Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Františka Trnky na ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pan

Doc. Ing. Josef Zieleniec, CSc.

ministr zahraničí

České republiky

prostřednictvím

Váženého pana

PhDr. Milana Uhdeho

předsedy Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Vážený pane ministře,

Na své první tiskové konferenci v tomto roce, v úterý 24. 1. tohoto roku, jste, vážený pane ministře, uvedl, že prioritami české zahraniční politiky v tomto roce je integrace do obou klíčových evropských uskupení, Severoatlantické aliance a Evropské unie a vyjádřil jste přesvědčení, že se letos podaří oboustranným úsilím učinit další krok, který bude mít charakter kvalitativního posunu celého problému.

Otázka vstupu do NATO se v současnosti, jak zaznívá zejména z české strany, stává téměř jistotou, byť nadále není vyjasněna bezpečnostní koncepce České republiky. V diskusích mnozí poukazují na naše nedobré zkušenosti s upnutím se jedním směrem. Jiní poukazují na situaci v současném světě a jedinou možnost naší bezpečnosti vidí ve svazku se Severoatlantickou aliancí. Východisko je možná -lze to připustit - někde uprostřed.

Jestliže se ovšem diskutuje o urychleném vstupu do NATO a nejsou zodpovězeny takovéto zásadní otázky bezpečnostní doktríny, není divu, že rychlost, se kterou o vstup usilujeme, vzbuzuje otázky další. A to tím spíše, že například z Polska zaznělo, ústy prezidenta Walesy, že Polsko by bylo ochotno se vstupem do NATO přijmout na svém území i cizí vojenské základny, na nichž by mohly být dokonce i jaderné zbraně. Tato alternativa je zcela určitě pro lidi v ČR znepokojivá. Jisté rozpaky o naší budoucí roli v NATO také může vzbuzovat diskuse o změně způsobu rozhodování v Severoatlantické alianci, kdy by shoda mohla být nahrazena většinou.

Občané naší země nepochybně podporují integraci České republiky do evropské spolupráce, a tak přistupují i k zahraničním iniciativám republiky pokud jde o spolupráci politickou a hospodářskou, menší podporu má přímá spolupráce vojenská. Svědčí o tom ostatně i vývoj veřejného mínění v otázce vstupu do NATO, kde podpora tomuto kroku vykazuje klesající tendenci.

Nejen v těchto souvislostech, jak je výše uvedeno, se na Vás vážený pane ministře obracím s touto interpelací, a žádám, aby mně byly poskytnuty následující informace:

1) Do jaké míry je při rozhodování o vstupu do NATO bráno na vědomí veřejné mínění, jež v uplynulém období vykazuje pokles podpory tomuto kroku?

2) Jaké stanovisko zaujímá vláda ČR k případnému pozdějšímu rozmístění vojenských základen Severoatlantické aliance na území ČR po našem vstupu do tohoto uskupení?

3) Je počítáno se změnou priorit zahraniční politiky USA, což by vzhledem k roli Spojených států v NATO mohlo vést k vynuceným krokům naší politiky, jež by nemusely odpovídat zájmům ČR?

4) Do jaké míry závazky ČR, vyplývající z členství v Severoatlantické alianci, povedou k růstu vojenských výdajů a následně možnému krácení výdajů do sociální sféry, jako je zdravotnictví, školství, péče o důchodce atd.?

Usilovat o bezpečnostní záruky České republiky a jejích občanů je správné a je to povinností vlády - a ovšem i parlamentu - každého státu. Lze věřit, vážený pane ministře, že odpověď na výše uvedené otázky může vést k širší informovanosti občanů a možná i změně již zmíněných názorů, jak jsou v posledním roce v souvislosti se vstupem do NATO zaznamenány.