Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č.
35/1989 Sb., o jednacím řádu České
národní rady, v platném znění,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Jana Jegly na předsedu vlády
Václava Klause. Interpelace je přílohou tohoto
sněmovního tisku.
Příloha
JUDr. Ing. Jan Jegla | |
poslanec ČMUS | |
Poslanecká sněmovna PČR | |
118 26 Praha, Sněmovní 4 |
Vážený pan | |
Doc. Ing. Václav Klaus, CSc. | |
předseda vlády České republiky |
prostřednictvím
předsedy Poslanecké sněmovny | |
Parlamentu České republiky | |
pana PhDr. Milana Uhdeho | |
Praha |
Praha, 11. května 1995 |
Vážený pane předsedo vlády,
obracím se na Vás v souvislosti s problémy
kolem restituce majetku občanů chorvatské
národnosti. Vzhledem ke komplikovanosti této záležitosti
dovoluji si podat širší historický výklad.
V okrese Břeclav se při hranici s Rakouskem nacházejí
tři obce: Jevišovka (Frelichov), Nový Přerov
(Nuova Prerava) a Dobré Pole (Dobro Polje). Původní
obyvatelé, jejichž předkové přišli
na toto území v průběhu 16. století,
byli převážně chorvatské národnosti.
Prvním poválečným řešením
tzv. chorvatské otázky byla konfiskace majetku podle
dekretu č. 12/45 prezidenta E.Beneše vyhláškou
ONV v Mikulově. Proti tomuto rozhodnutí byla podána
odvolání, ke kterým musela být přiložena
osvědčení o státní a národní
spolehlivosti a osvědčení o československém
státním občanství. Většina
odvolání byla kladně vyřízena.
Těm, kteří uvedená osvědčení
neobdrželi, byla konfiskace potvrzena a převážně
jako jednotlivci nebo deputátní rodiny byli přidělováni
na zemědělské práce, především
na Olomoucko.
Po volbách v roce 1946, kdy v těchto obcích
díky Chorvatům získala nejvíce hlasů
strana lidová (řádově podle obce od
55 do 75 %), zesílil tlak ze strany komunistů na
definitivní vyřešení chorvatské
otázky. Dne 25.2.1948 rozhodla Rada ONV Mikulov o přesídlení
obyvatel chorvatské národnosti z uvedených
obcí a vydala k tornu příslušnou vyhlášku,
proti které ze strany Chorvatů byla opět
podána odvolání k Zemskému národnímu
výboru v Brně. Ten však odvolání
zamítl s poukazem, že obdobné rozhodnutí
je plně v kompetenci akčního ONV v Mikulově.
V průběhu let 1948 až 1950 byli všichni
obyvatelé chorvatské národnosti z těchto
obcí vysídleni, především na
severní Moravu (Opavsko, Bruntálsko, Šumpersko
a Olomoucko). Několik málo jedinců zůstalo
v obcích z důvodu smíšeného manželství,
zaměstnanci ve státní správě
a pro službu v armádě. Po uvolnění
v šedesátých letech se několika rodinám
podařilo vrátit zakoupením nemovitostí.
Po ukončení celé akce bylo v průběhu
padesátých let provedeno majetkoprávní
vyrovnání Ministerstvem vnitra přes ONV Mikulov
se zhruba 95% vysídlených. Výkup zanechaných
nemovitostí a zemědělského inventáře
byl proveden podle zák. č.46/48 Sb. Náhradou
za zanechaný majetek dostávali příděly
v uvedených oblastech, případně finanční
vyrovnání formou vázaného vkladu u
příslušné státní spořitelny.
Dále jim bylo proplaceno nájemné za přísl.
roky.
Jako hlavní důvod odsunu byla uváděna
bezpečnost hranic, což se z dnešního pohledu
jeví jako účelová politická
záminka. Vzhledem k tomu budou z důvodu politické
perzekuce pravděpodobně uznány restituční
nároky odsunutých občanů chorvatské
národnosti. S tím ovšem souvisí otázka,
jakým způsobem bude narovnání provedeno,
neboť uvolněné usedlosti osídlili především
reemigranti z Bulharska, Jugoslavie a Rumunska. V jejich držení
(případně v držení jejich potomků)
se nacházejí dnes nárokované majetky
a nelze je tedy vydat. Finanční náhrada je
velmi problematická, neboť současní
držitelé zakoupili majetky od státu v dobré
vůli.
Vážený pane předsedo vlády, chtěl
bych Vás upozornit, že rozsah restitučních
nároků nemá, podle mého názoru,
v České republice obdoby. Týká se
asi 90 % domů a zemědělské půdy
ve zmíněných třech obcích.
Podle informací z Pozemkového úřadu
v Břeclavi je zde v současné době
zaregistrováno asi 300 žádostí na restituci
majetku občanů chorvatské národnosti.
Upozorňuji i na to, že se jedná o velice citlivý
politický problém, jehož neřešení
už nyní výrazně narušuje vztahy
mezi současnými a bývalými obyvateli
v daném regionu.
Z uvedených důvodů si dovoluji položit
Vám následující otázky:
1. Jsou restituční nároky (s odvoláním
na Zákon o mimosoudních rehabilitacích a
§ 9 Zákona o půdě) občanů
chorvatské národnosti oprávněné?
2. Počítá vláda s tím, že
bude ze státních prostředků poskytnuta
finanční náhrada za nárokované
majetky, které jsou nyní v držení fyzických
osob?
3. Jak bude v případě finančních
náhrad zohledněno majetkoprávní vyrovnání,
které bylo provedeno prostřednictvím ONV
Mikulov v průběhu 50 let?
S úctou