kterým se předkládá
k vyslovení souhlasu Parlamentu České republiky
Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací
o přátelských vztazích a spolupráci,
podepsaná v Praze dne 26. srpna 1993.
Parlament České
republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou
a Ruskou federací o přátelských vztazích
a spolupráci, podepsanou v Praze dne 26. srpna 1993.
V Praze dne 25. srpna 1993
Konec osmdesátých a začátek
devadesátých let byl ve znamení dramatických
změn v mezinárodních vztazích. Pro
nás nejdůležitější byly
změny způsobené ukončením studené
války. Rozpad bývalého sovětského
bloku započatý v roce 1989 a události ve
střední a východní Evropě a
později také
v bývalém SSSR přinesly zcela novou situaci.
Vztah mezi bývalým
Československem a SSSR byl až do listopadu 1989 vztahem
výrazně nerovnoprávným, což bylo
důsledkem událostí z let 1968. Smluvně
byla tato situace upravena Smlouvou o přátelství
spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 6. května
1970, která je politicky již zcela překonána.
Politickým změnám
v Československu po listopadu 1989 bylo nutno přizpůsobit
smluvní vztahy mezi oběma státy. Jedním
z hlavních cílů polistopadové československé
zahraniční politiky bylo obnovení rovnoprávných
vztahů. Z tohoto důvodu bylo nutné zahájit
proces vyjednávání o nové smlouvě.
V roce 1991 došlo po nezdařeném
převratu k definitivnímu rozpadu SSSR a vzniku nových
států. Bývalá RSFSR se dne 25. prosince
1991 přejmenovala rozhodnutím Nejvyššího
sovětu na Ruskou federaci. 27. prosince 1991 se Ruská
federace prohlásila za právního pokračovatele
bývalého SSSR.
Nová smlouva mezi Československem
a RF byla podepsána 1. dubna 1992 prezidenty Václavem
Havlem a Borisem Jelcinem. Proces ratifikace smlouvy byl poznamenán
následným rozpadem Československa a k ratifikaci
smlouvy nedošlo. Vláda ČSFR usnesením
ze dne 11. listopadu 1992 rozhodla, aby smlouva byla ponechána
k posouzení novým subjektům mezinárodního
práva.
Ruská federace uznala samostatnost
České republiky a navázala s ní diplomatické
styky dnem 1.ledna 1993. Ve dnech 28.29. dubna 1993 se uskutečnilo
v Moskvě jednání expertů MZV ČR
a MZV RF, které mělo za cíl posoudit a upravit
návrh "Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou
federaci o přátelských vztazích a
spolupráci" (dále Smlouva). Základem
pro jednání byla podepsaná smlouva mezi ČSFR
a RF. Výsledkem tohoto jednání byl upravený
text Smlouvy, který byl podepsán prezidenty ČR
a RF 26, srpna 1993. Tato Smlouva byla již ratifikována
Ruskou federací, a to 21. července 1994 Státní
dumou a 27. července 1994 Radou federace.
Hlavním důvodem
pro uzavření Smlouvy mezi ČR a RF je vytvoření
standardních bilaterálních vztahů,
odpovídajících nové politické
a ekonomické situaci. Smlouva má standardní
podobu srovnatelnou s obdobnými smlouvami mezi RF a státy
západní Evropy (například Francie
nebo SRN).
Z hlediska bezpečnostního
není Smlouva koncipována jako spojenecká
a neobsahuje tudíž závazek vzájemné
pomoci v případě ozbrojeného útoku.
Z hlediska ekonomického obsahuje Smlouva podporu vzájemně
výhodné hospodářské a obchodní
činnosti. Z hlediska vztahů mezi občany obou
států Smlouva obsahuje ustanovení, jejichž
realizace napomůže odstraňování
historicky vzniklých bariér.
Smlouva sestává
z preambule a 27 článků. V preambuli poukazuje
mimo jiné na tradiční vztahy přátelství
mezi národy obou států, na skutečnost,
že Česká republika je nástupnickým
státem ČSFR a Ruská federace státem
- pokračovatelem SSSR, na přání Smluvních
stran definitivně
skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným
použitím síly proti Československu v
roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním
sovětských vojsk na čs. území.
Operativní část
Smlouvy obsahuje zásady vzájemných vztahů
(článek 1), závazek bezvýhradně
respektovat svrchovanost a územní celistvost druhé
Smluvní strany (článek 2) a řešit
všechny spory výlučně mírovými
prostředky (článek 3) a ustanovení
o spolupráci k vytvoření celoevropského
bezpečnostního systému (článek
4). Smlouva předvídá
pravidelné konzultace na různých úrovních
(článek 5), včetně bezodkladných
konzultací v případě ohrožení
bezpečnostních zájmů Smluvních
stran (článek 6). Smluvní strany se zavazují
napomáhat procesu odzbrojeni a posílení opatření
důvěry a bezpečnosti v
Evropě (článek 7). Budou prohlubovat svou
spolupráci v rámci mezinárodních organizací
a institucí, zejména evropských (článek
8). Budou vytvářet příznivé
podmínky pro přímé styky a spolupráci
na úrovni republik, oblastí a jiných samosprávných
územních celků,
napomáhat stykům mezi lidmi, politickými
stranami a nevládními organizacemi. Zvláštní
pozornost budou věnovat stykům mezi parlamenty (článek
9).
Smluvní strany se budou
podílet na vytváření příznivých
podmínek pro hospodářský a sociální
rozvoj v Evropě a přispívat k překonání
jejího rozdělení i v ekonomické oblasti
(článek 10). Budou napomáhat rozvíjení
hospodářské a obchodní spolupráce
(článek 11), spolupráce v oblasti vědecko-technické
(článek 12), dopravy a spojů (článek
13), ochrany životního prostředí
(články 14 - 15), energetiky (článek
16), školství, kultury a umění (články
17 a 18), sdělovacích prostředků (článek
19), zdravotnictví a sociálního zabezpečení
(článek 20). Budou spolupracovat při potlačování
zejména organizované zločinnosti a v otázkách
právní pomoci (článek 22). Závazky
vůči národnostním a etnickým
menšinám jsou formulovány obecně s odvoláním
na dokumenty KBSE a další mezinárodní
dokumenty (článek 23).
Dnem, kdy tato Smlouva vstoupí
v platnost, bude ukončena platnost Smlouvy o přátelství,
spolupráci a vzájemně pomoci ze dne 6.5.1970,
která nebyla dosud formálně zrušena
(článek 26). Smlouva se uzavírá na
dobu 10 let a její platnost se prodlužuje mlčky
o dalších pět let, není-li vypovězena
jeden rok před uplynutím její platnosti (článek
26).
Smlouva je v souladu s právním
řádem ČR, s obecně uznávanými
zásadami mezinárodního práva, jakož
i se závazky převzatými jinými platnými
smlouvami.
Jedná se o Smlouvu politickou,
která podle článku 49 odst. 2 ústavního
zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České
republiky, vyžaduje před ratifikací souhlas
Parlamentu.
Smlouva je v souladu se zájmy
ČR a zahraniční politikou vlády. ČR
má eminentní zájem na zachování
dobré pozice na ruském trhu a na zajištění
dodávek strategických surovin relativně nezávisle
na vnitřním vývoji v Rusku. Realizace Smlouvy
je jedním z předpokladů plnění
nedávno úspěšně uzavřených
jednání o splácení ruského
dluhu (ČR je v počtu na obyvatele největším
věřitelem RF).
Z výše uvedených
důvodů doporučuje vláda ČR
poslancům, aby vyslovili s předloženou Smlouvou
souhlas.
Česká republika
a Ruská federace (dále jen "Smluvní
strany"),
navazujíce na tradiční
vztahy přátelství mezi národy obou
států,
přihlížejíce
ke skutečnosti, že Česká republika je
nástupnickým státem České a
Slovenské Federativní Republiky a Ruská federace
je státem - pokračovatelem Svazu sovětských
socialistických republik,
vycházejíce z hlubokých
politických a hospodářských přeměn
v obou státech, v Evropě a ve světě,
přesvědčeny
o tom, že vzájemná úcta a spolupráce
mezi oběma státy odpovídá zájmům
národů České republiky a Ruské
federace a slouží upevňování
míru, bezpečnosti a spolupráci v Evropě,
vytvoření kvalitativně nových vztahů,
založených na rovnosti,
považujíce územní
celistvost a neporušitelnost hranic všech států
za neoddělitelnou součást nového měnového
uspořádání v Evropě,
řídíce se
pravidly mezinárodního práva, především
zásadami Charty Organizace spojených národů,
a jednajíce v souladu se závazky přijatými
v rámci Konference o bezpečnosti a spolupráci
v Evropě, Pařížskou chartou pro novou
Evropu, napomáhajíce k přeměně
Evropy v kontinent míru, bezpečnosti, demokracie
a blahobytu,
zdůrazňujíce
význam bezvýhradné úcty k lidským
právům a základním svobodám
a k zásadám demokracie, humanismu a právního
státu,
přejíce si definitivně
skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným
použitím síly proti Československu v
roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním
sovětských vojsk na československém
území, jehož materiální důsledky
jsou řešeny příslušnou dohodou
z 1. dubna 1992,
navazujíce na zásady
společné československo-ruské Deklarace
o zásadách vzájemných vztahů
a spolupráce ze 14. května 1991
dohodly se takto:
Smluvní strany budou rozvíjet
svoje vztahy jako spřátelené státy.
Budou se důsledně řídit zásadami
svrchované rovnosti, nepoužiti síly nebo hrozby
silou, neporušitelnosti hranic a územní celistvosti,
mírového řešení sporů,
nevměšování do vnitřních
záležitostí, respektování lidských
práv a základních svobod, rovnoprávnosti
a práva národů na sebeurčení,
plnění závazků podle mezinárodního
práva v dobré víře. Budou uskutečňovat
přátelskou spolupráci v duchu vzájemné
úcty, porozumění, partnerství
a vzájemných hospodářských
výhod.
Smluvní strany budou bezvýhradné respektovat
svrchovanost a územní celistvost druhé Smluvní
strany.
Smluvní strany se zavazuji
řešit všechny spory, které by mohly vzniknout
mezi nimi, výlučně mírovými
prostředky. Zdrží se hrozby silou nebo použití
síly proti územní celistvosti a nezávislosti
druhé Smluvní strany, jakož i jakéhokoliv
jiného jednáni neslučitelného s cíli
a zásadami Charty OSN, Závěrečného
aktu a dalších dokumentů Konference o bezpečnosti
a spolupráci v Evropě.
Smluvní strany potvrzují,
že bezpečnost je nedílná a že jejich
bezpečnost je nerozlučně spjata s bezpečností
všech účastnických států
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
Budou všestranně napomáhat
posilováni bezpečnosti a rozvoje spolupráce
v Evropě s cílem vytvořit účinný
celoevropský bezpečnostní systém.
Za tím účelem budou podporovat zřizování
a činnost stálých institucí a orgánů
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě
a všemožně napomáhat vytváření
jednotného celoevropského prostoru ve všech
jeho dimenzích.
Smluvní strany budou pořádat
pravidelné konzultace na různých úrovních
s cílem zabezpečit další rozvoj a prohloubení
svých dvoustranných vztahů a výměny
názorů na mezinárodní otázky.
Setkání na nejvyšší
úrovní se uskuteční podle potřeby
a účelnosti zpravidla jednou ročně.
Ministři zahraničních
věcí budou pořádat pravidelné
konzultace o otázkách společného zájmu.
Předpokládají
se pravidelná setkání vedoucích představitelů
ostatních ministerstev a jiných ústředních
orgánů státní správy obou Smluvních
stran.
Konzultace se bezodkladně
uskuteční na žádost jedné ze
Smluvních stran, která má za to, že
by mohly být ohroženy její bezpečnostní
zájmy. Obě Smluvní strany budou usilovat
o dosažení shody o opatřeních vhodných
k překonání vzniklé situace.
Dojde-li podle názoru jedné
ze Smluvních stran k ohroženi míru nebo vzniku
mezinárodního napětí, budou se vzájemně
informovat o možných způsobech urovnání
sporu a stabilizací situace.
Smluvní strany budou aktivně
napomáhat procesu jaderného, chemického,
bakteriologického, tak i konvenčního odzbrojení,
dalšímu snižování ozbrojených
sil a výzbroje v Evrop, posílení opatření
důvěry a bezpečnosti na dvoustranném
a mnohostranném základě, jakož i zřizování
stálých struktur celoevropské bezpečnosti.
Budou přispívat
k tomu, aby byly cestou závazných a účinně
kontrolovatelných dohod sníženy stavy ozbrojených
sil a výzbroje na úroveň dostatečnou
pouze pro obranu.
Smluvní strany budou spolupracovat
v zájmu prohloubeni důvěry a bezpečnosti
a za tím účelem budou rozvíjet vzájemně
výhodnou spolupráci a kontakty ve vojenské
oblasti.
Smluvní strany budou prohlubovat svou spolupráci
v rámci mezinárodních organizací a
institucí, zejména
evropských. Budou si navzájem pomáhat při
rozvíjení spolupráce s mezinárodními
organizacemi a institucemi, jichž je jedna ze Smluvních
stran členem.
Smluvní strany budou vytvářet
příznivé podmínky pro přímé
styky a spolupráci na úrovni republik, oblastí
a jiných samosprávných územních
celků, měst a obcí ve všech otázkách
náležejících do jejich kompetence.
Zvláštní pozornost
budou věnovat rozšíření styků
mezi parlamenty.
Smluvní strany budou napomáhat
rozvoji styků mezi lidmi, politickými stranami a
hnutími, odbory, církvemi, náboženskými,
sportovními, turistickými a jinými svazy
a spolky.
Výměna mládeže
bude požívat všestranné podpory obou Smluvních
stran.
Smluvní strany budou podporovat
úsilí směřující k hlubšímu
vzájemnému poznání a porozumění
a k překonávání různých
předsudků.
Smluvní strany se budou
podle svých možností podílet na vytváření
a udržování příznivých
podmínek pro hospodářský a sociální
rozvoj v Evropě a přispívat k překonávání
rozdělení Evropy i v ekonomické oblasti.
Smluvní strany budou napomáhat
rozvíjení vzájemně výhodné
hospodářské a obchodní spolupráce.
Smluvní strany budou v
souladu se svým právním řádem
a mezinárodními smlouvami, jichž jsou stranami,
vytvářet příznivé ekonomické,
finanční a právní podmínky
pro podnikatelskou a jinou hospodářskou činnost
včetně vzájemné podpory a ochrany
investic a nebudou ve vzájemné hospodářské
spolupráci přijímat diskriminační
opatření.
Smluvní strany budou napomáhat
vytváření patřičných
podmínek pro účinnou spolupráci v
oblasti základní a aplikované vědy,
moderní techniky a technologie.
Smluvní strany budou spolupracovat
v oblasti dopravy a dalších komunikačních
systémech, včetně zlepšení tranzitního
spojení.
Budou rozvíjet spolupráci
v oblasti počítačového zpracování
dat, jakož i rozšiřovat, zlepšovat a slaďovat
telekomunikační spojení a poštovní
službu.
Smluvní strany budou rozšiřovat
spolupráci v oblasti ochrany a zlepšení stavu
životního prostředí, předcházení
dálkového znečišťování,
racionálního a úsporného využívání
přírodních zdrojů, rozšiřování
ekologicky čistých výrob a provádění
vysoce účinných opatření k
ochraně a obnově přírody.
Budou usilovat o rozvíjení koordinovaných
strategií mezinárodní a regionální
ochrany životního
prostředí, která si klade za cíl trvale
udržitelný rozvoj v celé Evropě.
Smluvní strany si budou
poskytovat pomoc při předcházení katastrofám
a při odstraňování následků
živelných pohrom a závažných havárií.
Smluvní strany přijmou
nezbytná: opatření k posílení
spolupráce v oblasti energetiky s využitím
úsporných technologií.
Smluvní strany budou rozvíjet
spolupráci v oblasti školství, kultury a umění.
Vycházejíce z tradic
kulturních styků zabezpečí svým
občanům široký přístup
ke kulturním hodnotám druhé Smluvní
strany a budou podporovat odpovídající státní,
občanské a individuální iniciativy.
Budou všestranně napomáhat rozšiřování
výměn mezi uměleckými soubory, umělci,
odborníky, kulturními a vzdělávacími
institucemi jak na státní, tak i na regionální
a místní úrovni.
Budou podporovat výuku
jazyků druhé Smluvní strany, včetně
studia na školách a vysokých školách.
Budou podporovat spolupráci
mezi školami všech druhů a stupňů
a vědeckovýzkumnými ústavy, a to jak
prostřednictvím výměny žáku,
studentů, učitelů a vědeckých
pracovníků, tak i prostřednictvím
společných akcí a projektů.
Každá Smluvní
strana bude na svém území poskytovat podporu
činnosti kulturních a informačních
středisek druhé Smluvní strany a zabezpečovat
k tomu nezbytné organizační a právní
podmínky.
Smluvní strany v souladu
se svými právními předpisy usnadní
přístup k archivům, knihovnám, vědeckým
ústavům a podobným zařízením.
Smluvní strany budou spolupůsobit
při ochraně a studiu kulturního a uměleckého
dědictví svých zemí, včetně
ochrany historických a kulturních památek.
Smluvní strany budou napomáhat
rozvoji spolupráce a výměn v oblasti informaci
a podporovat kontakty mezi organizacemi a představiteli
hromadných sdělovacích prostředků.
Smluvní strany budou rozvíjet
všestrannou spolupráci ve zdravotnictví, zejména
při ochraně proti přenosným a jiným
chorobám.
Budou usilovat o co nejužší
spolupráci v oblasti sociálního zabezpečení.
Každá Smluvní
strana bude na svém území zajišťovat
péči o vojenské hroby a vojenské pomníky
druhé Smluvní strany, jejich udržování
a přístup k nim.
Budou rovněž spolupracovat
při zjišťování a udržováni
pohřebišť občanů druhé Smluvní
strany, výměně informací o osudu zemřelých
a nezvěstných na svém území.
Smluvní strany budou spolupracovat
při potlačování zločinnosti,
zejména organizované zločinnosti, terorismu,
nezákonného obchodu s narkotiky a psychotropními
látkami, čina proti bezpečnosti leteckého
provozu, braní rukojmích, pašování
zboží včetně přepravováni
přes hranice, v rozporu s platnými předpisy,
zbraní, uměleckých předmětů
a rovněž předmětů majících
kulturní a historickou hodnotu.
Smluvní strany budou spolupracovat v otázkách
vzájemné právní pomoci ve věcech
občanských, rodinných a trestních,
jakož i v otázkách vydávání.
Smluvní strany budou v
souladu se závazky přijatými v Dokumentu
kodaňského zasedání Konference o lidské
dimenzi, Konference o bezpečnosti a spolupráci v
Evropě z 29. června 1990 a dalších mezinárodních
dokumentů podporovat účast národnostních
a etnických menšin na životě společnosti
a vytvářet příznivé podmínky
pro rozvíjení jejich etnické, kulturní,
jazykové a náboženské svébytnosti.
Státním občanům
jedné smluvní strany nacházejícím
se nebo žijícím na území druhé
Smluvní strany se zaručují práva a
základní svobody vyplývající
ze Všeobecné deklarace lidských práv,
právního řádu a mezinárodních
smluv, jimiž je Smluvní strana, na jejímž
území se nacházejí nebo žijí,
vázána.
Tato Smlouva není namířena
proti nikomu. Nedotýká se práv a závazků
vplývajících z platných dvoustranných
a mnohostranných smluv a dohod, jimiž jsou Smluvní
strany vázány ve vztahu k jinými státům.
Tato Smlouva podléhá ratifikaci
a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních
listin. Současné s tím bude ukončena
platnost Smlouvy o přátelství, spolupráci
a vzájemné pomoci mezi československou socialistickou
republikou a Svazem sovětských socialistických
republik ze dne 6. května 1970.
Tato Smlouva se uzavírá
na dobu 10 let, poté se bude její platnost prodlužovat
vždy na následující pětileté
období, pokud ji jedna ze Smluvních stran nevypoví
písemně nejméně jeden rok před
uplynutím příslušného období
platnosti.
Tato Smlouva bude předložena
sekretariátu Organizace spojených národů
k registraci podle článku 102 Charty OSN.
Dáno v Praze dne 26. srpna
1993 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém
a ruském, přičemž obě znění
mají stejnou platnost.