Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Františka Kačenky na ministra dopravy Jana Stráského. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane ministře,

již na 25. schůzi Poslanecké sněmovny PČR při projednávání zákona o drahách jsem kromě jiného vyslovil nesouhlas s tím, že se ke drahám přistupuje jako k předmětu podnikání a privatizace, nikoliv jako k věci veřejného zájmu. Nebylo to politické gesto, ale poznatek vycházející ze zkušeností naších předků, kteří již v roce 1920 dospěli k závěru, že technický, finanční a hospodářský ráz železnic vyžaduje, aby byly spravovány jako veřejný, nikoliv soukromý podnik. Pro správu takovéhoto veřejného podniku byla stanovena jako první zásada, že musí být organizován nikoli jako úřad, nýbrž na podkladě obchodním.

V této souvislosti nemohu jinak, než připomenout slova ministra financí ČSR dr. Engliše, který v rozpočtovém výboru NS v souvislosti s projednáváním zákona o železniční přepravě prohlásil:

"Nezáleží na tom, kdo železnice provozuje, nýbrž jak je provozuje. Musíme trvati na tom, aby železniční podnik, který není pouze podnikem výdělečným, nýbrž je veledůležitým národohospodářským instrumentem, byl spravován tak, aby tyto veřejné interesy byly obhájeny".

S lítostí musím konstatovat, že se dnes zkušenostmi našich předchůdců neřídíme a v rozporu s veřejným zájmem se připravuje rozdělení drah na část zabývající se přepravou osob a část zabývající se přepravou zboží. Rozdělením totiž vzniknou dva nerovné subjekty, z nichž první bude muset být dotován vysokými částkami a druhý si bude rozdělovat zisk.

Postup poslanců PS PČR, kteří bez znalosti věci upřednostnili zájmy soukromé před zájmy veřejnými,není ničím omluvitelný. Je to o to závažnější, že veřejný zájem nemohou chránit ani vyšší územní samosprávné celky, a to z toho důvodu, že dosud nebyly vytvořeny. Nemohou je však chránit ani nižší státní orgány, např. okresní úřady, nebo samosprávy obecní, protože ministerstvo neuznalo ani za vhodné seznámit je s privatizačním záměrem, podle kterého má do soukromých rukou přejít cca 1/3 našich drah. Tento svůj dluh by mělo urychleně splatit. Aby nedošlo k nenapravitelným chybám, vlastní privatizace jednotlivých drah by měla proběhnout až na základě kladného vyjádření zainteresovaných okresních úřadů a obecních samospráv.

Stát by si rovněž měl ve svých rukách ponechat nástroj, jak v budoucnu reagovat na změněné dopravní podmínky. Vždyť během necelého století se u nás změnily hlavní dopravní směry 4x. Za Rakouska - Uherska vedly ze severovýchodu na jihozápad, za 1. republiky z jihovýchodu na severozápad, za ČSSR ze západu na východ a dnes je upřednostňován směr severozápad - jihovýchod. Z toho vyplývá, že v různých dobách se měnil význam jednotlivých tratí. Jako příklad lze uvést trať Opava - Ratiboř - Berlin. Dříve bylo po ní možné dojet do Berlína za 4 hodiny, dnes je považována za místní a končí na naši hranici. Tento stav se však může brzy změnit.

Způsobů, kterými by měl stát mít možnost reagovat na změněné dopravní podmínky je několik. Jen namátkou uvedu dva příklady: Může si ponechat část akcií privatizovaných tratí, nebo tratě privatizovat bez pozemků. Pozemky může stát majitelům pronajímat za symbolickou cenu a na dlouhé časové období.

Vážený pane ministře,

v souvislosti s předloženou interpelací se na Vás obracím s následujícími otázkami:

1) Jakým způsobem bude Vámi řízené ministerstvo hájit veřejné zájmy a zájmy státu při restrukturalizaci a privatizaci Českých drah?

2) Kdy budou zainteresované státní orgány a orgány obecní samosprávy seznámeny s privatizačním záměrem a zda ministerstvo bude při privatizaci přihlížet k jejich stanoviskům?

S úctou