kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky :
Zákon České národní rady č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu, se mění a doplňuje takto :
1. § 1 zní :
Tento zákon se vztahuje na poslance a senátory Parlamentu a členy vlády (dále jen "ústavní činitel"). "
2. Dosavadní text § 2 se označuje jako odstavec 1 a doplňují se nové odstavce 2 a 3, které zní :
" (2) Ústavní činitel dále nesmí :
a) umožnit uvedení svého jména nebo vyobrazení k reklamním účelům za úplatu nebo za jiný majetkový prospěch,
b) být členem řídícího nebo kontrolního orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost; to neplatí, pokud do takového orgánu byl vyslán v zájmu státu a v souvislosti s tímto členstvím od příslušné právnické osoby nepobírá odměnu,
c) sám řídit a spravovat vlastní podnik.
(3) K řízení a správě vlastního podniku si musí ústavní činitel zvolit zástupce, jehož jméno ohlásí předsedovi Poslanecké sněmovny.".
3. § 3, 4 a 5 se vypouštějí.
4. V § 6 odst.1 se slova "o příjmech a darech" nahrazují slovy "o příjmech, darech a jiném majetkovém prospěchu"a doplňuje věta druhá, která zní : "Za majetkový prospěch se pro tyto účely nepovažuje poskytnutí dopravy, noclehu, stravy a dalších přiměřených požitků při cestách a návštěvách, konaných ústavním činitelem v zájmu státu.".
5. V § 6 se doplňuje nový odstavec 2, který zní:
"(2) Přiznání činí ústavní činitel za každý kalendářní rok za dobu, po kterou vykonával svoji funkci (dále jen "vykazované období") a podává je nejpozději do konce prvého čtvrtletí roku následujícího předsedovi Poslanecké sněmovny.".
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
6. § 7 zní:
Ústavní činitel je povinen v přiznání správně a úplně uvést výši, druh, zdroj a den nabytí každého svého peněžního příjmu, s výjimkou příjmu za výkon funkce ústavního činitele, pokud souhrnná hodnota těchto příjmů přesáhne ve vykazovaném období výši měsíčního platu poslance.".
7. § 8 zní:
(1) Ústavní činitel je povinen v přiznání uvést dary a jiný majetkový prospěch, pokud jejich jednotlivá hodnota přesahuje 10 tisíc Kč.
(2) V přiznání musí být správně a úplně uveden zdroj, výše a stručný popis darů a jiného získaného majetkového prospěchu, pokud nebyly poskytnuty osobami blízkými či jako projev osobní pohostinnosti.".
8. V § 9 se vypouští odstavec 2 a ruší se označení odstavců.
9. § 10 a 11 se vypouštějí.
10. V § 12 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:
"(3) Předseda Poslanecké sněmovny si k návrhu vždy vyžádá stanovisko mandátového a imunitního výboru.".
11. V § 13 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:
"(3) Týká-li se návrh senátora, vyžádá si předseda Poslanecké sněmovny vždy vyjádření Senátu.".
12. § 14 zní:
Pokud předseda Poslanecké sněmovny rozhodne, že jednání ústavního činitele není v souladu s tímto zákonem, sdělí své rozhodnutí včetně odůvodnění
a) Poslanecké sněmovně, jde-li o poslance, nebo předsedovi Senátu jde-li o senátora, k učinění potřebných opatření; porušení tohoto zákona je důvodem pro zahájení disciplinárního řízení,
b) předsedovi vlády k učinění potřebných opatření, jde-li o člena vlády .".
13. V § 15 se slova "podle § 11 až 13" nahrazují slovy "podle § 12 až 14".
14. V celém textu zákona se výraz "Česká národní rada" nahrazuje výrazem "Poslanecká sněmovna", výraz "vláda České republiky výrazem "vláda" a výraz "poslanec České národní rady" výrazem "poslanec".
Tento zákon nabývá účinnosti dnem.
Obecná část:
1. Právní úprava otázek, které jsou označovány jako tzv. střet veřejného zájmu, je provedena platným zákonem ČNR č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou
veřejného zájmu.
Při přípravě předloženého návrhu byla prvořadě zvažována otázka, zda koncepce platného zákona odpovídá ještě současným společenským a politickým podmínkám, tedy zda nová potřebná řešení lze provést jen novelizací platného zákona, anebo zda je nutno přistoupit k vypracování nového zákona. K posouzení byly využity též poznatky o některých zahraničních právních úpravách střetu veřejného zájmu se zájmem osobním, a to ze států, které prošly dlouhodobým nepřerušeným demokratickým vývojem. Získané poznatky svědčí o tom, že v těchto státech v právním řádu otázka střetu veřejného zájmu se zájmem osobním je sice řešena, avšak nelze zjistit nějaké obecné hledisko, které by diktovalo tvorbu určitých společenských principů daných právních úprav. Právní úpravy pragmaticky vycházejí ze stavu poměrů specifických pro tu kterou zemi : úpravy některých zemí jsou kasuistické, jiné naopak obecné. Různý je okruh subjektů, na které se právní úpravy vztahují; odlišný je i okruh povinností těchto subjektů, různý je mechanismus zjišťování střetu veřejného zájmu se zájmem osobním a nejednotné jsou i možné sankce.
Výsledkem provedené analýzy je, že naše platná právní úprava je koncepčně vyhovující, a postačí proto nové požadavky provést změnou a doplněním platného zákona.
2. Osnova předloženého návrhu vychází z toho, že okruh subjektů, na něž se má zákon vztahovat, není třeba v zásadě rozšiřovat nad rámec vymezený platnou úpravou, neboť i tento zákon má regulovat otázky střetu veřejného zájmu se zájmem osobním jen u těch subjektů, jejichž možný střet nepokrývají jiné zákony. V zájmu formálního uvedení zákona do souladu s Ústavou České republiky je proto navrhováno pouze rozšíření jeho působnosti i na senátory Parlamentu a promítnutí označení orgánů a funkcí, odpovídající terminologii Ústavy České republiky.
Platná úprava vyhovuje i z hlediska obecné konstrukce řešení problému, spočívající ve stanovení zákazu některých jednání a činností ústavních činitelů.
3. Oproti platné úpravě je však nutné provést některé dílčí změny a doplnění :
Považuje se za potřebné především upřesnit a do jisté míry zpřísnit příkladmý výčet jednání ústavních činitelů, která jsou považována za střet zájmů. Osnova navrhuje určité změny a rozšíření též v části druhé zákona, která se týká přiznání o příjmech a darech.
Kompetenci rozhodovat, zda jednání ústavního činitele je v souladu s tímto zákonem se navrhuje i nadále ponechat předsedovi Poslanecké sněmovny, a to i vzhledem k tomu, že do přijetí nového jednacího řádu komor Parlamentu nepovažujeme za vhodné zasahovat do kompetence stávajících parlamentních orgánů nebo mimo jednací řád vytvářet orgány nové.
Při přípravě osnovy byla zvažována též možnost sankcí, pokud bylo kvalifikovaně zjištěno porušení tohoto zákona. Zahraniční právní úpravy většinou spojují v těchto případech porušení zákona ze strany poslanců s možností ztráty jejich poslaneckého mandátu. Takové zákonné řešení není v České republice možné, neboť by znamenalo nepřípustnou změnu Ústavy České republiky, která v čl. 25 uvádí taxativně důvody pro zánik mandátu poslance. Přesto jsou sankční opatření možná, jak je konkrétně uvedeno ve zvláštní části důvodové zprávy.
4. Navrhovaný zákon si nevyžaduje náklady ze státního rozpočtu, ani požadavky na pracovní síly.
5. Právo Evropské unie otázky střetu veřejného zájmu se zájmem osobním neupravuje.
Zvláštní část:
K čl. I:
K bodu 1:
Navrhované znění § 1 vychází z ústavní konstrukce Parlamentu, skládajícího se z Poslanecké sněmovny a ze Senátu a uvádí i terminologii zákona do souladu s pojmoslovím Ústavy. I když Senát nebyl dosud ustaven, je účelné při novelizaci tohoto zákona, přijatého ještě před vznikem samostatné České republiky, předem zajistit potřebnou úpravu tak, aby z tohoto důvodu již nebylo potřeba později zákon dále podstaněji novelizovat.
K bodu 2:
Dosud platné ustanovení § 2 obsahuje pod písmeny a/ a b/ příkladmý výčet těch jednání, která jsou konkrétně považována za střet zájmů. Osnova tento výčet rozšiřuje o zákaz dalších konkrétně uvedených jednání.
Považuje se za důležité doplnit zákaz toho, aby ústavní činitelé umožnili uvádění svého jména nebo vyobrazení k reklamním účelům za úplatu nebo za jakýkoliv jiný majetkový prospěch. Jde o typický případ zneužívání postavení ústavního činitele, který je obecně zakazován, resp. porušení zákazu postihováno.
Rovněž osnova navrhuje, aby zákon zakázal ústavním činitelům členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost. Výjimku z tohoto zákazu musí ovšem činit ty případy, kdy členství ústavního činitele v takovém orgánu slouží k prosazování a ochraně státních zájmů a je bezúplatné, jinak by se stát zbavil významné možnosti k prosazování svých zájmů.
Osnova též navrhuje, aby zákon vyslovil pro ústavního činitele zákaz po dobu výkonu ústavní funkce sám řídit a spravovat podnik ve svém vlastnictví. Je proto zároveň nutno najít řešení, jak po dobu tohoto zákazu, tedy po dobu výkonu ústavní funkce, bude takový podnik řízen a spravován. Osnova navrhuje, aby ústavnímu činiteli byla uložena povinnost k řízení a správě vlastního podniku si zvolit zástupce, jehož jméno oznámí předsedovi Poslanecké sněmovny jako orgánu, který bude řešit otázky střetu zájmu.
K bodu 3:
Vypuštění uvedených ustanovení je důsledkem odlišné koncepce osnovy ve vztahu k podnikání ústavních činitelů a k zákazu jejich členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost.
K bodu 4:
Osnova rozšiřuje povinnost učinit písemné přiznání obecně též na jiný majetkový prospěch. Z majetkového prospěchu je přitom navrhováno vyloučit ty případy, kdy při cestách nebo návštěvách, konaných v zájmu státu, jsou ústavnímu činiteli poskytovány přiměřené požitky, zajišťována bezplatně doprava, strava apod., které lze považovat za projev pohostinnosti vůči návštěvníkovi. Základním hlediskem pro posuzování takové cesty by přitom měl být státní zájem.
K bodu 5:
Navržená koncepce sjednocuje dosud formálně oddělené přiznání o příjmech a přiznání darů do jediného přiznání, podávaného každým ústavním činitelem předsedovi Poslanecké sněmovny vždy za uplynulý kalendářní rok za dobu, po kterou vykonával funkci ústavního činitele (vykazované období). Upřesňuje se dále lhůta, ve které je ústavní činitel povinen přiznání předložit. Nově zvolený nebo jmenovaný ústavní činitel by tedy ani nadále nebyl povinen přiznávat za kalendářní rok ty příjmy a dary, které získal před tím, než se ujal funkce; stejně tak by tuto povinnost neměl bývalý ústavní činitel po ukončení výkonu své funkce.
K bodu 6:
Navržená úprava sleduje požadavek postihnout v přiznání všechny další peněžní příjmy ústavního činitele, pokud ve svém souhrnu přesáhnou ve vykazovaném období částku, která se rovná výši měsíčního platu poslance. Navrhuje se druhy dalších příjmů výslovně v zákoně nestanovit, jako to činí dosavadní úprava, a to s ohledem na to, že jejich úplný a přesný výčet není ani dost dobře možný.
Navržená úprava je i důsledkem odlišné koncepce osnovy ve vztahu k podnikání ústavních činitelů. I když se navrhuje vyslovit zákaz, aby ústavní činitel sám řídil a spravoval vlastní podnik, zůstává mu zachována povinnost uvést příjmy z něj plynoucí v přiznání. Stejně tak musí uvést své příjmy z jiné výdělečné činnosti i ten ústavní činitel, který není vlastníkem podniku.
K bodu 7:
Navrhuje se uložit ústavnímu činiteli povinnost učinit písemné přiznání o všech darech a jiném majetkovém prospěchu ve smyslu § 6 odst.1, ovšem jen tehdy, přesahuje-li jejich jednotlivá hodnota stanovenou peněžní částku a nejedná-li se vysloveně o záležitost rodinného nebo podobného vztahu.
K bodu 8 a 9:
Vypuštění příslušných ustanovení je navrhováno v návaznosti na novou úpravu § 6 až 8, do kterých byla tato problematika zapracována.
K bodu 10:
S ohledem na to, že působnost rozhodovat o porušení tohoto zákona by měla i nadále být ponechána předsedovi Poslanecké sněmovny, je navrhováno, v zájmu zajištění širšího předběžného posouzení návrhu, aby předseda Poslanecké sněmovny si k návrhu vždy předem vyžádal stanovisko mandátového a imunitního výboru, který svojí působností má k této problematice nejblíže. I když stanovisko mandátového a imunitního výboru není výslovně závazné, mělo by mít nezastupitelný vliv na posouzení toho, zda zákon byl či nebyl porušen.
K bodu 11:
Vzhledem k tomu, že působnost předsedy Poslanecké sněmovny ve věci rozhodování o porušení tohoto zákona by se měla vztahovat i na senátory (což odpovídá i ústavnímu postavení Poslanecké sněmovny, která může podle čl. 30 Ústavy České republiky zřizovat i vyšetřovací komise pro vyšetření věcí veřejného zájmu), je ale potřeba zajistit, obdobně jako dosud u vlády, možnost Senátu sám případ svého člena posoudit a mít určitý vliv na konečné rozhodnutí. Ten by měl být zajištěn vyjádřením senátu k návrhu poté, kdy vznikne důvodné podezření, že zákon byl porušen.
Pokud jde o povinnost projednat návrh s ústavním činitelem, proti němuž návrh směřuje, povinnost oznámení poslaneckému klubu a povinnost vyžádat si vždy vyjádření vlády, týká-li se návrh jejího člena, přejímá se dosavadní právní úprava.
K bodu 12:
Důsledky rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny o tom, že ústavní činitel porušil tento zákon, vyplývají z § 14.
Jde-li o poslance nebo senátora, osnova výslovně doplňuje, že porušení tohoto zákona je důvodem pro zavedení disciplinárního řízení proti poslanci nebo senátorovi ve smyslu čl. 27 odst. 2, věty druhé, Ústavy České republiky. Úprava vhodných disciplinárních sankcí by měla být v návaznosti na to provedena jednacími řády komor Parlamentu. Navíc příslušný poslanecký klub vždy může působit na poslance, případně senátora, aby se vzdal mandátu ve smyslu čl. 25 písm. c/ Ústavy České republiky.
Jde-li o člena vlády, může vést rozhodnutí i k návrhu předsedy vlády na odvolání člena vlády prezidentem republiky podle čl. 74 Ústavy České republiky.
K bodu 13:
Jde o upřesnění ve smyslu předchozích úprav.
K bodu 14:
Jedná se o sjednocení textu celého zákona s ústavní terminologií.
K čl. II:
Předpokládá se, že zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.
V Praze dne 25. ledna 1995