Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládám Poslanecké sněmovně přehled ústních interpelací, otázky a podnětů vznesených poslanci na členy vlády České republiky na 31. schůzi Poslanecké sněmovny. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

31. I 01 Interpelace Jiřího Vyvadila na vládu České republiky ve věci vztahů ke Spolkové republice Německo vzhledem k historickým důsledkům druhé světové války

Rád bych se ve své interpelaci obrátil na vládu, na celou vládu České republiky a nikoli jen na jejího ministerského předsedu, ačkoli se domnívám, že kdybych se obrátil jenom na ministerského předsedu, odpovědi na interpelaci bych se nemusel obávat.

Žijeme dnes v takové době, že naše zahraniční vztahy musíme podrobovat pečlivému drobnohledu. Česká republika je malý stát a jako takový stát samozřejmě musí mít eminentní zájem na co nejlepších vztazích se svými sousedy a mimo vší pochybnost zejména pak se Spolkovou republikou Německo.

Vím, že v poslední době jsou velice četné kontakty nejen z německé strany ve vztahu k nám, ale i z naší strany ve vztahu k Německu. Problém je v jednom: hovoří se o tom, že, pan spolkový kancléř Kohl má na počátku června vystoupit se zásadním prohlášením ve vztahu k odškodnění obětí fašismu. Já sám velice vítám tyto myšlenky, ale problém je takový, aby případná odpověď, případné vystoupení, které může být pozitivní ve smyslu odškodnění, neznehodnocovalo to, na čem je postavena doktrína naší zahraniční politiky.

Bohužel zde není přítomen pan ministr zahraničních věcí a v některých momentech já pně chápu jeho snahu navodit co nejlepší vztahy, ale na druhé straně si nejsem jist, zda možná tato snaha vždy má kýžený výsledek.

V souvislosti s Německem, v souvislosti s otázkou sudetských Němců jsou nastolovány čtyři základní problémy a já jakkoli znám z tisku a z prohlášení pana premiéra, si myslím, že v tomto ohledu není hlubokých rozporů mezi premiérem, většinou národa a i značnou částí této Poslanecké sněmovny, už si tak nejsem jist, jaká odpověď bude znít, když požádám celou vládu a navíc pak, a to je už otázka důležitější - my zde v této sněmovně o těchto otázkách také budeme jednat. A jsou to čtyři okruhy problémů, kde mám pocit, že musí být jednota nejenom ve vládě, ale měla by být i v Parlamentu.

První otázka - platnost či neplatnost Benešových dekretů. Pan ministerský předseda se k této otázce jednoznačně vyjádřil, nicméně vyjádřil se v tisku, vyjádřil se neoficiálně. Já bych si přál, aby k této otázce zaujala stanovisko vláda, zda vláda respektuje dekrety prezidenta Beneše, ale nejenom to, zda vláda nepokládá za změnitelné hodnocení těchto dekretů i ve smyslu morálním, jak bylo naznačeno. To za prvé.

Za druhé, v souvislosti s jednáním se zde hovořilo o tom, že snad znovu by měla být přehodnocena otázka, o co vlastně zde šlo, zda to byl odsun, transfer či Vertreibung. - vyhnání.

Sám musím říci, že jsem kdysi velice vyčítal předchozí vládě, - a to je neodčinitelná chyba Jiřího Dientsbiera a spol., - že při koncipování smlouvy s Německem se právě toto slůvko používalo. Domnívám se, že tato česká vláda by měla jednat jinak a měla by si být vědoma, že jsou historické axiomy, které jsou nezměnitelné. Nikdo nepopírá, že docházelo i k mnoha utrpením, možná osobním utrpením, ale - a to je otázka číslo tři - zda vláda je si vědoma otázek, příčin a následků. Kdyby nebylo zrůdné, zrůdné! 2. světové války, kdyby nebylo pádu německých fašistů, nikdy by nedocházelo k tomu, co následovalo. Každý následek má svou příčinu. A já bych si přál, aby i tato otázka byla jednoznačně zodpovězena.

S tím souvisí ještě jedna věc. My někdy dneska hodnotíme věci z pozic uplynulých 50 let. Vše se změnilo, ale já si nedovedu představit jakoukoliv vládu v té době i dokonce kdyby Agrární strana nebyla zrušena, jakoukoliv, aby byla schopna toho dosáhnout, že zde na tomto malém prostoru budou žít v té době ony 3 miliony Němců a zde i Češi. Ta věc prosté v té době byla politicky neúnosná a administrativně nevykonatelná. Z těchto důvodů odsun byl nevyhnutelný, a byl-li nevyhnutelný, byl nezbytný, a byl-li nezbytný, nelze nikdy použít slovo "vyhnání".

Konečně čtvrtá otázka s tím souvisí: Objevují se názory - a nemohu říci, že by byly z úst pana ministerského předsedy, protože on se vyjadřuje bryskně a jasně dvojího občanství. Jsem rád, že pan ministerský předseda k tomu zaujímá jasné stanovisko, ale přál bych si, aby k tomu zaujala jasné stanovisko vláda jako celek, případně včetně svého resortního ministra. Prostě, myslím si, že otázka dvojího občanství též není možná.

Vím, že v této sněmovně, když se nastolí německá otázka, často se to použije v tom ohledu - "Někdo si tady nepřeje dobré vztahy".

Přiznávám, že patřím k těm, kdo velmi touží, aby vztahy s Německem byly co nejlepší. Snad mi dá i pan ministerský předseda za pravdu, že konkrétně v Německu sociální demokracie patří k těm stranám - a já osobně jsem to tam zažil - které ve vztahu k českým národním zájmům jsou řekl bych nejpříznivější. Jsem pro to mít co nejužší vztahy, ale obávám se jednoho - to, že se zde hovoří o odškodnění určitých kategorií, tak se obávám, aby to nebylo vykoupeno tím, že sklouzneme pod určitou hranici.

Už jsem řekl, že bych si přál, aby vláda zaujala jednoznačné stanovisko, ale přiznávám, že mi nejde ani o vládu, i když také, ale jde mi o tento Parlament. O odpovědi na interpelaci se bude hlasovat. Ono se zpravidla hlasuje tak, že leckdy leckdo ani neví, o čem hlasuje. Ale přiznávám, že až se bude o odpovědi na tuto interpelaci hlasovat, budu velice bedlivě sledovat, jak právě ti poslanci, u kterých mám určitou pochybnost, hlasují. To nebude formální souhlas s odpovědí vlády, to bude zároveň i souhlas obsahový, tzn. bude-li to souhlas obsahový, nemůže být třeba za týden změněno toto vyjádření co do obsahu. Tolik tedy tato otázka. Prosím, aby k ní bylo přistupováno tak, že je to nejen odpověď pana ministerského předsedy, ale aby to byla odpověď vlády.

31. I 02 Interpelace Jiřího Vyvadila na předsedu vlády Václava Klause ve věci trvání Fondu národního majetku

V tisku velice správně, velice pregnantně a velice bryskně konstatoval, že dny Fondu národního majetku by měly být sečteny. Já sám se domnívám, že v tomto ohledu nastává všeobecná shoda, že to, co dnes představuje Fond národního majetku, je nepochybně neosocialistická perestrojková organizace, organizace, kde je to úřad se stovkami úředníků placenými na úrovni špičkových bankéřů, nepočítaje v to tantiémy za zasedání v orgánech akciových společností. Ale nejen to. Parkinsonovy zákony povedou k tomu, že oni budou chtít reprodukovat tuto činnost a nebudou ji chtít nikdy skončit. Přiznávám, že dokud byl v čele pan Tomáš Ježek, k němuž asi každý rozumný člověk měl hluboký respekt, neviděl jsem ty věci v té ostrosti. Ale v situaci, kdy se objeví určité úvahy, jak naložit s Telecomem a předseda Fondu národního majetku řekne, že pokud by se tato agenda podřídila pod nějaké ministerstvo, jednalo by se o znárodnění, tak mě mrazí. Fond národního majetku není ničím jiným než pouhým správcem a ne vlastníkem. A proto, přátelé, se domnívám, že je zapotřebí urychleně zrušit Fond národního majetku do té doby, dokud ještě je možné ze státního majetku cosi zachovat.

Já prosím pana ministerského předsedu, aby nejen to, co možná vyjádřil už v nějakých vystoupeních, ale aby se vyjádřil závazně také k této otázce, jaké je stanovisko vlády k osudu Fondu národního majetku.

31. I 03 Interpelace Gerty Mazalové na ministra vnitra Jana Rumla, ministra spravedlnosti Jiřího Nováka, ministra zdravotnictví Luďka Rubáše a předsedu vlády Václava Klause ve věci boje proti pohlavním chorobám a prostituci

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, moje interpelace směřuje současně k Ministerstvu vnitra, Ministerstvu spravedlnosti, Ministerstvu zdravotnictví a samozřejmě i k panu premiérovi.

Dovolila bych si oslovit pana ministra vnitra, tomu dávám přednost z těch důvodů, že včera pronesl krásnou památnou větu, že jeho ministerstvo nikdy nespí. Já tomu hluboce věřím, a proto se na něj obracím. Vážený pane ministře, obracím se na Vás s dotazem, jak hodlá Vaše ministerstvo, samozřejmě ve spolupráci s příslušnými ministerstvy zdravotnictví a spravedlnosti, vyřešit stále citlivější a bolavější situaci v oblasti šíření nákazy pohlavně přenosnými chorobami, jak hodlá zabránit ohrožení kvality naší mladé populace, dětí a problémů s tím souvisejících, tj. trestnou činností, která se nabaluje na prostituci.

Jak všichni víme, na zasedání vlády České republiky dne 16. 11. 1994 byl odmítnut návrh speciálního zákona o některých opatřeních k regulaci prostituce, který vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti ČR. Vláda míní, že tento jev nemusí být omezován zvláštním zákonem, ale že bude stačit, když budou prostituci regulovat ustanovení, jež se zanesou do novel některých jiných zákonů. Podle pana premiéra vlády ČR má být novelizován především zákon o obcích, ale také některé právní normy daňové a zdravotnické. Mám pocit, že se velmi hluboce mýlí a že to nestačí. Dle novely zákona o obecní policii, kterou podpořila vláda, by příslušníci policie mohli zastavovat vozidla, která poruší dopravní předpisy. Příslušníci by dále mohli volně vstupovat v rámci své služby do živnostenských provozoven a omezit pohyb agresivních osob před předáním policii. To vše.

Prostitutky se při své práci nechovají agresivně, pokud si to ovšem nevyžaduje zákazník. Pak to mají v popisu práce. Zákazník nemá důvod je policii předávat. Novela zákona o obcích, která má vyhláškami vymezovat, kde prostituci ano a kde ne, je k ničemu. Stejně tak pokuty do výše 30 000 Kč, které mohou být jakkoli vysoké, jsou však naprosto nevymahatelné. Sami tvůrci zákona si již dopředu uklidňují svědomí v důvodové zprávě větou (cituji) "Prostituce je sociálně patologický jev; který dle historických zkušeností nelze vymýtit." Konec citátu.

Za komunistů, jak naříkají zoufalí lékaři venerologové, stačily dva paragrafy: § 203 trestního zákona, na jehož základě byly postihovány jen ty prostitutky, které neměly řádný pracovní poměr, § 10 trestního zákona č. 150/1969 Sb., kam nepochybně spadala prostituce jako nekalý způsob obživy. Také nynější mimořádné rozšíření prostituce se dává do souvislosti s vypuštěním trestného činu příživnictví § 203 trestního zákona atd. atd. Máme sice dalších několik právních norem, které prostituci v České republice reflektují - zákon 241 /1922 o potírání pohlavních chorob a zákon 200/1990 Sb., o přestupcích. Podle platného práva v České republice je u nás prostituce zakázána, ale nikoliv trestná. Lze ji tedy stíhat pouze někdy jako přestupek. Současné právní úpravy jsou nedostatečné a při prováděných změnách v oblasti zdravotnictví, privatizaci, vznikají obavy v řadách odborníků z oboru venerologie z prudkého nárůstu pohlavně přenosných chorob, zvláště když jsou tyto změny prováděny rozpadem dříve perfektně fungující sítě venerologických pracovišť a rušením míst kvalifikovaných depistážních sester.

Přitom boj s prostitucí má svou historií a vždy v našich zemích měl racionální charakter. V současnosti se bez analogie s minulostí před tímto problémem, který je těsně svázán s organizovaným zločinem, totálně zavírají oči a ignoruje se. Jediná slabá novelka zákona o obcích - to vše. Vláda se již nadále tímto nehodlá zabývat. To jsem si přečetla v masmédiích.

"Situace je neúnosná a není možné, aby pokračovala dále", prohlásil pan premiér Klaus a svolal mimořádnou poradu, ovšem nikoliv k tomuto celospolečenskému problému, ale k vraždám s rasistickým podtextem. Ačkoliv i zde je patrná souvislost! Dle slov vedoucí Národní referenční laboratoře paní Brůčkové jsou stejné podmínky v České republice ve srovnání s rozvojovými zeměmi jihovýchodní Asie - živelný nárůst prostituce a nízká životní úroveň (Mladá fronta Dnes 28.4.1995). Za zdroj nákazy označuje především toxikomanii a prostituci. V Asii se prostitutky podílejí z poloviny na šíření chorob (už nejen homosexuálové), stejné nebezpečí hrozí i naší republice.

Ke konci března je v České republice registrováno už 219 HIV pozitivních. Za první čtvrtletí přibylo 16 nových případů a další nárůst se očekává, nejvíce v severních Čechách, u silničních tahů a v pohraničí. Skutečný počet nakažených se však odhaduje až patnáctkrát větší.

Jen pro srovnání:

březen 1993 - evidováno 5,9 případů na 1 milion obyvatel

březen 1994 - evidováno 12,6 případů na 1 milion obyvatel

březen 1995 - evidováno 21,1 případů na 1 milion obyvatel.

Pořadí samozřejmě vede vítězná Praha (114,8), střední Čechy mají 14,3 a jižní Morava 6,3.

Od března 1993 počet lidí nakažených virem vzrostl o polovinu, v severních Čechách se zdvojnásobil.

Opatření: Na hraničních přechodech budou zdravotníci rozdávat letáky a kondomy. Připomíná mi to let balónem bývalého ministra zdravotnictví pana Bojara nad Prahou, který také rozhazoval ochranné prostředky a také to bylo platné promiňte mi - jako mrtvému noha. "

22 kg vážil materiál, který Česká dermatovenerologická společnost zpracovala, expertně posoudila, obhajovala na různých sezeních, pracovala na podhlášenosti venerických onemocnění. Kolik kg nebo tun materiálů je ještě potřeba, aby si vláda uvědomila tu obrovskou absenci zřetelné zdravotní politiky státu?

Od 50. let se v České republice nevyskytovaly případy vrozené syfilitidy. Dnes, v posledních dvou letech, se v České republice opět začínají rodit děti postižené vrozenou syfilitidou a dokonce kapavkou, přestože si odborníci již mysleli, že tato nemoc je u nás zlikvidována. Nemusím připomínat, že syfilis nechává trvalé následky na duševních schopnostech i vzhledu dětí.

Jaká bude mladá generace v naší republice, to záleží na nás, jak ji budeme pěstovat, chránit, jak o ni budeme pečovat.

Než vznikla privátní zdravotnická zařízení, museli lékaři hlásit každého nemocného s pohlavní chorobou. Privátní ordinace tuto práci nedodržuji, je navíc.

V současné době jsou na kompetentních místech Ministerstva vnitra, Ministerstva zdravotnictví i našeho Parlamentu všechny potřebné podklady ke schválení či novelizaci předpisů, a to v různých verzích. Díky vztahu a zodpovědnosti lékařů - odborníků a depistážních sester (kterých však stále ubývá, nejsou finanční prostředky na jejich práci) není situace na okresech zatím katastrofická a stav se daří udržet na odpovídající úrovni. Řešit se však musí, a to rychle. Nebo budeme čekat, až zase přijde někdo z WHO, aby nás upozornil, že situace je neúnosná a musí se řešit?

Za pět let se nám podařilo rozbít zavedenou venerologickou síť, zlikvidovat téměř většinu odborně proškolených specializovaných depistážních sester, ztratit absolutní přehled o počtu sledovaných pohlavně přenosných chorob.

Prostituci bereme jako nutnou daň demokracie a svobody, ačkoliv samy prostitutky volají po nějakém řádu a pravidlech. Tváříme se, jako by u nás neexistovala, a proto ji celou dobu neřešíme. Připomíná mi to myš, která si dá na hlavu papírový pytlík a myslí si, že je neviditelná. Ale problém tu je a začíná silně zapáchat. Vyřešme ho tedy, než se staneme smetištěm Evropy.

31. I 04 Interpelace Petra Kavana na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ivana Pilipa ve věci poměrů na Základní škole T. G. Masaryka v Blansku

Pane předsedající, pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, interpeluji teprve tehdy, když vyčerpám všechny možnosti v běžném pracovním pořádku. Dnes si dovolím opět interpelovat pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ivana Pilipa.

Vážený pane ministře, žádám vás, abyste prošetřil v rámci kompetence svého resortu poměry na základní škole T. G. Masaryka v Blansku, ulice Rodkovského, která má právní subjektivitu. Nebudu zde zdržovat Sněmovnu svým čtením a jako podklad k této interpelaci přikládám 7 listů formátu A4.

31. I 05 Interpelace Petra Kavana na předsedu vlády Václava Klause ve věci postupu ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana Ivana Pilipa

Jak jsem již předeslal, snažím se vždy vyčerpat osobním kontaktem i jinak všechny obvyklé lidské běžné postupy. Proto jsem nucen v tuto chvíli interpelovat pana předsedu vlády České republiky, váženého docenta Ing. Klause, CSc., ve věci postupu ministra školství pana Ivana Pilipa.

Vážený pane předsedo vlády, dne 20. dubna 1995 jsem z tohoto místa interpeloval váženého pana ministra Pilipa. Interpelace je uvedena v tisku 1694 pod číslem 30. I. 02. Do dnešního dne mi pan ministr Pilip neodpověděl, i když jsem mu v úterý tuto záležitost připomínal a on přislíbil, že věci zařídí.

Žádám vás, pane předsedo vlády, abyste vyzval pana ministra Ivana Pilipa k odstoupení z funkce pro porušení Ústavy České republiky, článku 53 odst. 2. Česká republika je naším společným státem, státem národa českého a národa moravského. Na závěr bych řekl jedno staré české přísloví, že ryba smrdí od hlavy.

31. I 06 Interpelace Vratislava Votavy na předsedu vlády Václava Klause ve věci postoje předsedy vlády Václava Klause a vlády České republiky ke Spolkové republice Německo ve světle událostí druhé světové války

Vážený pane premiére, s velkým zájmem jsem sledoval, jakým způsobem budou vystupovat členové vlády České republiky při všech vzpomínkových shromážděních, která se uskutečnila na počátku května letošního roku v rámci oslav 50. výročí osvobození naší vlasti a vítězství nad fašismem. Musím říci, že se mi zdálo, že v rámci těchto oslav opět triumfoval český maloměšťácký šosák se svými velice výraznými sklony a snahami létat ode zdi ke zdi, z extrému do extrému. Jestliže za minulého režimu bylo v rozporu s historickou pravdou tvrzeno, že celou naši republiku, tehdy ještě Československo, osvobodila Rudá armáda, pak ten, kdo se účastnil značné části oslav výročí konce druhé světové války v tomto roce, mohl mít naopak pocit, že přinejmenším celou Českou republiku osvobodila armáda americká.

Bylo zde řečeno velmi mnoho skutečností, o kterých se domnívám, že jsou v hrubém rozporu s historickou pravdou a které nelze charakterizovat jinak než vašimi Slovy z vašeho projevu ve Furt im Waldu, že každý obraz minulosti je vždy konstrukce, většinou účelová, současných zájmů. "

Ano, domnívám se, že tento váš výrok v plné míře vystihl to, jak letos přistoupili členové vlády České republiky k oslavám 50. výročí osvobození. Uvedl bych tedy blíže to, co mám na mysli.

Rád bych zde připomněl některé jednak vaše výroky z projevuje, které jste přednesl ve Fruchtinwaldu 6. 5. 1995, kde jste prohlásil např. - hovořím o vztahu Čechů a Němců - že před 50 lety nás Čechy a Němce rozdělila nejhlubší propast, před 50 lety to byla pro obě strany zlá doba, Nejsem pamětníkem událostí z května 1945, ale nemyslím si, že pro opravdové Čechy to tehdy byla zlá doba, že by se s vaším zhodnocením ztotožnili ti, kdo 6. 5. 1945 vítali americké vojáky v Plzni, ti, kdo vítali 9. května sovětské vojáky v Praze a na dalších místech naší republiky. Ti by tuto skutečnost v žádném případě takto nehodnotili. Jsem přesvědčen o tom, že tento projev patřil k vašim nejslabším zabývajícím se problematikou česko-německých vztahů, byl nejvíce vstřícným, nejvíce ustupujícím vlastně hodnocením, která se na německé straně objevila v souvislosti právě s diskusemi o roce 1945, o jeho důsledcích pro Evropu apod.

Jsem přesvědčen o tom, že tato skutečnost byla i důsledkem určitého tlaku, určitého napětí, která se v otázce česko-německých vztahů projevuje v současné době zejména v nejsilnější straně vládní koalice - Občanské demokratické straně - a o těchto věcech se objevily na několika místech narážky v tisku. Přál bych si proto, abyste podal výklad k tomuto problému, abyste vysvětlil, zdali jsou pravdivé ty zprávy, které se objevily ve sdělovacích prostředcích, že pokud jde právě o otázky připravovaného balíku tzv. vstřícných kroků ze strany České republiky vůči Německu, je diskutováno na jednáních výkonné rady ODS a zda zde dochází k nějakým rozporným stanoviskům, zda jsou nějaké tlaky přímo směřující k tomu, aby byla větší ústupnost, větší vstřícnost vůči tomu, jak na minulost, ale i přítomnost a budoucnost českoněmeckých vztahů pohlíží dnes německá strana.

Zároveň bych se chtěl zeptat na některé záležitosti související i s jinými vystoupeními členů vlády k 50. výročí osvobození naší republiky. Mám na mysli zejména vystoupení ministra národní obrany pana Viléma Holáně a ministra průmyslu a obchodu pana Vladimíra Dlouhého, v jejichž vystoupení zazněla tvrzení, která nemohu označit jinak nežli jako nehorázná. Domnívá-li se někdo, že vlastně nemáme žádný důvod oslavovat konec druhé světové války jako den vítězství, den osvobození, ze bychom spíše měli litovat společně obětí, které padly, což v kontextu může znamenat i to, že bychom měli litovat těch příslušníků ozbrojených sil hitlerovského Německa, kteří zahynuli v této válce, stejně jako názor, že druhá světová válka byla v Podstatě bojem dvou totalitarismů - nacistického a komunistického - do kterého v zájmu porážky Hitlera byly vlastně západní demokratické mocnosti zataženy na straně Sovětského svazu, domnívám se, že tato tvrzení jsou skutečně nehorázná.

Jsou v hlubokém rozporu s tím, co říkali během války představitelé spojeneckých mocností o tom, jak se vytvářela protihitlerovská koalice, jaká byla vlastně rozhodující úloha Sovětského svazu ve vítězství nad vojsky osy, zejména hitlerovského Německa.

Lze uvést v této souvislosti třeba výroky prezidenta Beneše, prezidenta Rooswelta, premiéra Churchila, generála de Gaulla, které tyto skutečnosti správně uváděly a které jsou v hrubém rozporu s tím, jak je dnes vykládán význam a výsledky druhé světové války.

Rád bych upozornil na to, že právě o vystoupení pana ministra Holáně a pana ministra Dlouhého si myslím, že rozhodujícím způsobem ovlivnila i způsob, jakým bylo právě o konci druhé světové války v Evropě hovořeno ve sdělovacích prostředcích a jakým způsobem bylo formováno - já bych řekl spíše deformováno a manipulováno veřejné mínění v naší zemi.

Rád bych se proto zeptal, pane premiére, zda-li podle vašeho názoru páni ministři Holáň a Dlouhý hovořili jenom jako soukromé osoby, říkali jenom své soukromé názory na tuto otázku, nebo zdali se v jejich stanoviscích odráželo oficiální stanovisko vlády České republiky, jejíž jste předsedou.

Zvykli jsme si již totiž - chtě nechtě - na to, že v naší zemi panuje jakási politická schizofrenie, podle které když vystoupí nějaký ústavní činitel, většinou s nějakými nevhodnými výroky, je vzápětí na to řečeno, že vystoupil jako soukromá osoba, nikoliv z titulu své funkce. Naopak když se dopustí nějakého dopravního přestupku, jako soukromá osoba nejedná a je naopak posuzován jako ústavní činitel, včetně ochrany svých práv, která z tohoto titulu požívá.

Právě proto bych se chtěl zeptat, jaké je vaše stanovisko k výrokům ministra Holáně, ministra Dlouhého, zdali byl projednáván ve vládě jakýsi scénář oslav účasti představitelů vlády na jednotlivých akcích, pokud jde o oslavy 50. výročí osvobození České republiky, zdali byly projednávány nějaké teze, zdali byla zaujímána nějaká stanoviska na půdě vlády, která páni ministři, o kterých jsem zde mluvil, dále tlumočili, nebo zdali vystoupili pouze se svými soukromými názory.

31. I 07 Interpelace Vratislava Votavy na ministra zahraničních věcí Josefa Zielenice ve věci tzv. balíku vstřícných opatření vlády České republiky vůči Spolkové republice Německo

Dále mi dovolte, abych se obrátil s interpelací na ministra zahraničních věcí pana Jozefa Zieleniece ve věci tzv. balíku vstřícných opatření české vlády vůči Spolkové republice Německo.

Vážený pane ministře, mohu říci jediné, a sice to, že v současné době je česká veřejnost stále více znepokojena mnohými vašimi aktivitami a prohlášeními ve vztazích ke Spolkové republice Německo, že se to týká zejména vašich výroků z nedávné doby. Na prvém místě o možnosti přiznání tzv. dvojího občanství alespoň některým z Němců, kteří byli po druhé světové válce odsunuti z tehdejší Československé republiky, dále vašeho nejnovějšího výroku týkajícího se otázky tzv. morálního odsouzení Benešových dekretů parlamenty obou zemí a že by právě na základě tohoto morálního odsouzení měla být vytvořena půda pro to, aby byla smazána minulost a dále by se měly česko-německé vztahy zabývat pouze přítomností a budoucností.

Jsem přesvědčen, že tato vystoupení, jejichž přesný text bych rád od vás znal, protože není fakticky možné v současné době říci, co přesně v rozhovoru pro Frankfurter Algemeine Zeitung bylo uvedeno přesně a co nikoli. Kdybyste tedy mohl překlad tohoto textu rozdat všem členům Poslanecké sněmovny, protože se domnívám, že šlo o rozhovor velice závažný z hlediska česko-německých vztahů.

Další věc je, jaké stanovisko k této věci zaujímáte. Zda jste si vědom toho, že vaše přesvědčení o morální chybnosti Benešových dekretů je vlastně v hlubokém rozporu s tím, co říká samotné programové prohlášení vlády České republiky z července 1992.

Je v rozporu i se zásadním projevem, který přednesl v pražském Karolínu 17, února 1995 k česko-německým vztahům prezident České republiky pan Václav Havel, kde jednoznačně prohlásil, že Česká republika nemůže přistoupit na zpochybňování či revizi ústavních dekretů prezidenta republiky z roku 1945, nazývaných dekrety Benešovými,nebo tato revize by byla spojena i s revizí výsledků Postupimské; Pařížské mírové konference, o které se tyto dekrety opírají, což dosud žádný ze signatářských států nenaznačil, že by byl ochoten o podobném kroku uvažovat. Právoplatnost dekretu číslo 108/1945, kterého se to hlavně týká, prezidenta republika, byla potvrzena i rozhodnutím Ústavního soudu České republiky z 8. března 1995.

Pokud by tedy z vaší strany šlo o podobný návrh, aby byly morálně odsouzeny Benešovy dekrety, pak si myslím, že by to znamenalo značný průlom do dosavadní české zahraniční politiky. Rád bych opět věděl, pane ministře zahraničních věcí, zdali je to pouze váš osobní názor, nebo zdali byl tento názor již projednáván na půdě vlády České republiky, zdali jste jej projednával s některými představiteli Parlamentu ČR nebo zdali jde zase o nějakou iniciativu, o nějaký pokusný balónek, kam až je veřejné mínění schopné jít, co všechno je schopné současné vládě spolknout, jako se domnívám, že pokusným balónkem byla třeba iniciativa českých a německých intelektuálů, nechvalně známé Smíření 95.

31. I 08 Interpelace Michala Krause na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého a ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece ve věci zahraničního obchodu České republiky

Vývoj zahraničního obchodu za uplynulé období vykazuje prudce se zhoršující dynamiku. Jestliže v roce 1993 byla obchodní platební bilance pouze 7 miliard, v roce 1994 vykazovala již mínus 12,5 miliardy a za první čtvrtletí letošního roku vykazuje již 11 miliard s předpokladem několika desítek miliard propadu do konce letošního roku, a to přes mírné zlepšování směnných relací.

Domnívám se že stálé zhoršování situace má samozřejmě mnoho objektivních příčin, mezi něž patří nízká konkurenceschopnost našich podniků, nedostatek komerční zdatnosti našich podnikatelů, nedostatek finanční kapacity a podobně, které jsou dány stále ještě neduživou transformující se českou ekonomikou. Jsem však ale přesvědčen, že stále se zhoršující se situace má mnoho subjektivních příčin. Vidím je především v nefunkční státní správě.

Po zrušení Ministerstva zahraničního obchodu bylo dohodnuto, že celá tato oblast bude prováděna ve spolupráci a koordinaci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí s tím, že Ministerstvo průmyslu a obchodu by mělo vytvářet především příznivé obchodně-politické prostředí a Ministerstvo zahraničních věcí by zase mělo provádět informační servis v zahraničí a organizační podporu.

Mám takový pocit, že tato spolupráce nefunguje tak, jak by měla, a proto bych se chtěl obou pánů ministrů zeptat na několik věcí.

1. Jaký je současný stav spolupráce Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zahraničních věcí ve vytváření podmínek pro zahraniční obchod?

2. Jakou podporu poskytují zastupitelské úřady českým podnikatelem v zahraničí?

3. V jakém rozsahu a kvalitě poskytují zastupitelské úřady, resp. Ministerstvo zahraničních věcí obchodně ekonomické informace o zahraničních trzích?

4. Jaké obsazení obchodně ekonomických úseků například ve srovnání s obsazením zastupitelských úřadů jiných států v Praze má český stát v zahraničí?

5. Jak jsou řešeny kompetence Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zahraničních věcí při uskutečňování zahraničně obchodní politiky České republiky a jak jsou v praxi realizovány?

6. Jaká opatření přijmou Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zahraničních věcí pro zlepšení stávajícího - dle mého - katastrofálního stavu fungování zastupitelských úřadů ve prospěch rozvoje české ekonomiky a rozvoje zahraničního obchodu?

31. I 09 Interpelace Václava Grulicha na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického, ministra spravedlnosti Jiřího Nováka a ministra vnitra Jana Rumla ve věci právně pochybného prodeje 30 % akcií společnosti Rudolf Jelínek, a, s. Vizovice, a událostí s tím souvisejících

Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, má interpelace se obrací na ministry české vlády pány Skalického, Nováka a Rumla.

Obracím se na ně ve věci právně pochybného prodeje 30 % akcií společnosti Rudolf Jelínek, a. s. Vizovice, a události s tím souvisejících. V neveřejném výběrovém řízení se o nákup těchto akcií ucházely společnosti s ručením omezeným Avion Brno a První vizovická obchodní společnost, s. r. o. Řízení proběhlo 3. 11. 1993 a akcie byly prodány První vizovické obchodní společnosti, která však byla do Obchodního rejstříku zapsána až o týden později, tedy 10. 11. 1993. Tento zápis neobsahoval ještě 25. května 1994 předmět podnikání. Doplněn byl do něj někdy mezi uvedeným datem a 29. srpnem 1994. Příčinou byla pravděpodobně skutečnost, že k datu zápisu do Obchodního rejstříku nebyl dosud První vizovické obchodní společnosti nezbytný živnostenský list, který jí vydal Městský úřad Vizovice až 22. 11. 1993.

Ve výběrovém řízení na Ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky tedy zvítězila společnost právně dosud neexistující, zaregistrovaná později a patrně v rozporu se zákonným postupem. Kromě toho nebyla tato společnost ani zpracovatelem privatizačního projektu. Konkurenční společnost Avion, která naopak privatizační projekt zpracovala, protestovala proti porušení náležitostí řízení písemně v den jeho konání, tj. 3. 11. 1993 u Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky, Fondu národního majetku, Ministerstva zemědělství České republiky a u Úřadu vlády.

Ředitel odboru kontroly Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky ing. Jiří Baštýř však odpověděl až po dvojí urgenci dne 20. 10. 1994, tedy prakticky až za rok. V té době již byly akcie na základě usnesení vlády České republiky č. 21 ze dne 13, ledna 1994 vydány První vizovické obchodní společnosti s. r. o. Trestní oznámení, podnět pro zahájení trestního stíhání podané Městskému státnímu zastupitelství v Brně 21. 11. 1994 prověřuje druhý odbor Městského ředitelství v Brně od 29. 11. 1994, kdy mu tuto záležitost Městské zastupitelství předalo. Ačkoliv se jedná pouze o šetření zápisu do obchodního rejstříku, není prověřování dosud u konce.

Žádám vás proto, vážený pane ministře, abyste se v rámci svých kompetencí vyjádřil k postupu Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky a Městského ředitelství Policie v Brně, jakož i k právoplatnosti prodeje akcií První vizovické obchodní společnosti a k případné možnosti napravit pochybení této záležitosti.

Závěrem a dovětkem. Dámy a pánové, patrně jste si všimli, že je to již několikátá interpelace z mé strany ve věci nesprávného postupu buď některého zakladatelského ministerstva či Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, případně postupu celé vlády. V jednom případě jste dokonce neschválili odpověď premiéra vlády. Samozřejmě, že tím se na samé věci nic nezměnilo, protože nedokonalost našeho jednacího řádu umožňuje i to, aby i v takovém případě uznané nesprávné počínání sněmovnou vlastně nemělo žádné důsledky a výsledky.

Už i vrabci na střechách, a nejenom pražských, si štěbetají o vysokém všimném, česky řečeno, vysokých úplatcích, které zpravidla údajně takovéto nesprávné postupy úředníků na jednotlivých ministerstvech provázejí. Může to být pomluva, ale jestliže tato vláda chce, aby jí občané věřili, že privatizace národního majetku je prováděna legálními cestami, pak podobné kroky tak, jak jsem uvedl v této interpelaci, de facto verifikují všechny ty pověsti o vysokých úplatcích, které jsou různým úředníkům předávány.

Myslím, že je v zájmu české vlády, a nástrojů na to má dost, aby konečně prověřila všechny privatizační postupy v podezřelých případech, aby z nich vyvodila důsledné závěry a aby o nich veřejnost informovala. Doufejme, že jí v tom nezabrání ani případné dotace firem za případnou večeři nebo za jinými politickými i nepolitickými účely, které některé takovéto podniky některým politickým stranám poskytují.

Myslím, že občané tohoto státu si zaslouží, aby konečně celá záležitost byla uvedena na správnou míru. Věřím, že jmenovaní tři ministři zpracují odpovědi tak, aby nebyly formální a aby bylo skutečně vysvětleno, proč a kde došlo k nesprávnému postupu a jaké závěry by z tohoto nesprávného postupu jak v privatizaci samé, tak vůči úředníkům, kteří se těchto nesprávností dopustili, vyvodil.

31. I 10 Interpelace Vladimíra Procházky na předsedu vlády Václava Klause ve věci privatizace Státního statku Hanušovice

Vážený pane premiére, jak sám dobře víte, privatizace státních statků není záležitostí jednoduchou a dá se konstatovat, že státní statky se z obecného trendu urychleného privatizačního procesu z neznámých důvodů poněkud vymykají. Nechci se blíže zabývat důvody této skutečnosti, i když to je samo o sobě zajímavé.

Obracím se na vás v jedné konkrétní záležitosti, která se, byť nepřímo, týká statku, a to Státního statku Hanušovice. Vláda schválila tento privatizační projekt a jeho dodatek dne 11. ledna 1995. V rámci tohoto rozhodnutí byla společnost s r. o. SKLOPLAST Hanušovice stanovena nabyvatelem objektů čp. 1 a čp. 49 v Hanušovicích, a to včetně pozemků a zařízení s tím, že Pozemkový fond v Šumperku uzavře se společností kupní smlouvu na tyto nemovitosti.

Tato kupní smlouva bohužel nebyla doposud uzavřena, nebo před podpisem smlouvy sdělil nabyvateli Pozemkový fond v Šumperku, že usnesení vlády je nutné z administrativních důvodů revokovat. To se stalo dne 26. dubna 1995 usnesením vlády č. 252. Došlo k opětnému vyzvání k podpisu kupní smlouvy na den 18. května 1995. Toto potvrzení smlouvy se opět neuskutečnilo a další odklad byl zdůvodněn zase administrativními důvody (nutnost nového výpočtu kupní ceny a přebíraných závazků). V současné době Pozemkový fond v Šumperku již žádá o druhou revokaci usnesení vlády. Tato žádost byla dne 15. května 1995 odeslána na Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky.

Klíčový problém spočívá v tom, že na základě řádného rozhodnutí o privatizačním projektu přislíbila firmě SKLOPLAST Hanušovice Zemská banka Olomouc úvěr ve výši 5 mil. Kč s tím, že jej společnost obdrží do poloviny června tohoto roku. Vzhledem k průtahům s uzavřením kupní smlouvy jsou i problémy s úvěrem a zejména s tím, že společnost SKLOPLAST nemůže zajistit již na měsíc červen prostředky na mzdy ve výši 280 tisíc Kč as 180 tisíc Kč na materiál na zakázku do zahraničí (Švýcarsko) v objemu 1,5 mil. Kč, která je již smluvně zakotvena. Zakázku nebude možné splnit proto, že nebude k dispozici 180 tisíc Kč na materiál pro její zpracování.

Je nutné zdůraznit, že v regionu Hanušovic tato firma velmi výrazným způsobem zlepšila podmínky zaměstnanosti, neboť zaměstnává občany, kteří v převažující většině případů byli registrováni jako nezaměstnaní. Zaměstnanci jsou velmi rádi, že po velkých obtížích konečně získali trvalé zaměstnání a na mzdách jsou přímo existenčně závislí.

V případě, že kupní smlouva nebude podepsána do 10. června t. r., nebude poskytnut úvěr a nebude možné splnit závazky společnosti SKLOPLAST ani vůči obchodním partnerům, a tato společnost bude nucena ukončit svou činnost konkursem se všemi důsledky.

Společníci vložili do vzniku společnosti prakticky veškeré všechny svoje osobní úspory. Mají soukromě uzavřené půjčky s tvrdými termíny splátek.

Ze všech uvedených důvodů se na vás, vážený pane premiére, obracím s touto interpelací a žádám vás:

1. o odpověď, jakým způsobem bude tento případ řešen a v čem spočívají nekonečné zdržovací peripetie, které jsou ve svých důsledcích v rozporu se smyslem privatizace jako takové;

2. o poskytnutí jednoznačné záruky ze strany Ministerstva privatizace, z níž by vyplývalo, že předmětné objekty budou skutečně společnosti s r. o. SKLOPLAST Hanušovice odprodány, že tomuto odprodeji nic, kromě správného stanovení kupní ceny, nestojí v cestě.

Na základě takového potvrzení by snad společnost mohla jednat s bankou o poskytnutí zálohy na úvěr. Věřím, pane premiére, že těmto požadavkům vyhovíte, pokud možno co nejrychleji a tím zároveň napomůžete, aby rozvoj soukromého podnikání v České repubtice postoupil alespoň o další malý krůček dále.

31. I 11 Interpelace Pavla Seifera na ministra vnitra Jana Rumla ve věci podání nevládní organizace "Děti země", které bylo označeno jako "petice" a bylo adresováno Ministerstvu vnitra České republiky

Dne 2. března 1995 vám zaslala nevládní politická iniciativa "Děti Země" podání, které označila jako petici ve smyslu zákona 85/1995 Sb. Podání obsahovalo stížnost na přednostu v Berouně pana Františka Malého a požadavek na jeho odvolání. Z odpovědi vašeho náměstka pana inženýra Zemana ze dne 30. března vyplývá, že jste stížnost postoupil vyřízení Ministerstvu hospodářství. Proti tomuto postupu důrazně protestuji, protože vyjádření stížnosti a žádost o odvolání přednosty nespadá do kompetence Ministerstva hospodářství, ale přísluší k vyřízení vašemu ministerstvu. Obsahem stížnosti totiž nebylo věcné zpochybnění, ale stížnost na opakované porušení zákona 71 /67 Sb. správního řádu. V tomto případě je zřejmá posloupnost přes Ministerstvo vnitra, přednostu až po referát regionálního rozvoje.

Proto se na vás obracím, pane ministře, formou interpelace s dotazem, zda podání nevládní ekologické organizace "Děti Země" ze dne 2. března bylo podle vašeho názoru vyřízeno odpovídajícím způsobem a jaké kroky podniknete k případné nápravě. Znovu připomínám, že v tomto případě nešlo o věcnou stránku, ale o formální povinnost státního úředníka v zákonem stanovené lhůtě odpovědět na petici občanů.

31. I 12 Interpelace Ladislava Bodyho na předsedu vlády Václava Klause ve věci romské problematiky v České republice

Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, nebojte se, nebudu dlouho hovořit, i když mám s sebou hromadu materiálů. Je to ukázka usnesení vlády od roku 1992, kdy vláda přijala materiál k řešení problematiky Romů v České republice. Kromě tohoto materiálu mám zde závěrečný dokument KBSE, který hovoří o národnostních menšinách, o jejím postavení a co musí účastnické státy, které podepsaly mezinárodní úmluvy a dohody KBSE, udělat pro své občany ve svém státě. Nebudu to tady citovat, protože to nemá žádnou cenu. Myslím, že ministři to ovládají.

Je to jejich povinnost, především ministrů, kteří odpovídají za své resorty, které mají co do činění, pokud se týká vztahů k národnostním menšinám, konkrétně k Romům.

Mám zde i ohlasy z některých našich tisků, především z provládního tisku Mladá fronta, který se rozepisuje o postavení a o dojetí, které prožívá rodina vraha ve Žďáru nad Sázavou, jaké jsou pohnutky rodiny, jak se maminka bojí o svého synáčka, který jasně prohlásil, že je rasista, že nenávidí Romy a který bestiálně vraždil. Tato Mladá fronta se na dvou stránkách rozepisuje o svých pocitech a už vůbec jí nezajímají pocity rodiny Berkiových, především manželky pana Berkiho, který byl zavražděn a především pocity jejich pěti dětí. Je svoboda tisku, koho chleba jím, toho píseň zpívám.

Co ale chci zdůraznit, je věc, která mě zaráží, totiž, že tato vláda, která sedí za mnou a pořád ještě má tu čest sedět tam, kde sedí, od roku 1992 přijala desítky usnesení. Na tuto vládu jsem dával desítky interpelací a podnětů, ne proto, že jsem opoziční poslanec, že bych chtěl této vládě jít po krku, ale proto, že jsem upozorňoval vládu, jaké důsledky to může mít pro naši republiku, pro naši demokracii, pokud o ní jenom hovoříme - a my o ní jenom hovoříme, co nám to přinese do budoucna ve vztahu k evropských zemím nebo ve vztahu ke strukturám, do kterých chceme jít.

Pan premiér velice šikovně a obratně reagoval na zprávu amerického ministerstva zahraničí i Amerického kongresu, který upozorňoval stejným způsobem jako já, že něco tady v pořádku není a že je to potřeba urychleně napravit. Dovolil jsem si jako poslanec napsat 35 dopisů představitelům demokratických zemí, u kterých se domnívám, že jsou demokratické země. Tady jsou jejich odpovědi. Jsou vesměs v tom smyslu, že souhlasí se mnou a že máme, jako Romové, jejich plnou podporu a budou ve vztahu k české vládě, pokud dojde k oficiálnímu jednání, upozorňovat na negativa, která dosud v této zemi přežívají.

Napsal jsem předsedům politických stran a zeptal se jich, kromě strany doktora Sládka, tu jsem neoslovil, jaký vidí způsob řešení současných problémů v oblasti kriminality, rasismu, antisemitismu, xenofobie a především, jak chtějí řešit neustále se zvyšující a neúnosný stav kriminality ve vztahu k Romům, jednostranné kriminality, té nejhorší, která vyústila v bestiální vraždu ve Žďáru nad Sázavou.

Mohu říci odpovědně, že jsou zde odpovědi představitelů politických stran. Nepřišlo jich moc. Odpověděla strana ČSL, za což děkuji panu předsedovi Luxovi, který dokonce navrhuje určité řešení. Děkuji předsedovi strany Levý blok, děkuji předsedovi sociální demokracie, která také odepsala. Neděkuji předsedovi Občanské demokratické strany, která vůbec ani nereagovala na můj dopis, což znamená, že zřejmě tento problém není problémem ani ODS jako strany, ani ODS jako vládnoucí strany, ani ODS, která má v čele premiéra, který je povinen na to aspoň odpovědět všem občanům. Je to věc názoru. Domnívám se, že to svědčí o takovém stavu, který odpovídá interpelaci, kterou jsem obdržel od pana premiéra. Odpovědi pana premiéra mám očíslované a založené. V každé odpovědi mně píše, jak je mu to velice líto a hluboce lituje toho, co se ve státě děje, ale bohužel nejsou žádné prostředky k tomu, lak tyto negativní jevy ve společnosti postihovat a odstraňovat.

Pan premiér si jistě vzpomene, že jsem tehdy reagoval jednou větou. Jsou prostředky, a to jest Ústava České republiky, a naplňování paragrafu obsaženém v trestním řádu, čili v zákonu č. 140, který se dosud podceňoval a podceňuje. A muselo dojít k vraždě ve Žďáru nad Sázavou, říkám zatím poslední vraždě, aby vůbec pan premiér bouchl do stolu a svolal na kobereček všechny své podřízené, počínaje ředitelem policie, státním zástupcem, ministrem atd.

Ptám se pana předsedy vlády, proč to neudělal dříve, jíž v roce 1992, kdy došlo k první vraždě v Klatovech, pak v Písku a v dalších městech, kdy došlo k upálení babičky a vnučky v Jablonci nad Nisou, kde jsem také interpeloval. Proč ta vláda tehdy nereagovala. Namísto toho přijala desítky usnesení, které cosi ukládají resortům, jak se mají zachovat, jak mají připravit zásady. Tyto zásady jsou zde, jsou zpracovány. Je to zpráva Ministerstva vnitra o situaci Romů, zpráva Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o situaci Romů, zpráva ministrů práce atd.

Chci se zeptat na jednu věc. Co se z těchto zpráv realizovalo, jaká opatření z toho vzešla. Hned na rovinu říkám, že žádná, protože přijmout usnesení, aby svět nebo Evropa viděly, že se tu něco řeší, to je strašně málo. Možná ve vztahu k zahraniční to stačí, ale k tomu, co se prakticky ve státě děje, to je strašně málo. Přál jsem si na pohřbu pana premiéra. Neobviňuji z toho pana ministra Němce. Ten byl vyslán vládou, dostal pokyn koupit věnec a pak ho tam položit. To se nedá nic dělat, je to prostě ministr pro národnosti. Ministra jem litoval, když děti, které stály u té rakve, poslouchaly jeho slova. Budu citovat: "Musíme se vnitřně ztišit a nerozviřovat tuto situaci". Já se asi dokáži ztišit, ale ta rodina ne. Ztratila dobrého otce, horníka, který v životě od státu nepotřeboval nic, od státu nic nechtěl, naopak odváděl veliké daně, protože pracoval jako horník 14 až 16 hodin denně, aby uživil 5 člennou rodinu. Zemřel, protože byl Rom, a já jsem to v televizi řekl, protože byl černý, že byl Rom. Ministr Vodička má o 6 problémů víc, má 6 sociálních případů.

Přál jsem si, aby byl na pohřbu premiér Klaus, aby viděl, jak končí situace, kdy vláda podcení dobře míněné rady a podněty, jak končí benevolentnost zástupců nebo soudců, nebo policie. Upozorňoval jsem také, že po fotbalovém utkání v Liberci a Jablonci dochází k výtržnostem, dochází k nim také v Brně, jak skončil důstojník Kužela, který byl fanoušky vyhozen z vlaku. Jak se tato společnost tvaruje a kdo ji tvaruje?

Tuto společnost tvaruje ten, kdo vládne této společnosti. 40 let vládli komunisté. Tak jste to tvrdili alespoň vy. A takto společnost byla tvarována komunisty. Proč by to mělo být obráceně dnes? Proč to má být obráceně? Proč se chce vláda zbavovat odpovědnosti a přenést odpovědnost za to, co se ve státě děje, na občany, aby občané sami řešili něco, co řešit nemohou, když to neřeší ti, kteří jsou k tomu pověřeni a jsou dobře placeni. Doživotní jmenování soudců, nevyměnitelnost státních zástupců, beztrestnost policistů, hlavně vyšších policistů, protože mají přátele a styky až na Ministerstvu vnitra.

Ptám se, jak může městský úřad ve své obci ovlivnit veřejnost a veřejné mínění, když by stačilo, kdyby pan premiér Klaus spolu s panem prezidentem vystoupili v pětiminutovém televizním projevu, jak je to běžné v západních zemích, jak to dělávají diplomaté a představitelé hlav států. Vystoupí v televizi a v pětiminutovém projevu, a je to Kinkel nebo Kohl, a dokáží veřejnost oslovit. Pokud jim to není umožněno v televizi, tak se postaví do čela demonstrace společně s veřejností toho města, kde se stal zločin. To je případ Rakouska. V Rakouské obci zahynuli tři Romové. Byl na ně spáchán atentát. Celý rakouský parlament, prezident, vláda navštívily obec a ceduli s názvem obce potáhly černým florem a za tři dny byli pachatelé dopadeni. To byl hon celospolečenský. Nevěřím tomu, že skončí jako v Písku, že dostanou rok podmíněného trestu.

Teď dostal jeden skin, který zkopal šedesátiletého Inda, zmrzačil ho, půl roku. To by se v Rakousku nemohlo stát. Tam dostane pěknou paletu, minimálně patnáct let.

Velice se obávám toho, co se v tomto státě děje, jak se tu věci podceňují. Na tyto věci upozorňuji od roku 1990, ať už to byla Pithartova vláda nebo vláda pana premiéra Klause. Mám z toho vždycky smutek, nikdy jsem z toho neměl radost. Mám vždy smutek, když jdu na pohřeb Roma, který byl zavražděn.

Bohužel, připadám si v této sněmovně bezmocný. Nikdo není schopen se postavit na obranu těchto bezbranných lidí, konkrétně případ pana Berki, který žil a pracoval pro tuto společnost. Nepracoval jen pro svou rodinu. Nechtěl žádné výhody, chtěl mít jen klid a práci, nic jiného nechtěl. Nechtěl od vlády ani ten věnec, chtěl žít.

V tomto Parlamentu přijmeme občas nějaké usnesení, ale bohužel, až na pár výjimek, jako je pan kolega Trojan, který se mnou spolupracuje a kterému děkuji, Orgoníková, Pavela, tak je to vždy jen pan Uhde, předseda Parlamentu, který dokáže oslovit veřejnost při kterékoli příležitosti a varovat před tímto nebezpečím. Pan prezident hovoří při pokládání věnce u památníku zavražděných v koncentračním táboře u Písku: "Nesmí se opakovat nesmyslné vraždění Romů." V ten moment, kdy to říká, se vraždí Rom ve Žďáru nad Sázavou. Jak tomu chcete zabránit? Jak to vlastně myslí prezident a vláda? Byla tam Česká televize, veřejně právní prostředek, ale jen zabírala pana prezidenta, pana ministra Rumla, pana ministra Tigrida, kteří šli s oficiálním protokolem položit věnce. V tom momentě, kdy pan prezident mluvil, začala bouřka, déšť a já jsem si říkal podle cikánských tradic, že se cikáni zlobí, ti mrtví, ti tomu nevěří. Proto se zlobí. To, co se říká nad jejich hrobem, mimochodem nebyl to jejich hrob, byla to asi o sto metrů dál, protože na původním místě stojí prasečinec, stáli jsme po kolena v bahně a ve hnoji, v dešti, ale nešli jsme tam proto, abychom tam viděli oficiální protokol, kohosi, vládu nebo prezidenta.

My jsme tam šli proto, že konečně tam můžeme uctít památku našich soukmenovců, bratrů, sester atd. A když nám potom nebyl umožněn v oficiálním protokolu přístup do koridoru, který si ohraničily prezidentovy gorily a řekly "ne, my vás tam nepustíme, až odejde oficiální delegace", tak to svědčí o tom, jak skutečně myslí v této společnosti tato vláda a všichni ostatní to soužití s námi. Já jsem potom zařval Romové za mnou, odstrčil jsem tu gorilu, která byla o 2 metry větší a šel jsem tam tu kytičku položit, bez ohledu na to, kdo tam je nebo není. A řekl jsem čtyři slova Rudé právo to nesprávně citovalo, já jsem řekl něco navíc: Gádžové postavili koncentrační tábor - což potvrdil pan prezident Havel, který řekl: Ano, byli to Češi, kteří to postavili. Gádžové tam povraždili 600 Romů - což je také pravda. Gádžové tam postavili prasečinec. A gádžové tam pokládají věnce. To je výsměch! Výsměch lidskosti, když představitelé těch 700 lidí, kteří tam přišli v dešti, v bahně a ve hnoji stáli od rána od 9 hodin do 12 hodin bez deštníků, bez tribuny, a vydrželi jsme to, a nakonec nám řeknou: Vy tam nesmíte. O tom, že to stojí na nedůstojném místě, není třeba pochybovat. Postavit romský pomník na prasečinci, to je unikum. To je událost. Kdyby ten Městský úřad v Letech nebo Okresní úřad v Písku udělal to, co udělali v Terezíně nebo kdekoli jinde vyhradit obecní pozemek o 20 m² na důstojném místě, na městském hřbitově, tak to mělo ohlas. Kolem toho památníku vysekali trávu a křoví a nahnali tam cikány. A my jsme tam byli ti křováci. My jsme dělali to křoví oficiálnímu protokolu. Já jsem řekl jednu věc. Příště a zástupci vlády, prezident na tyto akce Romů nechodí, protože to zneužívají jen pro sebe. Pro svou popularitu, pro televizi, aby se ukázali na veřejnosti, jací jsou to demokraté. Ti necítí žádnou lítost nad námi. Žádnou lítost. (Na rozdíl od těch Romů, kteří stáli v tom dešti a brečeli.) Ti se chtěli ukázat před televizí, před kamerami.

Stejně jako ve Žďáru nad Sázavou. Tam nikdo nešel upřímné paní Berkiové a jejím dětem nabídnout a poskytnout pomoc. Kromě pana starosty a přednosty okresního úřadu. Nikdo jiný neměl snahu jim pomoci. Tady chci právě veřejně poděkovat panu starostovi města, který je z ODS, přednostovi, který je z ODS, ale jsou to slušní lidé. Jsou to slušní lidé! (Veselost.) To je ten rozdíl. Jsou to slušní lidé a já je uznávám. Byli ochotni a okamžitě reagovali a pomohli těmto lidem, této rodině. Nejenom finančně, ale všemožně jim vyšli vstříc. Na rozdíl od jiných členů ODS, od jiných členů vlády, od členů parlamentu za ODS, kteří absolutně o tuto otázku nemají zájem.

31. o 01 Otázka Josefa Mandíka na ministra vnitra Jana Rumla ve věci hospodaření lesní akciové společnosti Královský Hvozd, a. s. Nýrsko

Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, moje interpelace, tisk 1452 A, byla projednávána na 30. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy, jsem požádal o přerušení projednávání z důvodů probíhajícího vyšetřování Policií České republiky a doplnění odpovědí na základě výsledků vyšetřování. Sněmovna mé žádosti nevyhověla, a proto se obracím na pana ministra Rumla s otázkou, týkající se hospodaření lesní akciové společnosti Královský Hvozd, akciová společnost Nýrsko, která je předmětem vyšetřování Policie České republiky.

Při prodeji manipulačního skladu včetně přidružené dřevařské výroby došlo k porušení zákona, popř. nižších zákonných norem? Jestliže ano, kterých a jaké závěry byly přijaty?

31. o 01 Podnět Vratislava Votavy na ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece ve věci stanovisek opozičních parlamentních stran Spolkové republiky Německo k problematice česko-německých vztahů

Konečně bych měl dotaz a podnět rovněž na pana ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece. Týká se stanovisek opozičních parlamentních stran ve Spolkové republice Německo k problematice česko-německých vztahů.

Vážený pane ministře, rád bych vás požádal o to, aby všem poslancům, alespoň prostřednictvím poslaneckých klubů bylo umožněno seznámit se i s materiály, které k problematice česko-německých vztahů vypracovaly, stanoviska, která vydaly opoziční strany parlamentní ve Spolkovém sněmu. Mám na mysli nejen již zde kolegou Vyvadilem zmíněnou Sociálně demokratickou stranu Německa SPD, ale mám na mysli i stanoviska Zelených, Spojenectví 90 a Strany demokratického socialismu PDS.

Zároveň bych se vás chtěl zeptat na to, jakým způsobem Ministerstvo zahraničních věcí na tato stanoviska reagovalo, zdali vůbec byla nějaká reakce a jaký je jeho názor na tyto aktivity opozičních stran v Německu, které podle mého názoru usilují o skutečně rovnoprávně, skutečně demokratické spravedlivé vyrovnání v rámci česka-německých vztahů.

31. o 02 Podnět Ladislava Bodyho na předsedu vlády Václava Klause ve věci memoranda romských iniciativ v České republice

Kolegyně a kolegové, vážený pane předsedo, pane předsedající, bezprostředně po pohřbu ve Žďáru nad Sázavou se sešli představitelé romských sdružení a organizací celé České republiky, kteří žádají Parlament České republiky o ustavení parlamentní komise, v jejíž působnosti bude možnost kontroly a dohledu nad důsledným vyšetřováním všech trestných činů s rasistickým a fašistickým podtextem. "Žádáme pana poslance Ladislava Bodyho, aby toto memorandum tlumočil předsedovi Poslanecké sněmovny a předsedovi vlády". Jsou zde podepsáni představitelé všech rómských iniciativ v České republice.

Já, pane předsedo Parlamentu a pane předsedo vlády, mám jenom originál, nechám to přepsat na stroji nebo otisknout a osobně vám to zašlu poštou.