Ministr obrany Vilém Holáň
zaslal odpověď na interpelaci poslance Jana
Vika dopisem ze dne 18. listopadu 1994.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď ministra obrany Viléma
Holáně na interpelaci poslance Jana Vika. Odpověď
je přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha
MINISTR OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY
RNDr. Vilém HOLÁŇ
Č.j. 5969 - 5
V Praze 18. listopadu 1994
Vážený pane
poslanče,
k Vaši interpelaci ze dne
21.10.1994 ve věci budoucího vyzbrojení našich
leteckých sil bojovými stíhacími letouny
sděluji následující.
Výzbroj, s níž
disponuje současné letectvo AČR, je poplatná
době, v níž bylo budováno. Jeho bojové
možnosti jsou výslednicí stavu této
výzbroje, její dislokace a systému
výcviku.
Na základě požadavku
postupného přiblížení se standardu
NATO, je posuzována stávající letecká
technika z hlediska bojové efektivnosti a ekonomičnosti
(možnosti zajištění technického
resursu bez enormních nákladů apod.).
Současný početní
stav a výběr typu letounů provozovaných
letectvem AČR vychází z těchto hledisek
a dále z možností finančních
zdrojů vyčleněných pro zabezpečení
jejich vhodnosti k provedení nutné modernizace.
Ve výzbroji letectva AČR
jsou stíhací letouny, které s výjimkou
typu MiG-29 nejsou vhodné k plnění úkolů,
postavených před stíhací letectvo,
a to hned z několika důvodů:
- nevhodné letové vlastnosti
- nedostačující
letové výkony
- malý dosah palubní
ho radiolokátoru, jednoúčelovost - omezené
spektrum řízené raketové výzbroje
- u letounu MiG-21 absence navigačního
vybavení
- částečně
omezené možností bojového použití
za ztížených povětrnostních podmínek
a v noci
- nedostatečné vybavení
systémy vlastní ochrany
- nekompatibilita se systémy standardu NATO
- velmi nízký zbytkový resurs
Letoun L-159 tuzemské výroby
je určen k ničení pozemních a vzdušných
cílů, průzkumnému a bojovému
výcviku. Variantnost výzbroje a speciálního
vybavení umožní efektivní plnění
úkolů i za stížených povětrnostních
podmínek ve dne i v noci, včetně ničení
vzdušných cílů i za hranicí vizuálního
kontaktu.
Představuje však typ
letounu schopného plnit citované úkoly do
omezení letovými vlastnostmi, charakterizovanými
maximální rychlostí a výškou
působení.
Z uvedeného vyplývá,
že vybavení vojenského letectva pouze typem
L-159 není reálné a jakékoliv navýšení
počtu nemůže vytvořit požadovanou
kvalitu.
Na základě vyhodnocení
celkové účinnosti, ve které jsou respektovány
technické í ekonomické parametry, lze jednoznačně
vyvodit tyto závěry:
1. Moderní letouny kategorie
F-16 jsou celkově mnohem účinnější
než ostatní posuzované typy i přes vysokou
systémovou cenu.
2. Modernizace letounů
MiG-21MF je sice méně finančně náročná,
ale rovněž méně efektivní především
z důvodů nízké technické životnosti.
a vzhledem k nedostatečným letovým výkonům
při zachováni nepříznivých
letových vlastností.
3. Náhrada plného
počtu stíhacích letounů Mig-21, MiG-23
a MiG-29 není v současné době především
z ekonomických důvodů možná,
a proto je nutné najít určitý kompromis
s ohledem na co nejvyšší možnou technickou,
bojovou a zejména ekonomickou účinnost.Řešení
této otázky po roce 2000 by vedlo ke kumulaci požadovaných
finančních prostředků na zabezpečení
potřeb letectva a PVO v daném období vzhledem
na ukončení technického
života i jiných druhů letecké techniky,
např. nadzvukových taktických letounů
Su-22, transportních An-26, vrtulníků a provozního
vybavení. Proto se jeví jako výhodnější
řešit modernizaci letectva postupným nákupem
techniky v delším časovém období,
čímž se
rovněž sníží kvantitativní
a zejména kvalitativní propad v období nejbližších
deseti let.
4. Částečnou
modernizaci letounů MiG-21MF je možno provést
integraci moderních raket se samonavedením v infračerveném
spektru s možností zničení cíle
i z přední polosféry až do vzdálenosti
18 km. Uvedené řešení nevyžaduje
integraci nového palubního radiolokátoru,
jehož cena se pohybuje kolem 30 milionů korun za kus
bez montáže a vývojových nákladů
na integraci do letounu. Letouny MiG-21MF je však nutné
vybavit navigačním
systémem. Finanční náklady na toto
dovybavení by představovaly cca 16 mil. Kč/kus.
5. V případě
ponechání letounu MiC-29 ve výzbroji AČR
je nutné jejich počet doplnit o nejméně
16 kusů (na celkem 24 kusů stíhacích
a 2 cvičně bojových). Znamenalo by to však
výrazné zpomalení přechodu letectva
na standard NATO spolu s nezanedbatelným nárůstem
nákladů na zabezpečení provozu.
6. Při zvažování
nákupu letecké techniky je nutné respektovat
standardizaci a unifikaci, zamezit mnohotypovosti. Toto se týká
rovněž letecké výzbroje. V budoucnosti
se předpokládá vyzbrojení pouze dvěma
až třemi typy taktických letounů:
- víceúčelovým
nadzvukovým letounem s relativně vysokými
výkony
- víceúčelovým
podzvukovým letounem s omezenou možností plnění
úkolů, spojených s PVO (L-159 tuzemské
výroby)
- víceúčelový
lehký nadzvukový letoun se zvýšenou
manévrovací schopností, relativně
nízkou provozní i ekonomickou náročností
při vysokém podílu českého
průmyslu na jeho vývoji i výrobě.
7. V současné době
se zpracovávají rozbory a studie, které by
měly na základě vyhodnocení všech
kritérií, včetně ekonomických,
napomoci zvolit nejvýhodnější řešení
problematiky stíhacího letectva AČR.
S pozdravem
Vilém Holáň
Vážený pan
Jan Vik
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR