kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích, podepsaná v Bonnu dne 3. listopadu 1994.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích, podepsanou v Bonnu dne 3. listopadu 1994.
Státní hranice mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo prochází členitým terénem Krušných hor, Českého lesa a Šumavy a měří celkem 810 km. Z hlediska Spolkové republiky Německo jsou rozděleny na dva základní úseky, podle spolkových zemí, Svobodný stát Bavorsko a Svobodný stát Sasko.
Zatímco průběh státních hranic a jeho udržování v saském úseku upravuje Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích z roku 1980, v bavorském úseku trvá od roku 1919 právní vakuum. Jediným nepochybným právním základem bavorského úseku státních hranic mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo je Mírová smlouva versailleská z 28. června 1919, která svým článkem 27 odst. 6 a článkem 82 určila československo-německé státní hranice odkazem na hranice mezi Německem a rakousko-Uherskem, t.j. jak byly popsány v Hlavním a územním recesu saském s přílohou A a B z 12. října 1846 a ve Státní smlouvě mezi Rakouskem a Bavorskem o úpravě hraniční čáry a jiných teritorálních poměrech mezi zemí Českou a Bavorskem z 24. června 1862.
Takto určené státní hranice byly v letech 1927 až 1937 revidovány zvláštní komisí československo-německou, zřízenou po dohodě obou zúčastněných států. O revizi, která vycházela i ze stavu upraveného Smlouvou o hraničních tocích v saském a bavorském úseku hranic z 27. září 1935, bylo vyhotoveno dokumentární dílo státních hranic československo-německých jako nedílná součást Smlouvy mezi republikou Československou a Německou Říší o úpravě hraničních poměrů /hraniční statut/ z 12. listopadu 1937. K ratifikaci této smlouvy však vlivem známých politických poměrů nedošlo. Z formálně-právního hlediska jsou tedy jak smlouva, tak i dokumentární dílo státních hranic neplatné.
Protože se však jedná o jedinou ucelenou dokumentaci průběhu státních hranic v bavorském úseku státních hranic mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo, vychází oba státy do současné doby ze stavu, jaký je podrobně znázorněn v mapách a nárysech z roku 1937 a vyznačen v terénu.
Vzhledem k tomu, že státní hranice nebyly v bavorském úseku pravidelně a systematicky udržovány, nahromadilo se značné množství nedostatků a závad ve vyznačení jejich průběhu. Na hraničních vodních tocích byl v důsledku dlouhodobého neudržování a nastalých změn koryt toků průběh státních hranic v mnoha případech nejasný a nezřetelný.
Složitá jednání mezi oběma stranami o problematice režimu na společných státních hranicích vedla v roce 1981 k výměně diplomatických nót o jmenování hraničních zmocněnců (usnesení vlády ČSSR ze dne 10. prosince 1981 č. 351). Oprávnění hraničních zmocněnců vést jednání, mimo jiné i o údržbě stávajícího vyznačení státních hranic, umožnilo zahájit v roce 1983 měřické přezkoušení společných státních hranic spojené s odstraňováním závad. V roce 1989 bylo toto přezkoušení ukončeno a v současné době probíhají intenzivně práce na nové hraniční dokumentaci, která by měla být hotova v roce 1995.
Sjednocení obou německých států, změna politického systému v bývalé Československé socialistické republice a rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky vyvolaly neodkladnou potřebu smluvního potvrzení nejen bavorského úseku, ale státních hranic mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo v jejich celé délce včetně saského úseku.
V roce 1991 byla zahájena předběžná expertní jednání o návrhu Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích, která byla v březnu tohoto roku ukončena vypracováním společného textu návrhu Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích (dále jen "Smlouva").
Smlouva je rozdělena do pěti základních částí. Část I obsahuje ustanovení týkající se průběhu státních hranic mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo. Pokud jde o saský úsek, odkazuje na hraniční dokumentaci z roku 1980, a v případě bavorského úseku na dokumentární dílo z roku 1937. Současně obsahuje závazek pro oba smluvní státy, aby v době co nejkratší nahradily tuto dokumentaci aktuálním hraničním dokumentárním dílem, které se připravuje. Dále se v této části podrobně určuje průběh státních hranic na "suchých" a "mokrých" úsecích.
Část II stanoví pravidla zaměřování a vyznačování společných státních hranic, způsob hrazení s tím spojených nákladů, povinnosti vlastníků příhraničních pozemků i osob, které budou pověřeny prováděním zaměřovacích a vyznačovacích prací.
V části III se smluvní státy zavazují chránit hraniční znaky, měřické značky a jiná zařízení sloužící k vyznačení státních hranic a udržovat zřetelný průběh hraniční čáry.
Podle části IV zřizují smluvní státy k provádění Smlouvy Stálou česko-německou hraniční komisi. Stanoví její složení, úkoly, oprávnění a základní zásady práce. Článek 29 pak obsahuje celní opatření týkající se materiálu, který je převážen pro účely zaměřování a vyznačování státních hranic.
Část V obsahuje závěrečná ustanovení, z nichž nejdůležitější jsou ta, která se týkají ukončení platnosti smluv o státních hranicích mezi Německou Říší a Československou republikou z roku 1930 a 1935, Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o státních hranicích z roku 1980 a dále ustanovení týkající se nevypověditelnosti části I a V této smlouvy.
V rámci připomínkového řízení na úrovni ministrů byly do návrhu textu Smlouvy zapracovány návrhy Ministerstva financí směřující ke zjednodušení a zpřehlednění článku 29 Smlouvy. Další zúčastněné rezorty připomínky neuplatnily.
O provedení změny v návrhu textu Smlouvy byly neprodleně informovány příslušné orgány Spolkové republiky Německo. Přes řadu urgencí ze strany Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí byl však souhlas s uvedenou změnou vysloven teprve na počátku měsíce listopadu 1993 (dopisem předsedy německé delegace expertů).
Současné politické, ekonomické a společenské vztahy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo vytváří jedinečnou příležitost uzavřít letité a pro českou veřejnost citlivé problémy, které mají své kořeny v Mnichovské dohodě z roku 1938.
Po rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky je v zájmu České republiky, aby její nejdelší státní hranice byly jednoznačné a smluvně potvrzené.
Rovněž německá strana má velký zájem na urychleném smluvním potvrzení společných státních hranic. Proto se při jednáních expertů podařilo překlenout zásadní problémy kolem pojmů "státní hranice - hranice", které vyvstaly i v rámci jednání o jiných smlouvách, které se týkají státních hranic (např. mezivládní dohoda o malém pohraničním styku). Německá strana akceptovala požadavek české strany, aby v německém textu Smlouvy byl uváděn pojem "státní hranice".
Provádění Smlouvy zabezpečí ve spolupráci se zainteresovanými resorty Ministerstvo vnitra. Náklady s tím spojené se budou týkat geodetických a udržovacích prací na státních hranicích, kartografických a reprodukčních prací na novém dokumentárním díle česko-německých státních hranic, činnosti Stálé česko-německé hraniční komise a budou hrazeny z rozpočtu Ministerstva vnitra. V roce 1995 lze očekávat, že se tyto náklady budou pohybovat kolem 3 milionů Kč. Za účelem jmenování české delegace Stálé česko-německé hraniční komise bude vládě České republiky předložen samostatný návrh, a to po vstupu Smlouvy v platnost.
S návrhem na sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích vyslovila vláda ČR souhlas dne 13. ledna 1994 svým usnesením č. 19. V červenci t.r. nás německá strana diplomatickou cestou informovala o souhlasu Ministerstva zahraničních věcí s diskutovanou formulací článku 33 návrhu této smlouvy. Ustanovení tohoto článku obsahuje derogační ustanovení týkající se ukončení platnosti dvou smluv sjednaných v letech 1930 a 1935 s Německou Říší o hraničních vodních tocích a o výměně částí území v pruském, saském a bavorském úseku hranic a smlouvy s bývalou Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích z roku 1980. Na základě jednání náměstků ministrů zahraničních věcí obou států (VONDRA/KASTRUP) byl podpis smlouvy o společných státních hranicích vázán na dosažení shody obou stran o znění Dohody mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o zpětném přebírání osob na společných státních hranicích. Návrh na sjednání této dohody byl na schůzi vlády ČR projednán dne 26. října 1994 (usnesení č. 606).
K podpisu smlouvy o společných státních hranicích došlo v Bonnu dne 3. listopadu 1994, a to na úrovni ministrů vnitra obou států. Za německou stranu tuto smlouvu (stejně jako připravené vládní dohody o předávání osob, malém pohraničním styku a o spolupráci v oblasti migrace) spolupodepsal státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí Dieter Kastrup.
Smlouva vychází z platných právních předpisů České republiky je v souladu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky vyplývajícími z jiných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.
Smlouva vyžaduje vyslovení souhlasu Parlamentu ČR a podléhá ratifikaci prezidentem republiky.
vedeny přáním udržovat hranice mezi oběma státy zřetelné a upravit otázky s tím související,
s přáním prohlubovat přátelskou spolupráci mezi oběma státy,
se dohodly takto :
(1) Státní hranice mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo probíhají od styku státních hranic smluvních států se státními hranicemi Polské republiky
v hraničním vodním toku Lužická Nisa (nepřímo vyznačen třemi monolity ve tvaru trojbokých komolých jehlanů) ke styku státních hranic smluvních států se státními hranicemi Rakouské republiky pod vrchem Plechý (trojstátní hraniční znak).
(2) Česko-německé státní hranice tvoří:
a) část hranic se Svobodným státem Sasko, rozdělená na hraniční úseky I až XXIII;
b) část hranic se Svobodným státem Bavorsko, rozdělená na hraniční úseky I až XII.
(1) Průběh státních hranic určuje:
a) v části hranic se Svobodným státem Sasko hraniční dokumentace o průběhu a vyznačení společných státních hranic, která je přílohou Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích ze dne 3. prosince 1980, a to podle stavu ke dni 18. listopadu 1988;
b) v části hranic se Svobodným státem Bavorsko hraniční dokumentární dílo z roku 1937 podle Zápisu o skončení hraničního dokumentárního díla v bavorském dílu hranic československo-německých ze dne 9. listopadu 1937 a - pokud jde o pohyblivé státní hranice - změny, které nastaly od té doby podle Smlouvy mezi republikou Československou a Německou Říší o hraničních tocích na saském a bavorském úseku hranic a o výměně části území na hranicích z 27. září 1935, jakož i podle zásad na něž se tato smlouva odvolává.
(2) Smluvní státy budou v době co nejkratší aktualizovat hraniční dokumentaci uvedenou v odstavci 1 písm. a) a na podkladě již provedeného nového zaměření nahradí hraniční dokumentární dílo uvedené v odstavci 1 písm. b). Výsledkem těchto prací bude aktuální hraniční dokumentární dílo česko-německých státních hranic, které bude potvrzeno samostatnou smlouvou.
Státní hranice ohraničují výsostná území obou smluvních států jak na zemském povrchu, tak svislým směrem ve vzdušném prostoru i pod zemským povrchem. Tato zásada platí i pro průběh státních hranic v nadzemních i podzemních stavbách a zařízeních všeho druhu.
(1) Státní hranice probíhají jako nepohyblivé :
a) po přímých spojnicích od jednoho hraničního bodu k nejbližšímu následujícímu doloženému v hraničním dokumentárním díle měřickými hodnotami nebo
b) středem hraničních silnic, cest a příkopů, vyplývajících z hraničního dokumentárního díla.
(2) Hraniční silnice, cesty a příkopy jsou popsány v hraničním dokumentárním díle. Jakékoliv změny hraničních silnic, cest a příkopů nemají vliv na průběh státních hranic, pokud nebude zvláštní dohodou smluvních států stanoveno jinak.
(1) V hraničních vodních tocích, s výjimkou Labe a Ohře, tvoří státní hranice střednice hraničních vodních toků nebo jejich hlavních ramen a jsou pohyblivé.
(2) Střednice hraničního vodního toku nebo jeho hlavního ramene je vyrovnaná plynulá čára, která je od obou břehových linií vodního toku stejně vzdálena.
(3) Hlavním ramenem hraničního vodního toku je rameno, které při středním stavu vody vykazuje největší průtok.
(4) Za břehové linie se považují čáry smáčení mezi hraničním vodním tokem a přilehlým územím při středním stavu vody. Nemohou-li být břehové linie bezpečně zjištěny, pokládají se za ně zpravidla čáry, které tvoří okraj trvalého rostlinného porostu podél hraničního vodního toku.
(1) V hraničních vodních tocích při přirozených změnách menšího rozsahu sledují státní hranice trvale střednici vodního toku.
(2) Při přirozených změnách většího rozsahu, jakož i při změnách umělých, probíhají státní hranice tak, jak probíhaly před nastalou změnou, dokud se smluvní státy nedohodnou na jiném průběhu státních hranic.
(3) Změní-li se poloha pohyblivých státních hranic v místech, kde přecházejí v nepohyblivé, určí místo přechodu svým rozhodnutím Stálá česko-německá hraniční komise.
(1) Na hraničním vodním toku Labi jsou státní hranice určeny střednicí plavební dráhy a jsou pohyblivé. Přizpůsobují se přirozeným změnám střednice plavební dráhy.
(2) Střednicí plavební dráhy se rozumí vyrovnaná plynulá čára, která je stejně vzdálena od obou čar ohraničujících plavební dráhu.
(3) Plavební dráhou se rozumí nejhlubší část koryta řeky užívaná pro plavbu lodí, ohraničená souvisle probíhajícími čarami a zaměřená příčnými profily.
Státní hranice v Ohři probíhají jako nepohyblivé hranice tak, jak jsou znázorněny v hraničním dokumentárním díle.
(1) Smluvní státy se zavazují udržovat vody, ve kterých probíhají státní hranice, podle možnosti tak, aby nedocházelo ke změnám jejich polohy, pokud tomu nebrání podstatné vodohospodářské nebo ekologické zájmy. Článek 6 odst. 1 zůstává tímto nedotčen.
(2) Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 není dotčeno společné užívání těchto vod oběma smluvními státy.
Smluvní státy se zavazují, že budou zaměřováním a vyznačováním státních hranic pečovat o to, aby průběh hranic byl vždy jasně zřetelný a geodeticky zajištěný. Zavazují se, že budou podle podmínek této smlouvy udržovat a podle potřeby obnovovat hraniční znaky a aktualizovat hraniční dokumentární dílo.
(1) Potřebné měřické odborníky a pomocné technické pracovníky pro zaměřování a vyznačování státních hranic poskytne každý smluvní stát na své náklady.
(2) Další pracovní síly, jakož i potřebné materiálové vybavení, vozidla a přístroje (například stroje, nářadí a měřické přístroje) poskytne každý smluvní stát na vlastní náklady takto :
- Česká republika
v části hranic se Svobodným státem Sasko pro hraniční úseky I, II, V, IX, X, XIII, XIV, XVII, XVIII, XXI, XXII a v části hranic se Svobodným státem Bavorsko pro hraniční úseky II, III, VI, VII, IX, X;
- Spolková republika Německo
v části hranic se Svobodným státem Sasko pro hraniční úseky III, IV, VI, VII, VIII, XI, XII, XV, XVI, XIX, XX, XXIII a v části hranic se Svobodným státem Bavorsko pro hraniční úseky I, IV, V, VIII, XI, XII.
(3) Ustanovení odstavce 2 se po vzájemné dohodě nepoužije, pokud to bude třeba z důvodů hospodárnosti a účelnosti. Přitom je třeba usilovat o vyrovnání oboustranných výkonů.
(1) Je-li poškozen nebo zničen hraniční znak, hradí veškeré náklady na jeho opravu nebo obnovu smluvní stát, který je za tento hraniční znak odpovědný podle článků 10 a 11. Veškeré nároky vůči škůdci přecházejí na tento smluvní stát.
(2) Pokud bude na základě stavebních prací třeba provést zaměřovací nebo vyznačovací práce, přísluší smluvním státům nároky na náhradu vůči staviteli, pokud není vnitrostátně povinna hradit náklady jiná třetí osoba.
(1) Smluvní státy přezkouší každých deset let společně hraniční znaky a zajistí odstranění zjištěných nedostatků.
(2) První společné přezkoušení hraničních znaků bude zahájeno nejpozději pět let po vstupu této smlouvy v platnost.
(3) Zaměření hraničních vodních toků se provede při každém druhém společném přezkoušení hraničních znaků.
(1) Vyžaduje-li to zřetelnost státních hranic, učiní smluvní státy potřebná opatření i mimo rámec společných pravidelných přezkoušení hraničních znaků.
(2) Prohlásí-li jeden smluvní stát, že byl hraniční znak přemístěn, přezkouší smluvní státy polohu tohoto hraničního znaku i mimo pravidelné společné přezkoušení a v případě potřeby přemístí hraniční znak na správné místo.
(3) Změní-li hraniční vodní tok podstatně svoji polohu, může každý smluvní stát požádat o zjištění průběhu státních hranic v tomto úseku a jeho doložení v odpovídajících hraničních dokumentech.
(1) Vlastníci a uživatelé pozemků, nadzemních a podzemních staveb a zařízení, která se nacházejí na státních hranicích nebo v jejich blízkosti, jsou povinni strpět práce a opatření potřebná k vyznačování a zaměřování, zejména osazování nebo upevňování hraničních znaků a měřických značek. Osoby pověřené úkoly podle článků 10, 13 a 14 smějí za účelem jejich plnění vstupovat a vjíždět na pozemky a stavební zařízení. Do bytů a obdobně chráněných prostor smějí vstupovat pouze se souhlasem uživatelů. Osoby, kterých se to týká, je třeba včas o zahájení prací informovat.
(2) Vyznačovací a zaměřovací práce je třeba provádět s co největším ohledem na veřejné a soukromé zájmy.
(3) Vzniknou-li těmito pracemi a opatřeními škody, má poškozený nárok na odškodnění vůči smluvnímu státu, na jehož výsostném území leží pozemky, stavby a zařízení. V případě nároků na odškodnění ze strany vlastníků a uživatelů pozemků podle odstavce 1 se použije právních předpisů smluvního státu, na jehož výsostném území leží pozemky, stavby a zařízení. Poškozený nemůže uplatňovat nároky na odškodnění vůči druhému smluvnímu státu.
Bude-li potřebné obnovit nepřímé vyznačení trojstátního hraničního bodu v Lužické Nise nebo trojstátního hraničního bodu pod vrchem Plechý, budou práce provedeny po souhlasu všech zúčastněných států.
Smluvní státy budou vhodnými opatřeními chránit hraniční znaky, měřické značky a jiná zařízení sloužící k vyznačení státních hranic před poškozením, zničením, neoprávněným přemístěním a používáním v rozporu s jejich účelem.
(1) Smluvní státy zajistí, aby na suchých úsecích státních hranic byl po jejich obou stranách udržován volný pruh o šířce 1 m a kolem hraničních znaků, nepřímo vyznačujících průběh státních hranic, volná kruhová plocha o poloměru l m bez porostu bránícího viditelnosti. Toto se nevztahuje na porosty sloužící ke zpevnění břehů a chráněné stromy a keře. Smluvní státy budou dbát i na ochranu životního prostředí.
(2) Vlastníci a uživatelé pozemků jsou povinni strpět práce a opatření uvedená v odstavci 1. Jinak platí obdobně článek 15.
(1) V částech území uvedených v článku 18 odst. 1 smějí být v budoucnu budována jen zařízení, která slouží veřejné dopravě, odbavování na státních hranicích nebo jejich střežení, a vedení všeho druhu, která je protínají.
(2) Výjimky z odstavce 1 mohou být povoleny ve zvláštních případech, pokud tím nebude omezena zřetelnost státních hranic.
Do čáry státních hranic nesmí být dále umisťována žádná označení hranic vlastnictví. Vnitrostátní vlastnické hranice smějí být nadále vyznačeny jenom ve vzdálenosti nejméně 3 m od státních hranic.
V případě, že by měly být prováděny práce k vyhledávání nebo dobývání nerostného bohatství uvnitř pruhu 50 m po obou stranách státních hranic, budou společně stanovena nutná opatření k zajištění průběhu státních hranic a jeho vyznačení.
(1) K plnění úkolů zaměřování a vyznačování státních hranic, aktualizace hraničního dokumentárního díla, ochrany hraničních znaků a udržování jejich zřetelnosti, zřizují tímto smluvní státy Stálou česko-německou hraniční komisi (dále jen "Komise").
(2) Komise se skládá z delegace České republiky a delegace Spolkové republiky Německo. Celkový počet členů každé delegace nemá být vyšší než devět. Každý smluvní stát jmenuje členy své delegace a pro případ potřeby jejich náhradníky. Každá delegace může podle potřeby přizvat experty a pomocné síly.
(3) Každý smluvní stát určí z jmenovaných členů předsedu své delegace a jeho zástupce. Předsedové a jejich zástupci jsou oprávněni udržovat spolu přímý styk.
(4) Každý smluvní stát hradí náklady své delegace včetně nákladů na přizvané experty a pomocné síly. Ostatní náklady vzniklé v souvislosti s činností Komise hradí smluvní státy, pokud není dohodnuto jinak, rovným dílem.
(1) Komisi přísluší zejména tyto úkoly :
a) stanovit organizaci a způsob vyznačování a zaměřování státních hranic, jakož i údržby jejich vyznačení;
b) provádět potřebná zaměřování a údržbu pevných bodů polohového pole pro geodetické zajištění státních hranic;
c) zjišťovat druh a rozsah změn na hraničních vodních tocích, stanovit změny charakteru státních hranic a přijímat za tímto účelem potřebná opatření;
d) provádět změny vyznačení státních hranic při zřizování a rušení hraničních silnic, cest a příkopů;
e) vyjadřovat se k vodohospodářským opatřením na hraničních vodních tocích z hlediska průběhu státních hranic;
f) vyjadřovat se ke stavebním a jiným technickým opatřením v bezprostřední blízkosti státních hranic;
g) určovat obsah a formu aktualizace hraničního dokumentárního díla.
Komise bude k plnění těchto úkolů vyhotovovat potřebné pracovní plány.
(2) Komise vyhotoví hraniční dokumentární dílo podle článku 2 odst. 2. Přitom bude usilovat o vyrovnání oboustranných výkonů.
(3) Komise vydá pro svoji společnou činnost jednací řád, směrnice pro zaměřování a údržbu vyznačení státních hranic, jakož i návod pro vyhotovení a aktualizaci hraničního dokumentárního díla.
(4) Komise není oprávněna měnit průběh státních hranic.
(5) Komise může předkládat vládám smluvních států návrhy na změnu průběhu státních hranic.
(1) K rozhodnutí Komise je potřebná shoda předsedů obou delegací. Rozhodnutí jsou součástí protokolů ze zasedání Komise a prohlídek státních hranic. Tyto protokoly se stávají právně závaznými, jakmile si předsedové obou delegací písemně sdělí, že pro to byly splněny vnitrostátní předpoklady. Tato sdělení mají být učiněna pokud možno co nejdříve, nejpozději na příštím zasedání Komise.
(2) Nemohou-li se předsedové obou delegací dohodnout, bude další postup Komise projednán diplomatickou cestou. Smluvní státy budou usilovat o řešení sporných záležitostí po vzájemné dohodě.
(1) Komise vytvoří za účelem plnění svých úkolů smíšené technické skupiny. Jejich počet a složení stanoví podle rozsahu a druhu prací, které je třeba provést.
(2) Vedoucí smíšených technických skupin budou plnit úkoly v souladu s protokoly vyhotovenými Komisí.
(3) O každém doplnění, změně a obnovení vyznačení státních hranic, jakož i o zjištěních, která byla provedena na základě kontroly výsledků zaměření, se sepíší zápisy ve dvou vyhotoveních v jazyce českém a německém. V případě potřeby se vyhotoví technické podklady.
(4) Zápisy a technické podklady smíšených technických skupin schvaluje Komise.
(5) Komise shrne výsledky prací podle odstavce 3 na závěr každého pravidelného přezkoušení.
(6) Pro vyhotovení a reprodukci technických podkladů, a to i v rámci aktualizace hraničního dokumentárního díla, jakož i pro činnost Komise podle odstavce 5, platí obdobně článek 11 odst. 2 a 3.
(1) Komise se schází k zasedáním nebo prohlídkám státních hranic na základě svého rozhodnutí nebo jestliže o to požádá jeden ze smluvních států diplomatickou cestou.
(2) Komise se schází ke svým zasedáním a prohlídkám státních hranic, není-li dohodnuto jinak, střídavě na výsostném území jednoho z obou smluvních států.
(1) Zasedání Komise a prohlídky státních hranic řídí předseda delegace toho smluvního státu, na jehož výsostném území se konají. Jednání se vedou v českém a německém jazyce.
(2) O každém zasedání a o každé prohlídce státních hranic vypracuje Komise protokol ve dvou vyhotoveních v jazyce českém a německém. Protokoly podepíší předsedové obou delegací.
(1) Členové Komise a smíšených technických skupin, jakož i jimi přizvaní experti a pomocné síly se smějí volně pohybovat po státních hranicích a překračovat je bez omezení v kteroukoli dobu, pokud je to potřebné při výkonu jejich činnosti. Na požádání se musí prokázat služebním průkazem s fotografií nebo platným cestovním pasem nebo občanským průkazem a písemným pověřením Komise v českém a německém jazyce.
(2) Patří-li osoby uvedené v článcích 11, 22 a 25 mezi uniformované, zejména vojensky organizované složky, smějí nosit během své činnosti na výsostném území druhého smluvního státu uniformu své složky a používat její dopravní prostředky. Nesmějí však mít u sebe zbraň.
(1) Materiál, který je vyvážen z celního území jednoho smluvního státu na celní území druhého smluvního státu a je používán pro práce podle této smlouvy, je osvobozen od dovozních a vývozních cel a poplatků. Nespotřebovaný materiál bude zpět vyvezen na celní území smluvního státu, ze kterého byl dovezen.
(2) Dovozními a vývozními cly a poplatky podle této smlouvy jsou dovozní a vývozní cla, jakož i všechny jiné daně a poplatky, vybírané při dovozu a vývozu zboží.
(3) Za předpokladu zpětného vývozu jsou osvobozeny od dovozních a vývozních cel a poplatků a také od povinnosti zajištění celního dluhu: vozidla, nářadí, přístroje, nástroje, aparáty a stroje, které se dovážejí z celního území jednoho smluvního státu na celní území druhého smluvního státu pro práce v rámci této smlouvy. Tyto předměty je třeba vyvézt nejpozději do měsíce po skončení prací na celní území, ze kterého byly dovezeny.
(4) Na zboží uvedené v odstavcích 1 a 3, které se používá v rámci této smlouvy, se nevztahují dovozní a vývozní zákazy a omezení.
(5) Smluvní státy si v rámci svých vnitrostátních právních předpisů vzájemně zajistí všechny přípustné úlevy v celním řízení týkající se dovozu a vývozu zboží potřebného pro práce v rámci této smlouvy.
(1) Spory, týkající se výkladu a provádění této smlouvy, budou urovnány vládami obou smluvních států.
(2) Nedá-li se spor tímto způsobem urovnat, bude na žádost jednoho ze smluvních států předložen k rozhodnutí rozhodčímu soudu.
(3) Rozhodčí soud se ustavuje ad hoc tím způsobem, že každý smluvní stát určí jednoho rozhodce a oba rozhodci se dohodnou na příslušníku třetího státu jako předsedovi rozhodčího soudu, kterého potvrdí vlády obou smluvních států. Rozhodci se určí do dvou měsíců, předseda bude potvrzen do tří měsíců poté, kdy jeden smluvní stát sdělil druhému smluvnímu státu, že chce spor předložit rozhodčímu soudu.
(4) Nedodrží-li se jedna ze lhůt uvedených v odstavci 3, může každý smluvní stát požádat předsedu Mezinárodního soudního dvora, aby provedl potřebná jmenování rozhodců nebo předsedy. Má-li předseda Mezinárodního soudního dvora státní příslušnost jednoho z obou smluvních států nebo brání-li mu v činnosti jiné důvody, provede jmenování místopředseda. Má-li i místopředseda státní příslušnost jednoho ze smluvních států nebo brání-li i jemu v činnosti jiné důvody, provede jmenování další v hodnosti následující člen Mezinárodního soudního dvora, který nemá státní příslušnost jednoho z obou smluvních států.
(5) Rozhodčí soud rozhoduje většinou hlasů na základě smluv platných mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo a obecného mezinárodního práva. Jeho rozhodnutí jsou závazná. Každý smluvní stát uhradí náklady na svého rozhodce, jakož i náklady na své zastoupení v řízení před rozhodčím soudem. Náklady na předsedu a také další výdaje ponesou oba smluvní státy rovným dílem. Rozhodčí soud může úhradu nákladů upravit jinak.
(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci; ratifikační listiny budou vyměněny v Praze v době co nejkratší.
(2) Tato smlouva vstoupí v platnost první den třetího kalendářního měsíce následujícího po výměně ratifikačních listin.
Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Části I a V nelze vypovědět. Ostatní ustanovení lze písemně vypovědět po uplynutí deseti let od vstupu Smlouvy v platnost. Výpověď se stává účinnou uplynutím dvou let ode dne jejího doručení.
Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbývá platnosti:
a) Smlouva mezi republikou Československou a Německou Říší o hraničních vodních tocích a o výměně částí území v pruském dílu československo-německé hranice z 31. ledna 1930;
b) Smlouva mezi republikou Československou a Německou Říší o hraničních tocích v saském a bavorském úseku hranic a o výměně části území na hranicích ze dne 27. září 1935;
c) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích ze dne 3. prosince 1980 s výjimkou hraniční dokumentace uvedené v její příloze.
Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních států tuto smlouvu podepsali a opatřili ji svými pečetěmi.
Dáno v Bonnu dne 3.listopadu 1994
ve dvou prvopisech, každý v jazyce českém
a německém, přičemž obě
znění mají stejnou platnost.