Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Finsko patří k zemím, s nimiž má ČR tradiční hospodářské styky.

Dvojí zdanění, ke kterému dochází v mezinárodním obchodě, je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které podnikům a občanům jednoho státu plynou z druhého státu. Jde zejména o příjmy z provádění stavebních, montážních a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalostí a zkušeností, výrobně technických poznatků, z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdaněni postihuje také příjmy z využíváni autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců.

Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdaněni je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatřením obou států vzájemně koordinovaným mezinárodní smlouvou.

V současné době jsou sice tyto otázky řešeny dvoustrannou smlouvou o zamezení dvojího zdanění uzavřenou v roce 1975, avšak současným politickým a ekonomickým vývojem je tato smlouva v mnoha směrech překonána, a proto se oba státy dohodly na uzavření nové dvoustranné smlouvy. Ukončení platnosti stávající daňové smlouvy z r. 1975 je řešeno v odst. 3 článku 27 navrhované smlouvy, podle něhož se uzavřením nové smlouvy ukončí účinnost smlouvy z r. 1975.

Sjednáním navrhované smlouvy dojde k objektivnímu rozděleni práva na daň z jednotlivých druhů příjmů mezi oba státy, tj. stát zdroje příjmu a stát jeho příjemce.

Uzavření smlouvy ani její provádění nebude mít přímý dopad na státní rozpočet. Celkový přínos plynoucí z uzavření smlouvy o zamezení dvojího zdanění bude záviset na rozvoji jednotlivých forem hospodářské spolupráce.

Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen v článcích 1 a 2.

Protože smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci smlouvy definovány v článcích 3 - 5.

Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace případně bydliště občana. Ve druhém smluvním státě mohou být příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků smlouvy.

Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání nebo pronajímání mohou být podle článku 6 zdaněny ve státě, kde se takovýto majetek nachází.

Podle článku 7 smlouvy mohou být příjmy z obchodní a průmyslové činnosti podniků jednoho smluvního státu zdaněny v druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto druhém státě na základě činnosti vykonávané tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízení (stálé provozovny).

V článku 8 se vyhrazuje právo na zdanění příjmů z lodní a letecké mezinárodní dopravy státu, v němž je společnost provozující tuto činnost rezidentem.

Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.

Zdanění úroků může být zdaněno pouze ve státě příjemce úroků. Zdanění dividend a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout hranici stanovenou příslušnými ustanoveními článků 10 a 12.

Článek 13 upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu majetku a s ním spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdanění příjmů z pronájmu nebo jiné formy užívání majetku.

Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článků 14 - 20.

Článek 21 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou výslovně upraveny předchozími ustanoveními smlouvy.

Článek 22 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve státě, ve kterém je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé zdaněn příjem, který byl podle příslušných ustanovení smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve státě zdroje).

Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních stát (články 23 - 25).

Článek 26 potvrzuje daňové výsady některých skupin osob vyplývající z jiných mezinárodních dohod a výsady upravené vnitrostátními předpisy smluvních států.

Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti smlouvy počátek její účinnosti a možnost výpovědi (články 27 a 28).

Sjednání smlouvy nevyžaduje změn v českém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána.

Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem České republiky Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu podle článku 49 Ústavy České republiky, protože upravuje odchylně od ustanovení zákonů České republiky daňové povinnosti organizací a občanů a poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy. Smlouva vstoupí v platnost 15 dní po datu pozdějšího oznámení vlád, že byly splněny ústavní požadavky pro vstup této smlouvy v platnost.

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA REPUBLIKY FINSKA,

přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,

se dohodly takto:

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).

1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu, ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z části příjmu včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, a rovněž daní z přírůstku majetku.

3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:

a) ve Finsku:

(i) státní daně z příjmů (valtion tuloverot; de statliga inkomstskatterna);

(ii) daň z příjmů korporací (yhteisöjen tulovero; inkomstskatten för samfund);

(iii) komunální daň (kunnallisvero; kommunalskatten);

(iv) církevní daň (kirkollisvero; kyrkoskatten);

(v) srážková daň u zdroje z úroků (korkotulon lähdevero; källskatten pa ränteinkomst); a

(vi) srážková daň u zdroje z příjmů nerezidentů (rajoitetusti verovelvollisen lähdevero; källskatten för begränsat skattskyldig);

(dále nazývané "finská daň");

b) v České republice:

(i) daň z příjmů fyzických osob;

(ii) daň z příjmů právnických osob;

(dále nazývané "česká daň").

4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) výraz "Finsko" označuje Republiku Finska a, je-li použit v zeměpisném významu, označuje území, na kterém platí daňové zákony Republiky Finska;

b) výraz "Česká republika" označuje území, na kterém platí daňové zákony České republiky;

c) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;

d) výraz "společnost" označuje právnickou osobu nebo nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;

e) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;

f) výraz "státní příslušník" označuje:

(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu,

(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;

g) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem , která je provozována podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy loď nebo letadlo je provozováno jen mezi místy v druhém smluvním státě;

h) výraz "příslušný úřad" označuje:

(i)ve Finsku, ministerstvo financí, jeho zmocněného zástupce nebo orgán, který je určen ministerstvem financí jako příslušný úřad;

(ii) v České republice, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.

2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení, místa založení (registrace) nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Smluvní stát sám, jeho nižší správní útvar a místní úřad a statutární orgán jsou považovány za rezidenta tohoto státu. Tento výraz nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě.

2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím způsobem:

a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;

c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;

d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou a stanoví způsob aplikace smlouvy pro takovou osobu.

1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo z části svoji činnost.

2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a) místo vedení;

b) závod;

c) kancelář;

d) továrnu;

e) dílnu; a

f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.

3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:

a) staveniště nebo stavbu, montáž nebo instalační projekt, nebo dozor nad nimi, avšak pouze trvá-li tato stavba, projekt nebo dozor déle než dvanáct měsíců.

b) poskytování služeb, včetně poradenských a manažerských služeb, podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků zaměstnaných podnikem pro tyto účely, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu více než dvanáct měsíců.

4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku předpokládá se, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:

a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;

b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;

c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik pouze za účelem jiných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;

f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v pododostavcích a) - e), pokud celková činnost trvalého zařízení, která je výsledkem tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.

5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.

6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2.a) Výraz "nemovitý majetek" má s výhradou ustanovení pododstavců b) a c) takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn.

b) Výraz "nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě budovy, příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů.

c) Lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Jestliže vlastnictví akcií nebo jiných práv na společnosti opravňuje majitele takových akcií nebo práv k užívání nemovitého majetku drženého společností, mohou být příjmy z přímého užívání, pronájmu nebo jiného způsobu užívání takového práva zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je nemovitý majetek umístěn.

5. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna či jinde.

4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

5. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.

2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.

1. Jestliže

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo

b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.

2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě a zisky takto zahrnuté jsou prvně zmíněným státem považovány za zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát přiměřeně částku daně jím uložené z těchto zisků, pokud tento druhý stát považuje takovou úpravu za oprávněnou. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.

3. Smluvní stát neupraví zisky podniku za okolností uvedených v odstavci 1 po uplynutí lhůty stanovené jeho vnitrostátními právními předpisy a v žádném případě po uplynutí šesti let od konce roku, v němž dosáhl podnik tohoto státu zisků, které by byly předmětem takovéto úpravy.

4. Ustanovení odstavce 2 a 3 se neuplatní v případě podvodu, vědomého zanedbání nebo nedbalosti.

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:

a) 5% hrubé částky dividend, jestliže příjemce je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 25% majetku společnosti vyplácející dividendy;

b) 15% hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.

2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1, dokud má fyzická osoba, která je rezidentem Finska, nárok na zápočet daně z dividend vyplácených společností, která je rezidentem Finska, podléhají dividendy vyplácené rezidentu České republiky, společností, která je rezidentem Finska, zdanění pouze v České republice, pokud příjemce je skutečným vlastníkem dividend.

3. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace odstavců 1 a 2. Ustanovení tohoto odstavce se nedotýká zdanění zisků společnosti, které slouží k výplatě dividend.

4. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 částka dividend vyplácená společností, která je rezidentem České republiky, Finskému fondu pro průmyslovou spolupráci Ltd. (Finnfund), z které bude splatná česká daň, bude stanovena odečtením částky rovnající se částce dividend, které jsou znovu investovány v České republice během kalendářního roku, v němž jsou tyto dividendy vypláceny, z hrubé částky dividend.

5. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku jakož i příjmy z práv na společnosti, které jsou podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem, postaveny na roveň příjmů z akcií.

6. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

7. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého smluvního státu, podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě, jestliže rezident je skutečným vlastníkem úroků.

2. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.

3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.

4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo nikoliv, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož jsou placeny úroky, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stála základna umístěna.

5. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Avšak takové licenční poplatky, s vyjímkou případů plateb uvedených v pododstavci a) paragrafu 3, mohou být také zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne:

a) 1% hrubé částky licenčních poplatků v případech plateb uvedených v pododstavci b) odstavce 3;

b) 5% hrubé částky licenčních poplatků v případech plateb uvedených v pododstavci c) odstavce 3;

c) 10% hrubé částky licenčních poplatků v případech plateb uvedených v pododstavcích d) a e) odstavce3.

Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.

3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada:

a) za užití nebo za právo na užití autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání;

b) za finanční pronájem zařízení;

c) za operativní pronájem zařízení nebo za užití nebo za právo na užití počítačových programů;

d) za užití nebo za právo na užití patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu;

e) za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v odstavci 2 článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení akcií nebo jiných práv na společnosti, jejíž jmění sestává z převážné části z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

3. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

4. Zisky plynoucí podniku jednoho smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen v tomto státě.

5. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v předchozích odstavcích tohoto článku, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.

1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobného charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy mohou být příjmy zdaněny také v druhém smluvním státě:

a) jestliže má pravidelně k dipozici stálou základnu ve druhém smluvním státě pro účely provozování svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo

b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě trvá po jedno nebo více období přesahující v úhrnu 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; v takovém případě jen taková část příjmů, které plynou z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.

2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.

2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:

a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období, a

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem, nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě, a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má zaměstnavatel v druhém státě.

3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě rezidentem jednoho smluvního státu, zdaněny v tomto státě.

Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec,jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec, nebo hudebník, nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjem plynoucí z činností vykonávaných v jednom smluvním státě umělcem nebo sportovcem, jestliže jeho návštěva v tomto státě je zcela nebo z podstatné části hrazena z veřejných fondů druhého smluvního státu, nebo jeho nižšího správního útvaru nebo místního úřadu nebo statutárního orgánu tohoto státu. V takovém případě bude příjem zdaněn v souladu s ustanoveními článku 7, článku 14 nebo článku 15, podle toho, o jaký případ jde.

1. Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu jednoho smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení odstavce 2 článku 19 zdanění pouze v tomto státě.

2. Penze a ostatní požitky, ať opakující se nebo jednorázové, vyplácené podle zákonů o sociálním zabezpečení jednoho smluvního státu nebo na základě veřejného systému organizovaného jedním smluvním státem pro účely sociálního zabezpečení, nebo jakákoliv renta mající zdroj v tomto státě, mohou být bez ohledu na ustanovení odstavce 1 a s výhradou ustanovení odstavce 2 článku 19 zdaněny v tomto státě.

3. Výraz "renta" použitý v tomto článku označuje stanovenou částku placenou opakovaně ve stanovených lhůtách po dobu života nebo po určené nebo určitelné časové období na základě závazku poskytovat tyto platy za přiměřenou a plnou protihodnotu v penězích nebo penězi ocenitelnou (jinak než formou poskytovaných služeb).

1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem, místním úřadem nebo statutárním orgánem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu, správnímu útvaru, úřadu nebo orgánu, podléhají zdanění pouze v tomto státě.

b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze ve smluvním státě, v němž je fyzická osoba rezidentem, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba:

(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo

(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu poskytování těchto služeb.

2. a) Penze vyplácené buď přímo nebo z fondů, které zřídil některý smluvní stát nebo nižší správní útvar, místní úřad nebo statutární orgán tohoto státu, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru, úřadu nebo orgánu, podléhají zdanění jen v tomto státě.

b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.

3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem, místním úřadem nebo statutárním orgánem tohoto státu.

1. Platy, které student nebo učeň, nebo obchodní, technický, zemědělský nebo lesnický stážista, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takovéto platy jsou mu vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.

2. Student na univerzitě nebo jiném ústavu vysokého školství v jednom smluvním státě, nebo učeň nebo obchodní, technický, zemědělský nebo lesnický stážista, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje ve druhém smluvním státě po nepřetržité období nepřesahující 183 dnů, nebude zdaněn v tomto druhém státě z odměn za služby poskytované v tomto státě, za předpokladu, že tyto služby jsou vykonávány v souvislosti s jeho studiem nebo výcvikem a tato odměna tvoří výdělek nutný pro jeho nezbytnou výživu.

1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v odstavci 2 článku 6, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

1. Ve Finsku bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:

a) Jestliže rezident Finska pobírá příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, povolí Finsko s výhradou ustanovení pododstavce b) snížit částku daně z takového příjmu takové osoby o částku rovnající se dani zaplacené v České republice. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část daně z příjmu vypočtené před jejím snížením, kterou lze přičíst příjmům, jenž mohou být zdaněny v České republice.

b) Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v České republice, společnosti, která je rezidentem ve Finsku a ovládá přímo nejméně 10% podílů s hlasovacím právem na společnosti vyplácející dividendy, budou osvobozeny od finské daně.

c) Fyzická osoba, která je rezidentem v České republice a je rovněž považována podle finských daňových zákonů týkajících se finských daní vyjmenovaných v článku 2 za rezidenta ve Finsku, může být zdaněna bez ohledu na jiná ustanovení této smlouvy ve Finsku. Avšak Finsko povolí snížit finskou daň o českou daň zaplacenou z příjmu v souladu s ustanoveními pododstavce a). Ustanovení tohoto pododstavce se použije pouze pro státní příslušníky Finska.

d) Jestliže příjem plynoucí rezidentu Finska je v souladu s jakýmkoliv ustanovením této smlouvy osvobozen od daně ve Finsku, Finsko přesto může při výpočtu daně z ostatních příjmů takové osoby vzít v úvahu osvobozený příjem.

2. V České republice bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:

Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle ustanovení článků této smlouvy rovněž zdaněny ve Finsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené ve Finsku. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny ve Finsku.

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.

3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení odstavce 1 článku 9, odstavce 5 článku 11 nebo odstavce 6 článku 12, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě.

4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.

5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování.

1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo jestliže případ spadá pod odstavec 1 článku 23, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jenž není v souladu s ustanoveními této smlouvy.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. V případě, že se smluvní státy dohodnou, budou daně uloženy a refundace nebo zápočet daně povolen smluvním státem v souladu s touto dohodou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na lhůty podle vnitrostátních zákonů smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace relevantní pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.

2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:

a) vykonat správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;

c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Nic v této smlouvě se nedotkne daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

1. Vlády smluvních států si navzájem oznámí, že byly splněny ústavní požadavky pro vstup této smlouvy v platnost.

2. Tato smlouva vstoupí v platnost patnáct dnů po datu pozdějšího oznámení ve smyslu odstavce 1 a její ustanovení se budou uplatňovat v obou smluvních státech:

a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené k 1.lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž smlouva vstoupí v platnost;

b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za každý daňový rok začínající 1.ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva vstoupí v platnost.

3. Smlouva mezi vládou Finské republiky a vládou Československé socialistické republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná v Helsinkách 31. ledna 1975 (dále "Smlouva z roku 1975"), se přestane uplatňovat pokud jde o daně, na které se vztahuje tato smlouva v souladu s ustanoveními odstavce 2. Ukončení platnosti Smlouvy z roku 1975 nastane poslední den, kdy tato smlouva bude v účinnosti v souladu s předchozími ustanoveními tohoto odstavce.

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět písemně diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od data vstupu v platnost této smlouvy. V takovém případě se smlouva přestane uplatňovat:

a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené k 1.lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;

b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za každý daňový rok počínající 1.ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.

NA DŮKAZ TOHO podepsaní, k tomu řádně zmocnění, podepsali tuto smlouvu.

Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze dne 2. prosince 1994 v anglickém jazyce.