Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládám Poslanecké sněmovně přehled ústních interpelací vznesených poslanci na členy vlády České republiky na 29. schůzi Poslanecké sněmovny. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

29. I 01 Interpelace Jana Navrátila na ministra vnitra Jana Rumla a ministra obrany Viléma Holáně ve věci řízení o vydávání osvědčení obětem nacistické perzekuce za účelem jejich odškodnění

Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové poslanci, využívám tímto práva, které mi dává ustanovení § 89 zákona o jednacím řádu ČNR v platném znění a obracím se se svojí interpelací na ministra obrany a na ministra vnitra.

Když Poslanecká sněmovna přijala dne 2. listopadu loňského roku zákon č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické persekuce a vyjádřila tak tímto humanitárním gestem finanční pomoci vůli zmírnit křivdy na občanech České republiky postižených nacistickou perzekucí, nebyly podle mého názoru vytvořeny všechny materiálně technické podmínky pro rychlé vyřízení podání oprávněných občanů v rozsahu několika tisíc později podaných žádostí, jak se ukázalo již v prvních dvou měsících od účinnosti tohoto zákona. Zejména na pracovištích ministerstva obrany, na oddělení pro vydávání osvědčení podle zákona 255/1946, a ministerstva vnitra, sekce archivní a spisové služby, na které během prvních dvou měsíců došlo přibližně několik tisíc, asi pět tisíc žádostí o vyřízení různých potvrzení, včetně osvědčení podle zmíněného zákona 255.

V tomto období tato situace pak znamená značnou časovou prodlevu při vyřizování těchto žádostí. Tato skutečnost je pak i obsahem několika podnětů, se kterými se na mne obrátili občané. Po návštěvě všech těchto pracovišť, které spolupůsobí při vydávání uvedeného osvědčení, stejně tak jako po návštěvě u České správy sociálního zabezpečení mohu říci, že jsem se setkal na všech těchto pracovištích s profesionálním a velmi citlivým přístupem. Proto jsem i velmi zvažoval, zda je dán prostor a důvody pro můj podnět jako interpelaci, tedy vůbec. Jsem si také vědom, že pouhým administrativním opatřením, např. zvýšením počtu pracovníků na uvedených pracovištích, nemůže být dosaženo podstatného zrychlení řízení o vydávání osvědčení ve všech případech.

Jak se ovšem domnívám, určitá opatření by tato řízení mohla urychlit, např. při posuzování a prověřování jednoznačných případů rasové perzekuce, kde jsou k žádosti předloženy všechny potřebné doklady, nebo ve fázi vydávání osvědčení, kde dochází ke zpomalení řízení z důvodů, že příslušná komise ministerstva obrany, která již z ministerstva vnitra dostává prošetřené žádosti, je zatím schopna rozhodnout o několika desítkách žádostí týdne. Nechtěl bych zde průměrovat doby potřebné k evidenci, prověření a rozhodnutí jedné věci. Jde v každém jednotlivém případě o individuální posouzení s velmi rozdílnou mírou náročnosti práce. Nicméně již dnes je zřejmé, že pro různé objektování příčiny u několika desítek až stovek žádostí může proces vyřízení žádostí trvat i několik let. Jsem však dosud přesvědčen, že i shora naznačenými opatřeními a dalšími, která lze přijmout, byt k dočasnému posílení pracovišť ministerstev obrany a vnitra, může dojít ke zrychlení procesu, který předchází poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 217/1994 Sb.

Za odpověď na interpelaci, tedy sdělení, jaká byla v tomto směru učiněna opatření, stejné jako za dosavadní pozornost, děkuji.

29. I 02 Interpelace Gerty Mazalové na místopředsedu vlády a ministra financí Ivana Kočárníka a ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku ve věci zachování státní dotace pro zřizovatele penzionů, domovů pro důchodce jako v roce 1994

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, obracím se na pana ministra Kočárníka a na pana ministra Vodičku s velice krátkou interpelací. V poslední době dostáváme mnoho peticí z různých měst naší republiky, od zástupců měst, kteří jsou zřizovateli penzionů, domovů pro důchodce. Všichni tito zřizovatelé jsou znepokojeni informacemi o zrušení státní dotace na provoz těchto zařízení v roce 1995.

Proto se obracím na pány ministry se žádostí o zachování státní dotace na provoz těchto penzionů i pro rok 1995 v té výši, která byla poskytnuta na jedno lůžko v roce 1994.

S ohledem na skutečnost, že jde o jednu z mnoha forem sociální péče, jsem přesvědčena, že stát se nemůže zříci podílu na zajišťování provozu těchto zařízení, zejména pak z toho důvodu, že platby za pobyt i stravu jsou státem regulovány speciálními vyhláškami, a to vyhláškou č. 82/1993 Sb., doplňkem č. 138/1994 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, vyhláškou 83/1993 Sb., doplňkem č. 139/1994 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, a tudíž jsou omezeny i příjmy provozovatelů těchto zařízení.

Dalším důvodem, který mě k tomuto přesvědčení vede, je skutečnost, že penziony pro důchodce jsou zařazeny do sítě sociálních zařízení příslušného okresu, převážná většina z nich je však zařízeními regionálními, nikoliv pouze městskými. V mnoha městech tato zařízení v podstatě suplují domovy důchodců, jejichž kapacity jsou v některých lokalitách naprosto nedostatečné, a již z důvodu restitucí původním vlastníkům, tak z nedostatečné kapacity v dané lokalitě vůbec. Tomu odpovídá i vysoký věk obyvatel, jejichž zdravotní stav se velmi rychle mění a kteří se postupně stávají ne zcela soběstačnými.

Domnívám se, že by měla mít rovnoprávné postavení zařízení sociální péče ať jsou provozována státem nebo městy. Příspěvek na provoz by měl být částečně diferencován podle typu zařízení, domovy důchodců zvlášť, penziony, ústavy sociální péče.

Já věřím, že páni ministři pečlivě zváží tyto argumenty a alespoň ve stejné výši jako v roce 1994 zachovají účelové příspěvky na provoz penzionů, i když se v této oblasti také projevuje inflace. Doufám tedy, že tato zařízení budou moci nadále sloužit svému účelu v plném rozsahu.

Zrušení příspěvků na provoz těchto zařízení, těchto penzionů, by mohlo vést k dramatickým opatřením, protože regionální působnost těchto penzionů nemůžeme přenášet pouze na jednotlivá města.

29. I 03 Interpelace Oldřicha Vrchy na předsedu vlády Václava Klause ve věci omezování stavu letecké záchranné služby

Vážené dámy a pánové, pane předsedající, vážený pane premiére, dovoluji si tímto interpelovat na vás ve věci omezování stavu záchranné letecké služby v naší České republice, a tím také navázat na interpelaci svého kolegy, poslance pana Josefa Valenty, o osudu této služby.

Dne 24. února letošního roku jsem cestoval autobusem na lince z Uherského Hradiště do Brna. Z Uherského Hradiště autobus odjížděl v 11.50 a asi ve 12.10 hodin u obce Nesovice jsme přijeli k hromadné autonehodě. Havarovalo tam několik osobních vozů a jeden nákladní automobil Avia. Nevím, jak dlouho před naším příjezdem došlo k havárii, ale byla více než hrůzostrašná. Přítomní automobilisté volali ihned ze svých vozů rychlou záchrannou službu. I když cesta autobusem z okresního města Uherské Hradiště trvá na místo nehody cca 20 minut, přijela na místo nehody nejdříve policie, a to velmi rychle. Lékařská záchranná služba přijela cca po 40 minutách, a to ve směru od Slavkova. Byla to soukromá záchranná služba. Jelikož havárie byla natolik závažná, že bylo zraněno několik dospělých a dětí, musela být přivolána letecká záchranná služba až z Brna. Všichni přítomní byli bezmocní, neboť bez speciálního nářadí nebylo možné zraněné děti a dospělé vyprostit z havarovaných vozů. Letecká záchranná služba se dostavila na místo nehody po dalších 25 minutách, tedy více než hodinu po autohavárii.

Hodinu jsme my všichni přítomní bezmocně přihlíželi na těžce zraněné, jak se trápí.

Jedna z přítomných žen prohlásila: "Raději bych na této vozovce viděla ležet svého ministra než tyto nebohé děti."

Ptám se vás, pane premiére, zda si přejete, aby se nadále v naší republice udržoval stav omezení leteckých záchranných služeb, a tím se také podporovalo špatné zajištění první pomoci nemocným v případě zranění občanů naší republiky, popř. zahraničních občanů na našem území.

Ptám se vás, pane premiére, jaká opatření učiníte k rozšíření záchranné letecké služby, která je tolik potřebná pro zkvalitnění a větší rychlost v poskytování lékařské pomoci občanům.

29. I 04 Naléhavá interpelace Františka Brožíka na místopředsedu vlády a ministra financí Ivana Kočárníka ve věci vyměřování daňového penále

Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych předložil interpelaci ve věci vyměřování daňového penále na místopředsedu vlády a ministra financí pana Ivana Kočárníka.

Vážený pane místopředsedo vlády, Poslanecká sněmovna schválila v prosinci 1994 novelu zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tato novela pod č. 255/1994 nabyla účinnosti 1. ledna 1995. Vedle jiných úprav se touto novelou snížily sazby pro výpočet daňového penále tak, že základní sazba daňového penále se snížila o 2/3 a s ní v tomto či větším poměru další sazby penále. To znamená, že dnem 1. ledna 1995 ztratily účinnost sazby staré a nabyly účinnost sazby nové, pro daňového poplatníka výhodnější.

Daňové penále vyměřují finanční úřady svým rozhodnutím ve formě platebního výměru podle § 63 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků s možností odvolání. Novela zákona o správě daní a poplatků neobsahuje žádné přechodné ustanovení, pokud jde a daňové penále. Z toho vyplývá, že pokud finanční úřad vydává platební výměr po 1. lednu 1995, může aplikovat pouze to, co v době jeho rozhodnutí platí, tedy zákon ve znění účinném od 1. ledna 1995. V našem případě i nové sazby daňového penále, výhodnější pro daňového poplatníka.

Mám k dispozici metodický pokyn finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, že u penále vyměřovaného po 1. lednu 1995 za léta 1993 až 1994 se mají používat sazby penále platné v těchto letech. Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu tedy dotvořilo vlastním výkladem novelu zákona o správě daní a poplatků jakýmsi svým přechodným ustanovením, které zákonodárce - tedy my, Poslanecká sněmovna - do zákona nedal.

Toto dotvoření je ve zjevný neprospěch daňového poplatníka, pominu-li prosté konstatování, že je v rozporu se zákonem. Zmíněný pokyn není obecně závazným právním předpisem. Je však jako interní předpis závažný pro finanční úřady a jejich pracovníky; ti se jím pochopitelně řídí, i když tím vlastně postupují v rozporu se zákonem.

Podle § 11 zákona č. 531/1995 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů ministerstvo financí řídí finanční ředitelství.

Žádám proto místopředsedu vlády a ministra financí o vysvětlení, jak je možné, aby jím řízený orgán vydal metodický pokyn, který je evidentně v rozporu se zákonem a aby sjednal nápravu. Vzhledem k tomu, že platba vyměřování penále nemá odkladný účinek, žádám i já sněmovnu, aby tato interpelace neměla odkladný účinek a byla prohlášena za naléhavou. Žádám místopředsedu vlády a ministra, aby odpověděl do 10 dnů.

29. I 05 Interpelace Dalibora Matulky na ministra vnitra Jana Rumla ve věci zásahu tajemníka městské části Brno - střed proti povolenému shromáždění MV KSČM u příležitosti výročí 15. března 1939

Váženy pane ministře, včera se v Brně na Zelném trhu konalo shromáždění občanů k připomenutí tragického výročí 15. března 1939. Jednalo se o shromáždění občanů pořádané městským výborem KSČM v Brně, které bylo v souladu se zákonem řádně ohlášeno a dohodnuto s úřadem městské části Brno - střed. K zajištění veřejného pořádku byla zabezpečena jak pořadatelská služba, tak i vyžádána součinnost Policie České republiky.

Průběh shromáždění byl průběžně narušován skupinou občanů, vyjadřujících tradičně svůj nenávistný postoj vůči organizátorům shromáždění, na čemž není nic zvláštního; tato věc svým způsobem již dlouhodobě patří ke koloritu akcí pořádaných městským výborem KSČM, přispívá k jejich reklamě. Tak zřejmě i opačný názor na charakter výročí 15. března 1939, než který přednášeli hlavní řečníci shromáždění.

Vzhledem k probíhající schůzi sněmovny jsem se zmíněného shromáždění nemohl osobně účastnit, a proto mé informace nemusí být zcela přesné. Vím však, že poté, kdy se ujal slova předseda ústředního výboru KSČM doc. Grebeníček, vystoupil tajemník úřadu městské části Brno - střed a z domnělé či skutečné moci svého úřadu ukončil shromáždění občanů s výzvou, aby se rozešli.

Vážený pane ministře, tuto událost považuji za velice významnou mj. i s ohledem na to, že zejména v letošním roce - 50 let od osvobození naší vlasti od německého fašismu - si obzvláště citlivě uvědomujeme, jak tragickým dnem byl pro obyvatele naší země 15. březen 1939.

Považuji za naprosto přirozené, aby si občané toto drastické datum pamatovali a připomínali si je i na shromážděních organizovaných v souladu se zákonem. Překvapuje mé tedy postup tajemníka městské části Brno - střed, který proti konání tohoto shromáždění občanů zasáhl.

Využívám formu interpelace k tornu, abych vás, pane ministře, požádal o prověření, zda postup zmíněného úředníka byl v souladu se zákonem i jaké byly k zákazu shromáždění občanů věcné důvody. Pokud snad mělo být důvodem k ukončení shromáždění nedostatečné zajištění pořádku během akce, pak žádám o prověření, jaká opatření provedla Policie České republiky, jejíž součinnost byla vyžádána a jejíž příslušníci byli celé události přítomni.

Dále vás žádám o ověření např. součinnosti právě s příslušníky policie přítomnými na akci, zda ze strany tajemníka úřadu městské části Brno - střed nebo ze strany některých občanů úmyslné narušujících připomínkové shromáždění, nemohlo dojít ke spáchání např. trestného činu poškozování cizích práv, podle § 209, nebo trestného činu porušování svobodu sdružování a shromažďování podle § 238 aj trestního zákona.

Vážený pane ministře, věřím, že jste člověkem uznávajícím demokratické principy a že i vy jste si včera připomněl smutné výročí 15. března, stejně jako většina účastníků včerejšího shromáždění v Brně. Věřím tedy také, že vaše šetření v této věci bude objektivní a přispěje k rozvoji demokracie v České republice. Předem vám děkuji za pokud možno včasnou odpověď.

29. I 06 Interpelace Michala Krause na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci privatizace a. s. Kema Skalná

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, i když vím, že pan ministr Skalický je na zahraniční cestě, přesto bych se na něj rád obrátil s jednou interpelací; spolu s panem ministrem Dybou ještě s druhou interpelací. Myslím, že obě interpelace nesnesou odkladu, proto volím tuto cestu, aby mohla běžet lhůta pro jejich vyřízení.

Na minulé schůzi Parlamentu jsem z tohoto místa vedl polemiku s panem premiérem Klausem a panem ministrem Skalickým na téma - privatizace akciové společnosti Kema Skalná. Pan premiér mě ujistil, že bude osobně trvat na odpovědném vyhodnocení obou variant přímého prodeje se zvláštním přihlédnutím k ekonomickým a podnikatelským záměrům České republiky.

Podle mých informací však ministerská komise pana ministra Skalického po vyhodnocení nabídky zahraničního partnera doporučila zrušit způsob privatizace formou přímého prodeje, druhému z partnerů, českému podnikatelskému subjektu.

Obracím se proto s interpelací na pana ministra Skalického a rád bych získal odpověď na tyto problémy:

1. Je pravda, že ministerská komise pana ministra Skalického doporučila zrušit privatizaci Kema Skalná formou přímého prodeje?

2. Domníváte se, že podnik disponující nemalým nerostným bohatstvím je vhodný pro privatizaci formou veřejné soutěže, kde může kterýkoli zahraniční partner přeplatit, a získat, českou surovinovou bázi?

3. Proč nutíte i případného českého zájemce do vkládání nepřiměřených finančních prostředků do získání suroviny pro svou výrobu, čímž je zatížíte finančním břemenem, zbytečnými úroky a dalšími problémy, které mu zkomplikují ještě více už i tak dost komplikovaný vstup do soutěže diktované tržním hospodářstvím?

4. Proč jste ministrem vlády České republiky, když nehodláte hájit české zájmy ani v tak citlivé oblasti, jako jsou nerostné suroviny?

29. I 07 Interpelace Michala Krause na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického a ministra hospodářství Karla Dybu ve věci prodeje akcií SPT Telecom

Ve druhé interpelaci bych se chtěl obrátit kromě pana ministra Skalického také na pana ministra Dybu a to ve věci prodeje akcií SPT Telecom. Už jsme si za uplynulé roky zvykli, že výstupy z obou ministerstev byly poněkud komplikované, rozporuplné a neoptimální. Domnívám se však, že situace kolem SPT Telecom předčila všechny dosavadní chyby omyly obou pánů ministrů.

Zatím co představitelé G 7 jednali v minulých dnech o významu budování informačních dálnic ve svých zemích a vlivu na jejich ekonomickou prosperitu, naši vládní činitelé se za naprosto neadekvátních podmínek snaží veškerých ekonomických i jiných výhod do daleké budoucnosti zbavit. Jejich neschopnost se pomalu stává světově proslulou, o čemž svědčí poslední číslo renomovaného ekonomického časopisu Business Weekly, který na první straně uveřejňuje skandální věci kolem privatizace SPT Telecom.

Celý problém má dvě části. Za první z nich - výběrové řízení - odpovídá ministr Dyba, za druhou - smlouvu o prodeji akcií ministr Skalický spolu s předsedou FNM Češkou.

Rád bych se v této souvislosti obrátil na oba pány ministry s následujícími dotazy:

Na pana ministra Dybu:

1. Proč vaše ministerstvo nepostupovalo při výběru strategického partnera podle příslušných zákonných norem pro provádění veřejného výběrového řízení, čímž došlo k žalobě jednoho ze zájemců u soudu a v důsledku rozhodnutí soudu i k vážnému ohrožení celého výběrového řízení?

2. Domníváte se, pane ministře, že je normální a politicky únosné podmiňovat průběh výběrového řízení hrozbami sebevraždou oběšením, což jste veřejně učinil?

3. Jak je možné, že vaše ministerstvo nerespektuje rozhodnutí soudu?

4. Jak je možné, že vaše ministerstvo, jakožto orgán státní správy ČR, vyžadovalo zaplacení nenávratného účastnického poplatku v amerických dolarech, přesně 100 000 amerických dolarů účastnického poplatku?

5. K čemu a jak byly použity prostředky v hodnotě kolem 30 až 35 milionů Kč získané nevratnými účastnickými poplatky?

6. Podle Ústavy ČR je úředním jazykem čeština. Proč a pro koho měli odevzdávat zájemci o prodej strategických akcií SPT Telecom všechna sdělení jak v českém, tak i v anglickém jazyce?

7. Jak je možné, že české Ministerstvo hospodářství udává zájemcům o doplnění informací o výběrovém řízení na prodej české firmy kontaktní adresu na soukromou osobu a navíc cizího státního příslušníka do Londýna?

- Nemyslíte, pane ministře, že takto připravené výběrové řízení, jeho skandální průběh a evidentně negativní dopady do českého hospodářství nejsou kromě jiného dostatečným důvodem k vašemu zamyšlení nad dalším setrváním v odpovědné funkci ministra hospodářství ČR?

S dalšími otázkami bych se obrátit na nepřítomného ministra Skalického.

1. usnesení vlády 428 z 10. 8. 1994 mimo jiné vytyčilo střednědobé a dlouhodobé cíle ústní telekomunikační politiky s využitím dodávek od českého průmyslu. Proč vámi připravovaná smlouva o prodeji strategických akcií SPT Telecom pro české Podnikatele tuto životodárnou zásadu ani v nejmenším nerespektuje?

2. Domníváte se, jako ministr pro správu národního majetku, že prodat akcie národní společnosti a zejména potenciální národní trh v oboru telekomunikací a informatiky v hodnotě zhruba 300 miliard Kč za desetinu této hodnoty je obchodem prospěšným pro Českou republiku?

3. Proč budou prodávány pouze mezinárodní sítě, které u nás vykazují rentabilitu okolo 180 % a jsou v zásadě modernější než mnohé sítě v západní Evropě a proč nezískáme strategického partnera pro modernizaci místních a meziměstských sítí, jejichž rentabilita se pohybuje kolem 15 %?

4. Proč je v návrhu smlouvy definováno postavení předsedy představenstva nové akciové společnosti, občana České republiky tak, že nebude mít žádnou výkonnou nebo řídící odpovědnost?

5. Proč podle návrhu smlouvy bude mít strategický partner, který by měl vlastnit maximálně 27 % akcií, většinu, to znamená 3 z 5, v tzv. provozním výboru, přičemž rozhodování tohoto výboru dle návrhu bude pouze na základě hlasování, a bude mít velmi značné kompetence, aniž by musel usilovat o souhlas představenstva.

6. Má-li mít strategický partner pouze 27 % akcií, proč návrh smlouvy připouští až 34 %, což by znamenalo blokační většinu pro mnohá důležitá rozhodování?

7. Proč je v návrhu smlouvy ustanovení, kterým strategický partner získává všechna potřebná oprávnění, povolení, souhlasy a schválení, spojená s poskytováním jakýchkoli služeb?

8. Proč návrh smlouvy umožňuje, aby strategický partner přímo nebo prostřednictvím svých přidružených osob poskytoval služby prakticky ve všech oborech činnosti, které mohou existovat? Jak bude tímto ustanovením rozbit monopol a jak bude naplněno usnesení vlády 438 o využití dodávek od českého telekomunikačního průmyslu?

9. Jak zamezíte tomu, aby díky tomuto ustanovení neobchodovala čile přes strategického partnera s SPT Telecom např. firma Micos, s.r.o., jejímž 20 procentním podílníkem s vkladem přes jeden milion Kč je současný ředitel SPT Telecom a bývalý náměstek pana ministra Dyby pro telekomunikace pan Novák?

10. Proč se v návrhu smlouvy smluvní strany, tedy i Fond národního majetku zříkají práva postoupit spory nebo se odvolávat k jakémukoli soudu?

11. Proč se podle návrhu smlouvy FNM zříká jakýchkoli nároků, jež by mohl použít na ochranu svrchované imunity vůči jakýmkoli nárokům, vzneseným proti němu strategickým partnerem podle navrhované smlouvy?

12. Jak je možné, že poté co se "dikové" ujal svých akcionářských práv je chcete podvodným jednáním s vytvářením různých dceřiných společností a jejich fúzí s SPT Telecom připravit bez jejich souhlasu a proti původnímu privatizačnímu projektu o výši jejich procentního podílu na SPT Telecom, který získali v kuponové privatizaci?

13. Nedomníváte se, pane ministře, že takovýto návrh smlouvy, který měl být původně před laickou i odbornou veřejnosti utajen, a nepoctivě jednání vůči dikům nejenom v tomto případně, je velmi vážným důvodem k tomu, abyste vy i pan předseda FNM Češka uvažovali o odchodu z vašich funkcí?

Vzhledem k tomu, že interpelaci pro její mimořádnou závažnost a nebezpečí z časového prodlení považuji za naléhavou, žádám sněmovnu o souhlas se zkrácením lhůty pro odpověď na deset dnů tak, abych odpověď obou pánů ministrů obdržel ještě do konce měsíce března.

29. I 08 Naléhavá interpelace Petry Buzkové na ministra životního prostředí Františka Bendu ve věci kontroly využívání výjimky Ministerstva životního prostředí České republiky pro výstavbu lanovky v národní přírodní rezervaci Moravský kras střed

Vážený pane předsedající, vládo, kolegové a kolegyně, ve své interpelaci, jejímž spoluautorem je i poslanec Seifer, se obracím na pana ministra Bendu, to znamená na resort životního prostředí. Na úvod své interpelace bych chtěla říci, že ve smyslu § 85, čl. 2 zákona č. 114 z roku 1992 je ministerstvo životního prostředí povinno dozírat na plnění zákonů o ochraně přírody a krajiny a o životním prostředí. Z tohoto důvodu se obracím na pana ministra Bendu se žádostí o kontrolu využívání výjimky ministerstva životního prostředí ČR pro výstavbu lanovky v národní přírodní rezervaci Moravský kras střed.

Podle dostupných informací se jedná o závažné porušení ochranných podmínek rezervace v oblasti mezi chatou Macocha a horní stanicí lanovky spojující Punkevní jeskyně s výše zmíněnou chatou.

Pro vybudování lanovky byly ministerstvem životního prostředí vydány:

- dne 26. 1. 1994 pod č. j. 17930/93 OOP/5613/93 výjimka pro územní řízení o využití území pro výstavbu osobní lanovky, spojující parkoviště u Punkevní jeskyně a chatou u Macochy;

- dne 12. 5. 1994 pod č. j. 5746/94 OOP 2027/94 výjimka pro výstavbu lanovky.

Podkladem pro rozhodnutí ministerstva životního prostředí bylo též stanovisko Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras ze dne 21. 12. 1993 pod zn. 1131/93/MK žádost o udělení výjimky z ochranných podmínek MPR Moravský kras střed pro stavbu lanovky podle § 29, písm. b), d, h) zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, páni kolegové, fakta, která jsem dosud uvedla, byla možná trochu suchá a možná nic neříkající, protože se jednalo především o čísla. Já bych teď ráda řekla velice prostým a jednoduchým způsobem, oč se jedná.

Jedná se o to, že v Moravském krasu střed, což je národní přírodní rezervace, tzn. nejvyšší forma ochrany přírody, byla povolena ministerstvem stavba lanovky. Součástí této výjimky bylo povolení vjezdu motorových vozidel soužících pro stavbu. Tento vjezd motorových vozidel byl po dvou stávajících cestách na dvě stávající parkoviště. Já nenapadám tuto výjimku ministerstva životního prostředí, já napadám to, že tato výjimka není dodržována. Firma, která provádí tuto stavbu, vjíždí těžkými nákladními vozidly i na území, kam vjezd není vůbec povolen.

Já bych ráda ukázala jak panu ministrovi tak některým kolegům fotografie, které dokumentují, jak vypadá přírodní chráněné území, kam nebyl ministerstvem povolen žádný vjezd automobilů, poté co těžkými automobily bylo rozježděno.

Upozorňuji přitom, že se jedná o chráněné území takové hodnoty, kam kromě turistické cesty nesmí noha člověka vstoupit, kde si nesmíte lehnout na trávu nebo utrhnout květinu. Ochrana jde až tak daleko, nicméně rozježdění takovýmto způsobem, těžká devastace krajiny v tomto chráněném území, nejsou dosud žádným způsobem postiženy.

Chtěla bych požádat pana ministra, aby mi sdělil jméno organizace, která na výše uvedené stavbě provádí stavební dozor. Současně chci zdvořile požádat pana ministra, aby v co možná nejkratší době se touto záležitostí zabýval a aby v této záležitosti bez zbytečného odkladu zjednal nápravu. Vzhledem k tomu, že se jedná o záležitost, která nesnese odkladu, protože ke vjezdu automobilů tam dochází každý den (tyto fotografie, které mohu kdykoliv komukoliv ukázat a dát k dispozici, byly pořízeny na konci února a dosud nebyla tomuto řádění učiněna přítrž), prosím tuto sněmovnu, aby uznala moji interpelaci za naléhavou a aby pan ministr životního prostředí na tuto interpelaci odpověděl ve lhůtě deseti dnů. Současně velmi prosím pana ministra, aby ještě v mnohem kratší lhůtě než je deset dnů, to znamená pokud možno okamžitě a bez zbytečného odkladu, zjednal nápravu v této záležitosti.

29. I 09 Interpelace Stanislava Grosse na ministra vnitra Jana Rumla ve věci finančních, organizačních a personálních otázek souvisejících s Národní drogovou informační službou

Jak už jsem řekl, v červnu 1992 byl ještě při federálním ministerstvu vnitra zřízen Úřad pro narkotika, který byl koncipován jako společný orgán policie, celníků a ostatních represivních složek. Na jeho vybavení bylo tehdy mj. vládou Velké Británie vyčleněno 80 tis. liber s podmínkou, že o peníze budou použity právě pro tento společný orgán policie, celníků a dalších represivních složek, myšleno do budoucna i zpravodajských.

Ke konci působení federace byla ještě zužitkována pomoc vlády Spolkové republiky Německo, která tehdy činila v protidrogové oblasti 5 mil. marek, přičemž německá strana trvala na upotřebení části těchto prostředků pro použití v operativní oblasti. Po rozpadu federace byly celní orgány z nástupnické organizace Národní drogové informační služby vyloučeny, což vedlo k vytvoření pouze analytického centra při ministerstvu vnitra.

Ptám se pana ministra, proč Národní drogová informační služba potřebovala operativní a zpravodajskou techniku, když podle všeho měla mít pouze analytický charakter.

Po dvouletém působení byla k 1. 1. 1995 převedena Národní drogová informační služba jako nezávislá analytická skupina pod přímý výkon, což je podle mého názoru koncepčně, systémově i logicky špatně, neboť může dojít k manipulaci i ke zvýhodnění exekutivní práce.

V této souvislosti bych se vás chtěl, pane ministře, zeptat, proč odešel ze služeb ministerstva vnitra váš bratr Jiří Ruml a jestli jedním z důvodů nemohly být obavy z rozpracování inspekce ministerstva vnitra a jeho případné trestné činnosti a obavy z hospodářské kontroly Národní drogové informační služby, která byla nedávno zahájena.

Žádám vás, pane ministře, abyste se vyjádřil k tomu, zda odchodem ze služebního poměru by bylo zabráněno rozpracování jeho případné trestné činnosti inspekcí ministerstva vnitra.

Dále vás, pane ministře, prosím o sdělení, zda dva dlouhodobé pobyty vašeho bratra Jiřího Rumla v Turecku souvisely s plněním jeho služebních povinností.

Dovolte mi dále, abych vám položil další otázky, které se týkají vašeho pana bratra. Chci se dozvědět, na základě jaké odbornosti a jakých zkušeností byl jmenován do funkce náměstka Národní drogové informační služby a byla mu udělena hodnost plukovníka Policie České republiky.

Dále se vás ptám, pane ministře, jaké materiály byly skartovány při rušení Národní drogové informační služby a na základě čeho byly tyto materiály ke skartaci vybírány.

Poslední otázka v této oblasti směřuje k tomu, jakým způsobem fungují kontrolní mechanismy při rozdělování agenturních finančních prostředků ve vašem resortu a jakým způsobem je zajištěna jejich kontrola.

29. I 10 Interpelace Stanislava Grosse na ministra vnitra Jana Rumla ve věci plnění různých opatření v boji proti drogové kriminalitě ministerstvem vnitra

Druhá moje interpelace také souvisí s drogovou problematikou.

Jak jistě víte, měl jsem výhrady i vůči vaší koncepci protidrogové práce i vůči tomu, že ministr vnitra České republiky je předsedou meziresortní protidrogové komise. Přestože tyto výhrady stále sdílím, považuji za správné, aby to, co bylo ve vaší koncepci pozitivní, bylo realizováno. Jakožto předseda zmíněné komise jste zodpovědný za plnění úkolů vyplývajících z koncepce a programu protidrogové politiky vlády (viz usnesení vlády České republiky č. 392 z 13. července 1993 a usnesení vlády č. 446 ze dne 18. srpna 1993). Pro realizaci této koncepce byly stanoveny konkrétní termíny, dokdy mají být jendotlivé kroky učiněny. Jelikož se obávám, že řada z těchto úkolů plněna není, žádám vás, pane ministře, abyste mi odpověděl na následující otázky:

1. Do 30. 9. 1993 jste měl ve spolupráci s ministrem financí a obrany vypracovat dohody o součinnosti v boji proti drogové kriminalitě. Žádám vás o sdělení, jak byl tento úkol splněn a kdy byly dohody podepsány. Pokud splněn byl, žádám vás o zaslání těchto dohod, které jsou nesmírně důležité k posouzení efektivity spolupráce různých státních orgánů při plnění povinností na tomto úseku.

2. Do 31. 12. 1993 měl ministr spravedlnosti vypracovat a realizovat soubor protidrogových opatření ve výkonu trestu odnětí svobody. Prosím vás o sdělení, jak byl tento úkol splněn. Především vás žádám o sdělení, jak je realizován soubor protidrogových opatření ve výkonu vazby a trestu.

3. Do 31. 12. 1994 mělo být v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky vytvořeno pracoviště pro organizaci a metodiku primární prevence zneužívání drog. Žádám vás o sdělení, jak byl tento úkol splněn, kolik lidí na tomto pracovišti je, kdo je jeho vedoucí a jaké je jeho organizační začlenění.

4. Do 31. 12. 1994 měla být vypracována koncepce detoxikačních jednotek a v Praze mělo být do 31. 12. 1994 takovéto vybudováno. Žádám vás opět o sdělení, jak byl tento úkol plněn.

5. Do 31. 12. 1993 měl být vypracován projekt pracoviště pro kontrolu zákonného zacházení s omamnými a psychotropními látkami. Do 31. 12. 1994 měl takovýto inspektorát OPL zahájit činnost. Žádám vás i zde, abyste mi sdělil, jak je tento úkol plněn.

6. Domníváte se, pane ministře, že 5 pracovníků inspektorátu OPL, což ve své koncepci prosazujete, může účinně kontrolovat výrobu a distribuci legálních opiátů a prekurzorů?

7. Byl tento úřad informován o pohybu 50 tun efedrynu v trojúhelníku: Česká republika - Švýcarsko - Mexiko?

8. Souhlasíte se mnou, pane ministře, že kdyby Česká republika měla zákon o zákonném zacházení s omamnými a psychotropními látkami, nemuselo k tomuto případu dojít?

9. Co jste vy, jako předseda meziresortní protidrogové komise, udělal, aby se znemožnilo velkému množství legálních drog přejít do nelegálního oběhu?

10. Proč nebyl doposud předložen návrh zákona o zacházení s omamnými a psychotropními látkami, když byl vypracován již na FMV v roce 1991 a z usnesení vlády ČR vyplývá, že zásady měly být předloženy do 31. 3. 1994?

11. Chtěl bych vás, pane ministře, požádat o podrobné dokladování využití částky takřka 61 mil. Kč, které byly v roce 1994 v resortu ministerstva financí, zdravotnictví a vnitra využity na krytí úkolů vyplývajících z usnesení vlády č. 446/1993.

12. Chtěl bych se vás, pane ministře, zeptat, zda jsou učiněny potřebné kroky k tomu, aby nedocházelo ke střetu zájmů u činnosti současného místopředsedy meziresortní protidrogové komise pana Böhma.

V závěru bych vás chtěl, pane ministře, opětovně upozornit na to, že podle mého názoru stále chybí úřad na blokaci jednotlivých případů, stejně tak jako úřad, který by souhrnně zajišťoval databáze a analytiku v bojí proti drogám.

29. I 11 Interpelace Josefa Ježka na ministra zdravotnictví Luďka Rubáše a ministra vnitra Jana Rumla ve věci nepořádku v rozhodování a řízení státního zdravotnického zařízení Nemocnice s poliklinikou Rumburk

Pane předsedající, dámy a pánové, obracím se s interpelací na ministra zdravotnictví pana Rubáše ve vládě České republiky a na pana ministra Rumla ve vládě České republiky ve věci velkého nepořádku ve zdravotnictví, v rozhodování a řízení státního zdravotnického zařízení NsP Rumburk.

Úvodem bych si dovolil přečíst text dopisu, který dostal předseda Poslanecké sněmovny od ředitele této NsP koncem ledna tohoto roku ve věci informace o vystupování poslance Parlamentu dr. Josefa Ježka.

Vážený pane předsedo, dovolte, abych se na vás obrátit s následujícím problémem. Pan poslanec Ježek se v průběhu měsíce prosince a ledna začal "zajímat" zdravotnictví ve Šluknovském výběžku. Dne 21. 12. 1994 se bez předchozího ohlášení ke mně dostavil na popud lékaře očního oddělení kvůli problémům jejich další existence v naší nemocnici. Ekonomické potíže oddělení, nedostatečná kvalifikace lékařek. Od tohoto dne pan poslanec začal šířit ve sdělovacích prostředcích a při setkání s občany nepravdivé informace o likvidaci oddělení a o výši dluhu NsP a začal zpochybňovat privatizaci, činnosti a postup privatizace majetku v NsP Rumburk. Myslím si, že touto činností zneužívá, již tak dost celostátně choulostivou, problematiku zdravotnictví. Jeho snahou je zřejmě vyvolat ještě větší chaos za účelem zviditelnění své osoby. Jako ředitel NsP jsem panu poslanci dne 21. 12., 3. 1. 1995 a při telefonickém rozhovoru 24. 1. opakovaně nabízel, že ho rád seznámím se skutečným stavem NsP včetně předložení ekonomických rozborů hospodaření. Přes tyto nabídky pan poslanec dosud neprojevil žádný zájem seznámit se se skutečným stavem a své nepodložené názory a nepravdivé informace šiří dál. Lživě a účelově dr. Ježek informuje veřejnost, že v NsP Rumburk vznikl za léta 1993, 1994 dluh ve výši 60 mil. Kč. Z hospodářských výsledků za rok 1993 vyplývá ztráta 26 mil. Kč a za rok 1994 14 mil, Kč, což v součtu v žádném případě není 60 mil. Kč. Výše těchto ztrát vychází z přechodu hospodaření rozpočtového, kdy jsme dostávali 120 mil. Kč ročně na úhradu za výkony, kdy naše rozsáhlá lůžkově předimenzovaná zařízení (4 nemocnice ve 3 městech) nejsou v současném stavu schopny produkovat více výkonů, než za 72 mil. Kč ročně. Jakákoli současná snaha o ekonomizaci, ať už ze strany zřizovatele, okresní úřad Děčín, či naší, je panem poslancem interpretována jako snaha o likvidaci zdravotnictví ve prospěch "úzké skupiny lidí". Prosím vás proto, abyste využil svých pravomocí a s poslancem Ježkem pohovořil o jeho aktivitách. Veškeré doklady o faktech, které vám předkládám, jsem samozřejmě schopen a ochoten vám kdykoli předložit. váš Ing. Ota Krejčí, ředitel NsP Rumburk.

O co v podstatě jde? NsP Rumburk má extrémní dluh, přičemž začátkem prosince bylo možno se dočíst v okresních novinách, že jde o 43 mil. Kč. Posléze jsem na zastupitelstvu města Varnsdorf z úst tamního starosty slyšel, že dluh může být až 60 mil. Kč; posléze se informace o výši dluhů ustálila na oněch 40 mil. Kč.

Začátkem prosince okresní úřad v Děčíně pocítil výši toho dluhu zřejmě jako velikánský problém a začal uvažovat o tzv. ekonomizaci. Ekonomizace spočívá v tom, nebo měla spočívat v tom, že část NsP Rumburk, tři oddělení, která jsou ve Varnsdorfu, přestěhují se do města Rumburk s tím, že ovšem, aby tam bylo místo, musí se některá oddělení zrušit. Mezi těmito potenciálně rušenými odděleními bylo oddělení oční. To vzbudilo velkou nespokojenost ve městě. Výsledkem byla petice, kterou spontáně podepsalo asi tisíc lidí, a kterou jsem musel osobně předávat na zastupitelstvu, na jeho zasedání, protože pan starosta i jeho zástupce se k celé věci stavěli, mírně řečeno, rozpačitě.

Zastupitelstvo města Varnsdorfu pochopitelně nesouhlasilo s tím, aby ve městě byla zrušena tři oddělení nemocnice a ještě před koncem roku 1994 se usneslo, že je ochotno udělat vše, aby nemocnice ve městě zůstala zachována, tedy ta oddělení, která tam jsou. Na to okresní úřad reagoval tím, že proti tomu v podstatě nic nemá, ale že musí z nějakých důvodů blíže nespecifikovaných ve státním zdravotnickém zařízení zachovat všechny čtyři základní odbornosti s tím, že by se za prostředky z rozpočtu okresního úřadu ve městě Rumburk budovala tatáž, která jsou v sousedním městě Varnsdorf. Následovalo několik měsíců - až do dnešního dne rozhodování, kdy stále není jasné, zda okresní úřad bude schopen a ochoten rozdělit tu jednu státní organizaci na dvě, což by umožnilo v každé části podniknout příslušná opatření, aby ztráta na hospodaření zdravotnického zařízení nebyla tak velká, a zároveň aby organizace zdravotnictví, rozmístění lůžkových zdravotnických zařízení odpovídalo co nejvíce místním poměrům.

Zároveň bych chtěl požádat pana ministra zdravotnictví i pana ministra vnitra, aby se zasadil o provedení kontroly hospodaření té nemocnice s poliklinikou nejvyšším kontrolním úřadem, protože okresní úřad tvrdí, že je všechno v absolutním pořádku. Navíc celá věc má ještě další dimenzi, že totiž část lidí spojených s touto nemocnicí s poliklinikou zároveň je součástí jedné akciové společnosti, která předložila příslušný privatizační projekt. Existuje samozřejmě spousta názorů tohoto typu, jak mnoho ti lidé, kteří způsobili takto vysoký dluh, následně skvělým způsobem provozovat soukromou nemocnici. Je okolo toho spousta diskusí a já jsem v podstatě nedělal nic jiného, než jsem čerpal ze zpráv, které byly otištěny v okresních novinách, nic jsem si v podstatě nevymýšlel a pouze jsem chtěl podrobnější informace, a dostal jsem se do určité nemilosti.

Obdobně si myslím, že tato věc je příznakem jednoho velmi nepříjemného jevu v organizaci veřejné správy v České republice, totiž okresní úřady, případně jejich přednostové mají příliš velký prostor pro samostatné rozhodování, který by státní úředník, resp. statní úřad, jehož úkolem ze zákona je vykonávat statni správu, nemel mít. Takže vzniká oprávněný dojem, že bud v okrese Děčín nebo případně v severní části okresu, lidově řečeno za kopcem, platí pravděpodobně jiné zákony a jiná pravidla, než ve zbývajícícm území státu.

Chtěl bych to doložit např. i další věcí. Přednosta okresního úřadu začátkem ledna rozhodl o tom, že některé obce přijdou o svou kompetenci vyplácet určité sociální dávky. Konkrétně to znamená, že v předstihu je realizována, resp. organizována výplata dávek státní sociální podpory podle zákona, který ještě tato sněmovna neschválila. Přitom se přednosta okresního úřadu odvolává na zákon o obcích, ovšem odvolává se na něj velmi špatně, jelikož zákon o obcích zároveň stanoví, že obce vykonávají státní správu mj. v rozsahu bývalých národních výborů třetí kategorie.

Z diskusí nad spoustou žádostí o zřízení pověřeného obecního úřadu v roce 1992 si velmi dobře pamatuji na to, že tehdy, aby vláda nemusela svým nařízením Zřizovat několik dalších stovek pověřených obecních úřadů, bylo dohodnuto, že žádná Působnost, kterou obce mají, se jim nebude brát. Nyní to v případě okresu Děčín přednosta Okresního úřadu v Děčíně učinil. Odvolává se na jistou pasáž zákona o obecních úřadech, ale přitom si nevšiml, že tam existuje jiné ustanovení, které mu v tom v podstatě brání.

Prosil bych oba pány ministry, aby se touto situací zabývali, protože se jedná o území velmi exponované, pohraniční a jakékoli nepříjemnosti mají skutečně nepříznivý dopad ve veřejném mínění a domnívám se, že není politikou vlády, není politikou České republiky v případech, kdy to je naprosto zbytečné, řešit problém, který je všude stejný, tímto podle mého názoru velmi extrémním způsobem.

Já se omlouvám, že jsem tyto otázky formuloval takto prozaicky a nepřímo. Domníváme se, že hlavní otázka je v podstatě tato, zda nemocnice s poliklinikou Rumburk, jejím vedením, které bylo ustanoveno okresním úřadem, je řízena tak, jak řízena být má. Zda toto vedení tvoří lidé, kteří jsou na svém místě. Zda Okresní úřad v Děčíně a vedení nemocnice s poliklinikou se v podstatě řídí politikou vlády v dané oblasti.

Zda vnitřní organizace provozu Nemocnice s poliklinikou v Rumburku je v souladu s platnými právními předpisy. A vzhledem k tomu, že vždycky jsem byl informován v tom smyslu, že Ministerstvo zdravotnictví přímo nemůže vnitřní poměry v Nemocnici s poliklinikou kontrolovat, tak se snažím formou interpelace Ministerstvu zdravotnictví dodat argumenty k tomu, aby prostřednictvím jiných orgánů, konkrétně Nemocnice s poliklinikou, mohlo poměry v této státní zdravotnické organizaci skutečně dopodrobna vyhodnotit. Čili to je hlavní motiv této interpelace. Myslím si, že bez této interpelace Ministerstvo zdravotnictví, v podstatě i kdyby chtělo, nemůže udělat mnoho.

29. I 12 Interpelace Pavla Seifera na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého ve věci meziskladu vyhořelého jaderného paliva v Dukovanech a kompenzace zhoršených podmínek pro dotčené obce

Vážený pane ministře, dovolím si vám položit formou interpelace několik otázek, týkajících se připravovaného meziskladu vyhořelého jaderného paliva v Dukovanech. Není zřejmě nutné zdůrazňovat význam tohoto vyhořelého skladu pro celou jadernou energetiku v České republice a vlastně obecně význam způsobu nakládání s jaderným odpadem. Otázka proto první zní:

1. Jaká je kapacita plánovaného meziskladu v Dukovanech a jaká je objektivní potřeba dočasného uskladnění vyhořelého jaderného paliva z JE Dukovany a případně Temelín v následujících 5 resp. 10 letech. V případě nedostatečné kapacity meziskladu v Dukovanech se nabízí otázka druhá:

2. Jakým způsobem chce vláda řešit problém uložení zbývajícího jaderného odpadu?

Druhý okruh otázek se týká více méně technické stránky meziskladu v Dukovanech:

3. Je pravda, že není splněn požadavek izolování uložených substancí od biosféry při eventuální havárii? Zvolený fyzikální princip chlazení přirozeným prouděním vzduchu údajně vyžaduje neexistenci jakýchkoliv filtračních zařízení. Jakákoliv případná netěsnost kontejnerů by tudíž mohla vést přímo k úniku radioaktivních látek do životního prostředí, aniž by byla možná jakákoliv opatření k jejich zadržení, jak je tomu zvykem u ostatních jaderných zařízení ve světě.

4. Je zvolený typ kontejneru v souladu s bezpečnostními zásadami, ke kterým dospěl vývoj jaderné energetiky?

5. Splňuje systém vík a těsnění kontejneru typu vybraného pro Dukovany kritéria dvojité bariéry, z nichž každá by mě(a působit na sobě nezávisle a spočívat na různých principech? Jednotlivé bariéry je nutno sledovat v pravidelných intervalech, což údajné není u tohoto typu kontejneru možné.

6. Je pravdou, že typ kontejneru vybraný pro mezisklad v Dukovanech není vyzkoušen a že zkoušky tohoto typu nejsou zahrnuty ani do plánu? Je skutečností, že schvalovací proces v SRN trvá až 10 let. Bude-(i schválen požadavek - zcela legitimní -, aby zařízení zamýšlené pro Dukovany bylo schváleno v zemi svého původu, pak se realizace meziskladu s navrhovanými kontejnery odsune do daleké budoucnosti.

7. Jakým způsobem je vyloučena nesprávná manipulace vlivem selhání lidského faktoru?

Tepelně technické dimenzování skladovací haly vychází z toho, že určité přesně vymezené množství vzduchu je závislé pouze na povrchové teplotě kontejnerů a je závislé na momentálním teplotním výkonu. Nejnepříznivější konfigurace kontejnerů s čerstvě vyvezeným palivem, způsobená chybným uložením v důsledku lidského selhání, může vést k horšímu odvodu tepla z povrchu kontejnerů a zvýšení teploty uvnitř. Teplota vyhořelých článků může vést k vzrůstu možnosti poškození povrchu kontejneru a k úniku radioaktivity do ovzduší.

8. Výpočty tepelného výkonu, který (ze odvést z povrchu kontejneru, vycházejí z optimální účinnosti chladících žeber a předpokladu bezchybného konvektivního proudění vzduchu. To však odporuje výsledkům modelových pokusů, při nichž bylo zjištěno i příčné a zpětné proudění. Kromě toho je nutno počítat s podstatně nižší účinností chladících žeber a už účinnost 90 % zvyšuje o 5 stupňů povrchovou teplotu kontejneru.

Výpočty vycházejí kromě toho i z naprosto bezvětrné situace. Silný vítr z definovaného směru hlavně na čelní strany skladovací haly vyvolá víření a tlakové rozdíly u větracích otvorů haly. Přímým následkem by pak bylo nesimetrické a kvantitativně pozměněné rozdělování vzdušných proudů. Uvnitř haly by pak jednotlivé kontejnery měly různé chlazení vzduchem a v důsledku toho by vykázaly různé teplotní režimy.

Dalším okruhem otázek je problematika kompensace zhoršených podmínek pro dotčené obce. Takže otázka devět:

9. Nepoužívá vláda náhodou finančních kompenzací obcím jako nátlak na jednotlivé obce v okolí Dukovan? Není to vlastně úplatek? Není podmíněna kompensace souhlasem obce s vybudováním meziskladu? A podle jakých kritérií se udělování kompenzací řídí?

Posledním okruhem otázek je problematika ostrahy JE Dukovany i meziskladu. Více než pád letadla nebo meteoritu mě trápí právě možnost teroristického útoku či selhání lidského faktoru. V této souvislosti se ptám:

10. Jak se mohlo stát, že v objektu, který by měl být vlastně nejlépe střeženým objektem v České republice, byly např. ukradeny počítačové čipy za statisíce korun. A proto se ptám dále: Byl už tento případ vyřešen a dále se ptám, jaká jsou opatření na zlepšení ostrahy JE Dukovany včetně jejího meziskladu.