Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon se vztahuje na
a) poslance a senátora Parlamentu České republiky, (dále jen "poslanec a senátor") ,
b) člena vlády České republiky, jeho náměstka a osobu přímo řízenou členem vlády nebo jeho náměstkem,
c) předsedu a ředitele ústředního orgánu státní správy,
d) člena bankovní rady České národní banky,
(dále jen "veřejný činitel") .
(1) Střetem veřejného zájmu se zájmem osobním, (dále jen" střet zájmů" ), se rozumí takové jednání veřejného činitele které je v rozporu s řádným a pro veřejnost vhodným výkonem veřejné funkce nebo které ohrožuje důvěru v jeho nestrannost a znevažuje vykonávanou funkci nebo při kterém využívá svého postavení nebo informací nabytých v souvislosti s výkonem funkce v neoprávněný prospěch vlastní nebo jiné fyzické nebo právnické osoby.
(2) Rodinným příslušníkem se pro účely tohoto zákona rozumí manžel nebo druh a nezletilé dítě veřejného činitele.
(1) Veřejný činitel je povinen při svém jednání hájit zájmy veřejné před zájmy osobními, zejména je povinen zdržet se při výkonu funkce i v občanském životě všeho, co by mohlo vést ke střetu zájmů.
(2) Veřejný činitel zejména nesmí
a) využívat svého postavení nebo své pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání neoprávněných výhod pro sebe nebo jinou osobu,
b) počas výkonu své funkce a dva roky po jeho ukončení zastupovat sebe nebo jinou osobu při výkonu právní praxe, v obchodních jednáních a podobných komerčních aktivitách vůči státu, státní nebo státem spravované právnické osobě,
c) odvolávat se v aktivitách, které nesouvisejí s výkonem funkce, na svou funkci,
d) přijímat jakékoliv finanční nebo jiné kompenzace od kterékoliv jiné osoby než od státu,
e) v souvislosti s výkonem funkce přijímat dary, vyjma darů oficiálních, nebo jiné výhody.
(1) Předseda, místopředseda, předseda výboru Poslanecké sněmovny nebo Senátu Parlamentu České republiky a veřejný činitel uvedený pod písmeny b), c) a d) v § 1 nesmí po dobu výkonu funkce
a) provozovat nebo vykonávat podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost,
b) být členy řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,
c) být v dalším pracovněprávním, služebním nebo obdobném poměru.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární, uměleckou nebo sportovní, nejedná-li se o vlastní podnikání, a na správu vlastního majetku.
(1) Veřejný činitel je povinen písemně oznámit předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, (dále jen "předseda"), že
a) provozuje podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost podle zvláštního předpisu, s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární, umělecké nebo sportovní,
b) vykonává jinou výdělečnou činnost v pracovním či obdobném poměru,
c) je členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby.
(2) V písemném oznámení, (dále jen "oznámení"), veřejný činitel uvede zejména název právnické osoby, ve které působí, své funkční zařazení, případně specifikuje své podnikatelské aktivity.
(3) Nepodání oznámení nahrazuje prohlášení veřejného činitele, že nevykonává žádnou činnost uvedenou v odstavci 1.
(1) 0 skutečnostech uvedených v § 5 učiní veřejný činitel oznámení do 15 dnů
a) ode dne, kdy skutečnost uvedená v § 5 nastala,
b) ode dne, kdy poslanec nebo senátor nebo člen vlády složil Ústavou předepsaný slib.
(2) Člen vlády je povinen oznámit předsedovi, které osoby jsou jím nebo jeho náměstky přímo řízené.
Ukončí-li veřejný činitel činnost, na kterou se vztahuje oznamovací povinnost podle tohoto zákona, oznámí to předsedovi do 15 dnů.
Veřejný činitel je povinen v průběhu jednání ústavního nebo státního orgánu, ve kterém může vystupovat v rozpravě, předkládat návrhy nebo hlasovat, písemně nebo ústně oznámit jakýkoliv relevantní finanční zájem nebo prospěch, který případně měl, má nebo může očekávat, že bude mít v souvislosti s výsledkem projednávané záležitosti.
(1) Každý poslanec nebo senátor má právo navrhnout mandátovému a imunitnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, (dále jen "výbor"), aby rozhodl, zda jednání veřejného činitele je v souladu s tímto zákonem. Týká-li se návrh senátora, vyžádá si výbor vždy vyjádření Senátu Parlamentu České republiky, (dále jen "Senát"). Jedná-li se o veřejného činitele, uvedeného v § 1 písmeno b) nebo c), vyžádá si výbor vždy stanovisko vlády České republiky. V případě člena bankovní rady, stanovisko České národní banky.
(2) Výbor s návrhem podle odstavce 1 seznámí veřejného činitele, proti jehož jednání návrh směřuje, pozve uvedeného veřejného činitele na jednání výboru, které se tímto návrhem bude zabývat a na vlastním jednání mu umožní vystupovat v rozpravě.
(3) Výbor návrh projedná a ve věci rozhodne usnesením nejpozději do 30 dnů od doručení návrhu. Směřuje-li návrh proti členu výboru, není tento poslanec oprávněn ve věci hlasovat.
(4) Pro posuzování střetu zájmů se na členy výboru a na jednání výboru přiměřeně vztahují ustanovení o vyšetřovací komisi1) .
Rozhodne-li výbor, že jednání veřejného činitele není v souladu s tímto zákonem, vyzve veřejného činitele, aby takového jednání zanechal.
(1) Proti rozhodnutí podle § 9 odstavec 3 může dotyčný veřejný činitel podat námitky do 15 dnů od doručení usnesení výboru; obdobně má právo podat námitky proti rozhodnutí poslanec nebo senátor, který návrh podal.
(2) Námitky se podávají předsedovi nebo jedná-li se o senátora, předsedovi Senátu.
---------------
1) § 55a zákona České národní rady č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění zákona ČNR č. 249/1990 Sb., zákona ČNR č. 97/1991 Sb., záůkona ČNR č. 280/1991 Sb. a zákona ČNR č. 42/1993 Sb.
(1) O námitkách podle § 11 rozhoduje Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, (dále jen "Poslanecká sněmovna") nebo Senát usnesením.
(2) Poslanecká sněmovna nebo Senát rozhodnutí výboru buď potvrdí nebo zruší; toto rozhodnutí je konečné.
(1) Pokud veřejný činitel nesplní výzvu výboru podle § 10 nebo rozhodnutí Poslanecké sněmovny nebo Senátu podle § 12 nejpozději do 15 dnů od jeho doručení a v téže lhůtě neoznámí předsedovi nebo předsedovi Senátu, že rozhodnutí bylo splněno, bude tato skutečnost veřejně oznámena na najbližší schůzi Poslanecké sněmovny, nebo jedná-li se o senátora na nejbližší schůzi Senátu.
(2) Poslanec nebo senátor, jehož jednání bylo předmětem veřejného oznámení v příslušné komoře Parlamentu České republiky je prohlášen za osobu opovrhující Parlamentem a podléha disciplinárnímu řízení příslušné komory.
(3) Je-li předmětem oznámení podle odstavce 1 veřejný činitel uvedený v § 1 písmene b) až e), je tento označen za osobu opovrhující zákonem a veřejnou službou a jako takový podléhá soudnímu přezkoumání podle § 29 s tím, že návrh na zahájení soudního řízení podá předseda.
Způsobí-li veřejný činitel svým jednáním, které je v rozporu s tímto zákonem někomu škodu nebo dopomůže-li takovým jednáním k neoprávněnému prospěchu fyzické či právnické osobě, předá předseda záležitost k prozkoumání orgánům činným v trestním nebo přestupkovém řízení. Poslanci a senátoři podléhají disciplinárnímu řízení podle zvláštního předpisu.
(1) Veřejný činitel je povinen učinit písemné majetkové přiznání za sebe a za rodinného příslušníka v rozsahu stanoveném tímto zákonem, (dále jen "přiznání") .
(2) Součástí přiznání je čestné prohlášení veřejného činitele o pravdivosti a úplnosti údajů obsažených v přiznání datum jeho vyhotovení a vlastnoruční podpis veřejného činitele.
(3) První přiznání, učiněné po jmenování do funkce nebo po složení ústavou předepsaného slibu, musí obsahovat jmenovitě
a) veškerý nemovitý majetek,
b) věci movité,
c) majetková práva a jiné majetkové hodnoty.
(4) Majetek uvedený v odstavci 3 písmeno a) se neoceňuje, majetek uvedený v odstavci 3 písmeno b) a c) se pro tyto účely ocení cenou obvyklou a uvede se v přiznání jen tehdy, činí-li jeho souhrnná hodnota více než 200 tisíc Kč.
(5) Přiznání je veřejný činitel povinen podávat ještě dva roky po ukončení mandátu nebo funkce.
V přiznání musí být správně a úplně uveden zdroj, druh, výše a datum
a) příjmů z činností uvedených v § 5, vyjma příjmu za výkon funkce veřejného činitele,
b) příjmu z činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární; umělecké nebo sportovní a za projevy a veřejná vystoupení, pokud jednotlivě přesáhly 500.- Kč.
V přiznání musí být správně a úplně uveden zdroj, druh a výše příjmu z cenných papírů, dividend, tantiem, úroků a nájmů pokud jednotlivě přesáhly 500.- Kč za kalendářní rok.
(1) V přiznání musí být správně a úplně uveden zdroj, výše a stručný popis darů a jiných výhod, zejména úhrad za dopravu, ubytování, stravování a zábavu, pokud jednotlivě přesáhly 500.-Kč a nebyly poskytnuty osobami blízkými či jako projev osobní pohostinnosti.
(2) Výše poskytnutého plnění nemusí být uvedena, pokud veřejný činitel veřejně požádal o poskytnutí výjimky výbor a tato mu byla udělena.
V přiznání musí být správně a úplně uveden druh a výše majetkové účasti na podnikání obchodní společnosti, družstva či jiné právnické nebo fyzické osoby v nominální hodnotě nad 1000.-KČ.
V přiznání musí být správně a úplně uveden druh, výše a původ dluhu či zdroj úvěru, pokud kdykoliv v roce přesáhl 50000.-KČ.
V přiznání musí být správně a úplně uveden druh, datum a stručný popis převodu cenných papírů nebo nemovitostí.
(1) V přiznání je třeba uvést dobu, kdy ústavní činitel fakticky nevykonával svoji funkci.
(2) V přiznání musí být správně a úplně uveden druh, datum a stručný popis všech postavení, z kterých měl ústavní činitel příjmy uvedené v § 5 ve vykazovaném období a dohody či ujednání o budoucích postaveních.
(1) Veřejný činitel doručí předsedovi přiznání za kalendářní rok vždy do 15. května následujícího roku nebo do šesti týdnů po podání přiznání daně z příjmu.
(2) Veřejný činitel doručí předsedovi přiznání za minulý rok a za období od začátku roku do dne složení slibu nebo jmenování do funkce do 30 dnů.
(3) Poslanecká sněmovna může ve výjimečných případech prodloužit lhůty uvedené v odstavci 1 a 2.
(1) Evidenci písemných oznámení a přiznání vede kancelář Poslanecké sněmovny.
(2) Kopie písemných oznámení
a přiznání se uloží na výboru
.
Údaje uvedené v písemném oznámení a přiznání, nesmí být užity k protiprávnímu jednání,k jiné než publicistické činnosti,která je určena blíže neurčitému okruhu osob a pro přímé či nepřímé žádosti o podporu nebo příspěvek, zejména na politickou či dobročinnou činnost.
(1) Každý občan je oprávněn na základě písemné žádosti nahlédnout do kopií písemných oznámení a přiznání u výboru, kde jsou uloženy.
(2) V žádosti musí být uvedeno jméno občana, rodné číslo, povolání a jeho bydliště. Budou-li údaje sděleny jiné osobě, která hodlá užít informace způsobem odpovídajícím tomuto zákonu, také její jméno nebo název, bydliště nebo sídlo, identifikační číslo a způsob užití.
(3) Výbor je oprávněn odmítnout žádost o nahlédnutí, pokud občan či způsob užití uvedený v žádosti vzbuzují důvodnou obavu že údaje budou užity v rozporu s tímto zákonem. O námitkách proti rozhodnutí výboru rozhoduje Poslanecká sněmovna.
Občan, který nahlédl do kopií písemných oznámení a přiznání a naložil s údaji, jež tam zjistil, tak, že jiná osoba tyto údaje užila v rozporu s tímto zákonem, je s ní odpovědný společně a nerozdílně za vzniklou škodu. Tím není dotčena případná trestní odpovědnost.
Výbor je oprávněn přezkoumat správnost a úplnost údajů uvedených v písemném oznámení a přiznání ve spolupráci s finančními a daňovými orgány, které jsou pro tyto účely zbaveny povinné mlčenlivosti.
(1) Skupina alespoň 20 poslanců nebo 10 senátorů může
a) požádat, aby na schůzi Poslanecké sněmovny nebo Senátu bylo zveřejněno, že veřejný činitel nepodal včas správné a úplné přiznání,
b) podat stížnost k soudu, který je oprávněn rozhodnout o volební stížnosti, proti veřejnému činiteli, který vědomě nepodal včas nebo nepodal správně a úplně písemné oznámení nebo přiznání.
(2) Soud je oprávněn uložit veřejnému činiteli pokutu až do výše 100 000.- Kč. Pokuta je příjmem státního rozpočtu České republiky.
(1) Veřejný činitel, na kterého se vztahuje ustanovení § 4 o neslučitelnosti funkcí, je povinen ukončit zakázanou činnost do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona.
(2) Povinnosti založené tímto
zákonem veřejný činitel naplní
do 15 dnů od účinnosti zákona, neuvádí-li
zákon lhůty jiné nebo pokud tak neučinil
podle jiných platných předpisů.
Zrušuje se zákon ČNR č. 238/1992 Sb. o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu.
Zákon nabývá účinnosti 1. března 1995
James Madison 6. února 1788, Federalista č. 51
Předládaný návrh zákona má být jednou z "dalších pojistek"jak kontrolovat čelné zástupce zákonodárné a výkoné moci, tj. ty představitele, kterým občané přímo nebo nepřímo svěřili časově omezenou pravomoc pečovat o věci veřejné. Zájmem občanů ve zdravé společnosti je, aby jejich zástupci hájili při výkonu svých funkcí a úřadů zájmy veřejnosti a nezneužívali svého postavení,moci a informací k neoprávněnému prospěchu svému nebo kohokoliv jiného. Neoprávněné zvýhodňování sebe sama nebo určitých fyzických nebo právnických osob vždy narušuje smírný politický, sociální a ekonomický vývoj ve společnosti. Výkon veřejné správy je proto nutné pojímat jako službu občanům, jejímž imperativem je její nestrannost a důvěryhodnost. Obé lze nejlépe zajistit veřejnou kontrolou, tj. poskytováním vhodných informací jak o výkonu veřejné činnosti tak o jejich představitelích.
Ve všech civilizovaných a demokratických zemích platí zákony a nařízení, jejichž jediným smyslem je chránit veřejné činitele před situacemi, kde by se střet zájmu osobního se zájmy veřejnými mohl projevovat. Především se brání účasti v těch záležitostech, ve kterých by veřejní činitelé mohli mít finanční zájmy. Obecně se přísnost těchto norem úměrně zvyšuje s rostoucí odpovědností veřejných činitelů. V podobných proporcích tyto normy umožňují zveřejnit o veřejných činitelých takové informace, které podle ústavy a zákonů nelze zveřejňovat o ostatních občanech.
Platná, právní úprava otázky střetu zájmů zahrnuje především ustanovení Ustavy České republiky, které vymezují neslučitelnost funkcí u jednotlivých ústavních činitelů (např. čl. 21, 22, 70, 82), dále zákon ČNR č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu, který se vztahuje na poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a členy vlády České republiky, konečně pak ustanovení řady dalších právních norem: např. zákon ČNR č. 128/1990, o advokacii, zákon ČNR č. 209/1990 Sb., o komerčních právnicích a právní pomoci jimi poskytované, zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících v platném znění, zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, zákon ČNR č.298/1992 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o místním referendu ve znění zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců, zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů ČR, zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, zákon č. 113/1993 Sb., o Fondu dětí a mládeže, zákon č.116/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřada, zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, atd.
Střet zájmů, především neslučitelnost funkcí, je, jak je zřejmé z výše uvedeného výčtu norem, upraven pro různé profesní pracovníky, prakticky v každém nově přijímaném zákoně. Pro úplnost dodejme, že na podobné situace myslí i zákoník práce a obchodní zákonník, který používá pro tuto problematiku výraz "zákaz konkurence".
Úmyslem předkladatelů však není široce a obecně formulovat celou problematiku střetu zájmů. Navrhovaná právní úprava se týká pouze vrcholných představitelů moci zákonodárné, výkonné a členů bankovní rady České národní banky. Vychází z politického předpokladu, že přijetí přísnější normy pro čelné představitele státu, zvýší jejich důvěryhodnost ve společnosti a umožní příjmout také přísnější omezení pro ostatní pracovníky ve státní službě resp. ve veřejné správě obecně. Mezi hlavní úkoly dnešní administrativy státu beze sporuje patří zvýšení prestyže a důvěry občanů ve výkon veřejné správy.
Platná právní úprava, zákon ČNR č. 238/1992 Sb., byla anachronická již v době svého vzniku. Tehdejší ústavně právní výbor ČNR okleštil návrh zákona obsažený ve sněmovním tisku ČNR č. 740, (jehož autorem je tehdejší poslanec ČNR JUDr. Ivo Palkoska), do jakési bezzubé podoby. Rychlé zastarání platné normy způsobilo také následovné přijetí Ústavy ČR. Za hlavní nedostatky platného zákona lze označit:
1. Zákon, ale nakonec i tisk 740, definují příliš subjektivně a tudíž těžko vymahatelně již vlastní předmět střetu zájmů. Např. činiteli se ukládá, aby "nezneužíval své moci a informací" nebo aby "nedělal to, co by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmem osobním". Jak nás zkušenost poučila, taková opatření se velice těžko vymáhají. Zákon, který se má dodržovat musí tudíž obsahovat explicitnější vyjádření zakázaných nebo regulovaných činností.
2. Zákon, stejně jako tisk 740, umožňuje čelným představitelům státu vykonávat činnosti, které by mohly být v rozporu s výkonem jejich funkce. Platí to zejména pro členy vlády a funkcionáře Parlamentu. Ústava České republiky ve svém článku 70 pouze obecně stanovuje, že "Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jej ichž povaha odporuje výkonu jeho funkce." Explicitně přitom předpokládá existenci zákona, který bude neslučitelnost funkcí a činností přesněji definovat. Pro poslance a senátory Ústava ČR v čl. 22 odst. 1 opět předpokládá zákonné vymezení dalších funkcí neslučitelných s jejich mandátem.
3. Zákon se nevztahuje vůbec na senátory. Ústava ČR mluví o dvojkomorovém Parlamentu ČR, i když druhá komora není dosud naplněna. Je však nanejvýš vhodné zahrnout pod režim zákona týkajícího se ochrany veřejného zájmu také případné senátory.
4. Platný zákon ukládá pouze oznamovací povinnost ústavním činitelům ve věci svých podnikatelských nebo jiných výdělečných činností, případně jejich členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob. Ústavního činitele proto nelze vůbec stíhat za činnosti odporující řádnému výkonu jejich funkce, pokud nejsou v rozporu s ústavními ustanoveními o neslučitelnosti funkcí. Je zde hluboká nevyváženost mezi ústavními činiteli a jinými pracovníky ve státní správě nebo i v soukromých praxích. Tak např. zákon o okresních úřadech zakazuje v § 8a odstavec 2 přednostovi okresního úřadu jinou výdělečnou činnost a podobné zákazy se týkají čelných představitelů NKÚ, soudců, včetně Ústavního soudu, státních zástupců, notářů, advokátů, ale i členů výboru Fondu dětí a mládeže. Podobná úprava pro členy vlády a vrcholné představitele výkonné moci zcela chybí.
Předkládaný návrh zákona vyváženě řeší všechny nastíněné problémy. Struktura zákona vychází z logiky tisku 740, využívá mnohé instituty zde navrhované a uvádí je v soulad s platnou Ústavou České republiky. Jsou jasně oddělena ustanovení, která bezprostředně souvisejí s vlastním střetem zájmů, od majetkového přiznání, které sice obecně vzato může vést k odhalení možného střetu zájmů, ale ve své podstatě s ním jako takovým nesouvisí.
Návrh zákona na začátku vymezuje okruh osob, na které se má zákon vztahovat a dále má čtyři části. První část vyezuje základní pojmy, povinnosti veřejného činitele, neslučitelnost funkcí a činností, oznamovací povinnost veřejného činitele, prohlášení veřejného činitele a posouzení střetu zájmů. Část druhá upravuje náležitosti majetkového přiznání, které je veřejný činitel povinnen učinit za sebe a za rodinné příslušníky. Část třetí obsahuje ustanovení společná, která upravují vedení evidence písemných oznámení a majetkových přiznání, veřejnou kontrolu, posouzení porušení zákona a sankce. Poslední, část čtvrtá, obsahuje ustanovení přechodná, zrušovací a závěrečná.
Zákon se vztahuje na poslance, senátory, členy vlády, jejich náměstky, osoby přímo řízené buď členem vlády nebo jeho náměstkem, osoby stojící v čele ústředních orgánů státní správy a členy bankovní rady České národní banky. Výběr tohoto okruhu osob je dán jejich přístupem k nejzávažnějším informacím a možností výrazně ovlivňovat rozhodovací proces na nejvyšší úrovni,především v ekonomické oblasti. Na druhé straně byl tento výběr zúžen tak, aby bylo možné plnění zákona z jednoho centra nejen kontrolovat ale vůbec administrativně zajistit.
Část první definuje střet zájmů v obecné podobě a vymezuje rozsah pojmu "rodinný příslušník" pro účely tohoto zákona. Rodinným příslušníkem se zde myslí pouze manžel nebo druh a nezletilé děti. Navrhovaná předloha totiž předpokládá, ve své třetí části, povinnost veřejného činitele učinit majetkové přiznání nejen za sebe, ale také za rodinné příslušníky. Toto ustanovení se zdá být politicky i právně nejvíce napadané, viz např. "Stanovisko vlády k poslaneckému návrhu na vydání zákona o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním (sněmovní tisk č. 297A)", (dále jen "stanovisko vlády"), které tvoří přílohu k usnesení vlády č. 385, ze dne 4. července 1994. K argumentům pro zařazení institutu majetkového přiznání a zvláště nutnosti jej vztáhnout na rodinné příslušníky se ještě vrátíme.
Část první dále vymezuje povinnosti veřejného činitele především explicitně vyjádřuje výčet nejvážnějších zákazů. Výčet si nečiní, ani činit nemůže, nárok na úplné vyčerpání jednání veřejného činitele, které by mohlo být v rozporu s tímto zákonem. Pouze život ukáže, která ustanovení bude nutné časem zpřesnit nebo nově vložit. Nicméně obecná definice střetu zájmů může být dobrým vodítkem pro posouzení jednotlivých jednání z hlediska tohoto zákona.
Druhým,již v sněmovním tisku č. 297 A navrhovaným institutem, je explicitní zákaz některých činností pro funkcionáře Parlamentu a ostatní veřejné činitele. Tato ustanovení se stala již také předmětem kritiky z hlediska jejich neústavnosti, především rozporu s Listinou základních práv a svobod, (dále jen "Listina"), viz např. stanovisko vlády. Kritikové se opírají o ustanovení odstavce 1 čl. 26 Listiny, který říká, že "Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost". Necitují již však odstavec 2 stejného článku, který umožňuje, aby zákon stanovil podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Kromě toho stanovisko vlády nepamatuje na zaběhlou právní praxi, která podobná omezení zakládá u nejrůznějších unkcí ve státní správě, jakož i u nejrůznějších profesí, viz výše výše uvedený výčet nedostatků a rozporů platné právní úpravy, ejména bod 4. Pokud by vláda důvody uváděné ve stanovisku vlády
myslela vážně, musela by urychleně předložit obrovkou řadu návrhů na novely prakticky všech výše uvedených zákonů, aby také z nich byl odstraněn tento rozpor s Listinou. V opačném případě
je to pouze pochopitelná snaha vlády vyhnout se naplnění čl. 70 Ústavy ČR. Příjmeme-li odstavec 2 čl. 26 Listiny jako možnost omezit toto právo zákonem pro určité funkce a činnosti, potom je r
zcela logické jej aplikovat také na nejvyšší představitele státní správy, typu náměstků ministra, ředitelů ústředních orgánů státní správy nebo ředitelů odborů na jednotlivých ministerstvech. Je
totiž veřejným tajemstvím, že tito lidé mají lví podíl na rozhodovacím procesu ve výkonné moci. Konec konců, vládní praxe předkládání návrhů zákona jasně ukazuje, že za předkladatele ve
výborech nejčastěji mluví ředitelé odborů, potom náměstci ministrů a jen zcela výjimečně ministři. Závěrem k tomuto bodu dodejme, že prakticky všechny právní řády vyspělých demokratických zemí takovýto institut velmi dobře znají a využívají.
Část první dále vymezuje věcný obsah a proceduru podávání oznámení, způsob jejich posuzování a zavádí další institut prohlášení veřejného činitele. Podle něj je veřejný činitel povinnen písemně nebo ústně deklarovat jakýkoliv minulý, přítomný nebo budoucí vlastní prospěch v souvislosti s výsledkem projednávané věci a to v průběhu každého jednání ústavního nebo státního orgánu.
Každý poslanec nebo senátor má právo navrhnou mandátovému a imunitnímu výboru Poslanecké sněmovny, který má dominantní postavení při posuzování jednání veřejných činitelů v souladu s tímto zkonem, aby v konkrétním případě rozhodl zda nedošlo k porušení zákona. S výjimkou poslanců si mandátový a imunitní výbor vždy vyžádá stanovisko Senátu, pokud se jedná o senátora, stanovisko České národní banky, pokud se jedná o člena bankovní rady a stanovisko vlády České republiku u ostatních veřejných činitelů. Pro posuzování střetu zájmů má výbor pravomoc jako vyšetřovací komise. Může tudíž vyslýchat svědky apod.
Část druhá popisuje majetkové přiznání veřejných činitelů a jejich rodinných příslušníků. Majetkové přiznání se podává jednou ročně a zahrnuje veškeré příjmy a podstatné pohyby v majetku. Dále jsou zde uváděny doby, kdy veřejný činitel fakticky nevykonával svoji funkci a současná či očekávaná profesní postavení.
Předkladatelé návrhu zákona jsou si vědomi, že majetkové přiznání je vážný zásah do soukromí veřejných činitelů. Ustavní právo na ochranu soukromí se zde dostává do sporu s ústavním právem občanů na informace. Řešení, které upřednostňuje právo občana na informace má však pozitivní vliv na důvěryhodnost veřejných činitelů. Právní praxe jiných zemí jednoznačně ukazuje, že takováto veřejná kontrola paradoxně především chrání osobnost všech poctivých veřejných činitelů a přispívá k celkové politické kultuře ve společnosti. Právní řád Spojených států obsahuje velmi přísná a podrobná ustanovení týkající se majetkových přiznání všech státních zaměstnanců. Zveřejňována nejsou pouze přiznání těch pracovníků, kteří se prakticky na rozhodovacím procesu nepodílí. Podobné právní úpravy znají ostatní vyspělé země. Dokonce i kolébka všeho konzervatizmu, Velká Britanie, má od května 1974 tzv. rejstřík poslaneckých zájmů,jehož poslední úprava byla přijata v roce 1993. Pouze připomínáme, že podle britského práva, ministrem může být pouze poslanec, tj. úprava se automaticky vztahuje také na členy vlády Jeho Veličenstva. Rejstřík není nic jiného než deklarace majetkového přiznání, který je každý poslanec povinen novelizovat, a který je vytištěn a prodáván Tiskovým úřadem Jejího Veličenstva. Podobné rejstříky znají také naši sousedé, Spolková republika Německo a Rakousko. Majetkové přiznání manželů a nezletilých dětí zná opět celá řada právních řádů. Ve Spojených státech jsou zájmy manželky a nezletilých dětí chápány jako zájmy státních zaměstnanců. Podobné prvky nalézáme také v již zmíněném britském rejstříku, kde např.jsou zveřejňovány akciové podíly v držení manžela a nezletilých dětí. Podobně je tomu v ústavních zákonech Rakouska. V části třetí je popsán mechanismus přístupu občanů ke kopiím písemných oznámení a majetkových přiznání. Současně jsou stanoveny sankce za porušení zákona a povinností, které zákon ukládá. Celá tato část zákona je vlastně převzata ze sněmovního tisku ČNR č. 640 z minulého volebního období.
Zákonná úprava si nevyžádá žádný nárok na státní rozpočet. Ekonomický přínos zákona, daný větší důvěrou občanů ve veřejné činitele a větší důvěrou zahraničních podnikatelů, kteří stojí především o podnikání v rámci jasně stanovených pravidel, může však být obrovský.
K názvu zákona:
Název obsahuje výraz "veřejný zájem" vzhledem k tomu, že jej používají ústavní zákony, např. Listina v čl. 11 odst. 4 nebo v čl. 18 odst. 1, ale i občanský zákoník, např. § 128 odst. 1.
K § 1:
Vymezuje, na které ústavní a veřejné činitele se zákon vztahuje. Zavádí se dvě legislativní skratky: 1. Pro poslance a senátory, 2. "veřejný činitel" pro účely tohoto zákona představuje množinu osob určených v § 1.
K § 2:
V odstavci 1 se definuje pojem střetu veřejného zájmu se zájmem osobním a zavádí se pro něj legislativní skratka "střet zájmů".
V odstavci 2 se definuje pojem rodinný příslušník pro účely tohoto zákona.
K § 3:
Vymezuje povinnosti veřejného činitele jak při výkonu funkce tak v občanském životě, (odstavec 1). Ve druhém odstavci je explicitní příkladný výčet situací, kterých se má veřejný činitel vyvarovat:
a) nesmí využívat svého postavení a své pravomoci k získání neoprávněných výhod jak pro sebe tak třetí osobu - jedná se nejen o výhody finanční, ale např. i výhody spojené s postavením na volném trhu apod.;
b) nesmí vystupovat v obchodních a právních sporech, ve kterých je druhou stranou stát nebo nějaká státní či státem spravovaná právnická osoba, a to ještě dva roky po ukončení výkonu mandátu nebo své funkce ve výkonné moci. Tato tzv. "ochlazovací perioda", má určité předlohy v jiných právních řádech. Velmi podrobně je upravena ve Spojených státech v tzv. zákonu "točitých dveří", (Revolving Door Conflict of Interest Provisions). Regulaci podobného problému nalézáme také v Rakousku, kde každý státní úředník, který odešel do důchodu si musí vyžádat souhlas zvláštního orgánu pro jakoukoliv další činnost. Souhlas mu nemusí být udělen.;
c) nesmí zneužívat svou funkci při jakékoliv činnosti nebo aktivitách, které nesouvisí s výkonem jeho funkce, např. ministr nesmí pozvat na večeři pořádané ve prospěch jeho politické strany nikoho jako ministr, ale pouze jako člen nebo funkcionář své strany. Tento zákaz jest ostatně již obsahem platného znění zákona ČNR č. 238/1992 Sb.;
d) a e) vyjadřují striktní zákaz přijímání darů, vyjma darů oficiálních či jiných výhod v souvislosti s výkonem funkce.
K § 4:
Nově se definuje neslučitelnost funkcí a činností pro jednotlivé veřejne činitele. Smyslem tohoto ustanovení je, aby veřejní činitelé v nejvyšších funkcích se věnovali výlučně svým funkcím ve veřejné správě. Právní aspekty problému byly podrobně diskutovány v obecné části důvodové zprávy.
Výjimky uvedené v odstavci 2 jsou standardní formulací používanou v řadě platných zákonů, s tím, že zde je výjmuta také činnost sportovní.
K § 5:
Oznamovací povinnost se dotýká všech činností, z kterých by mohl pro veřejného činitele plynou příjem a současně mu bránit, aby se plně věnoval své funkci.
Je uvedeno, komu se oznámení adresuje a co má být jeho obsahem. Veřejný činitel, který toto oznámení neučiní je brán jako osoba, která žádné podobné činnosti nevykonává.
V odstavci 1 se zavádí legislativní zkratka pro předsedu Poslanecké sněmovny a v odstavci 2 pro písemné oznámení.
K § 6:
Určuje lhůty pro podání oznámení a dále ukládá členům vlády povinnost předat předsedovi Poslanecké sněmovny seznam osob, které spadají buď pod přímé řízení jemu nebo jeho náměstkům.
K § 7:
Ukládá se povinnost informovat předsedu o ukončení činnosti, na kterou se vztahuje oznamovací povinnost.
K § 8:
Zavádí se institut prohlášení veřejného činitele, podle kterého je tento povinnen oznámit při každém jednání ústavního nebo státního orgánů zda nemá v projednávané věci nějaký osobní zájem. Je to pouze rozšíření dosud platného usnesení ČNR, podle kterého každý poslanec, který vystupuje v rozpravě má povinnost upozornit sněmovnu, že má v projednávané věci nějaký osobní zájem.
K §§ 9 až 12:
Podrobně je podaná procedura a její náležitosti pro posouzení střetu zájmů. Zavádí se legislativní zkratka pro mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny.
K §§ 13 a 14:
Upravuje důsledky, kdy veřejný činitel nesplní výzvu výboru nebo rozhodnutí Poslanecké sněmovny nebo Senátu ve stanovených lhůtách, jakož i důsledky toho, kdy příslušný veřejný činitel způsoby někomu škodu nebo dopomůže-li někomu k neoprávněnému prospěchu.
Poslanec nebo senátor může být prohlášen za osobu opovrhující Parlamentem a podléhá disciplinárnímu řízení. Ostatní veřejní činitelé jsou prohlášeni za osoby pohrdající zákonem a veřejnou službou a podléhají soudnímu řízení, které iniciuje předseda Poslanecké sněmovny.
K §§ 15 až 21:
Ukládá se povinnost majetkového přiznání pro veřejného činitele, která zahrnuje také manželku a nezletilé děti. Má-li mít tato povinnost kontrolní charakter a poskytovat možnost odhalení potenciálního střetu zájmů, resp. neoprávněného majetkového zvýhodnění, musí se nutně vztahovat alespoň na manžela a nezletilé děti. Při existenci bezpodílového vlastnictví manželů a při možnosti "ukrýt" neprávem získaný majetek do vlastnictví dětí bez jakýchkoliv překážek, by ustanovení o majetkovém přiznání samotného veřejného činitele bylo prázdným gestem. Pochopitelně, je možné majetek "ukrývat" také u někoho jiného, tam však je vždy riziko, že o tento majetek příjdu, zejména, když nebyl získán legálně.
K § 22:
Upravují se další náležitosti majetkového přiznání. Údaje o postaveních současných a budoucích ve srovnání se zameškanou dobou při výkonu funkce lze též použít jako jisté měřítko odpovědnosti veřejného činitele.
K § 23:
Majetková přiznání se odevzdávají vždy do 15. května, aby na jejich přípravu byl dostatečný čas po podání daňového přiznání. Místem podání je předseda Poslanecké sněmovny, u něhož se, podobně jako v případě písemných oznámení, předpokládá, že upraví konkrétní postup v rámci organizace své kanceláře.
U veřejných činitelů, kteří se ujali své funkce v průběhu roku, se zavádí povinnost učinit majetkové přiznání do 30 dnů od jmenování do funkce nebo složení slibu.
K § 24:
Evidenci písemných oznámení a majetkových přiznáni vede kancelář Poslanecké sněmovny a kopie jsou uloženy u mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny.
K § 25:
Údaje z písemných oznámení a majetkových přiznání lze použít pro infozznaci občana či publicistickou činnost. Deklaruje se zákaz použití informací k protiprávnímu jednání, což souvisí s osobní odpovědností každého občana podle § 27.
K §§ 26 a 27:
Každý občan má právo nehlédnout do uložených kopií písemných oznámení a majetkových přiznání.Tato žádost může být za určitých podmínek odmítnuta. Současně se deklaruje solidární odpovědnost občana, který údaje získal za jejich zneužití jinou osobou. Způsob nahlížení do písemných oznámení a majetkových přiznání musí umožnit zpětné zjištění, kdo informace získal.
K § 28:
Výbor může požádat daňové a finanční orgány o pomoc při přezkoumání údajů. Vzhledem k tomu, že členové výboru jsou vázání mlčenlivostí ve smyslu ustanovení o vyšetřovací komisi, je možné pro účely tohoto šetření zbavit finanční a daňové orgány povinné mlčenlivosti.
K § 29:
Skupina 20 poslanců nebo 10 senátorů má právo požadovat zavedení sankcí proti veřejnému činiteli, který porušil povinnosti určené tímto zákonem. Tyto sankce jsou buď morální nebo majetkové.
K § 30:
Stanovují se lhůty pro ukončení zakázané činnosti a pro naplnění povinností založených tímto zákonem.
K § 31:
Ruší se dosud platný zákon ČNR č. 238/1992 Sb.
K § 32: