Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládám Poslanecké sněmovně přehled ústních interpelací a otázek vznesených poslanci na členy vlády České republiky na 32. schůzi Poslanecké sněmovny. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

32. I 01 interpelace Jana Navrátila na vládu České republiky ve věci začlenění České republiky do NATO a Evropské unie

Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, jménem a z pověření poslanců - členů klubu KSČM v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky obracím se na vládu České republiky s touto interpelací:

Vláda České republiky činí kroky, které vedou k začlenění České republiky do NATO. K tomuto počínání vláda neobdržela mandát formou legitimního souhlasu občanů této země. Rovněž tak jsou bez mandátu lidu k tomuto kroku činěny přípravy k omezení suverenity České republiky jejím začleněním do Evropské unie. S tímto postupem nesouhlasíme a žádáme, aby vláda a jí podřízené orgány zastavily veškeré přípravy a kroky k začlenění České republiky do NATO a Evropské unie bez legitimního rozhodnutí občanů České republiky. Za takovéto legitimní rozhodnutí považujeme lidové hlasování - referendum. Vzhledem k tomu, že se vláda České republiky vyjádřila záporně ke všem dosud předloženým poslaneckým návrhům ústavního zákona k provedení ustanovení čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, žádáme, aby vláda sama urychleně předložila Poslanecké sněmovně návrh ústavního zákona k provedení citovaného ustanovení Ústavy České republiky.

Vzhledem k závažnosti této interpelace navrhuji, aby Poslanecká sněmovna prohlásila tuto interpelaci za naléhavou a lhůta k odpovědi byla stanovena na sedm dnů.

32. I 02 Interpelace Michala Krause na místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe ve věci závodiště v Chuchli

Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, obracím se s interpelací na ministra zemědělství pana ing. Josefa Luxe, a to ve věci chuchelského závodiště. Poprvé od roku 1921 došlo k tomu, že nejvýznamnější chovatelská zkouška anglického plnokrevníka u nás, České derby, se konala mimo dostihové závodiště v Praze Chuchli. Tento fakt podle mého nejenže degraduje úroveň a tradici Českého derby, ale současně trestuhodně hazarduje s dobrým jménem českého turfu vůbec.

Díky odsouzeníhodnému hospodaření státního závodiště v letech 1991 až 1993, tedy období, kdy i pan ministr Lux byl osobně zodpovědný z funkce ministra zemědělství za jeho chod, došlo k enormnímu nárůstu zadluženosti, zejména vzhledem k nesmyslným investicím na závodišti. Korunu všemu nasadila velmi podivná privatizace, když závodiště bylo vydáno společnosti s ručením omezeným, aniž by se někdo reálně zabýval mírou záruk, poskytnutých touto firmou na možnosti skutečného zajištění provozu chuchelského závodiště.

Současný stav je takový, že dostihy původně vypsané do Prahy jsou až do září rozepsány na jiná česká závodiště a co bude dál, nikdo neví. Vámi řízené ministerstvo přitom důsledně zachovává pozici mrtvého brouka. Žádám vás proto o odpovědi na následující otázky:

1. Jak hodláte naplňovat literu zákona o plemenitbě, podle něhož za chov anglického plnokrevníka odpovídá ministerstvo zemědělství, přičemž nezbytným doplňkem tohoto chovu jsou dostihy jako výkonnostní zkoušky?

2. Jakým způsobem hodlá ministerstvo zemědělství garantovat potřebnou úroveň dostihového sportu jako základny pro chovatelské výkonnostní zkoušky?

3. Co hodláte z titulu své funkce učinit pro zachování kontinuity chuchelského závodiště a závodění na něm?

4. Jakým způsobem hodlá vaše ministerstvo, resp. Pozemkový fond, realizovat garance dané tzv. Zlatou akcií? Nakolik je tato akcie při ochraně budoucnosti dostihového sportu v Chuchli právně ošetřena?

5. Jaký je váš názor na průběh privatizačního řízení, v němž byl mnohamilionový majetek prodán společnosti s ručením omezeným, tedy s ručením ve výši 100 000 Kč, za pouhé přísliby, aniž by se odpovědné orgány zabývaly mírou reálnosti záruk za splnění těchto slibů?

6. Je vám znám zájem pražského magistrátu o poskytnutí pomoci při řešení neutěšeného stavu chuchelského závodiště?

7. Co hodláte učinit pro nápravu stávajícího stavu v situaci, kdy firma, která chuchelský areál zprivatizovala, nerealizuje přísliby dané ve smlouvě o privatizaci?

32. I 03 Interpelace Jaroslava Štraita na místopředsedu vlády a ministra financí Ivana Kočárníka a ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece ve věci majetků a práv českých občanů s dvojí státní příslušností

Vláda bývalé ČSSR uzavřela v 70. a 80. letech s vládami rady států dvoustranné dohody o vypořádání otevřených nároků a finančních otázek, které souvisely zejména se znárodněním, vyvlastněním a držbu odnímajícími opatřeními týkajícími se majetku, práv a zájmů cizích státních příslušníků. Oprávněnými osobami podle těchto dohod se stali též bývalí českoslovenští a nyní též čeští občané s dvojí či vícenásobnou státní příslušností.

Uzavřené dohody jsou stále platné, protože byly recipovány ústavním zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR. Podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu, vyhlášené pod č. 15/1988 Sb., mají předmětné dohody přednost před vnitrostátním zákonodárstvím.

Od roku 1990 však díky určitému blahovolnému postoji některých výkonných státních orgánů dochází k problematickým restitucím národního majetku do rukou potomků bývalé šlechty a emigrantů, kteří mají kromě českého státního občanství též cizí státní příslušnost.

Dřívější vypořádání majetkových a tomu odpovídajících nároků by mělo být vylučující okolností při uplatňování současných restitučních nároků. Z běžně dostupných informací však není zřejmé, že z restitucí jsou vyloučeny osoby, které již obdržely odpovídající náhradu.

V zájmu ochrany národního majetku před neoprávněnými restitucemi žádám zmíněné pány ministry o odpověď na následující otázky:

1. S kterými státy uzavřela vláda bývalé ČSSR dohody o vypořádání finančních otázek. Zároveň navrhuji, aby stejnopisy těchto dohod byly předány do archivu Kanceláře sněmovny k zabezpečení autentické informovanosti poslanců o těchto záležitostech.

2. V jakém objemu a z jakých zdrojů bylo provedeno finanční vyrovnání nároků vyplývajících z dohod, příp. jak tyto byly kompenzovány.

3. Ministra financí zvlášť žádám o odpověď na následující otázku: Jakým způsobem byly zohledněny skutečnosti uváděné ve zdůvodnění interpelace pi přípravě a schvalování restitučních zákonů. Pokud tyto skutečností nebyly právoplatně zohledněny, navrhuji iniciovat přijetí takových předběžných opatření, která by znemožnila neoprávněné zcizování národního majetku formou restitucí.

32. I 04 Interpelace Jaroslava Štraita na ministra zdravotnictví Luďka Rubáše ve věci problematiky zdravotnictví v hlavním městě Praze

V další interpelaci se obracím na pana ministra Rubáše s otázkou problému zdravotnictví v hl. m. Praze. V souvislosti s probíhající privatizací zdravotnictví, která probíhá také v Praze, jsou odstartovány procesy, které stěžuji a komplikují ambulantní péči. Např. plně vybavené polikliniky se privatizují a celý proces vyšetření se vlivem trhu úžasně zdražuje. Dále drahé diagnostické přístroje nelze obnovovat a na vyšetření se pacienti posílají do nemocnic. Tato privatizace má i své finanční a organizační stránky, které zůstávají také dlouhodobě neřešeny, zvlášť vztahy Ministerstvo zdravotnictví - hl. m. Praha - a městské části.

Nejsou komplexně řešeny otázky třeba Záchranné služby. Není možné bez jasného výhledu a koncepce začlenit velké nemocnice typu Motol, Na Karlově, Vinohrady do systému současné pražské a celostátní péče.

Další je kritický a neuralgický bod pražského zdravotnictví na Praze 4, kde se zvlášť stížnosti v současné době od občanů množí. Lékaři ordinují ve zcela nedůstojných prostorách, protože nájmy jsou neúnosné.

Ptám se tedy v závěru pana ministra, jak je řešena koncepce rozvoje a především zajištění dosavadní úrovně zdravotnické péče v Praze a jak je zajištěna koordinace záměrů Ministerstva zdravotnictví se záměry pražského magistrátu. Prosím o písemnou odpověď a předem děkuji.

32. I 05 Interpelace Evy Fischerové na předsedu vlády Václava Klause ve věci důsledku privatizace nemocnice v Jeseníku

Obracím se s ústní interpelací na premiéra vlády České republiky doc. ing. Václava Klause ve věci důsledku privatizace nemocnice v Jeseníku.

Vážený pane premiére, obracím se na Vás ve věci řešení důsledku privatizace nemocnice v Jeseníku. Jde o nemocnici malou, mající celkem 2 lůžek, která však je schopna plně pokrýt potřeby tohoto nově vytvořeného okresu. Nelze ovšem pominout, že jde o okres ležící v horské a podhorské oblasti se všemi z této polohy plynoucími přednostmi i nevýhodami. Z hlediska dostupnosti zdravotní péče zde převládají spíše nevýhody. Zejména pak v zimních měsících je mnohdy více než obtížné zajistit potřebnou léčebnou péči v plném rozsahu, v daném čase a na odpovídající úrovni.

3. Ministra financí zvlášť žádám o odpověď na následující otázku: Jakým způsobem byly zohledněny skutečnosti uváděné ve zdůvodnění interpelace při přípravě a schvalování restitučních zákonů. Pokud tyto skutečnosti nebyly právoplatně zohledněny, navrhuji iniciovat přijetí takových předběžných opatření, které by znemožnila neoprávněné zcizování národního majetku formou restitucí.

32. I 04 Interpelace Jaroslava Štraita na ministra zdravotnictví Luďka Rubáše ve věci problematiky zdravotnictví v hlavním městě Praze

V další interpelaci se obracím na pana ministra Rubáše s otázkou problému zdravotnictví v hl. m. Praze. V souvislosti s probíhající privatizací zdravotnictví, která probíhá také v Praze, jsou odstartovány procesy, které stěžují a komplikují ambulantní péči. Např. plně vybavené polikliniky se privatizují a celý proces vyšetření se vlivem trhu úžasně zdražuje. Dále drahé diagnostické přístroje nelze obnovovat a na vyšetření se pacienti posílají do nemocnic. Tato privatizace má i své finanční a organizační stránky, které zůstávají také dlouhodobě neřešeny, zvlášť vztahy Ministerstvo zdravotnictví - hl. m. Praha - a městské části.

Nejsou komplexně řešeny otázky třeba Záchranné služby. Není možné bez jasného výhledu a koncepce začlenit velké nemocnice typu Motol, Na Karlově, Vinohrady do systému současné pražské a celostátní péče.

Další je kritický a neuralgický bod pražského zdravotnictví na Praze 4, kde se zvlášť stížnosti v současné době od občanů množí. Lékaři ordinují ve zcela nedůstojných prostorách, protože nájmy jsou neúnosné.

Ptám se tedy v závěru pana ministra, jak je řešena koncepce rozvoje a především zajištění dosavadní úrovně zdravotnické péče v Praze a jak je zajištěna koordinace záměrů Ministerstva zdravotnictví se záměry pražského magistrátu. Prosím o písemnou odpověď a předem děkuji.

32. I 05 Interpelace Evy Fischerové na předsedu vlády Václava Klause ve věci důsledku privatizace nemocnice v Jeseníku

Obracím se s ústní interpelací na premiéra vlády České republiky doc. ing. Václava Klause ve věci důsledku privatizace nemocnice v Jeseníku.

Vážený pane premiére, obracím se na Vás ve věci řešení důsledku privatizace nemocnice v Jeseníku. Jde o nemocnici malou, mající celkem 200 lůžek, která však je schopna plně pokrýt potřeby tohoto nově vytvořeného okresu. Nelze ovšem pominout, že jde o okres ležící v horské a podhorské oblasti se všemi z této polohy plynoucími přednostmi i nevýhodami. Z hlediska dostupnosti zdravotní péče zde převládají spíše nevýhody. Zejména pak v zimních měsících je mnohdy více než obtížné zajistit potřebnou léčebnou péči v plném rozsahu, v daném čase a na odpovídající úrovni.

Vzhledem k tomu, že za bezchybné poskytování zdravotní péče odpovídá stále ještě v plném rozsahu stát, je nutné, aby životaschopnost v této okresní nemocnici byla státem také garantována. Přesto však, že bylo obecně známé, že v dohledné době se toto zdravotnické zařízení stane okresním, tedy svým způsobem garančním a nepostradatelným, byla tato nemocnice ke dni 1. září m. r. privatizována převodem na společnost Jesenická nemocnice.

Byt od privatizace nemocnice, která měla být, zdůrazňuji, jakýmsi vzorem privatizačního procesu, uplynulo již tři čtvrtě roku, je zřejmé, že není mnoho důvodů považovat toto řešení za šťastné.

Dovolte mi, abych svůj názor doložila. Všimnu si nejdříve aspektů ekonomických. Noví majitelé, pokud jsou informace státních úředníků věrohodné, zaplatili jen jistinu z prodejní ceny nemocnice, jejíž účetní hodnota byla 70 mil. Kč. Zbývající část nebyla dle mých informací dosud zaplacena, přestože stanovený termín už uplynul. Bylo to 30. dubna t. r. Osud nemocnice je tedy již z tohoto pohledu velmi nejistý. Nejistý především proto, že podle dostupných informací nejsou banky zatím ochotny poskytnout Jesenické nemocnici úvěr. Neexistuje tedy splátkový kalendář, jakým způsobem a zda bude dluh Fondu národního majetku vůbec zaplacen. Jasno v tomto směru jsem si nemohla udělat ani přes opakované a důrazně prosazované dotazy na Ministerstvu pro privatizaci a správu národního majetku, ani na Fondu národního majetku. Podotýkám, že jsem neuspěla ani s mou notoricky známou neústupností. Cestu z Ministerstva pro privatizaci a správu národního majetku, z kanceláře ředitele Němce do Fondu národního majetku na Rašínově nábř. jsem absolvovala 6 krát. Pohledávkové odd. na Fondu národního majetku uvádí, že případ postoupilo zpět Ministerstvu pro privatizaci a správu národního majetku. Tam prý dle sdělení pana ředitele Němce pečlivě prohledali registr, leč marně. Případ se tedy ztratil?

Nicméně v nemocnici pracují zdravotníci a v těchto rozporuplných poměrech se tam léčí lidé. Chtěla bych zdůraznit, že se naprosto nedivím neochotě kterékoli banky poskytnout nemocnici tolik potřebný úvěr. Stačí zmínit jen několik zcela jednoznačných skutečností.

Provozní náklady si v roce 1994 vyžádaly 65 mil. Kč. Příjem pak za stejné období byl mezi 65 - 70 mil. Kč. Při obecně známých stále se zvyšujících nákladech na zdravotnický materiál, otop, elektřinu, plyn, o lécích a naprosto nezbytných investicích nemluvě, je zcela malá, či spíše zanedbatelná naděje na splacení dluhů. Lze totiž podle dostupných informací předpokládat roční splátku zhruba 10 mil. Kč. Překlenout ekonomické potíže a dosáhnout tolik potřebného zisku je teoreticky možné, ale jen s tvrdou a zcela bezohlednou ekonomizací provozu na všech úrovních. Jde ovšem ve svých důsledcích o mimořádně nebezpečný postup. Ono to totiž mimo jiné může znamenat zrušit či podstatně omezit oddělení, která nejsou finančním přínosem. Stejně tak je nutné omezit ty léčebné postupy, které z hlediska ekonomického jsou ztrátové.

A co bych chtěla zvlášť vyzvednout: Snažit se nepřijímat a neléčit nemocné s komplikovaným průběhem nemoci, protože je to nákladné. Bohužel, každý nezaujatý, ale přitom zdravotnického provozu znalý dojde k jednoznačnému závěru, že tudy schůdná cesta v žádném případě nevede. Vedení Jesenické nemocnice se při hledání ekonomických úspor vydalo jen zdánlivě nejschůdnější a nejrychlejší cestou, jak je tomu i v jiných oborech. Omezilo a výrazně snížilo platy zdravotníků tak drasticky a necitlivě, že žádný z nich nepodepsal zatím nabídnutou pracovní smlouvu.

Jen na okraj uvedu, že bylo zrušeno osobní ohodnocení, postup za odpracovaná léta, nebylo přihlédnuto k valorizaci, byly v podstatě zrušeny odměny. Abych byla přesná, ne tak docela. K jejich výši pro lepší pochopení poměrů uvedu: Na oddělení Aro scházel prakticky celý rok jeden lékař.

Oddělení dostalo 100 korun zástupného. Po přepočtu dostal jeden každý z pracovníků Kč 6,60. Průměrný měsíční plat se po privatizaci snížil v průměru o 500 korun. To všechno zcela zákonitě vedlo k odchodu řady zdravotnických pracovníků. Zatím to bylo šest plně kvalifikovaných lékařů a osm vysoce kvalifikovaných sester. Řada pracovníků zatím vyčkává, zda se nejen ekonomická, ale i interpersonální politika nezlepší. V opačném případě velmi pravděpodobně odejdou i oni. Byl v době, kdy nemocnice byla spravována státem, se vybavení, zejména v posledních letech, zlepšilo, zaostává přístrojová technika např. na oddělení ARO i RTG. Jejich nutná a naprosto nezbytná modernizace technického vybavení je natolik potřebná, ale i ekonomicky náročná, že zákonitě přesahuje ekonomické možnosti nových majitelů nemocnice. To ovšem bohužel znesnadňuje a mnohdy znemožňuje nemocnici zcela beze zbytku plnit její dané povinnosti.

Na jedné straně se podstatně zužuje kvalita vyšetřovacích metod a návazné i kvalita poskytovaných léčebných postupů. To pochopitelně přináší i následné ekonomické ztráty. A co je zvlášť významné a pozornosti hodné - již teď - je nutné omezovat standardní léčebné postupy i zavádění nových progresivních metod. Zcela pochopitelné jsou obavy zdravotníků o dobrou pověst nemocnice jako takové, ale i o jejich osobní kredit. Se svými obavami se 6. března t. r. zaměstnanci nemocnice obrátili na Městský úřad v Jeseníku.

Komise zastupitelstva se existujícími problémy zabývala a dospěla k závěru, že řešení nedostatků zdravotní péče, rozporů i ovlivnění situace přísluší státní správě resortu. Zdravotní rada příslušného okresu Šumperk se problému nevěnoval, jednáni komise zastupitelstva k podnětu zaměstnanců nemocnice se neúčastnila. Doklady zmíněných skutečností jsou k dispozici.

Vážený pane premiére, po zvážení všeho, co je mi o jesenické nemocnici známé, mě situace zneklidňuje natolik, že považuji za svou povinnost obrátit se na vás s žádostí, abyste mnou uvedené problémy zvážil i s ohledem na současnou situaci ve zdravotnictví a podnikl vše, aby bylo možné předejít zhroucení zdravotní péče v nově vytvořeném okrese Jeseník.

Chtěla bych zdůraznit, že obavy ve mně budí zejména ekonomická labilita privatizačního záměru. Jistě je v krajní případě možné uvažovat o privatizaci lůžkového zdravotnického zařízení, by v takovém případě já jsem pesimistkou. Pesimistkou nikoli však z pouhého principu, ale proto, že charakter a zejména rozsah poskytovaných služeb, které dnes okresní nemocnice v této oblasti republiky zajišťuje, skýtá jenom mizivé naděje na lukrativní ekonomický rozvoj.

Například oddělení jesenické nemocnice mající určitý zisk, to je oddělení interní s dialyzační jednotkou se velmi brzy ocitne v propadu, neboť naprostou většinu těchto nemocných převezme nově vytvořené Dialyzační centrum Šumperk.

Omlouvám se vám, pane premiére, že v tomto období témě hektického náporu na finanční zdroje státu vás žádám, jako poslední instanci, o řešení problému, který já sama považuji za prioritní, nebo se týká zdraví našich spoluobčanů. Dovoluji si vám proto, vážený pane premiére, položit následující otázky:

1. Má vláda pro podobné případy vypracován systém plnění garance státu za dostupnost a kvalitu standardní potřebné péče?

2. Pokud ano, jakým způsobem se se svou povinností stát vyrovná v tomto konkrétním případě?

32. I 46 Interpelace Jiřího Šolera na ministra životního prostředí Františka Bendu ve věci národních přírodních parků v České republice

Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, jednou z nejcennějších přírodních lokalit, které se u nás vyskytují, jsou národní parky. Tyto národní parky by měly sloužit jako místa, kde přetrvává pokud možno nezkažená příroda, kde život přírody není rušen necitlivými zásahy a kde rekreace lidí je omezena do té míry, aby nedocházelo k citelnému narušení těchto oblastí.

Bohužel poslední dobou sledujeme, že místo snahy o harmonické soužití s přírodou se u nás mnohé oblasti mění ze zachovalých přírodních regionů v umělé naprosto komerční disneylandy. Takový případ můžeme vidět v moravských jeskyních, můžeme ho vidět na Novobystřicku a bohužel mám signály, že se má pak přistupovat podobně i ke Krkonošskému národnímu parku.

Když jsem jako mladší jezdil do Tater, vím že jsme byli velice znepokojeni, když v takových lokalitách, jako je Teryho chata, přestávaly vrtulníky, například s úderníky ze Žiaru nád Hronom, zatímco v případě, kdy došlo k těžkému úrazu, mnozí naši kamarádi zemřeli prostě proto, že nebylo možno zajistit vrtulník pro lékařskou péči. Od těch dob jsem na podobný provoz na horách značně citlivý. Proto mám velice nedobrý pocit z toho, že jsem jako, předpokládám, většina z vás dostal dopis od ředitele horského hotelu Hromovka, Špindlerův mlýn, pana Alexandra Bílka, kde jsem se dověděl: "Dle paní vám zajistíme vše - od vyhlídkového letu vrtulníkem, lehkým letadlem až po projížďku na koni." Nic proti projížďce na koni. Z dob mého mládí vím, že horský koník patříval k nedílným součástem krkonošského života. Domnívám se však, že pořádat vyhlídkové lety vrtulníkem, či lehkým letadlem nad národním parkem je hrubé barbarství. Samozřejmě chápu, že při ošetřování lesa, při řešení nějakých zdravotních problémů, při jiných podobných akcích, je možno použít letoun nebo podobnou techniku. Domnívám se ale, že rušit tisíce návštěvníků hor, rušit místní zvěř, rušit přírodu pro potěšení několika lidí, kteří konají vyhlídkový let, je barbarství.

V době komunistického režimu bylo v Krkonoších několik regionů, kupodivu na mapách zvaných oblast ticha, které sloužily jako speciální lovecké oblasti hlavně pro prominenty: Uvedu například oblast Lánova nebo Lví Důl. Byl bych velice nerad, kdyby podobné výsady měli prominenti i dnes. Zvláště špatně se cítím, když vidím, že za jednoho z těch prominentů bych měl být pokládán i já.

Na té pozvánce je několik dalších zajímavých sdělení. Cituji: "Dále budou následovat módní přehlídky, ukázky terénních aut, kouzla a magie, lehký erotický program a mnoho dalšího. Vrcholem večera vás oslní velkolepý ohňostroj." Nepokládám erotické programy či podobné věci za způsob soužití člověka s přírodou. Chápu, že takové akce je možno podporovat decentně a nerušit ostatní návštěvníky hor. Mezi podobné akce nemohu počítat velkolepý ohňostroj.

Chci se zeptat pana ministra, kdo takovéto akce povolil a zda se domnívá, že jsou v souladu se statutem národního parku Krkonoše.

32. I 07 Interpelace Vratislava Votavy na předsedu vlády Václava Klause ve věci návštěvy tchajwanského premiéra Lien-Chana v České republice

Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegové a kolegyně, dovolte mi, abych přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády České republiky pana Václava Klause ve věci návštěvy tchajwanského premiéra Lien-Chana v České republice a důsledků, které by tato návštěva mohla mít na zhoršení našich vztahů s Čínskou lidovou republikou.

Vážený pane premiére, v uplynulých dnech navštívil Českou republiku thajvanský premiér Lien Čan. Stalo se tak na základě pozvání Univerzity Karlovy. Jednalo se tedy o neoficiální cestu, jejímž účelem byla přednáška tchajwanského premiéra o demokratizaci vysokého školství na Thajvanu. Došlo ovšem i k tomu, že tchajwanský premiér byl přijat i nejvyššími státními činiteli České republiky, tedy premiérem a prezidentem republiky, čímž byl neoficiální ráz jeho cesty poněkud zpochybněn.

Nechci se zde dotýkat otázky, zdali se máme od Thajvanu učit demokracii, ať již jde o vysoké školství nebo o cokoliv jiného. Ve světě má spíše Thajvan pověst autoritativního režimu, který neoprávněně užívá názvu "Čínská republika" a není z těchto důvodů uznáván mezinárodním společenstvím. Jde mi však o něco jiného.

Jde o neblahé důsledky, které tato návštěva by mohla mít pro další vývoj vzájemných, zejména ekonomických vztahů České republiky a Čínské lidové republiky.

Ať již máme jakýkoliv názor na režim, který existuje v ČLR a na jeho perspektivy, nepochybně se shodneme v tom, že ČLR dnes představuje nejen nejlidnatější zemi světa, ve které žije čtvrtina lidstva, ale i jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících zemí světa, která z tohoto důvodu láká pozornost zahraničních investorů, např. z USA, z Japonska, zemí Evropské unie apod.

Domnívám se, že z těchto důvodů není zrovna vhodné, aby Česká republika narušovala ekonomické vztahy s Čínou, které s výjimkou období šedesátých a sedmdesátých let, kdy došlo ke známé sovětsko-čínské roztržce a k tzv. kampani proti maoismu, byly vždy dobré a úspěšné.

Rád bych se proto v této souvislosti obrátil na vás, pane premiére, s následujícími otázkami.

Za prvé, jaký je v současné době objem našeho obchodu s ČLR a co je vše v sázce v případě tzv. ochlazení česko-čínských ekonomických vztahů.

Za druhé, může rozvoj ekonomických vztahů s Thajvanem, který pan premiér i pan prezident ve svých vystoupeních po návštěvě thajvanského premiéra tolik vyzdvihovali, nahradit ekonomické ztráty, které by zhoršení vztahů s ČLR přineslo a z jakého procenta je může nahradit?

Konečně bych se chtěl zeptat, jakým způsobem vláda a vy, pane premiére, vysvětlíte dělníkům a zaměstnancům našich průmyslových podniků, které vyvážejí své výrobky do Číny, jestliže dojde k nějakým ekonomickým komplikacím v česko-čínských vztazích a tyto podniky tím budou postiženy.

Zároveň se vnucuje jiná otázka, obecnější. Týká se tématu, které je velmi často projednáváno a velmi často se o něm píše, a sice je to problém koordinace české zahraniční politiky. V této souvislosti bych se chtěl zeptat, pane premiére, zdali je na úrovni vlády nebo na úrovni koaličního grémia pro zahraniční politiku, ustaveného na podzim roku 1993, projednáváno přijímání návštěv ze zahraničí včetně tzv. neoficiálních soukromých cest, zdali je to na úrovni vlády, na úrovni koaličního grémia pro zahraniční politiku projednáváno, schvalováno nebo zdali je zde ponecháván abych tak řekl - prostor tržní živelnosti, protože je dostatečně známé, že komplikace, které se vytvořily v souvislosti s návštěvou tchajwanského premiéra, nejsou od listopadu 1989 prvním případem. Byly problémy s návštěvou tibetského dalajlámy, které vytvořily situaci velmi podobnou dnešní. Jsou známy i problémy s dalšími návštěvami. Dlužno připomenout např. generála Pinocheta, který je pro část naší pravice tolik obdivovaným tržním reformátorem a pravděpodobně z těchto důvodů byl u nás sotva před rokem velice vítaným hostem.

Rád bych tedy věděl, jakým způsobem vláda projednává tyto návštěvy a jaké vyvozuje důsledky z podobných faux pas problémů a komplikací, které v české zahraniční politice, jak se zdá vznikají v souvislosti s různými tzv. neoficiálními soukromými cestami různých problematických politických osobnosti pravděpodobně dnes a denně.

32. I 08 Interpelace Vratislava Votavy na ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece ve věci hodnocení tzv. Sudetoněmeckých dnů a projevů německých politiků v této souvislosti

Zároveň bych se chtěl obrátit s ústní interpelací na ministra zahraničních věci pana Josefa Zieleniece ve věci jeho hodnocení Sudetoněmeckých dnů a vystoupení představitelů bavorské a spolkové vlády v souvislosti s těmito událostmi.

Vážený pane ministře, jako již každoročně se stalo nechvalnou tradicí, že zhruba na počátku měsíce června jsou konány tzv. Sudetoněmecké dny, pořádané sudetoněmeckým landsmanschaftem a jemu příbuznými organizacemi. Zpravidla vždy a v posledních letech obzvlášť v důsledku vstřícné politiky naši vlády vůči požadavkům Sudeťáků, dochází k pronášení velmi militantních, velmi konfrontačních projevů na adresu České republiky, které jsou většinou plné výhrůžek, nátlaků a ultimát.

V odpovědi na interpelaci, kterou jsem dával naposled o česko-německých vztazích, hovoříte o tom, že by bylo šílenstvím pro oba státy, tedy pro Českou republiku a SRN, nechat to dále bublat. Ano. Při slavnostech Sudetoněmeckých dnů opravdu bublá šílenství. Je jen projevem neschopnosti naší vlády, že toto dopustí, že žádným výrazným způsobem proti výrokům jak představitelů sudetoněmeckého landsmanschaftu, tak i představitelů bavorské a spolkové vlády, kteří se zpravidla těchto slavností účastní, nepodá žádný protest, není schopna nijak argumentačně čelit tomu, co se při této příležitosti objevuje.

Rád bych se vás zeptal, vážený pane ministře, zdali se ve světle letošních Sudetoněmeckých dnů, ve světle vystoupení představitelů bavorské a spolkové vlády, které byly s nimi spjaty, domníváte, že je opravdu správná vaše představa o smíření, zejména se sudetskými Němci, tím způsobem, že dojde pouze k jakémusi morálnímu vyrovnání, k jakémusi morálnímu smíření a že sudeťácká lobby v SRN z podobných výzev morálnímu usmíření nebude vyvozovat žádné politické a právní důsledky. Vždy tomu bylo právě naopak. Stačí jenom připomenout smutně proslulou omluvu prezidenta republiky Václava Havla sudetským Němcům, která nynější kolotoč, nynější eskalaci sudeťáckých požadavků rozpoutala. Na základě čeho se tedy domníváte, že by iniciativy, které pravděpodobně připravujete, nerozpoutaly opět podobnou eskalaci požadavků, nejen morálního, ale i vysloveně politického a právního charakteru.

Pokud jsem se ptal, ptal jsem se v jedné interpelaci pana premiéra Václava Klause, zdali je připravován jakýsi balík vstřícných opatření, který bývá většinou spojován s vaším jménem, dozvěděl jsem se dokonce, že v německém tisku se hovoří o tzv. Zieleniecově plánu na zlepšení česko-německých vztahů. Pan premiér Klaus popřel, že by podobný balík vstřícných opatření byl připravován a zároveň popřel, že by ve vládnoucí ODS byly v této otázce nějaké rozpory. Rád bych znal proto vaše stanovisko k tomuto problému.

Připravujete tedy něco bez vědomí pana premiéra, bez vědomí vlády, vy sám? Konečně bych rád ještě navázal na interpelaci, ve které jsem vás vyzýval, abyste této sněmovně alespoň prostřednictvím poslaneckých klubů dal k dispozici stanoviska k česko-německým vztahům, která byla během tohoto roku přijata parlamentními stranami v SRN. Především Sociálně demokratickou stranou Německa, Stranou zelených a Stranou demokratického socialismu. Pokud je mi známo, nic podobného jste neučinil, takže vás opětovné vyzývám a žádám, abyste tato stanoviska k českoněmeckým vztahům stran německé parlamentní opozice poslaneckým klubům této sněmovně dal.

Děkuji vám předem. Tentokrát se též domnívám, že za úplnější a jednoznačnější odpověď na přednesené otázky.

32. I 09 Interpelace Čestmíra Hofhanzla na předsedu vlády Václava Klause ve věci transformace lesního hospodářství

Vážený pane předsedo, páni ministři, vážení kolegové, kolegyně, chci předložit interpelaci panu předsedovi vlády Václavu Klausovi ohledně transformace lesního hospodářství. Je mi líto, že pan premiér není přítomen, ale domnívám se, že čas se navršil.

Vážený pane premiére, před dvěma měsíci jsem vám, ministrům Luxovi, Skalickému a Bělehrádkovi v dobré víře poslal dopis, ve kterém jsem se pokusil vás i pány ministry upozornit na chyby a nezdravé jevy v transformaci lesního hospodářství. Chyby, které budou mít neblahé důsledky na stav lesa, poškodí stát, postihnou občany a zodpovědná za ně bude tato vláda.

Od podzimu roku 1990 jsem měl možnost, jako poslanec ČNR, sledovat reformu lesního hospodářství. Mohl jsem posoudit principy, na nichž byla založena a důvěrně poznat motivace lidí, kteří ji uskutečňovali. Proto jsem vám, pane premiére napsal.

Jsem již dost starý muž, abych věděl, že chyby se mají opravovat a zneužití trestat. Pane premiére, v odpovědi na má upozornění, byly polopravdy nebo zjevné nepravdy.

Je skutečností, že reformou došlo k částečné deetatizaci, která ukončila státní monopol vlastnictví a hospodaření ve všech lesích státem. Je to ale jenom kus pravdy, neboť transformace vytvořila monopolní prostředí, výhodné pro dodavatelské firmy a obchodníky se dřevem v lesních akciových společnostech a zastřešujících fondech.

Je jen polopravda, že, cituji: všechny z transformace vzešlé subjekty jsou ekonomicky stabilní a životaschopné, konec citátu. Parazit na bohatém živném prostředí je také stabilní a životaschopný, ale jen do té doby, než stráví svého hostitele. Pak zahynou spolu.

Vůbec není pravda, že zajišťují, cituji: výrazné zlepšování stavu lesa, konec citátu. Kůrovcová kalamita, která vygradovala po roce 1992, je též částečným plodem uskutečněné transformace a zakládá do budoucna její pokračování.

V odpovědi píšete, cituji: předloženým návrhem zákona o lesích vláda nepochybně uskutečňuje potřebné kroky k vytvoření podnikatelského prostředí, které bude upřednostňovat zodpovědné hospodaření s lesem, konec citátu. Vůbec to není pravda.

Zákon je nesystémový a jeho hlavním účelem je dokončit realizovanou transformaci.

Píšete, cituji: není důvod k přeměně státního podniku Lesy České republiky v rozpočtovou organizaci, jejíž hospodaření by bylo kapitolou státního rozpočtu kontrolováno Parlamentem, konec citátu.

Zcela naopak se domnívám, že hospodaření Státních lesů musí být kontrolováno Parlamentem. Zde máme jakousi záruku, že v Parlamentu nebo v jeho výboru se vždy najde někdo, kdo si najde podklady o skutečném hospodaření a obratu finančních prostředků ve Státních lesích České republiky.

V současné době je hospodaření Státních lesů České republiky zcela neprůhledné. V demokratických zemích je zásadně rozpočet státních lesů předkládán Parlamentu a jím schvalován. Parlament nechce v lesích hospodařit, ani řídit hospodaření státních lesů. Je kontrolní záklopkou proti zneužívání, zvláště v této přechodné době.

V příloze odpovědi mi, pane premiére, vytýkáte, že moje interpelace je založena jako celek i v jednotlivostech na nesprávných a nepřesných tvrzeních. Jestli je něco nepřesné a v mnohém zcela nepravdivé, jsou to odpovědi, které vám napsali vaši úředníci na má upozornění o stavu lesního hospodářství.

Nyní k bodu 1 přílohy. Jako ekonom jste jistě seznámen s tím, jaká kouzla lze s čísly páchat. Píšete, že stav personálu Státních lesů České republiky je 2.500 osob, tj. 1,7 pracovníka na 1.000 hektarů lesa a průměrná velikost revíru je 1.500 hektarů a ne 1.600 až 3.000 hektarů, jak jsem uváděl já.

Ve vašich číslech jsou smíchány dohromady hrušky s jablky, ale i hřebíky a smetí ze dvora. Původně byla velikost revíru na revírníka místy ještě větší než 3.000 hektarů, až neudržitelnost takového stavu vedla ke snižování výměry a nyní je nižší.