Zvláštní část:
K § 1
V dlouhé historii označování výrobků a služeb se právní pojem ochranné známky jako státem registrované značky vymezil vůči ostatním značkám užívaným pro výrobu a obchod poměrně úzce. Je to dáno především tím, že u ochranných známek je počítáno s dlouhodobým užíváním, kdežto u většiny ostatních značek, které nejsou například vázány na zboží a jsou jen symbolem sezónních akcí, krátkodobých výstav nebo propagačního působení, se počítá s poměrně krátkou životností. Tato skutečnost má zejména význam pro legální rozsah znaků, jimiž má být ochranná známka tvořena. Zákon tyto znaky vymezí v souladu se Směrnicí Rady Evropských společenství č. 89/104 ze dne 21. 12. 1988, ke sblížení zákonů členských zemí Evropských společenství vztahujících se k ochranným známkám, a s přihlédnutím k Nařízení Rady Evropských společenství o známce společenství. Odtud pak bude lze rozlišit ochranné známky slovní, obrazové, prostorové a popřípadě kombinované z těchto znaků, t.j. za ochranné známky budou považovány pouze značky vnímatelné zrakem. V souladu s výsledky harmonizačních prací proto návrh zákona nepředpokládá chránit označení zvuková či čichová. Elementární podmínkou takového označení je jeho rozlišovací způsobilost, tj. schopnost rozlišit zboží jednoho podnikatele od zboží téhož druhu uváděného na trh podnikatelem jiným.
Esenciální formální podmínkou, aby označení spadalo pod legální definici ochranné známky, je jeho zapsání do státního rejstříku ochranných známek. Tím se nejvýrazněji odlišuje od značek jiných, z průmyslověprávního hlediska označení nechráněných.
Věcná příslušnost Úřadu průmyslového vlastnictví k vedení rejstříku ochranných známek vyplývá jednak ze zákona č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, a jednak z článku 12 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví / vyhláška ministra zahraničních věcí Československé socialistické republiky č. 64/1975 Sb., o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6.listopadu 1925, v Londýně dne 2.června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb./.
K § 2
Legální pojem ochranné známky, jak je u předmětů průmyslového vlastnictví obvyklé, bude v zákoně vymezen i tzv. výlukami ze zápisné způsobilosti. Stávající rozdělení na označení, která nemohou být ochrannou známkou, obsažené v § 3 zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, a relativních pozastavovacích důvodů nezápisu označení do rejstříku obsažených v § 4 téhož zákona, je dělením umělým, které navíc nekoresponduje s obdobným dělením těchto pozastavovacích důvodů v zahraničních právních normách, které důsledně rozlišují i ve známkovém právu dělení práva veřejného a práva soukromého. Absolutními překážkami zápisné způsobilosti jsou ty, které vznáší ex offo Úřad a které mají veřejnoprávní povahu. Relativními jsou pak překážky plynoucí ze starších práv třetích osob, které mají především povahu soukromoprávní. Vymezení ochranné známky bude proto koncipováno způsobem ve světové praxi obvyklým, rozlišujícím veřejnoprávní a soukromoprávní rozdělení právní sféry.
Vyloučena ze zápisu do rejstříku ochranných známek především nadále budou označení nedistinktivní a popisná (SERVIS, PRIMA), označení deceptivní (klamavá), označení geografická (BOHEMIA) a další uvedená v § 2, jehož znění odpovídá současnému stavu výluk v evropské známkové praxi. Oproti dosavadnímu stavu bude klamavost známky posuzována přísněji. Za klamavá budou prohlášena i ta označení, která mohou spotřebitele uvést v omyl, že stále jde o zboží pocházející např. z podniku původního majitele ochranné známky, která byla časem opuštěna.
Označením, které je sice obecně nezpůsobilé zápisu (např. shluk čísel nebo písmen), avšak získalo rozlišovací způsobilost pro zboží určitého podnikatele, se rozumí označení, které se již vžilo. Např. u označení "4711" nebo "LIBRA", u nichž přihlašovatel dlouhodobým užíváním prokázal, že se ve spotřebitelské veřejnosti pro určité výrobky vžilo. Jedná-li se o takovou vadu přihlášky, že přihlášené označení je vyloučeno ze zápisu pouze podmínečně, může přihlašovatel prokázat, že dlouhodobým užíváním v obchodním styku se přihlášené označení stalo příznačným pro jeho výrobky či služby. Rozlišovací způsobilost (vžitost) označení pro výrobky prokazuje přihlašovatel zejména propagačními materiály, katalogy zboží, fakturami apod. Dlouhodobost užívání bude posuzována s ohledem na vznik nových podnikatelských subjektů v důsledku ekonomických změn, ke kterým v současnosti dochází.
Důkazní břemeno v takovém případě bude mít ovšem nadále přihlašovatel ochranné známky.
Označeními, jejichž užívání by bylo v rozporu se závazky z mezinárodních smluv, jsou zejména označení zmiňovaná v čl. 6ter Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, tj. zejména erby, vlajky a jiné znaky státní svrchovanosti unijních zemí, popřípadě mezinárodních mezivládních organizací, úřední kontrolní a záruční značky a puncovní značky apod.
K § 3
Součástí pozastavovacích důvodů pro zápis označení do rejstříku ochranných známek budou i označení totožná s ochrannou známkou nebo její přihláškou, zapsanou nebo podanou pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby. I když tento pozastavovací důvod je zpravidla zařazován do relativních překážek zápisné způsobilosti, současný stav úředního průzkumu v České republice takový postup umožňuje a řadí Českou republiku mezi země s vyspělým známkoprávním průzkumem ex offo, což z hlediska mezinárodních zápisů ochranných známek znamená nemalý finanční přínos.
Vyloučena ze zápisu budou rovněž taková označení, která obsahují prvek známky již zapsané či přihlášené s dřívějším právem přednosti, jestliže tento prvek je ve známce natolik dominantní, že by zápisem takovéhoto označení došlo k rozmělnění známkové ochrany.
Návrh zákona zachovává dvouletou karenční lhůtu, avšak omezuje její použití pouze na případy, kdy k zániku ochranné známky došlo jejím neobnovením. V ostatních případech, jako je vzdání se známky, ztráta právní subjektivity majitele ochranné známky a výmaz ochranné známky úředním výrokem, karenční lhůta neběží.
K § 4 a 5
Podání přihlášky ochranné známky u Úřadu je právním úkonem, jímž se řízení o jejím zápisu zahajuje.
Od přihlašovatele ochranné známky zákon vyžaduje, aby měl právní subjektivitu a měl oprávnění k podnikatelské činnosti.
Základním problémem získání práv k ochranné známce podle dosud platné úpravy je požadavek na prokázání t.zv. kvalifikované subjektivity přihlašovatele a majitele ochranné známky. V známkoprávním řízení se totiž dosud přezkoumává, zda přihlašovatel má hospodářskou činnost, tj. výrobu či poskytování služeb, které má ochranná známka chránit, povolenou. V souladu s právem Evropských společenství a s výsledky harmonizačních prací známkového práva v rámci Světové organizace duševního vlastnictví nebudou se napříště obligatorně vyžadovat doklady o kvalifikované subjektivitě přihlašovatele (např. doklad o tom, že přihlašovatel vykonává podnikatelskou činnost odpovídající výrobkům nebo službám uvedeným v přihlášce).
Nově bude zavedena povinnost uvádět třídu výrobku či služby, pro který má být ochranná známka zapsána. Třídy výrobků a služeb jsou součástí právního řádu, neboť byly vyhlášeny vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 118/1979 Sb., o Niceské dohodě o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, revidované ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Ženevě dne 13. května 1977.
K § 6
Právo přednosti je základním právem spojeným s ochranou průmyslového vlastnictví. Právo přednosti založené podáním přihlášky ochranné známky spočívá v tom, že okamžikem jejího podání u zápisného úřadu má přihlašovatel prioritu před každým, kdo by podal později přihlášku stejné nebo podobné ochranné známky pro shodné nebo podobné výrobky. Právo přednosti z dříve podané přihlášky téže ochranné známky u zápisného úřadu jiného státu může být rovněž uznáno na základě mezinárodní smlouvy.
Úprava práva přednosti vyplývá z členství České republiky v Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví.
K § 7
Omezení možnosti rozšířit seznam výrobků, pro které je ochranná známka přihlášena, nebere podnikateli možnost podat si novou přihlášku identické ochranné známky s vymezením dalších výrobků či služeb, pro které má zájem ochrannou známku používat. V tomto případě však riskuje pouze tu skutečnost, že ochrannou známku pro tytéž výrobky či služby má již přihlášenou jiný podnikatel, přičemž jeho přihláška má dřívější právo přednosti.
Nově, v souladu se stavem prací nad harmonizací známkového práva, se umožňuje přihlašovateli rozdělit přihlášku ochranné známky, a to kdykoli do zápisu ochranné známky do rejstříku. Tento institut umožňuje přihlašovateli, aby ta část přihlášky ochranné známky, která nebyla napadená námitkami podle § 9 zákona, byla zapsána okamžitě, zatímco o dalších částech bude probíhat námitkové řízení.
K § 8
Cílem průzkumu prováděného z moci úřední je zjistit, zda přihláška ochranné známky splňuje požadované náležitosti, zda přihlášené označení je způsobilé zápisu, popřípadě zda neporušuje práva třetích osob ke shodným ochranným známkám s dřívějším právem přednosti, zapsaným pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby. V souladu s výsledkem tohoto průzkumu je pak řízení o přihlášce ochranné známky zastaveno v případě, že přihláška vykazuje vady takového druhu či rozsahu, že o ní nemůže být řízení provedeno. Je-li předmětem přihlášky takové označení, které ze zákona nemůže být zapsáno jako ochranná známka, výsledkem řízení o přihlášce bude její zamítnutí. Průzkum na věcnou způsobilost označení stát se zapsanou ochrannou známkou je znakem vyspělosti známkoprávního řízení prováděného Úřadem a řadí Českou republiku mezi země s vysokou úrovní a tradicí ve věcném průzkumu přihlášek ochranných známek.
V průběhu řízení před vydáním rozhodnutí, v jehož důsledku nedojde k zápisu ochranné známky do rejstříku, umožní Úřad přihlašovateli vyjádřit se ke zjištěním, na jejichž základě by mělo dojít k zastavení řízení či k zamítnutí jeho přihlášky ochranné známky. Formální nedostatky přihlášky ochranné známky může přihlašovatel odstranit a řízení o přihlášce bude zastaveno, jen neodstraní-li přihlašovatel vytčené nedostatky ve stanovené lhůtě. Rozhodnutí o zastavení řízení nebrání přihlašovateli, aby podal novou přihlášku ochranné známky.
Ustanovení upravující zastavení řízení o přihlášce ochranné známky v případě nesplnění formálních požadavků, jakož i ustanovení o zamítnutí přihlášky, vychází z platné právní úpravy, která se v praxi osvědčila.
K § 9
Zákon v souladu s tendencemi známkoprávní ochrany v evropských zemích a zejména pak v souladu se Směrnicí Rady ES ze dne 21. 12. 1988, ke sblížení zákonů členských zemí EHS vztahujících se k ochranným známkám, vytváří prostor pro ochranu práv třetích osob, s jejichž zájmy by se mohl zápis ochranné známky do rejstříku křížit. Zavedení námitkového řízení je zásadním průlomem do dosavadního stavu. Tímto námitkovým řízením není odstraněn věcný průzkum na absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti, ale sleduje se jím naopak zvýšení právní jistoty přihlašovatelů, že jejich označení nebudou následně vymazána.
Osoba, která uplatnila námitky, se při splnění zákonných podmínek stává účastníkem řízení o přihlášce ochranné známky. V zájmu neprodlužovat řízení o přihlášce ochranné známky zákon jednak přesně vymezí subjekty oprávněné námitky podat, jednak vymezí důvody, které k podání námitek mohou vést. Lhůta pro podání námitek je zákonem stanovena a není restituovatelná.
Nově bude zabezpečena ochrana práv držitele shodného nebo zaměnitelného nezapsaného označení, které před podáním přihlášky ochranné známky získalo rozlišovací způsobilost pro výrobky či služby tohoto držitele v České republice; jeho práva nebyla v současné době zabezpečena. Nově bude rovněž vytvořen prostor pro ochranu starších známek, které se ve smyslu čl. 6bis odst. 1 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, staly v České republice notoricky známými pro svého majitele a jeho výrobky. Tyto všeobecně známé známky jsou pro totožné nebo obdobné zboží či služby natolik vžité, že mají rozlišovací schopnosti i v těch případech, kdy nejsou zapsány ve státem vedeném rejstříku. Podle citovaného článku se členské státy zavázaly poskytnout těmto známkám ochranu v rozsahu, že ochranné známky s pozdějším právem přednosti s nimi kolidující vyloučí ze zápisu, popřípadě jejich zápis zruší, a zakáží jejich užívání.
K § 10 a 11
Tento institut je jedním ze způsobů, kterým státy Evropské unie preventivně zabezpečují ochranu práv třetích osob, která by mohla být dotčena zápisem ochranné známky do rejstříku. V zájmu zajištění rychlého projednání námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku navrhuje se toto řízení koncentrovat, přičemž řízení o námitkách proběhne jen v případě, že přihlašovatel ochranné známky podá k uplatněným námitkám negativní vyjádření.
Oproti dosavadnímu stavu postavení třetích osob bude lepší z toho důvodu, že zákon upraví právo domáhat se ve správním řízení ochrany těch práv, která by se zapsanou ochrannou známkou mohla kolidovat.
Vadou námitek může být například neprokázání získání rozlišovací způsobilosti nezapsaného označení, neprokázání rozhodnutí rejstříkového soudu apod.
S ohledem na okolnost, že řízení o přihlášce ochranné známky je zcela v dispozici jejího přihlašovatele, zákon v zájmu ekonomiky řízení konstruuje právní domněnku, že nevyjádří-li se přihlašovatel k námitkám proti zápisu jím přihlášené ochranné známky do rejstříku, uznává námitky za oprávněné a svou přihlášku bere zpět. Důvodem pro tuto úpravu je požadavek na racionální průběh řízení.
Zápis ochranné známky do rejstříku nelze pokládat za rem iudicatam, a proto v případě vyčerpání možností daných správním řádem v řízení námitkovém bude další uplatnění práva třetích osob umožněno výmazem ochranné známky již zapsané.
K § 12
Ve věci ochranných známek plní Úřad průmyslového vlastnictví úlohu registračního místa. Právotvornou skutečností, která vede ke vzniku práv majitele ochranné známky, je zápis ochranné známky do rejstříku vedeného Úřadem, který je jediným přihlašovacím a registračním místem v České republice pro jednotlivé předměty průmyslových práv. Rozhodnutí o zápisu ochranné známky do rejstříku proto není vydáváno formou individuálního správního aktu, který by měl náležitosti podle ustanovení § 47 správního řádu, ale je výsledkem řízení probíhajícího u registračního místa, v němž jsou zváženy všechny okolnosti.
O zápisu ochranné známky bude Úřad v souladu s praxí, která se již osvědčila, přihlašovatele pouze informovat. Třetí osoby se o zápisu ochranné známky do rejstříku ochranných známek dovědí z Věstníku Úřadu, který je oficiálním publikačním prostředkem pro zveřejňování těch individuálních rozhodnutí, která zakládají, mění či ruší ochranu předmětů průmyslového vlastnictví.
Na základě zpoplatněné žádosti však majitel ochranné známky obdrží osvědčení vždy, bude-li je potřebovat k prokázání rozsahu svých práv pro případné soudní jednání, jednání s celními úřady apod. Osvědčení má charakter veřejné listiny a majitel ochranné známky jím prokazuje svá práva.
K § 13 a 14
Práva majitele ochranné známky jsou v návrhu zákona vymezena jednak pozitivně, výčtem činností, ke kterým je oprávněn pouze majitel ochranné známky, a jednak negativně, tj. výčtem činností, které je majitel ochranné známky oprávněn ze zákona zakázat všem třetím osobám.
Základní účinek zápisu ochranné známky do rejstříku spočívá ve výlučném právu majitele ochranné známky označovat své výrobky nebo služby touto ochrannou známkou a tak odlišit svou produkci na trhu od stejných nebo podobných výrobků nebo služeb jiných výrobců či poskytovatelů služeb.
Užíváním ochranné známky se rozumí jednak přímé označování výrobků nebo jejich obalů ochrannou známkou, u služeb poskytování služeb pod touto ochrannou známkou, jednak užívání ochranné známky ve spojení s těmito výrobky a službami, tzn. v reklamě, dokladech o výrobcích či službách, v obchodní korespondenci apod.
Ustanovení týkající se práv na uvedení informace proti vydavateli periodické či neperiodické publikace (katalogů, reklamních publikací apod.) umožňuje majiteli ochranné známky bránit se zdruhovění ochranné známky. Ke zdruhovění ochranné známky dochází tím, že je soustavně po delší dobu užívána různými výrobci i jinými osobami v souvislosti s určitým druhem výrobků, až se postupně stane synonymem pro toto zboží a ztrácí svou rozlišovací schopnost. Zákon umožní výmaz zdruhovělých ochranných známek z rejstříku.
Právo na informaci o původu výrobku umožní majiteli ochranné známky zjistit porušovatele jeho práv z ochranné známky a ustanovení o nepropuštění výrobků celnicí umožní majiteli ochranné známky zabránit poškození jeho obchodních zájmů tím, že by byly do oběhu propuštěny výrobky s označením narušujícím jeho práva k ochranné známce. Toto ustanovení je převzato z dosavadní právní úpravy a jeho aplikace nečiní v praxi žádné problémy.
Posledně zmíněná práva majitele ochranné známky výrazně posilují jeho postavení a plně odpovídají aktuálním mezinárodním aktivitám v boji proti padělání zboží. Navrhované celní opatření pak zejména koresponduje s Nařízením Rady Evropských společenství č. 3842/86 ze dne 1.prosince 1986 o opatřeních k zákazu volného obchodu padělaným zbožím, které vstoupilo v platnost 1. ledna 1988. Právo na informaci o původu výrobků však nelze uplatnit vůči spotřebiteli výrobku, nýbrž pouze proti podnikateli, jehož podnikatelská činnost se výrobku nějakým způsobem dotýká.
K § 15
Základním právem majitele ochranné známky je domáhat se zákazu rušebního jednání, tj. takového jednání, které nedovoleným způsobem zasahuje do jeho práv. S ohledem na skutečnost, že k takovémuto rušebnímu jednání dochází uváděním vadně značeného zboží na trh, zákon výslovně umožní požadovat stažení zboží, či dokladů je provázejících, z oběhu.
V souladu s čl. 16 odst. 3 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví včetně obchodu padělaným zbožím, která je součástí Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), může výše uvedená práva uplatnit majitel tzv. všeobecně známé známky bez ohledu na druh zboží či služby jež je se známkou uváděné na trh. Důvodem této úpravy je ochrana spotřebitele, který určitou všeobecně známou známku spojuje s určitým výrobcem, a proto použití této známky na zboží jiném by mohlo vést k omylu o provenienci zboží.
Právo na náhradu škody a stanovení jeho rozsahu odpovídá obdobným právům na ochranu jiných předmětů průmyslového vlastnictví. Majitel ochranné známky tedy nadále bude moci kromě negatorní žaloby na ochranu svých práv proti porušiteli požadovat rovněž náhradu škody a navíc i přiměřené zadostiučinění. Zejména toto poslední bude přicházet v úvahu v těch případech, kdy poškozením známkových práv dojde ke ztrátě goodwillu podnikatele. Jednotlivé nároky z titulu porušení ochranné známky jsou samostatné a neuplatnění některého z nich nemůže být na překážku uplatnění jiného. Není vyloučena úprava ze smlouvy, podle níž právo na náhradu škody může kromě majitele ochranné známky uplatnit rovněž licenciát.
Příslušným soudem je podle ustanovení § 9a o.s.ř. obchodní senát krajského soudu.
K § 16 a 17
Práva majitele ochranné známky nemohou být vykonávána absolutně, nýbrž majitel ochranné známky je nucen strpět taková jednání, která sice obecně mohou být charakterizována jako porušení práv majitele ochranné známky, avšak s ohledem na osobu jednajícího, popřípadě s ohledem na to, jakým způsobem k němu dochází, nemá toto jednání charakter porušení práv majitele ochranné známky. Kromě toho, že majitel ochranné známky nemůže jinému podnikateli zakázat používat údaje, které jsou shodné, zaměnitelné či jen částečně shodné se zapsanou ochrannou známkou, jedná-li se o jméno podnikatele nebo označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, času výroby výrobku nebo poskytnutí služby, nelze jinému podnikateli znemožnit použití i zapsané ochranné známky při označování použití výrobků (jako jsou např. náhradní díly) popřípadě účelu poskytnutí služby (např. značkové opravny). Uvedená omezení rovněž odpovídají současnému právu zemí Evropských společenství.
Zákon upraví rovněž tzv. vyčerpání práv, podle něhož majitel ochranné známky nemůže zabránit třetím osobám v užívání své ochranné známky ve vztahu k výrobkům, které se svou ochrannou známkou sám uvedl na trh.
K § 18 - § 21
Rozvoj specializace výroby a z toho vyplývající vztahy kooperace mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty vyžadují, aby právo k označování výrobků shodnou ochrannou známkou měly i jiné subjekty, než jen majitel ochranné známky. Na rozdíl od kolektivní ochranné známky, kde subjekt vlastnictví k ochranné známce bude dán smlouvou, je u individuální ochranné známky majitel znám z úředního výroku. Tento majitel je oprávněn ke všem úkonům týkajícím se ochranné známky s tím, že určitému subjektu, který splní zákonem požadované předpoklady, bude na základě licenční smlouvy umožněno, aby své výrobky či služby označoval touto ochrannou známkou. Poskytnutím licence na základě licenční smlouvy dává majitel ochranné známky souhlas k jejímu užívání jiné osobě, která je rovněž způsobilá být majitelem ochranné známky ve smyslu kriterií stanovených tímto zákonem. Právní režim licenčních smluv v oblasti průmyslového vlastnictví se řídí obchodním zákoníkem. Smlouva zpravidla obsahuje podmínky licence (úplatu za užívání ochranné známky, rozsah užívání pro všechny chráněné výrobky či služby nebo jen pro jejich část, povinnost licenciáta dodržovat jakost výrobků nebo poskytovaných služeb, postup v případě porušení práv k ochranné známce a pod.). Užívání ochranné známky licenciátem na základě registrované licenční smlouvy se považuje za rovnocenné užívání ochranné známky přímo majitelem.
Převoditelnost práv k ochranné známce umožňuje, aby práva k zapsané ochranné známce nezanikla v případě změn u podnikatelských subjektů, jako je slučování či rozdělování podniků, změny v podnikatelském subjektu v důsledku privatizace či prodeje podniku. Zásada upravuje tzv. volný převod práva bez nutnosti převádět se známkou i obchodní podstatu podniku. Převádí-li se však podnik jako celek (např. při fúzi), přechází s ním i právo k ochranné známce na nového majitele.
V souladu s evropskou praxí zavádí se možnost změny majitele ochranné známky nikoli smluvní cestou, ale soudním výrokem, a to v případech, že zástupce majitele ochranné známky zapsané v některém ze států Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví zneužije svých znalostí známkoprávní politiky tohoto majitele ochranné známky, která zpravidla má dobré jméno, a stavu trhu v České republice, a přihlásí si takovouto ochrannou známku na své jméno. Doposud by bylo pouze možné takovouto ochrannou známku zrušit z důvodu klamavosti. Oprávněný majitel ochranné známky však na výmazu ochranné známky nemusí mít zájem a - naopak - má zpravidla zájem, aby známka zůstala platnou, avšak s tím, aby jediným jejím uživatelem byl nadále on sám. Toto ustanovení je zakotveno v čl. 6 septies Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a je převzato z Nařízení Rady Evropských společenství o známce společenství a je známo v celé řadě národních právních předpisů v oblasti ochranných známek.
Navrhuje se nová úprava, podle níž ochranná známka může být předmětem práva zástavního s tím, že vznik a zánik zástavního práva bude se spravovat obecnými ustanoveními občanského práva. Toto ustanovení se v praxi ukazuje být žádoucí a jeho úprava byla převzata z některých novějších evropských zákonů o ochranných známkách.
Všechny změny v osobě majitele ochranné známky, popřípadě rozšíření okruhu subjektů, kteří jsou ochrannou známkou oprávnění označovat své výrobky či poskytované služby, nabývají vůči třetím osobám účinnosti zápisem do rejstříku.
K § 22
Přesto, že majitel ochranné známky již nebude podle nového zákona omezen ve svých dispozicích s ochrannou známkou předběžným souhlasem Úřadu, jak je tomu podle platného zákona č. 174/1988 Sb., nelze mu umožnit, aby svévolně pozměňoval znění či vzhled ochranné známky, neboť tím by mohlo dojít k obcházení známkového zákona. Úprava přihlášeného označení, popřípadě zapsané ochranné známky, bude proto možná jen v případě, že je třeba, aby údaj v ochranné známce souhlasil se skutečným stavem a byla tak zachována žádoucí spojitost mezi názvem a sídlem, popřípadě místem podnikání nebo jménem, příjmením a místem trvalého pobytu přihlašovatele či majitele ochranné známky. Z tohoto důvodu úprava ochranné známky, která má sama o sobě vypovídací schopnost, bude podléhat schválení Úřadu, který bude zejména sledovat, aby úpravou údajů uvedených v ochranné známce nebyla porušena známková práva třetích osob a aby úpravou nebyl pozměněn celkový charakter ochranné známky. Z uvedeného vyplývá, že v případech, kdy ochrannou známku tvoří výhradně název nebo jméno přihlašovatele nebo majitele ochranné známky, Úřad její změnu nepovolí.
K § 23
Ustanovení o ochranné době je převzato z dosud platných předpisů o ochranných známkách. Tato délka ochrany je pravidlem i ve všech evropských zemích.
Při tzv. obnově zápisu podrobí Úřad žádost pouze formálnímu průzkumu, tj. bude zjišťovat, zda jsou splněny náležitosti žádosti o prodloužení ochranné doby a nikoliv, zda je známka způsobilá k zápisu.
Poshovovací lhůta, v níž bude možné požádat o obnovu zápisu ochranné známky ještě po uplynutí ochranné doby, je rovněž převzata z dosavadní právní úpravy. Stejně je stanovena ve většině evropských států a v Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek.
K § 24
Zákon převezme i pro vztahy z ochranných známek osvědčenou úpravu zániku práv, známou i u jiných předmětů průmyslového vlastnictví. S výjimkou výmazu ochranné známky z důvodu, že známka byla zapsána v rozporu se skutečnostmi uvedenými v § 2 a 3, zánik práv působí od doby, kdy nastala skutečnost, jež zánik způsobila. K zániku práva dojde přímo ze zákona, aniž by bylo potřeba zvláštního úředního výroku. Zákon však bude bránit práva třetích osob, jestliže by jednostranným úkonem majitele ochranné známky mohla být zasažena jejich práva, založená například licenční smlouvou, smlouvou o zřízení zástavního práva, popřípadě jestliže je známka součástí konkursní podstaty apod.
Zákon upraví rovněž dva nové důvody pro zánik ochranné známky, a to formou sankce za nedodržení povinností k vyznačení změn v rejstříku stanovených tímto zákonem.
K § 25 a 26
Návrh zákonné úpravy umožní všem třetím osobám, s jejichž zákonem chráněnými zájmy by se zápis a užívání ochranné známky mohly dostat do kolize, aby již v řízení o přihlášce uplatnily své námitky a zabránily tak zápisu ochranné známky do rejstříku. Neučiní-li tak během řízení o přihlášce ve stanovené lhůtě po uveřejnění přihlášky, umožní zákon některým oprávněným osobám k zajištění ochrany jejich dotčených práv, aby se domáhaly výmazu zapsané ochranné známky z rejstříku.
Vzhledem k tomu, že právo majitele zapsané ochranné známky je právem silnějším, než je právo držitele nezapsaného označení, bude moci držitel nezapsaného označení pouze uplatnit námitky proti zápisu, avšak nebude moci žádat výmaz již zapsané ochranné známky. To však neplatí pro všeobecně známou známku, která je chráněna mezinárodní smlouvou ( čl. 6bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví) včetně jejího širšího pojetí, jak je vyžadována v článku 16 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, která je součástí Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). V souladu s praxí, jak je obecně přijata v evropských zemích, se navrhuje úprava, podle níž se známka nestává všobecně známou výrokem správního orgánu, jak tomu bylo doposud u proslulých známek podle zákona č. 174/1988 Sb., ale ochrany lze dosáhnout výrokem soudu ve sporu z nekalé soutěže. Majitel takové známky, o níž soud rozhodl, že její užívání v souvislosti s jinými výrobky či službami, než s těmi, které jejímu majiteli získaly goodwill, je s to přinést i jinému soutěžiteli prospěch, kterého by jinak nedosáhl, bude pak oprávněn požádat Úřad o výmaz všech jiných shodných či zaměnitelných ochranných známek, a to bez ohledu na seznam výrobků či služeb, pro které jsou jednotlivé ochranné známky zapsány.
V řízení o výmazu ochranné známky z rejstříku bude možné uplatnit rovněž tzv. námitku zdruhovění ochranné známky, jestliže ochranná známka neplní svou rozlišovací funkci, neboť je po dlouhou dobu užívána různými výrobci k označení určitého druhu výrobku. V případě, že ochranná známka zasahuje do osobnostních práv třetích osob, bude výmaz ochranné známky proveden na základě výroku příslušného soudu.
V zájmu zabezpečení právní jistoty majitelů zapsaných ochranných známek bude právo napadnout známku časově omezeno, neboť v průběhu času se ochranná známka stává pro svého majitele zavedenou a informuje zákazníka o původu a kvalitě zboží či služby. Lhůta od zápisu ochranné známky, v níž bude možné zápis napadnout, bude stanovena v souladu se Směrnicí ke sblížení zákonů o ochranných známkách členských států Evropských společenství. Tato úprava se však netýká výmazu ochranných známek, které jsou v kolizi s mimořádně známými známkami.
K § 27 - 34
Institut kolektivní ochranné známky byl do právního řádu České republiky zaveden dosud platným zákonem o ochranných známkách. Jeho účelem bylo zabezpečit výrobním či hospodářským seskupením možnost společného označování výrobků či služeb. Přesto, že došlo v důsledku odstátnění výrobních prostředků ke zrušení původních výrobních hospodářských jednotek, nově navrhovaná úprava si klade za cíl umožnit zájmovým sdružením podnikatelů, která se vytvoří za účelem společného označování výrobků nebo služeb svých členů či společníků, přihlásit společnou známku, kterou jednotliví členové sdružení, popřípadě společníci budou moci užívat v souladu s podmínkami stanovenými smlouvou.
Povinnost zapisovat kolektivní známky je pro členské státy stanovena Pařížskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví a Směrnicí ke sblížení zákonů o ochranných známkách členských států Evropských společenství.
Kolektivní ochranná známka zpravidla plní stejné funkce jako ochranná známka individuální, jejím účelem však není individualizovat výrobky či služby konkrétního podnikatele, ale deklarovat účast podnikatele v určitém sdružení. Kolektivní ochranná známka pak v souladu s účelem, pro které bylo sdružení podnikatelů vytvořeno a které je uvedeno ve smlouvě o sdružení a podmínkách užívání kolektivní ochranné známky, může plnit funkce garanční, certifikační a pod.
Zákon nestanoví způsob vytvoření sdružení podnikatelů, má-li však kolektivní ochranná známka plnit svůj účel, je zřejmé, že toto sdružení musí mít právní subjektivitu. V tomto směru se tedy sdružení podnikatelů podle zákona o ochranných známkách bude lišit od sdružení podnikatelů, které se vytváří podle § 829 a násl. občanského zákoníku.
Řízení o přihlášce kolektivní ochranné známky bude probíhat stejně jako o přihlášce ochranné známky individuální. Úřad v rámci průzkumu pouze bude přihlížet ke skutečnosti, v níž spočívá podstata kolektivní ochranné známky, tj. nebude nutné zkoumat individualizaci označení pro členy podnikatelského sdružení.
S ohledem na účel institutu kolektivní ochranné známky, sdružení podnikatelů má právní subjektivitu známkoprávní. Z toho pak plyne, že právo užívat kolektivní ochrannou známku mají pouze členové či společníci sdružení, a nikoli sdružení jako takové, které pouze dbá nad udržováním známky v platnosti a dodržováním podmínek jejího užívání. Z povahy věci vyplývá, že kolektivní ochranná známka nemůže být předmětem licence, avšak její užívání dalšími podnikateli je umožněno - v případě, že tak stanoví smlouva o užívání kolektivní ochranné známky - přístupem nového člena či společníka do sdružení podnikatelů. Kolektivní ochranná známka nemůže být předmětem převodu na další subjekt, neboť její existence je nerozlučně spjata s podnikatelským sdružením a s podmínkami užívání kolektivní ochranné známky.
Důvody zániku práv ke kolektivní ochranné známce jsou stejné jako u ochranné známky individuální, novým důvodem pro výmaz je nedodržení podmínek pro užití kolektivní ochranné známky členy sdružení podnikatelů. Z tohoto důvodu je Úřad rovněž povinen umožnit seznámení se s podmínkami pro užívání kolektivní ochranné známky všem třetím osobám.
K § 35 - 37
Zákon v souladu s přijatým závazkem z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví zabezpečuje zahraničním účastníkům stejné postavení v řízení o ochranných známkách, jaké mají účastníci tuzemští. Požadavek na jejich zastoupení je obvyklý ve všech zákonech na ochranu průmyslového vlastnictví, přijatých v členských zemích Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, protože umožňuje úřadům průmyslového vlastnictví těchto zemí zefektivnit řízení o jednotlivých předmětech průmyslového vlastnictví. Zvláštními předpisy, které zmocňují k zastupování zahraničních přihlašovatelů před Úřadem, jsou zákon České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, zákon České národní rady č. 209/ 1990 Sb., o komečních právnících a právní pomoci jimi poskytované, a zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění zákona č. 14/1993 Sb.
Na základě členství České republiky v Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, se umožňuje přihlašovatelům, kteří mají trvalý pobyt nebo sídlo v České republice, získat prostřednictvím Úřadu ochranu pro svou ochrannou známku v zahraničí cestou mezinárodního zápisu. Touto cestou mohou zahraniční přihlašovatelé z jiných členských zemí Madridské dohody získat pro svou známku ochranu v České republice.
K § 38- 39
Jak vyplývá z dosavadních zkušeností v řízení o poskytování ochrany předmětům průmyslového vlastnictví, lze ustanovení obecného správního řádu v těchto specifických případech použít pouze subsidiárně. Zákon z tohoto důvodu upraví v některých případech řízení ve věcech ochranných známek odlišně od ustanovení platného správního řádu. Těmito případy budou například obligatornost písemného podání žádosti o zahájení řízení či zastavení řízení z podnětu Úřadu pro neodstranění překážek řízení ze strany navrhovatele stejně, jako je tomu podle dosud platného zákona. V každém případě však bude účastníkům řízení umožněno vyjádřit se ke skutečnostem, které v řízení vyšly najevo. V řízení před Úřadem nebude třeba dokazovat skutečnosti známé jemu z jeho činnosti, jakož i obecně závazné právní předpisy.
Ustanovení správního řádu budou proto v řízení o ochranných známkách používána jen v těch případech, kdy zákon nebude obsahovat výslovnou úpravu postupu Úřadu a účastníků řízení. Takovýmito instituty budou například doručování veřejnou vyhláškou, podjatost pracovníka Úřadu, který se podílí na rozhodování, apod.
V některých případech, např. v řízení námitkovém, bude řízení před Úřadem neveřejné a probíhat bude jen na základě písemných podání. Úřad si nadále nebude v námitkovém řízení opatřovat podklady potřebné pro rozhodování a provádět dokazování, nýbrž při rozhodování bude pouze hodnotit důkazy, které mu budou předkládat strany na podporu svých tvrzení.
V průběhu řízení však Úřad může vyzvat žadatele, aby předložil úředně ověřené doklady, má-li pochybnosti o věrohodnosti údajů v nich obsažených nebo doklady doplňující. Nebudou-li Úřadu předloženy podklady dostatečné pro rozhodnutí, bude možné řízení zastavit.
Současná praxe ukazuje, že použití mimořádných opravných prostředků v řízení známkoprávním, tak jak jsou upravena obecným správním řádem, není prakticky uplatňováno. Případná náprava nesprávných rozhodnutí je umožněna jednak výmazem nesprávně zapsané známky, přičemž o takovýto výmaz je možné žádat kdykoli v průběhu doby platnosti ochranné známky a v případě projeveného právního zájmu i po zániku ochranné známky, na straně druhé každý může své podání ve věci ochranných známek před Úřadem kdykoli zopakovat, aniž by byl vázán nějakými procesními pravidly. Z tohoto důvodu se navrhuje v řízení o ochranných známkách mimořádné opravné prostředky nepřipustit s tím, že plně dostačuje přezkoumání rozhodnutí Úřadu soudem v rámci správního soudnictví.
Řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví je v souladu s obvyklou praxí zpoplatněno. Majitel, na straně jedné, k získání a udržení výlučného průmyslového práva je povinen platit správní poplatky, a stát, na straně druhé, mu za tyto poplatky garantuje exkluzívnost jeho práva.
Institut složení kauce v řízení o výmazu ochranné známky a v opravných prostředcích proti rozhodnutí Úřadu se osvědčil již podle stávající úpravy.
K § 40
V České republice je tradičně uplatňován kontinentální systém vzniku známkoprávní ochrany, který je založen na registračním principu. Podle tohoto systému se za ochrannou známku považuje to, co je zapsáno do rejstříku ochranných známek. Z tohoto pohledu mají zápisy do rejstříku ochranných známek nezastupitelnou úlohu, neboť ve většině případů jsou právotvornou skutečností. Zákon úkony, které nabývají účinnosti vůči třetím osobám teprve vyznačením v rejstříku, výslovně upraví.
V rejstříku ochranných známek se však vyznačují i jiné skutečnosti, jako např. změna sídla či trvalého pobytu přihlašovatele, jmenování či změna zástupce pro řízení před Úřadem apod. Tyto zápisy mají převážně charakter evidenční, to znamená, že zápis v rejstříku není podmínkou účinnosti zapsaného úkonu.
Povinnost vydávat Věstník vyplývá pro Úřad z čl. 12 odst. 2 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, podle níž se jednotlivé členské země zavázaly vydávat periodický úřední list.
K § 41
Obecně závazný právní předpis, k jehož vydání je zmocněn Úřad průmyslového vlastnictví, upraví jednak další náležitosti přihlášky ochranné známky, které usnadní práci nejen zápisnému místu, ale rovněž přihlašovateli, dále upraví způsoby prokazování získání rozlišovací způsobilosti určitého označení pro podnikatele, které je pro něj důležité podle ustanovení § 10 odst. 2 písm. c), a náležitosti podání námitek tak, aby jednotlivé fáze řízení probíhaly plynule a práce Úřadu byla natolik racionální, že řízení o zápisu ochranné známky bude možné zkrátit.
K § 42
Návrh zákona představuje jednak závažnou změnu, týkající se řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví, jednak změnu, týkající se rozsahu práv majitelů ochranných známek.
Zákon umožní, aby řízení o přihláškách, která dosud pravomocně neskončila, byla dokončena podle tohoto zákona. Tím bude odstraněna dosavadní závažná překážka, která bránila efektivnímu průběhu řízení o zápisu ochranné známky, a to nezatřídění výrobků a služeb, pro které je ochranná známka požadována, a tím v podstatě nedostatečné vyjádření vůle přihlašovatele. Navrhovaným postupem bude rovněž umožněna ochrana zájmů třetích osob v námitkovém řízení. Po nabytí účinnosti zákona tedy budou zapisovány do rejstříku pouze takové ochranné známky, jejichž ochrana bude stabilní.
Práva a povinnosti majitele ochranných známek, založená podle dříve platných předpisů, zůstanou zachována i za platnosti navrženého zákona s tím, že jejich obsah bude dále vykládán v souladu s novým zákonem. To se netýká práv majitele ochranné známky, která byla prohlášena Úřadem podle zrušovaného zákona za proslulou. Zákon umožní po omezenou dobu, která je dána známkoprávními tradicemi, uplatňovat práva, která byla dána předpisem zrušeným, i při platnosti zákona nového.
K § 43
Kromě zákona č. 174/1988 Sb., bude navrhovaným zákonem zrušena rovněž vyhláška bývalého Úřadu pro vynálezy a objevy č. 187/1988 Sb., o řízení ve věcech ochranných známek, která byla k provedení zákona vydána.