Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č.
35/1989 Sb., o jednacím řádu České
národní rady, v platném znění,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Jiřího Šolera na místopředsedu
vlády a ministra financí Ivana Kočárníka
a ministra zahraničních věcí Josefa
Zieleniece. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
| Zbraslav, 27. ledna 1995 |
Vážení páni ministři,
dne 4. prosince 1994 podepsal pan ministr Ivan Kočárník v Moskvě česko-ruskou dohodu o vzájemné spolupráci v oblasti jaderné energie, která umožňuje, aby Česká republika vyvážela vyhořelé palivo s tím, že zpět bude dovážet jaderné odpady včetně plutonia.
Plutonium jakožto strategický materiál, kterého se používá pro výrobu jaderných zbraní, je v popředí zájmu mezinárodních teroristických skupin a ilegální obchod s těmito surovinami dosahuje již nyní nečekaných rozměrů. Tato fakta, stejně jako otázka transportu radioaktivního materiálu a využití plutonia v České republice, nás a naší veřejnost, ale i veřejnost v dalších státech, velmi znepokojují. A uzavření dohody s Ruskem znamená další stupňování tohoto problému v evropském měřítku.
Ve věci šíření jaderných štěpných materiálů je Česká republika vázána mezinárodními smlouvami, které přejala z jurisdikce Československa. Konkrétně rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů ze dne 12. června 1968 byla přijata Smlouva o nešíření jaderných zbraní. Jménem Československé socialistické republiky byla Smlouva podepsána v Moskvě, Washingtonu a Londýně dne 1. července 1968. Se smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly uloženy u depozitářů Smlouvy, vlády Svazu sovětských socialistických republik, vlády Spojených států amerických a vlády Velké Británie a Severního Irska dne 22. července 1969. Na základě svého článku IX odstavce 3 vstoupila Smlouva v platnost dnem 5. března 1970 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Československou socialistickou republiku, byla vyhlášena pod číslem 6111974 Sb.
Konkrétně obsahuje smlouva tyto závazky:
Každá smluvní strana vlastnící
jaderné zbraně se zavazuje nepředávat
přímo ani nepřímo komukoliv jaderné
zbraně nebo jiná jaderná výbušná
zařízení, ani kontrolu nad těmito
zbraněmi nebo jadernými výbušnými
zařízeními, jakož i žádným
způsobem nepodporovat, nepodněcovat a nepovzbuzovat
jakýkoliv stát nevlastnící jaderné
zbraně k výrobě nebo k získání
jaderných zbraní či jiných jaderných
výbušných zařízení jakýmkoliv
jiným způsobem nebo k získání
kontroly nad těmito zbraněmi nebo výbušnými
zařízeními.
Každá smluvní strana nevlastnící
jaderné zbraně se zavazuje nepřijímat
přímo či nepřímo od kohokoliv
jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná
zařízení ani kontrolu nad těmito zbraněmi
nebo výbušnými zařízeními,
nevyrábět jaderné zbraně nebo jiná
jaderná výbušná zařízení,
ani je nezískávat jakýmkoliv jiným
způsobem, ani nevyhledávat a nepřijímat
jakoukoliv pomoc při výrobě jaderných
zbraní nebo jiných jaderných výbušných
zařízení.
1. Každá smluvní strana nevlastnící jaderné zbraně se zavazuje přijmout záruky uvedené v dohodě, o které se bude jednat a která bude uzavřena s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii v souladu se Statutem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a systémem záruk Agentury, výlučně k ověřování plnění závazků, které přijala v souladu s touto Smlouvou s cílem zabránit neoprávněnému převodu jaderné energie z mírového využití na jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení. Procedury záruk požadovaných tímto článkem budou uplatněny na výchozí nebo speciální štěpný materiál, a to nezávisle od toho, vyrábí-li se, zpracovává nebo používá v jakémkoliv hlavním jaderném zařízení. Záruky požadované tímto článkem budou uplatněny na veškerý výchozí nebo speciální štěpný materiál ve veškeré mírové jaderné činnosti na území takovéhoto státu, pod jeho jurisdikcí nebo v činnosti kdekoliv prováděné pod jeho kontrolou.
2. Každá smluvní strana se zavazuje nedávat k dispozici:
a) výchozí nebo speciální štěpný materiál nebo
b) zařízení nebo materiál speciálně určený nebo připravovaný pro zpracování, využití nebo výrobu speciálního štěpného materiálu jakémukoliv státu nevlastnícímu jaderné zbraně pro mírové účely, jestliže se na tento výchozí nebo speciální štěpný materiál nevztahují záruky požadované tímto článkem.
3. Záruky požadované tímto článkem budou realizovány takovým způsobem, který bude v souladu s článkem IV této Smlouvy a bude zamezovat brzdění ekonomického nebo technologického rozvoje smluvních stran nebo mezinárodní spolupráce v oblasti mírové jaderné činnosti včetně mezinárodní výměny jaderného materiálu pro mírové účely v souladu s ustanoveními tohoto článku a zásadou aplikace záruk uvedenou v preambuli Smlouvy.
4. Smluvní strany nevlastnící jaderné
zbraně uzavřou s Mezinárodní agenturou
pro atomovou energii dohody za účelem splnění
požadavků tohoto článku individuálně
nebo spolu s jinými státy v souladu se Statutem
Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Jednání
o takovýchto dohodách započne v průběhu
180 dní od původního vstupu této Smlouvy
v platnost. Pro státy, které předají
do úschovy své ratifikační listiny
nebo listiny o přístupu do uplynutí lhůty
180 dní, jednání o takovýchto dohodách
započne nejpozději k datu předání
těchto listin. Tyto dohody vstoupí v platnost nejpozději
osmnáct měsíců ode dne zahájení
jednání.
Je známo, že plutonium Pu239 vznikající jako vedlejší produkt v jaderných reaktorech je použitelné jako štěpný materiál pro jaderné zbraně. Podle německého humanisty Roberta Jungka [Robert Jungk, Atomový stát, Děti země, Praha 1994, str. 112. Původně vydáno v roce 1977.] teprve od zveřejnění faktu, který se objevil v září 1977, že totiž Američané koncem července na pokusném zařízení v Nevadě úspěšně odpálili bombu, plněnou jen plutoniem "normální reaktorové kvality ", odpadla každá pochybnost vojenské použitelnosti "obyčejného" reaktorového plutonia. A právě takový materiál budeme dovážet z Ruska zpět. Zatím separace štěpných materiálů vhodných pro jaderné zbraně, zejména U235 a Pu239, byla tak technicky složitá, že fakticky bránila jejich zneužití nejadernými státy bez varování mezinárodní inspekce nebo teroristy, je navrácené plutonium přímo použitelné.
Stačí několik kilogramů materiálu,
kterého se budou navracet tuny, vznikne tak "malá"
atomová bomba podobná té z Nagasaki. Nehledě
na jiné aktivní izotopy, které jsou odděleny
při přepracování a kterých
stačí k odpálení někdy jen
gramy; taková bombička může být
použita samostatně nebo jako rozbuška "čisté"
termonukleární zbraně nazývané
obvykle neutronová bomba.
Za zmínku stojí ještě dva faktory.
Pro ilustraci prvého citujme opět z knihy
R. Jungka [Citovaná kniha, strana 105.]:
Dr. Grünbaum předložil zajímavou tezi o historii vývoje jaderné energie ve Spolkové republice a podpořil ji udáním jmen, faktů a událostí. Podle jeho názoru není náhoda, že Franz Josef Strauss, který byl jak známo prvním německým atomovým ministrem a osobně vedl 26. ledna 1955 zakládající zasedání atomové německé komise, přivedl k tomuto okruhu úkolů tak nápadně mnoho osobností, které již zaujímaly vedoucí pozice ve třetí říši.
...
Americká vláda zkoušela ještě v roce 1964 zabránit zvláště vývoji vlastního německého přepracovacího postupu. Protože se už tenkrát obávala, že budováním a světovým rozšířením zpracovatelských zařízení by se mohl materiál pro A-bomby, plutonium, který je možno vyrobit s jejich pomocí, jednou ocitnout ve špatných rukou. Bonn ale - na radu dřívějších Hitlerových hospodářských pomocníků - prosadil, aby mohl tuto technologii, nezastupitelnou při výrobě plutoniových bomb, dále vyrábět a exportovat. A ještě více: objevem nepřímého technického kontrolního systému (přístrojová kontrola štěpení a toku), který byl vyvinut v Karlsruhe, mohli němečtí vyjednavači při rozhovorech o smlouvě o dalším nešíření zbraní pro sebe získat něco velmi důležitého. Původní plány, který v rámci mezinárodního dozoru předpokládaly systém přímých kontrol a tím chtěly předejít možnému zneužití plutonia, padly především jejich námitkami - protože, jak přiznali, v německých zařízeních žádné takové "čmuchání" mít nechtěli. A nebylo snad náhodné, že Werner Heisenberg ve svých vzpomínkách, které vyšly v roce 1969, předložil k zamyšlení: "... a dělal jsem si starosti, jestli se v Karlsruhe nově zřízené centrum pro mírovou atomovou techniku dokázalo trvale vyvarovat pokušení využít tyto tak obrovské prostředky raději na jiné účely. Znepokojovalo mě, že pro tyto lidi, kteří zde měli činit nejdůležitější rozhodnutí, byly hranice mezi mírovou atomovou technikou a atomovou zbrojní technikou právě tak pohyblivé jako hranice mezi atomovou technikou a základním atomovým výzkumem. "
"Vzpomeňte si přece, jak se to zvládlo ve dvacátých letech!" vyzýval mne Grünbaum. "Německý Reichswehr tehdy také směl po Versaillské smlouvě mít jen 100 000 mužů. Jisté druhy zbraní jim byly zcela zakázány. Ale generál Seeckt uzavřel po Rapallské konferenci tajnou dohodu s Rusy a mohl tak v Sovětském svazu vycvičit německé elitní jednotky. Mám precisní důkazy, že v oblasti nukleárního zbrojení probíhá něco podobného už léta v Argentině, Brazilii a v JAR.
Celá záležitost se týkala boje o množivé
reaktory (velkovýrobce plutonia) okolo roku 1977; nakonec
Německo své zájmy neprosadilo. Přesto
stojí za to ocitovat z R. Jungka ještě jeden
odstavec:[ R. Jungk. Citovaná kniha, strana 119.]
Nepřipomíná tato snaha o moc nebezpečnou
německou expanzivní politiku dřívějších
dob? V třicátých letech byl německý
národ pro takové počínání
získán sloganem "národ bez prostoru
". Dnes se mu nahání strach, že bude brzo
"národ bez proudu ". Tehdy znělo heslo
"Deutschland über alles ". Dnes zní "Plutonium
für alles".
Právě rok 1977, kdy Německo a jeho nacističtí pohrobci dělali všechno pro to, aby se stali členem atomového klubu, byl rokem vytvoření organizace Charta 77, jejíž vedoucí činitelé jsou na vedoucích místech současného režimu. Těsné osobní vazby těchto lidí na německý nacismus a jeho dnešní pohrobky je veřejným tajemstvím. Navíc proč mezi lidmi zajišťujícími v pozadí financování této krycí "humanitární" organizace byl i český jaderný fyzik dr. František Janouch?
Dnes vidíme, jak činovníci této organizace splácí své dluhy svým tehdejším chlebodárcům. Za co by asi jinak nezaměstnaná Olga Havlová kupovala svému manželovi do vězení kaviár? [Viz Václav Havel, Dopisy Olze.] Teprve v této souvislosti je zřejmé, proč bylo nutno Němcům předat mladoboleslavskou Škodovku. Kde je záruka, že stejným způsobem nebude probíhat česká cesta Německa do atomového klubu. A jaká je záruka, že podobnou cestou nebudou zásobovat současní mocní jiné spřízněné teroristické režimy? Proč je rozvíjen vlastní jaderný potenciál všemocné mafie ČEZ, která se stala státem ve státě? Proč v rámci všeobecné privatizační mánie byl tento nesmyslný komplex zachován a posílen?
Druhý faktor souvisí s jiným nebezpečím, s rizikem zneužití jaderného materiály teroristy. Při této příležitosti vzpomeňme na 26. ledna 1993 (shodou okolností výročí vzniku atomové německé komise) na volbu prvého presidenta České republiky. Tenkrát byla schůze přerušena na základě upozornění teroristy, že ve sněmovně je umístěna bomba. Poplach sice falešný, ale i takové činy jsou běžně klasifikovány jako terorismus s téměř stejným stupněm společenské nebezpečnosti. Pachatel tohoto činu byl zjištěn, ale na základě amnestie prezidenta Václava Havla bylo jeho stíhání zastaveno. Tím Česká republika 26. den své existence vstoupila po boku Libye a podobných zemí do klubu zemí otevřeně podporujících terorismus. Konečně u kamarádů nacistických pohrobků se není čemu divit!
Závěrečný dokument vídeňské následné schůzky KBSE přijatý ve Vídni v letech 1986-1989 zavazuje Českou republiku takto:
8. - Účastnické státy bezvýhradně odsuzují jako zločinné všechny akty, metody a praktiky terorismu, ač už spáchány kdekoli a kýmkoli, včetně těch, kteří ohrožují přátelské vztahy mezi státy a jejich bezpečnost, a shodují se na tom, že terorismus nemůže být ospravedlněn za žádných okolností.
9. - Vyjadřují své odhodlání usilovat o likvidaci terorismu jak na dvoustranném základě, tak i mnohostrannou spoluprací zejména na takových mezinárodních fórech, jako jsou OSN, Mezinárodní organizace civilního letectví a Mezinárodní námořní organizace, a v souladu s příslušnými ustanoveními Závěrečného paktu a madridského Výsledného dokumentu.
10. - Přesvědčeny o tom, že opatření na národní úrovni je třeba spojovat s posilováním mezinárodní spolupráce, účastnické státy vyjadřují svůj úmysl:
10.1. - uskutečňovat v odpověď na požadavky teroristů tvrdou politiku;
10.2. - zesílit a rozvíjet mezi sebou dvoustrannou a mnohostrannou spolupráci v zájmu zabránění terorismu a boje proti němu a také zvyšovat efektivnost nynější spolupráce na dvoustranné úrovni nebo v rámci skupin států, včetně výměny informací v příslušných případech;
...
Česká republika tedy své závazky v
této oblasti neplní. Konečně, jedním
ze synonym terorismu jsou ve světě české
zbraně (např. na nádraží v Bologni)
či zejména kvalitní výrobek zlatých
českých rukou zvaný Semtex. A světová
veřejnost se právem obává, že
do rukou těchto kamarádů našich mocných
se dostanou i jaderné zbraně "Czech made".
Lze státu, který se zaváže k boji proti
terorismu a potom ho otevřeně podporuje, věřit
že nezneužije jaderné štěpné
materiály?
Vážení páni ministři, žádám Vás o konkrétní odpověď na následující otázky:
1. Je uzavřená česko-ruská smlouva v souladu s mezinárodními závazky České republiky? Jaký je vztah Mezinárodní agentury pro atomovou energii k této smlouvě`.
2. Jak zajistíte, aby dovážený štěpný materiál nebyl zneužit k výrobě jaderných zbraní?
3. Jak zajistíte, aby tento materiál nebyl zneužit nejadernými mocnostmi?
4. Jak zajistíte, aby tento štěpný materiál nebyl zneužit teroristy?
5. Jak zajistíte, aby při skladování těchto materiálů (mimo jiné extrémně chemicky toxických) nedošlo k neřízené jaderné reakci, a to ani po živelných nehodách, teroristických útocích, válečných konfliktech apod.? Jak zabráníte jejich úniku do prostředí?
6. Jak zajistíte, aby tato smlouva nepokazila již
tak dost špatnou pověst naší republiky
v zahraničí?
S pozdravem