Předseda vlády Václav Klaus zaslal odpověď
na interpelaci poslance Jozefa Wagnera dopisem ze dne 2. března
1995.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, v platném znění, předkládám
Poslanecké sněmovně odpověď předsedy
vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jozefa
Wagnera. Odpověď je přílohou tohoto
sněmovního tisku.
Příloha
Václav KLAUS
předseda vlády České republiky
Vážený pane poslanče,
vzhledem k tomu, že opakovaně interpelujete vládu
ČR ve věci financování systému
důchodového zabezpečení a vzhledem
k tomu, že jak já sám, tak mnozí další.
členové vlády Vám opakovaně
vysvětlovali záměr a cíle vlády
v této oblasti, soustředím se ve své
odpovědi zejména na zodpovězení Vašich
konkrétních otázek.
K otázce první:
Vámi formulovanou otázku pokládám
za nepochopení vládou navrhovaného systému
důchodového připojištění.
V první řadě je nutné podotknout,
že systém důchodového připojištění
je koncipován z hlediska státního příspěvku
tak, že jeho výše klesá s růstem
příspěvku placeného občanem.Je
to tedy systém zvýhodňující
občany, kteří chtějí (nebo
mohou) na své důchodové připojištění
přispívat nižšími částkami.
K otázce druhé a třetí:
Tyto dvě otázky jsou pro mne nesrozumitelné
a nejsem schopen na ně odpovědět.
K otázce čtvrté:
Otázka úspor a jejich zhodnocení, či. znehodnocení je otázkou individuálního rozhodnutí, nikoliv otázkou pro Váš normativní pohled. Každý subjekt ekonomiky se může svobodně rozhodnout, jak se svými úsporami naloží. V případě, že předpokládá, že by se jeho úspory v budoucnu znehodnocovaly potom je buď rychle spotřebovává (utrácí) nebo investuje (ukládá) do jiných výnosnějších - aktiv než je klasické spoření v peněžních ústavech.
Vašemu tvrzení však odporují praktické
zkušenosti, neboť právě od roku 1990 stoupá
množství vkladů (úspor) občan
v peněžních ústavech, což potvrzuje
tendenci, že k nedůvěře v úspory
tak, jak to popisujete, nedochází.
K otázce páté
Mohu potvrdit pouze část Vašeho tvrzení,
a to, že na světových kapitálových
trzích je většina kapitálu podložena
úsporami Nemohu však souhlasit s tou částí
Vašeho tvrzení, ve které říkáte,
že většina těchto úspor jsou úspory
na stáří, neboť motivy člověka
ke spoření jsou širší než
pouze spoření na stáří (jako
např. úspory pro nepředpokládané
situace, bydlení, vybaveni domácnosti, vzdělání,
zdraví, volný čas, spekulativní motivy,
apod.).
K otázce šesté
Vaše otázka vychází z nepochopení
systému základního důchodového
zabezpečení, neboť jeho zdroje nejsou úsporami
na stáří, ale příspěvky
aktivně činného obyvatelstva na vyplácení
dávek pro občany v důchodu. Tyto toky jsou
permanentní, nelze tedy o zdrojích základního
důchodového zabezpečení mluvit jako
o kapitálu, ale jako o příspěvcích
určených na okamžitou spotřebu (výplatu
důchodových dávek). Příspěvky
na sociální pojištění nelze kapitalizovat
(jako úspory), neboť by tato možnost platila
pouze v případě, že by oněch
105,3 mld. Kč důchodových dávek vyplácených
v roce 1995 bylo přebytkem mezi sumou příspěvků
z důchodového pojištění a dávek
z něj vyplacených, což jak dobře víte
neodpovídá skutečnosti.
K otázce sedmé:
Ve vládním návrhu zákona jsou relace
mezi dohody a čisto mzdou, na které upozorňujete,
velmi podobné. Tyto relace si mohou občané
individuálně ještě vylepšit účastí
v systému důchodovém při.pojištění
(což je systém "úspor na stáří"
v pravém slova smyslu).
K otázce osmé:
V žádném programovém dokumentu vlád
předchozích, ani současné, se nehovoří
"o přiblížení se v relativně
krátkém časovém horizontu let k úrovni
sousedního Rakouska". Pokud někdo takovou představu
u veřejnosti vyvolává, tak jen opozice svými
lacinými a nezodpovědnými sliby.
Co se týká úvah o tom, že by majetek
(a jeho výnosy) prodávaný v rámci
privatizace měl být masově převáděn
na podporu důchodového (resp. zdravotního)
systému, nemohu s tímto pojetím souhlasit,
neboť privatizace má za úkol rasantní
transformaci vlastnických vztahů směrem do
soukromých rukou (což nejsou veřejnoprávní.
fondy) a výnosy z privatizace státního majetku
slouží k pokrytí nákladů spojených
s důsledky rozhodnutí činěnými
v minulosti.
Používání výnosů z privatizace
státního majetku na budoucí účely
je nevhodné, neboť naše budoucí životní
úroveň je příležitostí
a věcí usilovné a poctivé práce
nás všech, nikoliv ulehčování
si situace formou užití zdrojů, které
jsou určeny k pokrytí nákladů doby,
ve které byly vytvořeny.
S pozdravem
Vážený pan
Josef Wagner
poslanec
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR