kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a mění zákon České národní rady č.283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č.553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 528/1990 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., zákona České národní rady č. 344/1992 Sb., zákona České národní rady č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb. a zákona č. 134/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 13 odstavci 2 se částka "500" nahrazuje částkou "1000" a částka "2000" částkou "4000".
2. V § 19 odstavci 3 věta druhá zní:
"V blokovém řízení nelze uložit mladistvému pokutu vyšší než 500 Kč; pokutu až do výše 1000 Kč lze uložit mladistvému, pokud tento zákon nebo zvláštní zákon připouští v blokovém řízení uložit pokutu vyšší než 1000 Kč.".
3. Za § 21 se vkládá nový § 21a, který včetně nadpisu zní :
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo poruší povinnost stanovenou pro výkon některých funkcí zákonem č. 451/1991 Sb., ve znění nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 26. listopadu 1992, uveřejněného v částce 116/1992 Sb., a zákonem České národní rady č. 279/1992 Sb. tím, že
a) v úmyslu dosáhnout přijetí do takové funkce nebo v ní setrvat uvede nesprávný nebo neúplný údaj, nebo požadovaný údaj zatají,
b) nevyžádá předložení dokladů o splnění předpokladů pro výkon takové funkce,
c) neučiní stanovená opatření, ačkoliv ví, že osoba, která zastává takovou funkci, nesplňuje předpoklady pro její výkon.
(2) Za přestupek podle odstavce 1
lze uložit pokutu do 50 000 Kč.
4. § 56 se vypouští.
5. § 58 a 59 včetně nadpisu znějí:
(1) Státní orgány, orgány policie a obce oznamují příslušným správním orgánům přestupky, o nichž se dozví, nejsou-li samy příslušny k jejich projednávání. V oznámení uvedou zejména, který přestupek je ve skutku spatřován, důkazní prostředky, které jsou jim známy a které prokazují, že jde o přestupek a že byl spáchán určitou osobou.
(2) Oznamuje-li přestupky příslušným správním orgánům orgán policie a jedná-li se o přestupky
a) proti veřejnému pořádku,
b) proti občanskému soužití, nasvědčují-li okolnosti tomu, že v jejich důsledku došlo k ublížení na zdraví,
c) proti majetku,
d) proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu,
e) proti pořádku ve státní správě, spáchané na úseku státní správy v působnosti Policie České republiky,
f) uvedené v § 29 odst. 1 písm. ch), § 30 odst. 1 písm. d) až ch) a § 35 odst. 1 písm. f),
učiní orgán policie nezbytná šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k zajištění důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem. O zjištěných skutečnostech sepíše orgán policie úřední záznam, který přiloží k oznámení. Oznámení učiní orgán policie nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy se o přestupku dozví.
(3) Orgán policie
a) věc odevzdá příslušnému orgánu, jde-li o jednání mající znaky přestupku, které se projednává podle zvláštních předpisů,3) nebo jde-li o jiný správní delikt než přestupek anebo nasvědčují-li skutečnosti, že jde o trestný čin,
b) věc odloží, není-li dáno podezření z přestupku nebo nelze-li přestupek projednat, anebo nezjistí-li do jednoho měsíce ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující podezření, že jej spáchala určitá osoba; pominou-li důvody odložení, věc oznámí, není-li na místě věc vyřídit jinak.
(4) Dozví-li se orgán policie o přestupku od občana, vyrozumí jej na jeho žádost do třiceti dnů o provedených opatřeních.
Státní orgány a orgány policie provedou bez zbytečného odkladu na žádost správního orgánu úkony potřebné k prověřování oznámení o přestupcích, k projednávání přestupků a k výkonu rozhodnutí. Státní orgán nebo orgán policie žádost neprodleně vrátí, není-li k provedení požadovaných úkonů příslušný.".
6. § 60 včetně nadpisu zní:
(1) Každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku; podání vysvětlení může být odepřeno, jestliže by takovým osobám nebo osobám jim blízkým (§ 68 odst. 4) hrozilo nebezpečí postihu za přestupek, popřípadě za trestný čin nebo by porušili státní nebo služební tajemství anebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.
(2) Tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení podle odstavce 1, nebo tomu, kdo bezdůvodně podání vysvětlení odmítá, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 500 Kč.
(3) Pořádková pokuta uložená orgánem obce je příjmem této obce, pořádková pokuta uložená okresním úřadem je příjmem okresního úřadu. Pořádková pokuta uložená jiným správním orgánem České republiky je příjmem státního rozpočtu České republiky.
7. § 61 až 65 včetně poznámky č. 8) se vypouštějí.
8. V § 66 odst. 3 se v písmenu f) tečka na konci věty nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
"g) nezjistí do šedesáti dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.".
9. V § 67 odst. 2 se slova "státního orgánu, organizace nebo občana" nahrazují slovy "státního orgánu, orgánu policie nebo obce, jakož i právnické osoby nebo občana".
10. V § 67 odst. 3 se slovo "třiceti" nahrazuje slovem "šedesáti".
11. V § 67 se vypouští odstavec 5.
12. V § 68 odst. 2 se vypouštějí slova "nebo při objasňování orgánu policie".
13. § 69 včetně poznámky č. 9) se vypouští.
14. V § 70 odst. 1 se vypouštějí slova "při objasňování přestupku anebo".
Zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 26/1993 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 163/1993 Sb. a zákona č.326/1993 Sb., se mění takto:
1. V § 2 odst. 1 písm. j) se čárka za slovem "přestupky" nahrazuje středníkem a slova za středníkem včetně poznámky č. 1) se vypouštějí.
2. Nadpis nad § 24 zní: "Oprávnění k úkonům v souvislosti s řízením o přestupcích".
3. V § 24 odst. 1 se slova "při objasňování přestupků" nahrazují slovy "v souvislosti s řízením o přestupcích".
Zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb. a zákona č.163/1993 Sb., se mění takto:
1. V § 10 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.
2. V § 10 nově označeném odstavci 3 se slova "až 3" nahrazují slovy "a 2".
3. V § 17 odst. 3 se v části věty za středníkem čárka za slovem "rozhodnout" nahrazuje tečkou a zbytek věty se vypouští.
V § 44 zákona č. 528/1990 Sb., devizový zákon, ve znění zákona č. 228/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 4/1993 Sb., se vypouští odstavec 2 včetně poznámky 11a). Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Návrh novely zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, vychází z požadavku účelného odformalizování a zrychlení vyřizování agendy přestupků a správního řízení v této věci.
Z poznatků praxe vyplývá, že uplatňování stávající právní úpravy objasňování přestupků má za následek značné ekonomické i personální zatížení Policie ČR. Vynaložené síly a prostředky většinou neodpovídají dosaženým výsledkům a společenské závažnosti postihovaného protiprávního jednání. Orgány policie ČR pracně provádějí důkazy a další úkony k objasnění přestupků a zjištění jejich pachatelů, přičemž při projednávání přestupků ve správním řízení je příslušný správní orgán provádí zpravidla opětovně. V důsledku provádění předepsaných, mnohdy však nepotřebných a pro rozhodnutí ve věci nepodstatných úkonů Policií ČR se řízení o přestupcích zbytečně prodlužuje a někdy dochází k nebezpečí zániku trestnosti přestupku, protože nebyl projednán do jednoho roku od jeho spáchání.
Z těchto důvodů se navrhuje zrušit institut objasňování přestupků v jeho formálně neúnosné podobě. Nové uspořádání přestupkového řízení musí vycházet ze zásady, že těžiště projednávání a dokazování je až v řízení před správním orgánem. S tímto pojetím souvisí nově koncipovaný institut součinnosti, v rámci něhož se všem státním orgánům včetně orgánů policie stanoví povinnost oznamovat správním orgánům všechny přestupky, o nichž se dozvědí, pokud sami nejsou příslušny k jejich projednání.
Orgánům policie se v případě vymezeného okruhu přestupků, odpovídajících věcně úseku veřejného pořádku a bezpečnosti nebo souvisejících s plněním jiných úkolů Policie ČR, ukládá učinit kromě oznámení navíc nezbytná opatření ke zjištění skutečností prokazujících, že jde o přestupek, a provést kroky ke zjištění jeho pachatele.
Tyto změny jsou obdobou reformních kroků učiněných v trestním řízení a znamenají účelné sjednocení postupu orgánů policie podle zákona o přestupcích a podle trestního řádu. V praxi to bude znamenat, že u vymezených přestupků nebude muset policista při počátečních úkonech rozlišovat, zda jde o trestný čin nebo přestupek, protože postup bude v podstatě totožný. Až po dosažení přesnější právní kvalifikace skutku bude orgán policie dále postupovat podle trestního řádu nebo podle zákona o přestupcích, přičemž úkony a úřední záznamy, do této doby provedené, budou využitelné pro obě formy řízení. Orgány policie budou tedy provádět jen odhalovací činnost a správní orgán sám ve správním řízení bude provádět dokazování a úkony s tím související.
V případě, že správní orgán bude při prověřování oznámení o přestupku potřebovat zjistit určité skutečnosti, požádá o to příslušný státní orgán, tedy případně i orgán policie. Ten žádosti vyhoví, pokud je k provedení takového úkonu příslušný, jinak věc správnímu orgánu vrátí. Orgány policie budou na žádost správního orgánu provádět úkony, ke kterým jsou oprávněny zákonem ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. Nebude-li moci správní orgán provést některý procesní úkon mimo obvod své působnosti, využije institutu dožádání upraveného v § 44 správního řádu. V důsledku toho se zřetelně sníží administrativní zatížení orgánů policie, která se tak bude moci více věnovat svým skutečným úkolům a zejména pak odhalování trestných činů a jejich pachatelů.
Zrušení institutu objasňování přestupků neznamená v žádném případě zánik účinné pomoci poskytované orgány policie obcím, okresním úřadům, popř. jiným správním orgánům při řízení o přestupcích. Tato pomoc se pouze stává účelnější a rychlejší.
Hmotněprávní doplnění přestupkového zákona (čl. I, bod 1 až 3 novely) přímo nesouvisí s uvedenými změnami procesních ustanovení; jeho odůvodnění je zahrnuto ve zvláštní části důvodové zprávy.
S přijetím navrhovaného zákona nejsou bezprostředně spojeny žádné požadavky na finanční prostředky ze státního rozpočtu nebo nároky na pracovní síly.
Předpoklad možného růstu nákladů okresních úřadů (obcí) na řízení o přestupcích nelze spolehlivě kvantifikovat. Případný odhad změny potřeb bude možné provést až po delším období, popř. až po provedení reformy přestupkového práva (zákon o soudních a správních přestupcích).
K bodu 1 a 2 (§ 13 a § 19)
Výraznější zvýšení horní hranice pokuty, kterou lze za splnění všech zákonem požadovaných podmínek uložit v blokovém řízení, bude mít vliv na častější užívání této efektivní formy řízení. Dosavadní výše blokové pokuty totiž neodpovídá svou intenzitou trestání přestupků, které se jeví, zejména vzhledem ke způsobu jejich spáchání, jejich následkům, osobě pachatele a dalším okolnostem, jako závažnější.
K bodu 3 (§ 21a)
Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích ČSFR, ČR a SR obsahuje výčet funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovováním v orgánech státní správy, v některých dalších orgánech a ve stanovených právnických osobách, kde podmínkou zastávání určité funkce je splnění v zákoně uvedených předpokladů. Splnění zákonem stanovených předpokladů musí osoba, jež zastává nebo má zastávat některou z vypočtených funkcí, doložit jednak osvědčením vydaným Ministerstvem vnitra, jednak čestným prohlášením. Zákon stanoví povinnost takové osoby uvedené doklady předložit svému zaměstnavateli a následky v případě, že z dokladů vyplývá nezpůsobilost osoby uvedené doklady předložit svému zaměstnavateli a následky v případě, že z dokladů vyplývá nezpůsobilost osoby určitou funkci zastávat. Neobsahuje ale žádné sankce pro případ, že taková osoba předloží např. nesprávné nebo neúplné čestné prohlášení, nebo zaměstnavatel povinnosti při obsazování funkcí uvedených v zákoně porušuje. Stejná situace nastává při aplikaci zákona České národní rady č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Vězeňské služby České republiky.
Za situace, kdy porušování některých povinností stanovených v citovaných zákonech není nijak sankcionováno, ztrácejí zákonná ustanovení povahu právního předpisu a stávají se spíše doporučeními. S ohledem na význam těchto zákonů i vzhledem k tomu, že porušení řady podobných povinností právní řád postihuje, navrhuje se je doplnit o ustanovení sankční povahy, byť ne cestou přímé novelizace. Navrhované ustanovení nepůsobí retroaktivně, za tento přestupek bude možno postihovat ty osoby, které svým jednáním naplní jeho skutkovou podstatu po nabytí účinnosti navrhované novely.
Povinnosti stanovené ve výše uvedených zákonech jsou obdobné těm, jejichž porušení zákon České národní rady č.200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, prohlašuje za přestupky /viz zejm. § 21/. Proto se navrhuje zákon o přestupcích doplnit o ustanovení, jímž se porušování povinností vyplývajících z citovaných předpisů o předpokladech pro výkon určitých funkcí prohlašuje za přestupek.
Obsahově se navrhované ustanovení vzhledem k obdobnému objektu zařazuje za § 21, který zakotvuje přestupky proti pořádku ve státní správě a v územní samosprávě. Jako přestupek se navrhuje postihovat porušování povinnosti stanovené v předpisech, na něž se odkazuje, tj. povinnosti, jež má jak osoba zastávající určitou funkci /nebo se o ni ucházející/, tak i osoba vystupující a jednající jménem zaměstnavatele. Navrhovaná skutková podstata postihuje nejen jednorázové nesplnění zvláštní povinnosti, ale i udržování protiprávního stavu, tj. takového stavu, který je v rozporu se zákonem, na který se odkazuje.
S ohledem na typovou závažnost porušení takové povinnosti se navrhuje za přestupek ukládat pokutu až do částky 50 000 Kč.
K projednávání tohoto přestupku se nestanovuje zvláštní příslušnost správního orgánu, proto platí obecné pravidlo o příslušnosti okresního úřadu. Rovněž ukládání a vybírání pokut za přestupek se řídí obecným režimem, okresní úřady budou tudíž jimi vydaná rozhodnutí o uložení pokuty také vykonávat (§ 13 odst. 3, § 33 odst. 2 zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících).
K bodu 4
Reaguje se na nově koncipovaný institut součinnosti.
K bodu 5 (§ 58 a § 59)
Stanoví se obecná povinnost všem státním orgánům a obcím oznamovat příslušným správním orgánům přestupky, o nichž se dozví, pokud nejsou samy příslušny je projednat. V oznámení uvedou, o jaký přestupek se podle jejich názoru jedná, a současně připojí důkazní prostředky, které jsou jim známy, aniž by ve věci prováděly šetření.
Pouze orgány policie jsou povinny provádět u vymezeného okruhu přestupků nezbytná opatření směřující ke zjištění skutečností o tom, že jde o přestupek a že jej spáchala určitá osoba. Současně podle okolností konkrétního případu zajistí též ty důkazy, které by mohly být později zničeny nebo ztraceny a jejichž absence by v řízení o přestupcích již nemohla být ničím zhojena. Při vymezení těchto povinností a stanovení okruhu přestupků bylo zejména přihlédnuto ke skutečnosti, že právě orgánům policie jsou v praxi podněty v těchto věcech prvotně oznamovány, protože většinou souvisí s úkolem Policie ČR chránit bezpečnost osob a majetku vyplývajícím ze zákona o Policii ČR. Přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu byly do tohoto okruhu přestupků zahrnuty z toho důvodu, že orgány policie je nejen odhalují (§ 2 odst. 1 písm. i) a j) zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii ČR), ale jsou zároveň i správním orgánem (dopravní inspektoráty) příslušným k jejich projednávání (§ 52 písm. c) zákona o přestupcích).
Jestliže ze zjištěných skutečností vyplývá, že jde o přestupek, jehož pachatelem je voják, policista nebo jiná osoba, jejíž jednání se projednává podle zvláštních předpisů, odevzdá orgán policie věc příslušnému orgánu. Dalšími důvody pro odevzdání jsou případy, kdy je potvrzeno, že nejde o přestupek, ale o jiný správní delikt nebo trestný čin. Institut odložení sleduje racionalizaci postupu policie a správních orgánů. Podstatou tohoto institutu je odstranění zbytečně formálního postupu. Tento požadavek je respektován i v tom, že o odložení věci se nevydává rozhodnutí. Důvody odložení věci jsou uvedeny taxativně. Jedná se o případy, kdy bylo sice potvrzeno, že jde o přestupek, ale v průběhu prošetřování nebyly ve lhůtě jednoho měsíce zjištěny skutečnosti odůvodňující podezření proti konkrétní osobě. Tehdy orgán policie věc odloží, což však není na překážku, aby v prošetřování věci podle potřeby dále pokračoval a po zjištění pachatele věc odevzdal příslušnému orgánu.
Aby nedocházelo k poškozování práv občanů, kteří se na orgány policie obrátili s podnětem ve věci přestupků, ukládá se orgánům policie povinnost vyrozumět je na jejich žádost o tom, jak byla věc vyřízena. Pro vyrozumění se stanoví lhůta třiceti dnů.
Otázka spolupráce státních orgánů se správními orgány vychází z nově koncipované úpravy součinnosti, přičemž se klade důraz na to, aby toto ustanovení nebylo správními orgány zneužíváno k nežádoucímu přesunování úkonů na státní orgány a zejména pak na orgány policie. Správní orgán tedy nemůže od těchto orgánů požadovat provedení procesních úkonů, k tomu musí využít institutu dožádání podle § 44 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). V případě, že tyto státní orgány nejsou příslušné k provedení požadovaného úkonu, je jim dáno oprávnění takovou žádost vrátit.
K bodu 6 (§ 60)
Ukládá se zde obecná povinnost, aby každý správním orgánům v případě potřeby podal nezbytné vysvětlení k prověření oznámení o přestupku, a zároveň se stanoví případy, kdy může být tato povinnost odepřena.
Aby se zamezilo jednáním, která správním orgánům ztěžují prověřování oznámení, a zároveň, aby se zvýšila jejich vážnost a autorita, dává se správním orgánům oprávnění uložit pořádkovou pokutu tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví k podání vysvětlení nebo podání vysvětlení bezdůvodně odmítá.
K bodu 7
Jde o nezbytné formální a legislativně technické úpravy, které jsou logickým důsledkem zrušení institutu objasňování přestupků.
K bodům 8 až 10 (§ 66 a 67)
Navrhuje se rozšířit důvody pro odložení věci o důvod, který se v praxi velmi často vyskytuje, a tím je skutečnost, že při prověřování oznámení správní orgán nezjistí skutečnosti odůvodňující zahájit řízení proti určité osobě. V zájmu celkového zkvalitnění postupu správních orgánů před zahájením řízení o přestupcích se jeví vhodným lhůtu pro zahájení řízení prodloužit z třiceti na šedesát dnů.
Rozšíření důvodů pro odložení věci a prodloužení lhůt k prověření oznámení umožní správním orgánům kvalitně připravit podklady pro zahájení řízení tak, aby vlastní přestupkové řízení, pokud nedojde k odložení věci, bylo provedeno při jediném ústním jednání.
K bodům 11 až 14
Jde o nezbytné formální a legislativně technické úpravy, které jsou logickým důsledkem zrušení institutu objasňování přestupků.
Změny některých ustanovení zákona o Policii České republiky, zákona o obecní policii a devizového zákona jsou logickým důsledkem změn přestupkového zákona obsažených v čl. I novely, kterou se zrušuje institut objasňování přestupků.
Účinnost zákona se předpokládá dnem vyhlášení.