Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a o usnadnění jejího uplatnění, která byla podepsána dne 27. června ve Vídni.

za bezvadnost:

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a o usnadnění jejího uplatnění, která byla podepsána dne 27. června ve Vídni.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1994 a o usnadnění jejího uplatnění, která byla podepsána dne 27. června 1994 ve Vídni.

Česká republika uskutečňuje s řadou evropských států právní pomoc ve věcech trestních na základě Evropské úmluvy o právní pomoci ve věcech trestních.

Rakouská republika je jednou ze sousedních zemí s velice čestným vzájemným kontaktem justičních orgánů, a to bylo v minulosti důvodem uzavření dvoustranné Smlouvy o právní pomoci (vyhl. MZV č. 90/1985 Sb.).

Přístupem bývalé ČSFR k výše uvedené Evropské úmluvě o právní pomoci (dále Úmluva) však došlo k nahrazení platné smlouvy touto úmluvou.

Vzhledem ke značné míře obecnosti řady ustanovení Úmluvy a současně narůstajícímu objemu řešených případů v posledních 5 letech spojených s vyšším pohybem obyvatelstva mezi státy i všeobecným nárůstem kriminality je i nadále třeba na bilaterální smluvní bázi konkretizovat s Rakouskou republikou vzájemnou spolupráci principiálně zakotvenou v Úmluvě, s odkazem na její článek 26 odst. 3.

V článcích I, II a III se rozšiřuje okruh případů vzájemně poskytované pomoci i na pravomoc správních orgánů a současně upravuje možnost odmítnutí právní pomoci pro přílišnou nákladnost. Rozšíření se týká dále obnovy řízení, věci milosti a nároků na odškodnění.

Úmluvou je obecně formulována možnost odmítnutí právní pomoci, jedná-li se o fiskální trestný čin. V návrhu se smluvní strany zavazují poskytovat pomoc i u těchto trestných činů, tj. činů daňového, celního, monopolního a devizového charakteru a podobných zde uvedených trestných činů. Ustanovení umožní lépe postihovat tento v poslední době se množící druh trestné činnosti.

V článcích IV, V a VI návrhu se upřesňuje předávání věcí rámcově upravené v čl. 3 Úmluvy a podmínky a rozsah účasti zástupců orgánů činných v trestním řízení dožadujícího státu při účasti na úkonech právní pomoci, jakož i orgány, které k tomu dávají souhlas. Jsou dále vymezeny případy, kdy se poskytuje právní pomoc ve formě zajištění předmětů nebo prohlídky.

Články VII a VIII návrhu určuje podmínky, za nichž se dožádaný stát může vzdát navrácení předmětů a za nichž jsou předvoláváni k trestnímu řízení do dožadujícího státu svědkové a znalci a upravuje možnost požadování zálohy.

V článku IX jsou řešeny případy, kdy dožadující stát žádá při trestném řízení přítomnost osoby, která je v dožádaném státě ve vazbě, tj. nutnost omezení osobní svobody i nezbytnost jejího zpětného předání.

Článek X rozšiřuje povinnost vzájemného zasílání informací z rejstříku trestů vyžádané nejen justičními, ale i policejními orgány a upravuje poskytování informací z jiného důvodu než pro účely trestního řízení.

V článku XI jsou specifikovány náležitosti písemností, které mají být doručeny.

Články XII a XIII obsahují podstatné usnadnění vzájemného styku při poskytování právní pomoci. Zatímco nyní se většina dožádání vyřizuje prostřednictvím ministerstev spravedlností, což je při velkém objemu žádostí nejen administrativně ale i časově náročné a trvá i několik měsíců, návrh předpokládá, že se soudy a státní zastupitelství obou států budou stýkat převážně přímo a že budou využívat též možností přímého doručování písemností poštou.

V článcích XV a XVI se upřesňuji podmínky zahajování trestního řízení na základě oznámení smluvního státu a upravují podmínky zahájení řízení o činech proti cizímu majetku i tehdy, když jsou u dožádaného státu příslušné správní orgány. Dále jsou konkretizovány náležitosti návrhu na zahájení trestního stíhání a upuštění od dalších opatření týkajících se stíhání.

V článcích XVII, XVIII a XIX jsou pak jednak upraveny poj m "justiční" orgán a dále stanoveny podmínky nabytí platnosti Smlouvy i možnosti její výpovědi.

Smlouva se uzavírá na návrh Rakouské republiky. Nabude platnosti po výměně ratifikačních listin, nebo se jedná o mezi.národní smlouvu tzv. "prezidentské povahy", u které je nezbytný souhlas Parlamentu a ratifikace prezidentem republiky.

Smlouva neobsahuje úpravu odlišnou od českého právního řádu, její uplatnění si nevyžádá změnu žádného zákona. Dotýká se podstatnou měrou práv a povinností občanů.

Realizace Smlouvy nebude mít dopad na státní rozpočet.

mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a o usnadnění jejího uplatnění.

(1) Právní pomoc se poskytuje také pro řízení vedená z důvodů spáchání trestného činu, jehož potrestání v době, kdy se o právní pomoc žádá, náleží v jednom smluvním státě do pravomoci soudu a v druhém smluvním státě do pravomoci správního orgánu.

(2) Je-li předmětem právní pomoci doručení písemností, pak není zapotřebí, aby v dožádaném státě náležela stíhání do pravomoci justičního nebo správního orgánu.

(3) Právní pomoc vyžádaná na základě odstavce 1 může být odmítnuta, jestliže čin neměl žádné nebo pouze nevýznamné následky a náklady spojené s poskytnutím právní pomocí by nebyly opodstatněné.

Úmluva a tato smlouva se také užijí

a) ve věcech obnovy řízení

b) ve věcech milostí

c) v řízeních týkajících se nároků na odškodnění za neoprávněnou vazbu, ostatních, v důsledku trestního řízení vzniklých nevýhod nebo za neoprávněné odsouzení, pokud se neuplatňují jiné mezistátní úmluvy.

(1) Právní pomoc se poskytuje v rámci článku I také u trestných činů daňového, celního, monopolního a devizového charakteru, či vztahujících se na odvody a dávky, a dále u trestných činů spočívajících v porušení předpisů nakládání se zbožím nebo předpisů zahraničního obchodu. Poskytnutí právní pomoci nesmí být odmítnut o pouze se zdůvodněním, že právo dožádaného státu neobsahuje stejné daňové, celní, monopolní a devizové předpisy, ani předpisy vztahujíc i se na odvody a dávky, a stejně tak ani předpisy pro hospodářský styk či zahraniční obchod, jako právo dožadujícího státu.

(2) Povinnost utajení, která podle předpisů smluvních států existuje ve fiskálních záležitostech, nebrání podle tohoto článku právní pomoci, která má být poskytnuta. Okolnosti nebo skutečnosti, se kterými se justiční nebo správní orgány jednoho smluvního státu v souvislosti s žádostí o právní pomoc seznámí, podléhají povinnosti utajení, kterou stanoví předpisy tohoto smluvního státu ve fiskálních záležitostech.

(1) Předměty nebo jiné majetkové hodnoty, které pochází z čin za nějž hrozí soudem uložený trest, nebo byly prostřednictvím trestného činu získány, jsou předány za účelem vydání poškozenému nebo jiného rozhodnutí soudu v dožadujícím státě, pokud je toto podle práva dožadujícího státu přípustné a nenastane-li situace, že

a) předměty jsou v dožádaném státě zapotřebí jako důkazy při řízení zahájeném před soudem nebo správním orgánem,

b) předměty podléhají v dožádaném státě zabavení nebo propadní nebo

c) na ně uplatňují právo třetí osoby.

(2) Pro žádost podle odstavce 1 není potřebné soudem nařídit zajištění.

(3) Dožádaný stát nebude při zajištění předmětů uplatňovat celní zástavní právo nebo jiné věcné ručení podle předpisů celního a daňového práva a zříká se tak navrácení těchto předmětů s tou výhradou, pokud by trestným činem poškozený vlastník předmětů tuto dávku dlužil sám.

(1) Zástupcům orgánů činných v trestním řízení, ostatním zúčastněným a jejich právním poradcům se na žádost dožadujícího státu povolí, aby mohli být přítomni při provádění úkonů spojených s právní pomocí v dožádaném státě. Mohou navrhovat doplňující otázky nebo provedení doplňujících úkonů. Zde je uplatněn článek 12 Úmluvy.

(2) S výkonem služebních povinností zástupců orgánů druhého smluvního státu musí podle odstavce 1 v České republice, po podání obžaloby v dožadujícím státě, vyslovit souhlas ministr spravedlnosti, jinak nejvyšší Statní zástupce, v Rakouské republice pak spolkový ministr spravedlnosti.

Právní pomoc ve formě zajištění předmětů nebo prohlídky se poskytuje pouze v případech, jestliže by v dožádaném státě náleželo stíhání trestného činu vedoucího k podání žádosti v době, kdy se o první pomoc žádá, do pravomoci justičního orgánu.

Dožádaný stát se může vzdát navrácení důkazních předmětů nebo písemností, pokud třetí osoby uplatňující své právo k těmto věcem neprohlásí, že s tím nesouhlasí.

Článek 10 odstavce 2 Úmluvy se v každém případě použije při předvolání svědka nebo znalce. Tyto osoby mohou samy požadovat zálohu podle článku 10 odstavce 3 Úmluvy.

(1) Povolí-li dožádaný stát, aby osoba, která je ve vazbě na výsostném území dožadujícího státu, byla přítomna vyřizování žádosti o právní pomoc, pak ji musí po dobu jejího pobytu na svém výsostném území držet ve vazbě a po projednání úkonů spojených s poskytnutím právní pomoci ji neprodleně opět předat dožadujícímu státu, pokud tento nepožaduje propuštění na svobodu.

(2) Povolí-li třetí stát, aby osoba, která je ve vazbě na výsostném území některého smluvního státu, byla přítomna vyřizování žádosti o právní pomoc, pak platí pro průvoz této osoby přes výsostní území druhého smluvního státu také odstavce 2 a 3 článku 11 Úmluvy.

(3) Ustanovení článku 12 Úmluvy se užijí v případech uvedených v odstavcích 1 a 2.

(1) Dožádaný stát předává informace z trestního rejstříku vyžádané policejními orgány druhého smluvního státu pro účely trestního řízení v tom rozsahu, v jakém by je mohly obdržet jeho vlastní policejní orgány v podobných případech.

(2) Z jiných důvodů, než pro účely trestního řízení, se na žádost orgánů druhého smluvního státu poskytují informace z trestního rejstříku druhého smluvního státu v tom rozsahu, v jakém by je mohly získat jeho vlastní orgány v podobných případech.

(1) V žádostech o doručení se v rámci údajů o předmětu a důvodu žádosti. také specifikuje druh písemností, která má být doručena, a postavení příjemce v řízení.

(2) K žádosti o prohlídku nebo zajištění důkazních prostředků nebo písemností se přikládá vyhotovení nebo ověřený opis nařízení soudu. Nelze-li k žádosti o zajištění předmětů nebo prohlídku přiložit originál nebo ověřený opis soudního nařízení, pak stačí prohlášení příslušného justičního orgánu, že předpoklady potřebné pro toto opatření jsou dány právní úpravou platnou v dožadujícím státě.

(1) Nestanoví-li tato smlouva jinak, mohou se justiční orgány obou smluvních států v záležitostech právní pomoci ve věcech trestních stýkat přímo. Žádosti lze podle Úmluvy a této smlouvy předává prostřednictvím ministra spravedlnosti České republiky, pokud byl a v dožadujícím státě jíž podána obžaloba, jinak prostřednictvím nejvyššího státního zástupce České republiky na straně jedné a spolkového ministra spravedlnosti Rakouské republiky na straně druhé.

(2) Žádosti o provedení prohlídky nebo zajištění, předání předmětů, o předání nebo průvoz vězňů jsou předávány prostřednictvím nejvyššího státního zástupce nebo ministra spravedlnosti České republiky a spolkového ministra spravedlnosti Rakouské republiky. V naléhavých případech je přípustný bezprostřední kontakt mezi justičními orgány, avšak mimo to je třeba předat opis žádosti cestou předpokládanou ve větě 1.

(3) Zasílané písemnosti mohou být také doručovány bezprostředně poštou podle předpisů platných pro poštovní styk. Písemnosti zaslané poštou, jejichž zasílání není podle Úmluvy a této smlouvy přípustné, se považují v obou smluvních státech za příjemci nedoručené.

(4) Žádosti uvedené v článku X této smlouvy jsou předávány nejvyšším státním zástupcem České republiky na straně jedné a spolkovým ministrem vnitra Rakouské republiky na straně druhé a stejnou cestou se na ně i odpovídá. Při nebezpečí z prodlení je přípustný bezprostřední styk mezi policejními orgány a příslušnými orgány z oblasti rejstříku trestů.

(1) Překlady žádostí podávaných podle této smlouvy ni; připojených podkladů se nepřipojují, nestanoví-li tato smlouva jinak.

(2) K písemnostem, které mají být doručeny, je třeba připojit překlad do jazyka dožádaného státu vyhotovený a ověřený úředně stanoveným tlumočníkem, který má sídlo v jednom ze smluvních států. Ověření podpisu tlumočníka není nutné.

(3) Není-li písemnost, která má být doručena, opatřena překladem do jazyka dožádaného státu, omezí se dožádaný snad na to, že zařídí doručení předáním písemnosti příjemci označenému v žádosti, je-li jí ochoten přijmout.

(4) K písemnostem, které jsou zasílány podle článku XII odstavec 3 této smlouvy bezprostředně poštou, musí být vždy připojen překlad do jazyka dožádaného státu. Pokud není doručovaná písemnost opatřena překladem do jazyka dožádaného státu, pak platí doručení v obou smluvních státech za neuskutečněné. Při doručování písemností poštou vlastním státním příslušníkům nemusí být překlad přiložen.

Náklady vzniklé předáním předmětů a dalších majetkových hodnot podle článku IV a dále vzniklé předáním a průvozem vězňů podle článku IX hradí dožadující stát.

(1) Na základě předaného trestního oznámení podle článku 21 Úmluvy zahájí příslušné orgány druhého smluvního státu podle právních předpisů tohoto státu trestní řízení stejným způsobem jako u trestného činu spáchaného na území svého státu. Dožádaný stát provede řízení o činech proti cizímu majetku, které jsou podle práva dožadujícího státu soudně trestné, i tehdy, když podle jeho práva jsou pro řízení příslušné správní orgány.

(2) Příslušné orgány státu místa činu přezkoumají v jednotlivém případě, zda podání trestního oznámení podle článku 21 Úmluvy žádoucí v zájmu zjištění pravdy, z jiných důvodů důležitých pro trestní řízení, z důvodů týkajících se uložení trestu nebo výkon trestu nebo zájmu resocializace obviněného.

(3) Pro posouzení soudně trestných činů spáchaných v dopravě se v dožádaném státě vychází z dopravních předpisů platných na místě činu.

(4) Návrh nutný pro zahájení trestního řízení nebo obdobně; zmocnění, které bylo dáno v dožadujícím státě, jsou účinné i v dožádaném státě. Jsou-li pouze podle práva dožádaného státu nutně žádostí či zmocnění, pak je možno je dodat dodatečně během přiměřeně lhůty, kterou dožádaný stát stanoví.

Žádost musí obsahovat krátké vylíčení skutkového stavu, jakož i pokud možno co nejpřesnější údaje o obviněné osobě, jejím státní občanství a místu jejího bydliště nebo pobytu. K žádosti se připojí:

a) originál nebo ověřený opis (kopie) spisů, jakož i věcné důkazy, které přicházejí v úvahu;

b) opis ustanovení o skutkové podstatě a trestu, která se použijí na čin podle práva platného v místě činu, a u činů soudně trestných spáchaných v dopravě kromě toho dopravní předpisy rozhodné pro jejich posouzení;

c) prohlášení poškozeného, jež jsou nutná k zahájení trestního řízení.

(6) Důkazní předměty a originální podklady jsou vráceny dožadujícímu státu co možná nejdříve, pokud se dožadující stát navrácení nezřekne. Existující práva dožádaného státu nebo třetích osob k předaným předmětům zůstávají nedotčena.

Justiční orgány dožadujícího státu upustí s konečnou platností do dalších opatření týkajících se stíhání nebo výkonu trestu pro čin, pro který byla podána žádost o převzetí trestního stíhání obviněné osoby:

a) jestliže trest vynesený v dožádaném státě byl vykonán, prominut nebo je promlčen;

b) pokud byl výkon trestu zcela nebo zčásti odložen nebo bylo odročeno rozhodnutí o potrestání;

c) jestliže z důkazních důvodů byla obviněna osoba pravomocně zproštěna obžaloby nebo řízení proti ní bylo s konečnou platností zastaveno.

V duchu této dohody se za justiční orgány považují:

a) za Českou republiku: soudy, státní zastupitelství a ministerstvo spravedlnosti.

b) za Rakouskou republiku: soudy, státní zastupitelství a spolkové ministerstvo spravedlnosti;

Vypoví-li jeden ze smluvních států Úmluvu, pak nabyde vypovězení Úmluvy ve vztahu mezi Českou republikou a Rakouskou republikou platnosti dva roky po doručení. oznámení o vypovězení Úmluvy generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze.

(2) Smlouva vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byly vyměněny ratifikační listiny.

(3) Smlouva zůstává v platnosti na dobu neurčitou, pokud jeden ze smluvních států smlouvu písemně diplomatickou cestou nevypoví; v tom případě pozbývá smlouva platnosti rok po vypovězení, nejpozději však k termínu, ke kterému pozbyde platnosti Evropská úmluva o právní pomoci ve věcech trestních mezi smluvními státy této smlouvy. Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních států tuto smlouvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.

Dáno ve Vídni, dne 27. června 1994 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.