými devizovými důsledky, a předložit k tomu potřebné doklady, jakož i umožnit osobám provádějícím devizovou kontrolu za tím účelem nahlížet do účetních, evidenčních a jiných dokladů. Neplnění této povinnosti může být podle tohoto zákona sankcionováno uložením peněžité pokuty až do výše 1 milionu Kč.
K § 22 - postup devizových orgánů při zjištění porušení předpisů
Devizové orgány jsou oprávněny při zjištění porušení devizových předpisů ukládat opatření k nápravě a pokuty.
S ohledem na stoupající množství a rozsah případů nerespektování devizových předpisů, jakož i na závažnost tohoto jednání s negativním dopadem na devizové hospodářství, dochází oproti předcházející právní úpravě k výraznému zpřísnění sankcí s možností udělit pokutu až do výše 50% z částky, jíž se nedovolené jednání týká.
K § 23 až 24 - pokuty
Ustanovení zákona dává devizovým orgánům možnost uložit pokutu stanovenou procentní sazbou z částky, jíž se nedovolené jednání týká. Účelem je zejména adekvátně postihnout objemově významné nedovolené transakce, u kterých by v případě pevně stanovené maximální výše pokuty bylo výhodnější nedovolenou transakci provést s tím, že se i při tomto nedovoleném jednání vyplatí pokutu zaplatit.
Zaplacené pokuty budou příjmem státního rozpočtu České republiky. Zákon rovněž stanoví subjektivní a objektivní lhůtu pro uložení této pokuty.
K § 25 až 28 - postup celního úřadu při zjištění porušení devizových předpisů
Zákon stanoví postup celních úřadů při provádění kontroly při dovozu a vývozu bankovek a mincí a plnění oznamovací povinnosti při dovozu a vývozu.
Celní úřady jsou oprávněny při zjištění porušení devizových předpisů při vývozu nebo dovozu bankovek a mincí a při nesplnění ohlašovací povinnosti ukládat peněžitou pokutu. Vzhledem k tomu, že pokuta uložená zejména cizozemci je v praxi v zásadě nevymahatelná, zavádí se možnost zajištění peněžních prostředků až do výše této pokuty po dobu správního řízení.
K § 29
Depozitní povinnost byla na rozdíl od ostatních povinností uložených tímto zákonem upravena ve zvláštní části zákona z důvodu, že její využití se předpokládá pouze v případě nutnosti a nikoliv od nabytí účinnosti tohoto zákona.
Zákon umožňuje devizovým orgánům při nadměrném přílivu kapitálu vedoucímu k destabilizaci vnitřní měnové rovnováhy v případě potřeby využít stanovenou depozitní povinnost. Povinné depozitum by mělo zejména neutralizovat zvýhodnění zahraničního kapitálu vlivem úrokového diferenciálu mezi českou a cizí měnou a znevýhodnit krátkodobé spekulativní operace. Právní předpis devizových orgánů může stanovit např.osoby z této povinnosti vyňaté, výši procentní sazby a dobu, po kterou musí povinné osoby depozitum udržovat na zvláštním účtu.
Ve srovnání se současným stavem bude v budoucnu podstatně významnější pohyb zahraničních bankovních a nebankovní depozit (zejména investičních společností nebo penzijních fondů) u tuzemských bank. Jedná se o jednu z potenciálně nejnebezpečnějších forem přílivu nebo odlivu kapitálu vzhledem k možným rychlým přesunům velkých objemů peněz. Jde ve vysoké míře o čistě finanční transakce bez vztahu na reálnou ekonomiku, a proto by hlavní regulační úsilí mělo směřovat do této oblasti.
Povinné depozitum může být využito u některých dalších forem přílivu kapitálu, např. u přijímání úvěrů a emise tuzemských dluhopisů v zahraničí. Tato povinnost byla a je v případě potřeby využívána řadou dalších zemí.
K § 30
U povolovacího řízení se nepředpokládá opravný prostředek, neboť na udělení devizové licence či devizového povolení není právní nárok. Proti rozhodnutí devizových orgánů při výkonu devizové kontroly lze podat rozklad, který však, s výjimkou pokuty, nemá odkladný účinek. Správní řízení se neužije, jestliže devizový orgán vyzývá k odstranění kontrolou zjištěných nedostatků nebo dává podnět na pozastavení nebo zrušení koncesní listiny živnostenskému úřadu.
K § 31 -mezinárodní smlouvy
Zákon přiznává vyšší právní sílu mezinárodním dohodám, které Česká republika uzavřela s jinými státy, pokud takovéto smlouvy obsahují úpravu odchylnou od ustanovení devizového zákona. V této souvislosti mají velký význam zejména mezinárodní dohody o podpoře a ochraně investic, které Česká republika uzavřela s řadou států a Evropská dohoda zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé.
Tímto se přejímá platná zásada mezinárodního práva, že stát nesmí zdůvodňovat nesplnění mezinárodní smlouvy odkazem na vnitrostátní právní předpisy.
K § 32 - nouzový stav v devizovém hospodářství
Vzhledem k tomu, že by novela devizového zákona i v rámci procedury stavu legislativní nouze podle zákona o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny vyžadovala pro posouzení a přijetí Poslaneckou sněmovnou určité časové období, během něhož by nečinnost v tomto směru mohla mít závažné hospodářské důsledky, navrhuje se zmocnit vládu České republiky, aby mohla na přechodnou dobu, nejdéle však na dobu tří měsíců, vyhlásit nouzový stav v devizovém hospodářství a přijmout zákonem stanovená nezbytná opatření k odvrácení bezprostředně hrozících hospodářských škod. Nouzový stav a opatření nezbytná k odvrácení nebo minimalizaci hrozících škod vláda vyhlásí svým nařízením. Devizové orgány jsou zmocněny z úplného zákazu udělit výjimky pouze v zákonem vyjmenovaných případech.
K § 33 - přechodná ustanovení
Kontinuitu dosavadní a nové právní úpravy zabezpečuje zákon tím, že stanoví, že devizová povolení vydaná podle dosavadního devizového zákona zůstávají v platnosti, resp. se pokládají za povolení podle tohoto zákona, jestliže se podle jeho ustanovení i nadále vyžadují.
K výkonu činností, u nichž se podle tohoto zákona vyžaduje udělení devizové licence, musí devizová místa, která vykonávají tyto činnosti podle dosavadního zákona požádat Českou národní banku o vydání devizové licence podle tohoto zákona ve stanovené době.
Zákon stanoví dostatečně dlouhou dobu na přizpůsobení se nové zákonné úpravě. Tato doba představuje 1 rok od nabytí účinnosti tohoto zákona.
Zákon řeší postup pro případy, u kterých bylo zahájeno řízení podle dosavadního zákona.
K § 34 - zrušovací ustanovení
Zrušují se právní předpisy upravující dosavadní devizový režim.
K § 35- účinnost
Stanovení data účinnosti není podmíněno přijetím jiného zákona a závisí jen na rychlosti legislativního procesu. Předpokládá se, že účinnost zákona bude stanovena dnem vyhlášení.