Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č.
35/1989 Sb., o jednacím řádu České
národní rady, v platném znění,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Františka Kačenky na ministra
práce a sociálních věcí Jindřicha
Vodičku, ministra vnitra Jana Rumla a místopředsedu
vlády a ministra financí Ivana Kočárníka.
Interpelace je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
|
Vážení páni ministři,
je obecně známo, takovéto skutečnosti
nebo tvrzení není nutné prokazovat, že
za dobu své existence prošlo společenství
lidí dvěmi základními fázemi
vývoje, které právní teorie označuje
jako období před vznikem s tátu a období
po vzniku státu. Pro první období je charakteristické,
že každý sám je nositelem všech "práv
a povinností" a na každém jedinci nebo
skupině jedinců záleží, zda rod
či kmen, jehož jsou příslušníky,
přežije. Pro státní období je
naopak charakteristické, že občané delegují
na stát a jeho orgány některá svá
práva a povinnosti, protože tak mohou být lépe
uspokojeny jejich potřeby a zájmy. Na straně
druhé jim však vzniká povinnost podílet
se prostřednictvím daní a poplatků
na úhradě nákladů vzniklých
v souvislosti s činností státu a jeho orgánů.
Občané mohou na stát delegovat svá
práva a povinnosti dvěmi základními
způsoby - přímo nebo prostřednictvím
svých zástupců v zákonodárném
sboru. V našich podmínkách dáváme
přednost způsobu druhému, pro nějž
je charakteristické, že vztahy mezi občanem
a státem jsou vymezovány právním institutem,
který nazýváme zákon. Proto také
jen zákon může stanovit postavení a
působnost jednotlivých ministerstev a správních
úřadů.
V době nedávno minulé jsme byli u nás
svědky degradace základních principů
demokracie, kdy právo bylo vydáváno za "vůli
vládnoucí třídy povýšenou
na zákon" a stát za "nástroj, kterým
má být vůle vládnoucí třídy
prosazena". Naši občané však v listopadu
1989 tyto názory odmítli a vyslovili se pro skutečnou
nikoliv jen deklarovanou demokracii. Záleží
na každém z nás, aby se minulé pořádky
nemohly, <vrátit, aby právo opět nebylo,
nyní pro změnu, "vůlí představitelů
vládnoucí koalice povýšené na
zákon".
Co bylo výše řečeno obecně, platí
i pro jednotlivé dílčí úseky
práva. Mé obavy, zda vývoj v České
republice v oblasti práva nejde opět nesprávným
směrem, vyvrátil předseda vlády Václav
Klaus, když v odpovědi na moji interpelaci týkající
se návrhu organizačního zabezpečení
výplaty dávek státní sociální
podpory uvedl, že přijetí návrhu zákona
o státní sociální podpoře,
návrhu zákona, kterým se bude měnit
a doplňovat zákon o okresních úřadech
i změny údajů závazných výdajů
kapitol státního rozpočtu jsou plně
v rukách Parlamentu České republiky. Je proto
udivující, že ač dosud žádný
z výše uvedených zákonů nebyl
přijat, změněn či doplněn,
vámi řízená ministerstva již
některé předpokládané úkoly
realizují v praxi.
Vážení páni ministři,
dovoluji si vám proto v této souvislosti položit
následující otázky:
Otázky určené pro ministra Jindřicha
Vodičku:
1) Byl výběr dodavatele výpočetní
techniky a zpracovatele programového vybavení potřebného
pro výplatu dávek státní sociální
podpory proveden v souladu s platnými zákony včetně
zákona, kterým se upravuje zadávání
veřejných zakázek
2) Z jakých prostředků bude uhrazena částka
cca 800 mil.Kč, kterou Ministerstvo práce a sociálních
věcí musí zaplatit za dodávky a práce
provedené podle add. 1), když ve schváleném
státním rozpočtu na rok 1995 s těmito
prostředky není počítáno?
Otázka určená pro ministra Jana Rumla:
Výplata dávek státní sociální
podpory podle platné právní úpravy
okresním úřadům nepřísluší.
Na základě jakého zákona a proč
jsou na okresní úřady přijímáni
noví pracovníci do pracovního poměru
pro tento účel?
Otázka určená pro místopředsedu
vlády a ministra Ivana Kočárníka:
Z jakých prostředků a proč jsou poskytovány
okresním úřadům účelově
vázané finanční prostředky
s určením pro zabezpečení výplaty
dávek státní sociální podpory,
když Parlament dosud o způsobu výplaty dávek
nerozhodl, ani přidělení takovýchto
prostředků neschválil?