Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. § 2 odst. 1 písm. a) zní:

"a) spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami.".

2. V § 2 odst. 1 se doplňují nová písmena g) a h), která znějí:

"g) textilním výrobkem textilní vlákenná surovina, délková a plošná textilie, textilní kusový výrobek, oděvní výrobek, a to v kterékoliv fázi zpracování, a textilní výrobky obsahující textilní složku:

1. výrobky, které obsahují minimálně 80% textilních vláken z celkové hmotnosti,

2. potahy čalouněného nábytku, deštníků a slunečníků, pokud obsahují minimálně 80% váhových textilních komponent,

3. textilní složky vícevrstvých podlahových krytin, matrací a výrobků pro kempování, oteplovací vložky rukavic a obuvi, pokud tyto části nebo vložky činí minimálně 80% z celkové hmotnosti výrobku,

4. textilie obsažené v jiných výrobcích, kde je jejich složení specifikováno, a pokud tvoří neoddělitelnou část těchto výrobků,

h) textilním vláknem útvar charakterizovaný ohebností, jemností a vysokým poměrem délky k průřezu, vhodný pro textilní zpracování, včetně ohebných pásků nebo dutinek o šířce maximálně 5 mm.".

Dosavadní písmena g) a h) se označuji jako i) a j).

3. V § 2 odst. 1 nové písmeno j) zní:

"j) službou jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli s výjimkou činností upravených zvláštními zákony [Např. zákon ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii, zákon ČNR č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované, a zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky.], kde se dozor nad ochranou spotřebitele svěřuje profesním sdružením nebo jiným orgánům státní správy než uvedeným v § 23"."

4. V § 2 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

5. § 4 včetně poznámky pod čarou č. 7) se vypouští.

6. § 5 včetně nadpisu se vypouští.

7. § 6 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č.8) se vypouští.

8. § 10 odstavec 1 zní:

"(1) Prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny

a) názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití,

b) též údaji o složení materiálu, jde-li o textilní výrobky, s výjimkou těch výrobků, které podle zvláštního předpisu povinnosti označování nepodléhají,

c) též údajem o datu minimální trvanlivosti, jde-li o potravinářské výrobky, popřípadě údajem o datu použitelnosti, jde-li o potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze"."

9. Do § 10 se vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:

"(2) Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá.

(3) Nelze-li prodávané výrobky označit přímo, musí je prodávající viditelně a srozumitelně označit údaji uvedenými v odstavci 1 jiným vhodným způsobem. Není-li možné nebo účelné prodávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen tyto údaje na požádání spotřebitele nebo orgánů, které provádějí dozor nad dodržováním ustanovení tohoto zákona, pravdivě sdělit, popřípadě doložit.".

Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 4 až 6.

10. § 11 zní:

"Pokud jsou informace uvedené v § 9 a 10 poskytovány písemně, musí být v českém nebo slovenském jazyce. Fyzikální veličiny musí být vyjádřeny v měřících jednotkách stanovených zvláštním zákonem. ¹⁰⁾".

11. § 14 zní:

"Při zrušení provozovny je prodávající povinen informovat živnostenský úřad [Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech.] o tom, kde lze vypořádat případné závazky"."

12. § 18 se vypouští.

13. V § 19 odst. 1 se na konci věty slova "na místě, odkud řídi svůj podnik" nahrazují slovy: "v sídle nebo místě podnikání"."

14. V § 19 se vypouští odstavec 3.

15. Dosavadní odstavec 4 v § 19, který se označuje jako odstavec 3, zní:

"(3) Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstraněni vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.".

16. § 21 věta druhá zní:

"O nebezpečných výrobcích v oběhu jsou povinny všemi dostupnými prostředky, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků, informovat spotřebitelskou veřejnost.".

17. § 21 věta třetí se vypouští.

18. § 22 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 14) se vypouští.

19. § 23 včetně nadpisu zní:

(1) Dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem provádí Česká obchodní inspekce [Zákon ČNR č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.] s výjimkou dozoru podle odstavce 4 písmeno b) až d).

(2) Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 písm. b), § 7 až 9, § 10 odst. 1 písm. c) a § 17 tohoto zákona na úseku zemědělských, potravinářských, kosmetických, mydlářských, saponátových a tabákových výrobků provádí též Česká zemědělská a potravinářská inspekce. [Zákon č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a potravinářské inspekci.]

(3) Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 písm. b), § 7, § 8 odst. I, § 9, § 10 odst. 1 a 3 a § 17 tohoto zákona na úseku ochrany zdraví lidí, zejména z hlediska zdravotní nezávadnosti výrobků a poskytovaných služeb, provádějí též orgány hygienické služby [Zákon č. 20/1966 Sb.].

(4) Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 písm. b), § 7 až 9, § 10 odst. 1 písm. c) a § 17 tohoto zákona na úseku veterinární péče provádějí orgány veterinární správy [Zákon ČNR č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České republiky, ve znění zákona ČNR č. 437/1991 Sb., a zákon č. 87/1987 Sb.], a to zejména z hlediska

a) zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty potravinářských výrobků živočišného původu,

b) zdravotní a dietetické nezávadnosti krmiv,

c) zabezpečeni uvádění do oběhu pouze veterinárních léčiv a přípravků schválených podle zvláštního předpisu [Zákon č. 20/1966 Sb.],

d) zabezpečení prodeje živých zvířat v souladu s podmínkami stanovenými zvláštními předpisy [Zákon ČNR č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České republiky, ve znění zákona ČNR č. 437/1991 Sb., a zákon č. 87/1987 Sb.].

(5) Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 písm. a) a b), § 7 a 11 tohoto zákona na úseku měření, vážení a bezpečnosti výrobků provádí rovněž Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví [Zákon č. 30/1968 Sb.].

(6) Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 8 až 10 a § 14 tohoto zákona v oblasti obchodu a služeb [§ 33 a 43 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisu.] provádějí okresní živnostenské úřady a jim na roveň postavené živnostenské úřady [Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech.], příslušné podle sídla, popřípadě místa podnikání"."

20. Za § 23 se vládá nový § 23a, který zní:

(1) Orgány uvedené v § 23 jsou oprávněny vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. V případě bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku jsou oprávněny pozastavit prodej výrobků nebo poskytování služeb anebo uzavřít provozovnu; vyžaduje-li to naléhavost situace, lze toto rozhodnutí oznámit ústně a neprodleně doručit písemné vyhotovení rozhodnutí.

(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 věta druhá je možno podat odvolání do tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání nemá odkladný účinek a odvolací orgán o něm rozhodne neodkladně.

(3) Obnovit prodej výrobků nebo poskytování služeb anebo otevřít provozovnu lze až po uvedení do nezávadného stavu a jen s písemným souhlasem orgánu, který o pozastavení prodeje výrobků nebo poskytování služeb anebo uzavření provozovny rozhodl."

21. § 24 zní:

"(1) Za porušení povinností stanovených v § 3, 4, 7, § 8 odst.1 a 2, § 9 až 17 a § 19 tohoto zákona uloží orgány uvedené v § 23 pokutu až do výše 500 000 Kč; při stanovení výše pokuty se přihlíží k povaze protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků. Za opakované porušení povinností v průběhu jednoho roku lze ukládat pokutu až do výše 1 000 000 Kč.

(2) Z vlastního podnětu nebo z podnětu sdružení spotřebitelů či jiné právnické osoby založené k ochraně spotřebitele uloží orgány uvedené v § 23 prodávajícímu, výrobci, dovozci nebo dodavateli, který prodal, vyrobil, dovezl nebo dodal výrobek, jehož vada způsobila újmu na životě nebo zdraví, pokutu až do výše 10 000 000 Kč; tuto pokutu uloží rovněž osobám uvedeným v § 27, které prodaly, vyrobily, dovezly nebo dodaly výrobek, jehož vada způsobila újmu na životě nebo zdraví. Stejnou pokutu uloží tomu, kdo takovou újmu způsobil vadným poskytnutím služby. Pokutu nelze uložit osobě, která prokáže, že újmě nešlo zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na ní bylo možno požadovat.

(3) Pokutu podle odstavce 1 do výše 5 000 Kč lze uložit v blokovém řízení, je-li porušení povinnosti spolehlivě zjištěno a osoba, která povinnost porušila, je ochotna blokovou pokutu zaplatit. Na blokové řízení podle tohoto zákona se použijí obdobně ustanovení o blokovém řízení podle zvláštního zákona [§ 84 a § 85 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.].

(4) Pokutu podle odstavce 1 nelze uložit v případech, kdy byla uložena pokuta podle zvláštního zákona, a v případě, kdy lze uložit pokutu podle odstavce 2.

(5) V případech, kde působí více orgánů uvedených v § 23, ukládá pokutu ten, který zahájil správní řízeni jako první. O zahájení řízení o uložení pokuty se tyto orgány vzájemně informují.

(6) Výnos pokut uložených podle odst. 1 až 3 je příjmem státního rozpočtu České republiky.

(7) Pokutu podle odstavce 1 lze uložit do tří let a pokutu podle odstavce 2 do deseti let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

(8) Uložením pokuty není dotčena povinnost k náhradě škody.".

22. V § 26 se vypouští odstavec 2; zároveň se zrušuje číslování odstavců.

23. § 28 včetně nadpisu zní:

Na řízení podle § 23a a 24 zákona se vztahují obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.], nestanoví-li tento zákon výslovně jinak.".

24. Za § 28 se vkládá nový § 28a, který zní: "§ 28a

Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví vyhláškou

a) způsob určeni obsahu jednotlivých druhů vláken v textilním výrobku,

b) podrobnosti o způsobu označování textilních výrobků údaji o složení materiálu,

c) seznam textilních výrobků, které nemusejí být označeny údaji o složení materiálu.".

25. V § 1 odst. 3 a v § 2 odst. 1 písm. d) zákona se slova "Česká a Slovenská Federativní republika" nahrazuji slovy "Česká republika".

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb., zákona č. 105/1990 Sb., zákona č. 116/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb., a zákona č. 509/1991 Sb., zákona č. 264/1992 Sb. a zákona č. 267/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:

V § 616 větě druhé se slova "podléhajících zkáze musí být vyznačeno datum výroby a datum nejpozdější spotřeby", nahrazují slovy "musí být vyznačeno datum minimální trvanlivosti, a jde-li o potraviny podléhajících rychlé zkáze, datum použitelnosti".

Zrušuje se vyhláška č. 167/1953 Ú.I., o výkupu prázdných láhví.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje vyhlásit ve Sbírce zákonů úplné znění zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jak vyplývá z pozdějších předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti............

K Čl. I

I. Obecná část

Zákon č. 634/1992 Sb. ve své současné podobě je produktem koncepce spotřebitelské politiky, zpracované a prosazované bývalým FMK ČSFR. Tato koncepce byla založena na představě, že:

1. charakteristickým prvkem vyspělých tržních ekonomik je rozsáhlá činnost spotřebitelských sdružení, prosazujících ochranu spotřebitele,

2. spotřebitel ve vyspělých tržních ekonomikách je široce chráněn a vzděláván státem,

3. dosažení obdobného stavu je nutnou podmínkou pro vstup do EU.

Na základě těchto představ byl prosazován názor, že je nezbytné roli vyspělého spotřebitele a spotřebitelských organizaci v podmínkách nedostatečně rozvinutého trhu suplovat činnosti státních institucí. Názor byl podporován poukazováním na výstřelky formujícího se trhu.

Informace získané u evropských (Consumer Policy Service) i amerických (Federal Trade Comission) spotřebitelských institucí pak ukazují, že uvedená východiska i závěr jsou falešné. Pro EU je v oblasti ochrany spotřebitele podstatné prosazování kompatibility dílčích procedurálních a technických předpisů, rámcový zákon uvedeného typu považují za vnitřní věc ČR, z hlediska EU nezajímavou. Představy o "rozvinuté spotřebitelské scéně", jejíž činnost je třeba suplovat, jsou pak iluzí.

Rovněž praxe stávajících spotřebitelských sdružení i praxe státních dozorových organizaci ukazuje, že zejména v podmínkách postupujícího rozvoje a stabilizace trhu je existující právní úprava včetně kompetencí státních inspekčních a dozorových orgánů v současném období dostačující. Není proto nutné vytvářet nové dozorové subjekty.

Nápravu chybného pojetí zákona č. 634/1992 Sb., který byl jako poslanecký návrh schválen Federálním shromážděním na jeho posledním zasedáním konaném 16.12.1992, však v současných podmínkách nelze spatřovat v jeho zrušení. Jako účelnější se jeví jeho novelizace, zaměřená na odstranění nedostatků jak v pojetí a předmětu úpravy, tak ve formulacích, na jeho liberalizaci a doplnění o potřebná ustanovení. Ve smyslu tohoto zaměření novely se přistoupilo zejména k nové definici pojmu spotřebitele, k vypuštění ustanovení upravujících zákaz diskriminace, povinnosti výkupu vratných zálohovaných obalů, mimořádných regulačních opatřeních a schvalování typových smluv a dále i ke změně a doplnění ustanovení upravujících označování výrobků a rozhodování o reklamaci.

Zásadním nedostatkem je, že v zákoně dosud nejsou stanoveny orgány dohledu podle požadavku § 23 zákona, proto je třeba přijmout zákonnou úpravu, která by tento stav napravila. Bez dořešení této otázky není možno provést ve smyslu tohoto zákona, dokonce ani v případě obecného ohrožení občanů uváděním zdravotně závadných a nebezpečných výrobků na trh, účinná opatření.

Po těchto navrhovaných úpravách nebude předmětný zákon překážkou podnikatelských aktivit, a přitom bude spotřebitele dostatečně chránit. Má proto i v podmínkách našeho transformovaného hospodářského systému své důvodné místo, a to i s přihlédnutím k čl. 92 Evropské dohody zakládající přidružení mezi ČR a EU.

Návrh zákona chrání spotřebitele před protiprávním jednáním nejen při živnostenském podnikání, ale i v dalších oborech podnikatelské činnosti s výjimkou služeb poskytovaných např. advokáty, komerčními právníky nebo daňovými poradci. Danou problematiku upravuje v oblasti veřejnoprávní na rozdíl od soukromoprávní úpravy dané občanským zákoníkem.

Tato právní úprava může mít vyšší všeobecně preventivní účinek a může snížit četnost případů řešených soudy. Zákon dále stanovuje odpovědnost podnikatele, který se nemůže zbavit odpovědnosti za porušeni povinností tím, že by ji přenesl na své zaměstnance. Tím se odstraňuje z právního hlediska nečisté zasahování kontrolních orgánů státní správy do vztahů, upravených zákoníkem práce.

Lze předpokládat, že v oblasti ochrany spotřebitele bude připadat stále významnější úloha dobře fungujícím profesním a zájmovým sdružením, která mohou účinným způsobem a bez nutnosti vstupů státních orgánů a nákladných dozorových akcí pozitivním směrem ovlivňovat jednání podnikatelských subjektů. Přitom mohou být využívány různé formy dobrovolně dodržovaných zásad, etických principů a kodexů, které zavazují členské organizace k serióznímu a vstřícnému přístupu vůči spotřebiteli. Tam, kde se již tyto iniciativy v praxi uplatňují, např. v podobě Sdružení přímých prodejců (podomní prodej), je patrné odstranění zásadních střetů mezi spotřebiteli a prodávajícími. Obdobná sdružení, která úspěšně pracují ve většině vyspělých zemí, jsou toho výmluvným dokladem.

Navrhovaná úprava je slučitelná s právními předpisy EU, legislativními záměry EU a Evropskou dohodou.

Je skutečností, že v EU bylo přijato pro ochranu spotřebitele při vytváření vnitřního trhu značné množství opatření, přinášejících přímé i nepřímé výhody. Jednou z priorit byla liberalizace v možnosti zakoupení zboží na území jiných států a výsledné zvýšení soutěživosti. Spotřebitelská politika zdůrazňuje co největší svobodu volby zboží a služeb a tím zvyšuje ekonomický potenciál EU. Je pravdou, že v mnoha specifických oblastech, jako je přístup k právu, především u "menších sporů" ve věci spotřebitele, zahraničních plateb, záruk a označování, by spotřebitelská Evropa měla být teprve realizována. Přes pokrok, jehož už bylo z iniciativy Komise a spotřebitelských sdružení dosaženo, je nevyhovující zejména oblast informaci poskytovaných spotřebiteli. Pro přiměřenou ochranu zdraví, bezpečnosti a ekonomických zájmů spotřebitelů je pánováno přijeti dalších nových opatření. Činnost EU ve prospěch spotřebitelů vycházela ze série programů následovaných plány pro období 1990 -1992 a 1993 -1995. Tyto programy a plány zahájily širokou škálu iniciativ ve všech oblastech relevantních pro spotřebitele. Výsledkem bylo vytvořeni právní základny, tvořící hlavní těleso spotřebitelského zákonodárství EU (jedním ze stěžejních předpisů z poslední doby je Směrnice rady 92/59/EHS z 29. června 1992 o všeobecné bezpečnosti výrobků). Pro plné využívání jednotného trhu spotřebiteli a pro přípravu skutečného prosazení Maastrichtské smlouvy však bude muset EU existující soubor právních předpisů konsolidovat, především uvedením platných dokumentů do praxe.

Vzhledem k výše uvedeným problémům se navrhuje:

a) vypustit zcela některá ustanovení zákona, jež se ukazují v současné době jako nepotřebná, případně budou předmětem úpravy ve zvláštních předpisech;

b) provést úpravy některých ustanovení, jejichž stávající formulace jsou nejasné a zakládají nejistotu pro podnikatelskou i spotřebitelskou sféru;

c) nově doplnit ustanovení, která jsou pro současnou praxi nejpotřebnější.

Novelizace jednotlivých ustanovení zákona o ochraně spotřebitele v rámci uvedené koncepce by měla odstranit řadu nedostatků, negativně ovlivňujících další rozvoj podnikatelských aktivit. Jedná se např. o zrušení paragrafu upravujícího režim nakládání s vratnými zálohovanými obaly, zrušení ustanovení o povinnosti stálé přítomnosti oprávněné osoby k vyřizování reklamací během skupinového zájezdu, zjednodušení postupu při označování výrobků apod. Další úpravy sledují odstraněni možnosti nepřesného výkladu a zvýšení právní jistoty jak spotřebitele, tak podnikatele (např. upřesnění termínu vyřízeni reklamace). Základním hlediskem při přípravě návrhů změn bylo dosažení takových posunů v pojetí ochrany spotřebitele, které by ve srovnání s původním přístupem tvůrců zákona kladly patřičný důraz na žádoucí liberalizační prvky v dané oblasti.

Nově je do novely zákona o ochraně spotřebitele navrhováno začlenění ustanovení o dozoru nad dodržováním povinnosti stanovených tímto zákonem.

Samotný zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, předvídá ve svém § 23 stanovení orgánů dozoru. Tento požadavek nebyl do současné doby naplněn. Zákon je účinný, jeho nedodržování není však postižitelné, což z obecně právního hlediska je stav neobvyklý a všeobecně kritizovaný.

Předmětem právní úpravy jsou taktéž některé dílčí změny vyvolané i vznikem samostatné České republiky.

Realizace navrhované právní úpravy nebude mít dopad na státní rozpočet, nevznikne ani nutnost zvýšeni počtu pracovníků stanovených orgánů dozoru, nebude mít za následek ani podstatné zvýšeni administrativní náročnosti.

II. Zvláštní část

K § 2

Stávající formulace pojmu spotřebitele je jejím rozdělením do dvou odstavců nepřehledná, navíc příliš zatížená úzkým vymezením (např. uváděním příslušníků domácnosti). Pro účely tohoto rámcového zákona je účelné pojmout definici co nejobecněji s tím, že její případné užší vymezeni bude přicházet v úvahu ve zvláštních právních předpisech, které se budou zabývat jednotlivými oblastmi ochrany spotřebitele. Obdobný přístup v definováni pojmu spotřebitele je uplatňován i v legislativě EU, kde v jednotlivých zákonech zemí EU je pojem spotřebitele odlišně definován, a to dle účelu těchto zákonů. Nově navrhovaná úprava proto definici pojmu spotřebitele pro účely tohoto zákona zjednodušuje a soustřeďuje do jediného odstavce. Pojem spotřebitele by! zpřesněn tak, aby zahrnoval i podnikatele, jenž si například pro svoji potřebu nakoupí zařízeni kanceláře.

Nově se doplňuje pojem textilního výrobku a textilního vlákna vzhledem k povinnosti

specifického značení textilních výrobků uvedeného v § 10 zákona a v souvislosti s ustanovením zmocňujícím Ministerstvo průmyslu a obchodu k vydáni vyhlášky, která bude tuto problematiku blíže upravovat.

V návaznosti na stávající formulaci pojmů prodávající, dovozce a výrobce byl upřesněn příliš obecně formulovaný pojem služba tak, aby výstižněji vyjádřil tuto činnost pro potřeby tohoto zákona s tím, že režimu tohoto zákona nebudou podléhat některé služby, u nichž jsou podmínky jejich poskytování specifické, stanovené zvláštními zákony (např. činnost advokátů).

K § 4

Ustanovení se vypouští, neboť nemá normativní povahu a odkazuje pouze na zvláštní předpisy stanovující hygienické podmínky prodeje výrobků a poskytování služeb. Režim v této oblasti je dostatečně zabezpečen speciálními předpisy.

K § 5

Toto ustanoveni má do značné míry formální charakter, obsahuje velmi neurčitý požadavek na prodej výrobků a poskytováni služeb "způsobem, který umožňuje jejich řádné a bezpečné provádění". Úprava těchto vztahů však přísluší zvláštním zákonům (např. oblast zdravotnictví, bezpečnosti práce). Velmi obecné pojetí tohoto ustanovení by mohlo vést k jeho subjektivnímu a účelovému výkladu a následně k širokému zneužívání orgány dozoru za účelem omezení konkurence mezi prodávajícími (zákazy prodeje, uzavírání prodejen, stánků, apod.). Vypuštěním tohoto ustanovení dojde ke zvýšeni jistot podnikatelů, přičemž spotřebitelé se mohou domáhat svých práv jinými prostředky, zejména dle příslušných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody.

K § 6

Takovéto zákazy nejsou v Evropě obvyklé, podobnou úpravu nezná ani EU. V podstatě se dá konstatovat, že záležitosti uvedené v tomto ustanovení jsou věci podnikatelského rizika. Ve fungujícím tržním hospodářství by tyto zásady měly platit obecně, aniž by byly zakotveny v právním předpise.

Zachování zákazu diskriminace spotřebitele v jakékoliv podobě evidentně vychází z pseudopotřeby zakázat především uplatňování dvojích cen (odlišné ceny pro cizince), neboť jiné případy tzv. diskriminace spotřebitele se vzhledem ke změněným tržním podmínkám jeví jako nepodstatné. Již pro zcela okrajový význam tzv. cenové diskriminace je její reglementace neslučitelná s požadavkem liberalizace trhu, neboť tyto otázky se řeší na samotném trhu a tím přispívají k jeho formování.

Z uvedených důvodů bylo přistoupeno k vypuštěni tohoto paragrafu.

K § 10

V nově navrženém zněni odst. 1 § 10, dochází k podstatné změně, pokud jde o údaje, kterými musí prodávající označit výrobky. Nově se stanoví povinnost uvést název výrobku, dále byly upřesněny údaje týkající se hmotnosti a velikosti výrobku. Rovněž byly vypuštěny údaje o jakosti a datu výroby s tím, že se doplňuje obecnější požadavek na uvádění údajů potřebných dle povahy prodávaného výrobku. Bude tak zajištěno uvedení potřebných údajů, které dle povahy výrobků jej budou blížeji specifikovat. Například tedy údaj o jakosti nebo datu výroby a další údaje budou uvedeny pouze u těch výrobků, u kterých budou tyto údaje vhodné a účelné.

Nově se stanoví, že textilní výrobky se rovněž označují údaji o složení materiálu. Tyto údaje jsou pro spotřebitele významné zejména v případech zdravotního postižení (např. alergie apod.). Značení textilních výrobků údaji o složení materiálu nebude nutné u výrobků, které konkrétně stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, vydaná na základě zmocnění uvedeného v § 28a zákona.

U potravinářských výrobků se nově stanoví povinnost uvést údaj o datu použitelnosti jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze, u ostatních údaj o datu minimální trvanlivosti (tyto dva terminy byly stanoveny shodně s připravovaným zákonem o potravinách). Tato úprava je vhodná z hlediska širší informovanosti spotřebitelů, je obvyklá i v ostatních státech a je v souladu se směrnicí Rady EU 79/112/EEC doplněnou směrnici 91/72/EEC o označováni potravin.

V návaznosti na skutečnost, že občanský zákoník v § 616 stanoví odlišně povinnost označování potravin podléhajících zkáze (musí být uvedeno datum výroby a datum nejpozdější spotřeby) a vzhledem k tomu, že tato úprava se v praxi zcela neosvědčila (občanský zákoník stanoví nadbytečně povinnost uvádět dva údaje, přitom samotný pojem "potraviny podléhající zkáze" je nejasný), je potřebné tento stav uvést v soulad s obvyklým způsobem značení potravin v zemích EU. V tomto směru je ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu navrhována novela uvedeného ustanovení občanského zákoníku tak, aby odpovídala úpravě § 10 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a byla ve shodě se Směrnicemi EU (viz článek II. této novely).

Pokud jde o označování způsobu užití a údržby výrobku byla provedena úprava ve shodě s § 617 občanského zákoníku tak, že tyto údaje se nemusí uvádět, jde-li o pravidla obecně známá.

Vzhledem k tomu, že nebude vždy možné výrobky stanovenými údaji přímo označit, dává se pro tento případ možnost jejich označení jiným vhodným způsobem např. bezprostředně u prodávaného výrobku.

K § 11

Byla provedena úprava druhé věty, která odpovídá platnému právnímu stavu, neboť používat lze nejen zákonné měřící jednotky. Poslední věta byla vypuštěna z důvodu nejasnosti pojmu "způsobem uznaným v České republice".

K§ 14

Problematika označování provozovny včetně jejího dočasného uzavření či zrušení je zcela upravena v zákoně č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Jedná se o duplicitu s příslušnými ustanoveními tohoto zákona a porušeni těchto povinností podléhá sankčnímu režimu živnostenského zákona. Bylo proto přistoupeno k vypuštění odstavců 1, 2 a 4 a první věty odstavce 3. Jako potřebné bylo upraveno ustanovení ukládající prodávajícímu povinnost informovat příslušný živnostenský úřad o místě, kde spotřebitel může uplatnit právní nárok plynoucí z titulu reklamace vady prodané věci v případě, kdy dojde ke zrušeni provozovny.

K § 18

Postoj prodávajícího k problému vratných zálohovaných obalů je faktorem, který rozhoduje o jeho případném úspěchu či neúspěchu na trhu. Tím, že stát určuje, jak se má obchodník při výkupu zálohovaných obalů chovat, omezuje soutěživost mezi podnikatelskými subjekty. Navíc se v tomto případě jedná o snahu typickou z doby plánovité ekonomiky, kdy právo mělo suplovat nedostatek ekonomického zájmu.

Ve vztazích mezi výrobci a prodávajícími nejsou dosud využívány všechny existující možnosti řešení tohoto problému na základě smlouvy. Dodavatelé pak někdy využívají svého postavení a nízké aktivity svých obchodních partnerů a postupují neseriózně v určování podmínek. Postupně i zde dochází k narovnávání vztahů, zejména v těch oborech, kde nabídka převyšuje poptávku po zboží (např. v oblasti dodávek lahvového piva). Přitom liberální cenová politika vytváří předpoklady pro vznik drobných podnikatelských aktivit, jejichž předmětem činnosti by mohla být manipulace s vratnými obaly, obdobně jako je tomu v některých vyspělých státech. Pozitivní roli by v tomto uvedeném problému mohly sehrát dobře fungující profesní komory či zájmová sdružení (např. Svaz obchodu), které by napomáhaly k vytváření odpovídajících podmínek na trhu.

Uložení povinnosti výkupu vratných zálohovaných obalů tak, jak nyní ukládá zákon o ochraně spotřebitele, není v souladu s koncepci tržního hospodářství. Rovněž není znám v zemích EU případ, kdy by obdobná povinnost byla uložena zákonem. Existují však právní předpisy řešící recyklaci vratných obalů, jež působí podpůrně a jejich účel je chápán především z pohledu ochrany životního prostředí či optimálního nakládání s druhotnými surovinami. V podmínkách ČR připravuje obdobnou právní úpravu Ministerstvo životního prostředí, v současné době jsou zpracovávány zásady zákona o odpadech.

Z výše uvedených důvodů bylo přistoupeno k vypuštěni tohoto ustanovení.

K § 19

V odstavci 1 byla slova "místo odkud řídí svůj podnik", kde je prodávající povinen přijmout reklamaci, nahrazena vhodnějším a přesnějším textem.

Navrhuje se vypuštění odstavce 3, který stanovuje povinnost prodávajícím skupinových zájezdů zajistit nepřetržitou přítomnost pověřeného pracovníka, oprávněného vyřizovat reklamace, po celou dobu zájezdu. Je zřejmé, že tato nepřetržitá přítomnost každý skupinový zájezd značně prodražuje. Tím se obraci bezprostředně proti zájmům spotřebitele v jeho možnosti volby různých cenových úrovni a poskytovaných služeb.

Spotřebitel by měl mít širší možnost volby v různých cenových úrovních, zejména u pobytových zájezdů.

Vztah mezi objednatelem zájezdu a jeho prodávajícím musí být v plném rozsahu chápán jako vztah smluvní, přičemž jednou z náležitostí smlouvy, na niž přistupují obě strany, může či nemusí být placená služba v podobě stálé přítomnosti zástupce kanceláře během zájezdu. Je na zákazníkovi, zda-li bude požadovat zájezd zahrnující tuto službu, která nepochybně poskytuje určité jistoty, či zda-li se bez této služby obejde. Je zřejmé, že tato standardní služba bude vždy v požadované míře nabízena ze strany cestovních kanceláří.

Navrhovaná úprava je v souladu se Směrnicí EU 314/1990 o komplexních programech pro cesty, prázdniny a zájezdy, která rovněž nevyžaduje trvalou přítomnost pověřeného pracovníka po celou dobu skupinového zájezdu.

Nově upravený odstavec 4 konkrétněji vymezuje dobu potřebnou k odbornému posouzení vady, upřesňuje vyřízení reklamace, stanoví, že se jedná o vyřízení reklamace včetně odstranění vady. Současné znění (vyřízení reklamace však nesmí trvat déle než 30 dnů) je v praxi nejednotně chápáno, jednak jako lhůta k rozhodnutí o vyřízení reklamace, jednak jako lhůta k odstraněni vady.

Dále se v tomto odstavci dává možnost, aby se prodávající se spotřebitelem dohodl na delší lhůtě k vyřízení reklamace, než je v zákoně stanovena. Nově se stanoví, že po uplynutí stanovené lhůty k vyřízení reklamace se vada považuje za neodstranitelnou. Další postup se v tomto případě bude řídit § 623 občanského zákoníku.

K § 20

Původně bylo navrhováno vypuštění tohoto paragrafu. Toto ustanovení však již bylo zrušeno zákonem o omezení reklamy, který byl přijat Parlamentem České republiky dne 9.2.1995.

K § 21

Vypouští se povinnost uložená hromadným informačním prostředkům zveřejňovat informace o nebezpečných výrobcích v oběhu. Ze stávající formulace poslední věty tohoto paragrafu lze dovodit, že hromadný informační prostředek je povinen tyto informace zveřejnit i bezplatně. Z tohoto důvodu je nevhodné tuto povinnost takto formulovat. Není pravděpodobné, že by některý hromadný informační prostředek tuto informaci nebyl ochoten zveřejnit. V důsledku této úpravy byla změněna i druhá věta tohoto ustanovení.

K § 22

Začlenění tohoto ustanovení nelze považovat za systémově vhodné v tomto zákoně. Problematika regulace spadá do kompetence Rady obrany státu, která by měla tyto otázky řešit. Takováto rozsáhlá regulace, která se může bezprostředně jevit ku prospěchu spotřebitele, je zároveň závažným zásahem do podnikatelské svobody a ve svém důsledku se v dlouhodobější perspektivě může obrátit v neprospěch spotřebitele.

Z uvedených důvodů se toto ustanovení vypouští.

V současné době byl připraven na Ministerstvu hospodářství návrh zásad zákona o krizových opatřeních, který byl předložen k projednáni ve vládě a Legislativní radě České republiky. V rámci tohoto zákona bude tato problematika mimořádných regulačních opatřeni upravena.

Pro rok 1995 byly ve státním rozpočtu ČR vyčleněny prostředky ve výši 107 mil. Kč pro účely zvláštních zásob. Ministerstvo průmyslu a obchodu vypracovalo a zaslalo okresním úřadům - útvarům obrany - metodické doporučeni k problematice zvláštních zásob, které slouží k zásobováni obyvatelstva po dobu prvních deseti dnů krizové situace.

K § 23 a 24

Vypouští se ustanovení týkají se typových smluv.

Formu typových smluv v podobě, ve které byly v návrhu zákona upraveny, nelze považovat za vhodnou. Vzhledem k tomu, že není zákonem stanovena písemná forma smlouvy mezi prodávajícím a spotřebitelem (občanský zákoník stanoví tuto formu v případě převodu nemovitosti nebo v případě dohody účastníků o této formě), ani zákon č. 634/1992 Sb. tuto formu přímo nestanoví, nelze dovodit ani důvodnost definice těchto smluv a jejich schvalování v rámci dohledu nad ochranou spotřebitele.

V případě rozporu konkrétní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím a spotřebitelem se zákonem lze postupovat dle příslušných ustanoveních občanského zákoníku. Takováto úprava tedy není nutná.

V novém znění § 23 jsou stanoveny orgány dozoru nad ochranou spotřebitele. Vymezují se taxativně orgány, které provádějí dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem. Česká obchodní inspekce bude provádět dozor komplexně pouze s výjimkou dozoru na úseku nezávadnosti krmiv, veterinárních léčiv a prodeji živých zvířat. U ostatních orgánů dozoru se stanoví konkrétně oblast jejich působnosti z věcného hlediska a vymezují se i povinnosti, nad jejichž plněním jsou oprávněny tyto orgány dozor vykonávat. Vymezuje se rovněž působnost těchto orgánů včetně vydávání závazných pokynů k odstranění zjištěných nedostatků a ukládání sankcí.

Upravuje se i ukládáni blokových pokut.

K § 26

Vypouští se odstavec 2, neboť toto ustanovení má zcela formální charakter.

K § 28

Upravuje se vztah ke správnímu řádu.

K § 28a

V návaznosti na § 10, který stanoví povinnost označení textilních výrobků kromě ostatních údajů též údaji o složeni materiálu, zákon zmocňuje Ministerstvo průmyslu a obchodu k vydání vyhlášky, která upraví způsob a podrobnosti o způsobu označování textilních výrobků údaji o složení materiálu a současně stanoví, u kterých výrobků není toto značení nutné.

Tato právní úprava bude v souladu se směrnicí Rady EU 71/307/EEC, která s přihlédnutím k tomu, že textil je citlivou položkou mezinárodního obchodu, stanovila základní pravidla, která ochraňuji trh před výrobci a překupníky, kteří nejsou schopni deklarovat základní údaje o textilních výrobcích nebo si tyto údaje nemohou obstarat.

Cílem této právní úpravy je chránit spotřebitele před záměnami surovin, které mohou ohrozit zdraví alergiků.

Provádí se úprava v textu vzhledem ke vzniku samostatně České republiky.

K Čl. II

Navrhuje se novela § 616 občanského zákoníku z důvodu uvedení této právní

úpravy v soulad se Směrnicemi EU.

K Čl. III

Zrušuje se vyhláška č. 167/1953 Ú.I., o výkupu prázdných láhví, vzhledem k vypuštění § 18, který stanovil povinnost výkupu vratných zálohovaných obalů, v nichž se prodávají výrobky.

K Čl. IV

Navrhuje se republikace zákona, vzhledem k tomu, že text zákona by byl v dané podobě značně nepřehledný a zejména i s přihlédnutím k tomu, že se jedná o zákon, který by měl být srozumitelný a přístupný pro široké vrstvy obyvatelstva.