Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička zaslal odpověď na interpelaci poslance Jozefa Wagnera dopisem ze dne 13. prosince 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky na interpelaci poslance Jozefa Wagnera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Ing. Jindřich VODIČKA

ministr práce a sociálních věcí ČR

Vážený pane poslanče,

souhlasím s Vámi, že naše vláda má historickou příležitost řešit koncepčně řadu sociálních problémů. Všechny návrhy na změny sociálního systému jsou vedeny snahou vlády vybudovat vyvážený systém pro všechny skupiny obyvatel.

K Vašim konkrétním otázkám:

1. Základním cílem zvyšování věkové hranice je udržet konstantní dobu pobírání důchodu, která zhruba odpovídá střední délce života, nikoliv však při narození, ale při dosažení důchodového věku. Střední doba života 60 letých mužů se z 14.8 let v roce 1989 prodloužila až na současných 15.8 let. Cílem je udržet toto období na průměru ostatních evropských zemí, tj. zhruba 15 letech. Při navrhovaném zvyšování věkové hranice navíc nedojde v důsledku demografického vývoje ke zvýšení absolutního počtu osob v ekonomicky aktivním věku a tedy ani ke zhoršení situace na trhu práce v důsledku tohoto opatření.

2. Pokud se týká Vámi navrhovaných způsobů financování a případných kalkulací, je nutné si uvědomit, že celkové náklady na důchodové zabezpečení se pohybují řádově ve sta miliardách a částka sto milionů (zřejmě jste však měl na mysli 100 mld Kč), o které se zmiňujete, nemůže koncepčně přispět k řešení celého problému financování. Pokud by se mělo přejít k plně kapitálovému financování důchodového zabezpečení (stejnému jako v systému penzijního připojištění), bylo by nutné okamžitě vytvořit fond schopný krýt všechny vytvořené nároky (jak ekonomicky aktivních, tak důchodců). Objem tohoto fondu by musel být 2500 - 3000 mld Kč, což je zhruba 2.5 - 3 násobek současného hrubého domácího produktu.

Je ovšem i řada jiných způsobů jak řešit problém financování důchodového pojištění. Ve světě je v současné době tato problematika předmětem živých diskusí, vesměs směřujících k tomu, aby se dále nerozvíjely systémy průběžného financovaní a spíše se v základních systémech přecházelo na systémy zabezpečovací, financované ze státního rozpočtu. Doporučuje se přitom současně podporovat rozvoj doplňkových systémů založených na kapitálovém financování, které jsou pro občany z hlediska návratnosti vložených finančních prostředků daleko výhodnější.

O optimálním způsobu financování jednotlivých částí sociálního systému v České republice je proto třeba diskutovat a hledat nejlepší varianty. Považuji proto tuto diskusi za plně legitimní a zcela jistě není u konce.

Pokud se týká přebytku prostředků na důchodové zabezpečení, v žádném případě nebyly neodpovědně utraceny, ale použity v rámci sociálního systému ve prospěch občanů.

Vážený pane poslanče, pokusil jsem se Vám ve stručnosti naznačit, určité širší souvislosti, které byly brány v úvahu při zpracování vládních návrhů. Doufám, že tato odpověď alespoň částečně přispěje k jejich lepšímu pochopení.

S pozdravem

Vážený pan

poslanec Jozef Wagner

Parlament České republiky

POSLANECKÁ SNĚMOVNA