Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k. vyslovení souhlasu Smlouva mezi. Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o ulehčeni. pohraničního odbavovány v železniční, silniční a vodní dopravě, podepsaná ve Furth im Wald dne 19. května 1995.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o ulehčení pohraničního odbavování v železniční, silniční a vodní dopravě, podepsanou ve Furth im Wald dne 19. května 1995.

V souvislosti s rozšiřováním vzájemných styků mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo došlo k výraznému nárůstu objemu cestovního ruchu, který umožňuje především bezvízová dohoda uzavřená mezi oběma státy na vládní úrovni v roce 1990. Požadavky rozvoje cestovního ruchu však vyžadují řešení celé řady otázek souvisejících mimo jiné i s pohraničním odbavováním osob na hraničních přechodech.

V minulosti nebyl mezi oběma státy vytvořen systém hraničních smluv, který je obvyklý mezi evropskými sousedními státy, a proto obě strany přikládaly urychlenému sjednání smluv o průběhu státních hranic, jakož i o hraničním režimu, velký význam. smlouva o společných státních hranicích již byla podepsána dne 3. listopadu 1994 a Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyslovila s jejím zněním souhlas dne 23. května 1995.

Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o ulehčení pohraničního odbavování v železniční, silniční a vodní dopravě byla sjednána ve Furth im Wald dne 19. května 1995. Tato smlouva vytváří mezinárodně-právní základ pro ulehčení procesu pohraničního odbavování, příznivě ovlivní spolupráci českých a německých pohraničních orgánů a zefektivní odbavovací proces na hraničních přechodech, který se bezprostředně dotýká jak občanů smluvních stran, tak i ostatních cestujících.

Z formálně-právních hledisek je Smlouva rozdělena do pěti oddílů. Zahrnuje celkem 28 ustanovení. Základní smysl, kterým je ulehčení pohraničního odbavování, vyjadřuje její název.

V obecných ustanoveních (oddíl I, články 1 - 10) je mimo jiné vyjádřen závazek smluvních stran k přijetí potřebných opatření pro ulehčení a urychlení pohraničního odbavování. Článek 3 obsahuje vymezení základních používaných pojmů. Články 3 - 10 obsahují vlastní zásady, podle nichž bude uskutečňováno pohraniční odbavování. V rámci těchto zásad se řeší otázky používání právních předpisů pro pohraniční odbavování realizované pracovníky sousedního státu, rozsah jejich pravomocí, pořadí pohraničního odbavování, součinnost pracovníků územního a sousedního státu, jakož i podmínky pohybu odbavovaných osob a zboží. Článek 10 obsahuje závazek smluvních stran týkající se výměny osobních údajů v případě, e jejich předání je potřebné pro pohraniční odbavení. Výměna osobních údajů je vázána na splnění přesně stanovených podmínek v zájmu ochrany osoby, jíž se poskytované údaje týkají.

Oddíl II Smlouvy (články 11 - 16) zakotvuje právní postavení pracovníků sousedního státu. Stanovena je zejména úprava podmínek překračování státních hranic těmito pracovníky, jejich ochrana v územním státě, úprava náhrady škody způsobené pracovníkem sousedního státu při výkonu služby, jakož i případů, kdy byla škoda způsobena pracovníkům sousedního státu. Uvedená úprava respektuje zásadu, aby pracovníci sousedního státu nebyli při výkonu pohraničního odbavování podrobováni nadbytečným administrativním formalitám a byli v zásadě postavení na roveň pracovníkům územního státu.

Oddíl III (články 17 - 24) upravuje právní postavení předsunutých pohraničních odbavovacích stanovišť sousedního státu v územním státě. Vytvářejí se především potřebné organizační, technické a další související předpoklady, jež si zřízení těchto stanovišť vyžaduje. Ustanovení obsahují zejména závazky k pokud možno shodnému stanovení odbavovacích dob, používaní úředních štítků a státních znaků, osvobození od celních a jiných poplatků, jakož i podmínky pro zřizování a provoz telekomunikačních zařízení potřebných pro činnost předsunutých pohraničních odbavovacích stanovišť. Článek 24 opravňuje podnikatele sousedního státu, aby za stanovených podmínek vykonávali na pohraničních odbavovacích stanovištích všechny služby týkající se pohraničního odbavování.

Oddíl IV (článek 25) upravuje podmínky poskytování služebních prostor a zařízení potřebných pro pohraniční odbavovací stanoviště sousedního státu.

Oddíl V (články 26 - 28) obsahuje obvyklá závěrečná ustanovení. Jedná se o úpravu pravidel pro řešení názorových rozdílů o výkladu nebo uplatňování Smlouvy, podmínek vzájemné koordinace organizačních opatření potřebných k jejímu provádění, úpravu platnosti, stanovení možnosti výpovědi a úpravu ratifikačního postupu.

Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o ulehčení pohraničního odbavování v železniční, silniční a vodní dopravě vychází z platných právních předpisů ČR a její přijetí nebude vyžadovat změny českého právního řádu. Se zřetelem k tomu, že se jedná o významnou smlouvu, která umožňuje za stanovených podmínek výkon úřední pravomoci orgánů jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu, předkládá se v souladu s ustanovením člunku 49 ústavního zákona č. 1/1993 SB., Ústava České republiky, před ratifikací prezidentem republiky Parlamentu k vyslovení souhlasu.

Z mezinárodně-právního hlediska se sice v daném případě bude jednat o úřední výkon příslušných orgánů smluvního partnera na území druhého státu, česká strana však zejména z hlediska aplikace příslušných finančních předpisů bude tento úřední výkon považovat za výkon služební činnosti na vlastním území a nikoliv za zahraniční služební cestu, a to zejména s přihlédnutím k dikci čl. 3 odst. 2 Smlouvy.

Česká i německá strana mají zájem na co možná nejrychlejším zavedení "společných pohraničních služeb", jejichž smyslem je ulehčení a urychlení procesu pohraničního odbavování.

Česká republika a Spolková republika Německo vedeny úmyslem ulehčit pohraniční odbavování v železniční, silniční a vodní dopravě mezi oběma státy, se dohodly takto:

(1) Smluvní strany učiní všechna potřebná opatření pro ulehčení a urychlení pohraničního odbavováni v železniční, silniční a vodní dopravě mezi oběma státy.

(2) Pohraniční odbavovací stanoviště jedné smluvní strany nebo pracovnici takových míst mohou provádět pohraniční. odbavování na výsostném území druhé smluvní strany podle odstavce 3.

(3) Příslušné orgány smluvních stran stanoví ujednáním, ve kterých případech, v jakém rozsahu a prostoru bude prováděno pohraniční odbavování jedné smluvní strany na výsostném území druhé smluvní strany. Mohou se dohodnout na pohraničním odbavování během jízdy ve vlaku a na lodích na stanovených trasách, jakož i na zřízeni předsunutých pohraničních odbavovacích stanovišť jedné smluvní strany na výsostném území druhé smluvní strany.

(4) Smluvní strany si vyhrazují právo krátkodobě a přechodně přesunout ve výjimečných případech kontrolu z územního státu zpět na vlastní výsostné území. Územní stát bude o takovémto přesunutí, jak je jen možno předem, informován.

Ve smyslu této smlouvy se rozumí:

a) "pohraničním odbavováním" provádění všech předpisů smluvních stran, které je třeba uplatňovat při překračování státních hranic osobami a při dovozu, vývozu a tranzitu zboží, včetně dopravních prostředků nebo hodnot, které podléhají devizovým předpisům;

b) "územním státem" stát, na jehož výsostném území zřídí druhá smluvní strana předsunutá pohraniční odbavovací stanoviště nebo jinak umožní provádět pohraniční odbavování. svými pracovníky;

c) "sousedním státem" druhá smluvní strana;

d) "pracovníky" osoby, které jako pracovníci orgánů příslušných pro pohraniční odbavování vykonávají službu na předsunutých pohraničních odbavovacích stanovištích nebo v dopravních prostředcích během jízdy, jakož i osoby pověřené služebním dozorem;

e) "prostorem" oblast územního státu, v níž jsou pracovníci sousedního státu oprávnění provádět pohraniční odbavování.

(1) Pro pohraniční odbavování pracovníky sousedního státu se v územním státě uplatňují předpisy sousedního státu podle této smlouvy. V ostatním platí právo územního státu.

(2) Úřední úkony prováděné pracovníky sousedního státu v prosto-u stanoveném podle článku 1 odst. 3 se považují za úkony provedené v obci sousedního státu, na jejímž území se příslušný hraniční přechod nachází.

(3) Dojde-li v tomto prostoru k porušením předpisů sousedního státu, uvedených v článku 2 písm. a), považují se za porušení spáchaná v obci uvedené v odstavci 2.

(1) Pohraniční odbavování výstupního státu se provádí před pohraničním odbavováním vstupního státu, pokud se nepoužije článku 5.

(2) Po zahájení pohraničního odbavování pracovníky výstupního státu mohou pracovníci vstupního státu zahájit pohraniční odbavovaní osob a zboží včetně ostatních hodnot podléhajících devizovým předpisům, které již byly pracovníky výstupního státu odbaveny. Toto platí i v případě, pokud výstupní stát od pohraničního odbavování upustil.

(3) Po zahájení pohraničního odbavování pracovníky vstupního státu podle odstavce 2 již nesmějí pracovníci výstupního státu provádět úkony pohraničního odbavování. Jestliže však vznikne po zahájení vstupního odbavování podezření z trestného jednání nebo se dodatečně zjistí, že osoba, po které je vyhlášeno pátrání za účelem zadržení nebo kterou je nutno zajistit, se nachází v prostoru, jsou pracovníci výstupního státu se souhlasem pracovníků vstupního státu oprávněni úkony pohraničního odbavování dodatečně provést či opětovně zahájit.

Pracovníci smluvních stran se po vzájemné dohodě mohou odchýlit od pořadí stanoveného v článku 4 odst. 1, pokud je to v zájmu rychlého pohraničního odbavení. V těchto výjimečných případech mohou pracovníci vstupního státu provést zadržení nebo zajištění osob nebo zabavení zboží teprve po ukončení pohraničního odbavení pracovníky výstupního státu. Chtějí-li takovéto opatřeni učinit, předvádějí tyto osoby včetně zboží a jiných hodnot podléhajících devizovým předpisům, pracovníkům výstupního státu, pokud pohraniční" odbavení těchto osob a zboží pracovníky výstupního stá-tu není ještě ukončeno. Chtějí-li pracovníci výstupního státu sami provést zadržení, zajištění nebo zabavení, mají přednost. Ustanovení článku 7 nejsou dotčena.

Pracovníci sousedního státu mohou v územním státě uplatňovat všechny předpisy svého státu o pohraničním odbavování včetně ustanovení o příslušných oprávněních stejným způsobem, ve stejném rozsahu a se stejnými následky jako ve vlastním státě, pokud tato smlouva nestanoví jinak.

(1) K oprávněním uvedeným v článku 6 patří rovněž právo zadržení, zajištění a vrácení zpět a právo převezení do sousedního státu. Pracovníci sousedního státu však nejsou oprávněni k tomu, aby státní příslušníky územního státu na jeho výsostném území zadržovali, zajišťovali, drželi ve vazbě nebo je převáželi do sousedního státu. Mohou však tyto osoby nuceně předvádět na vlastní předsunuté pohraniční odbavovací stanoviště, nebo neexistuje-li na pohraniční odbavovací stanoviště územního státu k písemnému záznamu o stavu věcí.

(2) Při opatřeních podle odstavce 1 je nutno neodkladně přizvat pracovníka územního státu.

(3) Azylové právo územního státu není dotčeno.

(1) Na trasách vedoucích z výsostného území sousedního státu k jeho předsunutým pohraničním odbavovacím stanovištím v územním státě, určených k přeshraniční přepravě osob a zboží, se uplatňují předpisy týkající se pohraničního odbavování obou států s tím, že předpisy výstupního státu se použijí před předpisy státu vstupního.

(2) Na dodržování předpisů obou států musí dohlížet příslušná pohraniční odbavovací stanoviště územního státu. V případě porušení těchto předpisů se zadržené nebo zajištěné osoby a zabavené zboží, jakož i hodnoty podléhající devizovým předpisům, předávají nejdříve pohraničním odbavovacím stanovištím výstupního státu k provedení pohraničního odbavení. Ustanovení článku 7 nejsou dotčena.

Osobám, jím není pracovníky vstupního státu povoleno překročení státních hranic, nesmí být bráněno v návratu do výstupního státu. V případě potřeby jsou tyto osoby dopravovány pracovníky výstupního státu zpět nuceně.

(1) Příslušná pohraniční odbavovací stanoviště smluvních stran se vzájemně podporují při pohraničním odbavování podle této smlouvy. Vyměňují si rovněž osobní údaje v případě, že jejich předání je potřebné pro provádění pohraničního odbavování.

(2) Pokud se na základě této smlouvy v souladu s vnitrostátním právem předávají osobní údaje, platí následující ustanovení.

a) použití údajů příjemcem je přípustné jen k uvedenému účelu a za podmínek stanovených předávající smluvní stranou;

b) příjemce na žádost informuje předávající smluvní stranu o použití předaných údajů a o výsledcích tím získaných;

c) osobní údaje se mohou předávat výlučně příslušným pohraničním odbavovacím stanovištím, jakož i

- v České republice orgánům činným v trestním řízení,

- ve Spolkové republice Německo orgánům činným v trestním stíhání a soudům ve věcech trestních.

Další předávání jiným místům se může uskutečnit jen s předchozím souhlasem předávajícího místa;

d) předávající smluvní strana je povinna dbát na správnost údajů, jež mají být předány, jakož i na jejich potřebnost a úměrnost ve vztahu k účelu, který přenos údajů sleduje. Přitom je třeba respektovat zákazy předávání údajů stanovené příslušným vnitrostátním právem. Zjistí-li se, že byly předány nesprávné údaje nebo údaje, které nesměly být předány, je třeba to příjemci neprodleně sdělit. Tento je povinen provést jejich opravu nebo údaje zničit;

e) dotčené osobě je třeba na žádost poskytnout informaci o údajích k ní existujících, jakož i o zamýšleném účelu jejich použití. Povinnost k jejímu poskytnutí není dána, jestliže se zváží, že veřejný zájem na neposkytnutí takovéto informace převažuje nad zájmem dotčené osoby na jejím sdělení. Jinak se řídí práva dotčené osoby na poskytnutí informací o údajích k ní existujících vnitrostátním právem té smluvní strany, na jejímž výsostném území bylo o informaci požádáno;

f) předávající smluvní strana upozorní při předání údajů na lhůty pro výmaz těchto údajů stanovené jejím právem. Nezávisle na těchto lhůtách je nutno předané osobní údaje vymazat, jakmile pomine důvod jejich předání;

g) smluvní strany jsou povinny vést evidenci o předávání a příjmu osobních údajů;

h) smluvní strany jsou povinny účinně chránit předané osobní údaje proti neoprávněnému přístupu k nim, jejich neoprávněným změnám a neoprávněnému oznámení.

(3) Bude-li osoba v důsledku předání údajů podle této smlouvy poškozena protiprávním jednáním, odpovědnost za škodu nese přijímající smluvní strana podle svých vnitrostátních právních předpisů. Ve vztahu k poškozenému se nemůže odvolávat na to, že škoda byla způsobena předávající smluvní stranou.

Pracovníci sousedního státu mohou docházet na Pohraniční odbavovací stanoviště, kde vykonávají svoji služební činnost v územním státě, na základě služebního průkazu opatřeného fotografií.

Pracovníci sousedního státu, kteří na základě této Smlouvy vykonávají svoji službu v územním státě, mohou při výkonu služby nosit stejnokroj a služební zbraň a vodit sebou služební psy. Zbraň smějí v územním státě použít pauze v případě nutné sebeobrany.

(1) Trestně právní ustanovení územního státu na ochranu jeho pracovníků se vztahují rovněž na trestné činy proti pracovníkům sousedního státu při výkonu služby v územním státě nebo v souvislosti s touto službou.

(2) O trestných činech spáchaných pracovníky sousedního státu v územním státě je nutno neprodleně vyrozumět nadřízený služební orgán těchto pracovníků prostřednictvím příslušného orgánu územního státu.

(1) Nároky na náhradu škody, kterou způsobí pracovníci sousedního státu při výkonu své služby nebo v souvislosti s touto službou v územním státě, podléhají právu sousedního státu a je třeba je uplatnit před jeho soudy. Státní příslušníci územního státu jsou v těchto nárocích postaveni na roveň státním příslušníkům sousedního státu.

(2) Je-li pracovník sousedního státu během výkonu své služby nebo v souvislosti s touto službou v územním státě usmrcen nebo zraněn nebo je-li věc, kterou s sebou vozí nebo nosí, poškozena nebo zničena, posuzují se nároky na náhradu těchto škod podle práva sousedního státu.

(3) K rozhodnutí o nárocích na náhradu škody podle odstavce 2 jsou příslušné soudy té smluvní strany, na jejímž výsostném území došlo k jednání způsobivšímu škodu nebo v němž má škůdce trvalý pobyt. Příslušným je také soud, v jehož obvodu má navrhovatel svůj trvalý pobyt.

(1) Všechny předměty určené pro služební potřebu dovážené nebo vyvážené pracovníky sousedního státu činnými v územním státě jsou osvobozeny od cla a jiných poplatků.

(2) Od cla a jiných poplatků jsou osvobozeny i předměty osobní potřeby včetně potravin, které převážejí pracovníci na cestě do služby a zpět a jež potřebují během služebního pobytu v územním státě.

(3) Služební vozidla a vlastní vozidla, kterými pracovníci sousedního státu jezdí k výkonu služby do územního státu a jimiž se vracejí do státu sousedního, nepodléhají pří zachování příslušných kontrolních opatření clu a jiným poplatkům. Zajištění celního dluhu se nevyžaduje.

(4) Zákazy dovozu a vývozu, jakož i dovozní a vývozní omezená, se nevztahují na předměty a vozidla uvedená v odstavcích 1 až 3.

(1) Pracovníci sousedního státu, kteří na základě této smlouvy pravidelně vykonávají službu v územním státě, musí být před vysláním písemně jmenovitě nahlášeni příslušným pohraničním odbavovacím stanovištím "územního státu s uvedením dat narození a služební funkce.

(2) Každá ze smluvních stran na žádost druhé smluvní strany vyřadí nebo odvolá své pracovníky z výkonu služby na jejím výsostném území.

(1) Smluvní strany budou udělovat svým předsunutým pohraničním odbavovacím stanovištím všechna oprávnění nezbytná k pohraničnímu odbavování; odbavovací oprávnění pro pohyb zboží se řídí provozními potřebami.

(2) Odbavovací oprávnění a provozní doby pohraničních odbavovacích stanovišť obou stran je nutno uvést do maximálního možného souladu.

Prostory a místnosti určené pro pohraniční odbavovací stanoviště sousedního státu je třeba označit úředními štítky a výsostnými znaky. Služební místností sousedního státu musí být označeny nápisy v českém a německém jazyce.

Předsunutá pohraniční odbavovací stanoviště mají v prostorách přidělených k výlučnému užívání právo udržovat pořádek a vykázat osoby narušující pořádek. Příslušné orgány a pracovníci územního státu jim v tom na jejich žádost poskytnou pomoc.

Předměty určené ke služební potřebě předsunutých pohraničních odbavovacích stanovišť se osvobozují při vstupu a opětovném výstupu od cla a jiných poplatků. Nevztahují se na ně rovněž zákazy dovozu a vývozu, jakož i dovozní a vývozní omezení.

(1) Služební dopisy a služební balíky, jakož i služební peněžní a cenné zásilky, které jsou určeny pro předsunutá pohraniční odbavovací stanoviště nebo jsou jimi do sousedního státu zasílány, mohou být dopravovány pracovníky sousedního státu bez prostřednictví poštovní správy a jsou osvobozeny od poštovních poplatků.

(2) Tyto zásilky podléhají pohraniční kontrole územního státu pouze při podezření z páchání trestné činnosti. K této kontrole je třeba přizvat pracovníky sousedního státu.

(3) Zásilky mají být v zájmu zabránění zneužití opatřeny služebním razítkem odesílajícího služebního orgánu.

Peněžní částky úředně vybrané při pohraničním odbavování pracovníky sousedního státu v územním státě nebo peněžní částky tam úředně dovezené, jakož i jimi zabavené nebo zajištěné zboží včetně jiných hodnot podléhajících devizovým předpisům, mohou být převezeny do sousedního sátu.

(1) Územní stát povoluje bezplatné zřizování a provoz telekomunikačních zařízení potřebných výhradně k činnosti předsunutých pohraničních odbavovacích stanovišť k pohraničnímu odbavování v dopravních prostředcích během jízdy včetně zařízení pro elektronické zpracování údajů, jakož i jejich napojení na příslušná zařízení sousedního státu. Případné náklady na vybudování těchto zařízení nebo nájemné za jejich používání hradí sousední stát. Provoz těchto zařízení se považuj e za interní provoz sousedního státu.

(2) S výjimkou případů uvedených v odstavci 1 nejsou dotčeny předpisy obou smluvních stran o zřizování., údržbě a provozu telekomunikačních zařízení včetně zařízení na elektronické zpracování údajů.

(3) Příslušné orgány smluvních stran vzájemně koordinují potřebná opatření podle odstavce 1.

(1) Podnikatelé sousedního státu, jakož i jejích personál, mohou na předsunutých pohraničních odbavovacích stanovištích vykonávat všechny služby týkající se pohraničního odbavování, k jejichž poskytování jsou v sousedním státě oprávněni. Poskytování těchto služeb se řídí podle právních předpisů sousedního státu.

(2) U podnikatelů a jejich personálu uvedených v odstavci 1 se nevyžaduje zvláštní živnostenské a pracovní povolení územního státu.

(3) Organizačně technické podmínky pro poskytování služeb podnikateli v územním státě mohou příslušné orgány smluvních stran upravit s ohledem na místní podmínky v ujednáních o provádění pohraničního odbavování jedné smluvní strany na výsostném území druhé smluvní strany.

(4) Příslušné orgány územního státu rozhodnou po dohodě s příslušnými orgány sousedního státu, ve kterých případech a. v jakém rozsahu budou těmto podnikatelům poskytnuty za úhradu kanceláře nebo pozemky ke zřízení kancelářských budov na jednotlivých pohraničních odbavovacích stanovištích.

(1) Příslušné orgány smluvních stran určí vzájemnou dohodou:

a) služební prostory a zařízení potřebná pro pohraniční odbavovací stanoviště sousedního státu;

b) podíl nákladů na stavby, který je třeba uhradit za jejich vybudování, popřípadě nájemné, jakož i úhradu provozních nákladů, například na osvětlení, otop a úklid.

(2) Železnice územního státu jsou povinny vyhovět žádosti sousedního státu o poskytnutí služebních a. ubytovacích prostor a dalších služeb pro pracovníky pohraničních odbavovacích stanovišť sousedního státu za úhradu, kterou je třeba sjednat.

(3) Železnice a provozovatelé vodní dopravy jsou povinni pracovníky provádějící pohraniční odbavování během jízdy přepravovat zdarma a poskytovat jim bezplatně potřebné vlakové oddíly nebo kabiny lodí.

Rozdílnosti týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy budou řešit příslušné orgány smluvních stran. Nepodaří-li-se příslušným orgánům tyto rozdílnosti urovnat, budou je řešit, pokud možno, smluvní strany.

Příslušné orgány smluvních stran mohou v rámci té-o smlouvy přímo koordinovat organizační opatření potřebná k jejímu provádění.

(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze, pokud možno v době co nejkratší.

(2) Tato smlouva vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byly vyměněny ratifikační listiny.

(3) Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Může být kdykoliv písemně vypovězena. Výpověď nabývá účinnosti dvanáct měsíců po dni, ve kterém byla doručena druhé smluvní straně diplomatickou cestou.

Dáno ve Furth im Wald dne 19. května 1995 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, při čemž obě znění mají stejnou platnost.