Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu mezinárodní Úmluva o jaderné bezpečnosti podepsaná dne 20. září 1994.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

s mezinárodní Úmluvou o jaderné bezpečnosti podepsanou dne 20. září 1994

Předkládací zpráva pro Parlament ČR k Úmluvě o jaderné bezpečnosti

V souladu s usnesením vlády České republiky č. 494 ze dne 7. září 1994 předkládá se Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu mezinárodní Úmluva o jaderné bezpečnosti podepsaná dne 20. září 1994 ve Vídni.

Použití jaderných - technologií má kromě celé řady výhod, které výrazně přispívají k rozvoji civilizace i některé nevýhody, které každá společnost musí racionálně zvažovat a hledat prostředky k jejich eliminaci. Mezi výhody předmětných technologií patří bezesporu - to, že při normálním provozu znečišťují životní prostředí jen minimálně. Nevýhodou je možné nebezpečí zvýšené radiace, ke kterému může dojít při některých haváriích jaderných zařízení. V -této souvislosti vlády, a příslušné světové vládní organizace řeší právní aspekty problematiky bezpečnosti jaderné energie a hledají systémy záruk a garancí pro snížení rizik spojených s používáním jaderných technologií.

Po havárii v Černobylu vznikla na půdě Mezinárodní agentury pro atomovou energii idea na vypracování závazného dokumentu "Úmluva o jaderné bezpečnosti " (dále jen Úmluv a). Původní idea byla značně široká, tj. byla snaha, aby Úmluva zahrnovala a upravovala všechny problémy spojené s využíváním jaderných technologií - palivový cyklus, provoz jaderných zařízení, problematika radioaktivních odpadů atd. Tato představa se ukázala značně neschůdná, jak v oblasti práva, tak v oblasti -technického pojetí, vzhledem k existenci celé řady nedořešených technických aspektů. Proto byl přijat návrh na rozdělení problematiky jaderných -technologií do několika etap. V první fázi se dle dohody začala připravovat Úmluva, která se dotýká pouze jaderných zařízení.

Jedním ze závěrů "Mezinárodní konference o bezpečnosti jaderné energie: strategie pro budoucnost" organizované v září 1991 pod záštitou Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) ve Vídni bylo doporučení zahájit proces přípravy mezinárodní Úmluvy o jaderné bezpečnosti, jež by vy-tvořila výchozí rámec mezinárodního režimu jaderné bezpečnosti.

Příprava předmětné Úmluvy byla zahájena v květnu 1992. Od té doby proběhlo v IAAE sedm zasedání skupiny expertů z více než sta členských zemí MAAE, jež po zdlouhavých a rozporných diskusích připravila návrh textu Úmluvy, který představu.je kompromis přijatelný pro většinu zúčastněných zemí.

Největší názorové rozdíly se na jednáních expertů objevily v souvislosti s otázkou, zda má Úmluva zavést detailní technické, mezinárodně závazné požadavky a normativy jaderné bezpečnosti nebo má deklarovat pouze obecné principy zajištění jaderné bezpečnosti s požadavkem existence příslušné národní legislativy a dále, zda se má Úmluva týkat pouze civilních jaderných elektráren nebo všech jaderných zařízení včetně vojenských, popřípadě i zařízení pro zacházení s radioaktivními odpady a pro palivový cyklus.

Rozvinuté země s největším jaderným programem jako USA, Francie, Velká Británie, Japonsko se neztotožnily s představou, že by měly nahradit své národní normativy jaderné bezpečnosti dnes ještě neexistující soustavou mezinárodně závazných předpisů a rovněž tak nesouhlasily s tím, aby Úmluva zahrnula vojenská jaderná zařízení. Rovněž tak nebyla přijata představa o vytvoření mezinárodního kontrolního režimu zaměřeného na bezpečnost jaderných zařízení.

Úmluva (příloha č. 1 a 2) obsahuje proto pouze základní principy zajištění jaderné bezpečnosti a týká se pouze civilních jaderných elektráren. Uznává potřebu přijetí další Úmluvy pro oblast zacházení s radioaktivními odpady.

Hlavní ideou Úmluvy je zabezpečit, aby využívání jaderné energie bylo bezpečné, správně dozorované a zcela vyhovující pro životní prostředí. Úmluva upravuje základní principy bezpečnosti a navazuje na předchozí Úmluvy a -to na:

- Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů (1979),

- Úmluva o včasném oznámení jaderné havárie (1986),

- Úmluva o pomoci v případě jaderné havárie nebo radiologického ohrožení (1986).

Zároveň vymezuje okruhy aktivit, např. nakládání s radioaktivními odpady, které by měly být urychleně řešeny.

Úmluva je rozdělena do čtyř kapitol, které jsou dále členěny na články. V kapitole první jsou vymezeny cíle a účel působnosti Úmluvy. Z ní je zřejmé, že Úmluva se vztahuje na jaderná zařízení dávaná do provozu a provozována v době, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost pro danou smluvní stranu.

V kapitole druhé jsou specifikovány závazky smluvních stran Úmluvy týkající se provozovatele jaderných zařízení, dozorných orgánů a orgánů zajišťujících ochranu.

V souvislosti s jaderným zařízením jsou diskutována všechna stádia, počínaje výběrem místa pro jaderné zařízení přes projekt, výstavbu, uvedení do provozu, provoz až po ukončení provozu.

Třetí kapitola upravuje organizační aspekty Úmluvy, tj. způsob jednání smluvních stran, možnosti zastoupení, jazyky, rozčlenění informací od charakteru důvěrného až po charakter veřejný a organizační zabezpečení komunikace.

Poslední kapitola vymezuje nástroje přijetí Úmluvy, způsoby nabytí její platnosti, její pozměnění či vypovězení. Stanoví, že ukladatelem Úmluvy bude generální ředitel Mezinárodní atomové agentury.

K základním principům, které smluvní strany Úmluvy přijmou jako závazné, bude patřit ze jména povinnost:

- znovu posoudit bezpečnost existujících jaderných elektráren a neodkladně přijmout všechna rozumně proveditelná zlepšení směřující ke zvýšení jejich bezpečnosti. Pokud zlepšení bezpečnosti nebude moci být dosaženo, bude nutné přijmout plány k jejich odstavení s uvážením všech důsledků včetně sociálních a ekonomických,

- vytvořit a udržovat legislativu a na ní navazující podzákonná a správní opatření k zabezpečení jaderné bezpečnosti,

- ustavit orgán státního dozoru s náležitými pravomocemi, finančními a lidskými zdroji, jenž bude účinně oddělen od jiných orgánů zabývajících se podporou nebo využíváním jaderné energie,

- přenést odpovědnost za bezpečnost jaderného zařízení na držitele licence,

- dát otázkám jaderné bezpečnosti nejvyšší prioritu a zajistit adekvátní finanční a lidské zdroje na její podporu,

- přijmout a realizovat programy zajištění jakosti na všechny činnosti důležité z hlediska jaderné bezpečnosti,

- zavést systematické hodnocení jaderné bezpečnosti již v období před výstavbou jaderného zařízení a po celou dobu jeho životnosti,

- zajistit, aby radiační zátěž pracovníků a obyvatelstva z jaderných zařízení byla co nejnižší. a v souladu s národními limity dávek,

- zajistit existenci vnitřních a vnějších havarijních plánů pro jaderné elektrárny a s tím související informovanost vlastního obyvatelstva a kompetentních orgánů sousedních zemí,

- zajistit plnění požadavků jaderné bezpečnosti při výběru míst pro jaderná zařízení, při projektování, výstavbě, jakož i během provozu.

Úmluva předpokládá, že smluvní strany se budou scházet minimálně jednou za tři roky s cílem posoudit plnění Úmluvy. Smluvní strany budou muset pro tato hodnotící zasedání připravit písemný dokument - zprávu, jejíž forma a obsah budou upřesněny v jednacím řádu.

Náklady na organizaci těchto zasedání, jakož i na vlastní posuzování těchto zpráv budou společně hradit smluvní strany. Podíl České republiky na úhradě těchto nákladů nelze v současné době přesně vyčíslit.

Sekretariátem hodnotících zasedání a ukladatelem Úmluvy bude MAAE.

Předložená Úmluva je přínosem nejen z hlediska věcného (vymezuje základní podmínky z hlediska bezpečnosti pro umísťování a provoz jaderných zařízení), ale i z hlediska mezinárodního (vytváří základnu pro racionální řešení konfliktů z předmětné oblasti a navrhuje organizační model pro řešení).

Výše uvedené závazky jsou v podmínkách ČR již prakticky nyní splněny. Existující jaderná legislativa, státní dozor nad jadernou bezpečností representovaný Státním úřadem pro jadernou bezpečnost společně s dalšími ústředními orgány státní správy s působností v oblasti radiační ochrany, klasické bezpečnosti, požární ochrany a životního prostředí tvoří rámec, který je funkční a plně srovnatelný se současnou praxí vyspělých zemí. Přijetí Úmluvy nebude pro ČR představovat zásadní problém.

Úmluva upravuje do určité míry i vztahy sousedních zemí, které by mohly být ovlivněny provozem a zejména haváriemi jaderných elektráren. I když těmto zemím nedává možnost zabránit realizaci jaderných elektráren u svých sousedů v blízkosti hranic, již samotná povinnost konzultací a předávání nezbytných informací umožňujících provádět jejich vlastní hodnocení vlivu zařízení z hlediska bezpečnosti (viz čl. 17) může v budoucnu ztížit rozhodovací proces výstavby nových jaderných elektráren, jakož i meziskladů vyhořelého paliva na jejich území.

Přijetí Úmluvy o jaderné bezpečnosti je historickým mezníkem, který otevírá novou etapu mezinárodní spolupráce v oblasti bezpečného využívání jaderné energie. Státy, které Úmluvu přijmou, vysílají mezinárodnímu společenství a veřejnosti včetně ekologických a proti jaderných hnutí přesvědčivý signál o tom, že zajištění jaderné bezpečnosti v souladu s mezinárodně uznávanými požadavky je prioritou daného státu v oblasti rozvoje jaderného programu a že jsou připraveny nechat tyto aspekty jaderné bezpečnosti objektivně hodnotit na mezinárodní úrovni.

Přijetím Úmluvy Česká republika toto své přesvědčení společně s dobrou vůlí postupovat při zajišťování jaderné bezpečnosti v souladu s doporučenou mezinárodní prací veřejně potvrdí.

Úmluva vstoupí v platnost poté, co bude ratifikována v 22 zemích, z toho alespoň v 17 provozujících jaderné elektrárny.

V průběhu druhého jednacího dne 38. zasedání Generální konference Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni byla v odpoledních hodinách po slavnostní ceremonii vystavena k podpisu Úmluva o jaderné bezpečnosti. Úmluvu podepsaly všechny významné velmoci a země s rozvinutou jadernou energetikou. Do této první skupiny zemí přistupujících k Úmluvě se zařadila i ČR poté, co vedoucí delegace ČR, předseda SÚJB ing. Ján Štuller Úmluvu na základě zmocnění vlády a prezidenta ČR podepsal.

Předseda vlády: Doc. Ing. Václav Klaus, CSc. v.r.

PREAMBULE

SMLUVNÍ STRANY

(i) Uvědomujíce si, že pro mezinárodní společenství je důležité zajistit, aby využití jaderné energie bylo bezpečné, správně regulované a vyhovující pro životní prostředí.

(ii) Znovu potvrzujíce nutnost pokračovat v podpoře vysoké úrovně jaderné bezpečnosti v celém světě.

(iii) Znovu potvrzujíce, že odpovědnost za jadernou bezpečnost jaderných zařízení nese ten stát, který má jaderné zařízení ve své jurisdikci.

(iv) Vycházejíce z přání podpořit účinnou kulturu jaderné bezpečnosti.

(v) Jsouce si vědomy, že havárie v jaderných zařízeních jsou potenciálním zdrojem dopadů přes hranice států.

(vi) Pamětlivy Úmluvy o fyzické ochraně jaderného materiálu. (1979), Úmluvy o včasném oznámení jaderné havárie (1986) a Úmluvy o pomoci v případě jaderné havárie nebo radiační nehody (1986).

(vii) Potvrzujíce, že pro zvýšení jaderné bezpečnosti je důležitá mezinárodní spolupráce s využitím existujících bilaterálních a multilaterárních. mechanizmů a přijetí této podnětné úmluvy.

(viii) Uznávajíce, že tato úmluva znamená závazek k aplikaci základních principů bezpečnosti pro jaderná zařízení, a nikoli závazek k aplikaci podrobných bezpečnostních norem, a že existují mezinárodně zformulované bezpečnostní návody, které jsou průběžně aktualizovány, a kterými proto mohou být upravovány současné prostředky k dosažení vysoké úrovně bezpečnosti.

(ix) Potvrzujíce potřebu bez prodlení zahájit přípravu mezinárodní úmluvy o bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady, jakmile probíhající proces vývoje základních principů bezpečného zacházení s radioaktivními odpady vyústí v širokou mezinárodní shodu.

(x) Uznávajíce užitečnost dalších technických prací ve spojitosti s bezpečností jiných částí jaderného palivového cyklu a to, že takové práce mohou časem umožnit vývoj současných nebo budoucích mezinárodních dokumentů.

SE DOHODLY TAKTO:

KAPITOLA 1. CÍLE. VYMEZENÍ POJMŮ A ÚČEL ÚMLUVY

ČLÁNEK 1 CÍLE

Cíle této úmluvy jsou:

(i) celosvětově dosáhnout a udržet vysokou úroveň jaderné bezpečnosti cestou posílení národních opatření a mezinárodní spolupráce včetně technické spolupráce v oblasti bezpečnosti, přichází-li v úvahu,

(ii) založit a udržovat účinnou ochranu v jaderných zařízeních proti potenciálnímu radiačnímu riziku s cílem ochránit jednotlivce, společnost a životní prostředí před škodlivými účinky ionizujícího záření z takových zařízení,

(iii) zabránit vzniku havárií s radiologickými důsledky a zmírnit takové důsledky, pokud vzniknou.

ČLÁNEK 2 VYMEZENÍ POJMŮ

Pro účely této úmluvy:

(i) "jaderné zařízení" znamená pro každou smluvní stranu kteroukoliv na zemi umístěnou civilní jadernou elektrárnu, která je v její jurisdikci, včetně zařízení pro skladování, manipulaci a zpracování radioaktivních materiálů ve stejném místě a bezprostředně souvisejících s provozem jaderné elektrárny. Taková jaderná elektrárna přestává být jaderným zařízením, když všechno jaderné palivo bylo trvale odstraněno z aktivní zóny reaktoru a bezpečně uloženo v souladu se schválenými pravidly a jejíž program vyřazení z provozu byl odsouhlasen orgánem státního dozoru,

(ii) " orgán státního dozoru" znamená pro každou smluvní stranu jakýkoliv orgán nebo orgány, kterému tato smluvní strana svěřila pravomoc udělovat licence a upravovat umísťování, projektování, výstavbu, uvedení do provozu, provoz nebo vyřazování jaderných zařízení z provozu,

(iii) "licence" znamená každé oprávnění vydané orgánem státního dozoru žadateli stanovující odpovědnost žadatele za umístěni, projekt, výstavbu, spouštění, provoz nebo vyřazení z provozu jaderného zařízení.

ČLÁNEK 3. ÚČEL ÚMLUVY

Tato úmluva upravuje bezpečnost jaderných zařízení.

KAPITOLA 2. ZÁVAZKY

ČLÁNEK 4. PROVÁDĚCÍ OPATŘENÍ

Každá smluvní strana přijme ve svém právním řádu zákonodárná, podzákonná a správní opatření a učiní jiné kroky nutné k provedení svých závazků podle této úmluvy.

ČLÁNEK 5. PODÁVÁNÍ ZPRÁV

Každá smluvní strana musí před každým zasedáním podle článku 20 předložit k posouzení zprávu o opatřeních přijatých k provedení každého ze závazků podle této úmluvy.

ČLÁNEK 6. EXISTUJÍCÍ JADERNÁ ZAŘÍZENÍ

Každá smluvní strana podnikne potřebné kroky k tomu, aby byla co nejdříve posouzena bezpečnost jaderných zařízení existujících v době, kdy tato úmluva vstoupí pro tuto smluvní stranu v platnost. Bude-li to vzhledem k této úmluvě nutné, smluvní strana urychleně zajistí všechna rozumně proveditelná zlepšení ke zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení. Pokud takového zvýšení bezpečnosti nemůže být dosaženo, musí být při jaty plány k odstavení jaderného zařízení, jakmile to bude prakticky možné. Stanovení doby odstavení může brát ohled na celý energetický kontext a možné alternativy, jakož i sociální, ekologické a ekonomické důsledky.

ČLÁNEK 7. ZÁKONY A JINÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY

1. Každá smluvní strana přijme a zachová v platnosti právní úpravu na úrovni zákona a dalších předpisů, upravujících bezpečnost jaderných zařízení.

2. Zákony a jiné předpisy musí upravovat:

(i) -tvorbu platných národních bezpečnostních standardů a norem,

(ii) systém vydávání licencí pro jaderná zařízení a zákaz provozu jaderného zařízení bez licence,

(iii) systém inspekcí státního dozoru a hodnocení jaderných zařízení k ověřování, zda tato zařízení vyhovují platným předpisům a podmínkám licencí,

(iv) vynutitelnost dodržování platných předpisů a podmínek licencí včetně jejich pozastavení, změny nebo odebrání.

ČLÁNEK 8. ORGÁN STÁTNÍHO DOZORU

1. Každá smluvní strana zřídí nebo určí orgán státního dozoru příslušný k provádění zákonů a jiných právních předpisů uvedených v článku 7, který má potřebnou pravomoc, způsobilost a finanční a lidské zdroje potřebné k plnění jeho úkolů.

2. Každá smluvní strana podnikne příslušné kroky k zajištění účinného oddělení funkcí orgánu státního dozoru a funkcí kteréhokoliv jiného orgánu nebo organizace, zabývající se podporou nebo využitím jaderné energie.

ČLÁNEK 9. ODPOVĚDNOST DRŽITELE LICENCE

Každá smluvní strana zajistí, aby prvotní odpovědnost za bezpečnost jaderných zařízení nesl držitel licence a podnikne příslušné kroky k zajištění toho, aby každý držitel licence svou odpovědnost nesl.

ČLÁNEK 10. PRIORITA BEZPEČNOSTI

Každá smluvní strana podnikne příslušné kroky k zajištění toho, aby všechny organizace, zabývající se činnostmi bezprostředně souvisejícími s jadernými zařízeními, přijaly přístupy dávající náležitou prioritu jaderné bezpečnosti.

ČLÁNEK 11 FINANČNÍ A LIDSKÉ ZDROJ E

1. Každá smluvní strana podnikne příslušné kroky k zajištění toho, aby byly k dispozici přiměřené finanční zdroje k zajištění bezpečnosti po celou dobu životnosti každého jaderného zařízení.

2. Každá smluvní strana podnikne příslušně kroky k zajištění toho, aby pro každé jaderné zařízení po celou dobu jeho životnosti byl k dispozici dostatečný počet kvalifikovaného personálu s příslušným vzděláním, zaškolením a opakovaným výcvikem pro všechny činnosti spojené s bezpečností.

ČLÁNEK 12. LIDSKÉ FAKTORY

Každá smluvní strana podnikne příslušné kroky k zajištění toho, aby po celou dobu životnosti jaderného zařízení byly brány v úvahu možnosti a hranice lidského výkonu.

ČLÁNEK 13. ZAJIŠTĚNÍ JAKOSTI

Každá smluvní strana podnikne příslušné kroky k tomu, aby zabezpečila, že budou přijaty a realizovány programy zajištění jakosti poskytující jistotu, že specifické požadavky na všechny činnosti důležité pro jadernou bezpečnost budou splněny po celou dobu životnosti jaderného zařízení.

ČLÁNEK 14. HODNOCENÍ A OVĚŘENÍ BEZPEČNOSTI

Každá smluvní strana podnikne příslušné kroky k zajištění:

(i) provádění komplexních a systematických hodnocení bezpečnosti před výstavbou jaderného zařízení a před jeho uvedením do provozu a v průběhu celé doby jeho životnosti. Taková hodnocení musí být dobře zdokumentována, následně aktualizována ve světle provozních zkušeností a nových významných bezpečnostních poznatků a posuzována pod odpovědností orgánu státního dozoru,

(ii) ověřování analýzami, dohledem, zkoušením a kontrolami s cílem zajistit, aby fyzický stav a provoz jaderného zařízení byly stále v souladu s jeho projektem, platnými národními požadavky na bezpečnost a s provozními limity a podmínkami,

ČLÁNEK 15. OCHRANA PROTI ZÁŘENÍ

Každá smluvní strana podnikne přiměřené kroky k zajištění toho, že při všech provozních stavech bude radiační zátěž pracovníků a obyvatelstva, vyvolaná jaderným zařízením, udržována tak nízká, jak je rozumně dosažitelné, a že žádná osoba nebude vystavena radiačním dávkám převyšujícím předepsané národní dávkové limity.

ČLÁNEK 16. HAVARIJNÍ PŘIPRAVENOST

1. Každá smluvní strana podnikne přiměřené kroky k zajištění toho, aby jaderná zařízení měla vnitřní a vnější havarijní plány, které budou pravidelně prověřovány a pokrývají činnosti, jež mají být prováděny v případě havárie. Takové plány musí být pro každé nové jaderné zařízení připraveny a prověřeny dříve, než toto jaderné zařízení zahájí provoz překračující velmi nízkou energetickou úroveň schválenou orgánem státního dozoru.

2. Každá smluvní strana podnikne příslušné kroky k zajištění toho, aby její vlastní obyvatelstvo, jakož i kompetentní orgány států v blízkosti jaderného zařízení, pokud je pravděpodobné, že by mohly být zasaženy v případě radiologické nehody v -takovém jaderném zařízení, dostali příslušné informace pro havarijní plánování a protiopatření.

3. Smluvní strany, které nemají žádné jaderné zařízení na svém území, ale je pravděpodobné, že by mohly být zasaženy v případě radiační nehody v sousedním státě, přijmou přiměřené kroky k přípravě a prověřování havarijních plánů pro vlastní území pokrývajících činnosti, které by byly provedeny v případě mimořádných událostí.

ČLÁNEK 17. UMISŤOVÁNÍ

Každá smluvní strana podnikne příslušné kroky k zajištění toho, aby byly stanoveny a uplatňovány příslušné postupy:

(i) pro hodnocení všech relevantních faktorů daného místa, které by mohly ovlivnit bezpečnost jaderného zařízení v průběhu jeho projektované životnosti,

(ii) pro hodnocení pravděpodobného bezpečnostního dopadu navrhovaného jaderného zařízení na jednotlivce, společnost a životní prostředí,

(iii) pro přehodnocování podle potřeby všech důležitých faktorů citovaných v odstavcích (i) a (ii) tak, aby zabezpečily trvalou přijatelnost jaderného zařízení z hlediska bezpečnosti,

(iv) pro konzultace se smluvními stranami v okolí zamýšleného jaderného zařízení, které by mohly být ovlivněny tímto zařízením a pro poskytnutí nutných informací na žádost těchto smluvních stran, jež jim umožní vyhodnotit a udělat jejich vlastní hodnocení pravděpodobného dopadu na jejich vlastní území z jaderného zařízení z hlediska bezpečnosti.

ČLÁNEK 18. PROJEKT A VÝSTAVBA

Každá smluvní strana podnikne příslušné kroky k zajištění toho, aby:

(i) projekt a řešení jaderného zařízení poskytly několik spolehlivých úrovní a metod ochrany (ochrana do hloubky) proti úniku radioaktivních materiálů s cílem zabránit vzniku havárií a zmírnit radiologické důsledky v případě jejich vzniku,

(ii) technologie založené do projektu a řešení jaderného zařízení byly ověřeny v praxi nebo kvalifikovány zkouškami nebo analýzou,

(iii) projekt jaderného zařízení poskytoval záruku spolehlivého, stabilního a snadno ovladatelného provozu se specifickým zřetelem na lidské faktory a na vzájemný vztah člověk-stroj.

ČLÁNEK 19. PROVOZ

Každá smluvní strana podnikne příslušné kroky k zajištění toho, aby:

(i) souhlas s uvedením jaderného zařízení do provozu byl založen na příslušné bezpečnostní analýze a na programu spouštění, které prokáží, že zařízení, jak je vybudováno, souhlasí s projektem a bezpečnostními požadavky,

(ii) provozní limity a podmínky odvozené z bezpečnostních analýz, zkoušek a provozních zkušeností byly definovány a revidovány tak, jak je to nutné k identifikaci hranic bezpečného provozu,

(iii) provoz, údržba, kontrola a zkoušky jaderného zařízení byly prováděny v souladu se schválenými postupy,

(iv) byly určeny postupy reagující na předpokládané provozní poruchy a havárie,

(v) ve všech oblastech vztahujících se k bezpečnosti a po celou dobu životnosti jaderného zařízení byla k dispozici potřebná inženýrská a technická podpora,

(vi) události, významné z hlediska bezpečnosti, byly hlášeny včas a dohodnutým způsobem držitelem dané licence orgánu státního dozoru,

(vii) byly vytvořeny programy pro sběr a analýzu provozních zkušeností tak, aby získané výsledky a vyvozené závěry byly využívány a aby byly používány existující mechanismy ke sdělování důležitých zkušeností mezinárodním orgánům, jiným provozovatelům a orgánům státního dozoru,

(viii) produkce radioaktivních odpadů z provozu jaderného zařízení byla udržována, co se týče úrovně aktivity i objemu, na minimu dosažitelném pro příslušný proces a aby u veškerého nutného zpracování a skladování vyhořelého paliva a odpadů bezprostředně se vztahujících k provozu a uskutečňované na stejném místě jako jaderné zařízení bralo v úvahu jejich konečnou úpravu a uložení.

KAPITOLA 3. ZASEDÁNÍ SMLUVNÍCH STRAN

ČLÁNEK 20. HODNOTÍCÍ ZASEDÁNÍ

1. Smluvní strany se budou scházet (tato jednání budou dále nazývána jako "hodnotící zasedání") za účelem posouzení zpráv, předložených ve shodě s článkem 5 v souladu s postupy přijatými podle článku 22.

2. Za podmínek článku 24 mohou být zřizovány podskupiny složené ze zástupců smluvních stran, které mohou působit v průběhu hodnotících zasedání, pokud se to bude považovat zapotřebné, k posouzení specifických otázek obsažených ve zprávách.

3. Každá smluvní strana bude mí-t přiměřenou příležitost diskutovat o zprávách předložených ostatním smluvními stranami a žádat k nim vysvětlení.

ČLÁNEK 21. STANOVENÍ DOBY ZASEDÁNÍ

1. Přípravné zasedání smluvních stran se bude konat nejpozději než za šest měsíců ode dne, kdy tato úmluva vstoupí v platnost.

2. Na tomto přípravném zasedání smluvní strany určí datum prvního hodnotícího zasedání. Toto hodnotící zasedání se bude konat co nejdříve, avšak nejpozději do třiceti měsíců ode dne, kdy tato úmluva vstoupí v platnost.

3. Na každém hodnotícím zasedání smluvní strany určí datum následujícího zasedání. Interval mezi hodnotícími zasedáními nesmí být delší než tři roky.

ČLÁNEK 22. PROCEDURÁLNÍ OPATŘENÍ

1. Na přípravném zasedání konaném podle článku 21 smluvní strany připraví a konsensem přijmou jednací řád a finanční pravidla. Smluvní strany stanoví zejména a v souladu s jednacím řádem:

(i) směrnice týkající se formy a struktury zpráv předkládaných podle článku 5,

(ii) termín pro předkládání takových zpráv,

(iii) postup pro hodnocení těchto zpráv.

2. Na hodnotících zasedáních smluvní strany mohou, je-li to nutné, posoudit opatření přijatá podle předchozích bodů (i) - (iii) a konsensem je měnit, nestanoví-li jednací řád jinak. Rovněž mohou konsensem měnit jednací řád a finanční pravidla.

ČLÁNEK 23. MIMOŘÁDNÁ ZASEDÁNÍ

Mimořádné zasedání smluvních stran se bude konat:

(i) jestliže to bude odsouhlaseno většinou smluvních stran přítomných a hlasujících na zasedání, přičemž zdrževší se hlasování se počítají za hlasující; nebo

(ii) na písemnou žádost smluvní strany nejpozději šest měsíců od doby, kdy žádost byla sdělena smluvním stranám a sekretariát uvedený v článku 28 obdržel oznámeni o tom, že žádost podporuje většina smluvních stran.

ČLÁNEK 24. ÚČAST

1. Každá smluvní strana se zúčastní zasedání smluvních stran a bude na nich zastoupena jedním delegátem a takovými zástupci delegáta, technickými experty a poradci, jak bude považovat za nutné.

2. Smluvní strany mohou pozvat na základě konsensu jakoukoliv mezivládní organizaci, která je povolaná pro záležitosti upravené touto úmluvou, aby se zúčastnila jako pozorovatel kteréhokoliv zasedání nebo určitých jednání v jeho rámci. Od pozorovatelů se bude vyžadovat, aby předem písemně přijali ustanovení článku 27.

ČLÁNEK 25. SOUHRNNÉ ZPRÁVY

Smluvní strany při jmou konsensem a zpřístupní pro veřejnost dokument o diskutovaných tématech a závěrech přijatých při zasedání.

ČLÁNEK 26 JAZYKY

1. Jazyky zasedání smluvních stran budou angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština, pokud jednací řád nestanoví jinak.

2. Zprávy, předložené podle článku 5, budou připraveny v národním jazyku předkládající smluvní strany nebo v jednom určeném jazyku schváleném v jednacím řádu. Bude-li zpráva předložena v národním jazyku jiném než určeném jazyku, smluvní strana zajistí překlad své zprávy do určeného jazyka.

3. Nehledě na ustanovení odstavce 2 překlad zprávy předložené v některém jiném jazyce zasedání do určeného jazyka zajistí za úhradu sekretariát.

ČLÁNEK 27. DŮVĚRNOST

1. Ustanovení této úmluvy se nedotýkají práv a povinností smluvních stran podle vlastního vnitrostátního práva chránit informace proti vyzrazení. Pro účely tohoto článku " informace " zahrnuje ze jména: (i) osobní údaje; (ii) informace chráněné právy duševního vlastnictví nebo průmyslovým popř. obchodním tajemstvím; a (iii) informace vztahující se k národní bezpečnosti nebo k fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení.

2. Pokud v souvislostech této úmluvy smluvní strana poskytne informaci, kterou označí jako chráněnou ve smyslu odstavce 1, pak taková informace může být použita jen pro účely, pro které byla poskytnuta a její důvěrnost bude respektována.

3. Obsah diskusí v průběhu posuzování zpráv smluvními stranami bude důvěrný.

ČLÁNEK 28. SEKRETARIÁT

1. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (dále jen "Agentur a") bude sekretariátem pro zasedání smluvních stran.

2. Sekretariát bude:

(i) svolávat, připravovat a poskytovat služby při zasedáních smluvních stran,

(ii) předávat smluvním stranám informace obdržené nebo připravené v souladu s ustanoveními této úmluvy.

Výlohy vzniklé Agentuře při plnění funkcí uvedených v bodech (i) a (ii) budou hrazeny Agenturou v rámci jejího běžného rozpočtu.

3. Smluvní strany mohou na základě konsensu žádat, aby Agentura poskytla jiné služby potřebné pro zasedání smluvních stran. Agentura může poskytnout takové služby, jestliže je lze provést v rámci jejího programu a běžného rozpočtu. Jestliže to není možné, může Agentura provést takové služby, jestliže dostane dobrovolnou dotaci z jiných zdrojů.